A ten kopec jsme vylezly!
K osmdesátým narozeninám Diny Štěrbové Zuzana Zemanová Jednoho červnového rána roku 1984 zazvonil v bytě na olomouckém sídlišti telefon. Když Otakar Štěrba zvedl sluchátko, na druhém konci se ozvalo: „Ahoj, to jsem já. Právě jsme se vrátili do Káthmándú. A ten kopec jsme vylezli!“ Hlas vzdálený tisíce kilometrů patřil jeho ženě Margitě, které od dětství nikdo neřekne jinak než Dina. Nedlouho předtím, 13. května 1984 Dina Štěrbová a Čechoameričanka Věra Komárková jako vůbec první ženy zdolaly nepálskou osmitisícovku Čo Oju, šestou nejvyšší horu světa. Při výstupu je doprovázeli dva Šerpové, proto Dina, když svůj telefonát později popisovala v knize Tyrkysová hora, použila v souladu s gramatickými pravidly v příčestí minulém měkké i. Nicméně z hlediska toho, co jejich výstup znamenal pro ženské výškové horolezectví, by nepochybně bylo na místě i ypsilon, zdůrazňující právě onen ženský prvek. V horolezeckých kruzích dlouho převládal názor, že ženy nejsou pro výpravy na osmitisícové vrcholy fyziologicky způsobilé. Zatímco muži zdolali od roku 1950 (Annapurna) do roku 1964 (Šiša Pangma) postupně všechny osmitisícovky, horolezkyně dlouho zůstávaly v pozadí. V roce 1959 se ženská expedice vedená Francouzkou Claude Koganovou pokusila vystoupit na vrchol Čo Oju, ale vedoucí i jedna další účastnice zahynuly v lavině a ženské pokusy o zdolání osmitisícovky po této tragédii znovu ustaly. První úspěšný ženský výstup přišel až dlouhých patnáct let poté, když Japonky v roce 1974 stanuly na vrcholu Manáslu. Cesta k horám Dění ve světovém horolezectví bedlivě a se vzrůstající touhou po vysokých horách sledovala i Dina Štěrbová zpoza železné opony. Narodila se 22. dubna 1940 v Bratislavě 46
a výškové lezení ji přitahovalo od mládí. Z domova měla blízko do Malých Karpat a ve čtrnácti letech spolu s kamarádkou uspořádala tajnou výpravu na nejvyšší československý vrchol, Gerlachovský (tehdy Stalinův) štít ve Vysokých Tatrách. Po maturitě chtěla studovat medicínu, ale z kádrových důvodů nebyla přijaDina Štěrbová. Foto: cenamesta.cz ta. Jako druhou možnost si vybrala matematiku, která ji také od dětství zajímala. Po absolutoriu Univerzity Komenského přesídlila v roce 1964 do Olomouce za svým manželem Otakarem Štěrbou a v červenci 1967 se jim narodil syn Michal. Otakar se ve volném čase zabýval především vodáctvím. Výpravy do hor i na vodu podnikali také společně, ale spíše se věnoval každý své vlastní zálibě, navzájem se podporovali a dělili si péči o dítě. Dina Štěrbová od roku 1964 vyučovala matematiku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. Své občanské povolání vykonávala po celých pětratřicet let a vysokohorským túrám se, přes veškeré dosažené úspěchy, věnovala jen amatérsky. Nepovažuje to za nic méněcenného, vždyť „amatér je od slova amare – milovat,“ jak poznamenala v rozhovoru pro Český rozhlas. Na matematice oceňovala mimo jiné to, že na rozdíl od humanitních disciplín ji nelze nijak ideologicky zmanipulovat, a tak se dalo v tomto oboru relativně svobodně působit i v období totality.
