Slavnostní střelba do terče
Oslavy výročí debaklu pruského obléhání Olomouce 8. července 1758 Jiří Fiala V noci ze soboty 1. na neděli 2. července 1758 odtáhla pruská armáda v čele s pruským králem Fridrichem II. po pětitýdenním bezúspěšném obléhání od Olomouce do Čech k Hradci Králové a posléze do Slezska. Během 36 dní obležení přišlo 12 olomouckých měšťanů o život, 13 bylo raněno, posádka vyčíslila ztráty na 189 padlých, 548 raněných, 58 pohřešovaných, osm zajatých, 52 zběhů, celkem tedy 855 mužů. Olomoučané tedy očekávali, že česká a uherská královna Marie Terezie, patřičně ocení statečnost a obětavost, s jakou čelili snaze pruského krále Fridricha II. otevřít si dobytím Olomouce cestu k metropoli habsburské monarchie – Vídni, a ukončit tak vítězně 3. slezskou válku. Debakl Fridrichova obléhání Olomouce sice nevedl k mírovým jednáním a válečné akce se protáhly na dalších šest let (čímž si tato válka vysloužila přívlastek „sedmiletá“), ale Moravu již nepostihly. Dne 19. července 1758 zasedal olomoucký magistrát a dospěl k závěru, že vypraví k panovnici deputaci, jež by požádala u „Jejího císařsko-královského Veličenstva demonstrando [způsobem představujícím] a supplicando [způsobem žádajícím], aby obdařilo svou nejvyšší přízní toto královské město ad exemplum [podle příkladu], jak před časem bylo obdařeno město Brno po přestálém švédském obležení [1643 a 1645 ], zvláště ale zrušilo vinný a pivní tác a propachtování městských statků, město uvedlo do jeho předešlého svobodného činění, ušetřilo je mnohostranných komisí a s nimi spojených nákladů, všeobecně stabilizovalo univerzitu, udělilo městu vydatnou bonifikaci za ruiny a demolice a potom také aby nobilitovalo tehdejší členy magistrátu, přičemž by mohli být jejich potomci odměněni přijetím do Tereziána.“ Z uvedených požadavků je zřejmé, co město Olomouc v té době nejvíce trápilo – vinný a pivní tác neboli posudné, tj. poplatek z každého sudu naplněného těmito nápoji a z jejich prodeje, 30
jakož i pronájem městských statků – roku 1753 byly z rozhodnutí zemské ekonomické komise pronajaty městské statky Mikuláši Paumannovi za roční nájemné 36 000 zlatých, takže městu zůstaly ve správě pouze lesy, vydání magistrátu byla přísně sledována a magistrát nesměl bez souhlasu zemské reprezentace a komory vydat větší částku než 100 zlatých. Poválečná stavební rekonstrukce Olomouce měla být spolufinancována dvorskou komorou (státní finanční správou) a také olomoucká univerzita, doposud v rukou řádu Tovaryšstva Ježíšova – jezuitů (zrušeného v roce 1773), měla být nadále ušetřena státní ingerence. Ani na sebe členové olomouckého magistrátu nezapomněli – chtěli být povýšeni do šlechtického stavu a jejich mužští potomci měli získat právo být na státní útraty vzděláváni v Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, založené panovnicí Marií Terezií v roce 1751. Do Vídně tak vycestovali v letních parnech Antonín Jan Langhammer, Petr Pavel Braunera a Florián Josef Loucký (městský právník, autor Popisu královského hlavního města Olomouce roku 1746, české vydání v překladu Libuše a Vladimíra Spáčilových Olomouc 1991), za městskou obec Daniel Wessenberg, Jan Drechsler a Jindřich Herolt. Dne 6. srpna přijala císařovna dotyčné Olomoučany, nepochybně v gala oděvech a s pudrovanými parukami, v audienci, role mluvčího deputace byla přiřčena radnínu Braunerovi. Podle dochované písemné zprávy deputace císařovna prohlásila: „Je Nám velmi líto, že jste tolik vytrpěli a vystáli. Chceme dbát o to, aby vám škody byly nahrazeny; k Našemu mimořádnému uspokojení jsme již byli zpraveni o všem, co magistrát a měšťanstvo dokázaly svou obzvláštní věrností. Chceme také vše, co je hodno úcty, nechat vyznamenat!“ Zpráva dále informuje: „Poté setrvalo Její c. k. Veličenstvo se zvláštním zalíbením asi půl hodiny s deputací rady
