k Podolské

K Honzákové jako do salonu k Podolské

Medicína byla jedním zprvních oborů, vekterém se české ženy směly vzdělávat. Do roku 1939 absolvovalo studium na Univerzitě Karlově okolo 1200lékařek. Jako první jí byla promována Anna Honzáková. Psal se rok 1902.

TEXT Marcela Uhlíková FOTO 1. LF UK

Byla dcerou váženého obvodního lékaře, pátou ze šesti potomků. Od dětství toužila jít v otcových šlépějích. Protože dosahovala skvělých školních výsledků, rodiče plánovali, že půjde studovat do Švýcarska. Když otec Jan Honzák nečekaně zemřel na tuberkulózu, matka s dětmi se přestěhovala na Vinohrady a Anna se stala studentkou nově otevřené Minervy. Poté se v roce 1895 marně pokoušela dostat na českou lékařskou fakultu v Praze. Protože postoj profesorského sboru na místní fakultě německé byl k dívkám vstřícnější, začala přednášky navštěvovat nejprve právě zde.

Než z úst rektora Jana Ladislava Sýkory slyšela na české Karlo-Ferdinandově univerzitě závěrečné „Jste první žena doktor lékařství na naší staroslavné univerzitě“, složila na výbornou tři náročné rigorózní zkoušky. Ty probíhaly za přítomnosti široké veřejnosti, neboť Annino zkoušení bylo bráno za atrakci. „Život mě naučil hned od mládí jít rovnou kupředu a neohlížet se napravo ani nalevo po cizím mínění,“ byla slova Honzákové napovídající, že její cesta ke vzdělání a uplatnění nebyla snadná.

Bezdětná, přesto obklopena dětmi Ačkoli se nikdy nevdala, dětí se kolem ní – díky potomkům starší sestry – motalo stále dost. Zachránila dokonce předčasně narozená dvojčata své hospodyně, která odchovala v neoficiální pěstounské péči. Doslova je vypiplala v krabici od bot; údajně je nahřívala v troubě. Postupně se zaměřila na jejich výuku a vzdělávala je, našla jim povolání. Po smrti jejich matky je i nadále financovala a odkázala jim částku ze svého fondu, jejž založila pro chudé a nezaměstnané ženy.

Finanční prostředky od movitých klientek pomáhaly Anně zajistit provoz poradny a péči o chudé matky. Byla proti tomu, aby interrupce nahrazovala účinnou antikoncepci, což jí vyčítaly levicově orientované aktivistky, které volaly po legalizaci potratů. V roce 1939 Honzáková svoji ordinaci ze zdravotních důvodů zavřela. O rok později, 13. října 1940, v Praze zemřela ve věku nedožitých 65 let.

Život mě naučil hned od mládí jít rovnou kupředu aneohlížet se napravo ani nalevo po cizím mínění.

Vyhlášená gynekoložka Brzy po absolutoriu se mladá lékařka stala elévkou na pražské chirurgické klinice s evropským věhlasem, vedené profesorem Karlem Maydlem, který nad Annou držel ochrannou ruku. Po jeho náhlé smrti přišla o práci, a tak se roku 1905 rozhodla založit soukromou gynekologickou ordinaci v ulici Na Moráni. Honzáková prý měla od prvního dne plno; chodily k ní herečky z Národního divadla, manželky profesorů i vysokých úředníků. Traduje se, že jako se za první republiky chodilo do módního salonu k Podolské, na gynekologii se chodilo k Honzákové.