Textualita judaismu
Scientia Forum 50
druhého chrámu
22
Projekt Textualita judaismu druhého chrá mu: kompozice, funkce a způsoby tradová ní má podle Jana Rückla za cíl rozšířit znalosti o způsobech interpretace a tradování starých biblických a mimobiblických textů. Období existence druhého jeruzalémského chrámu přitom trvalo téměř šest století, a je proto na textové zdroje velmi bohaté. „Spolu s kolegy se budeme zabývat širokou škálou pramenů. Začneme biblickými texty z počátku období druhého chrámu, naší pozornosti ale neuniknou ani svitky od Mrtvého moře (na fotografii nahoře – pozn. red.) a další raně židovské nebiblické texty,“ vysvětluje Rückl a dodává, že jedním ze zkoumaných pramenů bude také Septua ginta.
Dnes je populární představa, že písaři uměli texty více méně zpaměti a při jejich rozmnožování používali originál spíše jako vodítko než coby neměnný vzor.
Jan Rückl se bude s kolegy z Evangelické teologické fakulty UK následující tři roky věnovat otázce produkce, funkce a způsobů tradování židovských textů z období druhého jeruzalémského chrámu. V letošním roce získal univerzitní grant Primus podporující mladé nadějné vědce v založení vlastního badatelského týmu. TEXT Kamila Kohoutová FOTO René Volfík, Wikimedia
Mohlo by se zdát, že zmíněné texty už musejí být prozkoumány nejméně tisíckrát. Novou sílu výzkumu však přinášejí poznatky posledních dvou dekád. „V biblistice totiž došlo k významným posunům v datování vzniku některých zásadních textů,“ upřesňuje vědec. Staré texty je tudíž nutné číst v novém historickém i literárním kontextu, protože dřívější vztahy mezi některými spisy již nemusejí být vůbec platné. Jako příklad dobře slouží Ageus, jedna z dvanácti knih malých proroků. „Její vznik bývá kladen do období vzniku druhého chrámu, tedy na konec šestého století před naším letopočtem. Tradičně je považována za poměrně pozdní knihu – při interpretaci badatelé poukazovali na její návaznost na starší
biblické knihy a snažili se popsat, jak Ageus s těmito domněle staršími texty pracuje,“ objasňuje dosavadní přístup Rückl. „Prorok Ageus se v jedné pasáži ptá kněží, jestli by se v případě, že člověk nese obětinu zabalenou v rouchu a náhodně se jím dotkne nějakého pokrmu nebo nápoje, tyto potraviny posvětily. Kněží odpovídají záporně. Jejich reakce je ale v rozporu s knihou Leviticus, která na podobnou otázku odpovídá kladně,“ popisuje konflikt starých textů. Kniha Leviticus však v této době měla mít podle staré datace závaznou autoritu. Ovšem Ageus s ní podle Jana Rückla nepočítal, a to z jednoho prostého důvodu: žádná kniha Leviticus v době sepsání Agea ještě neexistovala.
