Schloss Trautenfels, Přírodovědné muzeum

Zámek Trautenfels

Česky

Srdečně vás vítáme na zámku Trautenfels!

Přírodovědné muzeum V následujících místnostech Vám vyprávíme o přírodní a kulturní historii okresu Liezen. Ten se rozpíná od Mandlingu na západě až po Wildalpen na východě a od štýrské Solné komory (Salzkammergut) na severu po Treglwang v údolí Paltental.

S plochou 3.315 km² se jedná o největší okres Rakouska (podstatně větší než spolková země Vorarlbersko).

Počet obyvatel činí asi 80.000 (1. ledna 2019).

Schloss Trautenfels, Universalmuseum Joanneum Trautenfels 1, 8951 Stainach-Pürgg T +43-3682/222 33, trautenfels@museum-joanneum.at www.schloss-trautenfels.at

Tematické okruhy našeho muzea jsou: 1 O našem muzeu 2 O lesích a o dřevu 3 Mezi horami a údolím 4 O krásných věcech 5 O opravdové víře 6 O společenském životě 7 O oděvech 8 O práci a zvyklostech 9 O pokladech z hor 10 O obydlích 11 O životě na horských pastvinách 12 O loveckém pokoji zámeckého pána

5 4

7

6

8

9

1

2

10

11 Mramorový sál 12

3

1 O našem muzeu Von unserem Museum Jak čas plyne ... … hory se zmenšují a skály zakulacují, řeky se prořezávají hlouběji do země a do muzea se dostávají různé předměty, nevzhledné se stává poutavým,

zapomenuté znovu viditelným, všední zvláštním, dávno uplynulé uchopitelným, venku vidíme všelicos nově.

Jak čas plyne.

2 O lesích a o dřevu Von Wald und Holz Více než polovinu území okresu Liezen tvoří lesy. Člověk potřeboval pro své osady, svá řemesla a průmysl velké množství dřeva. Se zvyšující se těžbou byl přirozený les stále více nahrazován lesem hospodářským, naplánovaným člověkem.

Svět v lese – Waldwelt Les představuje vysoce vyvinuté soužití rostlin a zvířat. Malé půdní rostliny, živé půdní organismy a přirozené množství užitečných bakterií jsou důležité pro jeho prospívání. Ve zdravém lese se živiny nacházejí v neustálém oběhu.

Jsou stromy přijímány skrz kořeny a v podobě listů a jehličí padají opět na zem.

Tam jsou malými organismy rozloženy, čímž se znovu dostanou do oběhu.

Prales – Urwald Les ponechaný v přírodním stavu, je, co se týče zvěře a rostlin, které v něm v různých stadiích vývoje vedle sebe žijí, velmi rozmanitý. Listí, jehličí, shnilé větve a kmeny přispívají k humusu, a tím i k růstu rostlin. Živé stromy i mrtvé dřevo poskytují vysokému počtu organismů ty nejlepší podmínky pro život. Smrt obřího pralesního stromu a jeho rozpad jsou těmi nejdůležitějšími předpoklady pro vznik nového života. Věčný koloběh života a smrti se tak uzavírá.

Kulturní les – Kulturwald Zásahem člověka byla věková struktura stromů za účelem lepšího využití často sjednocována. Takový sjednocený les však může nabídnout životní prostor jen nepatrnému množství rostlin a živočichů. Hustá síť korun stromů nedovolí dostatečně prostoupit světlu, které je potřebné pro dorůstání rozmanitého přízemního porostu. Dnes se v

kulturních lesích stále více prosazuje lesnictví blízké přirozeným lesům – využití jednotlivých kmenů, žádné mýtiny, světlo, které prostoupí až k zemi – dochází k přirozenému zmlazení lesa, které vede k větší druhové rozmanitosti.

Doba dřevěná – Holzzeit Dřevo je spolu s kamenem a surovinami zvířecího původu nejstarším materiálem, který člověk používal. Na počátku využití dřeva bylo zpracování a používání jeho přírodních růstových forem. Časem člověk vyvinul čím dál komplikovanější techniky.

3 Mezi horami a údolím Zwischen Berg und Tal Utváření hor, tvorba ledovců a zvětrávání horniny formovalo údolí řeky Enže po dobu miliónů let. Za několik století však člověk krajinu změnil mýcením, vysušováním a zástavbou. Obraz našeho údolí je utvářen neustálým vzájemným působením přírody a kultury.

Zemědělství v údolí Enže – Die Landwirtschaft im Ennstal Louky údolí Enže byly až do poloviny 20. století často zaplavovány. Dodávaly jen velmi malé množství sena mizerné kvality. Díky regulaci řeky a vysušení půdy v údolí lze však nyní na obzvláště výhodných místech dokonce pěstovat obilí.

Tekoucí vody, lužní lesy – Fließende Gewässer, Auwälder Luhy jsou nazývána místa, která jsou příležitostně zaplavená tekoucími vodami. Ve vyšších pobřežních liniích došlo ke vzniku lužních lesů. Zbytky těchto lesů se u řeky Enže zachovaly i přes zásah člověka.

Stojaté vody – jezera, břehy jezera – Stehende Gewässer, Seen, Seeufer Hojný počet rostlin si vyvinul strategie, jak se udržet ve vodách. Rostou pod vodou nebo na vodní hladině, zakořeněné nebo volně plovoucí. Plytké břehy jsou většinou porostlé rákosím.

Hranice lesa – Baumgrenze Až po hranici lesa od 1900 do 2000 metrů nadmořské výšky jsou lesy čím dál více prosvětlenější, pro oblast horských pastvin jsou pak charakteristické borovice limby a kleče. Intenzivním salašnictvím se lesní plocha rozvolnila.

Chřástal polní – Wachtelkönig Chřástal polní se kdysi vyskytoval na loukách v nížinách a v údolích řek ve velmi hojném počtu. Protože byl jeho přirozený biotop silně zúžen, hrozí tomuto druhu vyhynutí.

Trávníky a vřesoviště nad hranicí lesa – Rasen und Zwergstrauchheiden über der Baumgrenze Nad hranicí lesa se mohou udržet už jen keříky, byliny, řasy a lišejníky, a to kvůli neúrodným půdám a drsnému větrnému podnebí.

Mokřadní a stelivové louky – Feucht- und Streuwiesen Tyto louky vznikaly po mýcení močálových lesů nebo vysušováním mělkých rašelinných luk. Jsou koseny pouze jednou ročně, a to na podzim, což zajišťuje stálost četných bahenních rostlin. Seno z těchto luk, které je chudé na živiny, se využívá ve stájích jako stelivo.

Mělká a vrchovištní rašeliniště – Flachmoore und Hochmoore Tam, kde se spodní voda drží v blízkosti zemského povrchu, mohou vznikat mělká rašeliniště. Části rostlin se zcela nerozloží a utvoří se rašelina. U vrchovištních rašelinišť se jedná o velmi vypouklá rašelinová tělesa čočkovitého tvaru. Na rozdíl od mělkých rašelinišť již kořeny nedosahují ke spodní vodě.

Svahové lesy – Hangwälder V závislosti na půdních poměrech se v údolí Enže vyvinuly lesy různých typů.

Na vápenci s oblibou koření buky, smrky a jedle. V křemičitých půdách na straně Taur rostou převážně smrkovo-jedlové lesy. Ve vyšších polohách najdeme vedle smrků hlavně modříny.

Sutiny a skalnaté pláně v pásmu vrcholů – Fels- und Schuttfluren der Gipfelregion I v těch nejmenších trhlinkách ve skalách a v sutinách mohou zakořenit rostliny. I na neustále se sesouvajících hromadách suti můžeme nalézt kvetoucí byliny nebo mechy. Na holých stěnách Rostou pod vodou nebo na vodní hladině, pak daří už jen řasám a lišejníkům.

Horniny severně a jižně od Enže – Gesteine nördlich und südlich der Enns Údolí řeky Enže se nachází v rozlehlé východo-západní zlomové linii zemské kůry. Ta také rozděluje morfologicky opačná souvrství vápencových Alp na severu od břidlice a ruly Nízkých Taur na jihu. Svými fosíliemi dokazují horniny Severních vápencových Alp, že byly utvořeny v mořské pánvi. Mořská hloubka se v průběhu miliónů let neustále měnila.

Fosílie amonitů poukazují na hluboké vody, korály a lilijice pak na mělké vody propouštějící světlo. Břidlice a ruly tzv. drobové zóny a Nízkých Taur (Centrální Alpy) jižně od Enže vznikaly pod velkým tlakem a za vysokých teplot z pískových a jílovitých nánosů. Přitom se na některých místech utvořily pěkné minerály.

4 O krásných věcech

Von den schönen Dingen

Mnoho věcí v přírodě vnímáme jako krásné. Skrz naše vnímání získávají tyto věci na větším významu. Probouzejí v nás ale i přání, aby tvořily součást našeho okolí. „Vše je krásné, k čemu s láskou je přihlíženo.“ (Christian Morgenstern) Pohled na Grimming – Der Blick auf den Grimming Je těžké psát o tom, jak každý člověk sám pro sebe krásu krajiny prožívá. Ještě těžší však je, popsat tu krajinu, je-li nekonečně daleká, podivná a mnohotvárná. A snad je to i podmínkou, aby si člověk při sledování tiché krajiny udělal čas a v klidu se zdržel.

Lidové umění – Volkskunst Předměty denní potřeby často nejsou jen užitečné. Jsou pěkně zpracované a zdobené. Náměty z přírody, geometrické tvary, náboženské znaky a různá znázornění všedního dne jsou častými motivy dekorace. Právě díky krásnému zdobení se staly tyto předměty přednostními výstavními kousky ve sbírkách muzeí.

5 O opravdové víře Vom wahren Glauben V 16. století se v katolickém Horním Štýrsku rozšířilo učení Martina Luthera. K nové víře se obrátilo přes 80 % obyvatelstva. Protestantský život vzkvétal do roku 1599, kdy byl v době protireformace násilně potlačen.

Přesto se evangelická víra potají udržela až do tolerančního patentu roku 1781.

Evangelický kostel v obci Neuhaus – Die evangelische Kirche zu Neuhaus Centrem evangelíků v údolí Enže byl kostel v obci Neuhaus. Po krátké době rozkvětu, která trvala 25 let, byl kostel roku 1599 srovnán se zemí. Roku 1992 odkryli archeologové zbytky základů.

Tento areál je dnes památným místem.

Od zámku se dá k tomuto místu dojít pěšky za čtvrt hodiny. Žár pod popelem – Glut unter der Asche Mnoho protestantů zůstalo v tajnosti věrno své víře i po protireformaci.

Zásadní prvek evangelického učení představuje Slovo Boží. Proto byl také výklad bible a jiných písem ve středu dění tajných domácích pobožností.

Zakázané knihy skrývali evangelíci v pečlivě vybraných skrýších.

Poutě za Matkou Boží – Wallfahrten zur Muttergottes Za doby protireformace byl náboženský život katolické církve důkladně obnoven.

Výrazem tohoto smýšlení byl i silný nárůst poutí a procesí, především k mariánským svatyním. Tímto chtěla církev zdůraznit rozdíl k protestantskému učení, které poutě zásadně odmítalo.

6 O společenském životě Vom geselligen Leben Střediskem společenského života je hospoda. Zde se vyměňují novinky, probírají témata dne, slaví svátky a uzavírají obchody.

O „černých tovaryších“ – Von den schwarzen Gesellen Lov byl privilegiem šlechty až do roku 1848. Avšak nouze a vášeň pro lov

svedla mnoho mužů k pytláctví, k nedovolenému provozování lovu. Lov neznamenal jen dobrodružství ale často také nezbytnost k obstarání stravy početným rodinám. Pytláci byli v širokých kruzích obyvatelstva tajně obdivováni.

Lov malého muže – Die Jagd des kleinen Mannes Od roku 1579 bylo na území Solné komory povoleno chytat zpěvné ptactvo.

Tento lov pomocí vějiček a sítěk se omezoval pouze na křivonosky, stehlíky, hýly, čížky, brkoslavy a jíkavce. Ptáci byli během zimy chováni doma a pečlivě se o ně staralo. Pořádaly se i veřejné výstavy a nejkrásnější exempláře byly odměněny cenami. Od roku 1992 již neexistuje ve Štýrsku žádné povolení pro lov zpěvného ptactva.

V oblíbené hospodě – Im Stammlokal Mnoho skupin a spolků má svoji hospodu. Jejich stoly jsou často označeny patřičným znakem (cechu nebo spolku).

Ceny za vyhrané soutěže nebo fotografie dokazují aktivitu těchto spolků.

Hudba a tanec – Musik und Tanz Při zvláštních příležitostech vyhrávali muzikanti k tanci. Nejoblíbenějšími hudebními nástroji byla citera, housle, harmonika a obdoba příčné flétny. Často viselo několik nástrojů také na zdech v hospodských jizbách. Sem tam na ně hosté spontánně hráli.

Chlazení přírodním ledem – Kühlung mit Natureis Před vynálezem elektrických lednic mohly být potraviny chlazeny pouze pomocí přírodního ledu. První lednice měly ještě přihrádky na ledové bloky, které však musely být neustále

doplňovány. V chladných měsících muži pilami na led vyřezávali ledové bloky ze zamrzlých jezer a následně je z vody vytahovali pomocí kleští. Uloženy v izolovaných přírodních sklepeních pak tyto bloky vydržely až do léta.

7 O oděvech Von Kleidern Oděvy chrání, vsakují, odrážejí, hřejí, chladí, zdobí, okouzlují, učarovávají, svádějí, proměňují, dodávají jistotu, matou, dosvědčují, zneklidňují, skrývají...

Ochrana a signál – Schutz und Signal Rostliny, zvířata i člověka ochraňuje jejich přirozená schránka. Ta je jasně stanovena ve stavebním plánu všech stvoření a u zvířat a rostlin často také plní signální funkci.

Pouze člověk si musí opatřit dodatečnou ochranu v podobě oděvu. Tomu pak dává rozmanité formy a významy.

Z naší sbírky krojů – Aus unserer Trachtensammlung Slovo „Tracht“ (česky „kroj“) v podstatě znamenalo „to, co bylo nošeno“. Šaty byly určovány sociálními a ekonomickými poměry. Až do 19. století se vyvíjely regionální rozdíly. Ve 20. století pak byly tradované formy oděvů znovu objeveny. Byly upraveny podle vkusu doby a prohlášeny za platné podoby krojů určitých regionů. Většina oděvů byla nošena až do úplného opotřebování. Často se ze starých nedělních šatů později staly šaty pro všední den. Proto také často v muzeích, stejně jako v tom našem, nalezneme pouze samostatné části oděvů nebo cenné slavnostní kroje.

8 O práci a zvyklostech Von Arbeit und Brauch Život člověka, zvířat a rostlin byl určován střídáním dne a noci, léta a zimy. Venkovský život se harmonicky včlenil do přirozeného cyklu ročních období – mnohem výrazněji před industrializací než v dnešní době. Letní půlrok, laděn délkou dne a růstem rostlin, byl ve znamení těžkých dlouhých pracovních dnů. V zimě pak zbývalo více času na družnosti a zvyky.

Alpské zemědělství – Die alpine Landwirtschaft Základ živobytí sedláků v horách tvořil chov dobytka. Obilí bylo pěstováno pouze pro vlastní potřebu. Během senoseče a sklizně obilí muselo sedláctvo pracovat i sedmnáct hodin denně.

9 O pokladech z hor Von Schätzen aus den Bergen Hornictví a hutnictví byly důležitými zdroji obživy obyvatelstva až do 19. století. Těžba a zpracování velkého množství nerostného bohatství podporovaly hospodářský vývoj regionu a také významně určovaly kulturní ráz kraje.

Rané stopy – Frühe Spuren Početné zbytky hutního zpracování mědi poukazují na významnou hutnickou oblast v údolí Paltental. Již ve třetím tisíciletí před Kristem zde byla v jednoduchých šachtových pecích tavena měď a zpracovávána do bronzových předmětů.

Práce pod zemí – Die Arbeit unter Tag Od 14. století přilákala těžba stříbra, mědi a železa mnoho lidí do hor

– především do Schladminských Taur a do Walchengraben u Öblarn. Pomocí toho nejjednoduššího nářadí probíjeli horníci štoly a šachty. Pro výstup a sestup s těžkou zátěží používali žebříky z jednoho kusu kmene.

Od suroviny k hotovému výrobku – Vom Rohstoff zum Fertigprodukt Železo roztavené ve vysokých pecích bylo až do poloviny 20. století dále zpracováno v hamrech. K tomu bylo potřeba velkého množství dřevěného uhlí pro kovářskou výheň a vodní energie pro pohon kladiv.

O těžbě soli – Von der Salzgewinnung „Bílé zlato“ přináší blahobyt kraji Ausseerland (štýrská část Solné komory) již od raného 12. století. Sůl, která je vodou uvolňována z hory (solanka), dnes odtéká potrubím k dalšímu zpracování do saliny v obci Ebensee, Horní Rakousko.

O vaření soli – Vom Salzsieden Ve velké pánvi se roztok soli nejprve zahřál. Sůl pak odpařením vykrystalizovala a dělníci saliny ji stáhli na okraj pánve. Lopatou naplnili sůl do nádrží a následně utlačili. Za tři hodiny mohl být solný sloup vyklopen, usušen a následně skladován.

Ze života horníků – Aus dem Bergmannsleben Horníci se často dostali za svými rodinami v údolích jen o víkendech.

Práce pod zemí a život ve společných přístřeších přispíval k jejich pocitu sounáležitosti a stavovství. To se také odráží v jejich šatech, víře a ve zvycích.

10 O obydlích Von den Behausungen Lidé si staví chýše, domy a stáje, aby mohli žít a hospodařit. Zeměpisná poloha a dostupné materiály, technické možnosti a řemeslná zručnost, potřeba a bohatství určují jejich podobu. Na ochranu před špatným počasím a zlými duchy člověk zajistí své obydlí předměty a znaky, které mají zlo odvrátit. Některá zvířata si rovněž staví svá doupata, aby je ochránila před nepřáteli a špatným počasím a aby v nich odchovala mláďata.

Podoby statků v okrese Liezen – Hofformen im Bezirk Liezen V horní části údolí Enže jsou typické velké párové statky s plochými střechami. Obraz střední části údolí Enže a kraje Ausseerland utváří menší domy s šikmějšími střechami a více vedlejších budov.

Světnice – Die Rauchstube Světnice byla na statcích v údolí Enže hojně rozšířená až do 19. století. Sloužila jako místnost, kde se vařilo, bydlelo, pracovalo, částečně i spalo a někdy místnost obývala i malá domácí zvířata. Důležitým znakem byla dvojitá krbová kamna s otevřenou plotnou a pecí. A protože kamna neměla komín, zaplnil kouř vrchní čtvrtinu místnosti, a poté odtáhl okénkem nad dveřmi světnice.

Ochrana před zlem a nebezpečím – Schutz vor Unheil und Gefahr Člověk věří v působení sil, které nelze vysvětlit přírodními zákony. Určitým předmětům, znamením, slovům nebo úkonům připisuje zvláštní význam, který má ochranný účinek na jeho okolí.

Slouží k odvrácení pohrom a zla a k přivození dobra a štěstí.

O včelínech – Von den Bienenhäusern Divoké včelí roje žily v odumřelých stromech nebo ve skalních trhlinách. Pro snadnější získání medu člověk včelám postavil příbytky. V údolí Enže to byly dřevěné úly nebo slaměné koše. Často byly dřevěné úly ozdobeny malbou veselých barev.

Ze života služebnictva – Aus dem Dienstbotenleben Služebnictvo strávilo téměř celý svůj život na cizích statcích. Vlastní dům a rodina většinou zůstaly pouhými nedosažitelnými sny. Jejich skromný majetek se často vešel do jediné truhly.

Více než to se během života naplněného prací nenahromadilo.

11 O životě na horských pastvinách Vom Leben auf der Alm V okrese Liezen se dnes nachází více než 700 částečně obhospodařovaných horských pastvin. Často leží vzdálené i deset hodin chůze od statku.

Pastviny jsou během léta samostatným hospodářským prostorem. Odjakživa je práce na nich vykonávána skoro bez výjimky ženami. Jako salašnice zde v této době mají na starosti dobytek a zpracovávají mléko na máslo a sýr.

Salaše – Die Almhütten Protože jsou pastviny vzdálené daleko od statku, musely u nich být postaveny příbytky. K tomu bylo používáno dřevo a kamení z bezprostředního okolí.

Způsob stavění salaší se podobal formě statků v údolí.

Dobytek – Vieh Krávy byly dovedeny do chléva zpravidla jen k dojení. Nalákány byly za pomocí klempání, k jejich nahánění pak sloužily pruty. Za krátkou dobu pobytu v chlévě dobytek nadělal jen málo nepořádku, který salašnice opět rychle uklidily.

Stěrka na smetanu – Rahmzwecke Mnoho pracovních pomůcek salašnice, především stěrky na smetanu, jsou zdobeny znaky požehnání nebo výjevy z pastvin, a někdy také geometrickými tvary. Většinou je salašnici darovali mladíci z lásky.

Mléko – Milch Po dojení salašnice mléko procedí a nalije do připraveného škopku k vytvoření smetany. Po nějaké době se z mléka oddělí smetana. Při vylévání zadržuje salašnice smetanu v nádobě pomocí k tomu určené stěrky.

Forma na máslo – Buttermodel Vtlačováním másla do pětičlenné záklapné formy se utvořily máslové špalíky, které pak byly vždy z jedné strany zdobené. Větší oválné máslové špalíky salašnice zdobila k tomu určenými rádýlky.

Máslo – Butter Salašnice tluče lehce nakyslou smetanu v máselnici tak dlouho, dokud se neutvoří hrouda. Pak natlačí máslo do formiček nebo ozdobí větší máslové špalíky k tomu určenými razítky a rádýlky.

Návrat ze salaše – Die Heimfahrt von der Alm Krátké léto na salaši uběhne velmi rychle. Z vděčnosti, že to byla šťastná doba bez úrazů, je dobytek na cestu zpět do údolí barvitě ozdoben.

Štýrský sýr – Steirerkas V měděném kotli je nakyslé odstředěné mléko zahřátím přivedeno ke srážení.

Tím dojde k odpadnutí kazeínu, který se procezením oddělí od syrovátky. K tomu salašnice použije speciální kolébku (Schottwiege), sukno (Schottuch) a škopek na syrovátku. Drobivý tvaroh dobře vymáčkne, okoření solí a pepřem a naplní do formy, tzv. Kaskee. Po uschnutí musí sýr dva až tři měsíce zrát, než se dostaví jeho typické aroma. Život salašnic – Sennerinnenleben Díky své velice zodpovědné práci měla salašnice na statku zvláštní vážené postavení. Na salaši žila volněji než v údolí, protože byla osvobozena od sociální kontroly vesnického společenství. To také vyjadřuje úsloví: „Na salaši není hříchu“.

Proměny skrz obhospodařování – Veränderung durch Bewirtschaftung S přibývajícím využitím pasteveckých oblastí člověk vymýtil území, která byla dříve zarostlá horskými lesy. K původním zde žijícím druhům, jako je kos horský a ořešník kropenatý, se nyní přidružili jejich následníci, konipas bílý a rehek domácí.

Stahování sena v zimě – Heuziehen im Winter Část krmiva byla kosena na strmých, těžce dostupných horských loukách a následně skladována v senících. V zimě pak bylo seno stahováno do údolí. Pomocí lana a upevňovačů muži připravili velké balíky. S těmito těžkými náklady za zády se pak smýkali po strmých svazích zpět do údolí. V rovnějším terénu podkládali pod náklad prkna, aby lépe klouzal.

12 O loveckém pokoji zámeckého pána Vom Jagdzimmer des Schlossherrn Nábytek z paroží byl módním trendem 19. století. Hrabě Josef Lamberg nechal zařízení tohoto loveckého pokoje zřejmě vyhotovit u jednoho zdejšího řemeslníka.

Jeho zvláštním charakteristickým znakem je pečlivé mozaikové zpracování.

Poslední urození majitelé – Die letzten adeligen Besitzer V letech 1878 – 1941 byl zámek Trautenfels ve vlastnictví rodu Lambergů. Tato doba znamenala pro zámek jeho nový rozkvět – velkoryse se restaurovalo, byla vybudována nová příjezdová cesta a také centrální vytápění. Hraběnka Anna z Lambergu prodala kvůli ekonomickým problémům v roce 1941 majetek Německé říšské poště.

Matthäus Merian, Neuhaus v Ennstalu, mědirytina, 1649 Foto: Archiv zámek Trautenfels

K historii zámku Trautenfels 1261: První listinná zmínka jako hrad Neuhaus (Castrum novum [= Neuburg] v údolí Enže /Ennstal/).

1282: Hrad Neuhaus se dostal výměnou s hradem Strechau do vlastnictví arcibiskupa ze Salzburgu. Ve válečných střetnutích se zemským knížetem Štýrska je hrad na konci 13. století získán zpět, zničen a následně znovu postaven.

1460: Wolfgang Praun, Hallinger (solné doly) se stává opatrovníkem a v listinách je označován výslovně jako pán na Neuhausu.

1493 až 1594: Hrad je ve vlastnictví rodiny Hoffmannových, která se řadí k nejmocnějším a nejbohatším šlechtickým rodinám ve Štýrsku, jakož i k nejvlivnějším podporovatelům protestantské víry. Neuhaus se stává centrem v Ennstalu. Hrad je vybudován.

1574: Rodina Hoffmannových nechává zřídit evangelický kostel, který je již v roce 1599 zcela zničen reformační komisí. 20 minut pěšky ve směru na Grimming připomínají tuto neklidnou dobu od roku 1992 volně položené základní zdi v podobě pamětního místa.

1594/1600 až 1652: Protestantská rodina Praunfalků je nejprve vlastníkem zástavy a později vlastníkem Neuhausu, než musela z důvodů víry emigrovat do exilu do Norimberku.

1664: Hrabě Siegmund Friedrich von Trauttmansdorff kupuje zámek, nechává ho přestavět, nově vybavit a dává mu jméno Trautenfels. Kvalitní fresky v 1. poschodí a v zámecké kapli jsou vytvořeny kolem roku 1670 malířem Carpoforem Tencallou, štuky pocházejí od Alessandra Sereniho.

Zámek je až do roku 1815 ve vlastnictví rodiny Trauttmansdorffů.

Georg Matthäus Vischer, Trautenfels, mědirytina, 1681 Foto: Archiv zámek Trautenfels

1878: Po četných výměnách majitelů kupuje nemovitost hrabě Josef Lamberg.

Věno jeho ženy Anny, dcery výrobce zbraní ze Steyru Josefa Werndla, a jeho vlastní majetek umožnily tehdy dosti zanedbanou budovu rozsáhle zrekonstruovat a pohodlně vybavit.

1904: Po smrti hraběte spravuje majetek Anna, hraběnka Lamberg-Werndl. Během meziválečné doby se kupí ekonomické problémy, udržení zámecké budovy je stále těžší.

1941: Anna, hraběnka Lamberg-Werndl prodává zámek za podpory svých čtyř dospělých dětí Německé říšské poště. Přeměna na plánované školicí středisko pro vedoucí pracovníky, resp. me-zinárodní centrum pro sdělovací techniku a evropský poštovní spolek není kvůli válečným událostem realizována.

1945: Po konci vlády národních socialistů je budova jako německé vlastnictví pod správou anglické posádky. V

prvních poválečných letech je v prostorách navíc ubytováno přechodně až 300 uprchlíků. Následně se stává vlastníkem Republika Rakousko.

1950: Do zámku se stěhuje Štýrská ubytovna pro mládež a využívá prostory v přízemí, v mezipatře a ve druhém nadzemním poschodí.

1951: Země Štýrsko si pronajímá reprezentační prostory v prvním patře budovy a pověřuje Karla Haidinga1 výstavbou muzea pro okres Liezen.

V předstihu před zvláštními výstavami sbíral objekty a dokumentace k tématům chovu včel a k perníkářskému řemeslu, lesu a dřevu nebo salašnictví ve Štýrsku.

1959: Republika Rakousko prodává zámek Trautenfels spolu s příslušným areálem za uznanou cenu a „věnuje“ mládežnické ubytovně 750 000 šilinků se zadáním, aby byly obranné bašty sanovány. Práce na renovaci byly provedeny v letech 1960 až 1962.

1959: Dne 9. srpna je oficiálně otevřeno vlastivědné muzeum jako muzeum pro okres Liezen a oddělení Joanneum.

V roce 1971 dochází k přejmenování na „Přírodovědné muzeum - zámek Trautenfels“, od roku 2011 se jmenuje Oddělení muzea - zámek Trautenfels.

Trvalá výstava je dále označována jako Přírodovědné muzeum.

1982: Přes vyšší vytížení ubytovny mládeže (až 30 000 noclehů v roce) se vrší finanční problémy a naléhavě potřebná opatření sanace střechy, fasády a vybavení. Ubytovna se zavírá.

Zemědělská a lesnická internátní škola umístěná zde od roku 1969 se stěhuje do Gröbmingu.

1982: Z iniciativy tehdejšího vedoucího muzea Volkera Hänsela je vytvořeno „kuratorium na záchranu zámku Trautenfels“. V prosinci 1983 se zakládá „Spolek Zámek Trautenfels“. Političtí zástupci regionu se vyslovují pro zachování zámku Trautenfels jako „národního a mezinárodního kulturního centra s muzeem pro okres Liezen“.

1983: Obec Pürgg-Trautenfels získává s podporou země Štýrsko zámek za symbolickou kupní cenu jeden šilink.

Obec zámek pronajala Spolku Zámek Trautenfels, jehož účelem je renovace a zachování zámku, jakož i podporování a finanční podpora přírodovědného muzea u Joannea.

1984 až 1989: Aby se zámek v pravém slova smyslu „zachránil před zánikem“, jsou naléhavě nutné renovační práce na střeše, fasádě a oknech financovány a realizovány ze subvencí a darů.

1990 až 1992: Zámek Trautenfels dostává zakázku na ustavení štýrské zemské výstavy Slasti a strasti. Barokní umění, barokní všednost. Potřebné rozpočtové prostředky pro úplnou renovaci budovy a vytvoření aktuální infrastruktury pro provoz muzea a výstavy jsou schváleny. Generální sanace je naplánována a realizována architektem Manfredem Wolff-Plotteggem2 ve spolupráci se Spolkovým památkovým úřadem a investory ve stylu 20. století.

1992: V souvislosti s opatřeními pro renovaci v mezipatře se objevují barevné vrstvy. V letech 1997 až 1999 jsou odkryta obrazová pole pocházející ze 16. století. Tak zvaná „místnost s freskami“ byla zpřístupněna veřejnosti.

1 Haiding, Karl (1906–1985), folklorista, pracoval za doby nacismu mj. ve vysoké funkci v úřadu Rosenberg. Srov.

Mindler Ursula, „… ačkoliv jsem neudělal vůbec žádná doznání a moje celoněmecké mínění je kolegům vesměs známo…“. Poznámky ke Karlu Haidingovi (1906–1985). V: Rakouském časopisu pro folkloristiku, NS svazek LXIV, sešit 2 (2010), strana 179–202. (k dostání v obchodě.)

Angažováním Karla Haidinga vděčí muzeum Trautenfels za velkou část svých národopisných sbírek. Od roku 1955 razil zaměření muzea – jeho aktivity před rokem 1945 a jeho zapletení do národního socialismu zůstávaly však dlouhou dobu nezmíněné. Toto rozpoutalo na začátku 21. století debatu v médiích, ke které se připojila vědecká diskuse spojená s Haidingovým odkazem a jeho osobou.

2 Plánování vycházelo z toho, co 1.) budova požadovala pro sanaci a obnovu, co 2.) bylo potřebné pro nové využití a co 3.) bylo z hlediska architektonického s aspektem na „stavět ve stavu“ rozvíjeno v návrhu. Celé uzavření budovy pro návštěvníky / v interiéru bylo od vstupní haly přes skalní cestu, druhé hlavní schodiště s výtahem, nahoru ke schodům na rozhlednu, a nakonec k výstupní hale s novým východem u východní terasy. Další bodové zásahy byly pokladna ve vstupní hale, nová zařízení WC, zastřešení obou světlíků a oddělení od nové oblasti semináře. Celá budova byla vybavena temperovacím zařízením obalových ploch, které obnoví celou instalaci sanity a elektro. Vně došlo k přístavbě domácí dílny, jejíž ozeleněná střecha nyní také umožňuje procházku kolem zámku.

Zámek Trautenfels, letecký snímek, červen 2018 Foto: UMJ/Christoph Huber

1994: Obec Pürgg-Trautenfels pronajímá zámek Trautenfels zemi Štýrsko – zemské muzeum Joanneum.

1998: Otevření nového přírodovědného muzea, které ve 13 kaleidoskopicky uspořádaných tematických prostorách prezentuje kulturní a přírodní dějiny štýrského Ennstalu a Ausseerlandu.

2006 až 2007: Vykácením zámeckého vršku se celý komplex s působivými obrannými baštami a soklovým zdivem zámku stal dokonce i viditelným. Historicky významná situace tím byla obnovena.

2007 až 2010: Velký výlom na jihozápadní baště3 vede ke statické prohlídce celého zdiva a z bezpečnostně (případné dělení slova) technických důvodů k uzavření přístupové silnice – zřízen pomocný příjezd. Po schválení prostředků štýrskou zemskou vládou v roce 2009 dochází k rozsáhlé sanaci a statickému zajištění pomocí samonosného zemního zakování4 při zachování historické stavební substance. Vnějším osvětlením se historická budova i v noci ukazuje jako optická dominanta v krajině.

3 Na základě akutního nebezpečí zřícení asi 30 m dlouhé části zdiva bašty zámku Trautenfels musela být o Vánocích 2007 uzavřena příjezdová silnice vedoucí podél zdi. V souvislosti s posudky bylo konstatováno, že celé zdivo bašty je v nanejvýš dezolátním stavu, načež byl proveden koncept celkové sanace. V červenci 2009 mohlo být započato po schválení prostředků štýrskou zemskou vládou s rozsáhlou sanací. Sanační práce byly dokončeny již v raném létě 2010.

4 Evropský patent, EP2141287: Zachycením zemního tlaku za opěrnou zdí pomocí betonových nosných stěn k rozdělení zatížení a připojením zemního zakování se vytvořil nový nosný systém. Ten umožňuje existující stavbu zbavit zatížení tak, že se může nést už jen sama, a tím může být zachována.

2015: : V souvislosti se strukturální reformou obce dochází ke sloučení obcí Pürgg-Trautenfels a Stainach na obec Stainach-Pürgg, v jejímž vlastnictví se nyní zámek Trautenfels nachází.

Budovu pronajímá Univerzálnímu muzeu Joanneum. Joanneum je odpovědné za zachování a správu budovy. Celý zámek je využíván jako muzeum a pro kulturní akce a je spolu s rozhlednou přístupný pro návštěvnice a návštěvníky.

Zámek Trautenfels, oddělení Univerzálního muzea Joanneum, ručí jako mnohovrstvé umělecké a kulturní místo za historii, kulturu a přírodu okresu Liezen, jehož sbírka obsahuje přes 40 000 objektů. Diskuse s regionálně specifickými tématy vedou ke kontextům na národní a mezinárodní úrovni.

Schloss Trautenfels Universalmuseum Joanneum Trautenfels 1 8951 Stainach-Pürgg T +43-3682/222 33 trautenfels@museum-joanneum.at www.schloss-trautenfels.at Otevírací doba: Bílá (Velikonoční) sobota až 31. října denně od 10 do 17 hodin

Texty: Zámek Trautenfels Překlad: Y’plus Grafický koncept a design: Lichtwitz – Kancelář pro vizuální komunikaci Úprava: Michi Pletz – VONNEBENAN