Dělostřelecká tvrz Hůrka Tato tvrz je jednou z pěti stavebně dokončených tvrzí v České republice budovaných v rámci československého opevnění proti Německu. Označení / název objektů:
K - S 10 „U boží muky“ K - S 11 „Na svahu“ K - S 12 „Na kótě“ K - S 12a „U rybníčku“ – vstup do tvrze K - S 13 „U lomu“ K - S 12b „Utržený“ – samostatná dělostřelecká pozorovatelna, ačkoliv objekt není přímo napojen chodbou s tvrzí, takticky je jeho nedílnou součástí tvrze
Kategorie objektů: 1. tvrzové objekty: pěchotní sruby (K - S 10 a 13) 2. dělostřelecký srub (K - S 11) 3. objekt pro otočnou a výsuvnou dělovou věž (K - S 12) 4. vchodový srub (K - S 12a) Základní taktické a technické parametry: Pěchotní srub K - S 10 disponoval dvěma protitankovými kanóny vz. 36 spřaženými s těžkým kulometem vz. 37, dvěma dvojčaty těžkých kulometů vz. 37 (jedno ve střelecké místnosti, druhé v otočné věži), obranu týlu srubu zajišťovaly dva lehké kulomety vz. 26 a se stejnou zbraní se počítalo i ve dvou pancéřových pěchotních zvonech. Dělostřelecký srub K - S 11 představuje nejsilněji vyzbrojený objekt tvrze. Palbu na nepřítele mohl vést třemi houfnicemi vz. 38 ráže 10 cm. Obranu týlu srubu zajišťovaly dva lehké kulomety vz. 26 a stejnou zbraň by měli i střelci v obou pancéřových pěchotních zvonech. Objekt K - S 12 byl určen pro zabudování otočné a výsuvné dělové věže vyzbrojené dvojčetem houfnic vz. 38. Mělo jít o nejúčinnější zbraňový systém tvrze. Další výzbroj objekt neměl. Vchodový srub K - S 12a měl ve výzbroji protitankový kanón vz. 36 spřažený s těžkým kulometem vz. 37, dva lehké kulomety vz. 26 a stejnou zbraní byly vyzbrojeny jeho dva pancéřové pěchotní zvony. Pěchotní srub K - S 13 disponoval dvěma protitankovými kanóny vz. 36 spřaženými s těžkým kulometem vz. 37, jedním dvojčetem těžkých kulometů vz. 37 (v pancéřové kopuli), obranu týlu srubu zajišťovaly dva lehké kulomety vz. 26 a se stejnou zbraní se počítalo i ve dvou pancéřových pěchotních zvonech. Další zvon sloužil k dělostřeleckému pozorování.
1
Stručná historie:
Pro tvrz se užívá několika jmen, odvozených od pojmenování kopce ležícího na severním okraji města Králíky, ve kterém je vybudována. Nejčastější je název Hůrka, časté je ale i jméno Berghöhe a Horka, méně frekventovaný je poválečný název Výšina. Místními Němci kdysi užívaný název Hofeberg již prakticky zanikl. Tvrz „Hůrka“ tvoří výše uvedené sruby: K - S 10, K - S 11, K - S 12, K - S 12a, K - S 13) spolu s nedalekou izolovanou dělostřeleckou pozorovatelnou (K - S 12b), společně tvoří stavební podúsek 2./III. — Berghöhe. Stavbu pro čs. armádu realizovala známá pražská firma Dr. Ing. Karel Skorkovský. Stavba byla zahájena 5. srpna 1936 a tvrz přišla na téměř 25 mil. předválečných korun. Za tuto finanční částku vyrostla u Králík během 24 měsíců gigantická stavba vytvořená z desetitisíců kubíků betonu a stovek tun oceli, jedná se o pět mohutných železobetonových objektů v nejvyšším stupni odolnosti (IV. stupeň, tj. stěny a střechy o tloušťce 350 cm železobetonu), více než 1,75 km podzemních chodeb a sálů, ukrytých hluboko ve skalním masivu a srub samostatné pozorovatelny neobvyklého provedení (ve III. stupni odolnosti – tj. stěny a střecha o tloušťce 250 – 275 cm železobetonu). Po svém dokončení na konci 30. let minulého století by představovala jeden z pilířů československého obranného pevnostního systému. Společně s tvrzemi „Bouda“ a „Adam“ měla svojí plánovanou těžkou výzbrojí palebně krýt a v boji podporovat většinu z několika desítek pěchotních srubů a stovek malých pevnůstek vzor 36 a 37 uzavírajících prostor Králicka od kóty Maliník pro Zemskou Bránu. Do osudného září 1938 se ji podařilo stavebně prakticky dokončit, plně bojeschopnou by se tvrz „Hůrka“ stala až někdy ve 2. polovině roku 1939. Osud republiky i s jejím opevněním šel však jiným směrem. Osádku objektu měl po jeho dokončení tvořit V. prapor hraničářského pluku 6 – zvláštní útvar, složený z vybraných vojáků, podle původní rozvahy osádka měla čítat 424 mužů. Velitelem útvaru a tím i tvrze byl ustanoven pplk. pěch. Ervín Maršák. Stavebně prakticky dokončenou a z části bojeschopnou tvrz vojáci na rozkaz bez boje vyklidili a opustili počátkem října 1938. V období okupace se mohutná pevnostní stavba změnila v pokusný objekt, kde němečtí odborníci odzkoušeli řadu původního zařízení a technologií tvrze (např. všechna vrata do vjezdu, šikmý výtah, filtrovnu…). Již od podzimu roku 1938 se tvrz stala také cílem pro dělostřelecké pokusy. Dělostřelecký srub K – S 11 představuje pravděpodobně první místo mimo území III. říše, kde proběhly ověřovací zkoušky podkaliberních protibetonových střel Röchling – jedné z vyvíjených, v boji však nikdy nepoužitých, německých tajných zbraní. Zkoušky a vytrhání části pancéřových prvků (zvonů, kopulí, střílen…) objekty tvrze značně poškodily, přesto se koncem války rozběhla úprava podzemí pro válečnou výrobu. Na podzim 1944 byla zahájena přestavba podzemí tvrze na továrnu na letecké součásti. V té době také začala nad vchodovým objektem stavba pracovního tábora pro několik set vězňů. Tito měli v podzemní továrně pracovat. Připravené výrobní zařízení se stalo po osvobození kořistí sovětské armády. V roce 1946 armáda tvrz vyčistila a uzavřela. Počátkem 50. let minulého století došlo k 2
drobným opravám a ověřovalo se využití tvrze armádou ke skladovacím účelům. V těchto letech také národní podnik Kovošrot vytrhal zbývající pancéřové zvony (ze srubů K – S 10 a K – S 11 a zlikvidoval i dva volně ležící již vytržené zvony před vchodovým objektem, které Němci neodvezli) a rozsáhlé pozůstatky překážkového systému. V roce 1958 bylo rozhodnuto o využití podzemí tvrze formou vojenského muničního skladiště. Ke zprovoznění tzv. 4. muničního skladu Králíky došlo na konci 50. let minulého století. Název a účel tohoto zařízení se během následujících desetiletí několikrát změnil, tvrz však stále zůstávala vojenským skladem. Mohutná pevnostní stavba měla zmizet z pamětí lidí. V jejím okolí se nesmělo fotografovat, na silnici v její blízkosti se nesmělo zastavit. Armáda Hůrku definitivně opustila až na konci května 2008. V době okupace nechali Němci v rámci rozsáhlého zkušebního programu nainstalovat řadu původního zařízení (vrata do vjezdu, šikmý výtah, filtrovnu…) a prováděli na něm i jisté zkoušky. Povrchové objekty K - S 10, 11 a 13 se staly terčem dělostřeleckých zkoušek. Již v roce 1939 došlo k vytrhání části pancéřových zvonů a kopulí (ze srubů K - S 12a a K - S 13) a některých dalších ocelových prvků.
Projekce a výstavba Průzkum terénu v prostoru budoucí tvrze „Hůrka“ se uskutečňoval zejména během června 1935. Autorem projektu se stal škpt. žen. Ing. Leopold Krejčí. V konkurzu na samotnou výstavbu tvrze zvítězil stavitel Dr. Ing. Karel Skorkovský Praha při zadávací částce 20 876 371,21 Kč. Stavba započala 5. 8. 1936 a trvala 24 měsíců. Z hlediska vojenského dozoru byla stavba vedena jako samostatný stavební podúsek 2./III. Velitelem byl sám projektant tvrze škpt. Leopold Krejčí, stavbyvedoucím se stal npor. stav. Ing. Václav Blažík. Výstavba tvrze si vyžádala tři smrtelné úrazy.
Vchodový objekt K-S 12a „U rybníčku“
Areál vchodového objektu K-S 12a „U rybníčku“ tvrze Hůrka
Vchodový objekt československé dělostřelecké tvrze byl vždy zásadně budován na skrytém místě na odvráceném svahu v dostatečné vzdálenosti od hlavního obranného postavení. 3
Nebylo předpokládáno jeho přímé zapojení do bojů, naopak i během nich mělo probíhat nerušené zásobování tvrze. V objektu se nachází vjezd pro nákladní automobily, vchod pro pěší, překladiště na pevnostní dráhu o rozchodu 600 mm, nasávání vzduchu pro centrální filtrovnu, dopravní kancelář a místnosti obvyklého zázemí. Byl vyzbrojen jedním těžkým kulometem vz. 37 spřaženým s protitankovým kanónem vz. 36 v levé vnější střílně a lehkým kulometem vz. 26 v pravé vnější střílně, ve střílně v prvních pancéřových vratech, v prvním zalomení vjezdu a ve dvou pancéřových zvonech na střeše objektu. Objekt byl vybetonován 11. - 18. 5. 1938 ve IV. třídě odolnosti. Kubatura betonu je 4730 m³. Během okupace došlo k vytržení pancéřových zvonů, hala a nakládací rampa byla k objektu přistavěna v poválečném období.
Dělostřelecká otočná věž K-S 12 „Na kótě“ Objekt věže byl vybudován pro jednu z hlavních zbraní tvrze, dvojče 10 cm houfnic vz. 38 umístěné v dělostřelecké otočné a výsuvné věži. Jeho betonáž proběhla 23. - 30. 3. 1938 ve IV. třídě odolnosti a kubatura betonu je 2 620 m³. Na podzemní systém tvrze je napojen svislou schodišťovou a výtahovou šachtou. Soustrojí věže nebylo nikdy osazeno, pro něj určená šachta je v současné době uzavřena železobetonovou deskou.
Dělostřelecký srub K-S 11 „Na svahu“
Dělostřelecký srub K-S 11 ,,Na svahu,,
Objekt srubu byl druhým objektem určeným pro umístění hlavních zbraní tvrze. Konkrétně se jednalo o trojici 10 cm houfnic vz. 38 umístěných ve střeleckých místnostech. Jejich palba byla orientována západním směrem do prostoru Kladské kotliny. Houfnice nebyly nikdy osazeny a v období mobilizace na podzim 1938 byly nahrazeny 7,5 cm horskými kanóny vz. 15 stojícími před vlastním objektem. Jedna dvojice lehkých kulometů vz. 26 se nacházela v pomocných střílnách, druhá v pancéřových zvonech. Betonáž ve IV. třídě odolnosti proběhla na dvě etapy 6. - 10. 9. a 4. - 13. 10. 1937, kubatura betonu je 5350 m³. S podzemním systémem je objekt spojen dvěma svislými šachtami - schodišťovou a výtahovou. Během okupace na objektu probíhaly postřelovací zkoušky podkaliberních protibetonových střel Röchling a zkoušky ženijních náloží, díky čemuž je značně poničen. Oba pancéřové zvony byly vytrženy v padesátých letech.
4
Pěchotní srub K-S 10 „U boží muky“
Pěchotní srub K-S 10 dělostřelecké tvrze Hůrka
Pěchotní srub leží na linii hlavního obranného postavení, nejpozději kde měl být zastaven postup útočníka. V hlavní výzbroji objektu se nacházela dvojice protitankových kanónů vz. 36 spřažených s těžkým kulometem vz. 37. Na sousední pěchotní srub K-S 13 „U lomu“ pálila tato zbraň samostatně, na opačnou stranu ve směru na objekt K-S 9 „Mezi lesíky“ byla její palba doplněna vedle umístěným dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Kruhovou palbu by umožňovala ve střeše umístěná otočná kulometná věž vyzbrojená rovněž dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Ta však nebyla nikdy dodána. Jedna dvojice lehkých kulometů vz. 26 se nacházela v pomocných střílnách, druhá v pancéřových zvonech na střeše objektu. Srub byl vybetonován 1. - 12. 6. 1937 ve IV. třídě odolnosti při kubatuře betonu 2856 m³. Na podzemní systém tvrze je napojen svislou schodišťovou a výtahovou šachtou. Během okupace byl objekt silně poničen postřelovacími zkouškami. Pancéřové zvony byly vytrženy v padesátých letech.
Pěchotní srub K-S 13 „U lomu“ Pěchotní srub leží na linii hlavního obranného postavení, nejpozději kde měl být zastaven postup útočníka. V hlavní výzbroji objektu se nacházely dva protitankové kanóny vz. 36 spřažených s těžkými kulomety vz. 37. Jeden mohl vést palbu ve směru na sousední srub K-S 10 „U boží muky“, palbu druhého ve směru na K-S 14 „U cihelny“ zesilovalo dvojče těžkých kulometů vz. 37 umístěné v pancéřové kopuli. Jedna dvojice lehkých kulometů vz. 26 se nacházela v pomocných střílnách, druhá v pancéřových zvonech na střeše objektu. Třetí pancéřový zvon byl pozorovací. Betonáž ve IV. třídě odolnosti probíhala 8. - 17. 7. 1937 při kubatuře betonu 3250 m³. Na podzemní systém je objekt napojen svislou schodišťovou a výtahovou šachtou. Pancéřové zvony i kopule byly vytrženy během okupace. Ve stejném období byl srub rovněž postřelován střelami Röchling.
Izolovaná dělostřelecká pozorovatelna K-S 12b „Utržený“ Izolovaná dělostřelecká pozorovatelna K-S 12b dělostřelecké tvrze Hůrka
Objekt dělostřelecké pozorovatelny se nachází východně od samotné tvrze na kótě Veselka. Objekt takticky patřil do sestavy tvrze, ale není na něj napojen podzemním systémem
5
chodeb. Jeho základním úkolem nebyl aktivní boj, ale pasivní pozorování. Pro svou obranu byl vybaven jedním lehkým kulometem vz. 26 v pomocné střílně a druhým v pancéřovém zvonu (později vytrženém). Druhý pancéřový zvon je pozorovací a jako jediný se v širokém okolí dochoval na původním místě. Betonáž ve III. třídě odolnosti proběhla 16. - 21. 8. 1937 při kubatuře betonu 1405 m³.
Podzemí tvrze „Hůrka“ Svážnice
Svážnice tvrze Hůrka
Vchodový srub K-S 12a je na podzemní systém napojen za pomoci kolejové svážnice. Stavebně je svážnice součástí vchodového srubu. Jedná se o zařízení s mírnými úpravami sestrojené v padesátých letech na základě dokumentace vzniklé v letech třicátých. Na hranách 38 schodových stupňů byla instalována dvojice kolejí o rozchodu 600 mm, po kterých jezdí dvojice speciálních vozíků sloužících k vodorovné přepravě klasických železničních vozíků po schodišti. Oba jsou napojeny lany na výtahový stroj v horní stanici svážnice a jezdily kyvným způsobem - jeden nahoru a jeden dolů přičemž se navzájem vyvažují.
6
Hlavní galerie
Podzemní galerie tvrze Hůrka
Po celé délce hlavní galerie a v obou dělostřeleckých galeriích je instalována pevnostní dráha o rozchodu 600 mm. Na galerii se ve směru od vchodového srubu nacházejí:
Odvodňovací štola, do které je samospádem svedena kanalizace z přilehlé výškové úrovně podzemí Dvojice minových komor sloužící k zavalení přilehlé části chodby v případě nouze Vstup do tvrzové filtrovny Areál elektrárenského sálu a skladiště paliv a maziv Areál muničního skladiště M1 se skladovacími prostorami, laboračními místnostmi a místností vodního hospodářství Železniční výhybna, dopravní skladiště a opravna vozíků Kasárenský areál s kuchyní, ošetřovnou, sociálními zařízeními a velitelstvím Odbočka k dělostřeleckému srubu K-S 11 „Na svahu“ Odbočka k dělostřelecké věži K-S 12 „Na kótě“ Překladiště pěchotní munice pro pěchotní sruby K-S 10 „U boží muky“ a K-S 13 „U lomu“.
Odbočky Obě odbočky (tzv. dělostřelecké galerie) vedoucí k dělostřeleckým objektům jsou vybaveny pevnostní železnicí. Na jejich koncích se nachází trojice sálů, z nichž jeden sloužil jako velitelství věže a dva jako skladiště munice M2. Z obou skladovacích sálů vedou krátké chodby ke schodišťové a výtahové šachtě do objektu na zemském povrchu. Jsou zde i místnosti pro strojovnu výtahu, kompresor a transformátor.
7
Pěchotní galerie pokračující ve směru hlavní chodby z překladiště pěchotní munice pevnostní železnicí vybavena není. Původně byla volně přístupná, ale v rámci poválečných úprav byl vstup zazděn a vybaven pouze malým průlezem. Chodba se po určité vzdálenosti rozděluje do dvou větví, které vedou k oběma pěchotním srubům.
K-S 10 "U boží muky"
8
K-S 11 "Na svahu"
K-S 12 "Na kótě"
K-S 12a "U rybníčku"
K-S 13 "U lomu"
Podzemí tvrze
9
10
11
12
13
14
15
K – S 12b „Utržený“ – samostatná dělostřelecká pozorovatelna Pozorovatelna se nachází na kopci Veselka, 718 m nad mořem, 2,5 km severovýchodně od města Králíky, nad vesnicí Červený Potok. Pozorovatelna je součástí tvrze „Hůrka“, ačkoli spolu nejsou propojeny podzemními galeriemi. Jako důležitá pozorovací základna sloužila i pro další kralické tvrze – „Bouda“ a „Adam“. Prostřednictvím pozorovacího zvonu měla osádka pozorovatelny zajistit jakýkoli pohyb nepřítele, především v otevřeném prostoru mezi Malou Moravou a Vysokým Kamenem.
16
Na rozdíl od ostatních tvrzových objektů, které jsou postaveny v největší z odolností ( IV. stupeň, tj. stěny a střechy o tloušťce 350 cm železobetonu) je „Utržený“ postaven v odolnosti III. stupně, protože na něj byl předpokládán minimální útok. Práce na stavbě byly zahájeny 5. srpna roku 1936. Vlastní betonáž byla prováděna 16 – 21. srpna 1937. Spotřeba betonové směsi byla původně vypočítána na 1.405 m³. Skutečná spotřeba dosáhla 1.343 m³. Složení betonové směsi mělo přísná kritéria, mnohdy se musely jednotlivé komponenty dovážet, jako například voda, protože nesplňovala požadovaná složení. Dělostřelecká pozorovatelna K-S 12b je třípatrová. V horním patře se nacházel šestistřílnový obranný zvon pro lehký kulomet, který byl později německou armádou v roce 1939 odstřelen a odvezen. Byl osazen dne 13.6.1938. Dále se zde nacházel sklad proviantu, munice, nádrže na vodu, které se do dnešní doby zachovaly a průlez do středního patra. V prostředním patře objektu se nachází vchod s originálními pancéřovými dveřmi. Do tohoto patra se vstupuje přes tzv. „diamantový příkop“, což je vlastně betonová jáma, do které ústí granátový skluz. Ten měl za úkol umožnit obranu hluchých míst u paty objektů pomocí vypouštění obranných granátů. Jednalo se o šikmou litinovou rouru, procházející stěnou a ústící u paty objektu. Uvnitř objektu měl skluz masivní uzávěr. Vedle skluzu byl obvykle i podobně šikmo umístěný periskop, který umožňoval sledovat tento prostor i účinek obrany. Dále se v tomto patře nacházelo např. stanoviště velitele, telefonní ústředna-přepojovač, ubikace pro mužstvo, WC se štěrbinovou nádrží OMS a hlavně pozorovací tříprůzorový zvon, který se do současné doby zachoval. V jeho vrchlíku byl instalován binokulární periskopický dalekohled. Tento zvon byl osazen ve stejnou dobu jako zvon obranný. Do spodního patra se sestupuje po dvojím schodišti. Tam se nachází vrtaná studna (studny se buď kopaly a to do hloubky max. 15m a nebo byly vrtané, tyto dosahovaly hloubky max. 150m). Na studni bylo instalováno čerpadlo (volnoběžná pístová pumpa), které bylo jak na motorický, tak i na ruční pohon. Z tohoto byla voda čerpána do nádrží v horním patře a potom samospádem svedena do denní spotřební nádrže nad mycím žlabem a z této nádrže byla také rozvedena na WC. Spotřeba vody byla přísně limitována. Dále se ve spodním patře nacházela strojovna a filtrovna, ve které byl umístěn dieselagregát, sloužící k výrobě elektřiny a baterie protiplynových filtrů, společně se zásobovacím ventilátorem, který byl rovněž jak na motorický, tak i na ruční pohon a nádrž na chladící vodu agregátu. Celá vzduchotechnika srubu byla velmi důmyslně provedena, vzduch se nasával zvenčí, v případě potřeby přes baterii filtrů, ohřívač vzduchu, který využíval teplé vody z chlazení dieselagregátu. V bojových podmínkách byl chodem ventilátoru udržován v objektu mírný přetlak a takto byl znemožněn vnik bojových plynů dovnitř srubu, protože vzduch zevnitř objektu vlastně vyfukoval všemi otvory ven. Také zde byly umístěny vývody kabelů od telefonu a zemní telegrafie. Zemní telegrafie měla zaručovat spolehlivé spojení při výpadku telefonu, jednalo se vlastně o telegrafní klíč, který byl propojen s induktorem (dá se přirovnat k zapalovací cívce u automobilu) a dále elektrodami, které byly zakopány v zemi. Při klíčování Morseovy abecedy se na induktoru indukovalo vysoké napětí, které bylo vedeno do elektrod a v sousedním objektu pak radista poslouchal praskání ve sluchátkách. Elektrody měly různou délku a to 10, 100 a 200 m, volbou jedné z nich byl ovlivněn dosah a směr vysílání. Dále se v tomto patře nacházely místnosti pro ubikace mužstva, sklady PHM a jiné.
17
Mimo objekt se nachází také nasávání vzduchu pro ventilátor a revizní šachta s originálním poklopem.
Zpracoval: Mgr. et Mgr. Jan Šimeček 2013
Pardubice 25. 2.
Přílohy:
Celkový pohled z dělostřelecké pozorovatelny K-S 12b „Utržený" na terén severně od Králík (směrem do někdejšího Německa). Tento prostor uzavírala v roce 1938 téměř dokončená linie těžkého opevnění. Linie vede zprava doleva, vidíme pěchotní sruby K-S 2 až 7, srub K-S 8 je mimo záběr za levým okrajem.
18
Následuje celkový pohled z dělostřelecké pozorovatelny K-S 12b „Utržený" na kopec s tvrzí „Hůrka“ (v popředí). Zalesněné kopce vlevo v pozadí skrývají tvrz „Bouda“ a v prostředku záběru je prostor tvrze „Adam“. Linie těžkých objektů vede zprava na tvrz „Hůrka“, pokračuje za ní šikmo vlevo na tvrz „Bouda“, z ní se pak vrací vpravo na tvrz „Adam“ a pokračuje dozadu k Zemské bráně.
19
Bunkr K-S 2 „Na kótě" obklopený lesem, vybudovaný ve III. stupni odolnosti, patřil dle historiků mezi úplně první, kde byly prakticky ihned po odstoupení pohraničí v říjnu 1938 prováděny ostřelovací zkoušky odolnosti. Zkušenosti získané zkouškami na našem supermoderním a supertajném opevnění na Králicku pak Němcům nedocenitelně posloužily při úspěšném dobývání opevnění v Belgii i Maginotovy linie ve Francii.
20
Pohled do levé střelecké místnosti pěchotního srubu K-S 2 „Na kótě". Bunkr je značně poničen hlavně v pravé části. Poškození stropu je následkem zkoušek odolnosti za německé okupace.
21
Dnešní stav vchodové části. Prasklina není způsobena zubem času, ale mohutným vnitřním výbuchem.
22
Který potvrzuje i propadlá podlaha v pravé části objektu a zcela chybějící vnější stěna v této části, odkud je tato fotografie pořízena (bývalé pravé křídlo se zvonem).
23
Pohled opačným směrem z dolního patra, kde byly následkem výbuchu doslova rozprášeny původní příčky. Vidět je schodiště, podstavec pro diesel agregát a vrtaná studna.
24
Těžký objekt K-S 3 „U lesa".
25
K-S 3 je dnes prakticky už jen kulisa pěchotnícho srubu. Dokládá to tento pohled z druhé strany, kde obrovský vnitřní výbuch zlikvidoval většinu zbývající části objektu. Výsledkem je nezvyklý pohled na řez pěchotním srubem, pořízený od bývalé čelní stěny, která zcela zmizela. Vidět jsou proporce stropu a podlaha mezi patry.
26
Pěchotní srub K-S 4 „U cesty", který se dochoval v relativně dobrém stavu ...
27
... i když ani on neunikl zkušebnímu ostřelování.
28
Pohled na zachovalé hlavní střílny v levé části objektu.
29
Dnes je u bunkru myslivecká základna a kolem pastviny intenzivně využívané pro chov skotu.
30
Zdejší pěchotní sruby byly betonovány již v roce 1936, ale výstavba „řopíků" v této oblasti probíhala až v roce 1938 a proto byly dokončeny jen některé a jen zčásti. V tomto případě chybí omítka, rovnanina, i zához a následující u K-S 5 zůstal teprve ve fázi výkopu. Přesto se při mobilizaci na podzim 1938 v této části linie z bunkrů intenzivně střílelo.
31
Ještě jeden podobný pohled, pořízený z týlu objektu K-S 5.
32
Nezvyklý pohled na pěchotní srub K-S 5 „U potoka" zprava. Vlevo jsou vidět střílny hlavních zbraní, napravo prostřední zvon pro těžký kulomet a celkově je patrná nezvyklá rozsáhlost objektu.
33
Pěchotní srub K-S 5 „U potoka", pohled na levou část.
34
Pohled z týlu.
35
Pohled na levé střílny hlavních zbraní s betonovou maketou pancéřového zvonu. Na tomto bunkru je zajímavá rozdílná deprese (schopnost střílet dolů) střílen pro kulometná dvojčata na obou stranách objektu, která je snadno patrná na rozdílném vzhledu střílen. Rovněž je rozdílná deprese střílen na pancéřových zvonech, viditelná na jejich rozdílném výškovém umístění i sklonu okolního betonu. Obojí si vynutil členitý terén.
36
Pohled od lehké pevnůstky druhého sledu opevnění, umístěného za objektem K-S 5 „U potoka", na pokračování linie těžkého opevnění. V levé části fotografie jsou vidět pěchotní sruby K-S 7 „U vesnice" a K-S 6 „U kapličky", které byly umístěny relativně blízko u sebe.
37
Pěchotní srub K-S 6 „U kapličky"- značně zdevastovaný zkouškami odolnosti i těžbou ocelových prvků. V roce 1938 patřil mezi nejsilněji vyzbrojené a kvůli blízké silnici od hranic mířil čelně hned třemi těžkými kulomety, které doplňoval další na K-S 5. Bočně pak samozřejmě do obou stran protitankovými kanóny, kterých na místní nepříliš významnou komunikaci mířilo opravdu hodně.
38
Následující objekt K-S 7 „U vesnice" vyfocený od objektu K-S 6 „U kapličky". Objekt je zvenčí značně rozstřílen, ale uvnitř to kupodivu téměř není znát, což potvrzuje dobrou koncepci.
39
Pravá část objektu K-S 7 „U vesnice". Tento objekt se stal obětí intenzivního německého zkušebního ostřelování.
40
Pěchotní srub K-S 8 „U nádraží".
41
Pohled zprava na pěchotní srub K-S 8 „U nádraží" v blízkosti nádraží v Červeném potoce. V pravé části týlové stěny má čistý průstřel velké ráže, pozůstatek zkušebního ostřelování z velké blízkosti. Střílny jsou rovněž poškozeny palbou.
42
Pohled na týlovou část a levou střílnu pro kanón. Dvojče těžkých kulometů bylo přeneseno do kopule a vytočeno do předpolí.
43
K-S 9 „Mezi lesíky" s dalším porostem uvnitř bývalé obvodové překážky. Tento objekt byl hodně atypický a zcela ojediněle měl osazeny dva protitankové kanóny mířící téměř stejným směrem. Z toho jeden zcela netypicky vedle vchodu, kde bývá obvykle pouze lehký kulomet.
44
Následně byl ale masivně zkušebně ostřelován, což dokládá tento pohled na týlovou stěnu nad vchodem.
45
Průstřel v čelní stěně lehkého objektu vz. 37, který se nachází v týlu těžkého objektu K-S 9 „Mezi lesíky". Čelní stěna tohoto objektu byla Němci, odkryta, zesílena betonem a poté zkušebně ostřelována. Dobře je patrný způsob kladení výztuže.
46
Detailní záběr levé střílny pro protitankový kanón s maketou jeho ústí a na pomocnou střílnu pro lehký kulomet s periskopem pro kontrolu diamantového příkopu. Objekt měl starší provedení filtroventilace s velkým množstvím výdechových otvorů (nahoře).
47
Pohled na výjimečně zesílenou pravou stranu lehkého objektu vz. 37 poblíž tvrze „Hůrka“, tento objekt je unikátem. Stěna ze střílnou byla pravděpodobně zesílena kvůli ohrožení vlastní palbou z protitankového kanónu srubu K-S 9, který mířil atypicky do týlu na nedalekou komunikaci.
48
Pohled ze stropnice tvrzového pěchotního srubu K-S 10 „U boží muky" (tvrz „Hůrka“) na vrch Veselka, kde se nachází odloučená tvrzová pozorovatelna K-S 12b „Utržený". V popředí ventilační zvon.
49
Tvrzový pěchotní srub K-S 13 „U lomu" (tvrz „Hůrka“), pohled z týlu na levou část. Objekt je zdevastovaný, uprostřed záběru je zabetonovaná střílna pro lehký kulomet, vpravo vytržená střílna pro protitankový kanón. Původně byl jedním z mála čtyřzvonových.
50
Palbou zdevastovaný dělostřelecký srub K-S 11 „Na svahu" (tvrz Hůrka). V jeho stěnách jsou dodnes zavrtány německé protibetonové podkaliberní střely Röchling.
51
Střelecká místnost pro minomet ráže 9 cm s podstavcem pro jeho uchycení a zazděnou střílnou v objektu K-S 14 „U cihelny". V tomto jediném objektu byl tento minomet skutečně instalován a zkoušen, bohužel ale až německou armádou za okupace.
52
Začátek králického úseku na úpatí pohoří Králický Sněžník, o který se linie opírala na pravém boku, vyfocený z dělostřelecké pozorovatelny K-S 12b „Utržený". Objekt K-S 2 „Na kótě" se nachází na levém okraji snímku na tmavém kopci, objekt K-S 3 „U lesa" kousek pod ním na kraji lesa. Uprostřed louky se nachází pěchotní srub K-S 4 „U cesty" a okolní lesík prakticky vymezuje původní obvodovou překážku. Výborně je vidět i okolní původní pásmo intervalových překážek, zalomené vždy směrem k nepříteli, s oběma přilehlými protitankovými příkopy. Následující muzeální objekt K-S 5 „U potoka" se nachází na následujícím nevýrazném kopečku s tmavým lesíkem.
53
Pohled z tvrze „Hůrka“ směrem po předchozí linii. Přestože není na fotografii vidět žádný bunkr, tak je jich tam ve skutečnosti spousta. Přímo pod kopcem je uprostřed snímku objekt K-S 9, napravo na kopci pozorovatelna K-S 12b, nalevo „Za rohem" bojové objekty tvrze „Hůrka“ a všude spousty lehkých pevnůstek. Pohoří v pozadí se jmenuje Králický Sněžník a v dálce na konci údolí je vidět i stejnojmenný nejvyšší vrchol, kde pramení řeka Morava. Na vrcholku nalevo se nachází známé rozvodí tří moří.
54
Dělostřelecká pozorovatelna K-S 12b „Utržený", pohled z dálky přibližně od K-S 5.
55
Tentýž pohled z blízka. V místech, kde stojí skupina lidí, vyčníval původně pancéřový zvon pro lehký kulomet se šesti střílnami pro kruhový obstřel.
56
Výhled z jediného králického dochovaného pancéřového zvonu směrem ke K-S 5 „U potoka".
57
Vchodová část dělostřelecké pozorovatelny K-S 12b. Jediný vchod s padacím mostem v rámci celého československého opevnění. Bunkr byl trojpatrový, nepočítaje zvon.
58
Ještě detailní pohled na jednu z pozorovacích štěrbin, navíc měl mít zvon i výkonný dělostřelecký periskop. V pozadí je patrný povrch dělostřelecké tvrze „Hůrka“, jejíž zbraně měla tato pozorovatelna především navádět. Podobných pozorovacích zvonů bylo ale podél celé linie mnoho a pozorování samozřejmě zajišťovaly i všechny ostatní objekty a jednotky.
59
Práh pro protitankovou překážku pod objektem K-S 10 „U boží muky", který tvořil pravé křídlo dělostřelecké tvrze „Hůrka“.
60
Pohled od objektu pro dělostřeleckou otočnou výsuvnou věž K-S 12 „Na kótě" na tvrzový pěchotní srub K-S 10 „U boží muky". Otočná věž měla být vyzbrojena dvojicí rychlopalných houfnic ráže 10 cm s dostřelem 12 km.
61
Podobný pohled na druhý zdejší tvrzový pěchotní srub, K-S 13 „U lomu".
62
Dělostřelecký srub K-S 11 „Na svahu" pro tři houfnice ráže 10 cm, mířící podél linie směrem na západ.
63
Velice nezvykle řešený pěchotní srub K-S 13 „U lomu", původně čtyřzvonový, pohled z týlu. Tvrzové objekty většinou neměly běžný vchod, takže měly často rovnaninu a zához i z týlové strany.
64
Pohled z tvrze „Hůrka“ na sousedící izolovaný pěchotní srub K-S 14 „U cihelny", kde probíhají každoroční vojenskohistorické ukázky „Cihelna".
65
Bunkr prošel nedávno rekonstrukcí vnějšího vzhledu a proto vypadá na fotografii dosti atraktivně. Maskovací nátěr ale není příliš historicky věrný, maskoval by leda tak v zimě a zdejší objekty byly původně tmavě šedé.
66
Objekt K-S 14„U cihelny" v době, kdy zde začínaly rekonstrukční aktivity. Tehdy bylo důvodem ukončení ukázek v lese na tvrzi „Bouda“ a potřeba vhodnějšího přístupnějšího objektu.
67
Pohled na K-S 14 „U cihelny" zprava v pozdějším období, v pozadí tvrz „Hůrka“
68
Pohled z tvrze „Hůrka“ na následující pěchotní srub K-S 15 „U lípy".
69
A takhle vypadá zblízka, pohled z týlu na bývalé levostranné střílny pěchotního srubu K-S 15 „U lípy".
70
Další vložený lehký objekt, v pozadí těžký objekt - pěchotní srub K-S 15 „U lípy".
71
Pohled „přes rameno" směrem na linii lehkého opevnění a na pěchotní srub K-S 16 „U dráhy".
72
Železniční trať, která se proplétá mezi mnoha místními pěchotními sruby, nalevo zához bunkru K-S 16 „U dráhy"
73
K-S 16 „U dráhy" v pozadí dělostřelecká tvrz „Hůrka“.
74
Pohled na opačnou stranu, přesně uprostřed fotografie je v dálce u lesíka patrný zához pěchotního srubu K-S 17 „U továrny". Na kopci v pozadí se nachází dělostřelecká tvrz „Bouda“.
75
Pěchotní srub K-S 17 „U továrny" zblízka, týlová stěna po zkouškách odolnosti.
76
Těžký objekt K-S 18 „U kostela" měl být vzhledem k dobrému výhledu do předpolí a kvůli blízkosti dělostřelecké tvrze osazen kromě běžné výzbroje i otočnou věží pro dvojče těžkých kulometů. Pohled z týlu na levostranné střílny.
77
Rozměrná šachta pro otočnou kulometnou věž je dodnes k vidění ve stropě uprostřed čelní stěny. Přestože byl téměř dokončen prototyp, ani ona se do opevnění nedostala a zcela jistě by dostala přednost nějaká klíčová tvrz.
78
Bunkr K-S 19 „Pod lesem" již stojí na úpatí svahu a musel být proto proveden v lomeném provedení. Z tohoto pěchotního srubu pochází některé hlavní součásti kanónu L1, který je dnes k vidění na muzeu K-S 5 „U potoka". V době mobilizace v roce 1938 byl zde kanón připraven k obraně, poté byl kanón převezen na německý Atlantický val.
79
Následující těžký objekt K-S 20 „Na pupku" je již v prudkém svahu a stal se díky tomu jedním z nejvíce lomených pěchotních srubů československého opevnění. Pohled z týlu na pravostranné střílny mířící ze svahu.
80
Ještě jeden pohled na tento zajímavý objekt, pro změnu ze shora. Po něm již následuje dělostřelecká tvrz „Bouda“.
81
Pravé křídlo tvrze „Bouda“ kryje pěchotní srub K-S 21 „Kazi". Hlavní výzbroj tvořily dvě dvojčata těžkých kulometů mířící z prudkého svahu, napravo je pak vidět pomocná střílna pro lehký kulomet. Pod ní je v příkopu umístěn nouzový východ.
82
Nejdůležitějším objektem tvrze byl K-S 22 „Horymír", určený pro dělostřeleckou otočnou výsuvnou věž, ale v roce 1938 zůstal bez výzbroje. Druhá věž, ze dvou prvních rozpracovaných, se na podzim 1938 nacházela téměř dokončena v plzeňské Škodovce.
83
Na této jediné tvrzi nebyl otvor pro věž dodatečně zabetonován a tak je možné vidět jej v původním stavu. Na rozdíl od tvrze „Hůrka“ byl objekt vybaven pancéřovým zvonem pro vlastní obranu.
84
Horní větší prstenec je určen pro osazení předpancíře a velikosti věže odpovídá dolní průměr.
85
Před touto věží se nachází pěchotní srub K-S 23 „Teta", který byly zároveň pozorovatelnou. Je zajímavý tím, že z něj nad úroveň terénu vyčnívaly pouze ocelolitinové pancéřové zvony.
86
Široko daleko jediná zachovalá šachta pro pancéřový zvon, jediná mezi StM-S 30 a K-S 39 na tvrzi „Adam“. Důvodem byl nepasující pozorovací zvon, z kterého nebylo vidět a který byl tudíž odvezen jinam. Nového se již tvrz nedočkala.
87
Pěchotní srub na levém křídle tvrze, K-S 24 „Libuše". V době okupace byl v rámci zkoušek posunut výbuchem o desítky centimetrů.
88
Tvrzový pěchotní srub tvrze „Bouda“: K-S 21 „Kazi". Byl vyzbrojen pouze kulomety vzhledem k neprůchodnému terénu.
89
Zajímavě tvarovaný krycí límec pancéřového zvonu.
90
Vchodový objekt do tvrze „Bouda“, tedy K-S 22a „Krok". Jediný dochovaný v téměř původní podobě, i když byl znovu vybetonován až po válce.
91
Vedle stojí pancéřový zvon pro pěchotní srub typu N-S 82. Tvrzové objekty měly větší se sílou stěny 30 cm (tento má nejběžnější tloušťku 20 cm a byl určen pro relativně rovný terén).
92
U tvrze „Bouda“ se nachází i některé „řopíkové“ rarity. V tomto případě jediný existující „řopík“ s diamantovým příkopem.
93
Tatáž střílna zevnitř, vyzbrojena byla těžkým kulometem s atypickou lafetou, asi z těžkého objektu. Pravděpodobně kvůli předpokladu častější intenzivní palby.
94
Kutálející se lehký objekt vz. 37. Velice zajímavá je na něm základová deska zespodu.
95
Izolovaný pěchotní srub K-S 25 „Na sedle", pohled z týlu.
96
Linie zde i nadále pokračuje hustým lesem ve svahu, takže výzbroj zůstala pouze kulometná. A na rozdíl od tvrze už jen v polovičním sólo provedení.
97
Týlová část objektu K-S 26 „Na mýtině" s nezvykle řešeným krakorcem nad vchodem.
98
Těžký bunkr K-S 27 „Na průseku". Všechny objekty od K-S 26 až k Mladkovu mají nezvykle řešenou výzbroj, napravo do svahu vždy dva sólo těžké kulomety pod betonem v kasematách, směrem ze svahu pak dvojče těžkých kulometů v kopuli. Asi kvůli obavě z ostřelování od státní hranice na protějším kopci.
99
K-S 28 „V panském".
100
Vchod do téhož objektu.
101
Poškozený protitankový příkop u objektu K-S 29 "V selském", v kombinaci s kulometnou výzbrojí věc nezvyklá.
102
K-S 29 "V selském", hlavní střílny pod betonem.
103
K-S 30 „V lesíčku" za Mladkovem byl již vyzbrojen dvěma protitankovými kanóny, pohled z týlu na pravostranné hlavní střílny.
104
Týlová stěna pěchotního srubu K-S 31 „U besídky", který se již nachází na protějším svahu nad železniční tratí a je pouze vybudován pouze v jednostranném provedení.
105
Zajímavá optická hříčka, zdůrazňující diamantový příkop řešený nezvykle skloněně kvůli prudkému svahu pod objektem. Nalevo bývalé střílny hlavních zbraní.
106
Nedaleko stojící bunkr K-S 32 „Na růžku". Pohled zprava, s pěkně viditelným záhozem.
107
Původní vzhled týlové stěny.
108
Dnešní pohled z čela, s částí obnovené obvodové protitankové překážky.
109
Těžký objekt K-S 33 „U ovčárny" (ve službách zemědělství).
110
Lehký objekt vz. 36, nacházející se v předpolí tvrze „Adam“ u Petrovic. V pozadí jsou hřebeny Orlických hor.
111
K-S 37 „Rozhledna" pod dělostřeleckou tvrzí „Adam“, je lomený kvůli umístění ve svahu, má nezvyklý tvar a původně měl osazen dělostřelecký pozorovací zvon v čelní stěně. Zde se také natáčel slavný film „Neporažení", při kterém se z tohoto objektu i střílelo.
112
Pěchotní srub K-S 36 „Pod Adamem", vybudovaný ve strmém svahu. V pozadí se nachází vrcholek se sousední dělostřeleckou tvrzí „Bouda“.
113
Pohled na K-S 36 „Pod Adamem" z dálky. Vlevo na kopci se nachází dělostřelecká tvrz „ Adam“, vzdáleně ještě další dva izolované pěchotní sruby.
114
K-S 34 „U kapličky“ zarostlý v hustém lesíku. Typický králický pěchotní srub v II. třídě odolnosti s nejběžnější výzbrojí včetně protitankových kanónů.
115
Přechod prahu protitankové překážky přes potok. Jedno z mnoha různých existujících řešení.
116
K-S 35 „Nad lesem", jeden z nejfotografovanějších těžkých objektů v roce 1938, dokonce i československými vojáky.
117
U vchodu jsou dodnes patrné původní nápisy.
118
Okraj protitankové příkopu následujícího bunkru.
119
K-S 36 „Pod Adamem", nejvíce lomený pěchotní srub v rámci celého československého opevnění. Převýšení je prakticky o celé patro.
120
U vchodu jsou opět dosud patrné původní nápisy.
121
Následující těžký objekt K-S 37 „Na rozhledně" se stal během let muzeem a nad vchodem má opět nápis z roku 1938, ale v tomto případě obnovenou repliku. Výzbroj směrem do svahu tvořily pouze dva těžké kulomety v provedení sólo.
122
Střílna pro těžký kulomet v pěchotním srubu se od řopíkové kupodivu výrazně lišila.
123
Konec čelní obvodové překážky a začátek protitankového příkopu.
124
K-S 38 „U křížku", těžký objekt ve II. třídě odolnosti. Značně poškozený zkušební střelbou v době okupace.
125
Boční pohled na K-S 38„U křížku" se záhozem. Kamennou rovnaninu pravděpodobně rozebrali domorodci na budování svých obydlí.
126
Ze stavebně dokončených tvrzí byl v roce 1938 „Adam“ největší, ale i nejméně dokončený. Chyběly všechny pancéřové zvony a teprve se připravovala betonáž dodatečně přidaného minometného objektu.
127
Objekt pro nejdůležitější zbraň celé tvrze, pro dělostřeleckou otočnou výsuvnou věž K-S 42 „Trigonometr", pro dvojče houfnic ráže 10 cm.
128
Dělostřelecký srub K-S 45 „Jabůrek" pro tři houfnice ráže 10 cm. V rámci celého československého opevnění byl jediný vybudován lomený. Kromě toho byla tvrz „Adam“ jediná stavebně dokončená, která měla k dispozici podobné dělostřelecké sruby dva, do obou směrů pokračování linie.
129
K-S 46 „V zátiší" u Petrovic
130
Pohled na tentýž objekt zleva, patrný je hlavní směr palby.
131
Sousední bunkr K-S 47 „V dolině".
132
K-S 48 „Nad silnicí".
133
Detail vchodové partie téhož objektu K-S 48 „Nad silnicí".
134
Počínaje pěchotním srubem K-S 51 „Kraj lesa" vede linie lesním porostem. Tento pěchotní srub je ještě v II. třídě odolnosti ...
135
... ale v na levou stranu už měl ve výzbroji pouze dvojče těžkých kulometů.
136
Dodnes patrné pásmo bývalých intervalových proti pěchotních překážek.
137
Následující těžký objekt K-S 52 „Pod skalou" je už pouze ve II. třídě odolnosti, vyzbrojený pouze kulomety.
138
Lehký objekt vz. 37, doplňující linii.
139
Jedny z nejmenších pěchotních srubů celého československého opevnění, dvojice jednostranných těžkých objektů K-S 53a „Na žebru" a v pozadí K-S 53b „Nad řekou".
140
Pohled na týlovou část bunkru K-S 53a „Na žebru".
141
Pohled zevnitř občas připomíná vnitřek pancéřového zvonu.
142
Sousední bunkr K-S 53b „Nad řekou" je proveden v lomeném provedení, což se projevilo schody, na snímku je patrný i průlez do dolního patra.
143
Pěchotní srub kralického úseku, K-S 53b „Nad řekou", na okraji kaňonu řeky Divoké Orlice. Jedinou hlavní výzbroj představoval těžký kulomet v pancéřové kopuli, mířící ze svahu dolů do údolí.
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153