Forum CZ Speciální číslo 100 let by Forum Časopis Univerzity Karlovy

Zvláštní číslo časopisu Forum

1918

Univerzita Karlova 2018

ke 100 letům republiky

uk100.cuni.cz

Obsah

Univerzita a republika (1918—2018) TEXT Marek Ďurčanský

str. 2

17. listopad str. 16

Boj o insignie TEXT Lucie Kettnerová

str. 18

Vracíme univerzitě historickou paměť TEXT Lucie Kettnerová

str. 22

Karolinum, statek národní TEXT Josef Petráň

str. 26

Pramen vědy ani tři lvi neubrání TEXT Marcela Uhlíková

str. 40

Sto předmětů jako sto dětí TEXT red.

str. 44

17 studentů str. 46

1918 Univerzita přijala své současné jméno.

Univerzita Karlova a republika

Vyvěšování české vlajky 28. října na sochu sv. Václava na Václavském náměstí

Univerzita a republika (1918 –2018) Výročí vzniku Československé republiky je také výročím Univerzity Karlovy: patřila k jejím nejvýznamnějším veřejným institucím a v meziválečném období dosáhla jednoho z vrcholů své existence. Již v listopadu 1918 přijala univerzita své současné jméno. TEXT Marek Ďurčanský vedoucí Ústavu dějin Univerzity Karlovy

1918 Právník Karel Hermann-Otavský se ujal 21. září funkce rektora.

Univerzita Karlova a republika

1918 První zasedání akademického senátu se konalo 29. října.

Univerzita Karlova a republika

V hektickém období prvních hodin existence Československé republiky se již 29. října sešel ke svému prvnímu (a to mimořádnému) zasedání akademický senát České Karlo-Ferdinandovy univerzity. Jednání vedl nově zvolený rektor, profesor Právnické fakulty a významný odborník v oblasti obchodního práva Karel Hermann-Otavský, který ještě nebyl do své funkce oficiálně uveden. To bylo ovšem běžné, inaugurace rektora vykonávajícího funkci po jeden rok probíhala obvykle až na začátku kalendářního roku. Akademický senát přijal jednohlasně prohlášení „k Národnímu výboru, veřejnosti a studentstvu“, ve kterém se zcela jednoznačně hlásil k novému státu a bral na sebe první související závazky. Slavnostní text, který koncipoval o den dříve profesorský sbor Právnické fakulty, zněl následovně: „Akademický senát české university Karlo-Ferdinandovy v Praze v první své schůzi jako senát university svobodného státu československého s nadšením vítá jeho založení a slavnostně přiznává se k němu s věrnou oddaností za všech podmínek. Národnímu výboru jakožto představiteli státní svrchovanosti národa československého vyslovuje senát nejplnější pohotovost všech příslušníků university – jist jsa radostným jich souhlasem – k věcné spolupráci při vybudování státu našeho a projevuje očekávání, že k prvním mírovým činům nového státu náležeti bude konečné zřízení druhé české university na Moravě v Brně a přípravné kroky rozhodující k brzkému zřízení třetí české university na Slovensku.“ Text mimo jiné prozrazuje, že termín „československý“ začínal teprve pronikat do oficiálních písemností a běžného života. O pár týdnů později už by samozřejmě o české univerzitě na Slovensku nikdo nepsal. Česká univerzita Karlo-Ferdinandova měla řadu dobrých důvodů, proč se k Československé republice tak jednoznačně hlásit. Vznikla totiž na národnostním základě v roce 1882 rozdělením dosavadní tradiční vysoké školy na českou a německou část. Ačkoli z rozdělení samotného vyšla jako „chudší příbuzný“, měla před sebou několik desetiletí intenzivního materiálního rozvoje a především trvale se stupňujícího zájmu studentů. Rozdělení nebylo z obecnějšího pohledu žádné mimořádné novum. Již v roce 1869 bylo

na podobném základě rozděleno pražské Vysoké učení technické. V případě univerzity zůstala nadále společná jistá část nemovitostí – Karolinum, univerzitní knihovna a botanická zahrada. Trvalým jádrem následného letitého sporu se stal vztah k historickému dědictví, jehož se ujala německá větev: starobylé insignie, univerzitní archiv a další památky. Představitelé české univerzity se s tím nehodlali smířit, vzhledem k požadavkům praxe ale postupně nechali vyrobit nová univerzitní žezla, o něž by se nemuseli se svými německými souputníky hádat. Právě na tyto „nové“ insignie dodnes velká část studentů při imatrikulacích a promocích přísahá.

Představitelé české univerzity se s tím nehodlali smířit, vzhledem k požadavkům praxe ale postupně nechali vyrobit nová univerzitní žezla, o něž by se nemuseli se svými německými souputníky hádat. OSOBNOSTI UK VE SLUŽBÁCH STÁTU V následujících měsících a letech byli odborníci spojení s Univerzitou Karlovou vidět v mnoha jiných oblastech veřejného života, a to nejen v Praze. Byli mimo jiné členy československé delegace na mírových jednáních v Paříži (např. právníci a budoucí ministři Jan Krčmář a Jan Kapras, etnograf Lubor Niederle nebo geograf Viktor Dvorský,

Univerzita Karlova a republika

který stál u samého zrodu podoby hranic nového státu), zastávali posty na nově zřizovaných ministerstvech a jiných úřadech nebo pomáhali utvořit diplomatický sbor mladé republiky. Na Filozofické a Právnické fakultě byly v této souvislosti otevřeny kurzy pro konzulární a diplomatickou službu, lékařská fakulta zase otevřela zvláštní prázdninový semestr pro mediky-legionáře a vojenské kurzy pro posluchače farmacie. Na pražský arcibiskupský stolec byl povolán dosavadní profesor teologické fakulty František Kordač. V neposlední řadě zasedli členové akademické obce také v zákonodárných sborech, Parlamentu a Senátu. Několik desítek docentů a profesorů Univerzity Karlovy, částečně nově jmenovaných, personálně zajistilo první léta výuky na univerzitách v Brně a Bratislavě. V popřevratovém nadšení málokdo ocenil prostý fakt, že to vše bylo do značné míry

DVACÁTÁ LÉTA Vztah k nově vybudovaným československým univerzitám byl v meziválečném období pro podobu vysokoškolské politiky zásadní. V nacionálně vypjatém ovzduší prvních poválečných let ale rezonoval především vztah české a německé univerzity. Po formální stránce byl zakotven zákonem z února 1920, nazývaném po svém předkladateli, profesoru fyziologie na lékařské fakultě Františku Marešovi Lex Mareš. Zákon nenechával nikoho na pochybách, která z univerzit má nyní přední po-

Velká aula: promoce na Německé univerzitě za účasti buršáků

1920 Profesor František Mareš předložil zákon definující poměr pražských univerzit.

možné díky liberálnímu prostředí habsburské monarchie let 1867 až 1914. Při srovnání například se situací varšavské univerzity je zřejmé, že to ve středoevropských podmínkách nebyla samozřejmost.

1939 Německá univerzita vyvěsila 10. března na Karolinu vlajku s hákovým křížem.

Univerzita Karlova a republika

Albertov: pohřeb Jana Opletala dne 15. listopadu 1939

1939 Dne 17. listopadu došlo k uzavření českých vysokých škol.

Univerzita Karlova a republika

Převzetí Německé univerzity do svazku říšských univerzit. Setkání se konalo 4. listopadu 1939 ve Stavovském divadle

1940 Zřízena funkce kurátora německých vysokých škol v Praze.

Univerzita Karlova a republika

stavení – vedle Univerzity Karlovy nesoucí název zakladatele tak měla dále existovat Německá univerzita v Praze, zbavená rovněž příslušných nároků na hmotné historické dědictví v podobě insignií a univerzitního archivu. Ačkoli vztah mezi oběma univerzitami zůstával nadále napjatý, jistý modus vivendi se v klidnějších letech přece jen dařilo nalézt. Také někteří představitelé Německé univerzity se zapojovali do veřejného života konsenzuálním způsobem, včetně obsazení ministerských postů (právník Robert Mayr-Harting a slavista Franz Spina). Materiální situace Univerzity Karlovy se až do hospodářské krize postupně zlepšovala. Navenek bylo nejviditelnějším znamením tohoto stavu otevření nových budov Filozofické a Právnické fakulty na Starém Městě, fakultních nemocnic a dalších pracovišť lékařské fakulty na Novém Městě, resp. rozhodnutí o zřízení českých univerzitních klinik v Motole. Rozšiřování hmotného zázemí univerzity šlo ruku v ruce s rostoucím počtem studentů, který se v roce 1918 pohyboval kolem šesti tisíc, aby se v první polovině 30. let takřka zdvojnásobil. Podobně se zvýšil počet pedagogů ze tří stovek až na sedm set v posledních meziválečných letech. Ve 20. letech se obě pražské univerzity staly útočištěm řady studentů i pedagogů zprvu z území východní Evropy sužovaných občanskou válkou (hlavně Ukrajinců a Rusů), později studentů židovského původu z Maďarska a Polska, kde platil numerus clausus. Celkově se počet zahraničních studentů často pohyboval nad 10 %. Vedle vzdělání jako formy zabezpečení výdělku přitahovala do Prahy mladé lidi také plejáda známých jmen v různých oborech. Připomeňme například lékaře Josefa Pelnáře a Ladislava Syllabu, filology Josefa Zubatého a Vincence Lesného, historiky Josefa Pekaře a Josefa Šustu nebo přírodovědce Františka Závišku a Viktora Trkala. Jejich vědecká činnost se často těšila podpoře představitelů českých politických a hospodářských elit – jedním z nejvýznamnějších příkladů jsou archeologické expedice Bedřicha Hrozného do Turecka, na jejichž finančním zajištění se vedle prezidenta Masaryka podílela také plzeňská Škodovka. Stoupající počet studentek měl svou paralelu v pozvolnějším, nicméně rovněž zvyšujícím se zastoupení žen v pedagogickém sboru. Po první

docentce, jíž se stala v roce 1925 historička Milada Paulová, se ještě v meziválečném období ženy habilitovaly také v dalších oborech. Paulová byla v roce 1935 jmenována také první mimořádnou profesorkou na Univerzitě Karlově.

VZTAHY PŘEDVÁLEČNÉ Teprve v porovnání s válečnými poměry a situací po roce 1948 si řada studentů uvědomila pozitiva prvorepublikové akademické kultury. Ani tak kritický a polemický duch, jakým byl profesor Václav Černý, neváhal ve svých pamětech užít pro Univerzitu Karlovu vzletné označení officina humanitatis et libertatis. „Dílna lidskosti a svobody“ však nezůstala ušetřena důsledků hospodářské krize a stinných stránek nacionalismu třicátých let, nejviditelněji za tzv. insigniády během funkčního období rektora Karla Domina, sympatizujícího s krajní pravicí. Pouliční bitky českých a německých studentů v listopadu 1934 doprovázené antisemitskými incidenty byly vyvolány sporem o vydání univerzitních insignií Německou univerzitou, pozadí konfliktu ale bylo mnohem širší. S insigniemi měly fakticky – de iure byla situace dána přijetím Lex Mareš – přejít do rukou Univerzity Karlovy také historické umělecké sbírky a univerzitní archiv. Dalším latentním bodem sváru zůstávalo Karolinum, užívané oběma univerzitami. Rektorát Univerzity Karlovy byl po zprovoznění nové budovy Právnické fakulty dočasně přesunut tam a v Karolinu začal stavebně-historický průzkum předcházející plánovanou rekonstrukci směřující ke kulatému jubileu v roce 1948. Financována měla být zčásti celonárodní sbírkou iniciovanou rektorem Dominem. Soudobé postavení Univerzity Karlovy dokreslují i vzrušené okolnosti volby Masarykova nástupce, kdy proti Edvardu Benešovi, docentu sociologie Filozofické fakulty, stanul 18. prosince 1935 jako pravicový protikandidát botanik Bohumil Němec, profesor Přírodovědecké fakulty. Geopolitická situace střední Evropy druhé poloviny třicátých let postupně paralyzovala nejen sporadické přípravy na univerzitní jubileum, ale také velkou část akademického života. Po Mnichovu došlo k řadě excesů, z nichž nejtypičtějšími bylo stržení sochy T. G. Masaryka v budově Filozofické fakulty a postupný nárůst perzekuce

Promoce československých lékařů na Oxfordské univerzitě v roce 1943. Na základě jednání prezidenta Beneše s britskými úřady a univerzitami mohli studenti pokračovat ve studiu

studentů židovského původu. První rasově motivovaná opatření byla přijata již za druhé republiky a do důsledků byla dovedena po okupaci zbytku Československa a vzniku protektorátu. Tou dobou ale bylo postavení Univerzity Karlovy již takřka neudržitelné. Jakožto jeden z důležitých symbolů tradice české vzdělanosti a kultury se stala, podobně jako univerzity v jiných nacisty okupovaných evropských zemích, nežádoucí institucí, jejíž dny byly sečteny. A to tím spíše, že oficiální jméno Karls-Universität nesla nyní dosavadní Německá univerzita, přijatá do svazku říšských univerzit. Formálním odůvodněním likvidace českého vysokého školství byla masová účast studentů na demonstracích 28. října 1939, během nichž byl smrtelně postřelen medik Jana Opletal, a poté další demonstrace po jeho smrti. Dne 17. listopadu bylo devět představitelů studentského hnutí v čele s docentem Josefem Matouškem popraveno a více než tisíc studentů pražských vysokých škol s brněnskými kolegy a studenty příbramské báňské školy odvezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen. Většina z nich byla po několika letech propuštěna, k avizovanému znovuotevření vysokých škol v protektorátu ale samozřejmě nedošlo.

Několik set studentů se zapojilo i do československého zahraničního odboje. Právě díky jejich aktivitám měla perzekuce české studující mládeže široký mezinárodní ohlas, ústící v roce 1941 až do vyhlášení 17. listopadu Mezinárodním dnem studentstva. Studentům sloužícím v československém zahraničním vojsku, zejména medikům, bylo dokončení studia umožněno na britských univerzitách, především v Oxfordu. Zahraničního a domácího odboje se účastnila také řada pedagogů Univerzity Karlovy, například historik Otakar Odložilík nebo botanik Vladimír Krajina. Někteří za svou odbojovou činnost zaplatili životem (např. fyzik Václav Dolejšek nebo lékař Alexander Gjurič), jiní se stali obětí rasové perzekuce (např. historik Bedřich Mendl nebo germanista Arnošt Kraus). Celkově zemřelo v koncentračních táborech nebo bylo popraveno dvanáct profesorů a čtrnáct docentů Univerzity Karlovy. Členové akademického sboru se ocitli i mezi předními představiteli protektorátu, pohybovali se ovšem mezi mlýnskými kameny a nikdy neklesli k aktivismu typu Emanuela Moravce (ministři protektorátní vlády Jiří Havelka, Jaroslav Krejčí a Jan Kapras, státní prezident Emil Hácha).

1941 Vyhlášen 17. listopad Mezinárodním dnem studentstva.

Univerzita Karlova a republika

1948 Oslavy 600. výročí založení univerzity se pořádaly ve Vladislavském sále i v Karolinu.

Univerzita Karlova a republika

U příležitosti 600. výročí univerzity byly 8. dubna 1948 ve Velké aule Karolina předány čestné doktoráty, avšak třináct diplomů čekalo na udělení v archivu až do roku 1993

Univerzita Karlova a republika

OSVOBOZENÍ, STALINISMUS A POZVOLNÁ LIBERALIZACE Po válce byla Německá univerzita zrušena symbolicky se zpětnou platností od 17. listopadu 1939. Její majetek převzala Univerzita Karlova, která hned v prvních poválečných dnech obnovila svou činnost. V komplikovaných podmínkách bylo třeba urychleně zajistit výuku několika ročníků absolventů středních škol, kteří předtím neměli možnost přihlásit se ke studiu na vysoké škole – v porovnání s předválečnými počty se celkem jednalo o bezmála dvojnásobek studentů. S tímto jevem souvisel vznik nových fakult – Lékařských v Plzni a Hradci Králové a Pedagogické v Praze. Univerzita stála zároveň před velkou výzvou oslav 600. výročí své existence, jež byly od počátku pojaty jako velkolepá národní slavnost, jedna z nejdůležitějších „osmičkového“ roku. Díky tomu se také podařilo získat od státu dostatečné finanční prostředky pro rekonstrukci Karolina, tedy alespoň Velké auly a s ní souvisejících prostor. Na jubilejní akademický rok 1947/48 byl rektorem zvolen profesor Právnické fakulty Karel Engliš. Několikanásobný prvorepublikový ministr financí se otevřeně vyjadřoval na obranu akademických svobod. Stal se opakovaně terčem výpadů komunistického ministra informací Václava Kopeckého a po únorovém převratu odstoupil. Během dramatických únorových dní byli studenti pražských vysokých škol jedinými, kteří se 25. února 1948 pokusili během tzv. pochodu na Hrad otevřeně protestovat proti převzetí moci komunisty. Datum kulatého jubilea se přitom nezadržitelně blížilo. Alespoň základní kontinuity bylo dosaženo volbou rektora, jímž se stal matematik Bohumil Bydžovský. Ten dosud zastupoval Karla Engliše jako prorektor, a jakmile mu na jaře skončily reprezentativní povinnosti, z veřejného života se stáhl. Jubilejní slavnosti byly poznamenány demonstrativní neúčastí představitelů části západoevropských univerzit i prvními čistkami v profesorském sboru a mezi studenty. Projev Edvarda Beneše ve Vladislavském sále 7. dubna 1948 při příležitosti předání obnovené zakládací listiny (originál patří mezi ztráty z dubna 1945) byl posledním prezidentovým veřejným vystoupením. Mezitím se již naplno rozběhla činnost akčních výborů zasahujících radikálně do personálního slo-

Jedním z nejvýraznějších projevů návratu alespoň části akademických svobod byla volba rektora, jímž se v letech 1966–1969 stal lékař Oldřich Starý. Vnitřní chod rektorátu i jednotlivých fakult měly po další takřka čtyři desetiletí zásadně ovlivňovat příslušné výbory KSČ, tradiční studentské spolky nahradily svazácké organizace. Se vznikem Československé akademie věd došlo také k přesunu velké části vědecké činnosti z vysokých škol. Negativní důsledky oddělení výuky a výzkumu šly ruku v ruce s omezením kontaktů se zahraničními univerzitami a vědeckými institucemi. Naděje na jisté zlepšení po Stalinově smrti se nakonec zhmotnily v dění na jaře 1956. Na Chruščovovu kritiku kultu osobnosti a odvážná vystoupení Františka Hrubína a Jaroslava Seiferta na Sjezdu spisovatelů zareagovali také studenti Univerzity Karlovy požadavky na demokratizaci poměrů. Velký ohlas měl studentský majáles,

1949 Tzv. studijní prověrky vyloučily asi 10 % studujících.

žení akademického sboru. Během roku 1949 probíhaly tzv. studijní prověrky, které se staly nástrojem pro vyloučení asi 10 % studujících. Nahradit je měli politicky spolehliví absolventi tzv. dělnických kurzů. I tak počet studentů Univerzity Karlovy na více než desetiletí spadl pod předválečné počty. „Zglajch šaltování“ vysokých škol a jejich proměnu podle sovětského vzoru dovršil vysokoškolský zákon z roku 1950, který likvidoval akademické svobody (počínaje volbou rektora) a podřizoval studium předpisům spíše středoškolského charakteru.

1965 Králem majálesu byl vyhlášen americký básník Allen Ginsberg.

Univerzita Karlova a republika

jehož se v Praze 20. května 1956 účastnilo na sto tisíc lidí. Stranické orgány reagovaly personálními postihy, s pedagogickou činností se musel rozloučit například polonista Karel Krejčí, který se jako prorektor Univerzity Karlovy studentů zastal. Po krátkém uvolnění poměrů v roce 1956 došlo opět k utahování šroubů. Na Univerzitě Karlově mělo podobu ne zcela do konce dovedených prověrek v letech 1958–1959. Na Filozofické fakultě byli postiženi mladší pedagogové obvinění z „pozitivismu“ a hromadně penzionováni starší profesoři spojení s obdobím první republiky – paradoxně v té samé době, kdy meziválečné objevy Jaroslava Heyrovského získaly nejvyšší vědecké ocenění, Nobelovu cenu. Univerzita Karlova se ovšem mezitím ve svém celospolečenském významu dostala na pomyslné dno. Liberalizace v 60. letech byla pozvolná, zasahovala ale postupně celou společnost. Na Univerzitě Karlově se k ní přihlásila většina pedagogů i studentů, kteří od roku 1965 mohli opět slavit majáles (a dokonce vyhlásit jeho králem amerického básníka Allena Ginsberga). Jedním z nejvýraznějších projevů návratu alespoň části akademických svobod byla volba rektora, jímž se v letech 1966–1969 stal lékař Oldřich Starý. Nešlo přitom jen o plané řeči – byla zahájena rehabilitace členů akademické obce postižených čistkami a do univerzitních poslucháren se mohli, byť nakonec jen nakrátko, vrátit někteří významní proskribovaní pedagogové jako např. Jan Patočka. Dostali také příležitost oslovit širokou veřejnost na stránkách časopisu Universita Karlova, který tehdy stál na vrcholu oblíbenosti.

Deprimovanou veřejnost se pokusil ještě jednou vyburcovat svým plamenným gestem v lednu 1969 student Filozofické fakulty Jan Palach. Pohřební průvod vycházející z nádvoří Karolina byl vedle studentských stávek rovněž jedním z posledních masivních protestů proti okupaci a povaze nadcházejícího režimu. Když byl v květnu 1969 zvolen rektorem Univerzity Karlovy významný lékař Josef Charvát, odmítl jej normalizační ministr školství Jaromír Hrbek ve funkci potvrdit. To už začínala další vlna čistek v řadách pedagogů i studentů. Konec šedesátých let, který měl původně vyřešit nápravu starých křivd, tak naopak odstartoval vlnu křivd nových. Univerzita Karlova sedmdesátých a osmdesátých let se k odkazu první československé republiky příliš nehlásila, Masarykovu sochu ve dvoraně Filozofické fakulty ostatně symbolicky nahradil Lenin. Menším ideologickým tlakům byly z pochopitelných důvodů vystaveny přírodní a lékařské vědy. Silnější byla ideologizace některých humanitních oborů, které byly také podstatněji personálně postiženy. Odezva měla podobu bytových seminářů, tajných kurzů a samizdatových publikací. Pomyslným vrcholem ledovce byla činnost filozofů Jana Patočky, Ladislava Hejdánka a Radima Palouše v pozici mluvčích Charty 77. Teprve s politickým táním druhé poloviny osmdesátých let v důsledku situace v Sovětském svazu mohlo dojít k oficiálnějším svobodomyslným aktivitám přímo v rámci akademické obce. Rychle rostl počet studentských časopisů i osob, zapojených do nezávislých intelektuálních iniciativ. Připomínka dvacátého výročí smrti Jana Palacha vyústila v události tzv. Palachova týdne, jichž se účastnila také řada osob z akademického prostředí, především studentů.

PRAŽSKÉ JARO A NORMALIZACE Výročí Československé republiky bylo zároveň také rokem pražského jara, 28. říjen 1968 ale zcela zastínila srpnová okupace. Univerzita se k masarykovským ideálům první republiky přihlásila mimo jiné přednáškou a publikací ředitele Ústavu pro dějiny UK a archivu UK Františka Kavky nazvanou Universita Karlova a padesát let ČSR, jejíž závěr vyzníval jednoznačně: „Úsilí o humanistický obsah socialismu jest důstojným příspěvkem roku 1968 k jubileu republiky a potvrzením jasnozřivosti slov velkého českého myslitele a státníka: že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily.“

17. LISTOPAD 1989 A DOBA POSAMETOVÁ Ironií osudu to nakonec byly okolnosti demon strace připomínající kulaté výročí uzavření českých vysokých škol nacisty, jež vyvolaly tak silnou odezvu ve společnosti, že se dosavadní režim poměrně rychle zhroutil. Shromáždění na Albertově 17. listopadu mělo značně vypjatou symboliku – mezi řečníky byli nejen někdejší kolegové Jana Opletala, ale také bývalý rektor Univerzity Karlovy z roku 1956 Miroslav Katětov. Zásah bezpečnostních

Dostavba čestného dvora Karolina

složek proti demonstrantům na Národní třídě mohl vzbuzovat otázky po paralelách se studentskými demonstracemi na podzim 1939, požadavky studentů zase zpočátku mohly připomínat požadavky jejich předchůdců z období pražského jara, brzy je ale radikálně překročily. Letáky, tiskoviny a dokumentární záběry ze sklonku roku 1989 dodnes ukazují, jak podstatné místo v argumentaci a symbolice protirežimního hnutí tehdy náleželo znovuobjeveným odkazům na prvorepublikové Československo a jeho hlavní představitele. Pohlédneme-li na situaci univerzity na přelomu let 1918/1919 a 1989/1990 s odstupem, což už je dnes možné, můžeme vidět řadu paralel (ale i rozdílů). Nepochybně došlo k výraznému posílení role Univerzity Karlovy v rámci veřejného života. V prvním případě to bylo dáno přirozeným postavením jediné univerzity v novém státním útvaru, ve druhém případě do značné míry podílem členů akademické obce, zejména studentů, na nekrvavé změně režimu. Jestliže se v roce 1919 Masaryk účastnil instalace prvního rektora Univerzity Karlovy v československém státě, Václav Havel zase 2. října 1990 symbolicky zahajoval akademický rok se studenty

Fakulty tělesné výchovy a sportu UK 1990 prezident Václav Havel symbolicky zahajoval akademický rok se studenty Fakulty tělesné výchovy a sportu UK a Vysoké školy chemicko-technologické. Podobně jako po vzniku ČSR i v prvních polistopadových letech poskytla Univerzita Karlova řadu odborníků pro důležité administrativní posty, zmiňme alespoň ministry zdravotnictví (Pavel Klener), životního prostředí (Bedřich Moldan) a školství (Petr Vopěnka, Petr Piťha). K významným osobnostem veřejného života se v roce 1990 Univerzita Karlova přihlásila čestnými doktoráty, které jsou jinak vyhrazeny pro uznání vědeckých a pedagogických kvalit (kardinál František Tomášek, hudebníci Rudolf Firkušný a Ra fael Kubelík, předseda Evropského společenství Jacques Delors a Václav Havel). Opakovala se tak situace z roku 1919, kdy se mezi čestné doktory Univerzity Karlovy zařadili například Woodrow Wilson, Georges Clemenceau, Petr Bezruč, Otokar Březina nebo Alois Jirásek. Legislativní změny v oblasti vysokých škol po roce 1918 byly vyvolány geopolitickými změnami a neměnily výrazně vnitřní uspořádání univerzity, zatímco legislativní změny po roce 1918, počínaje zákonem o vysokých

1989 Shromážděním na Albertově 17. listopadu začala sametová revoluce.

Univerzita Karlova a republika

1998 Oslavy „půlkulatého“ jubilea založení pražské univerzity vyvrcholily slavnostním zasedáním 7. dubna.

Univerzita Karlova a republika

Prezident Václav Havel symbolicky zahajoval 2. října 1990 akademický rok se studenty Fakulty tělesné výchovy a sportu

školách z roku 1990, naopak řešily především otázky obnovení akademických svobod. Volba rektora a děkanů nebo zastoupení studentů v akademických senátech jsou dnes zcela neodmyslitelnou součástí akademického provozu. K tradicím české státnosti se Univerzita Karlova hlásí během pravidelných akademických svátků (7. dubna, 28. října, 17. listopadu) i během kulatých jubileí osobností či událostí s ní spojených (2009 – Dekret kutnohorský, 2015 – Mistr Jan Hus, 2016 – Karel IV.). Skutečnou celonárodní událostí byly – podobně jako v roce 1948 – oslavy 650. výročí založení pražské univerzity, jediné oslavy tohoto významného data, které v rámci 19. a 20. století proběhly podle původních plánů. Jejich organizátoři v čele s rektorem Karlem Malým připravili na celý rok 1998 řadu výstav, konferencí a dalších doprovodných akcí vrcholících slavnostním zasedáním 7. dubna 1998 ve Vladislavském sále za přítomnosti prezidenta, představitelů vlády, Parlamentu, Senátu a dalších hostů, včetně předsedy Asociace evropských univerzit.

Ohlédneme-li se za uplynulým stoletím, je to zcela jistě nejdelší celistvé období, kdy se mohla univerzita bez zásadních otřesů politické a sociální povahy v klidu rozvíjet. Demokratizací a návratem k akademickým svobodám na přelomu let 1989/1990 začala v dějinách Univerzity Karlovy kapitola, která dodnes není uzavřena. Ohlédneme-li se za uplynulým stoletím, je to zcela jistě nejdelší celistvé období, kdy se mohla univerzita bez zásadních otřesů politické a sociální povahy v klidu rozvíjet. Nemá tím být pochopitelně řečeno, že je to období bez chyb a komplikací, ale srovnáme-li uplynulá téměř tři desetiletí s řadou předcházejících dějinných zlomů (1918–1938/39–1945 – 1948–1968 – 1989), můžeme za to být vděčni a neměli bychom se nechat ukolébat v představě, že jde o samozřejmost.

UNIVERZITA SOUČASNÁ Název Univerzita Karlova je v současné době jednou z nejsilnějších českých značek a jeho vyslovení v akademickém prostředí má (přinejmenším v evropském rámci) obvykle podobnou odezvu jako v případě názvů Škoda v oblasti dopravního nebo Budvar v oblasti potravinářského průmyslu. Jako nejstarší a největší česká veřejná vysoká škola je i nadále vlajkonošem mezi svými mladšími sestrami. Její symbolické postavení potvrzují i faktické výsledky včetně umístění v mezinárodních hodnoceních univerzit. Necháme-li ještě krátce promluvit čísla, pak se počet studentů oproti stavu v roce 1989 více než zdvojnásobil (po roce 2000 překročil 40 000, v posledních letech se pohybuje kolem 50 000). Roste počet zahraničních studentů z celého světa (v současnosti 17 %), což je jedním z ukazatelů úspěšného zapojení univerzity do mezinárodní akademické spolupráce. Počet fakult se před více než patnácti lety ustálil na sedmnácti, přičemž se podařilo dobře zvládnout i jednu z velkých polistopadových výzev – začlenění teologických fakult do svazku univerzity.

současnost Univerzita se hlásí k tradicím české státnosti během pravidelných akademických svátků.

Univerzita Karlova a republika

17. listopad 1939 Uzavření českých vysokých škol.

Uzavření českých vysokých škol. Záminkou se okupačním úřadům staly studentské protesty, které propukly v reakci na smrt medika Jana Opletala postřeleného při protinacistické demonstraci 28. října

1939

1941 Zádušní mše v chrámu sv. Víta v rámci prvního Světového sjezdu studentstva.

1945

V Londýně byl 17. listopad prohlášen Mezinárodním dnem studenstva

1968 Na shromáždění k 17. listopadu vyhlásili pražští studenti stávku, do které se následně zapojily všechny vysoké školy

Univerzita Karlova a republika

Začíná sametová revoluce

U příležitosti 75. a 25. výročí událostí 17. listopadu navštívili Univerzitu Karlovu prezidenti České republiky, Polska, Maďarska, Německa a Slovenska. Miloš Zeman, Bronisław Komorowski, János Áder, Joachim Gauck a Andrej Kiska usedli s rektorem Tomášem Zimou ke společné diskuzi

2015 Studenti, kteří se nechtěli smířit s tím, že si nemohli připomenout výročí listopadových událostí 1939 a 1989 u pamětní desky na pražském Albertově, uspořádali o dva dny později setkání s názvem Skutečné uctění památky 17. listopadu. Akce byla odpovědí na uzavření Albertova policií, kde se místo tradičních studentských oslav konalo shromáždění příznivců prezidenta Miloše Zemana

2016 Poprvé udělena Cena Arnošta z Pardubic určená akademickým pracovníkům Univerzity Karlovy za jejich vynikající pedagogickou činnost.

2017 Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima odhalil bustu Jana Opletala v posluchárně I. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty

2017 V posluchárně 1. lékařské fakulty byla odhalena busta Jana Opletala.

2014

1989

1933 Rektorského úřadu se ujal 21. září Karel Domin.

historie univerzity

Boj o insignie Vznik československého státu znovu otevřel otázku, kdo je nástupcem původního vysokého učení založeného Karlem IV., a komu by tedy měly patřit symboly univerzity. Interpretace univerzitních tradic se postupem času stala vyhrocenou politickou záležitostí. TEXT Lucie Kettnerová

Když byla v roce 1882 univerzita rozdělena na českou a německou část, nárokovali si němečtí akademici právo vystupovat jako zástupci původního vysokého učení založeného Karlem IV. Ovšem většina české veřejnosti považovala za jediného oprávněného pokračovatele českou část univerzity a nelibě nesla rozhodnutí tehdejších rakouských úřadů o ponechání hlavních symbolů univerzity (archivů, knih, majetku, pečetidel a insignií) ve správě německé části, zatímco česká univerzita si musela nechat zhotovit insignie nové.

ta Karlova‘. O jménu německé university rozhodne se zvláštním zákonem“. Dále zákon stanovil, že insignie, pečetidla, knihy, obrazy a jiné památky, jež patřily pražské univerzitě před platností zákona ze dne 28. února 1882, budou ve vlastnictví Univerzity Karlovy a že o způsobu odevzdání těchto předmětů rozhodne ministerstvo školství a národní osvěty a ustanoví, zda za ně německá část dostane věci náhradní. Ovšem ta neuposlechla a insignie nepředala. Po deseti letech od vydání zákona dokonce akademický senát Německé univerzity oficiálně požádal československý parlament o úpravu zákona v tom smyslu, že pokračovatelkou Karlem založeného vysokého učení je i německá část. Byl však odmítnut, i když pro kladné vyřízení žádosti byli historici Josef Pekař a Josef Šusta.

LEX MAREŠ Po vzniku Československa se otázka nástupnictví a vlastnictví symbolů dostala opět do popředí zájmu. V Revolučním národním shromáždění byly podány tři poslanecké návrhy k otázce poměru obou pražských univerzit, nakonec vztah upravil zákon zvaný podle svého navrhovatele profesora Františka Mareše Lex Mareš, jenž byl po bouřlivém projednávání schválen 19. února 1920. Paragraf jedna jasně stanovil, že „česká universita jest pokračovatelkou starobylého vysokého učení Karlova. Jména obou pražských universit, ustanovená zákonem ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z.: ‚Česká universita Karlo-Ferdinandova‘ a ‚Německá universita Karlo-Ferdinandova‘ se zrušují. České universitě vrací se jméno ‚Universi-

NEPOKOJNÁ LÉTA TŘICÁTÁ „Interpretace univerzitních tradic se stala politickou záležitostí a byla to nacionalistická pravice, která se jí chopila jako nástroje v kampani, jež pod protisocialistickými hesly cílila především proti Hradu, proti Masarykovi a Benešovi,“ uvádí profesor Jan Havránek v Dějinách Univerzity Karlovy. Když se v září roku 1933 ujal rektorského úřadu Karel Domin, dal si za cíl uskutečnit všechna opatření obsažená v Lex Mareš včetně požadavku

Insigniáda v roce 1934 u Právnické fakulty

1934 Dne 14. února bylo zapsáno Karolinum do pozemkových knih.

historie univerzity

1934 První otevřené střetnutí proběhlo 17. května.

Výměna názorů před Právnickou fakultou

na zapsání vlastnictví Karolina do pozemkových knih (tzv. intabulaci). Oprávněnost požadavků potvrdil po vyvolaném jednání i krajský civilní soud, o něco později i soud nejvyšší a 14. února došlo k zapsání budov Karolina ve prospěch Univerzity Karlovy.

„Oslavami této události dne 26. listopadu pravicovými studenty vyvrcholily třídenní výtržnosti, které nezůstaly omezeny na budovu právnické fakulty, kde došlo k potyčkám mezi studenty. Přerostly v pouliční nepokoje, které byly kromě sídel levicových stran a jejich tisku zaměřeny proti Osvobozenému divadlu, kavárně Mánes, německým emigrantům a Židům,“ popisuje situaci profesor Havránek. Výtržnosti se v těchto dnech nevyhnuly ani Karolinu, jehož některé prostory byly oběma univerzitám společné. Dav tvořený zejména pravicovými studenty požadoval jejich otevření. Když byl odmítnut, vylomil bránu a vnikl na nádvoří i dovnitř budovy. Zde narazil na německé studenty a došlo k rvačce, při níž byly místnosti poškozeny. Střet v Karolinu zklidnila až přivolaná ostraha, která účastníky vytlačila zpět na Ovocný trh. Odtud se však průvod vandalů vydal do centra města, kde cestou vytloukal okna a působil další výtržnosti.

Střet v Karolinu zklidnila až přivolaná ostraha, která účastníky vytlačila zpět na Ovocný trh. K vyvrcholení insigniády došlo až za rektorátu právníka Josefa Drachovského, kdy se do situace vložilo ministerstvo školství. To výnosem z 20. listopadu 1934 nařídilo provedení zákona o poměru pražských univerzit. 1934 nařídilo ministerstvo školství výnosem provedení zákona o poměru pražských univerzit. Ministr převzal od Německé univerzity insignie a pečetidlo a předal je rektorovi, který je uložil do trezoru v Archivu hlavního města Prahy. Jenže to vyvolalo na německé straně pobouření, studenti vyhrožovali stávkou, jež se také částečně uskutečnila.

ZAHRANIČNÍ REAKCE Insigniáda vyvolala ohlas i v zahraničí. Protičeské demonstrace proběhly na konci listopadu ve Vídni i všech univerzitních městech Německa, v Berlíně a Mnichově dokonce došlo k útokům na budovy českých zastupitelských úřadů. Negativní protičeské reakce veřejnosti a studentstva byly zaznamenány i v Budapešti.

historie univerzity

ni slova není, Karle Čapku, v manifestu, který jsi podepsal, o tom, že němečtí – a zřejmě hakenkrajclerští studenti – násilím obsadili Karolinum. Není to jen jejich vlastnictví. Dopustili se násilí, opakuji: násilí, a prosím, v této zemi to musilo být teprve studentstvo české, které je odtud vyhnalo. – Ne státní moc. Poslyš, Karle Čapku, ty jsi nikdy nebyl mlád a nebyl studentem? Což vy všichni v té vaší Obci čs. spis., jste tak ustaralí, a máte „takovýhle dlouhý fousy“?

íšeš mi v Národních Listech, že v projevu spisovatelů, který jsem spolu podepsal, nebylo zmínky, že němečtí studenti násilím obsadili Karolinum. Jakpak ne! Je tam výslovně řečeno, že universitní spor byl rozjitřen německými nacionály a pak zneužit k demonstracím proti židům a emigrantům, kteří neobsadili násilím žádné Karolinum, a k vytloukání kaváren, divadel, rozhlasu a výkladních skříní, ve kterých, pokud známo, nebyly chovány žádné universitní insignie. O těchto demonstracích mluvil projev spisovatelů.

— Rudolf Medek, Národní listy, roč. 74, č. 329, str. 1 (29. 11. 1934)

— Karel Čapek, Lidové noviny, roč. 42, č. 603, str. 5 (30. 11. 1934)

Insigniáda vyvrcholila v centru města

1934 Insigniáda vyvrcholila za rektorátu Josefa Drachovského.

MEDIÁLNÍ OHLASY K listopadovým nepokojům se v novinách vyjadřovala řada známých osobností, mezi nimi například Ivan Olbracht, Vítězslav Nezval, Josef Svatopluk Machar, Karel Čapek či Rudolf Medek. Oba posledně jmenovaní si dokonce vyměnili několik otevřených dopisů.

1347 Vydán souhlas papeže Klimenta VI. se založením vysokého učení v Praze.

historie univerzity

Originál listiny papeže Klimenta VI. z 26. ledna 1347 obsahující papežský souhlas se založením vysokého učení v Praze

Vracíme univerzitě historickou paměť Objev tisíciletí. Tak lze nazvat znovunalezení dvou unikátních listin z roku 1347, které dokládají souhlas se založením vysokého učení v Praze. Univerzita Karlova je letos získala do svého vlastnictví. TEXT Lucie Kettnerová

1347 Vydán notářský instrument s opisem papežské listiny.

historie univerzity

2018 Začátkem června se vedení univerzity dozvídá o prodeji listin.

Je začátek června a prorektor pro tvůrčí a ediční činnost Jan Royt zastupuje rektora Tomáše Zimu, který je na pracovní cestě v zahraničí. Z J&T Banky dostává univerzita upozornění, že se objevila středověká listina se souhlasem papeže Klimenta VI. k založení vysokého učení v Praze a její notářský opis, respektive instrument, a že tyto dokumenty jsou na prodej. Zpráva samozřejmě na univerzitě vyvolává velkou zvědavost.

ZÁVOD S ČASEM Banka sice disponovala expertizou z pera odborníka na staré listiny doktora Zdeňka Uhlíře z Národní knihovny, ovšem univerzita potřebuje mít stoprocentní jistotu, že pergameny jsou skutečně pravé, a tak o pomoc požádala profesora Ivana Hlaváčka, jednoho z největších evropských odborníků v oboru paleografie. „Hned po dovolené profesora Hlaváčka jsme se společně s Petrem Svobodným, ředitelem Archivu Univerzity Karlovy, vyrazili na dokumenty podívat,“ říká Jan Royt. Profesor Hlaváček oba pergameny včetně pečetí prozkoumal a prohlásil: „Jsou pravé.“ Vlastnit takové listiny by bylo pro univerzitu splněným snem, protože o svůj originál dokumentu přišla na konci druhé světové války, rozhodující ovšem byla cena. Naštěstí majitel pocházející z české šlechtické rodiny s částkou nelicitoval a požadoval obnos, který byl pro univerzitu akceptovatelný a byl i srovnatelný s jinými listinami kupovanými státními institucemi. „Peníze nešly ani z položky na výuku, ani na vědu, našli jsme jiné zdroje,“ upozorňuje profesor Royt. Bylo však nutné jednat poměrně rychle, protože informace o existenci písemností se dostala i k dalším zájemcům, kteří byli ochotni sjednanou sumu výrazně přeplatit. „Chtěli jsme zabránit spekulacím, že listinu koupí někdo jiný a za pár let ji bude univerzitě nabízet za výrazně vyšší cenu,“ vysvětluje prorektor a dodává, že za velmi korektní způsob zprostředkování koupě ocení univerzita Karlu Ašerovou z J&T Banky udělením medaile. Už za tři týdny od získání první informace se podepisovala kupní smlouva a dokumenty směřovaly do trezoru Archivu UK. Originál papežského souhlasu je ve vynikajícím stavu, instrument byl častějším používáním mírně poškozen, takže bude nutná jeho restaurace.

„Získat tuto listinu jsme považovali za naši morální povinnost i s ohledem na další generace. Vracíme tím univerzitě historickou paměť. Dokument k univerzitě prostě patří, neboť papež v něm dává souhlas, že tituly z pražského učení budou platit po celé Evropě, a uděluje jí další privilegia.“ Listiny budou veřejnosti představeny spolu s insigniemi a pečetí od 15. do 18. prosince v prostorách Karolina. Navíc se vedle nově získaných dokumentů vystaví i originál zakládací listiny univerzity z vlastnictví pražského arcibiskupství, budou-li jednání o zápůjčce úspěšná.

JAK TO VLASTNĚ BYLO Papežské listiny byly vydány dvě, stejně jako listiny zakládací. Jedna byla vytvořena pro univerzitu, druhá pro arcibiskupa pražského. „Zajímavé je, že listina pro arcibiskupa je ve slavnostnějším provedení,“ podotýká profesor Royt. Druhý získaný dokument je notářský instrument z 30. června 1347 s opisem papežské listiny a výčtem svědků stvrzujících autentičnost opisu. Díky němu nemusel být při jednáních používán originál, aby nedocházelo k jeho poškození. Kdy a jak zmizely písemnosti původně uložené v pražské kapitule, se zatím neví, v inventáři z 19. století však zapsány nejsou. Do soukromých rukou se tak pravděpodobně dostaly v 16. či 17. století. „Můžeme se domnívat, že k tomu došlo na počátku třicetileté války po svržení místodržících a zvolení Fridricha Falckého českým králem. V té době zde působili kalvíni a některý z katolíků se pravděpodobně rozhodl listinu zachránit, vzal ji k sobě do úschovy a v rodě už zůstala,“ popisuje možný scénář prorektor.

historie univerzity

2018 Získané listiny budou vystaveny v prosinci v Karolinu.

Notářský instrument iniciovaný pražskou kapitulou z 30. června 1347 s inzertem (opisem) papežské listiny a výčtem svědků stvrzujících autentičnost opisu

KAM ZMIZELY LISTINY A INSIGNIE Originální papežský souhlas vytvořený pro pražské učení spolu se zakládací listinou, matrikami, dalšími dokumenty a insigniemi zmizel na konci války. Podle pamětníků odvezli nacisté z univerzity vlakem asi pět beden různých historických dokumentů a předmětů. Jejich stopa končí na plzeňském nádraží, které bylo zasaženo bombardováním amerických letadel. „Po celou dobu se nic z toho neobjevilo, takže buď je vše důkladně skryto, nebo to bylo při bombardování opravdu zničeno,“ vysvětluje profesor Jan Royt.

1934 Dne 13. února potvrdil civilní krajský soud Univerzitě Karlově vlastnictví Karolina.

historie univerzity

V roce 1934 se pořádala sbírka na obnovu Karolina. Vybralo se 10 000 Kč

Karolinum, statek národní Působnost Komisí pro obnovu, památkovou ochranu a využití Karolina 1934 –2017 Naše poděkování patří Lydii Petráňové, manželce profesora Josefa Petráně, která laskavě svolila ke znovuotištění textu z Acta Universitatis Carolinae. Historia Universitatis Carolinae Pragensis (1/2017). TEXT Josef Petráň

1934 Komise pro obnovu Karolina byla ustanovena 2. května.

historie univerzity

1934 Rektorát Univerzity Karlovy byl přesunut z Buquoyského domu do Právnické fakulty.

historie univerzity

Zákonem z 19. února 1920 (4 135 Sb.) byl areál Karolina po předchozích vleklých sporech přiřčen do vlastnictví Univerzity Karlovy v Praze. V předešlé době byla jeho vlastníkem Německá univerzita v Praze, která jej také převážně využívala, s výjimkou Velké auly, jež v určené dny v týdnu sloužila ke slavnostním účelům rovněž někdejší české Karlo-Ferdinandově univerzitě. Až po dalších čtrnácti letech sporů, dne 13. února 1934, potvrdil Univerzitě Karlově vlastnictví Karolina krajský soud civilní a mohl být proveden vklad vlastnického práva do pozemkových knih. Po tu dobu trvalo právo Německé univerzity využívat při slavnostech velkou karolinskou aulu, než získá náhradní prostory. Až v roce 1938 pracoval architekt Josef Zasche na plánu výstavby ústřední budovy pro Německou univerzitu na určeném staveništi na východním okraji Letné. Dokud Deutsche Universität in Prag nevystaví tuto budovu, mohla využívat pro slavnosti jiné prostory. V tehdejších časech nacionálních sporů v prostředí univerzity se po staletí neudržovaný areál Karolina stal součástí politické propagandy, ač od rozdělení univerzity zůstával společným sídlem řízení a správy i prostorem k důstojným aktům. V českém nacionálním zájmu se Karolinum, „statek národní“, stalo vedle jiných momentů silnou složkou étosu generace rektora české Karlo-Ferdinandovy univerzity profesora Karla Domina a univerzitního archiváře profesora Václava Vojtíška. Byli to oni, kdo vyzdvihli „národní“ podstatu dění, o němž se v budově od jejího založení rozhodovalo. Univerzita Karlova musela s těmito komplikacemi počítat v době, kdy se s předstihem připravoval program obnovy Karolina, jež bylo po léta ve špatném stavebním stavu. Některé z návrhů na jeho přestavbu ze starší doby byly tak zásadní, že by středověkou stavbu v podstatě zrušily. Naštěstí se nerealizovaly. Už od roku 1906 ležel na stole plán na výstavbu nové ústřední univerzitní budovy pro tehdejší českou Karlo-Ferdinandovu univerzitu, a to naproti projektované stavbě právnické fakulty u Čechova mostu. Pokud by se měly uskutečnit projekty staveb ústředních budov Univerzity Karlovy v Praze u Čechova mostu a Deutsche Universität in Prag na kraji Letné, vyvstávala otázka, k jakým účelům by mělo sloužit obnovené Karolinum.

Pokud by se měly uskutečnit projekty staveb ústředních budov Univerzity Karlovy v Praze u Čechova mostu a Deutsche Universität in Prag na kraji Letné, vyvstávala otázka, k jakým účelům by mělo sloužit obnovené Karolinum. V ovzduší nacionálních sporů, v duchu hesla „Karolinum, statek národní“, jež prožívala část veřejnosti před zaknihováním, ale i hned po zapsání Karolina Univerzitě Karlově v Praze do desek zemských, zvolil akademický senát Komisi pro obnovu Karolina. Ustavila se 2. května 1934 a měla dvě sekce: finanční a dále stavební a památkovou. Jejím předsedou se stal prorektor univerzity, profesor přírodovědecké fakulty Karel Domin, který již v předešlém akademickém roce jako rektor vyvíjel řadu patrioticko-nacionálních iniciativ. Finanční sekci (subkomisi) vedl architekt František Tesař, vrchní technický komisař zemského úřadu. Předsedou stavební a památkové subkomise byl zvolen profesor dějin umění filozofické fakulty Vojtěch Birnbaum. Když krátce poté zemřel, převzal funkci profesor pomocných věd historických téže fakulty, univerzitní archivář Václav Vojtíšek. Ten byl vedle Domina, kterého po více než roce vystřídal v čele komise, jedním z nejhorlivějších nacionálně-patriotických představitelů programu přestavby Karolina. Přihlížel k zájmům

1935 Po dobu rekonstrukce Karolina se promoce odehrávaly v Collegiu maximu na právech.

historie univerzity

Nádvoří Karolina

1934— 1936 Probíhal stavebně-statický průzkum Karolina.

historie univerzity

Desetiboká pískovcová kašna s vodotryskem v nádvoří Karolina

historie univerzity

Archeologické artefakty byly sbírány a ukládány bez náležitých nálezových zpráv, což napříště znemožnilo s těmito nálezy soustavně odborně pracovat.

Obnova Karolina se stala prestižní záležitostí, čemuž nasvědčuje výnos sbírky, do níž přispěly podle svých možností veřejné osobnosti, instituce a firmy, a dokonce i obsah kasiček z pouličních sbírek. Po dva roky trvající stavební a statický průzkum v Karolinu (1934–1936), stejně jako první zabezpečovací práce, mohla Komise pro obnovu Karolina provádět díky finančním prostředkům vynaloženým Rektorátem Univerzity Karlovy v Praze. Vedle toho probíhala národní sbírka pro obnovu Karolina, vyhlášená a určená výhradně jen „na opatření vnitřního zařízení v obnoveném Karolinu a na jeho umělecké ozdobení a zdokonalení“. Obnova Karolina se stala prestižní záležitostí, čemuž nasvědčuje výnos sbírky, do níž přispěly podle svých možností veřejné osobnosti, instituce a firmy, a dokonce i obsah kasiček z pouličních sbírek. Na široké propagaci se podílely články v novinách, umělci nabízeli nebo darovali k výzdobě obnoveného Karolina svá díla atd. Prozrazuje to mnohé, stejně jako výpravná publikace Karolinum, statek národní, vydaná členy Komise pro obnovu Karolina. Nelze pominout též zahájení

1934 Akademický senát přiznal právo nosit talár všem profesorům.

univerzitního archivu, který řídil, a k jeho dalším působnostem včetně představy „univerzitního muzea“, což komise přijala jako projekt ještě před zahájením obnovy přízemí historické budovy. Když profesor Vojtíšek hovořil o „muzeu“, měl na mysli stálou expozici univerzitních dějin, umístěnou v přízemí Rotlevova paláce, již by připravil univerzitní archiv. K tomu směřoval výběr exponátů, jejichž fotografie Vojtíšek zčásti sám označil. Nepředpokládám tudíž, že by pomýšlel na samostatnou instituci muzea vedle archivu. Šlo spíše o trvalou historickou expozici, v níž by se rovněž uplatnily předměty, které – ač nearchivní povahy – byly již dříve ukládány v archivním depozitáři. Sídlo archivu mělo být rovněž v přízemí Rotlevova paláce. Členy památkové a stavební subkomise byli profesoři filozofické fakulty, a to profesor křesťanské archeologie Josef Cibulka, profesor pomocných věd historických Gustav Friedrich a historik umění Zdeněk Wirth. Dále tu byl profesor Vysokého učení technického v Praze Oldřich Stefan a zástupci Státního úřadu památkového, radové správně osvětové služby Karel Pekárek a Václav Wagner. Subkomise ještě pod Birnbaumovým vedením stačila zahájit orientační stavebně-statický průzkum přízemí, zčásti i sklepů Rotlevova paláce, nejstarší části Karolina. Průzkum provedli stavební odborníci a Birnbaum o něm vypracoval podrobnou zprávu. Patro, v němž byla Velká aula, zůstávalo zatím stranou, protože je spoluužívala Německá univerzita v Praze, jež tehdy nezískala náhradu. Po náhlém Birnbaumově úmrtí převzal dohled nad stavebním a statickým průzkumem profesor Oldřich Stefan, jenž připravil již podrobnější zprávu o průběhu prací a jejich výsledcích od sklonku října 1934 do poloviny března 1935. Na něho pak navázala zpráva F. X. Margolda, adjunkta Státního ústavu pro fotografování a měření památek (později Státní fotoměřický ústav). V letech 1934 až 1936, kdy stavebně statický průzkum plně řídila Komise pro obnovu Karolina, a to včetně stránky finančních nákladů, podařilo se jí na tehdejší dobu úspěšně provést stavební a statický průzkum přízemí a sklepů Rotlevova paláce, což byla nezbytná podmínka přestavbových prací. Na archeologický průzkum nebyl brán zřetel, což ostatně platí i pro pozdější období.

1936 Deutsche Universität in Prag opustila karolinské historické prostory.

historie univerzity

Pohled do Křížové chodby během rekonstrukce

přípravy velkých Dějin Univerzity Karlovy, opět z iniciativy předsedy Komise pro obnovu Karolina profesora Václava Vojtíška. Když Deutsche Universität in Prag v roce 1936 konečně opustila karolinské historické prostory, bylo možné stavební a statický výzkum rozšířit i do poschodí s Velkou aulou. Náklady na průzkum tak neobyčejně narostly a rektorátní fondy a finanční dotace, jež měla Komise pro obnovu Karolina k dispozici, zdaleka nemohly pokrýt další práce stejně jako následující obnovu, kterou byl nucen pokrýt stát. Komisi zůstal dohled nad stavebně-statickým průzkumem a vedle toho pak úkol stanovit využití Karolina a vyhlásit soutěž na projektanta obnovy. Otázka budoucího využití obnoveného areálu stála na prvním místě, neboť vypracovaným programem se měl řídit architekt. Podle směrnice komise mělo být zachováno Kaňkovo barokní průčelí do Železné ulice. Shoda byla i v tom, že by Velká aula už pro svou historickou tradici měla zůstat slavnostním shromaždištěm při promocích a univerzitních festivitách. K těmto účelům měla být zvětšena. Gotické články stavby, nalezené při stavebním průzkumu, měly zůstat zachovány a při obnově využity.

Důležitým rozhodnutím komise bylo společné přesvědčení, že je třeba provést přístavbu k někdejšímu historickému rotlevskému jádru paláce, a to na místě sousedních budov, jež univerzita vlastnila. Což svědčí o tom, že se v budoucnu počítalo s návratem Rektorátu Univerzity Karlovy a s dalšími jejími součástmi do rozšířeného areálu obnovených karolinských staveb. Převzetí finanční stránky obnovy Karolina zemským úřadem a ministerstvem veřejných prací odebralo komisi nezvládnutelné břemeno. Nadále měla na starosti dokončení stavebního průzkumu a přípravu rekonstrukce, s čímž souvisel i výběr projektanta. Komise pro obnovu Karolina (název potvrzen rektorátem 6. listopadu 1936) se podle slov jejího tehdejšího vedoucího profesora Václava Vojtíška stala „odbornou pomocnicí akademického senátu i rektorátu university, s plným jejich porozuměním ve svých snahách a pracích“. Její finanční subkomise zanikla. V době dokončování stavebního průzkumu středověkého Rotlevova paláce a příprav k vyhlášení soutěže na výběr architekta postihla republiku německá nacistická okupace, po níž následovalo násilné převzetí Karolina Německou univerzitou,

Pohled do Křížové chodby dnes

která teď přijala název Deutsche Karlsuniversität in Prag v rámci systému univerzit říšskoněmeckých. České vysoké školy byly 17. listopadu 1939 uzavřeny. Urychlené přípravy obnovy Karolina z předešlých let ustaly. Němci převzali komisí připravenou dokumentaci, ale na rekonstrukci nebyla za války vhodná doba ani prostředky. Deutsche Karls universität in Prag svěřila projekt rekonstrukce Karolina německému pražskému architektu Josefu Zaschemu, který měl předtím projektovat ústřední budovu Německé univerzity na okraji Letné. Deutsche Karlsuniversität in Prag neměla dost prostředků na obnovu Karolina, což zejména Velkou aulu uchránilo před znetvořením nacistickými symboly, navrženými architektem. Byly provedeny jen některé stavebně zajišťovací práce, z nich především betonový strop Velké auly. V prvním poválečném roce zprvu vyvstala řada problémů, mezi jiným nedostatek stavebního materiálu, aby práce mohly podle plánu pokračovat a být dokončeny do chystaných oslav šestistého výročí založení Univerzity Karlovy v dubnu 1948. Profesor ČVUT Jaroslav Fragner, kterému byla přestavba svěřena v roce 1946, se

proto v první etapě přestavby soustředil na rekonstrukci obřadní Velké auly a přístupových prostor, aby se tu v roce 1948 mohly oslavy konat. Řídil se staršími pokyny Komise pro obnovu Karolina ze třicátých let a zachoval historické části, mezi nimi nově objevený gotický portál do Velké auly, kterou prostorově rozšířil. Sama Komise po válce již neobnovila svou činnost a Fragner spoléhal na její někdejší závěry a doporučení stejně jako na porady s jednotlivci. Druhá etapa rekonstrukce historického areálu probíhala v přízemí někdejšího Rotlevova paláce a přilehlého křídla, dosavadními úpravami dosti poškozeného, a to až v letech po komunistickém převratu roku 1948. Slavnostně byla završena při příležitosti oslav 550. výročí Kutnohorského dekretu v roce 1959. Upraven byl tehdy vnitřní čestný dvůr a v něm umístěna socha M. J. Husa, dílo Karla Lidického. Pro nedostatek času a financí již Fragner nestačil dokončit projektované vybavení tzv. Vlasteneckého sálu v prvním patře traktu. V další etapě bylo přikročeno k utváření prostor pro budoucí sídlo rektorátu (včetně univerzitního archivu) v sousedních objektech. Poté tempo úprav širšího areálu, zejména v přilehlém traktu

1945 V prvním poválečném roce zprvu vyvstala řada problémů, mezi jinými nedostatek stavebního materiálu.

historie univerzity

1959 Při příležitosti oslav 550. výročí Kutnohorského dekretu byla na vnitřní čestný dvůr umístěna socha J. Husa.

historie univerzity

Socha Jana Husa od Karla Lidického

s průčelím do Celetné ulice, vázlo. Jejich restaurování se již do konce totalitního systému v roce 1989 nestihlo. Práce na variantních studiích celého areálu probíhaly pod vedením profesora Fragnera a jejich výsledný schválený projekt celého „uzavřeného univerzitního areálu na středověké urbanistické substrukci“ je z roku 1954. Fragner podle možností usiloval o to, aby „rekonstrukce osvobodila areál od utilitárních přístaveb, ozdravila a provzdušnila vnitřní prostředí, obnovila funkci prostoru mázhauzů zapojením do komunikačního systému jak uvnitř uzavřeného areálu, tak umožnila obnovu historických pěších komunikací napříč blokem mezi Celetnou a Ovocným trhem v čp. 563 a Malou Kamzíkovou v čp. 559“. Po vykročení univerzity do svobodného života při tzv. sametové revoluci roku 1989 ustavilo kolegium rektora zprvu komisi pro další jednání o pracech v karolinském areálu, v níž byli čtyři pracovníci rektorátu a Miroslav Kunštát z Ústavu dějin a archivu Univerzity Karlovy. Počátkem akademického roku 1992/1993 se kolegium rektora rozhodlo nahradit ji širším poradním orgánem, Komisí pro památkovou ochranu a využití Karolina, která roku 1999 změnila název na Historickou komisi UK. Zpočátku měla komise dvanáct členů, které na návrh akademického senátu jmenoval rektor. Jejími členy bylo sedm pracovníků rektorátu, z nich dva prorektoři, Jaroslav Mihule a Josef Petráň (ustaven předsedou komise), dále též univerzitní kancléř Jan Kofroň a univerzitní kvestor Jan Winkler, vedoucí organizačního oddělení Václava Kupová a ředitel správy budov a zařízení Josef Rendl. Z přizvaných odborníků se stal oporou komise Marian Bělohradský, žák a posléze asistent profesora Jaroslava Fragnera, který po Fragnerově smrti v roce 1967 pokračoval v realizaci plánu rekonstrukce Karolina. Díky bohaté dokumentaci, již shromáždil z Fragnerova ateliéru a z Archivu Univerzity Karlovy, mohl propojit starší plány rekonstrukce s novými projekty a posoudit jejich hodnotu i platnost. Zároveň též mohl upozornit na to, co se v prvních poválečných etapách nedotáhlo či neosvědčilo. Z toho pak vycházela ve své práci Komise pro památkovou ochranu a využití Karolina jako „poradní orgán rektora v otázkách univerzitních tradic a památkové péče“. Komisi nadále jmenuje rektor po své inauguraci.

Z dalších odborníků jmenovaných členy komise v roce 1992 byli dva docenti Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, a to archeolog Zdeněk Smetánka z Ústavu pro pravěk a ranou dobu dějinnou a Jiří Kropáček z Ústavu pro dějiny umění. Z Ústavu dějin Univerzity Karlovy a Archivu Univerzity Karlovy tu byli vedoucí archivu Miroslav Truc a zpočátku rovněž vědecký pracovník Miroslav Kunštát. Z důležitých úkolů komise, jež daly podnět k jejímu ustavení, byly dva nejnaléhavější. Měla projednat a dát doporučení, jak využít obnovené gotické přízemí někdejšího Rotlevova paláce. Podle původních plánů ze třicátých let tu měl být umístěn univerzitní archiv a k němu připojené univerzitní „muzeum“. Mezitím byl pro Ústav pro dějiny UK, zřízený v roce 1960 z iniciativy profesora Václava Vojtíška, rekonstruován sousední nádvorní trakt karolinského areálu. Přízemní Křížová chodba Rotlevova paláce byla pronajímána ke komerčnímu využití jako prostor pro pořádání výstav. Komise o jejím budoucím využití jednala 10. prosince 1992 v souvislosti s kategorizací jednotlivých prostor historické budovy a přilehlého areálu. Od představy umístit v přízemní Křížové chodbě univerzitní muzeum se upustilo. Nadále měla být výstavním prostorem především pro univerzitní expozice, zároveň však s možností využívat ji komerčně k příležitostným výstavám, pokud jejich obsah bude v souladu s duchem národní kulturní památky a s univerzitními tradicemi. V prostoru vedle křížové chodby měl vzniknout a být vybaven mobiliářem tzv. Císařský sál, pojmenovaný podle obrazů panovníků zavěšených v čele: Marie Terezie, Josefa II. a Leopolda II. Po dobu rekonstrukce byla vzácnější díla karolinské obrazové galerie podle dohody vystavena v Muzeu hl. města Prahy, které vydalo i katalog. Po jejich navrácení komise navrhovala rozmístění do jednotlivých prostor Karolina, pokud už jejich funkční využití nebylo dáno minulým stavem. Zároveň komise doporučila kategorizaci i dalších slavnostních prostor Karolina. Tak byla Velká aula určena „výlučně pro slavnostní shromáždění, a to i při vědeckých sympoziích apod., nikoliv pro jednání s přednáškovou či diskuzní náplní […]. Pokud jde o koncerty, připouštějí se toliko koncerty pořádané univerzitou a jejími fakultami, jedinou výjimkou je tradiční zahajovací koncert

1975 Sochař Stanislav Hanzík vytvořil kruhovou kamennou kašnu s figurami lvů.

historie univerzity

1998 Otevřena expozice 650 let cesty za poznáním a vzdělaností.

historie univerzity

Pražského jara.“ Podobně bylo rozvrženo využití dalších karolinských prostor, dodržované v podstatě podnes. Se slavnostním otevřením „muzea“ stejně jako s nezbytnými opravami a dalšími rekonstrukčními úpravami prostor obnovených před lety Fragnerem, se počítalo k příležitosti oslav 650. výročí založení univerzity v roce 1998. Dlouho proponované „muzeum“ se stalo předmětem dalších jednání komise, která se nakonec shodla na tom, že není vhodné budovat je jako novou samostatnou instituci. Záměr vlastně od počátku směřoval k vymezení prostor pro stálou expozici k dějinám Univerzity Karlovy. Úkol byl svěřen Ústavu dějin Univerzity Karlovy a Archivu Univerzity Karlovy, stejně jako příprava dočasných výstav v Křížové chodbě, zvlášť při různých univerzitních výročích. Stálá expozice s původním názvem 650 let cesty za poznáním a vzdělaností byla skutečně otevřena v době oslav roku 1998, a to v románských sklepních prostorách historické budovy, jež byly k tomuto účelu restaurovány a vybaveny mobiliářem, stejně jako přístupové cesty do nich a přilehlé místnosti Klubu rektora. Nově a v rozšířeném pojetí byla tato expozice instalována roku 2014 u příležitosti slavností k výročí 17. listopadu. Suplováním muzejní instituce podstatně vzrostly nároky na Ústav dějin Univerzity Karlovy a Archiv Univerzity Karlovy, jehož ředitel je členem Komise pro obnovu a využití Karolina (Historické komise Univerzity Karlovy). Od roku 2005 je jím profesor Petr Svobodný. S přípravou stálé expozice souvisela i systematická evidence a zhodnocení památek univerzity. Po čtyřsvazkových Dějinách Univerzity Karlovy tak v roce 1999 vyšla výpravná kniha Památky Univerzity Karlovy. Druhým z naléhavých úkolů Komise pro památkovou ochranu a využití Karolina, vytčených hned v roce 1992, se stala nezbytná restaurace a doplnění obnovy areálu po čtyřech desítiletích od Fragnerovy přestavby. Blížící se jubilejní oslavy 650. výročí založení Univerzity Karlovy k tomu daly impuls. Potřebné úpravy se týkaly celého areálu mezi Ovocným trhem, Železnou, Kamzíkovou a Celetnou ulicí. Komise se nejprve vyjadřovala k výběru projektanta. Koncem dubna 1995 jím byl stanoven na základě vypsané soutěže pražský Projektový ateliér pro architektonické

a pozemní stavby, přičemž vedoucím projektu se stal Tomáš Šantavý. Měl možnost využít starší projektové dokumentace docenta Bělohradského, připravené pro Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SURPMO) v roce 1977, týkající se objektů v Celetné ulici.

Náročné úkoly projektanta, navazující na Fragnerovu etapu, nemohly být ani při vskutku rychlém tempu prací završeny do výročí založení Univerzity Karlovy v roce 1998. Rok 1996 se stal nejvytíženějším v celém trvání komise. Scházela se každý měsíc, někdy co týden s architektem Šantavým a jeho asistenty, aby projednávali návrhy úprav, jež probíhaly rychlým tempem, aby se stihl konečný termín. Historická část Karolina byla kvůli probíhajícím pracím v roce 1996 pro veřejnost uzavřena. Počítalo se s jejím otevřením počátkem akademického roku 1997/1998, mnozí však právem pochybovali o možnosti termín dodržet. Vedle oprav opotřebovaných částí mobiliáře nebo jeho nahrazení novým bylo třeba počítat s výměnou technického vybavení, jako bylo elektrické vedení, zvuková technika, klimatizace atd., či například s vyřešením absence výtahu v historické budově a v rektorátním křídle na ni napojeném. Nehledě na nedokončenou úpravu Vlasteneckého sálu (stěny přikryty látkovými tapetami, umístěny bronzové odlitky bust, zavěšeny nové lustry, zrekonstruována podlaha)

Rekonstrukce vnitřního dvoru

a celého bloku areálu obráceného do Celetné ulice. O každé části obnovy a úprav se vedly na zasedáních komise rozpravy s architektem a jeho asistenty. Shoda panovala v tom, že je třeba provést rekonstrukci s velkou rozvahou a s co nejmenšími zásahy do historických objektů. Výtah byl nakonec projektován do rektorátního křídla s tím, že odtud je po pavlači přístup do Vlasteneckého sálu a okolí Velké auly. Dochované zápisy ze zasedání Komise pro památkovou ochranu a využití Karolina umožňují sledovat postup prací. Náročné úkoly projektanta, navazující na Fragnerovu etapu, nemohly být ani při vskutku rychlém tempu prací završeny do výročí založení Univerzity Karlovy v roce 1998. Trvalo ještě nějaký čas, než skončila rekonstrukce tzv. Opitzova domu v bloku do Celetné ulice. Univerzita tu počítala s umístěním zařízení hotelového typu, v němž by mohli být ubytováni hosté po dobu návštěvy univerzity. Mělo být včleněno do tzv. Kongresového centra univerzity, které by využívalo Zelené a Modré posluchárny. V přízemí budovy mělo mít prodejnu univerzitní Nakladatelství Karolinum. Nevyužité poměrně rozsáhlé sklepní prostory měly být změněny v klubové místnosti, během dne

otevřené studentům. Rekonstrukční a stavební práce v této etapě končily v letech 1999 až 2000. Vedle uvedených problémů projednávala a schvalovala komise náměty výstav v křížové chodbě historické budovy a projednávala i rektorova zadání, která se netýkala samotného Karolina. Tak tomu bylo zejména po změně názvu na Historickou komisi UK v roce 1999. Z větších projektů se v letech 2004 až 2006 vyjadřovala k postupu prací při zařizování promoční síně (auly), určené pro bakalářské promoce v budově Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy na Malostranském náměstí 25 v Praze 1 (v někdejším historickém refektáři jezuitského profesního domu), i k množství dalších předloh. Tak je tomu za předsednictví prorektora Jana Royta podnes. Za čtvrt století trvání komise se v ní vystřídali vedle prorektorů Univerzity Karlovy a pracovníků rektorátu a Ústavu dějin Univerzity Karlovy a Archivu Univerzity Karlovy odborníci z oborů architektury, dějin umění, archeologie a muzejnictví, a to z řad univerzitní akademické obce i externistů.

2000 Rekonstrukční a stavební práce končily.

historie univerzity

Kašna před Karolinem, 9. dubna 1975. V černém sochař Stanislav Hanzík

historie univerzity

Pramen vědy ani tři lvi neubrání Je pravidelným místem zastávky zahraničních turistů při prohlídce města. Kdo do Karolina přichází od Stavovského divadla, nemůže ji minout. Seznamte se s kašnou Pramen vědy od sochaře Stanislava Hanzíka. TEXT Marcela Uhlíková

historie univerzity

LVÍ SAMCI V ULICÍCH PRAHY „Lvi opouštějící ateliéry sochařů se rozbíhají do budov, na nádvoří, do ulic a náměstí a šplhají se i na fasády či střechy domů… Sochaři znázorňují svými díly téměř výhradně lví samce. To souhlasí s patriarchálním uspořádáním lví smečky… Lev pouštní – nazývaný králem zvířat – provází českou historii od třináctého století. Současná zoologie vládnoucí roli lva v říši zvířat poněkud zlehčuje a označuje ho za nesmírného ospalce. To ovšem nic nemění na tom, že lev je zvíře vládnoucí v pražských ulicích…,“ píše se mimo jiné v článku Lvi v pražských ulicích ve Věstníku Klubu Za starou Prahu 1/2007.

Kruhovou kamennou kašnu tvoří mělká nádrž a tři figury heraldických lvů s mohutnými drápy a rozštěpenými ocasy. O jejím umístění rozhodl už architekt Jaroslav Fragner, který od roku 1946 stál za rekonstrukcí a dostavbou Karolina pro účely Univerzity Karlovy. O téměř tři desetiletí později byl nápad realizován. Tak od roku 1975 „hlídají“ kašnu před tehdy novou vstupní budovou na konci Ovocného trhu tři statní lvi ve skoku, navržení Vincencem Makovským (učitel sochaře Stanislava Hanzíka, který dílo později ve spolupráci s Josefem Wagnerem vytvořil, pozn. red.). Instalace kašny se ani Fragner ani Makovský nedožili.

KAŠNA DNES Protože je Pramen vědy hojně navštěvovaným místem, prochází každodenní údržbou. „V zanesených odtocích nacházíme vždy nějakou kuriozitu. Běžně jsou to injekční stříkačky a jehly nebo plastové nádobky, sáčky, rohlíky či kovové mince. Ze dna vylovujeme třeba i ochranné prvky z ukradeného oděvního zboží, holítka, brýle, sklenice, naposled to byly kabelové koncovky,“ prozrazuje Daniela Kallasová, vedoucí Správy budov Karolinum, pod kterou údržba kašny spadá. Pramen vědy se podle ní stává čas od času rovněž terčem sprejerů. Kašna je pod čtyřiadvacetihodinovým dohledem. Pokud se v ní někdo namydlí a umyje nebo do ní vlije saponát, musí se celá vypustit, vyčistit a znovu napustit. Vyskytují-li se v těsné blízkosti drogově závislí, je ostrahou z recepce přivolána městská, případně státní policie. Voda ve fontáně je pitná, ovšem s přídavkem dezinfekce. V parném létě se v ní navíc rozpouští prostředek na hubení řas. Vodu do jezírka „dopravuje“ čerpadlo v suterénu Karolina, kde se nachází velká nádrž o objemu tři metry kubické. Z té se v případě potřeby další voda do oběhu dopouští.

PÁR SLOV O TVŮRCI Sochař Stanislav Hanzík (*1931) je absolventem Akademie výtvarných umění, na které později také vyučoval a v níž se stal prvním polistopadovým rektorem. Lvy pro Karolinum vytesal z fibolicko ‑biotického tmavého granitu z Křišťanova v roce 1972. Nádrž je spolu se sokly vytvořena z leštěné hudčické žuly. Další dílo Stanislava Hanzíka je k vidění na veřejných prostranstvích řady měst, např. v Litvínově, Mostě nebo Ostravě, v Praze 6 stojí před arcibiskupským seminářem socha kardinála Berana. Hanzíkovy busty si zahrály ve filmu Pupendo, v jeho ateliéru v pražské Nerudově ulici vznikly busty hereckých bardů Rudolfa Hrušínského i Josefa Kemra. Své portréty od Hanzíka mají i Bohumil Hrabal, Josef Sudek či Jaroslav Seifert. S prací na sochách lvů Stanislavu Hanzíkovi pomáhal Josef Wagner, který mimo jiné společně se svým otcem restauroval Braunovy sochy v Kuksu.

historie univerzity

KaĹĄna v roce 1975 a dnes

současnost univerzity

Sto předmětů jako sto dětí Při vzpomínce na své počátky lásky k historii zmíní jako první gymnázium v Týně nad Vltavou a mladého učitele, který dokázal studenty zaujmout. A navíc pro ně založil dějepisný kroužek. „Setkávali jsme se s pamětníky, učili se číst středověké písmo a taky psali první texty,“ vzpomíná historik Jakub Jareš, autor a kurátor výstavy Univerzita a republika: 100 let – 100 předmětů – 100 příběhů. TEXT red.

současnost univerzity

Soudobé dějiny si jako cíl svého bádání vybral Jakub Jareš proto, že ho kromě minulosti zajímá i to, co se děje v současnosti. „Tím neříkám, že by starší dějiny neměly význam. Naopak, vznik státnosti v raném středověku je pro nás jistě mnohem důležitější, než co řekl Gustáv Husák před pár desetiletími. Ale láká mě studovat bezprostřední příčiny toho, co dnes prožíváme,“ vysvětluje. Kdyby si mohl vybrat, ve které době by chtěl žít, bylo by to v lepší budoucnosti, s proevropsky smýšlejícími představiteli státu, kteří podporují vzdělávání a kvalitní univerzity. „Snad to nebude dlouho trvat,“ doufá.

Britského muzea, které představilo historii světa ve sto předmětech. Vztáhnul ho na společné dějiny univerzity a republiky a upravil tak, že jednotlivé předměty reprezentovaly každý rok ze stoleté existence Československa. „Na začátku jsem si neuměl představit, jak časově náročné to bude,“ přiznává Jareš a dodává: „Připadalo mi, že stovka exponátů není zase tak moc. Vždyť třeba sto dní vám uteče jako voda. Ale pak jsem zjistil, že to bude složitější.“ Vyřizování smluv o zápůjčkách, získávání předmětů a jejich svoz do Karolina ho nakonec přivedlo k jinému přirovnání: „Je to, jako byste měli sto dětí. Jen je zvládnout nakrmit a ještě k tomu si pamatovat všechna jejich jména, to dá docela práci,“ vrací se k přípravě výstavy s úsměvem. Největší radost měl ze zápůjčky Nobelovy ceny ze Spojených států, kterou v roce 1947 obdrželi manželé Gerty Theresa a Carl Coriovi. Oba se narodili v Praze a poznali se během studií na německé lékařské fakultě. Svou neobvyklostí ho pak potěšil třeba tryskový vakcinační injektor nebo umělý kyčelní kloub z Poldi Kladno.

INSPIRACE PŘIŠLA Z VELKÉ BRITÁNIE Svůj zájem o nejnovější dějiny mohl naplno uplatnit při realizaci výstavy zaměřené na sté výročí vzniku republiky. Jakub Jareš se netají tím, že jeho ambicí je dělat co nejlepší věci, a to především výstavy. Proto když Archiv UK přišel s nabídkou na uspořádání výstavy k výročí republiky, neváhal. Navíc dostal volnou ruku v tom, jak výstavu pojmout: „Uvažoval jsem původně o nějakém ožehavějším tématu československých dějin, třeba o vztahu Československa k jeho menšinám,“ říká historik Jareš. Nakonec ale předložil vedení univerzity libreto inspirované úspěšným projektem

Výstava 100 let – 100 předmětů – 100 příběhů probíhala v Karolinu poměrně krátce, podobné expozice bývají k vidění déle. Přesto si ji přišlo od poloviny května do konce srpna prohlédnout přes 8600 návštěvníků.

současnost univerzity

17×

Narodili se po sametové revoluci. Jsou generací Samotářů, kultovního filmu z roku 2000. Standardní vzdělávání mají spojené s online zdroji. 17 studentů a příběhů. S výběrem nám pomohli děkanky a děkani jednotlivých fakult. GENERACE Z Všude kolem vás je generace Z, která je jako první od narození internetová. Jaký má na vás internet vliv? Je to váš spojující socializační prvek? OSOBNÍ ŽIVOT VS. PRÁCE O vaší generaci se říká, že dává přednost osobnímu životu před prací. Platí to i pro vědeckou činnost? KONKURENČNÍ TLAK Milujete i zatracujete sociální média. Konkurenční tlak uspět a být respektován se netýká jen odborné činnosti. Kde to zvládáte lépe? PROFESNÍ VZOR Kdo je pro vás profesní vzor? OSOBNOST Kdo je podle vás největší osobností uplynulých 100 let?

současnost univerzity

Barbora Uchytilová KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA, DĚJINY KŘESŤANSKÉHO UMĚNÍ GENERACE Z Internet vnímám jako prvek, který spojuje, ale také často rozděluje. Stejně jako mnoho jiných studentů ho využívám k rychlému vyhledání základních informací, ale žádný vyhledavač nikdy nenahradí kouzlo knihoven. Ona síla internetu, jež mi dává možnost podívat se na památky či obrazy, které bych nestihla vidět za celý život, ale nikdy nenahradí kontakt s uměleckými díly – tedy vidět je a vnímat je in situ. OSOBNÍ ŽIVOT VS. PRÁCE Každý vědě oddaný akademik je podle mého názoru tak trochu workoholikem – miluje svou práci, která čas od času musí s kolonkou „osobní život“ vést lítý boj. Jsou to ony hodiny času v archivech a knihovnách, galeriích a muzeích, které jsou vykupovány

obětí právě na straně osobního života. Tento sadomasochistický způsob života je ale v případě oboru dějin umění ve výsledku odměněn, neboť umění kultivuje duši mně i lidem v mém okolí. KONKURENČNÍ TLAK Hlavní je se z toho nezbláznit. Konkurence je vysoká jak na poli pracovním, tak na poli sociálních médií, ale je zdravá. V každém oboru je podle mě nutná také pokora, které bychom se měli učit a jež je získávána bohužel většinou jen věkem. S pokorou se konkurenčnímu tlaku čelí o poznání lépe. PROFESNÍ VZOR Dějiny umění jsou oborem, pro který je nesmírně důležitá interpretace. Skrze umělecké památky k nám promlouvají lidé doby minulé, kteří

se od nás příliš neliší. Jediné, co se mění, je interpretace. Ovšem ta může být zrádná, vytrhneme-li ji z kontextu. Posláním historiků umění je, mimo jiné, ona interpretace, zasazování do kontextů a výklad umělecké tvorby člověka minulosti. Toto poslání naplňuje profesor Jan Royt, kterého si dovoluji označit za svůj profesní vzor. OSOBNOST Osobně je pro mě důležitá pravda, která je ne vždy slyšena a vyslyšena. Bez malých lidí a šedých eminencí v pozadí by nebylo velkých osobností. Říct pravdu a postavit se za ni vyžaduje nesmírnou odvahu. Proto obdivuji všechny, kteří měli sílu za pravdu se nejen postavit, ale bojovat za ni až do úplného konce.

současnost univerzity

Petra Turtáková EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA, DIAKONIKA GENERACE Z Doma jsme internet neměli přibližně do mých dvanácti let a někteří mí spolužáci neměli z domova přístup k internetu po celou dobu základní školy. Nyní už ale hraje v mém životě významnou roli, i když se ho snažím nebrat příliš vážně. Pokud se chci opravdu něco dozvědět, čerpám z ověřených zdrojů a například u psaní diplomové práce se stejně mnohdy raději uchýlím k tištěné literatuře, i když ani to často není záruka kvality. Ani mně se nevyhnuly sociální sítě, prostřednictvím Messengeru nebo WhatsAppu komunikuji s většinou svých přátel, a dokonce i s babičkou. Jsem ale pevný zastánce toho, že osobnímu setkání se nic nevyrovná.

OSOBNÍ ŽIVOT VS. PRÁCE Osobně se snažím vybalancovat to tak, aby tyto dvě oblasti mého života byly v rovnováze, protože je vnímám jako silně propojené. Když jsem spokojená v osobním životě, vytváří mi to lepší podmínky pro práci. Když mě práce stresuje, jsem z ní nešťastná, negativně to působí i na můj osobní život. KONKURENČNÍ TLAK Přirozeně vyhledávám spíše partnerské, spolupracující prostředí, pracuje se mi v něm lépe. Proto mi velmi vyhovuje klima Evangelické teologické fakulty, kde jak studenti, tak učitelé pěstují mimo jiné spolupráci, uznání, diskuzi a mezioborovost. Jsem nadšená z toho, že i když často mívám odlišné názory než moji učitelé nebo spolužáci, nemusím se bát je projevit.

PROFESNÍ VZOR Profesním vzorem je pro mě v současné době například Bc. Martina Loutná, metodička příprav žadatelů o náhradní rodinnou péči. S Martinou jsem se několikrát osobně setkala a získala si mě svým laskavým přístupem a zapálením pro věc. OSOBNOST Vzhledem ke svému zaměření zmíním sira Nicholase Wintona, který pro mě ztělesňuje nepodmíněnou lásku k druhému člověku, obrovskou lidskou odvahu, osobní účast a naději.

současnost univerzity

Martin Pavlík HUSITSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA, HUSITSKÁ TEOLOGIE GENERACE Z Patřím sice ke generaci Z, ale část svého dětství jsem prožil ještě bez internetu venku před panelákem. Ve srovnání se svými rodiči jsem určitě internetová generace se vším všudy, ve srovnání se svým nejmladším bratrem už však ne tak jednoznačně. OSOBNÍ ŽIVOT VS. PRÁCE Často se říká, že by práce člověka měla bavit, a i když je to celkem otřepaná fráze, něco na ní je. Když totiž práce člověka naplňuje (další fráze), nemusí se celý den těšit jen na konec pracovní doby a na zmiňovaný osobní život jako na vytoužený útěk z nudy, stresu či hromady povinností. Já už necelý rok kromě studia farářuju a nemůžu říct, že neznám stres nebo únavu, které vlastně přináší jakákoli práce s lidmi. Ale

čím dál tím víc zjišťuju, že i práce může být částí osobního života, a tedy nemusí vždy jít jen o dva vzájemně se vylučující pojmy. A pro vědeckou činnost to podle mě platí úplně stejně. KONKURENČNÍ TLAK Samozřejmě se to mnohem lépe zvládá na Facebooku než na fakultě, tedy ve virtuálním světě než v rea litě. Ve statusu se člověk může pochválit za kde co, při studiu to musí prokazovat a dokazovat různými způsoby. Stojí to víc úsilí, ale vždy nejspíš dojdeme k tomu, co z toho má větší hodnotu. PROFESNÍ VZOR Pro mě jako pro studenta teologie a zároveň člověka, který vyrůstal ve farářské rodině, byl opravdovým vzorem vždy ten, komu se povedlo

spojit vzdělání a často i růst v akademickém prostředí s praktickou službou v církvi – nejčastěji právě farářskou. Obdivoval jsem vynikající teology a velké odborníky ve svém oboru, kteří byli zároveň (ne) obyčejnými faráři a věnovali se praktické službě lidem. OSOBNOST Jmenuji německého evangelického teologa a faráře Dietricha Bonhoe ffera, který byl těsně před koncem druhé světové války popraven v koncentračním táboře za svůj aktivní odpor vůči nacistické ideologii. Fascinuje mě jeho životní příběh, ale především jeho myšlenky a spisy, mezi nimiž jsou i ty, které nestihl dokončit. Právě jim se budu věnovat i v rámci svého nadcházejícího doktorského studia.

současnost univerzity

Lukáš Kollert PRÁVNICKÁ FAKULTA, PRÁVO A PRÁVNÍ VĚDA GENERACE Z Internet má pro můj život zásadní význam, a to jak z hlediska komunikace s kolegy, tak z pracovního hlediska jako zdroj informací. Domnívám se, že enormní a rychle disponibilní množství informací dostupné díky internetu je obrovským darem, současně však má i svá úskalí, neboť bez hlubšího rozhledu může být nesnadné rozlišit mezi důvěryhodnými a dubiózními prameny. Komunikaci přes internet dominantně používám k vyřizování praktických záležitostí. OSOBNÍ ŽIVOT VS. PRÁCE Vědeckou činnost chápu jako aktivitu spadající do pracovní oblasti mého života, přestože se jí zabývám spíše ve „volném čase“. Jakkoli se snažím, aby můj pracovní a osobní život byly v rovnováze, musím sebekritic-

ky přiznat, že občas až příliš času věnuji pracovním věcem. KONKURENČNÍ TLAK Takto vyhrocené postoje vůči sociálním sítím nechovám. Sám používám toliko Facebook, a to pro organizování událostí. Raději než komunikovat denně s množstvím lidí přes sociální sítě si s nimi občas někam zajdu, připadá mi, že extenzivní komunikace umožněná sociálními médii značně tříští pozornost. Hovor přes sociální sítě rovněž komunikaci ochuzuje o řadu prvků daných možnostmi artikulace, gestikulace atd. Konkurenční tlak si se sociálními médii snažím nespojovat.

PROFESNÍ VZOR Během svých studií jsem získal velký respekt k německé právní vědě a obecně rigoróznímu přístupu německých badatelů k výkladu vědeckých problémů. OSOBNOST Tato otázka je obtížně zodpověditelná. Člověk by mohl oprávněně jmenovat některého ze známých politiků nebo vědců, já si dovolím trochu troufale uvést sv. Maxmiliána Maria Kolbeho. Ten byl během války za ukrývání Židů poslán do Osvětimi, kde zemřel, když nabídl svůj život výměnou za život otce rodiny, jenž byl odsouzen k smrti hladem za to, že z tábora předtím jeden vězeň utekl. Jeho sebeobětování je pro mě důkazem toho, že i uprostřed nejhlubší beznaděje v člověku zůstává něco fundamentálně vznešeného.

současnost univerzity

Anna Vondrová 1. LÉKAŘSKÁ FAKULTA, ADIKTOLOGIE GENERACE Z Internet je každodenní součástí mého života, ale naštěstí ne od brzkého dětství. Pokud připojení zrovna není, obejdu se bez něj. Je to pro mě rychlý a bohatý zdroj informací. Používám Facebook, ale že by to byl spojující socializační prvek pro mě, to bych neřekla. Když ještě uvažuji o vlivu internetu, napadá mě nebezpečí e-mailů v telefonu, denně mnoho pracovních mailů, to mě někdy stresuje. OSOBNÍ ŽIVOT VS. PRÁCE Vidíte a já pořád slýchám, že je to naopak – že jsme pořád ještě workoholici! Snažím se hledat rovnováhu. Pracovní zátěž (včetně té vědecké) je vysoká a občas vnímám, že mi ujíždí hranice. Ale na prvním místě je pro mě osobní a rodinná spokojenost a její součástí je i spokojenost v práci. Zpátky

k otázce – nedávám přednost ani jednomu, potřebuji, aby obě roviny běžely spokojeně vedle sebe, trochu se prolínaly, ale ne příliš. KONKURENČNÍ TLAK Pokud se ptáte, zda lépe zvládám odolávat tlaku na úspěch v sociálním, nebo profesním životě, těžko se mi hledá odpověď. V rámci své profesní činnosti nevnímám tento tlak, dělám svou práci s cílem pomoci pacientům a dělám ji nejlépe, jak umím. Využívám svých znalostí a dovedností a neustále se vzdělávám a hledám zpětnou vazbu u zkušenějších kolegů. V oblasti vědy, pokud například píšu článek, myslím na čtenáře a prospěch, který z mého textu může mít. Ocenění samozřejmě potěší. V oblasti sociální žádný konkurenční tlak nevnímám.

PROFESNÍ VZOR Pro mě jsou vzorem lidé okolo mě, každý v jiné oblasti. Každý vyučující na adiktologii mi přinesl něco jedinečného a posilujícího v mém profesním vývoji, někdo více, někdo méně. Ze čtených autorů a velkých osobností v oblasti nejen adiktologie, ale také například psychiatrie a psychoterapie je to velmi obdobné. Vzorem jsou pro mě lidé, kteří dokážou pečovat o sebe stejně jako o druhé, jsou schopni sebereflexe a mají touhu po objevování a seberozvoji. OSOBNOST Pro mě je to Václav Havel. Praktikoval svobodu se zodpovědností, byl filozofem a umělcem, věrný hodnotám, které mi jsou blízké. Zároveň propojoval tyto kvality s každodenností a tím byl pro mě opravdový.

současnost univerzity

Ondřej Novák 2. LÉKAŘSKÁ FAKULTA, LABORATOŘ EXPERIMENTÁLNÍ EPILEPTOLOGIE GENERACE Z Internet je pro mne hlavně Wiki, Google a komunikace. Okamžitá záplava informací, které je nutné třídit, ale jejichž dostupnost hodně věcí urychluje. Dvojsečné ovšem je, že stejně tak rychle nabízí stránky, na kterých lze příjemně prokrastinovat. Je to pak o vůli a určité chuti dělat dobře svou práci, aby čas prokrastinace byl stlačen na minimum. Jestli je to můj spojující socializační prvek? Spíš méně. Občas dám na Facebook odkaz na něco, o čem si myslím, že stojí za zmínku, a pak si pod tím vyměníme názory. Ale je to spíše sociální bublina. Mám moc rád živé lidi kolem sebe, na ulici a hlavně pak doma.

OSOBNÍ ŽIVOT VS. PRÁCE Toto je asi spíše o osobnosti každého člověka. Jestli chce něčeho dosáhnout, je ochoten osobní vazby našponovat a jít třeba do USA za vědeckou kariérou. Případně může mít podobné cíle, ale chce zůstat v ČR. Jestli práce přináší seberealizaci, tak si nemyslím, že by tam měla být výrazná generační závislost. To je normální lidská potřeba. KONKURENČNÍ TLAK Odolnější jsem spíše na akademické půdě, kde stále platí racionální argumentace. Rozumná míra konkurenčního tlaku je nezbytná. Mimo práci by měl být konkurenční tlak méně měřitelný, a tím nestresovat. Stresující je pak špatná interpretace a to se mi někdy stává.

PROFESNÍ VZOR Asi někdo, kdo dokázal skloubit tři věci – pracovní naplnění, rodinnou pohodu a relaxaci. Mohl bych tu vyjmenovat všechny své nadřízené, ale mám-li říci nějakého všem známého Čecha, řeknu jméno Otto Wichterle. Pracovní naplnění je všem známé, ale měl i krásné vztahy se svou ženou a rodinou. Mimo jiné projevil mimořádnou statečnost za okupace a pak při nelehkých podmínkách totalitního komunistického režimu. OSOBNOST Ze třech favoritů – M. L. King, Albert Einstein a matka Tereza – asi vyberu Alberta Einsteina. Zvláště obecná teorie relativity zcela změnila naše nazírání na svět a vesmír. Také se snažil o mír, což není nikdy na škodu.

současnost univerzity

Eliška Selinger 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA, VŠEOBECNÉ LÉKAŘSTVÍ GENERACE Z Samozřejmě veliký. Jako téměř každý v mé generaci jsem si vyvinula zlozvyk intenzivní internetové prokrastinace a internet je mým hlavním zdrojem zábavy i práce, místem, kde se setkávám s přáteli i virtuální komunitou lidí, které třeba ani osobně neznám, a přesto k nim v mnohém mám blíže než k vlastním sousedům. A co mi rolování facebookovou zdí na čase sebere, vrátí se mi tisíckrát třeba v podobě online kurzů, které jsou mým hlavním způsobem vzdělávání se v oborech nad rámec mého curricula. OSOBNÍ ŽIVOT VS. PRÁCE Patřím k té šťastné části lidstva, která si ze svého osobního hobby udělala práci. Z psychologického pohledu je to asi nejlepší cesta do hrobu, ale osobně si ji docela užívám. A tě-

ším se z každého dalšího dětského snu, který se mi do kariéry podaří vměstnat, ať už jde o vědu, psaní, nebo cestování. KONKURENČNÍ TLAK Někdy si nejsem jistá, jestli to vůbec zvládám. Zvláště v oboru sociálních médií. Navzdory tomu, že jsem veřejně činná, jsem v mnoha ohledech spíše introvert a potřebu sdílet každou svou minutu moc necítím. A to ani v případě, kdy by už bylo na čase – třeba při propagaci vlastních přednášek nebo článků. Možná i proto se snažím chovat především tak, abych zvládla žít sama se sebou. Případný respekt okolí a úspěch v konkurenci je spíš milý bonus, nikdy hlavní cíl. PROFESNÍ VZOR Jeden příběh miluji více než jiné: Jane Goodall. Story o holce

bez jakéhokoliv akademického vzdělání, která odjede v šedesátých letech sledovat gorily do Afriky a změní tím pohled nejen na celý obor, ale i na nás samé, je zkrátka fascinující. Stejně jako její do dnešních dnů neutuchající boj za lepší budoucnost pro planetu, primáty i ostatní nelidská zvířata, včetně hospodářských. OSOBNOST Dovolím si dotaz vztáhnout velmi lokálně a osobně: Františka Plamínková jako přední představitelka historie českého feministického hnutí, bez jehož nekončícího úsilí bych jako žena jen těžko mohla mít fotografii v univerzitním časopise. A kterému vděčím za to, že jako žena vůbec mohu přemýšlet o tom, kam se chci ubírat.

současnost univerzity

Filip Malota LÉKAŘSKÁ FAKULTA V PLZNI, ZUBNÍ LÉKAŘSTVÍ GENERACE Z Úplně se za internetovou generaci nepovažuji, jelikož jsem ho začal používat až někdy na gymnáziu. Internet podle mě má dvojí vliv: pozitivní v rozšíření možností a informací, negativní zejména na děti, které ho nedokážou využívat ku prospěchu, ale spíše je drží u počítačů, než aby svůj volný čas věnovaly třeba sportu nebo jiným kroužkům a zájmům. Socializační prvek to určitě je, ale na druhou stranu se kvůli tomu omezil osobní kontakt.

OSOBNÍ ŽIVOT VS. PRÁCE Člověk by neměl být otrokem své práce a měl by si umět i užívat, ale bez dobré práce to vždy nejde. No money, no funny. Vědecká činnost je velmi specifická, ale osobně jsem žádnou nikdy nedělal, tak nemohu posoudit. KONKURENČNÍ TLAK Tlak na úspěch je velký i mimo sociální sítě, tohle si nemyslím, že je rozdílné. Zvládat tlak je spíše o povaze osobnosti, mně osobně se tlak lépe zvládá v oborech, kde si jsem jistý svým přínosem.

PROFESNÍ VZOR Co se týče medicíny, tak jím vždy byla a bude máma. OSOBNOST Osobností je spousta, zase záleží na oboru, není možné vypíchnout jednoho člověka.

současnost univerzity

Petr Smolák LÉKAŘSKÁ FAKULTA V HRADCI KRÁLOVÉ, VŠEOBECNÉ LÉKAŘSTVÍ GENERACE Z Poslední dobou se snažím internet omezit. Dávám přednost komunikaci s přáteli u kvalitního espressa. Stále však internet používám jako zdroj informací, zábavy a prostředek ke komunikaci. OSOBNÍ ŽIVOT VS. PRÁCE Myslím si, že osobní život se dá spojit s vědeckou činností za předpokladu tolerantní rodiny.

KONKURENČNÍ TLAK Nacházím se ve společnosti přátel, kde o respektu nerozhodují sociální média. PROFESNÍ VZOR Mými profesními vzory jsou mladí lékaři, kamarádi, kteří mě přímo ovlivňují. Jmenoval bych doktora Pavola Vaska a doktora Martina Voborníka.

OSOBNOST Pro mě to jsou určitě moji rodiče. Každý den se od nich mohu něco učit. Obecně je ale největší osobnost Dominik Karásek a jeho velké nohy.

současnost univerzity

Pavla Audrlická FARMACEUTICKÁ FAKULTA V HRADCI KRÁLOVÉ, FARMACIE GENERACE Z Obávám se, že k této generaci patřím pouze formálně. Fakticky jsem prožila větší část dětství nepoznamenána internetem. Nyní je jeho vliv na mě větší. Prostřednictvím internetu jsem se nikdy neseznámila s nikým novým, ale umožňuje mi udržovat vztahy s lidmi, se kterými by to z časových, a především zeměpisných důvodů jinak nebylo možné. Do té míry pro mne tedy nyní spojujícím socializačním prvkem bezpochyby je. OSOBNÍ ŽIVOT VS. PRÁCE Nejsem zastáncem rozdělování života na osobní a pracovní. To platí i o vědecké činnosti. Jsem spokojená, pokud se mi daří obojí udržovat v rovnováze. Činnost ve vědeckovýzkumné skupině s sebou přece nutně

nese sociální kontakty, a tedy může být plnohodnotnou součástí života osobního. KONKURENČNÍ TLAK K sociálním médiím nezaujímám tak afektivní postoje. Využívám jich potud, pokud jsou jako nástroj užitečná, ale můj život se odehrává jinde. Nepotřebuji uspět a být uznávána na sociálních médiích stejně jako se o to nesnažím u pošty. Těžko tedy posoudit, zda se mi daří lépe tam, nebo v odborné činnosti. PROFESNÍ VZOR Univerzita oplývá obdivuhodnými odborníky, já se však pro takovou osobnost vrátím na základní školu. Nejedná se sice o člověka stejné profese, nicméně obdivuhodný je jeho celkový pří-

stup k profesi jako takové. Přemek Kočí je můj učitel, zasloužilý sbormistr, skladatel a muzikant. OSOBNOST Jmenovala bych zde jednu docela malou osobu, ne snad největší osobnost uplynulých 100 let, rozhodně však jednu z těch velkých. Agnes Gonxha Bojaxhiuová, známá spíše jako matka Tereza, je nositelkou mnohých ocenění včetně Nobelovy či Bolzanovy ceny, předloni byla svatořečena. Tato žena viděla svět kolem sebe takový, jaký byl, a nelekla se jeho ubohosti, ale byla ochotná jej obejmout a plně nasadit svůj život pro službu druhým. Kolik lidí, které pokládáme za osobnosti, by bylo něčeho takového schopno?

současnost univerzity

Barbora Vacková FILOZOFICKÁ FAKULTA, HUDEBNÍ VĚDA GENERACE Z Jsem narozena v roce 1991, takže se řadím spíše do generace Y. I tak byl internet nedílnou součástí většiny mého života, a je tak celkem obtížné posoudit jeho vliv, když neznám alternativu. Jako jeho obrovský přínos spatřuji možnost seznamovat se s myšlenkami zajímavých lidí, které nemám to štěstí znát osobně. Dále můžu okamžitě zjistit, jak na aktuální témata reagují lidé napříč názorovým a sociálním spektrem, což může výrazně pomoci utvořit si názor vlastní či ho naopak podrobit kritice. A pak je také snazší nalézt komunitu, která sdílí třeba některé vaše „nepopulární“ postoje. OSOBNÍ ŽIVOT VS. PRÁCE I v akademickém prostředí v poslední době pozoruji čím dál tím větší zájem o témata jako

duševní zdraví či hledání rovnováhy mezi pracovním a osobním životem. Například na McGill University, kde jsem byla na studijním pobytu, se na ně kladl obrovský důraz; ve zkouškovém období bylo možné dokonce zajít si na univerzitu pohrát se štěňaty a podobně.

Všechny tyto iniciativy považuji za velmi důležité. Problémem pak zůstává, jak žít plnohodnotný osobní život i v podfinancovaném prostředí, kde jsou lidé často nuceni přibírat si k vědecké práci další úvazky. KONKURENČNÍ TLAK Myslím, že v žádné z oblastí nezvládám nějak příliš dobře. Sociální sítě jsou plné stylizovaných obrazů a „vítězných“ narativů a je těžké si neustále připomínat, že nám většinou

ukazují jakousi mozaiku tvořící jen zlomek odrazu „reality“. PROFESNÍ VZOR Určitě například vedoucí mé bakalářské i diplomové práce doktorka Tereza Havelková. Velmi obdivuji její intelekt, způsob myšlení, perfekcionismus, kosmopolitismus a také přístup ke studentům. OSOBNOST Tento hierarchizující způsob myšlení mi není příliš blízký. Hluboce si vážím například všech, kteří se v uplynulých sto letech nějak zasazovali a zasazují o podporu demokracie, dodržování lidských práv a boj proti diskriminaci a předsudkům, ať již činností politickou, aktivismem, či vědecky, autorsky a umělecky.

současnost univerzity

Magdalena Gajdošová PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA, EKOLOGIE GENERACE Z Narodila jsem se kdesi na pomezí generací Y a Z a většina mého dětství ještě nebyla internetem poznamenána. Nicméně mou velikou zálibou je popularizace biologie mezi středoškoláky a navíc mám o devět let mladšího bratra, tedy ve styku s čistokrevnou generací Z jsem velmi často. Mnozí tito lidé mě ohromně baví a žasnu nad nimi. Myslím, že přístup a umění práce s internetem zprostředkovává talentům příležitosti rozvíjet se už velmi brzy. Na fakultě nás tak čekají skvělé „přírůstky“, na které se moc těším. OSOBNÍ ŽIVOT VS. PRÁCE Bylo by lidské dávat přednost práci před osobním životem? Osobně jsem vypozorovala, že pracuji lépe, když jsem šťastná.

KONKURENČNÍ TLAK Věda má krásný a vznešený cíl odkrývat, jak funguje svět, a hledat způsoby, jak tyto poznatky zužitkovat. Přála bych si, abychom na to nezapomínali a nedělali z výzkumu sport či soutěž, kde je hledání pravdy až druhořadé. Samozřejmě člověka okolnosti někdy donutí probdít pár nocí v laboratoři čistě proto, aby přišel s nějakým objevem jako první. Ale skvělé je, když tentýž člověk umí také těch pár nocí v laboratoři probdít proto, že je zkrátka zatraceně zvědavý, jak to celé dopadne… Těší mě, že žádný výrazný nátlak zatím nezaznamenávám, a to ani v odborné, ani v osobní rovině.

PROFESNÍ VZOR Mým profesním vzorem je člověk, od kterého se mohu nejvíc naučit – můj školitel. Pro studenta ideální stav! OSOBNOST Coco Chanel byla nesporně úžasná, ale kdyby nepřišla s praktickým oblékáním ona, přišel by s ním někdo jiný. Na tuto otázku se ani nepokouším hledat odpověď – lidí, které obdivuji, jsou plejády, a to v různých rovinách, které je těžké porovnávat. Za velkými věcmi navíc málokdy stojí jen jednotlivci. Napadají mě třeba otcové internetu – Vint Cerf, Bob Kahn a další, ale vybrat z nich jediného člověka by nebylo fér.

současnost univerzity

Gregor Kovalčík MATEMATICKO-FYZIKÁLNÍ FAKULTA, SOFTWAROVÉ A DATOVÉ INŽENÝRSTVÍ GENERACE Z Internet je s mojím výskumom veľmi úzko spojený, pretože produkuje mnoho neštruktúrovaných dát s ktorými pracujeme. Okrem toho je internet každodenne veľmi nápomocný, či už so získavaním informácií, alebo s rýchlou komunikáciou, napríklad so spolupracovníkmi zo zahraničných krajín. OSOBNÍ ŽIVOT VS. PRÁCE Občas je potrebné urobiť nejaké kompromisy, ale v zásade sa môj osobný život a vedecká činnosť navzájom nevylučujú. So spolupracovníkmi z nášho výskumného tímu sme nadviazali priateľské vzťahy a radi si občas spolu zašportujeme. Na zahraničných vedeckých konferenciách som mal tiež možnosť osobne sa zoznámiť s mnohými výskumníkmi s podobnými záujmami.

KONKURENČNÍ TLAK Sociálne médiá používam len v obmedzenej miere, predovšetkým na komunikáciu. Preferujem osobný kontakt. V odbornej činnosti nepociťujem tlak uspieť a byť rešpektovaný. Jednoducho sa venujem tomu, čo ma baví a zaujíma, a táto zvedavosť ma motivuje. Vo výskumnej sfére vnímam viac snahu o vzájomnú spoluprácu, než konkurenčný boj. PROFESNÍ VZOR Mojimi vzormi sú kolegovia z našej fakulty. Či už skúsení vyučujúci, ktorí vždy ochotne poradia a umožnia zapojiť sa do výskumu v rámci nejakého projektu už počas bakalárskeho a magisterského štúdia. Alebo šikovní študenti, z ktorých každý ponúka iný pohľad

na riešenie problému. Od každého mám možnosť sa niečomu novému priučiť. OSOBNOST Veľké veci netvoria jednotlivci, ale veľké tímy spolupracujúcich výskumníkov. Jednotlivci tiež nezačínajú od nuly, ale stavajú na výsledkoch svojich predchodcov a spolupracovníkov. Mojimi favoritmi sú účastníci 5. konferencie o kvantovej mechanike v Solvay. Pomohli poodkryť podstatu sveta v ktorom žijeme a výsledky ich výskumu majú v dnešnej dobe široký dopad v mnohých odvetviach.

současnost univerzity

Veronika Valínová PEDAGOGICKÁ FAKULTA, ČESKÝ JAZYK A LITERATURA A ZÁKLADY SPOLEČENSKÝCH VĚD GENERACE Z Internet je součástí našeho života a nejde se z něj odstřihnout, jelikož bychom sami popírali pokrok technologií, ke kterému naše společnost došla. Internet spoustu věcí ulehčuje a naše generace má díky němu mnohem více příležitostí k seberealizaci. Pro mě je to hlavní komunikační prostředek jak v osobní, tak pracovní rovině. Zároveň mám sama v hlavě poučku „dobrý sluha, zlý pán“ a vím, jak rychle je možné být spolknut internetovým světem a na ten reálný zapomenout. OSOBNÍ ŽIVOT VS. PRÁCE Ze svého okolí si nedokážu vybavit vrstevníky, o kterých by toto tvrzení platilo. Mám pocit, že je to v mnohých případech opačně. Je

možné, že je to tím, že jsem z pedagogické fakulty, kde jsem obklopena aktivními lidmi, jejichž smyslem života je především myslet na ostatní a spoluutvářet směr naší společnosti. KONKURENČNÍ TLAK V tomto ohledu je naše fakulta znovu odlišná od jiných. U nás na rozdíl od VŠE nebo právnické fakulty tlak konkurence víceméně nevnímáme, což je zapříčiněno tím, že je učitelů takový nedostatek, že víme, že po absolvování máme zaručeno uplatnění v učitelské profesi. PROFESNÍ VZOR Své vzory jsme začala poznávat už od první třídy. Měla jsem

neskutečné štěstí na učitele, kteří mě provázeli studiem. Každý mi předal něco do života a z každého čerpám i teď jako učitelka. Momentální inspirací jsou pro mě moji spolužáci z fakulty a kolegové ze školy, kde učím. Nacházím se v kolektivu nadšenců, díky kterým si troufnu říct, že se naše školství může změnit a vlastně už mění k lepšímu. OSOBNOST Musím zmínit dvě osobnosti. První je Tomáš Garrigue Masaryk, jenž vybudoval náš stát na demokratických základech, a druhou jasně Václav Havel, díky kterému se demokracie do státu znovu vrátila.

současnost univerzity

Jakub Černý FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD, INSTITUT SOCIOLOGICKÝCH STUDIÍ GENERACE Z Ne, internet pro mě není socializační prvek. Internet je úžasný pomocník. Je pro mě nekonečnou knihovnou, nejlepším nástrojem pro sledování veřejného dění a komunikační platformou pro věci, které nesnesou odkladu, popřípadě pro věci, které snesou písemnou komunikaci. OSOBNÍ ŽIVOT VS. PRÁCE Věci spojené s prací propojuji se zbytkem svého života. Nemyslím tedy, že upřednostňuji osobní život před prací. Spíše tyto věci tak striktně neodděluji, abych je mohl prožívat současně.

KONKURENČNÍ TLAK Můj profesní, studijní i osobní život jsou spojené nádoby či spíše tři tekutiny v nádobě jedné. Snažím se žít tak, abych považoval za úspěšné všechny tři složky svého života. Tlak se tím pak rozloží. PROFESNÍ VZOR Nemám profesní vzor. Pracuju a žiju tak, abych se sebou mohl být spokojený, abych se dokázal zpovídat vlastnímu svědomí a abych na sebe mohl být čas od času hrdý.

OSOBNOST Václav Havel. Jednoznačně. Když nespravedlivě pominu jeho život v pravdě, pak proto, že nás dokázal pevně ukotvit v západních strukturách liberálních demokracií a že dal naší státnosti vyšší smysl a vytyčil nám nelehký ideál občana, jemuž když se budeme snažit přiblížit, budeme lepšími lidmi žijícími v lepší společnosti.

současnost univerzity

Petr Šťastný FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU, KATEDRA SPORTOVNÍCH HER GENERACE Z Internet je dobrým pomocníkem v práci a při předávání informací, nicméně pro mě není socializačním prvkem. Tím jsou spíše společné názory a témata. Ve výzkumu stále platí, že nejlepším socializačním prvkem jsou stáže a konference. OSOBNÍ ŽIVOT VS. PRÁCE Vědecká činnost je velmi specifická a vyžaduje vysoké osobní zaujetí. Mám snahu ji nedělat na úkor osobního života, ale občas to není možné. Zejména závazky plynoucí z účasti na grantových projektech upřednostňuji často i před osobním životem, protože jde o velkou zodpovědnost.

KONKURENČNÍ TLAK Daří se mi to zvládat v osobním i profesním životě, beru sociální média s rezervou. PROFESNÍ VZOR Profesní vzor nemám. Jsem přesvědčen, že v akademických profesích je třeba jít vlastní cestou, a nikoliv kopírovat a přebírat cizí témata. Mít dlouhodobě vlastní vizi je základním předpokladem pro tvorbu nových poznatků.

OSOBNOST V mém oboru, tedy silovém tréninku, je to Vladimir M. Zatsiorsky, který efektivně propojil teorii silového tréninku s praxí a jehož základy silového tréninku dodnes platí.

současnost univerzity

Matouš Veselský FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ, HISTORICKÁ SOCIOLOGIE GENERACE Z Internet na mě vliv jednoznačně má. Jeden je pak furt jaksi v centru dění, ať už jde o politiku, nebo třeba o sport. Občas z toho ale jde hlava kolem. Katastrofa sem, krize tam. Asi je dobré si držet i jistý odstup. Nevím, jestli to je socializační prvek. V mnoha ohledech ano, ale v mnoha ohledech taky ne. A nechci tady mluvit za všechny. Ono se pořád mluví o generacích XYZ, ale zdá se mi, že realita je často mnohem bohatší a komplexnější. OSOBNÍ ŽIVOT VS. PRÁCE Ty jo, to jsem asi výjimka. Ale záleží na konkrétním člověku. Já mám třeba pocit, že toho dělám málo, že mohu dělat víc, ale lidi kolem zase tvrdí, že toho mám hrozně moc, jak to mohu stíhat. Asi je to o kompromisu. Najít svůj vlastní kompromis mezi prací

a odpočinkem tak, abych byl ze sebe šťastný a abych i něco vytvářel. To podle mě platí i ve vědě. KONKURENČNÍ TLAK Sociální média nezatracuji ani je nemiluji. Mám názor, že přináší spoustu skvělého, ale i spoustu nových rizik. Je to holt nová výzva. PROFESNÍ VZOR Mám rád lidi, kteří jsou schopni propojovat myšlenky. Například profesor Jan Sokol z naší fakulty. Líbí se mi, jak dokáže o věcech přemýšlet opravdu interdisciplinárně a i jeho schopnost říct v mnoha ohledech složité záležitosti velmi srozumitelným, lidským jazykem. Vidím v tom i jedno z poslání vědy: umět komunikovat s kýmkoliv bez ohledu na postavení či vzdělání. A v tom

si, myslím, že humanitní vědy krapet selhávají. Pak se jeden ani vlastně nemůže divit, že se na humanitní obory sem tam plivne. Jan Sokol svým přístupem otevírá humanitní vědy všem. To je úžasný přístup. OSOBNOST S nadsázkou mě jako první napadl Jaromír Jágr, ale to by nebylo fér. Kdybychom zůstali u sportu, nemělo by se zapomenout na Věru Čáslavskou, manžele Zátopkovi a Bohumila Modrého. Můžeme pak pokračovat: oba Masarykové, Havel, Patočka, Čapek… Nechci jmenovat jen jednoho člověka. Možná je škoda, že se k některým lidem nevracíme ve vzpomínání častěji. Někteří by si to totiž opravdu zasloužili.

Forum, speciální číslo 2/2018 Časopis Univerzity Karlovy Vydává Univerzita Karlova Redakce Média UK Ovocný trh 5, 116 36 Praha 1 Redakci řídí prof. PhDr. Martin Kovář, Ph.D., prorektor pro vnější vztahy Odpovědné redaktorky Petra Köpplová, Lucie Kettnerová Telefon 224 491 248 E-mail Forum@cuni.cz Grafická úprava Filip Blažek, Eliška Kudrnovská, Designiq portréty René Volfík Toto číslo vyšlo v říjnu 2018 Registrace MK ČR 72 79 Tištěná verze: ISSN 1211-1724

zdroje ilustrací

ČTK: 2, 6, 16, 17, 19, 20 Ústav dějin UK: 5, 7, 9, 10, 13, 21, 26, 29, 30, 32, 34, 36, 39, 40, 43 René Volfík: 17, 29, 43, 45, 47–63 Vladimír Šigut: 22, 25 Archiv UK: 30, 35, 36

vývoj a proměna názvu univerzity

1348–1372

KAREL IV.

Universitas Pragensis (studium generale Pragensis)

1372–1419

(třífakultní univerzita)

(právnická univerzita)

1419–1622

1556–1654

(jednofakultní utrakvistická univerzita)

(jezuitská akademie)

1622

majetek zrušené utrakvistické univerzity předán jezuitům, kteří obnovili čtyřfakultní strukturu univerzity

1654

FERDINAND III.

Karlo-Ferdinandova univerzita (dekretem Ferdinanda III. byly v rámci tzv. univerzitní unie spojeny dvě jezuitské fakulty a dvě světské fakulty)

1882

na základě nařízení Františka Josefa I. z roku 1881 a zákona z 28. února 1882 se Karlo-Ferdinandova univerzita rozděluje na dvě samostatné vysoké školy

1882–1920

FRANTIŠEK JOSEF I.

1882–1920

(Česká Karlo-Ferdinandova univerzita)

(Německá Karlo-Ferdinandova univerzita)

1920

1920–1945

Univerzita Karlova

(Německá univerzita v Praze, od 1. září 1939 Německá Karlova univerzita)

1998

Univerzita Karlova v Praze

2016

Univerzita Karlova

Katolická teologická fakulta Evangelická teologická fakulta Husitská teologická fakulta Právnická fakulta 1. lékařská fakulta 2. lékařská fakulta 3. lékařská fakulta Lékařská fakulta v Plzni Lékařská fakulta v Hradci Králové Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Filozofická fakulta Přírodovědecká fakulta Matematicko -fyzikální fakulta Pedagogická fakulta Fakulta sociálních věd Fakulta tělesné výchovy a sportu Fakulta humanitních studií