TANKY A meric K é
52 bojových strojů
Lehké, střední i těžké typy samohybná děLa poLopásové transportéry obrněné automobiLy
adekvátní označení jako M4A1(76). Druhou oblast představovalo zvýšení pasivní ochrany. Prvním vozidlům nasazeným v Africe se kvůli tendenci vzplanout občas přezdívalo podle známé značky zapalovačů Ronson. Riziko požáru snížilo dodatečně montované přídavné pancéřování a také „mokré“ zásobníky munice.
Za třetí konstruktéři vylepšili podvozek. Vzhledem ke zvýšené hmotnosti vozidla a zhoršeným jízdním vlastnostem v terénu byly u některých vozidel od poloviny roku 1944 zavedeny širší pásy T80 a horizontální pružinové odpružení (HVSS). Za čtvrté, americké firmy vyvinuly varianty schopné blízké podpory – v průběhu roku 1943 vznikla varianta kombinující podvozek M4A2 a houfnici ráže 105 mm, přičemž číslo označující kalibr hlavní zbraně se pak objevovalo rovněž v závorce za označením nového typu. Pátou a poslední důležitou změnu pak představovalo zjednodušení výroby, což umožnilo nové čelo korby se sklonem 47°, větší průlezy a poklopy pro osádku a upravenou velitelskou věžičku.
Tyto četné modifikace vedly ke vzniku velkého množství nových variant. V letech 1944–1945 bylo vyrobeno přibližně 800 kusů M4(105) nesoucího houfnici, ve stejném období vzniklo také dalších 841 tanků M4(105) HVSS, které měly houfnici, větší pasivní ochranu, přepracované pojezdové ústrojí a výše uvedená výrobní zjednodušení.
Dál můžeme zmínit 3 396 exemplářů M4A1(76) s výkonnějším dělem, zvýšenou ochranou a výrobními zjednodušeními, podobně 1 615 vozidel M4A2(76) a 1 925 tanků M4A3(76) v roce 1944. Americké firmy zkonstruovaly během posledního roku války rovněž 1 455 Shermanů M4A3(76) HVSS s vylepšeným zavěšením, 500 houfnicových M4A3(105) a dalších 2 539 strojů M4A3(105) HVSS s houfnicí a zdokonaleným podvozkem.
Specializované varianty
Vzhledem k různorodosti úkolů, které čekaly americké obrněné jednotky na bojišti, vznikla také pestrá škála vozidel zvláštního určení odvozených od základního M4. Vyprošťovací M32 měl
M4A3
Stroj pojmenovaný „Doris“, rota D, 4. tankový prapor námořní pěchoty, Iwodžima, únor 1945
Čelní pohled
Zepředu je dobře vidět hranatá, krabicovitá nástavba Shermanu. Trupový kulomet byl z pohledu osádky posunutý vpravo
Půdorys
Tento pohled zachycuje pozici poklopů pro členy osádky, centrální montáž vnějšího kulometu na vrcholu věže a umístění úchytů na zádi korby, které jsou určeny k přepravě nářadí
Pohled zezadu I na zadní část korby se psalo číslo tanku, umožňující jeho identifikaci v rámci jednotky. Také je patrná mírně asymetricky zaoblená věž a hranatá hmota korby, vzdáleně připomínající rakev
Lehké tanky M3 Stuart na propagandistickém snímku pořízeném v roce 1942 během manévrů na základně Fot Knox v Kentucky
Kapitola 6. Polopásové transportéry a obrněné automobily
Kromě tanků, samohybných děl a stíhačů tanků Američané během druhé světové války navrhli a nasadili také obrněná polopásová vozidla a kolové obrněné automobily. Tyto stroje sloužily k přepravě vojáků a průzkumu
Tato kapitola se věnuje následujícím typům:
• M2 Half-track
• M3 Half-track
• M5 Half-track
• M3 Scout Car
• M1 Armoured Car
• M8 Armoured Car
Afroameričtí vojáci 450. protiletadlového dělostřeleckého praporu obsluhují těžký kulomet M2 Browning na obrněném transportéru M3 při výcviku ochrany letiště. Snímek vznikl 22. února 1943 na základně amerického armádního letectva v anglickém Suffolku
M26E4 Super Pershing
Vrchol amerického vývoje těžkých tanků přišel pozdě. Solidní vozidlo postavené na bázi standardního Pershingu tak vzniklo pouze v malém počtu a do války zasáhlo jen okrajově
Během roku 1944, kdy americká armáda vyvíjela M26 Pershing, probíhaly debaty ohledně síly jeho 90mm kanonu M3, obzvlášť v porovnání s kvalitnější 88mm zbraní KwK 43 L/71 lafetovanou do německých königstigerů.
V lednu 1945 proto Američané převzali stávající vývojový M26E1 a umístili do něj hrozivý kanon T15E1 s hlavní dlouhou 73 ráží, tedy zbraň použitou u neúspěšného prototypu M6A2E1. Hlaveň opět zásadním způsobem přesahovala čelo korby, takže celková délka tanku dosáhla 8,6 m. Po zkouškách, které proběhly počátkem roku 1945, Američané toto vozidlo, nyní přeznačené na M26E4 Pilot Prototype
No.1, vyslali do Evropy k otestování v reálném boji proti nejtěžším německým panzerům.
Proti královským tigerům
Vozidlo mělo dva rekuperátory upevněné na horní části zbraně, které pomáhaly zvládat její silný zpětný ráz. Kromě toho se dalo snadno rozpoznat, protože se vyznačovalo nápadnou vnější trubkovou stabilizační pružinou umístěnou nad pláštěm věže. Silný 90mm kanon T15E1, střílející průbojným granátem, dokázal prorazit čelní pancíř tanku Tiger na impozantní vzdálenost tří kilometrů. Během služby u americké 3. obrněné divize na
T26E4 Super Pershing
Hmotnost: 48,2 t
Délka: 8,6 m
Šířka: 3,5 m
Výška: 2,8 m
Pancéřování: 12,7–102 mm
Motor: benzinový osmiválec Ford GAF (336 kW)
Rychlost: 30 km/h
Dojezd: 161 km
Výzbroj: 1× 90mm kanon T15E2, 1× 12,7mm kulomet M2HB, 2× 7,62mm kulomet Browning M1919A4
Vyrobeno: 27 kusů (1945, včetně prototypů)
Osádka: 5 mužů
Oproti standardnímu Pershingu měl T26E5 „lauf“ téměř dvakrát tak dlouhý. Dobře patrná je také jeho dvojitá úsťová brzda nutná kvůli tlumení velkého zpětného rázu
T26E4 Super Pershing
První prototyp tanku určeného k boji proti nejtěžším německým obrněncům
Pancíř z Pantheru
Podivný obdélníkový blok těsně před zakřivenou maskou kanonu je čelní deska německého tanku PzKpfw V. Podobně se objevila přídavná ochrana také na přídi korby, což dalo vzniknout vrstvenému pancíři. První vrstva přivádí nepřátelský projektil k výbuchu a druhá tak má mnohem větší šanci odolat
Podvozek
Pohybové ústrojí se shodovalo s Pershingem, tento model však neměl blatníky
Hlaveň
jaře 1945 vzrostly obavy z poměrně skromné ochrany tanku přezdívaného Super Pershing, zejména na plášti věže. Koneckonců tento tank se měl stát klíčovou zbraní v boji s případnými königstigery a mohl by tak čelit smrtící síle jejich 88mm kanonu KwK 43 L/71. Příslušníci polních dílen 3. divize proto na plášť věže přivařili 80mm čelní desku získanou z vyřazeného tanku Panther; do obou stran této desky mechanici vyvrtali otvory, aby se dal normálně používat jak zaměřovač hlavní zbraně, tak spřažený kulomet. Další přídavné pláty se objevily na horní části trupu, čímž vznikl impro -
vizovaný vrstvený pancíř. Tyto polní úpravy nicméně zvýšily bojovou hmotnost vozidla na 48,2 t.
Zastavená výroba
Druhý prototyp vozidla M26E4, označený jako Pilot No.2, se vyznačoval instalací mírně pozměněného kanonu T15E2 do upraveného vozidla T26E3. Podobně jako předchozí varianta měl charakteristickou stabilizační pružinu umístěnou nad maskou kanonu. Po zkouškách toto vozidlo posloužilo jako vzor pro sériovou výrobu, během níž došlo k přeznačení na T26E4, ale vojáci stroji říkali Super Pershing.
V březnu 1945 armáda zadala firmě Fisher, aby plánovanou výrobu 1 000 standardních pershingů převedla na lépe vyzbrojenou variantu M26E4. Když ale počátkem května 1945 skončila válka v Evropě, objednávka se smrskla na 25 vozidel dodaných během roku 1946. Co se bojového nasazení týče, do akce se dostal jediný prototyp, který měl údajně v přímém souboji porazit svého hlavního zamýšleného soupeře – PzKpfw VI Ausf. B. O totožnosti protivníka však panují nejasnosti, už proto, že nejbližší německá jednotka vyzbrojená tímto typem se nacházela téměř 100 km daleko.
Věž
Super Pershing měl poměrně stísněnou věž, ve které se tankistům jen obtížně manipulovalo se 130 cm dlouhými granáty do 90mm děla. Problémové bylo také uložení munice
Vyvážení
Kvůli velké hmotnosti kanonu se v zadní části věže nacházelo protizávaží, nutné kvůli celkové distribuci hmotnosti vozidla
