2 minute read
Život zasvěcený emancipaci
Získala doktorát, ikdyž na vysoké škole nikdy nestudovala. Eliška Krásnohorská se výrazně zasadila oto, aby vzdělání bylo přístupné všem bez rozdílu pohlaví. Univerzita Karlova se jí za její úsilí rozhodla vroce 1922 ocenit doktorátem alespoň čestným.
TEXT Lucie Kettnerová FOTO Wikimedia
Advertisement
Elišku Krásnohorskou dnes známe spíše z hodin literatury. Bez jejího nezměrného úsilí by však v devatenáctém století ženská emancipace proběhla mnohem obtížněji. Alžběta Pechová, jak znělo její občanské jméno, navštěvovala soukromou dívčí školu manželů Svobodových, která byla tehdy považována za jednu z nejlepších svého druhu. Dívky se tu učily především praktickým věcem, jako je šití a pletení, ale měly také francouzštinu, čtení, psaní a matematiku. Mladá Eliška (českou podobu jména začal používat právě Antonín Svoboda) sem později nastoupila jako učitelka francouzštiny.
Po celý život se zajímala o politiku, kulturní dění i práva žen. Měla pocit, že
se za ně málo bojuje. V sedmdesátých letech se tedy ujala vedení Ženských listů, aby byl hlas dam více slyšet, a v devadesátých letech se stala starostkou Ženského výrobního spolku českého, který založila spisovatelka Karolina Světlá. Za svůj hlavní cíl si ovšem dala „umožniti dívkám vyšší vzdělání, cestu k vážným studiím, a tím dobýti mladšímu pokolení, co zůstalo vlastní mé palčivé touze nedosažitelno“.
Sedávej, panenko, vkoutě Roku 1890 založila spolek Minerva, který stál za vznikem prvního dívčího gymnázia v Čechách. Podporu pro školu nicméně hledala dlouho a těžko. „Jitro ženského studia, jak malí a úzkého rozhledu byli v této otázce mnozí velcí mužové. Ukázalo se to nejlépe při sbírání podpisů na petici k říšské radě, aby vymáhala u vlády oprávnění žen k studiím vysokoškolským. Bylo třeba získati poslance, který by co nejúčinněji v zájmu věci na říšské radě promluvil. Není divu, že připadli na radikálního, ohnivého řečníka MUDr. Eduarda Grégra. Když však jsem mu svou žádost přednesla, užasla jsem, neboť se z mluvčího svobody a pokroku pojednou ozval nejkonzervativnější stoupenec starosvětského příkazu: ‚sedávej, panenko, v koutě‘, odsoudil šmahem všechny ‚ty moderní neženské snahy‘ a jevil pravé zděšení ze strašidla emancipace,“ stěžovala si později v časopise Sokolice.
S peticí se tedy obrátila na poslance Emanuela Engla a přesvědčila ho, aby ve Vídni pomáhal prosazovat její snahy. Podporu získala i od českých spisovatelů a spisovatelek či prvních českých lékařek vystudovaných v zahraničí. Výuka v Minervě nakonec byla úspěšně zahájena v září 1890 a škola se stala prvním dívčím klasickým gymnáziem v celé monarchii.
Protože podmínkou pro vstup na univerzitu bylo získání maturity na klasickém gymnáziu, stalo se založení dívčího gymnázia důležitým milníkem na cestě za vysokoškolským vzděláním. Společenská aktivita Krásnohorské byla oceněna po vzniku Československa – v roce 1922 získala jako první žena čestný doktorát Univerzity Karlovy, a když v roce 1923 Česká akademie věd a umění otevřela možnost řádného členství i pro ženy, byla jí jako první jmenována právě Krásnohorská (v roce 1924).
Minerva byla vřímské mytologii bohyně moudrosti.
