Úvodník Vážení a milí čtenáři revue KROK, držíte v rukou letošní druhé číslo našeho magazínu a jistě vám neuniklo, že jeho vydání bylo poněkud pozdější, než jste byli zvyklí. Jak jistě tušíte, vinu na tom měla pandemie viru SARS-CoV-2. Byl to právě tento vir, který zapříčinil nejen zpoždění, ale hlavně spoustu komplikací těm, o nichž mělo toto číslo být. Téma festivaly jsme vybírali dávno před vypuknutím epidemie a je potřeba říct, že jsme s v něm tak trochu vytáhli černého Petra. Festivaly a kulturní akce v celé České republice se totiž kvůli vládním nařízením buď úplně rušily, nebo přesouvaly na pozdější termíny. Krok jsme začali psát právě v době, kdy pořadatelé festivalů nevěděli, kdy nebo zda vůbec jejich akce bude. Zklamání a nejistota těžce zasáhly celý kulturní segment, a to není zrovna nejvhodnější doba na dávání rozhovorů. Přesto jsme KROK, a na to jsem pyšný, dotáhli do konce a téma festivalů zvládli. Nicméně vám, čtenářům, se samozřejmě za pozdější vydání omlouvám. Na stránkách naší revue se dočtete o festivalech velkých a známých, jako je třeba Olomoucký Majáles, Mezinárodní varhanní festival, Hefaiston nebo Šternberský kopec, tak těch menších, mezi které můžeme počítat třeba Folkmáj. S profesorem Fialou se opět podíváme do historie, tentokrát na tzv. festivity neboli oslavy výročí pruského debaklu při obléhání Olomouce. Sekce Varia pak obsahuje opět pestrou směs článků, v nichž nahlédneme na dramatické události týkající se protinacistického odboje v obci Bedihošť, podíváme se na život a osudy slavné horolezkyně Diny Šterbové, přineseme portrét legendárního chorvatského bána Károly Khuen-Héderváryho, a také rozhovor s laureátem ceny Vladimíra Boudníka výtvarníkem Ondřejem Michálkem. Nechybí ani informace o vskutku mimořádné publikaci, jejíž vydání chystá Vydavatelství univerzity Palackého. Text, který se nám psal velmi těžko, byl nekrolog nedávno zesnulé kolegyně, ředitelky knihovny v Lipníku nad Bečvou Miroslavě Střelcové. 2
Dovolím si využít prostor tohoto úvodníku ještě k jedné věci. Nelze se totiž nezamyslet nad současnou situací, kterou právě procházíme. Vím, že už to udělali mnozí jiní, povolanější autoři, možná už všeho toho mudrování o tom všem kolem máte dost, ale stejně mi to nedá. Domnívám se, že jsme to zvládli a osobně jsem byl příjemně překvapen postojem nás všech v době koronaviru. Nejde jen o ono obligátní šití roušek, ke kterému se mimochodem připojila i naše Vědecká knihovna, ale o celkový duch doby. Je trošku paradoxní, že v předminulém čísle KROKu věnovaného 17. listopadu jsem se dotkl tématu svobody jakožto nejdůležitějšího předpokladu pro plnohodnotný život a nesouladu, který panuje mezi lidmi v otázkách politických i dalšího směřování země. A ejhle, stačilo pár měsíců, a věci se v obou těchto oblastech velmi změnily. O svobodu jsme sice vinou koronaviru na nějakou dobu přišli, ale měl jsem dojem, že jsme za to získali větší míru jednoty nebo chcete-li solidarity. Lidé tváří v tvář hrozbě, která si vyžádala po celém světě statisíce obětí, tak nějak zapomněli na politické rozdíly a táhli takříkajíc za jeden provaz. Bylo někdy až dojemné sledovat všechny ty aktivity lidí, kteří se jeden druhému snažili pomoci situaci zvládnout. Dnes, když píši tento úvodník, už máme naší svobodu zpět, chodíme bez roušek, dokonce to vypadá, že už se snad bude cestovat i do zahraničí, věci se vrací k normálu. Bohužel s tím se vrací i ta obvyklá pěna dní, kdy už se zase mluví o názorově a politicky rozdělené zemi a ten koronavirový étos pomalu vyprchává. Myslím, že je to škoda. Ukázali jsme v nelehké době, že nás stmeluje víc než jen hokej a pivo a že, když jde opravdu do tuhého, dokážeme společně velké věci. To bychom si mohli z celé krize vzít jako motivaci do budoucna. Přeji vám příjemné čtení. Tomáš Chalupa
