Slovo duchovního otce Písňovaru

S pěveckým sborem Ventilky, který za rok oslaví výročí čtvrtkulaté - rozuměj čtvrt století od svého vzniku, jsme se v prvních letech činnosti účastnili poměrně velkého počtu nádherných sborových soutěží a festivalů. Popravdě, nevím úplně přesně, zda popudem k založení festivalu vlastního byla přímo potřeba odvděčit se za to lidu sborovému nebo touha dokázat si, že něco podobného umíme zorganizovat také. Ať tak či tak, po prvním zdárně proběhnuvším ročníku glosoval Jirka Holubec naše dílo slovy: „Udělat jeden skvělý ročník festivalu dokáže spousta lidí. Těžší je vydržet to deset let…“.

To je veliká pravda a Jirka tenkrát věděl, o čem mluví. Přicházet stále s něčím novým není vůbec snadné stejně jako dotáhnout do konce spousty drobnostía rutinních úkonů, bez kterých se to zkrátka neobejde. Aby to vše fungovalo, je zapotřebí potkat a především obklopit se řadou skvělých lidí, kteří se pro věc také nadchnou, a uvědomit si, že nás to společné písňovaření vlastně docela baví! On to není jen jeden víkend v roce. Je to celoroční koloběh příprav, jehož vyústěním je úžasný společný sborový víkend. Kolikrát si sice říkám „že bych ještě sklidil, na zimu bych prodal kravku a na jaře už nezaseju“, ale naštěstí na to nejsem sám…

Když se ale vrátím zpět o patnáct let, možná ještě o nějaký rok dva dříve, kdy začala myšlenka Písňovaru zrát, bylo tenkrát nejdůležitější najít pro věc podporu a pochopení. Tou základní je samozřejmě podpora rodiny, což zní jako fráze, ale u Hánů se s tím vlastně tak nějak počítá. Maminka vedla sbor Jiřičky 35 let a ani potom úplně nepřestala a manželka vystudovala obor sbormistrovství, takže pro to přeci pochopení mít musí… :)

Důležitou podporu Písňovaru hned u jeho zrodu poskytl pan učitel Stanislav Moutelík, který byl v té době na jirkovské radnici a věřil nám stejně jako paní ředitelka Milena Sailerová, která zastřešila akci pod jirkovskou ZUŠ. Mám radost, že město Jirkov podporuje Písňovar pravidelně, na politiku nehledě. A to je myslím fajn věc. Svou zásluhu na tom jistě má dlouhodobé sborové působení pana Jaroslava Cyruse, který dokázal do Jirkova přivést naše nejlepší hudební skladatele a sbormistry a sborové zpívání proto zakotvilo hluboko v srdcích místních obyvatel.

On to není jen jeden víkend v roce. Je to celoroční koloběh příprav, jehož vyústěním je úžasný společný sborový víkend.

Stejný cíl jsme měli a máme i my. A proto v porotě zasedl vedle již zmiňovaného prof. Jiřího Holubce také prof. Jiří Kolář, jehož obrovské sborové zkušenosti pomáhaly festival formovat a on sám byl pak v pravém slova smyslu odborným garantem soutěže. Jiří Holubec zasedne opět v letošní porotě a Jiří Kolář, který letos také slaví (ovšem krásných kulatých 90 - moc gratulujeme!!!), si s námi užije festival na dálku při sledování jeho online přenosu. Těžko budeme vysvětlovat hrdým občanům města Jirkova, že se při výběru porotců a odborných garantů na sborový zpěv nejednalo o úmysl, když jsme vybrali právě dva Jirky. Každopádně jsme této shody náhod využili k tomu, abychom uložili několik jejich hudebních artefaktů do sbírky slavných Jirků v naší jirkovské věži.

Když píšeme o hrdých Jirkovanech, tak naší snahou bylo od počátku získat jejich co možná nejširší podporu. V době založení Písňovaru byla velmi živá událost zbourání Jirkovského pivovaru, na jehož místě vyrostl hypermarket TESCO. Naším motem byla tehdy slovní hříčka: „Když nám zbourali Jirkovský pivovar, založili jsme si Jirkovský Písňovar, to aby nám nebylo TESCno“. A slavnou značku piva RYTÍŘ, která se dříve v Jirkově vařila, jsme použili pro název hlavní ceny, a tak udělujeme vítěznému sboru vždy písňovarského Rytíře. Kam poputuje ten letošní patnáctý ještě nevíme, ale ten loňský, kterého získal pražský sbor „Tvoje máma“ se podíval až do oblak…

Jirkovský rytíř v oblacích

Za všechny spřízněné duše, jejichž nezištná podpora pomáhala tvořit každý jeden ročník, uveďme například pana Hurába, který každoročně u sebe doma na Jindřišské ubytovává hosty festivalu.

Stejně jako měla za dob pana Cyruse ve sborovém světě své jméno Jirkovská skladatelská soutěž, snažíme se i my o to, aby aranžérská soutěž Aura měla také své renomé. Na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem jsme před více než deseti lety založili stejnojmenný časopis (Aura musica), který pravidelně reflektuje písňovarové události a také jeho úspěšné skladatelské a aranžérské novinky. Na Písňovar zveme ty nejlepší české skladatele, aranžéry a umělce, kteří v oblasti populární sborové hudby něco znamenají a nebojíme se zajít i za naše hranice. Zavítaly k nám proto takové osobnosti, jakými byli např. jazzový pianista a skladatel Karel Růžička, německá zpěvačka Cristin Claas, klavírista Christoph Reuter či kosmopolitní multiinstrumentalista Radim Zenkl.

V porotě se vystřídali tito sbormistři, zpěváci a skladatelé: Vlaďka Svobodová, Petr Wajsar, Michal Vajda, Sylva Sasková, Kamila Zenklová, Kajsa Böstrom, Veronika Vítová, Nancy Gibson. Na postu předsedy poroty se střídají Jiří Kolář, Jiří Holubec a Michal Hájek.

Jednou z hlavních vlastností a znaků Písňovaru je jeho hravost. Hra jako taková samozřejmě k hudbě neodmyslitelně patří. Není tedy divu, že zde vznikají rozličné produkty sborové hravosti, jakými je např. hymna festivalu, hudební sborympiáda hravého Jakuba Kacara či samotná aranžérská soutěž. Radost a hravost se ale projevuje také při tvorbě novinového občasníku zvaného Písňovarský Podtácek, při vytváření rozmanitých upomínkových předmětů jako např. písňovarského pexesa, písňovarského vína, čokolády, Poháru jirkovského Rytíře, polštářů, šátků, buttonů, půllitrů a dalších věcí, které dávají Písňovaru jeho osobitost. A přestože se můžeme opřít o profesionální dovednosti programátorské Michala Třešňáka, grafické Pavla Klause, korekturní Dity Vrbové, mediálně propagační Saši Vostrého, konferenciérské Jakuba Houdka a mnoha, mnoha dalších, pořád platí to, že více než prací je pro nás Písňovar hrou a radostí. Každý člen sboru Ventilky dává Písňovaru to, co umí, a snaží se, aby se sborům, které k nám přijedou poprvé nebo se k nám vrací pravidelně, u nás (opět) líbilo.

Jsem moc rád, že vzniká tento almanach coby malé ohlédnutí za těmi uplynulými patnácti lety, protože rozhodně stály za to! Alešovi přeji, ať svou diplomovou práci důstojně obhájí a až bude Písňovar slavit to opravdu půlkulaté výročí - rozuměj, až mu bude 50, může o něm sepsat a obhájit spis třeba habilitační. :)

Luboš Hána

Luboš hána při dirigování na náměstí v Jirkově během Jirkovského Písňovaru v roce 2015.

Foto: Miroslav Rada