Mezinárodní folklorní festival Folkmáj v jesenickém pohraničí se nese ve znamení řeckých tónů a gajd Javorník, malé městečko na samém „ouchcapku“ Moravy a Jesenicka ležící v rovině pod svahy Rychlebských hor, se letos stane už podesáté centrem a dějištěm folklorního festivalu Folkmáj. U jeho zrodu a organizace stojí členové místní řecké obce, která vznikla v roce 2008 jako nejmladší z řeckých obcí v České republice. Řekové hrají v místní komunitě důležitou roli od konce čtyřicátých let, kdy do regionu přišli první emigranti z řecké občanské války. Nejdříve byli úřady usídleni ve velkém počtu v okolních horských obcích, zejména na Travné a Zálesí, kde byly dostatečné ubytovací kapacity v domech uvolněných po poválečném odsunu sudetských Němců, ale brzo se jich mnoho přestěhovalo do Javorníku a dalších níže položených okolních obcí – Bílého Potoka, Bílé Vody, Bernartic, Bukové, Vidnavy apod. Do osmdesátých let 20. století byla zdejší řecká komunita poměrně početná a zapsala se do dějin města výrazným písmem. Poté nastal velký návrat do vlasti a zbyla zde jen hrstka původního počtu řeckých obyvatel. Řecká komunita zde měla podobně jako jinde v Česku rozmanité etnické složení, pocházela většinou z řecké Makedonie, která spolu s Thrákií patří mezi etnicky nejpestřejší regiony Řecka. Tak kromě řeckých Makedonců a Thrakiotů a dalších zástupců etnografických řeckých skupin třetinu řecké populace představovali Pontiové, Řekové z černomořského pobřeží Malé Asie, kteří vlastně u starší generace zažili už dvojí emigraci. První při tureckém násilném vyhnání ve 20. letech 20. století z Pontu, vlasti, kterou jejich předkové obývali tři tisíce let, druhou po zmíněné občanské válce (1946–1949) v Řecku. Zatímco česká populace vnímala řecké spoluobčany jednolitě, uvnitř komunity pnulo od počátku napětí nejen kvůli politickým otázkám, ale zvláště mezi Slavomakedonci, tj. částí řecké emigrace, která se z nejrůznějších důvodů hlásila k nově a uměle tehdy utvářenému národu, který dostal 22
zelenou z politických důvodů na území tehdejší Titovy Jugoslávie, kde vyrostla na kořenech iredentismu, šovinismu, nacionalismu a oportunismu svazová jugoslávská republika Makedonie. Mezi emigranty probíhal tento etnický svár nejrůznější formou, většinou v podobě nekonečných diskuzí a sporů o kradení názvu Makedonie, symbolů, historie a poslovanšťování příjmení. Mnozí Slavomakedonci využili také nabídku jugoslávské vlády a přestěhovali se, ač původně řečtí občané, natrvalo do nově vzniklé nejjižnější svazové republiky. V době velkého návratu a repatriace těm, kteří se zřekli řeckého občanství mj. formou změny jména, byl odepřen návrat do Řecka, proto se zase mnozí vraceli k původním jménům, aby mohli cestovat do řecké republiky za rodinami a do rodných míst. Spor dodnes není uhašen jak na mezistátní a národní rovině, jen dočasně utlumen přijetím názvu Severní Makedonie pro osamostatněnou republiku vládou Řecka pod tlakem Evropské unie. Většina Řeků zůstala však své vlasti věrna a mladí Řekové byli vychováváni v typicky řecky obrovské lásce k vlasti a vzděláváni ve svém jazyku, geografii a dějinách Řecka, což bylo umocněno steskem po vlasti, která jim dlouho za vojenské junty zůstala uzavřena. Do roku 1989 existovaly četné lokální organizace řeckých občanů, kteří žili i přestože se mnozí v tehdejším Československu narodili, jen s povolením pobytu pro cizince. Tyto organizace pak byly po roce 1989 postupně nahrazeny nově vzniklými řeckými obcemi. Javorník, který do druhé světové války díky středověkému osídlení byl převážně německým městem, po válce dosídlením z různých oblastí Česka, Slovenska a příchodem dosídlenců také z Maďarska, Rumunska, Bulharska a ve finále také Řeků, spolu se zbytky Němců se stal kosmopolitním městem. Nejvíce mezi sebou a spolu drželi právě Řekové, kteří si také zachovávali svůj jazyk, svou
