Nachází se Mezinárodní varhanní festival v Olomouci na rozcestí? Jindřich Garčic
Mezi předpoklady pro vznik a zvláště trvání jakéhokoliv uměleckého festivalu vedle zajištění potřebných finan čních prostředků patří i další klíčové faktory. V případě varhanního festivalu je to především nalezení vhodného koncertního nástroje či nástrojů a s ním či s nimi spojených prostor, existence subjektu (člověk, lidé, instituce), který festival zajišťuje po organizační stránce, zájem účinkujících koncertovat na festivalu i zájem diváků koncerty navštěvovat. Koncertní nástroj a prostor Koncertním nástrojem Mezinárodního varhanního festivalu v Olomouci (dále bude používána zkratka MVF) jsou varhany v chrámu sv. Mořice, jejichž součástí je i hudební nástroj z 18. století. Barokní varhany olomouckého svatomořického chrámu byly uvedeny do provozu v předvečer svátku sv. Mořice, to je dne 22. 9. roku 1745. I když se na jejich stavbě zpočátku vystřídalo několik varhanářů, od roku 1738 vedl práce na jejich vzniku Michael Engler (1688–1760), vratislavský varhanář patřící k nejlepším tvůrcům varhan své doby. Zhotovil špičkový nástroj se třemi manuály s pedálem a 43 znějícími rejstříky. Varhany byly osazeny do řezbářsky zdobené skříně, kterou vytvořil olomoucký sochař Filip Jakub Sattler (1695–1738) a jeho dílna. Náklady spojené se vznikem nových varhan byly vysoké, činily 19 000 zlatých a řečeno po pravdě, tato částka nebyla nikdy Františkem Řehořem Gianninim (1693–1758), olomouckým a vratislavským kanovníkem a proboštem u sv. Mořice, ani jeho nástupci Englerovi a jeho potomkům zcela splacena. I když Englerovy varhany prošly po svém vzniku několika opravami, byl v polovině 50. let minulého století jejich stav kritický, byla přímo ohrožena jejich hmotná
existence. Pro záchranu varhan se stal patrně rozhodující rok 1959, kdy byly prohlášeny za kulturní památku a byl tak odstartován proces jejich revitalizace. Protože tehdejší mocenská reprezentace neměla zájem o „pouhé“ restaurování barokních varhan, na kterých nebylo možné navíc přehrávat značnou část varhanní literatury, prosadila se na konec koncepce jejich přeměny na univerzální koncertní nástroj při zachováním funkčnosti a hmotné podstaty původních varhan. Na konci celého revitalizačního procesu zakončeného v roce 1970 byl vznik nového hudebního koncertního nástroje s širokým uplatněním, varhan s 5 manuály a 97 rejstříky, které jsou označovány za největší v republice a řadí se mezi největší varhany v Evropě. Proces vzniku festivalového hudebního nástroje byl tedy dokončen. Jejich umístění v prostorách chrámu sv.Mořice tak současně logicky vymezilo i místo pro konání festivalu. Organizátoři festivalu Pořádání MVF zajišťuje od jeho počátku Moravská filharmonie Olomouc za úzké spolupráce s Římskokatolickou farností sv. Mořice, která umožňuje realizovat festivalové koncerty na nástroji a v prostorách, které jsou majetkem farnosti. Součástí každé instituce jsou také lidé. Vždy se musí najít někdo, kdo se bezprostředně ujme organizace festivalu. Jedná se o širší skupinu lidí, ale jeden z nich hraje ve většině případů klíčovou roli. V případě MVF byl tímto člověkem Antonín Schindler (1925–2010). Po skončení druhé světové války v roce 1945 započal svou dráhu varhaníka u sv. Mořice a brzy se stal iniciátorem záchrany historických varhan. Jejich tehdejší stav sám charakterizoval rozhovoru ze dne 23. ledna 2009 (http:// www.olomouc.eu/aktualni-informace/aktuality/4082): 15
