Výzvy a proměny Wolkrova Prostějova Pavel Marek
Wolkrův Prostějov (WP) jako přehlídku nejinspirativnějších vystoupení sólových recitátorů, recitačních souborů a divadel poezie v České republice si dovolím označit v rámci Olomouckého kraje za festival, jenž se může svými tradicemi právem pochlubit – alespoň pokud vezmeme v potaz časový faktor jeho trvání: letos v červnu proběhne jeho 63. ročník. Nahlédněme do historie a současnosti WP především prostřednictvím vzpomínek aktivních účastníků, ať už máme na mysli soutěžící nebo organizátory. Nezasloužila by si tato přehlídka kritickou, výpravnou a reprezentativní monografii? U kolébky WP v roce 1957 stála herečka, autorka četných dramatizací a vedoucí dětských a mládežnických recitačních souborů Jarmila Liebscherová (1898–1981). V polovině 50. let pracovala v prostějovském Domu osvěty a v Olomouci s Rudolfem Pogodou (1922–1991) vedla recitační soubor Štafeta. S odstupem času o vzniku prostějovského festivalu napsala mj. tato slova: „V Prostějově jsem pracovala trochu s ochotníky, ale více mne přitahoval umělecký přednes. Recitační soutěže končívaly většinou na krajské úrovni. Až v roce 1955 se konalo ústřední kolo, avšak v rámci tělovýchovné Celostátní spartakiády a v následujícím roce jako součást divadelního Jiráskova Hronova. Nebylo to ideální. Na schůzce Ludmily Pelikánové, Vladimíra Halady a Rudolfa Pogody pražská herečka navrhla jako místo konání ústředního kola Prostějov – rodné město Jiřího Wolkra, básníka mládí a průkopníka nové doby a jejího pokroku. A tak byl v roce 1957 založen Wolkrův Prostějov.“ První dva ročníky se konaly jako komorní akce v rámci vyvrcholení Měsíce knihy v březnu. Zlom nastal v roce 1959. Festival poezie se díky péči stranických a státních orgánů proměnil v jednu z masových demonstrací vysoké úrovně socialistické kultury. Do jeho organizace vstupovalo ústředí Československého svazu mládeže, Svaz česko-
slovenských spisovatelů a Ústřední dům lidové tvořivosti v Praze. Do Prostějova se sjíždělo až kolem 700 recitátorů a na dvě stovky hostů, básníků, spisovatelů, učitelů, politických a kulturních činitelů z českých zemí a Slovenska. Spisovatelé besedovali s pracujícími na závodech, s žáky a studenty, ale nezapomínali ani na zemědělce na vesnicích a vojáky. Nadšení měly demonstrovat průvody městem s defilé před tribunou obsazenou místní politickou elitou. Pro konání festivalu bylo nutné najít nový termín (konec června), aby nenarušoval výuku ve školách. Naštěstí v 60. letech WP z tohoto gigantismu aspoň trochu vystřízlivěl. K napsání vzpomínky na tuto dobu jsem vyzval Mgr. Janu Zikmundovou (1943), několikanásobnou vítězku WP ze 60. let v soutěži jednotlivců i divadel poezie. Další profesní kariéra ji pak s festivalem poezie velmi těsně spojila jako členku programové komise v letech 1969–1991. „Protože žiji v Prostějově už drahně let, mohla jsem vnímat a spoluprožívat ‚náš festival poezie‘ vlastně téměř od jeho začátků po dnešek a mám tedy na co vzpomínat. Mám-li se vrátit do let šedesátých, pak vzpomínám na to, jak Prostějov obvykle v červnu ožíval stovkami mladých zajímavých lidí, někdy nepřehlédnutelně originálních, kteří k nám prošli sítem školních, okresních a krajských kol recitačních soutěží. Ale někdy jich přijelo třeba jen pár desítek. Měnilo se společenské klima, možná bylo i méně financí, hledala se optimální tvář WP. Někdy šlo o celostátní, jindy národní soutěž, nebo přehlídku vybraných sólistů i kolektivů. A já, nadšená čtenářka a posluchačka poezie, jsem je chodila poslouchat do všelijakých kluboven a místností (vždy ale vyzdobených portrétem básníka). Soutěžívalo se v několika věkových kategoriích, poezii i v próze, se dvěma texty. Kolektivy vystupovaly v divadelním sále Národního domu. Tam dostala má ‚duše recitátorky‘ první zásah: V roce 1961 uvedlo Divadlo X z Brna Inzerát na skřivánka – průlomové představení v historii divadel 11
