TŘI
P
oslat nás na vyučování ihned po tomto rozhovoru mi připa-
dalo mimořádně kruté, jenže přesně to Kirová udělala. Lissu odvedli a já se za ní dívala, šťastná, že mi naše pouto dovolí dál sledovat její emoce. Nejprve mě vlastně poslali k jednomu poradci z vedení. Byl to stařičký Moroj, kterého jsem si pamatovala už z dří vějška. Tak docela jsem nemohla uvěřit, že je pořád tady. Byl tak úděsně starý, že už by měl být v důchodu. Nebo mrtvý. Návštěva trvala celých pět minut. O mém návratu neřekl ani slovo, jen mi položil pár otázek o tom, jaké předměty jsem studovala v Chicagu a v Portlandu. Porovnal to s mými sta rými záznamy a narychlo mi načmáral nový rozvrh. Mrzutě jsem ho sebrala a zamířila na svou první hodinu. 1. 2. 3. 4.
Rozšířené bojové techniky strážců Teorie a osobní ochrana bodyguardů 3 Posilování a kondiční cvičení Pokročilé umění jazyků (novicové) – Oběd – 5. hodina: Chování a fyziologie zvířat 28
hodina: hodina: hodina: hodina:
6. hodina: Předkalkulace 7. hodina: Morojská kultura 4 8. hodina: Slovanské umění Uff! Úplně jsem zapomněla, jak je tady na Akademii vy učování dlouhé. Novicové a Morojové mají v první půli dne oddělené vyučovací hodiny, což znamená, že Lissu uvidím až po obědě – pokud ovšem budeme mít nějaké odpolední hodiny společné. Většinou se jednalo o standardní vyučování pro pokročilé, takže se zdálo, že si dělám naděje oprávněně. Slovanské umění mi hned padlo do oka jakožto předmět, na který se zřejmě nikdo houfně nehlásí, a tak jsem doufala, že padne do oka i jí. Dimitrij a Alberta mě odvedli na první hodinu do tělo cvičny strážců, aniž by věnovali pozornost mé existenci. Jak jsem tak šla za nimi, všimla jsem si, že Alberta díky svému krátkému sestřihu odhaluje vzadu na krku svůj znak slože ného slibu a molnijské znamení. Spousta strážkyň měla vlasy takhle nakrátko. Mně to mohlo být jedno, protože jsem na krku zatím žádné tetování neměla, ale vlasy bych si tedy ni kdy ostříhat nechtěla. Ona i Dimitrij mlčeli, kráčeli dál, jako by byl normální den. Jakmile jsme dorazili na místo, reakce mých spolužáků nám ale napověděly, že tohle tedy žádný normální den není. Když jsme vešli do tělocvičny, zrovna byli uprostřed cvičení a stej ně jako v jídelně se na mě upřely všechny oči. Nějak jsem se nemohla rozhodnout, jestli si připadám jako rocková hvězda, nebo zrůda z cirkusu. No tak dobře. Jestli tady mám nějaký čas zůstat, nebudu se přece chovat, jako bych se jich všech bála. Lissa i já jsme si tady už jednou vybudovaly respekt a teď bylo načase to kaž dému připomenout. Prohlížela jsem si ty novice zírající na mě s ústy dokořán a hledala mezi nimi někoho známého. Většina z nich byli kluci. Jeden na mě čučel tak, že jsem měla co dělat, abych se nerozesmála. 29
„Hele, Masone, utři si ty sliny. Jestli si mě chceš představo vat nahou, dělej to ve svým volným čase.“ Ozvalo se několikeré odfrknutí a zahihňání, což ukončilo trapné ticho. Mason Ashford se vytrhl ze snění a obdaroval mě pokřiveným úsměvem. Zrzavé vlasy mu trčely do všech světových stran a obličej měl posetý pihami. Byl docela hezký, i když ne zrovna extra přitažlivý. Taky byl jedním z nejzábav nějších kluků, co jsem znala. Dřív jsme spolu dost kamarádili. „Nekomanduj mě, Hathawayová. Dneska to tu vedu.“ „Jo, vážně?“ opáčila jsem. „No v tom případě je to asi vhodný čas na to, aby sis mě představoval nahou.“ „Vždycky je vhodný čas představovat si tě nahou,“ dodal někdo poblíž, což prolomilo napětí ještě víc. Eddie Castile. Další můj kámoš. Dimitrij jen zavrtěl hlavou a odkráčel, mumlaje rusky cosi, co neznělo zrovna pochvalně. A já… já byla znovu jedním z noviců. S touhle bandou bylo lehčí vycházet, nebyli tolik za měření na svůj původ a na politické záležitosti jako morojští studenti. Vyučování mě úplně pohltilo, najednou jsem se přistihla, jak se chechtám spolu s těmi, na které jsem už málem zapo mněla. Každý chtěl vědět, kde jsme s Lissou byly; zjevně se z nás stala legenda. Samozřejmě jsem jim nemohla říct, proč jsme odešly, a tak jsem si ze všeho jen dělala srandu a vysvět lení typu „To radši ani nechtěj vědět“ nakonec zabralo. Šťastné znovushledání trvalo ještě pár minut, dokud ne přišel dospělý strážce, který dohlížel na náš výcvik. Ihned Masona seřval za to, že zanedbává svoje povinnosti. Ten se nepřestával zubit, ani když začal na každého štěkat rozkazy a vysvětlovat, jakým cvičením začít. Bohužel jsem zjistila, že většinu těch cviků neznám. „No tak, Hathawayová,“ povzbudil mě a chytil mě za ru ku. „Pojď mi dělat partnerku. Mrkneme se, cos celou tu dobu dělala.“ 30
Odpověď dostal o hodinu později. „Tys necvičila, co?“ „Au,“ zaúpěla jsem, momentálně neschopná normálně promluvit. Natáhl ruku a pomohl mi vstát ze žíněnky, na kterou mě skopl – asi padesátkrát. „Nenávidím tě,“ oznámila jsem mu a dál si třela natlučené místo na stehně, na němž zítra jistě budu mít parádní mod řinu. „Kdybych se držel zpátky, nenáviděla bys mě ještě víc.“ „Jo, to je fakt,“ připustila jsem a odpotácela se spolu s ostatními uklidit cvičební nářadí. „Vlastně sis vedla dobře.“ „Cože? Akorát prdel mi zůstala.“ „No jasně, ale jsou to dva roky. Hele, pořád ještě chodíš. To je úspěch.“ Posměšně se zakřenil. „Už jsem ti řekla, že tě nenávidím?“ Obdařil mě dalším úsměvem, který ale rychle zvážněl. „Neber si to špatně…, ale fakt nestojíš za nic a ani náhodou na jaře neuděláš zkoušku…“ „Budu chodit na doučování a trénovat,“ objasnila jsem mu. Ne že by na tom záleželo. Měla jsem v plánu odtud s Lissou vypadnout dřív, než dojde na nějaké zkoušky. „Budu připra vená.“ „Kdo tě bude doučovat?“ „Ten vysoký chlap. Dimitrij.“ Mason se zastavil a zadíval se na mě. „Tebe bude doučovat Belikov?“ „Jo, no a?“ „Ten chlap je bůh.“ „Nepřeháněj.“ „Ne, myslím to vážně. On je tichý a moc se s nikým neba ví, ale když bojuje…, to je něco! Jestli si teď myslíš, že jsi zval chovaná, budeš si myslet, že jsi mrtvá, až ten s tebou skončí.“ 31
Výborně. Další věc, co mi vylepší den. Šťouchla jsem do něj a vydala se na druhou hodinu. Ta zahrnovala základní dovednosti osobních strážců a byla nut ná pro všechny pokročilé. Vlastně to byla třetí hodina v sérii, která zahajovala školní rok. To znamenalo, že jsem si tímhle předmětem taky prošla, ale doufala jsem, že když budu chrá nit Lissu ve skutečném světě, dostanu se do toho líp. Naším instruktorem byl Stan Alto, kterému jsme říkali „Stan“, když nás neslyšel, a „strážce Alto“, když nás slyšel. Byl o něco málo starší než Dimitrij, ale nebyl tak vysoký. Vždycky vypadal pěkně naštvaně. Dneska se ale tvářil snad ještě nakrknutěji, když vešel do třídy a uviděl mě tam sedět. S výsměšným a udiveným pohledem obešel celou místnost, načež se zastavil vedle mojí lavice. „Co to je? Nikdo mě neinformoval, co tady dneska bude me mít za hosta. Rose Hathawayová. Jaká čest! Je od vás vel mi velkorysé, že jste si ve svém nabitém programu vyšetřila chvilku na to, abyste se s námi podělila o své vědomosti.“ Cítila jsem, jak mi hoří tváře, a stálo mě hodně sebeovlá dání, abych toho blbečka neposlala někam. Určitě jsem se tak ale tvářila, protože se na mě šklebil čím dál víc. Naznačil mi, abych se postavila. „Tak do toho. Neseďte tady! Pojďte hezky dopředu a po mozte mi s výukou.“ Zůstala jsem sedět. „To nemyslíte vážně.“ Jeho posměšný úšklebek náhle zmizel. „Myslím to přesně tak, jak jsem řekl, Hathawayová. Běžte k tabuli.“ Místnost zaplnilo hutné ticho. Ze Stana šla hrůza a většina třídy byla příliš vyděšena na to, aby se rozesmála téhle mojí ostudě. Nechtěla jsem selhat, a tak jsem napochodovala před tabuli a otočila se čelem k třídě. Obdařila jsem všechny sta tečným pohledem a rozhodila si vlasy přes ramena. Několik mých kamarádů se na mě povzbudivě usmálo. Pak jsem si všimla, že mám větší publikum, než jsem čekala. Vzadu ve 32
třídě se poflakovalo několik strážců v čele s Dimitrijem. Mimo Akademii jeden strážce chrání zpravidla jednoho svěřence. Ale tady musejí strážci chránit mnohem víc lidí a taky mu sejí cvičit novice. Takže než by tu hlídali každého jednotlivě, pracují na směny a střeží celou školu a sledují i vyučovací hodiny. „Takže, Hathawayová,“ prohlásil Stan vesele a přešel za mnou k tabuli. „Povězte nám něco o svých ochranných tech nikách.“ „O svých… technikách?“ „Jistě. Protože jste pravděpodobně musela mít nějaký plán, který nám ostatním uniká, když jste odvedla z Akademie neplnoletou Morojku a vystavila ji neustálému ohrožení ze strany Strigojů.“ Opět to bylo kázání jako od Kirové, až na to, že tady bylo více svědků. „Nikdy jsme na žádného Strigoje nenarazily,“ odvětila jsem strnule. „Zjevně,“ přitakal se smíchem. „To už mi došlo, když vi dím, že jste ještě naživu.“ Nejradši bych na něj zařvala, že bych Strigoje porazila, jen že po té nakládačce, co jsem dostala minulou hodinu, bych asi nepřežila žádný útok, natožpak od Strigoje. Když jsem nic neříkala, Stan začal přecházet sem a tam před celou třídou. „Tak co jste dělala? Jak jste si mohla být jistá, že bude Lissa v bezpečí? V noci jste nevycházely?“ „Občas jo.“ To byla pravda – hlavně krátce po našem útě ku. Trochu jsme se uklidnily až po několika měsících bez útoků. „Občas jo,“ zopakoval pohrdavě, takže moje odpověď vy zněla neuvěřitelně stupidně. „V tom případě předpokládám, že jste spaly přes den a v noci jste byly ve střehu.“ „No… ne.“ 33