Obcasnik 2016

Občasník Blatničky za rok 2016 Vydáno k obecnímu dni v dubnu 2017

Občasník Blatničky Ludmila Holasová - srdce plné dětí

2016

Foto ze dne 16.9. 2016

Jubilanti

Ludmila Holasová - č.p. 119 70 let

manželé Holasovi - č.p. 119 zlatá svatba

Posezení se seniory 22. 11. 2016

-2-

Antonín Marek - č.p. 91 80 let

Anděla Pavlíčková - č.p. 159 85 let

Antonie Šimčíková - č.p. 2 85 let

Občasník Blatničky Občasník 2016

Obsah:

9. 1.

22. 1.

23. 1.

31. 1.

6. 2.

13. 2.

15. 2.

20. 2.

5. 3.

10. 3.

4. 4.

7. 4.

16. 4.

26. 4.

30. 4.

30. 4.

7. 5.

14. 5.

15. 5.

28. 5.

4. 6.

2. - 3. 7.

25. 7. - 29. 7.

30. 7.

30. 7.

12. 8.

15. 8. - 19. 8.

18. - 21. 8. září 16.9. říjen 7. - 8. 10.

15. 10.

22. - 23. 10.

23. 10.

22. 11.

3. 12.

4. 12.

10. 12.

31. 12.

2016

Fotografie ze života Blatničky .................................................................2 Slovo starostky..............................................................................................4 Tříkrálová sbírka...........................................................................................5 Návštěva učitele Rud. Kostřiby................................................................5 Farní ples.........................................................................................................6 Na Blažeja svatého, učitela velkého......................................................7 Fašank..............................................................................................................7 Myslivecký ples.............................................................................................8 Bourání staré ČOV........................................................................................8 O najlepší kysané zelí na Slovácku-6.ročník.................................... 10 Košt gořalek s ovarem............................................................................. 11 „Vlajka pro Tibet“ na ObÚ....................................................................... 11 Kácení bříz u č.p. 75.................................................................................. 11 Sázení lípy u kostela................................................................................. 12 4. Krojový bazar......................................................................................... 12 Znamení sv. Izidora.................................................................................. 13 Módní přehlídka........................................................................................ 14 Obecní den - košt...................................................................................... 15 Ocenění práce Františka Pančíka........................................................ 16 Desetiletí Jasenky..................................................................................... 16 Královničky.................................................................................................. 18 Netradiční svatba...................................................................................... 18 Rybářské závody na Kačáku.................................................................. 19 Zabíjačkové hody...................................................................................... 19 První příměstský tábor Tom a Jerry.................................................... 20 Pouliční fotbalový turnaj........................................................................ 20 Uzavření prodejny.................................................................................... 21 Hody.............................................................................................................. 21 Druhý příměstský tábor Ferda Mravenec......................................... 22 Grilované speciality.................................................................................. 22 Oprava autobusové zastávky............................................................... 22 Posezení s mládežníky............................................................................ 23 Výsadba nové ovocné aleje................................................................... 23 Volby do JmK.............................................................................................. 24 Krojový bazar.............................................................................................. 25 Výlov Závlahové nádrže Blatnička...................................................... 25 Otevření stezky ......................................................................................... 26 Posezení se seniory.................................................................................. 27 Poslední leč na KD.................................................................................... 27 Mikuláš v kostele....................................................................................... 28 Vánoční koledování.................................................................................. 28 Silvestrovský pochod............................................................................... 28

Přílohy: Lípy v Blatničce................................................................................................................. 30 Forštunk na Suchovsku ................................................................................................ 34 Železnice v Blatničce...................................................................................................... 35 Taneční zábava................................................................................................................. 36 Futrkanón z Blatničky.................................................................................................... 37 Poutník z Thernopyl........................................................................................................ 38

www.obecblatnicka.cz

-3-

Občasník Blatničky

2016

Slovo starostky Vážení občané, letos si připomínáme už 655 let od vzniku naší obce. V sobotu 29.4.2017 se uskuteční v kulturním domě košt vín místních vinařů a jejich přátel, kde bude příležitost při vínku si příjemně popovídat a zavzpomínat. Mnozí vezmou do ruky i toto nové číslo Občasníku, které sestavil Ing. Miroslav Hudeček. Jak je již zvykem, najdete v něm přehled událostí roku 2016, doplněný o zajímavé přílohy našeho kronikáře, které sepsal způsobem jemu vlastním.

Výročí obce oslavíme na hody v neděli 13. srpna 2017 v odpoledním kulturním programu s naší dechovou kapelou Blatnička. Ta je letos totiž také oslavencem, rozdává lidem radost už 45 let. Prozradím, že k tomuto jejímu jubileu připravuje DH Blatnička pro své příznivce samostatný kulturní pořad na sobotu 18. listopadu 2017 v KD Blatnička.

Ale nebudeme v letošním roce jenom slavit, jak by se při výčtu kulturních akcí mohlo zdát, budeme i pracovat. Nejdříve začneme s pracemi na opravě hrází rybníku Kačák, které budou dosypány zeminou, uhutněny a bude provedeno opevnění kamenným pohozem.

Ve 2. polovině roku 2017 se předpokládá Přijaté dotace zapojené do rozpočtu obce: odložená investice společnosti E.ON DisNÁZEV DOTACE Výše dotace v Kč tribuce, a.s. z minulého roku, která spočívá 4 484 000,00 v obnově distribuční sítě NN. Naše obec ze SFDI „Blatnička-stezka pro chodce a cyklisty podél silnice I/54.“ z JMK „Blatnička-stezka pro chodce a cyklisty podél silnice I/54. “ 426 189,00 nyní zpracovává projektovou dokumen202 000,00 taci na nové veřejné osvětlení, které bude z JMK „Pořízení techn. vybavení za úč. zachování prac. míst“ současně prováděno. z JMK „Modernizace knihovny“ 50 000,00 Dle sdělení SPÚ má být letos také vybu- z JMK „Modernizace vybavení kulturního domu“ 123 000,00 dovaná hlavní polní cesta HC4 směrem z JMK „Hospodaření v lesích“ 38 850,00 k Hluku, na které je značená Strážnická vi- z MF Volby do Zastupitelstev krajů a senátu PČR 18 000,00 nařská stezka. z MF „Náhrada škody způsobené bobrem evropským“ 22 205,00 V loňském roce jsme byli v investičních z ÚP ČR oper.program Zaměstnanost 73 119,12 akcích velmi úspěšní, což dokládá tabul341 858,88 ka získaných dotací. Věřme, že letošní rok z ÚP ČR oper.program Zaměstnanost z MŽP „Podpora obnovy funkce krajiny“ 54 000,00 2017 bude obdobný. z MMR „Dětské hřiště“ 393 662,00

Celkem 6 226 884,00

Jarmila Hrušková

Vaše starostka

Vážení a milí obyvatelé Blatničky,

moji prarodiče, Antonín (1908) a Kateřina (1913) Nešporovi se svou dcerou Danuškou (1939), mojí maminkou, za války pobývali v Blatničce. Dědeček byl u finanční stráže a měl na starosti přídělové lístky, babička byla v domácnosti, ale coby vyučená švadlena možná sem tam šila. Moji maminku, podle rodinného ústního tradování, v Blatničce přezdívali „malá komisarka“. Po válce se přestěhovali do Valtic, kde žili až do své smrti.

Coby dítě si pamatuji, že jsem s dědečkem byla na návštěvě Blatničky a mnohem později, někdy po roce 1990, jsem tam byla se svou babičkou Kateřinou, manželem a malou dcerou. V obou případech zřejmě u stejné rodiny, jejíž jméno jsem k vlastní lítosti zapomněla.

Ráda bych si pobyt svých prarodičů v Blatničce osvěžila a uvítám jakoukoliv vzpomínku na ně.

Předpokládám, že na fotografii jsou s mými prarodiči a maminkou právě dospělí i dětští obyvatelé Blatničky. Maminka je dítě v pravém kočárku, babička je rozesmátá paní uprostřed a dědeček je muž vpravo.

Děkuji za čas, který mi věnujete.

PhDr. Zuzana Nešporová Mikulovská 613, 691 42 Valtice nesporova.z@seznam.cz tel.: 724 008 099

-4-

Občasník Blatničky 9. 1.

Tříkrálová sbírka

Tříkrálová sbírka je organizována Českou katolickou charitou a jejím úkolem je pomoc nemocným a různě postiženým skupinám obyvatelstva v naší republice nebo v zahraničí. V České republice se na této sbírce podílí přes 45.000 dobrovolníků.

První novodobá tříkrálová sbírka probíhala v roce 2000 na území olomoucké arcidiecéze a tehdy se vybralo 8,414.699 korun. Pro její úspěch byla v r. 2001 organizována již na celém území republiky. Výnosy sbírek v olomoucké arcidiecézi se postupně zvyšovaly (mimo roky 2006, 2007 a 2008) až v r. 2015 dosáhly více jak desetinásobek (89,306.977 Kč).

2016

My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám. Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka...

My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám. Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka...

V Blatničce jsou výnosy každoročně skoro stejné.

V r. 2016 se v obci vybralo 17.725 Kč (letos v r. 2017 to bylo 17.251 Kč). Tříkrálová sbírka se u nás konala 9.1.2016 a po dědině chodily 3 skupiny, z nichž každá měla 4 dobrovolníky.

1.skupina: Kristýna Šimčíková 2 – vedoucí

Amálie Sečkařová 196

Natálie Sečkařová 196

Kamila Marková 134 2.skupina: Julie Chovancová – vedoucí

Maxim Chovanec 24

Damián Chovanec 24

Karolína Hluší 176 3.skupina Jana Matušková 21 - vedoucí

Adam Míšek 166

Ondřej Míšek 166

Martin Sup 166

22. 1.

Návštěva učitele Rudolfa Kostřiby

V místech současné budovy, kde se dnes šijí kroje, postavil Lidé tohoto světa jsou rozděleni do 4 skupin: v letech 1874-1876 stavitel Jan Malík z Ostrožské Nové Vsi 1. Ti, co ví a o tom, že ví, ví (to jsou učitelé-náš klenot a je jich pro Blatničku první školu. Škola tehdy nevelká rozlohou (asi málo) 4 m x 8 m), ale s velkým přínosem pro obec. Byla zde jedna 2. Ti, co ví a o tom, že ví, neví (to je to naše spící bohatství a je učírna pro 100 žáků, k tomu byt pro učitele a sklep. Učitelé nutno tuto skupinu probudit a podpořit) to dříve neměli lehké nikde a v Blatničce pro ně měli místní 3. Ti, co neví a o tom, že neví, ví (to je většina národa, a proto usedlíci přichystaně zvláště pevné „kožené pobočky s ohnívchodí do školy a učí se celý život) kama nakrátko“. Není proto divu, že u nás docházelo často ke 4. Ti, co neví a o tom, že neví, neví (to je to neštěstí každého střídání kantorů, a když se k tomu přidala doba nejistá, tak se státu, brzda ekonomiky i mezilidských vztahů a hrůza v rodině) Arabské přísloví např. stalo, že ve školním roce 1941-1942 se v naší malé škole vystřídalo za jeden rok 11 učitelů. Pak to vypadalo za jediný školní rok takto: Daňková Anna v Blatničce od 1.3. 1942, přišla z Blatnice a učila zde do 31.3. 1942 Dohnal Karel v Blatničce od 16.12. 1941 a správce školy, přišel z Dol. Němčí a v Blatničce byl do 28.2. 1942, kdy odešel do Dol. Němčí jako správce školy Galušková Miroslava výpomocná učitelka z Uh. Ostrohu, v Blatničce od 1.3.1942 Kotková Marie zatímní učitelka, v Blatničce od 1.9.1941 do 31.10.1941. Od 1.11.1941 má zdravotní dovolenou.

Konečný Bohuslav definit. učitel, od 1.9. 1941 správce školy, v Blatničce do 6.10. 1941, kdy odešel do Ostr. Lhoty Kostřiba Rudolf nastoupil z Boršic nazpět do Blatničky 16.12. 1941 a od 1.3.1942 jmenován zatímním správcem školy

www.obecblatnicka.cz

-5-

Občasník Blatničky Kuřina Josef Růžičková Marie Tichý Jindřich Venclíková Věra Vyoral Alois

2016

v Blatničce od 7.10. 1941 a správce školy do 15.1. 1942 industriální učitelka ručních prací, chodí do Blatničky pěšky 2x týdně z Louky, kde bydlí v Blatničce od 1.11. 1941, přišel ze Zarazic, byl zde do 15.12. 1941, kdy odešel nazpět do Zarazic výpomocná učitelka z Blatnice, v Blatničce od 1.4. 1942 učí náboženství

Od 15.10. 1940 byl R. Kostřiba přidělen do Boršic až do 15.12. 1941, kdy se vrátil zpět do Blatničky. Od 1.3. 1942 byl výpomocný učitel Rudolf Kostřiba jmenován zatímním správcem školy. O prázdninách 1942 jmenován učitelem čekatelem. V říjnu 1942 nejenomže nemusí na zkoušku povinné němčiny, ale sám vyučuje němčině učitele v tomto okrsku, do kterého spadá také Suchov. Od podzimu 1942 do 30.6. 1943 na zdravotní dovolené. Od 1.9. 1943 vykonává správu zdejší školy. Ze školy v Blatničce odešel 20.6. 1945 do sousedních Boršic a pak do Suchova. Odtud se vrátil do rodného kraje a byl přidělen do školních služeb ONV v Opavě. V 50. a60.letech nemohl pro své názory učit, a proto dělal svářeče v podniku Ostroj.

Narodil se 22.1. 1916 v Malých Hošticích na Hlučínsku.

Studoval na reálném gymnáziu v Opavě. Pak studoval bohoslovectví v Kroměříži. Po 6 semestrech maturoval na učitelském ústavu v Opavě. Své první učitelské místo nastoupil v Hati u Hlučína. Po odstoupení Hlučínska Třetí říši v r. 1938 pracoval v zemědělství na Hané. Začátkem škol. roku 1939-40 byl ustanoven na dívčí školu do Veselí n. Mor., odkud odešel do Blatničky. Za pozornost stojí, že při studiu bohoslovecví v Kroměříži se zde setkal s páterem spirituálem Antonínem Šuránkem, který zde během 2. sv. války působil do příchodu kněze Aloise Vyorala, a v Blatničce se jako staří přátelé opět setkali. Kostřiba odmítl učit po zabrání Sudet na sev. Moravě a odešel učit raději na jižní Moravu. V Blatničce bydlel na č.p. 132, kde se mu narodila dcera Marie a syn Josef, později kapelník skupiny Buřinky a Berušky. Někteří z vás si pana Rudolfa ještě pamatují z 30. 11. 2011, kdy byl jako 95 letý na KD v Blatničce. Tento den se konalo setkání se seniory a pan učitel byl vitální. Zvlášť vřelý vztah měl k rodině Markové č.p. 118.

Vzpomínal na Blatničku, kdy zde působil – např. na to, že když šel večer domů, tak tu bylo tolik bláta a to bylo tak milé a věrné, že mezi školou a domem č.p. 132 ztratil galoš. Domů přišel bos a galoš šel hledat až příští den ráno za světla.

Starousedlíci vzpomínají, že chodil vždy „vystrójený jak ze škatulky“, a to s motýlkem pod krkem. Také v háji Jasenová po něm zůstala památka, neboť v dubnu 1944 zde s žáky II. oddělení (východní třídy) vysadil 5.000 ks mladých jasanů.

Dne 22.1.2016 jsme jej k výročí jeho 100.narozenin v Opavě navštívili ve složení: starostka J. Hrušková, novinář A. Vrba z Velké n. V. a Miroslav Hudeček. Jubilant byl na svůj věk čiperný, a tak jsme si s ním slivovicí připili na zdraví a setkání.

Bohužel 29.3. 2016 náš bývalý občan a učitel z 1. skupiny lidstva Rudolf Kostřiba zemřel.

23.1.

Farní ples

Tancuj, tancuj, vykrúcaj, vykrúcaj, len mi pécku nezrúcaj, nezrúcaj, dobrá pécka na zímu, na zímu...

Arcidiecéze Olomoucká má 21 děkanství a 418 farností. Veselský děkanát má 14 farností a 20 obcí, ve kterých žije 31.848 obyvatel. Jednou z těchto farností je Blatnice p.

Sv. Ant., která má 2 kostely a 1 kapli. Ve farnosti žije 2.500 obyvatel a od r. 1656, kdy byla farnost obnovena, se zde vystřídalo přes 40 farářů a přes 50 kaplanů.

V sobotu 23. ledna 2016 se v sále KD v Blatnici p. Sv. Ant. konal 13. farní ples pod záštitou Svaté Rodiny. Na programu byl v 17,00 hod. Čaj o páté pro všechny generace se soutěžemi a diskotékou. Zahájení plesu se konalo ve 20,00 hod. s Dechovou hudbou Vacenovjáci. Na plesu vystoupili členové tanečního klubu Rokaso. Na zábavě byla bohatá tombola a co by to byl v Blatnici za bál, na kterém by neprobíhala degustace místních vín z Roháča z nadm. výšky 279 m až po vína z humen u Svodnice z nadmoř. výšky 220 m. Byly zde zlatavé moky od dědáčků Švýcarů Müllera i Thurgau z Geisenheimu až po víno od kmocháčka Chardonnay ze Země gallského kohouta.

-6-

Občasník Blatničky 31. 1.

2016

Na Blažeja svatého, učitela velkého

Původně chodili malí školáci po obchůzce 12. března na den úmrtí sv. Řehoře Velikého, kdy se říkalo, že „Na svatého Řehoře, čáp letí od moře, ...pakli nám masa nedáte, na svojích hrncoch poznáte, když budú létat z police do mlynářovy světnice. žába hubu otevře a líný sedlák, který neoře“. Sv. Řehoř I. Veliký (540 – Tam sa nažerú pšenice z té nakradené měřice...

12.3. 604) v pořadí 64.papež od 3.9. 590 zvolený do svého úřadu proti (obdoba našeho zpěvu sv. Blažeje na Slovensku). své vůli totiž kupoval děti jako mladé otroky, a pak je dával vyučovat.

Teprve později byl svátek obchůzky přesunut na sv. Blažeje, kdy bylo povinností všech členů rodiny, aby jim kněz v kostele ráno po mši položil svíce křížem ke krku pod bradu, a aby je nebolelo přes rok hrdlo a hlavně aby nedostali záškrt – v té době častá příčina smrti.

Po Blatničce chodili blažejáci v roce 2016 posledního ledna. Bylo pěkně, 6 st. C tepla, svítilo slunce a vál čerstvý větřík. U kostela se v 10,00 hod. sešlo 9 chlapců a chodili po vsi od domu k domu za zpěvu: „ Na Blažeja svatého, učitela velkého...“ až do 12,30 hod., kdy blažejáci ve složení: Dominik Klepáč č.p. 34, Martin Sup č.p. 166, Adam Míšek č.p. 166, Ondřej Míšek č.p. 166, Maxim Chovanec č.p. 24, Damián Chovanec č.p. 24 a Jakub Koňárek č.p. 193 skončili ve vinotéce na č.p. 143. Vybralo se 7.682,- Kč. Po čaji a cukroví kluci odevzdali šavle a odnesli si do důchodu historku, kterou budou jejich vnuci poslouchat, jako my jsme kdysi naslouchali našim dědáčkům, když bojovali za císaře pána na Piávě proti Taliánovi.

6. 2.

Fašank

Fašank (masopust) začíná po svátku Tří králů(6.ledna) a končí na Popeleční středu, kdy je na oběd již jen čočka s vajíčkem. Poslední tři dny fašanku – neděle, pondělí a úterý mají název ostatky. Fašanku se v cizině říká také karneval a je to období hodování, zabíjaček, veselí, masek a také karnevalových průvodů, jelikož následuje do Velikonoc čtyřicetidenní půst. Komu se zdá, že fašanky jsou v Blatničce skromné a cudné, ať si odskočí se podívat na konkurenci do Rio de Janeira, pod Sochu Krista Spasitele (výška 30 m a rozpětí paží 23 m), popř.na skromnější průvod masek v Santa Cruz de Tenerife.

Fašanku, fašanku už je ťa namále, jako téj rosenky na zelenéj trávě.

Fašanku, fašanku zelený krušpánku, nebudu ťa nosit, enom do fašanku.

V Blatničce byl v sobotu 6.února 2016 sraz masek v 10,00 hod. před hospodou Na rožku. Průvod masek za doprovodu hudby se vydal tradičně nejdříve do Hrubé uličky, kdysi zvané Kostelní a pak nabral směr na Horní konec. Ze vzpomínek z doby před 50 lety si pamatuji, že v Hrubé jsme pili coby fašankáré poctivě slivovici nebo víno v každém domě. Pak jsme popíjeli skromněji a ti, co nakonec došli na Dolní konec, již měli půst větší jak o Popeleční středě. U kočara, na kterém byly 3 demižony nebo bečičky musela být odpovědná osoba, protože se musel dodržovat celibát bílého vína, červené-

ho vína a slivovice, i když také tady došlo někdy k incestu. Nakonec se ale vždy vše vypilo. Večer po chození byla „ U Maňáků“ fašanková zábava. „Fana Maňáková“ namastila dřevěný parket a zrodily se taneční kreace hodné Star Dance, které se však časem ztratily jako zvuky lesních rohů ve větru vzpomínek.

www.obecblatnicka.cz

-7-

Občasník Blatničky 13. 2.

2016

Myslivecký ples

V každé ženě je geneticky zakódována vloha pro mateřství, a tím nutnost zachovat lidský rod. Také muž má v sobě zase uloženy lovecké pudy, které mu zůstaly z doby, kdy bylo nutné zajistit potravu pro rodinu nebo kmen. Mark Twain kdysi řekl, že každý muž chce přechytračit rybu, koně a ženu. Postupem času ženy četnost porodů přestaly přehánět a děti vidí spíše jako perspektivně za horizontem. Zato převzaly na sebe místo mužů šoulačku na potraviny v supermarketu a na doby, kdy se stálo v zatočené frontě u Hladíka v obchodě se smíšeným zbožím s konvičkou na mléko, si dnes jenom nostalgicky vzpomenou. Při čekání v davu si tehdy sdělily zaručené nejnovější zprávy o dění v dědině a poklidný zástup mohl vzrušit jen příchod chovatelky obecního kozla, která měla při nákupu nepsané garantované právo priority. Po jejím odchodu se sice dlouho větralo, ale přetržená nit byla vždy brzy nalezena. Chlapi zase své lovecké vášně dnes přesunuli blíže ke koštéřu a organizují naháňku na ženy, zábavu a alkohol do tepla na dohled pivní pípy.

Já su malý mysliveček, sotva flintu nesu, hodím si ji přes rameno a pospíchám k lesu...

Další plodné lovecké kolo zorganizovali zdejší příznivci sv. Huberta na 13. února 2016 do místního KD, kde byl již tradičně jeden z nejlepších plesů bálové sezóny na vsi. Za 100,- Kč jste mohli v 19,30 hod. vstoupit do bohatě vyzdobeného hája, kde se na vás z nadhledu dívala spárkatá, pernatá, černá a někde i dravá zvěř. Mladým k polce i argentinskému tangu a starším k rulandskému bílému i červenému dornfelderu vyhrávala místní dechová hudba Blatnička. Už z historické kuchyně, jejíž sláva kdysi dávno pradávno nebes nad Kobylicú se dotýkala, se linulo tanečníkům v ústrety šestibodové menu. Chutné markovo-němečkovské speciality byly v soutěži o mišelínskou hvězdu reprezentovány následovně: 1. Myslivecký talíř - dančí, srnčí, kančí medailonky, houbová omáčka, zelen. obloha, americké nebo šťouchané brambory, za pouhých 150,- Kč.

2. Myslivecká jehla – zelen. obloha + americké nebo šťouchané brambory za 120,- Kč 3. Dančí svíčková na smetaně + knedlík, za 100,- Kč, nekup to 4. Pečený divočák + zelí, knedlík za 100,- Kč 5. Karpatské potěšení-zvěřinové nudličky, žampiony, kápie, zelen. obloha, americké nebo šťouchané brambory, vše v ceně jen za 100,- Kč 6. A co by to bylo za jídlo z divočiny, kdyby zde chyběla památka na Turky – guláš. Jako třešnička na dortu byl 6. bod – zvěřinový guláš s chlebem, za hubičku v částce 70,-Kč.

V duchu hesla „Budiž prokleta zvěřina ve druhé vodě“ bylo možno zvlažit vyschlá hrdla víny z vinotéky stojící na naší starobylé trati Novinky. Mimo výše vzpomenutých dvou vín zde bylo možno ochutnat mléko starců odrůd: Děvín, Chardonnay, Müller Thurgau, Zweigeltrebe rosé a Rulandské modré. Láhev 0,75 l za 95 – 110 Kč (úplný masakr cen).

Vyvrcholením zdařilého večera byla tombola o 254 cenách, z nichž 16 bylo hlavních a 238 byly ceny přímé. Většina z hlavních 16 cen byli čtyřnožci. Přímé ceny tomboly přes pel-mel, zvěřinu, která doskákala a doletěla, končily feferonkami. „Vlídný Huberte děkujeme Ti moc a dojdi k nám příští rok zas“.

15. 2.

Bourání staré ČOV

I vstal z popela bájný Fénix, aby Helia na obloze zastínil.

Po chvíli však křídla svá složil a člověku pokorně začal sloužit.

-8-

K životu člověka stačily dříve denně 3 litry vody. Příslušnici kmenů San (Křováci) na jihu Afriky by byli vděčni i za polovinu tohoto množství na den, ale to není známka dobré životní úrovně (proto zůstali Křováky). Současný moderní člověk spotřebuje více jak 200 litrů vody denně a jen sama Blatnička nebo spíše její osadníci vyprodukují denně v průměru 60 m3 splašků. Převážná část tohoto množství, pokud není čištěna, se zpět do vodotečí dostává znečištěná. Na tajemství výroby znečištěné vody by Sherlock Holmes sdělil: „ Jak

Občasník Blatničky

2016

prosté, Watsone.“ Jenže jak vodu nazpět vyčistit? To již tak prostinké není. Kdysi dávno tento problém řešila mocná Matka příroda samočistící schopností potoka nebo řeky, ale ty doby už jsou nenávratně pryč, tak jak loňské zdraví a sama Matka příroda začíná být invalidní. Nyní na znečištění vody nastoupily moderní čističky odpadních vod (dále jen ČOV), aby jak pravil J. Wolker:

„...uprostřed strojů, pák, kotlů a železných tyčí dělníků deset své svaly železem propletlo, aby se ruce a oči jim změnily ve světlo.“

Na dokončenou kanalizaci pod obcí v r. 1976 nenavazovala na konci potrubí kanalizace z obce ČOV a splašky z obce tak končily v rybníku Kačák. S výstavbou ČOV u Kačáku bylo započato v r. 1978 a to se stavební skupinou z místního JZD pod vedením Karla Pojezného z Veselí n. M. Dalším rozšířením ČOV v r. 1980 o druhou stanici BIOVIT z Vítkovických železáren od dodavatele Hutní stavby Košice bylo tehdy ocenění ČOV zvýšeno na hodnotu 2,011.000,Kčs. Na obsluze této ČOV se postupně podíleli Jaroslav Hudeček č.p. 94, Stanislav Žufánek č.p. 168, Luděk Bureš č.p.

172 a Stanislav Rumíšek st. č.p. 54. Přestože ve své době vzniku byla tato ČOV na velmi dobré úrovni, neboť odpadní kal byl provzdušňován a čištěn mikroorganismy, které se postupně jako odumřelé vyvážely a byly nahrazovány nově přivezenými „blchami“, v nové době zastarala. Postupem času vznikaly technologie nové a tato ČOV musela být modernizována. Zatímco stará ČOV vyčistila max. 219 m3 splašků za den, nová ČOV má výkon 864 m3 za den.

Po 40 letech od dokončení kanalizace v obci bylo 15.2. 2016 započato s bouráním tří starých ocelových věží nadzemní ČOV. Tak jako bájný Fénix se zrodil z popela, tak se začala z Matky země rodit nová ČOV. Bylo započato s výstavbou nového 224 m3 velkého podzemního prostoru 4,9 m pod úrovní terénu pro novou biologickou stanici. Na tuto podzemní stavbu, ve které jsou umístěny 3 v sobě a na sebe navazující nádrže, muselo být vyvezeno 1.657 m3 zeminy. Nová ČOV je provedena jako mechanicko-biologická čisticí stanice. Po prvotním odstranění mechanických nečistot na česlech je odpadní voda vedena do odlehčovací komory (aktivační nádrže), ze které je přečerpána do nádrže biologického reaktoru (dosazovací nádrž). Zde je surová odpadní voda provzdušňována provzdušňovacím zařízením AN-TRITON s ponorným vrtulovým míchadlem a promíchána s aktivním kalem. Přebytečný kal je odčerpán do uskladňovací nádrže a odvážen fekálním vozem. Projektantem stavby ČOV v Blatničce je DUIS s.r.o. Brno. Cena stavby bez DPH činí 13 mil. Kč a jejím investorem jsou Vodovody a kanalizace Hodonín, a.s. Purkyňova 2. Koncem roku 2016 byla výstavba nové ČOV dokončena a od 15.12.2016 na ní začal probíhat roční zkušební provoz.

www.obecblatnicka.cz

-9-

Občasník Blatničky 20. 2.

2016

O najlepší kysané zelé na Slovácku - 6. ročník

Naše dobře známé hlávkové zelí je z botanického hlediska brukev zelná (Brassica oleracea). Původně rostlo zelí v pravěku ve Středozemí jako nevelký keřík. Postupem času se z tohoto planého zeleného keříku stala naše dobře známá hlávka zelová. Z té pak vznikl např. i květák. Toho si všiml i Mark Twain, který prohlásil, že „Broskev byla kdysi hořkou peckovinou a květák není nic jiného než pořádně vycepované zelí“. Zelí se v české kotlině na počátku novověku stalo v kuchyni základní kulinářskou surovinou, neboť bez zelí neuvařila tehdy selka oběd. Také žádná zámořská loď nevyplula až do 20.stol nejen bez soudku rumu na palubě, ale v podpalubí musely být uloženy bečky kysaného zelí. Kysané zelí totiž obsahuje velké množství provitamínu C (kys. askorbové) a konzumací kysaného zelí se námořníci chránili proti výskytu kurdějí, kdy při nedostatku vitamínu C např. hrozí mimo snížení imunity také vypadávání zubů. Monopol zelí v kuchyni skončil v roce 1771, kdy byla 2 roky po sobě neúroda zelí, ale kdo nasadil brambory, měl vyhráno, jelikož úroda brambor byla dobrá. Královna Marie Terezie na zamezení hladomoru nechala sice přivézt do českých zemí z Pruska brambory, ale zároveň tehdy také nařídila na dominikální (panské) i rustikální (poddanské) půdě pěstovat brambory ve větší míře. Tak se brambory přivezené z náhorních planin jihoamerických And Španěly v r. 1565 na dvůr svého krále Filipa II. staly konkurentem zelí na jídelníčku českého gurmána. Ve velkém řecko-římském zápase však mezi vepřo-zelo-knedlo a řízkem s bramborovým salátem je v moravských restauracích zaznamenávána dlouhodobě plichta.

Kulturní dům v Blatničce se stal 20.února 2016 kolbištěm klání s názvem „ O najlepší kysané zelé na Slovácku VI.“ Mezinárodní jury byla zastoupena mužem tmavší pleti panem Rodinem Massodou z daleké Francie. Ve 14,00 hod. byla přehlídka 107 vzorků kysaných výrobků zahájena předsedou Zelinářské unie Čech a Moravy ing. Jaroslavem Zemanem.

Každý účastník tohoto programu dostal u vstupu jako protihodnotu za vstupné 80,- Kč tužku, hodnotící list a program, který tvořily: Dětský soubor Žeravjánek ze Žeravin, harmonikář Jan Gajda ze Strážnice, dětský soubor Štěpnička z Veselí n. M., Jasenka Blatnička a cimbálová muzika Falešnica. Hladné žaludky a mlsné jazýčky uspokojovaly v průběhu náročného odpoledne výrobky z mouky a zelí žen z Kozojídek v kuchyni KD. Nabízely pagáčky, karbanátky, krajance, zelný salát, pirožky se zelím i kyselicu.

Jídelníček byl obohacen o zabijačkové speciality spojený s minikoštem vín.

Z přítomných 300 návštěvníků bylo porotě odevzdáno 130 hlasovacích lístků.

V průběhu hodnocení dodaných vzorků byla komisí u kandidáta na vítězství provedena diskvalifikace za nečestné jednání a následovně po 18,00 hod. sděleno, že 1.místo náleží Pavlu Hálovi z Veselí n. M., stříbrnou medaili získal Miroslav Maňák z Louky a krásný bronz si odnesla Ludmila Pavlicová z Kozojídek. První tři místa byla dále oceněna třemi kameninovými hrnci na zelí, které věnovala Zelinářská unie Čech a Moravy.

Někdo má rád zelí, jiný zase zelíčko, někdo ho rád maštěný, jiný jen maličko.

Někdo kmínové, jiný víc kyselo, někdo vařený, jiný k tomu masíčko.

- 10 -

Občasník Blatničky 5. 3.

2016

Košt gořalek s ovarem

Všechno se mění, jen obliba piva a vepřového trvá. Zatímco před 20 lety Piju já, piju já, už sem prepíl šecko, spotřeboval každý občan České republiky 8,2 litru 100% lihu, vypije nyní eště mám prepíjat z koňa sedélečko. každý obyvatel ČR již 10,4 litru čistého etanolu. Od r. 1989 stoupla spotřePiju já, piju já, eště mám propíjat tebja galánečko. ba čistého lihu o třetinu. V r. 1989 vypil každý občan ČR 13,5 litrů vína, zaPiju já, piješ ty, obá šak lumpé sme my. tímco v současné době jej vypije 18,5 litru, což je nárust o 37 %. V současnosti se v ČR provede za rok 350.000 domácích zabíjaček. V r. 1970 bylo provedeno v Blatničce za rok více jak 200 zabíjaček, poslední roky to není ani 10 čuníků v dědině co potěší prostého občana u stolu. Kdo vymyslel ovar, měl by být navržen na Nobelovu cenu. Pokud by ji úředníci ve Stokholmu neschválili (asi ne, protože ti na domácí zabijačce nikdy nebyli a neví, o co přišli), tak by tomuto géniovi měl být za teplý ovar in memoriam udělen Řád Bílého lva I. tř.

Světovému vývoji se nevyhnula ani Blatnička. V sobotu 5.3.2016 se v hospodě Na rožku konal 1. místní „Košt gořalek s ovarem“. Za vstupně 100 Kč měl host možnost na obdržený list hodnotit podávané destiláty a k tomu měl v ceně vstupného na obnovu chuťových pohárků porci vepřového ovaru. Jaká to geniální kombinace. Degustovaná kořalka byla pořadateli rozdělena do 3 kategorií: slivovice, hruškovice a ostatní destiláty včetně likérů. Každý předložený vzorek byl hodnocen od 1 do 5 bodů. Na degustaci bylo 35 vzorků slivovice z celkového 57 kusů různých destilátů. Atraktivní akce se zúčastnilo 70 hostů. Vítězné zlaté vavříny za 1.místo si odnesl ing. Ant. Minařík č.p. 192 , druhé místo získal Ant. Marek č.p. 67, bronz za lahodný destilát patřil Petru Šimčíkovi č.p. 2 a bramborovou medaili za voňavé 4. místo si odnesl Jaroslav Sidon č.p. 148.

10. 3.

„Vlajka pro Tibet“ na ObÚ

Kdysi dávno, pradávno šel po „Hedvábné Žádný člověk není ostrov sám pro sebe. Každý je kus nějakého kontinentu, cestě“ ve 13. stol. kupec benátský Marco část nějaké pevniny: spláchne-li moře hroudu, je Evropa menší, jako by to byl Polo k mongolskému chánovi Kublajovi do nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj. Smrtí každého člověka země, která byla středem světa. Na této pouje mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana. ti prošel Tibetskou náhorní plošinou ve výš Zvoní tobě.

John Donne ce 4.500 m po „Střeše světa“, kde se nachází také nejvyšší hora této planety Mount Everest. V roce 1913 zde byl vyhlášen stát Tibet, jehož samostatnou existenci ukončila v říjnu 1950 bitva u Čhamdo, kde se střetla tibetská armáda s 8.000 vojáky a domobranci proti 40.000 vojákům čínské armády. Za 2 dny bylo zabito 4.000 tibetských obránců. Bylo rozhodnuto. Dalajláma se ubíral k Indii.

Mezinárodní kampaň „Vlajka pro Tibet“ se koná vždy k 10. březnu, na výročí Tibetského národního povstání. V ČR byly poprvé vyvěšeny tibetské vlajky v r. 1996 na 4 radnicích. V r. 2016 vlajky Tibetu vlály na 753 radnicích. K 57. výročí povstání Tibeťanů byla 10. 3. vyvěšena tak jako loni také na budově našeho obecního úřadu. Vyjadřuje naši solidaritu s tibetským národem v jeho snaze o samostatnost a svébytnost.

4. 4.

Kácení bříz u č.p. 75 Bez hudby a projevů zasadil v 70. letech miStůj břízo zelená. nulého století k Ratajskému kříži dva smrky Pod městečkem vojna silná. stříbrné a na místě bývalé zvonice Jan MiMůj bratříček na ni jede, nařík č.p. 105 (nar. 12.11. 1914) dvě břízy tři jablíčka v ruce nese. bělokoré. O stromky se pečlivě staral, takže rostly rychle a skoro se zdálo, že vyrostou až do nebes. Jeho manželka Marie, která k nám přišla až z dalekých Hýsel za Kyjovem, se zase dlouho pěkně starala o výsadbu kolem kříže Ratajského. Tatínek Marie Minaříkové č.p. 105 se jmenoval Eliáš. Toto jméno mu dal při křtu farář na radu kmocháčka Jana, který se před tak významným skutkem na dalekou cestu z Hýsel do kostela svatého Václava v Kostelci posilnil o jednu štamprlku víc. Tatínek měl dostat u křtu

www.obecblatnicka.cz

- 11 -

Občasník Blatničky

2016

původně dohodnuté jméno Štěpán po dědečkovi, ale kmocháček to jaksi popletli. Babička Marie prý celý týden plakaly, cože to má její vnuk za jméno. Nakonec ale Eliáš vyrostl dobře, protože byl v 1. sv. válce v Krakově u 1. pevnostního dělostřeleckého pluku.

Kdo si 4. dubna přivstal, mohl vidět na dvou padesátiletých břízách před č.p. 75 lozit dvě postavy, které řežou vedle sebe a nad hlavou větve bříz. Nakonec se naši bíle-zelení souputníci nenávratně ztratili a dosud marně čekají, kdo znovu zasadí jejich pohrobky, jak to kdysi udělal dobrý muž Janek Minařík řečený Stopětka.

7. 4.

Sázení lípy u kostela

V minulém čísle tohoto nejčtenějšího periodika Blatničky, které monitoruje dění od Jasenové až po Rejmanův špic, jste se mohli dočíst, že 7.12. 2015 naše lípa Eva-pramáti u kostela dokonala pod motorovou pilou svou pouť pozemskou. Pro novousedlíky uvádím, že jak pravil náš krajan, je pozemek Rejmanůj špic nejen do „špice“, ale je i nejnižším místem katastru, kde v nadmořské výšce 234 m opouští Svodnice (dříve Svarka) území Blatničky. Biohmota pokácené lípy byla využita na výrobu tepla, řezbářské účely i jako mulčovací materiál. S menší slávou než bylo v r. 2015 loučení s lípou a její vlastní skolení, se setkalo 7.4.2016 sázení její vnučky Blaženky. Nová lípa byla přivezena až z Nivnice a byla zasazena opodál u hřbitovní zdi do náruče kořenů její předchůdkyně.

Tak jako stará pokácená lípa je i nově zasazená Blaženka lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), a tím i vhodná na lipový čaj s rumem. Za její zakoupení a zasazení se zaplatilo 4.100,- Kč z peněz, které vybrali na obchůzce dědinou blažejáci 31.1. 2016 (viz výše).

Tři rody u nás platí jen, to otec, syn a děd.

To celý náš rodokmen-to kořen, strom a květ.

A naše paměť nejde dále-ni naděje na příští čas, než děd co zachoval, syn synu dal zas.

Co bylo, může říci nám, jen u hřbitova věž.

Jen někde mlhavé zvěsti hlas nám slůvko řekne víc, jak praděd náš trpěl kdes.

Jak šťasten byl, to nic!

Tak ořem, sejem, hyneme však pýchy dalecí, my starší jsme a budeme víc než rody knížecí!

J.V. Sládek

16. 4.

Krojový bazar

V kamnech praská, dědek shrben pláče, svadlé ruce syn mu zulíbá, kolo mlčí, vnouče kolem skáče „Táto, proč se kolo nehýbá?“

- 12 -

Někdy jsou chvilky v životě lidském, kdy to staré nemusí být horší než to moderní.

Nebývá to často, ale někdy je lepší dědova dřevěná mísa než míšenský porcelán.

Občas se mi stává, že při pohledu na novou módu mi zůstává rozum stát (bohužel jen rozum) a sám sebe se ptám, zda někdo nešije zase císařovy nové šaty. Čas bílých košil „dederonek“ a „šusťáků“ skončil. Ta doba, kdy ještě po příjezdu na křižovatku spolujezdec hlásil: „Zleva volno, zprava tanky!“, je tak jako čas sukní krasokvětů, aplikovaných halenek a harasových šátků nenávratně pryč. Sic? Kdo

Občasník Blatničky

2016

nyní nenosí rifle nebo tmavé kalhoty, jako by nežil. Současní návrháři modní konfekce jsou otcové, kterým se rodí dvojčata různého pohlaví a oni si nechtějí dělat starost, co si které jejich dítě právě obleče.

Proto byl v sobotu 16. dubna 2016 od 9,00 hod. do 12,00 hod. uspořádán v prostorách Tradic Slovácka, o.p.s. Blatnička již IV. krojový bazar. Kdo chtěl nakoupit nebo vyměnit boty, klobúky, opasky, šátky, šatky, vlňáky, lajble, haleny, fěrtůšky, fěrtochy, šorce, rukávce, jupky, dětské kroje či jiné out svršky, byl vítán a měl příležitost. Za vstupné pro dospělé 20,- Kč a děti zdarma bylo možno v doprovodném programu zhlédnout ukázku lidových řemesel. Na dospělé i děti čekala tvůrčí dílnička a koutek pro nejmenší, neboť kdo si hraje, nezlobí, a věk není rozhodující.

26. 4.

Znamení sv. Izidor

Tak pravila nejmladší dcera knížete Kroka – Libuše, když vysílala posly své Ten budoucí kníže váš oře se dvěma voly. pro Přemysla Oráče do Stadic ve víře, že kdo hlubokou brázdu na poli vy- Je-li vám libo, vezměte koně, řízu, plášť a přehozy oře, uznání či bohatá žeň jej nemine. Ne vždy to však byla pravda, i když ... a jděte tomu muži vzkaz vyřídit ode mne i lidu Zemědělství bylo základem života v Blatničce několik staletí. Nejstarší a přiveďte sobě knížete a mně manžela. zmínka o osídlení na území naší obce je doložena před 40.000 lety lidmi, Muž ten má jméno Přemysl. Jeho potomstvo kteří zde zanechali opracované kamenné nástroje. Na vrchu Padělíků (hobude vládnout této zemi na věku věkův. rizont na sever od Zápovědí) a na Padělkoch (západně od Miliov) se totiž usadili lovci a sběrači. Toto první společenství lidí se živilo lovem zvěře a sběrem rostlinných produktů. Nezanedbatelnou součástí jejich jídelníčku byly ryby, vejce, ptáci, plazi, obojživelníci a vše, co v době hladu zasytilo trávicí ústrojí nebo zahnalo pocit hladu.

Zemědělství vzniklo v neolitu (mladší doba kamenná = 8.000-5.000 let př. n. l.) jako přechod od lovu a sběru k pěstování plodin i chovu dobytka. Jako plodiny se začaly pěstovat obiloviny, luštěniny a textilní rostliny. Byly domestikovány ovce, také kozy, hovězí dobytek a další zvířata. Člověk se usadil a stal se z něho sedlák. Vznikla sídliště, ze kterých se stávaly postupně dědiny, tak jako je Blatnička.

Sedlák sice pracoval s chutí usilovnou na národu poli dědičném, ale ne vždy se mu dařilo. Mimo sousedů, se kterými je problém dodnes, se musel bránit šelmám, škůdcům i chorobám. Aby to neměl tak jednoduché, přicházely mimo nemocí vždy přírodní síly v podobě vichřic, mrazů, sucha, záplav a dalších úkazů, které nebyl schopen ovlivnit. Není proto divu, že začal na nevysvětlitelné problémy svého života hledat pomoc a spásu taktéž u nadpřirozených bytostí, kterým věřil a o kterých se domníval, že jej uzdraví a ke štěstí jej za pluhem do plné stodoly přivedou. Člověk hledal, až našel sv. Izidora.

Na Pyrenejském poloostrově se v Madridu narodil kolem r. 1070 chlapec, který dostal jméno Izidor. Když vyrostl, stal se

www.obecblatnicka.cz

- 13 -

Občasník Blatničky

2016

u svého pána a šlechtice čeledínem. Vlastní pílí se přičinil o zvelebení polí majitele, a tím zachránil zadlužený statek. Za to jej baron povýšil na vrchního čeledína. Jelikož problém a závist je všude, tak i ostatní čeledíni na dvoře svého pána jej pomlouvali, že pro pravidelnou návštěvu kostela zanedbává Izidor obdělávání pole. Majitel statku se tedy sám šel podívat v době návštěvy Izidora v kostele na své pole, kde však spatřil dvě cizí osoby-anděly jak s dvěma voly orají jeho půdu a poznal, že se děje něco zázračného. Proto je sv. Izidor často znázorňován jako modlící se muž u obrazu na tyči a na pozadí orají pole dva andělé s párem volů. Sv. Izidor bývá znázorňován jako prostý venkovan s vidlemi, cepem, pluhem, kosou, motykou, rýčem apod. Jen někdy se k nim připojuje ještě i růženec nebo krucifix.

Jeho pán mu pronajal pole, o které se Izidor pečlivě staral a zvířata nikdy netrápil. Izidor se oženil a jeho ženou se stala Marie Toribia. Oba pomáhali chudým a potřebným, jak jen to bylo možné. Izidor zemřel na zimnici 15.května 1130.

Když po čtyřech desetiletích jeho hrob otevřeli, jeho tělo bylo zachovalé stejně jako i oděv. Přenesli jej tedy do kostela sv. Ondřeje v Madridu a sv. Izidor se stal patronem Madridu. Mimo Španělska je sv. Izidor uctíván v Tyrolých, jižním Německu a v Bretani. Po kanonizaci papežem Řehořem XV. v r. 1622 má v církevním kalendáři sv. Izidor svátek 15.května spolu se sv. Žofií, o které zlé jazyky tvrdí, že všechno víno v tento den sedlákovi vypije. Izidorova žena Maria Torbia zemřela 8.října 1140 a také ona byla nařčena z nedodržení manželské věrnosti, což vyvrátila tím, že přešla suchou nohou přes hladinu řeky. Tak jako její muž Izidor se i Marie Torbia stala světicí a pro jejich píli na poli i ochranu domácích zvířat se stali patrony sedláků a života na vesnici.

Ještě za života sv. Izidora bylo v zemědělství zaměstnáno 90% obyvatel. V polovině 20. stol. se zemědělstvím živilo v Blatničce více jak 50% dospělých. Koncem 80.let 20.stol. pracovalo v zemědělství 4,7% práceschopné populace naší republiky. Nyní je to již pouze 1,5%.

Všechno se mění. Dříve měl čtvrtláník 3,5 ha půdy, ve chlévě krávu a uživil rodinu. Nyní na zajištění rodiny musí mít zemědělec nejméně 50 krav a více než 130 ha půdy, a přesto je jeho budoucnost nejistá.

Naši předkové měli rčení, že koníček je tatíček a kravička matička. Ten vytesaný kůň na znamení se jménem Suroň byl v Blatničce ustájený na mém současném dvoře. Spolu s Daliborem byli posledními plemennými hřebci, o které se staral Alois Pištěk z Těmic. Suroň i Dalibor byli českými chladnokrevníky a jednalo se o ryzáky. Ta vytesaná kráva se jménem Endy byla dojnice plemene Jersey, kterou jsem si nechal přivézt v r.

1990 ze Sárska a o které jsem si bláhově myslel, že nás bude živit. Žel, dopadlo to úplně jinak, než jsem si představoval, tak jak se to člověku v životě často stává. Dědové říkávali, že všechno pomine jak maso v komíně. U mne zůstaly na zemědělství jen vzpomínky a ztracené ideály, že národ bude hrdý na selský stav a že krajinu bude udržovat zemědělec, který v ní žije.

Dubové znamení sv. Izodora vytesal v r. 2013 pan Vladimír Groš z Milokoště a bylo zde postaveno 26.4. 2016 nákladem Miroslava Hudečka č.p. 16 jako upomínka na to, že se zde kdysi dávno vyráběly potraviny a žili tu sedláci.

Dřevěnou památku z dubového dřeva můžete vidět u kapličky v mezinárodním skanzenu, který tvoří Poutník thermopylský z Peleponezu, Konstantin s Metůdkem z Byzancie a Izidorek z Pyreneje.

30. 4.

Módní přehlídka

Kdo není oblečen IN, nemá postavu podle houslí a nevydává závan decentní vůně, jako by nežil. Kde jsou ty doby, kdy jsem za úplné tmy v JZD i mimo něj jako zootechnik poznal, kdo je dojička, kdo byl krmit koně, kdo jde od prasat nebo jaký je aktuální zdravotní stav telat. Kdysi měli lidé na dědině k sobě blíž, jelikož jejich odér byl totožný a nějaký Chanel či Dior No. 5 je nechával klidnými. Později kdysi dávno mladí se o svých předcích vyjádřili, že voněli jak rasova plachta. Mouchy lidem moc nevadily, v příjmu peněz, oblečením i vůní si byli blízcí. Nejlepší byly ty boty, do kterých neteklo, řidili se heslem „Staré, jak nové“. V roce 1964 jsme jako mladí požárníci v rámci cvičení ČSPO umývali Hrubou uličku. Hodně starších lidí kroutilo nad naší snahou hlavou s otázkou:

Je to pravda odvěká, že šaty dělaj člověka, kdo je nemá, ať od lidí pranic nečeká.

Dokavad jsem nahatý, od hlavy až po paty, nikdo neví, kdo je chudý a kdo je bohatý Jan Werich

- 14 -

Občasník Blatničky

2016

„Nač to děláte? Šak to blato tu bude zas a furt!“ Snad to byl ten zlom, kdy mladí již chtěli vypadat lépe než jejich rodiče a jak říkali babička Apoléna Sovišova č.p. 19, která šńóřila své dvě dcéry a okolí jim to vyčítalo slovy: „Paráda na ulici - nic v truhlici“ , tak tetička Apoléna kontrovaly:“Parádu, tú vidí každý, ale do žalúdka nikdo nenahlédne“.

Tradice Slovácka o.p.s. pořádala v prostorách šící dílny na č.p. 98 v Blatničce 30.4.2016 v 15,00 hod.jako předskokana kulturního programu na večerním obecním dnu módní přehlídku. Byly předváděny vlastní modely inspirované folklórem i lidovým krojem s jarními motivy. Vstupné dobrovolné, zájem o etno styl na módním molu velký, zážitek až do večera dokonalý, spokojenost úplná.

30. 4.

Obecní den - košt Letos jsme 30. 4. 2016 spěchali Cestička k domovu krásně se vine, z domova cestičkou ke kulturníhezčí a krásnější než všechny jiné. mu domu na 17. Obecní den, který Mateřídouška a šalvěj kolem ní voní, začínal v 19,00 hod. Chodníky nenikde jinde se nechodí tak jako po ní. lemovala šalvěj ani mateřídouška, Kdybych ve světě bůhví kam zašel, tu cestu k domovu vždycky bych našel. i když pamětníci si vzpomenou, že Kdybych ve světě špatně se míval, na místě současného mostu u KD na této cestičce vždy bych si zpíval. byl u pálenice brod a u tohoto brodu na levobřežní straně Svodnice rostlo pod třešňovými korunami velké množství mateřídoušky, bohužel ve společenství máčky ladní, které se v Blatničce říkalo „královo zelé“. Taky zde kvetlo hodně modré ostrožky stračky, domácími zvané „dědovy gatě“.

Po bohatém úvodním pohoštění byla ochutnávka slaného pečiva místních domácích kuchařek. Kdo měl zájem, zakoupil si za 150,-Kč katalog vystavených vín, dostal skleničku s logem obce, a tím přístup k 200 vzorkům vystavených vín místních vinařů i tovaryšů Bakchova cechu z okresu Hodonín, Uh.Hradiště a Břeclav. Jako třešničku na dortě zde bylo možno degustovat dalších 9 odrůd vín od našich přátel z rakouského Falkensteinu. Spíše k poslechu a zpěvu než k tanci doprovázela večerem návštěvníky cimbálová muzika Falešnica.

www.obecblatnicka.cz

- 15 -

Občasník Blatničky 7. 5.

2016

Ocenění práce Františka Pančíka č.p. 126

Každá obec má své rodáky a velikány, kteří dělají něco, co přináší ostatním kolem nich potěšení. Jejich práce je natolik výjimečná, že nikdo jiný v jejich bydlišti není schopen ji vykonávat. Problémem je jejich uznání či poděkování jim v místě jejich působení. Často se stává, že se ho dočkají až „za bránou nebeskou“, neboť spoluobčané při hodnocení dobrého souseda často ztratí oční bulvy a trpí úplnou slepotou, či jsou náhle raněni chronickou hluchotou pro úplnou ztrátu kladívka, kovadlinky i třmínku.

To je i případ našeho rodáka Františka Pančíka č.p. 126, kterému jako projev uznání a vděčnosti za aktivní a nezištnou práci pro církev, zvláště pak za obětavou službu varhaníka a sbormistra předal v Olomouci 7.5.2016 arcibiskup olomoucký a metropolita moravský Jan Graubner „Medaili Svatého Jana Sarkandera“.

...Na kamenných dvorečcích v městě, u plotků vesničky dva chudí lidé hráli veselé písničky.

Okna se otvírala i lidé za nimi, celý svět zkrásněl, že až zrak přecházel.

Jiří Wolker

František Pančík byl sice oceněn, ale co ti ostatní? Znám obec, kde se již několik let diskutuje, píše, škrtá a zase navrhuje seznam významných osobností, které se v ní narodily nebo zde působily. Proč nemůžeme nebo nechceme být dlužníkem a vidět dům, kde se narodil nebo dokonce ještě žije náš věřitel? Stačí nám snad , že se utěšujeme žalmem 26, 8: „Hospodine, miluji dům, kde přebývá, a místo, kde sídlí Tvá sláva“? Nemyslím si, že by to stačilo, ale chtěl bych, jak pravil již v úvodu uvedený básník z Prostějova, aby stařečci v dědině na práh vyšli a slyšeli, co slunce napsalo, ale slova jsou tak velká, že neprojdou mými ústy a jen cítím, že jsem klas v řadě, písmeno, vykřičník!

14. 5.

Desetiletí Jasenky

Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život.

Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli.

Albert Einstein

- 16 -

Kolik to je 10 let? Je to málo nebo moc? Jak na co. V roce 2006 se do Blatničky přistěhovala Markéta Mošťková a tento rok se v Blatničce také otvíraly Tradice Slovácka na bývalé staré škole. Při slavnostním otvírání rekonstruované budovy vyslovila starostka přání, aby v Blatničce byl mimo dechové hudby i folklorní soubor. Markéta Mošťková jako rodačka z Veletin, tancovala od 4 let v tamním souboru Veleťánek a později jej také vedla. S podporou obce začala Markéta s dětmi pracovat a v roce 2007 se konalo za doprovodu harmonikáře Mirka Pavlase z Ostrožské Lhoty první veřejné vystoupení folklorního souboru Jasenka

Občasník Blatničky

2016

z Blatničky. Postupně doprovázela Jasenku hudbou, bez které to nejde, muzika Janka Minkse z Velké n. V., cimbálová muzika Ohnica a harmonikářka Věrka Ondrůšková, která se souborem spolupracuje dodnes. Od roku 2010 doprovází Jasenku CM Falešnica. Soustavně vystupuje jen dětský soubor, ale již dvakrát se podařilo dát dohromady vystoupení nyní již dospělých členů souboru. Při prvním vystoupení dětí v r. 2007 tančili malí členové folklorního kroužku ve vypůjčených krojích z Veletin, ale již v srpnu na hody 2007 se předvedl soubor díky starostce Jarmile Hruškové v úplně nových krojích, které se postupně doplňují. Repertoár každého vystoupení je složen z říkanek, tanců a písniček především z místního Dolňácka, ale na jevišti můžeme vidět a slyšet také písně ze Strání, Korytné či dokonce čardáš. Jasenku mimo Blatničky viděli obyvatelé okolních obcí jako je Blatnice p. Sv. Ant., Hluk, Ostrožská Lhota, Boršice, Slavkov, Veselí n. Mor. a Veletiny. Naše děti viděli účastníci Slavností vína v Uh. Hradišti, dále byla Jasenka v Brně-Starém Lískovci, na Mikulášském jarmarku v Buchlovicích i ve Štítné n. Vláří. Na Slovensku předvedla mládež představení v Košiariskách i daleko pod Tatrami na Michalských hodech v Pohronskéj Polhore a několikrát také v rakouském Falkensteinu .

Na „Desetiletí Jasenky“ dne 14.5.2016 jste mohli vidět soubor ve složení: vedoucí souboru Markéta Pančíková č.p. 114, Natálie Sečkářová č.p. 196, Amálie Sečkářová č.p. 196, Kamila Marková č.p. 134, Maxim Chovanec č.p. 24, Damián Chovanec č.p. 24, Verunka Pomykalová - Boršice, Julie Pančíková č.p. 114, Richard Halík - Boršice, Tobiáš Kučera – Boršice, Laura Galečková č.p. 87, David Mikéska - Boršice a Karolína Hluší č.p. 176. Program byl tento den v KD bohatý, neboť kromě cimbálové muziky Falešnica, která vystoupení provázela, jste mohli dopoledne zhlédnout: 1. Pásmo tanců z Blatnice - představení generací souboru Jasenka, 2. Jasenka „malí“ - řemesla, 3. Jasenka „velcí“ - pásmo tanců z Korytné a Strání, 4. Šohajek Vlčnov + cimbálová muzika Litera -veselé pásmo „Dráteník“, 5. Jasenka „starší“ - pásmo tanců z Hluku, 6. Háječek z Ostrožské Lhoty – pásmo písní a tanců z Moravského Lieskového. Odpoledne program po Falešnici pokračoval: 7. Jasenka „starší“ - pásmo tanců z Bílovic, 8. Javorina ze Strání s cimbálovou muzikou Strýci, 9. Jasenka „starší“ - čardáš a 10. Javorina ze Strání s cimbálovou muzikou Strýci.

Na otázku kolik bylo vykonáno za 10 let práce, by autor úvodního citátu sdělil, že je to relativní podle úhlu pohledu každého jedince sedícího v publiku. Jelikož nejsem Einstein, říkám hodně.

www.obecblatnicka.cz

- 17 -

Občasník Blatničky 15. 5.

2016

Královničky

Tak uvádí profesor všeobecné kulturní historie Karlovy university v Praze Čeněk Zíbrt ve svém díle v roce 1889 nápěv královniček z Blatničky.

Dále píše, že ostatní děvčata v Blatničce nesou v ruce lipové haluze, jimiž královničku nadkrývají, že jí ani nevidět. Zastavují se u každých dveří a tu ji ukážou pějíce: (viz nahoře).

Královničky jsou jedním z nejstarších obřadních zvyků. Tento obřad je původu předkřesťanského a tanec královniček souvisel původně s bohoslužbou, která uctívala slunce. V křesťanských dobách tento zvyk přešel na uctívání Svatého Ducha. Na většině území Moravy zanikla obchůzka královniček v polovině 19.stol.

V neděli 15.5.2016 za chladného počasí, kdy foukal studený vítr a slunce se schovalo za mraky, se ve 14.00 hod. sešly u kostela královničky. Královnou se možná jen na tento den v životě stala Karolína Hluší č.p. 176. Jako královničky ji s lipovými ratolestmi doprovázely po vsi: Adéla Jemelíková č.p. 189, Tereza Jemelíková č.p. 189, Zuzana Minaříková č.p. 181, Kamila Marková č.p. 134, Amálie Sečkářová č.p.

196, Natálie Sečkářová č.p. 196, Julie Pančíková č.p. 114, Dominika Chovancová č.p. 50 a Veronika Hrušková č.p. 160.

Chození královniček se zpěvem u každého domu skončilo v 17,15 hod. a vybralo se 9.435,- Kč. Současný nápěv královniček i systém obchůzky v Blatničce se za více jak 100 let změnil, ale obsah zůstal stejný. Tak jako mnoha jiným starodávným zvyklostem hrozí královničkám v Blatničce příští rok vymření. Zda předáme štafetu lipové ratolesti další generaci bude záležet jen na nás samých. Určitě by se svět kvůli tomu nezbořil, ale byla by to škoda.

Královničko králová, král milý ťa volá, abys k němu přišla a nebyla pyšná sama jediná.

Ona nepřišla, poslala posla zelený věneček, zlatý prsténeček, jemu ho dala.

Nedajte nám dlúho stať, budeme vám stěny drať.

Královna bosá, studená rosa, královnička, královna.

28. 5.

Netradiční svatba MUDr. L. Michalčíkové č.p. 180 v Blatničce

Vztah mezi mužem a ženou existoval již dávno v ráji, ale jaksi to tam špatně dopadlo. Soužití párů různého pohlaví bez právní záruky jen na „psí knížku“ pak pokračovalo a uchovalo se do dnešních časů. Postupně se současný sňatek vyvíjel od souhlasu náčelníků či šamanů přes veřejné oznámení v posvátném hájku, u studánky, v humně u stodoly pod starým ořechem nebo doma pod střechou.

Zákonodárný statut získalo manželství poprvé až za vlády Mejrovejců a Karlovců v 5. stol. n. l., kdy jejich první král Chlodovik I. (481 – 511) sepsal základ prvního svatebního listu. Současné ustanovení církevního sňatku jak je známe nyní, bylo přijato na tridenském sněmu v r. 1563 a v zemích rakouských a tím i v Blatničce s některými výjimkami církevní právo manželské platilo do nařízení císaře Josefa II., který patentem ze dne 16.ledna 1783 upravil manželství jako právní poměr občanský. Sňatek církevní měl u nás monopol až do 1.1.1950, kdy byl ve státě zaveden zákonem sňatek občanský, bez jehož uzavření byl sňatek církevní právně neplatný. Tento stav trval až do r. 1990. Nyní se můžeme setkat se sňatky, kdy se žení kluci s klukama a holky se vdávají s holkama. Jak by řekli babička - proti gustu žádný dišputát.

Vzpomínku na naše předky, návrat ke kořenům a na dobu pohanskou nám poskytla v naší nestřediskové vesničce, o které autor knihy „Súchovská republika“ - Otakar Bystřina napsal, že je „v prostredku světa“, naše rodačka z bytovky č.p. 166 - MUDr. Lenička Michalčíková č.p. 180. Své ANO občanskému svazku manželskému s Janem Čiperou řekla

Ej od Buchlova větor věje, už téj Kačence pantle bere.

Dneskaj nevěsta, zajtra žena, dnes večer budeš začepená.

Ty si Kačenko, bílá ruža, tobě nebylo třeba muža.

Tys mohla chodit po svobodě, jak tá rybička v bystréj vodě.

Ty si Martine, strom zelený, tobě nebylo třeba ženy.

Tys mohél chodit po galánkách, jak ten holúbek po hambálkách

- 18 -

Občasník Blatničky

2016

Na kopečkoch před oddávající starostkou z Blatnice p.

Sv. Ant., Lenkou Fojtíkovou. Mimo svědků za nevěstou se 28.5. 2016 na návrat k obřadu v přírodě díval i sv. Antonín zhotovený v 70. letech na náklady Antonína Minaříka č.p. 1 v Uh. Hradišti mladým Josefem Kiesewetterem. Sv. Antonín je zde na vartě Na kopečkoch od 3.6. 2001, ale toto, tak jako nikdo z Blatničky, ještě neviděl (jak pravili dědáček - člověk je hlúpý až do smrti). Možná se ještě setkáme se sňatkem na našem „Vyšehradě“ u kapličky před sochou Poutníka z Thermopyl, kde budou za svědky sv. Konstantin s Cyrilkem a jako kmocháček bude na novomanžele dohlížet sv. Izidórek, protože na světě je to už teď zařízené tak, že vždycky dává někdo na někoho pozor.

4. 6.

Rybářské závody na Kačáku

Na místě současného rybníka Kačáku o výměře půl hektaru je za...Dvůr vodníkův prostranný, bohatství v něm dosti, znamenán v Ostrožském urbáři za vlády pánů z Kunovic v r. 1592 však bezděky jen se v něm zastavují hosti. rybník Zápověď o výměře 20 ha. ...Vodník sedí mezi vraty, spravuje své sítě V r. 2016 u tohoto dvora vodníkova uspořádala pro přátele Petroa ženuška jeho mladá chová malé dítě. va cechu místní skupina Moravského rybářského svazu v Blatnič...Vdala jsem se, vdala již, ale byly chyby: ce slavnost. starosvati – černí raci, a družičky – ryby!

Na sobotu 4. června 2016 od 7,00 do 14,00 hod. vyhlásili rybáři „Tradiční rybářské závody“ (dětské i dospělé). Vstupné pro děti zdarma a dospělí 150,- Kč. Hladní rybáři i mlsní hosté si mohli vybrat na zdejší baště nejdříve gulášovou polévku za 30,- Kč a po ní si dát klobásu za 20,- Kč nebo grilované cigáro za 30,- Kč. Pro opravdové milovníky rybářských delikates se zde podával pstruh za 70,Kč. A jak dopadla čekaná moderních vodníků, kteří místo aby spřádali sítě, očekávali s teleskopickým Schakespearem v posedech kolem vodní louže na příjezd družičky – ryby. Vítězem závodů se nakonec stal kapr dlouhý 65 cm!

2. - 3. 7.

Zabíjačkové hody

Domácí zabijačkové hody musí mít jako základ vepře a ať děláme co dě… a přestanou vám na vesnicích vepřové hody... láme, bez něj to nejde. Konání domácích zabíjaček v Blatničce je jako z projevu ministryně Ludmily Jankovcové život na houpačce nebo osudy v úvodu zapsané kontroverzní ženy, která se stala na našem území první ženou ve funkci ministra. Jako zanícená členka soc. dem. strany v r. 1949 tuto stranu ještě s větší vervou likvidovala, aby se pak stala členkou KSČ a v letech 1953 – 1963 vykonávala funkci ministryně výživy, ministryně potravinářského průmyslu a v letech 1954-1963 byla dokonce místopředsedkyní vlády. V srpnu 1968 odsoudila vpád sovětských vojsk, v r. 1970 byla z KSČ vyloučena, pak spolupracovala s disentem a nakonec podepsala Chartu 77. Dožila se úctyhodných 93 let.

Můj otec, který byl řezník a měl za 1.republiky jatku, mi vyprávěl, že tehdy se doma porážela na domácí zabíjačce prasata ve váze kolem 100 kg (často méně než 100 kg). Poslední 3 desetiletí před pádem socialismu se v Blatničce zabíjela doma prasata kolem 200 kg (taky přes 300 kg) v počtu přes 200 ks za rok. Tento trend vydržel do roku 1993. V tomto roce kulminovaly ve vesnici pod Jasenovou domácí zabíjačky v počtu přes 220 prasat za rok. K tomu se zde zabilo na dvorech i zahradách přes 20 býků, několik desítek koz a desítky ovcí. Jak klesala kariéra Ludmily Jankovcové, tak klesaly domácí porážky v Blatničce. V minulém roce 2016 se v Blatničce nezabilo ani 10 prasat a mám strach, že za dalších

www.obecblatnicka.cz

- 19 -

Občasník Blatničky

2016

10 let se budeme na domácí zabíjačku dívat jen na pohlednici Josefa Lady s visícím prasetem na návsi pod hrusickým kostelem.

Jako za starých dobrých časů jsme si mohli připadat 2. a 3. července 2016 na č.p. 18 v Hospůdce ve dvorku. Paní Jankovcová se v životě několikrát zmýlila a také její úvodní výrok v tyto dny popíral její slova v Blatničce. Druhý a třetí den loni v červenci zde probíhal letní vesnický festival - zabíjačkové hody. Čerstvě uvařené lákavé pochutiny se zde konzumovaly a prodávaly od 12,00 hod. po celé odpoledne. Žlučníkáři se vzepjali k šturmu na likvidaci podbradku, tlakaři zahájili ofenzívu na vše, co bylo mastné a vonělo novým kořením, pepřem a majoránkou. Dietáři všech zemí se v tento spojili a konzumovali jelítka i škvarky v duchu životem ověřeného hesla: „Co je zdravé, néni dobré a co je dobré, není zdravé“. Vše dobře dopadlo a je tedy na co vzpomínat.

25. - 29. 7. První příměstský tábor Tom a Jerry Ty doby dětství, kdy jsme se těšili, že se o nás rodiče nebudou přes den zajímat a my mohli „létat po vénku“, jsou pryč. Na hřišti pod pálenicí jsme „hónili balón“, v Hrubé uličce hráli „na zaháňku“, na Hánové mlatevni č. 64 nebo „na čekárni“ jsme hráli „vyvolku“, v Obecních borkoch si dělali „pécky“, tajně doma četli indiánky, hráli se na četníky a zloděje, tajně v „Zahrádkách“ kouřili, v neděli odpoledne chodili na procházku po silnici od hlavní křižovatky po Kateřinu a hlavně „lašovali“ na Pasinkoch, Novosádoch, Hlavénkách, Obecních borkoch nebo se na Kačáku koupali, jsou pryč. Skoro všechno kromě kouření za 50 let zmizelo.

Děti byly v rodinách, kde se něco chovalo, jako pomocná síla, která musela pro krávu, býka, králíky a kačeny chodit na „futro“. Králíkom se šlo na podrostlinu (zajímavé, teď už podrostlina neroste), kačenám nalúpat 5 otépeček řepného listu, krávě nažat na záhumence turkyň s bobem, vyházat hnůj od krávy, vynést močůvku ze chléva do humna, pokludit králíky futrem pro krávu a když krmení pro králíky nebylo, popř. pršelo, šel jsem na „sviňskú veš“ do potoka před chalupu – ta rostla vždycky.

Ve dnech 25.7. - 29.7. 2016 pořádal Dětský dům mládeže Pastelka Uh. Ostroh v Blatničce příměstský tábor. Rodiče, kteří zaplatili 850,- Kč, mohli přihlásit své děti od 5 let na super hry, soutěže, procházky, hry v přírodě nebo létání s akrobatickými letadly. Pokud je rodiče přivedli do 8,00 hod. na KD, měli o naděje rodu do 16,00 hod. postaráno. Na dvoře č. 98 předvedli mladé generaci ochránci přírody z Hluku nejen dravce a sovy, ale také fretku. Pokud bylo pěkně, chodily děti do přírody a v případě nepříznivého počasí si hrály v KD. Unavené děti nezlobí, lépe jim chutná a chodí brzo spát.

Běží liška k Táboru, nese pytel zázvoru.

Ježek za ní pospíchá, že jí pytel rozpíchá.

Běž zajíčku, běž za ní, pober jí to koření.

Liška se mu schovala, ještě se mu vysmála.

30. 7.

Pouliční fotbalový turnaj za ObÚ

Zelená je tráva, fotbal to je hra a ten míč kulatý, věc je záludná, tak si každý z nás na něj pozor dej, po zemi ho pěkně podávej.

F. R. Čech

- 20 -

Fotbal je nejoblíbenějším sportem na planetě. Na začátku 21. stol. ho hrálo přes 250 milionů hráčů ve 200 zemích světa. Nejstarší míčovou hrou byla sice ve staré Číně cuju,

Občasník Blatničky

2016

ale dnešní fotbal je trochu jiné kafé. Moderní fotbal, jak jej známe dnes, vznikl 26. 10. 1863 v londýnské zednářské hospodě Freemasons Tavern. Právě tam se sešli zástupci školních fotbalových klubů, aby založili sdružení The Football Association.

Za obecním úřadem se v sobotu 30. 7. 2016 uskutečnil již 5. ročník místního pouličního turnaje v kopané. Zápisné bylo 50,- Kč za hráče. Turnaje se zúčastnila 4 mužstva: Ježek team, Sportovci, Sliovice sport team a Líza Wendy. Střetly se zde o zajímavé ceny, které věnovali místní podnikatelé. Na své si přišli i diváci, kteří na místní hřiště zavítali v hojném počtu. V průběhu konání turnaje se mohli všichni diváci občerstvit grilovanou klobásou či cigárem a v úmorném vedru přišlo vhod i dobře chlazené pivo. Vítězem turnaje se nakonec stal tým Líza Wendy, který ve finále zdolal soupeře týmu Sportovci. Třetí místo bral po finálovém rozstřelu tým Ježků a na nejnižším místě skončil tým Sliovice sport team. Pořadatelé ještě rozdělili čtveřici ocenění pro nejlepší hráče – Martin Pavka, nejlepšího střelce - Michal Stodolák č.p. 80, nejlepšího brankáře - Jan Drahoš Sidin č.p. 148 a pro nejstaršího hráče turnaje, kterým byl – Josef Matuška č.p. 21. Poděkování za zdařilou akci patří organizátorům Štěpánu Maňákovi č.p. 125, Petru Moštěku č.p.

114, Jaroslavu Sidonu č.p. 148 a Markovi Mašovi č.p. 69.

30. 7.

Uzavření prodejny Dany Minaříkové na č.p. 182

Jsou věci kolem nás, o kterých si myslíme,že se nás netýkají, ale není to Kdyby sis oči vyplakala a jak moře byl tvůj žal. pravda. Syn propuštěného otroka Q. Horatius byl římský básník a filozof, Nikomu tím nepomůžeš. Život půjde dál. který jednou řekl: „I tebe se to týká, když sousedovi hoří střecha“. Cestou kolem prodejny zavřené od 30.7. 2016 na č.p. 182 je mi smutno, jako by mi zemřel někdo v rodině. Když se tato prodejna 16.3. 1995 otvírala jmenovala se Deny-Market (od r. 2005 přejmenována na Famila) bylo veselo, ale nyní mám pocit, jako když se podívám na vývoj počtu obyvatel Blatničky za poslední rok. K 1.1. 2016 nás bylo 435. K 31.12. 2016 je nás 420. Při tomto trendu by v r. 2044 nežil v obci už nikdo a u Blatničky by se pak opakoval zápis z r. 1620: „ jen lišky, vlci a ostatní zvěř se tak naplodila, že se proháněla po liduprázdné a vypálené vsi“.

Obchodů i prodavačů bylo v Blatničce za dobu její existence hodně. Někteří byli dobří, jiní byli lepší a někteří, kdyby v prodejně nebyli, bylo by líp. Kdysi mi Antonín Polášek č.p. 23 v JZD vyprávěl, že jeho matce někdy večer za první republiky při dojení krávy ve chlévě zhasla laterna, jelikož se v ní vypotřeboval petrolín. Poslala ho proto vedle k Trojkovi na č. 24 koupit další. Trojek šel pod kolnu, ale vrátil se zpět s práznou, jelikož bečička byla prázdná. Zákazníkovi sdělil, že petrolín sice nemá, ale ať dojde ráno před dojením, že už bude, protože si vezme bečičku a přes noc skočí přes pole k židovi do Velké pro nový.

Také důvěra k obchodníkům v Blatničce je a byla různá. Před 2.svět.válkou a v jejím průběhu zde byly 3 obchody. Protektorátní vládou byly také v Blatničce zavedeny od 2.10. 1939 potravinové lístky a místní hospodáři se museli rozhodnout, u koho budou nakupovat. Dopadlo to následovně: u Hlavinky na č.p. 97 – 65%, u Tománka na č.p. 100 – 20% a u Trojka na č.p. 24 – 15%. Nyní se mi zdá, že nejvíce lidí v Blatničce nakupuje v prodejně Kaufland. A kdybychom si i oči vyplakali, život půjde dál.

12. 8.

Hody

Hodům se říká také posvícení, což má základ v posvěcení. Posvěcením se nazýval den, kdy byl dostavěn a posvěcen kostel v obci. Tento den byl kostel zasvěcen nějakému patronu (tzv. patrocinium), a pak vždy za rok bylo v obci posvícení, neboli hody. Proto jsou v Blatničce od poloviny 60.

www.obecblatnicka.cz

Čí sú hody, naše hody, poďme stará do hospody.

Přišla Anča do hospody, podívat se na ty hody.

Chtělo sa jí tancovat, nechtěli ju chlapi brat.

Leze Francek podle meze, košula mu z gatí leze.

Anča za ním poskakuje, košulu mu zastrkuje.

- 21 -

Občasník Blatničky

2016

let 20. stol. hody 15. srpna na svátek Panny Marie Nanebevzetí. Hody se vyvinuly z pohanského obyčeje oslavy šťastné sklizeně a přípravy na příchod zimy. První posvícení bylo v Jeruzalémě za krále Šalamouna ( 970-931 př. n. l.). Císař Josef II., ve snaze o zamezení nadpočetných hodů a nešvarům při nich páchaných, ustanovil v r. 1786 posvícení na 3. neděli v říjnu (po neděli svátku sv. Havla – 16.10.). Někdy se proto těmto hodům říká Havelské posvícení.

Hody byly u nás v r. 2016 na pořádané kulturní akce v obci skromné. Pouze v pátek 12.8. ve 20,00 hod. uspořádali sportovci na přírodním kole nahoře u sklepa taneční zábavu, kde hrála hudební skupina Artemis.

15. -19. 8.

Druhý příměstský tábor Ferda Mravenec

Každá mladá generace má své hry, kterým ta mladší, ale častěji ta starší, nerozumí. My jsme stříleli karbidem, nebo nastrouhali hlavičky sirek mezi šrouby s matkou, popř. do dutého klíčku, a pak stačil jen náraz a rána byla na světě. Bratr mi vyprávěl, že oni strkali hůlkou do kola vozu a soutěžili, kdo jej dokutálí dál. Jednou po startu u hospody Maňáka č.p. 73 skončil vítěz, aniž by mu kolo upadlo, u kostela sv. Kateřinay v sousedních Boršicích. Zatímco my jsme si hráli na četníky a zloděje, Josef Pančík č.p. 126, který se zde zúčastnil setkání seniorů 22.11.

2016 a je ročník 1938, vzpomněl, že jako kluci si po skončení války hráli na partyzány a Němce. Problém byl v tom, že zatímco všichni chtěli být partyzáni, nikdo nechtěl být Němec. Nakonec k tomu přemluvili Mirka Kúlového č.p. 69 a všichni honili Mirka Hahnového - roč. 1939. Ještě starší generace v Blatničce přes noc vynesla sedlákovi vůz na střechu, kde jej znovu poskládala i s ojem. Nakonec buďme rádi, že děti neviděly naše školní vysvědčení.

Ve dnech 15.8. - 19.8. 2016 pořádal Dětský dům mládeže Pastelka Uh. Ostroh v Blatničce 2. příměstský tábor. Rodiče, kteří zaplatili 850,- Kč, mohli přihlásit své děti od 5 let na hry, soutěže, procházky, dobrodružství v přírodě. Pokud je přivedli do 8,00 hod. do KD, měli o ně do 16,00 hod. postaráno. Na Pasinkoch předvedli 17.8.hasiči z Boršic dětem ukázku hašení ohně. Pokud bylo pěkné počasí, chodily děti do přírody a v případě nepříznivého počasí si hrály v KD. Někdo získal kamaráda, další zkušenost a jiný zážitek, o který se podělí až v důchodu na setkání seniorů.

Polámal se mraveneček, ví to celá obora, o půlnoci zavolali mravenčího doktora.

Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis, třikrát denně prášek cukru, bude chlapík jako rys.

18. - 21. 8.

Grilované speciality

Grilování v letním období si získává u gurmánů stále větší oblibu. Snobové u nás však nechodí na grilování, ale na barbecue. K nám se naše grilovačka dostala z anglického prostředí. Jedná se především o úpravu pokrmů pod širým nebem nebo ve stínu stromů či deštníků. Grilované potraviny jsou podávány nejen se zeleninou, ale často i s ovocem. Při úpravě se používá málo tuku popř. je tuk vyloučen úplně. Velkou roli zde hraje atmosféra, kdy se v letním období setkává rodina nebo přátelé. Výsledkem je psychická pohoda po náročné práci nebo stresu. Jídlo je konzumováno spíše na chuť než pro účinek. Nezbytnou součástí posezení u grilu jsou v létě studené nápoje s pivem z Plzně nebo chladná pramenitá voda z pouště Gobi. Předkládané grilované potraviny nesnáší prostředí, kde se řeší finanční, zdravotní, bytové či partnerské problémy, neboť za této situace se bílkoviny v mase obsažené přetváří ihned v poživatinu s karcinogenními účinky.

Pro mlsné jazýčky připravila Hospůdka ve dvorku na dny 18.8. až 21.8. 2016 každý den od 17,00 hod. grilované speciality. Kdo přišel, nelitoval a k absolutnímu štěstí zde už chyběl jenom gauč a ukolébavka v altovém podání.

...Čtyři kila, deset kilo, dvacet kilo, třicet kilo, navážíme, zabalíme, klaníme se, to by bylo, prosím pěkně, mohu nechat o jedenáct deka víc?

Michal Tučný

září

Oprava autobusové zastávky

Když v r. 1930 začala jezdit z Boršic přes Blatničku do Uh. Ostrohu soukromá autobusová doprava, zdálo se, že je nějaký přístřešek pro čekající zbytečný. Hromadná doprava se však rozrůstala a v r. 1949 jezdil už z Blatničky do Veselí n. M. malý autobus 2x denně a byl vždy přeplněný. V r. 1951 musel být proto již malý autobus nahrazen velkým a do Veselí n. M. jezdil 6x denně. Jak stoupaly nároky na hromadnou dopravu obyvatel mimo obec, tak se cestující, kteří čekali pod ořechy u stodoly č.p. 65, začali dožadovat přístřešku před nepohodou, který je ochrání, než přijede autobus. Obec nejdříve schválila poražení několika borovic

Ve střeše byla díra. Váhal sedlák Jíra, zda tu trošku deště vydrží to ještě.

Vzal několik došků, spravil to jen trošku.

Postačí to taky. V noci však přišly mraky.

Přišla bouře v spěchu, odnesla mu celou střechu.

- 22 -

Občasník Blatničky

2016

v Obecních borkách a postavila první „čekárnu“ na současném místě. Místo došků měla sice křidlici, ale „držela jen trošku“.

Přišla bouře nečekaná a čekárna se sklonila celá. Proto zde byla v r. 1953 postavena čekárna zděná, která již měla nejen předsíňku, ale i komín a v čekárně kamna, ve kterých se v zimě topilo. Čekárna měla dvoje dveře, 3 okna velká a v předsíni jedno okno menší. Při stavbě této čekárny se však jaksi zapomnělo na základy a stavba se začala rozjíždět do různých směrů. Proto byla na jaře r. 2005 myslivci stará čekárna zbourána a od 15.8. 2005 do 16.12. 2005 byla podle návrhu architektky Soni Zálešákové z Bánova postavena nákladem 431.000 Kč současná nová. Původně měla mít tato čekárna nad střechou věžičku a v ní zvon, ale nějak se to „zašprtlo“ a dopadlo to tak, jak ji vidíte dnes.

16. 9.

„Posezení s mládežníky“

Inu stalo se to v jednadvacátém století šestnáctého dne v září roku šestnáctého, že se v kulturním domě odehrálo „posezení s mládežníky“. Některým mládežníkům (čti Hučíkovi) bylo trnem v oku, že se pořádá jen posezení se seniory, které je striktně vymezeno pro daný okruh důchodců. Mládežníkům bylo líto, že si nemohou posedět a povykládat s důchodci, zvláště tehdy, kdy byli na toto setkání přizváni nějací výjimeční hosté a známé osobnosti. A tak nejprve z trucu, ale pak už z dobré vůle jsme se snažili promyšleně skloubit dvě věci do jednoho programu. V průběhu příprav se ale rodily další dobré nápady, které se nám společně podařilo přetavit v konečný nezapomenutelný, ale hlavně neopakovatelný zážitek z dojetí. Byl to gejzír plný překvapení a emocí.

Nakonec se na pódiu prolínalo místo dvou akcí hned pět. Jak to všechno vznikalo, a je třeba si říci, že jsme někdy na sebe v týmu zvedli i hlas, se dočtete podrobněji v příštím občasníku. Jaké to bylo, se můžete podívat na video a na pár fotek Oldřicha Mičulky a Jaroslava Švrčka. Co si odnášeli z tohoto setkání „mládežníci“ a učitelky, to najdete, jak bylo již řečeno v příštím čísle občasníku.

Co říci závěrem? Nic, jen děkuji celé dědině, že se nám podařilo překvapení pro paní Holasovou udržet v tajnosti. O to větší byl ten dar. Díky kdo přišel. Díky kdo pomáhal.

Václav Hučík společná fotografie z akce na straně 2

říjen

Výsadba nové ovocné aleje

Kdo by je neznal a hlavně jako dítě nechodil na střešně. Jako Čerešničky, čerešničky, čerešně, vy ste sa mně rosypaly na cestě. kluk jsem na ně chodil s klukama stejně vychovanýma. Na Kdo vás najde, ten vás posbírá, já som malo včera večír frajíra.

Dolním konci tam měl Jan Daníček č.p. 133 neprozřetelně Bol to šohaj malovaný jak ruža, toho sem si vyvolila za muža. nasazenou velmi ranou třešeň – májovku před domem u poAni bych mu robit nedala, enom jako růžu bych ho chovala. toka. Opravdu se v půli května začala červenat a koncem května už byla tak červená, že se to nedalo vydržet. Tak nás lákala, že nebylo na tomto světě síly, která by nás udržela na zemi pod střešňů. Principem bylo rychle vylézt na strom, otočit se kladélkem k potoku – tak se dívat na č.p. 133 a rychle trhat do pusy, kapsy, za tričko a hlavně dávat pozor na strýčka Daníčka. Když strýček vyběhl, my seskočili ze stromu a přes potok upalovali k pálenici. Potom strýček začal do koruny a na kmen uvazovat haluze ze šípku. Večer jsme sice haluze odstranili, ale strýček hlídal za oknem a trnité překážky průběžně doplňoval. Tak jsme tedy změnili strategii generálního útoku na magické červené kuličky. Přískoky a plížením potokem jsme se dostali ke střešni a na povel začali z potoka házat do koruny stromu kamení. Na povel jsme přestali a běželi rychle posbírat naráněné střešně, ale to už zas stýček Daníček otvíral dveřa a vybíhal...

www.obecblatnicka.cz

- 23 -

Občasník Blatničky

2016

Také na Horním konci byla magická skorá střešňa vzadu v humně starého Maňáka č.p. 36. I tady byli kluci, kteří vábení červených třešní nemohli odolat. Parta: Jara Blatný č.p. 128, Milan Štefaník č.p. 139 a spol. v počtu 8 nenasytných hladových krků se pod vedením Emila Maňáka č.p. 154 vydala na trestnou výpravu na tuto střešňu, aby jí odlehčili. Střešně slaďučké, urodilo se jich hodně, strom veliký, koho by napadlo, při takových hodoch dávat pozor. Kde se vzali, tu se vzali, byli pod stromem starý Maňák se sukovicú v ruce. A to byli člověk, který neměli rádi, když se jim konala újma. Co klukom říkali zespodu, se nemože napsat, ale na strýčkovu výzvu nikdo nechtěl dolů a už ani ty střešně nebyly tak dobré.

Kluci byli nahoře a strýček dole a trpělivě čekali. Emil Maňáků nakonec usoudil, že tam nemohou sedět věčně a vymyslel geniální plán. Až řeknu TEĎ, tak všichni seskočíme naráz a děda možú praštit jen jednoho! Všichni se narychtovali a na Emilův povel TEĎ seskočili. Emil měl pravdu, děda mohl praštit jen jednoho, ale smůla byla, že trefeným byl právě Emil. Starý Maňák svého příbuzného za pych na jeho slaďučkých střešňách odměnil tak jako kohokoliv jiného z toho hejna špačků. Tak tak došel Emil dom a zalehl do postele. Jeho otec František Maňák se vrátil z práce v JZD a chtěl jít s Emilem na futro. Emil ale nezvykle ticho ležel. Když otec uviděl Emilovo „jelito“, zeptal se, KDO? Emil jen řekl „Náš strýček“. Otec Emila nebyl žádný kliďas, na kterém by se dalo štípat dřevo! Maňák! Z domu rychle přeskočil potok a hurá přes Maňákův kůt na dvůr strýčka. Na dvoře na č. 36 byl jen Joška Maňáků. Franta nezaváhal ani chvilku, vyškubl vidle na hnojišti a vrazil je Joškovi do zad. Teprve potom doběhli tetička se strýčkem a nechali Jošku odvézt na motorce do Hradišťa do nemocnice. Josef ležel v Hradišťi a do Blatničky přijel za 4 dny na „péráku“ člen SNB z Veselí n. M. vyšetřit zranění Josefa Maňáka. Jenže Maňáci byly RODINA! Jak zástupce z č.p. 154, tak i rodiče Jošky na č.p. 36 svorně dosvědčili, že „ Joškovi sa jaksi nešťastně zaplantaly nohy na hnojišti a náhodú zádama spadl na opačně zapchnuté vidle“.

Náš občan Martin Smetana č.p 77 je autorem zajímavého a chválihodného projektu, který docení až další generace.

V rámci projektu „Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny“ byly od kostela ke Kobylici na Lánské cestě na par. čís.

3178 v říjnu 2016 vysázeny stromy. Jedná se o 72 kusů prostokořenných špičáků o výšce 80 – 180 cm. Stromky vysázené na vzdálenost 10 m od sebe vytváří 750 m dlouhé stromořadí. Vysazené stromořadí se skládá z 36 ks třešní a 36 ks jablek. Co stromek, to jiná odrůda. V této třešňovo-jabloňové aleji budeme mít možnost vidět v každém ročním období nečekanou krásu květů, listů či vůni a chuť sladkých i různě barevných plodů. Staré odrůdy třešní a jablek jsou v nové aleji seřazeny podle ročního období dozrávání. U kostela jsou nejranější odrůdy a od Kobylice nejpozdnější.

Kolemjdoucímu zajistí tyto stromy osvěžení od května do října. Nejstarší odrůdy jsou z poč. 13.stol., zatímco těm mladším je kolem 100 let. V aleji je vysazeno 11 starých odrůd třešní: Rychlice, Karešova, Kaštánka, Moreau, Troprichterova, Droganova, Vikova, Kordia, Germersdorfská, Hedelfingenská a Velká černá chrupka. První zraje již koncem května, poslední až začátkem srpna. Zastoupeny jsou všechny barvy plodů – žlutá, žlutočervená, červená, tmavohnědá až téměř černá třešeň. Z vysazených 18 starých odrůd jabloní si svou výtečnou chutí nezadají s moderními vyšlechtěnými odrůdami. Je zde např.stará odrůda Gravštýnské, Panenské české a různé odrůdy renet. Za vlastní stromy se zaplatilo 12.960,- Kč a za výsadbu 41.040,- Kč. Když se dívám na ty odrůdy, připadám si jako Pavlovův pes při rozsvícení žárovky a přeji si, aby mi bylo o 80 let méně.

7. - 8. 10.

Volby do JmK

Letos je tomu 110 let, co císař František Josef I. podepsal 22.1. 1907 soubor volebních zákonů, které v Rakousku-Uhersku a tím i v českých zemích zavedly všeobecné volební právo pro muže a ženy. Na tu dobu převratné zákony totiž poprvé na světě zrovnoprávnily ženu a muže u voleb.

Za první republiky byly volby natolik demokratické a benevolentní, že do obecního zastupitelstva mohl kandidovat kdokoliv. Tak se také stalo, že v našem kraji při vyhlašování výsledků voleb v neděli odpoledne v místnosti obecního úřadu dostal jeden strýček jen jeden hlas – ten svůj. Když zklamaný nad tímto jediným hlasem, který dostal, vycházel s manželkou z obecního úřadu, zeptal se vyčítavě své ženy: „Mamo ani tys ňa nevolila?“.

Ve dnech 7.10. - 8.10. 2016 proběhly i v naší obci volby do zastupitelstva Jihomoravského kraje. Naše obec zapsala do voleb 360 občanů. K volbám přišlo 123 voličů = 34,17%. Předsedkyní volební komise byla Lapšanská H. - za ČSSD, ing Vašíčková Jana č.p. 3 - zapisovatelka, Maxera z Veselí n. M. za ODS, Jahodová R. č.p. 121 za TOP 09, Skřivánek P. č.p. 15 za KDÚ-ČSL, Němčická M.

U voleb není rozhodující volič, ale volební komise.

- 24 -

Občasník Blatničky

2016

z Blatnice za KSČM, Hučíková J. č.p. 108 za Koalici Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura, Hučík V. č.p. 108 za Úsvit s Blokem proti islamizaci.

Jaká je tedy Blatnička? 1. místo a 41 hlasů získala KDÚ-ČSL - jasný vítěz, o 2.-4. místo se 12 hlasy podělila ČSSD s ANO a KSČM, 5. místo s 10 hlasy získala Koalice Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura, 6.místo se 7 hlasy bylo strany Zelení a Piráti. 7.-8. místo s 5 hlasy získala TOP 09 a Starostové pro Jižní Moravu, 9.-10. místo se 4 hlasy bylo pro stranu Moravané a ODS, 11.-12. místo po 3 hlasech obdržel Pravý Blok + Svoboda a síla, 13.-16. místo bylo pro Úsvit s Blokem proti islamizaci + Koalice republikánů Miroslava Sládka + Dělnická strana sociální spravedlnosti získaly v obci po 1 hlasu.

15. 10. Krojový bazar Tak jakobychom neměli dát za pravdu zpěváku Johnu Lennonovi (1940Stojí voják na vartě v roztrhaném kabátě.

1980), který prohlásil: “Nevěř nikomu, komu je více jak jak 30 let“, tak byDala jsem já cigánce roztrhané rukávce. chom neměli souhlasit s tvrzením, že voják na vartě stojí v roztrhaném Pobil cigán cigánku, v roztrhaném župánku. kabátě. Z osobní zkušenosti můžu sdělit, že když jsem na vojně hlídal muniční sklad nebo v noci vartoval prapor VÚ 9699 ve vojenském prostoru, vůbec jsem neměl roztrhaný mantl (voj. kabát), ale vzal jsem si raději kožešinový kabát až po zem. Také jsem nikdy neviděl, že by někdo v Blatničce dal cikánce rukávce. V 60. letech 20. stol. byly u nás na „ptaní“ několikrát cikánky, ale ty nechtěly ani hadry, ani chleba ani buchty. Ony chtěly špek. Taky jsme později zjistili, že si něco půjčily a jaksi to pro nedostatek času zapomněly vrátit, protože měly na pilno jak kočka na zabíjačce. Věřím sice tvrzení, že cikán pobil cikánku, ale nevěřím, že by byla v erotickém župánku. Také pod pojmem BAZAR si lidé představují často vetešnictví, ale na bazaru jsou hodnotné věci. Na Velkém bazaru v Istambulu jsem si chtěl na památku koupit nějaký drobný suvenýr trvalé hodnoty. Nenapadlo mi nic chytřejšího než v normálním krámku na bazaru požádat o prodej kila zlata. Turek chtěl za něj nejdříve 24.000 amer. dolarů. Snad by po delším smlouvání něco slevil, ale stejně jsem tehdy takové drobné v kapse právě neměl.

V Blatničce se v sobotu 15.10. 2016 konal v prostorách Tradice Slovácka, o.p.s. již V. krojový bazar. Také zde byly hodnotné věci jako u zátoky Zlatý roh v Istabulu. Návštěvníci mohli koupit, prodat, směnit nebo jen popást oči na sortimentu, který má už dávno po premiéře jako byly boty, „klobúky“, opasky, šátky, vlňáky, „lajble“, haleny, „fěrtušky, fěrtochy“, rukávce, „jupky“, dětské kroje a jiné věci z dolňáckého folklóru.

Vstupné pro dospělé bylo 20,- Kč a děti zdarma.

Kdo vstoupil, měl možnost se podívat na doprovodný program jako byla např. dílnička pro děti i dospělé, kde se háčkovaly hračky a batikovalo se. Pro nejmenší caparty byl určen dětský koutek a pro dospěláky byl zase otevřen obchůdek, kde si bylo možno nakoupit dárky na nadcházející Vánoce.

22. - 23. 10. Výlov Závlahové nádrže Blatnička Většina lidí se těší na nejrásnější svátky v roce, kterými jsou Vánoce. A když VáHoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku, noce se stromečkem, tak kapr s bramborovým salátem. Zatímco umělý stromecože komu dobrého neseš na památku? ček už byl vymyšlen v několika variantách, umělý kapr ještě patentován nebyl, Hospodáři štědrovku, kravám po výslužce, ani se jeho uvedení na trh z této strany Vánoc nečeká. Také proto byl pro nás na kohoutovi česneku, hrachu jeho družce.

18 ha závlahové nádrži naplánován na 22.10. a 23.10. 2016 výlov ryb. V pátek večer 21.10. 2016 položili rybáři do 90 cm sloupce vody podložní sítě v lovišti, nad kterým se ryby postupně s klesající hladinou vody stahovaly. Ráno v 7 hodin dal vedoucí lovu 30 rybářům povel ke

www.obecblatnicka.cz

- 25 -

Občasník Blatničky

2016

sháňce ryb. Na podložní sítě se shromáždily přes noc ryby a sítě pak rybáři zavěsili na dřevěné kliky. Postupně začínalo jádření (vybírání ryb) z podložní sítě a jejich postupné přitahování pěšáky a hajnými k hraně kádiště. Nejdříve se vybíraly nejcitlivější ryby jako byl candát, štika a sumec. Potom teprve přišly na řadu ostatní druhy ryb, které se mechanickým keserem (naběrákem) podávaly na třídičku, kde se brakovaly (třídily) podle velikosti a druhu. Menší násadové ryby se pak vracely zpět do nádrže k přezimování. Část konzumních ryb putovala do kuchyně, kde se připravovaly na modro nebo po mlynářsku a tak se vracely nazpět k závlahové nádrži do stánků k návštěvníkům výlovu. Smažený kapr jako řízek se k nám dostal z Rakouska. Přivezené porce upravených ryb byly natolik dobré, že se na ně stály fronty srovnatelé se zástupy občanů na Rudém náměstí od Hrobu neznámého vojína podél Manéžního náměstí až k Mauzeolu, kde leží ten pán v proužkovaném tmavomodrém obleku s jednou rukou na prsou a s druhou podél těla, který se nesmí fotit. Živé ryby z výlovu byly prodávány v bývalé strojovně závlah za následující ceny: candát 340,-Kč/ kg, štika 280,- Kč/kg, lín 120,- Kč/kg, amur 83,-Kč/kg, kapr výběr 78,Kč/ kg a kapr I.tř. 73,- Kč/kg. Množství stánků i atrakcí jako na Matějské pouti vytvářelo příjemnou kulisu krásných podzimních dnů před nadcházejícími dny před Štědrým dnem nad kaprem a u stromečku a dárků, které jsme si někdy ani nezasloužili.

23. 10. Otevření stezky pro chodce a cyklisty u silnice I/54 Jednoho letního večera na návsi pod starou lípou hostinský Antonín Kučera vyvalil soudeček s pípou, nebylo to posvícení, nebyla to neděle, v naší obci mezi kopci plnily se korbele.

Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud.

Uhlíř + Svěrák

Jednoho nedělního odpoledního dne 23.10. 2016 na sv. Theodora se za Blatničkou pod kapličkou sešla na nezvyklou slavnost skoro půlka národa.

Obec zde zdarma podávala pohoštění pod rozvinutými stany.

Byly zde k mání reflexní pásky, čaj, burčák i dokonalé dámské vnady.

Byl to ten slavný den, který před sebou vidím, jako by to bylo dneska.

Byla to tehdy krásná doba, kdy k nám byla přivedena cyklistická stezka.

A nyní, kdo tu tehdy všechno byl. Nesešla se zde totiž žádná bezvýznamná cháska, dostavila se domácí elita i významní hosté, protože se stříhala slavnostní páska.

Rozhodnout, kdo bude reprezentovat Blatničku, nebylo snadné vůbec nakonec přece místostarostka ing. J. Vašíčková a starostka J. Hrušková jsou obec.

O tom, že to byl osudově významný historický den a žádná kravina svědčí to, že za firmu Swietelsky tu byl ředitel oblasti Hodonín, ing. Tomáš Hrabina.

Stříhání firemní pásky také z dálky vypadalo hezky, protože zde byl přítomen ing. Radomír Prokeš coby projektant stezky.

Pásku stříhala i rodačka ing. Eliška Švábíková, která z této šestice o dotace na tuto komunikaci se zasloužila nejvíce.

Nakonec u otvírání tohoto díla bylo žádoucí aby zde byl ing. Tomáš Pavlík coby stavbyvedoucí.

- 26 -

Občasník Blatničky

2016

Z projevu starostky vyplynulo, že cyklostezka od Blatnice přes Padělky a Zákaplíčí do obce je důležitá velice.

Nová trasa v délce 835 metrů se stavěla hekticky, stála 5,682.526,- Kč a za 3 měsíce měla už první cyklisty.

Do obecní kroniky byla z otevření stezky nalepena tato slavnostní páska jako památka na spojení Blatničky se světem, ve kterém vždy vítězí peníze a láska.

22.11.

Posezení v KD se seniory

Když jsem chodil do školy, zdálo se mi, že všichni, kdo mají více jak 25 let, jsou staří. Dnes se mi myslím, že 75 roků Stáří je boží. Má své výhody. zase není tak špatná vizitka na Člověk je každý den něčím překvapený, vykročení z domovních dveří za protože si nic nepamatuje. sluncem. Mám pocit, že se kyvaBlbé není stáří, ale ty blbé kecy dlo sebevědomí současného důtěch druhých o tom. chodce dostalo spíše na druhou Kopřiva + Kopecký stranu a podle oblečení a vizáže důchodců soudím, že na ty roky má ještě dost velkou odvahu. Doba se změnila. Dříve byli stařečci rádi za malý výměnek u mlatovně a pohled na slepice chodící po dvoře. Dnes mají penzisté často i nějakou tu místnost navíc, dívají se do ulice, ale jsou doma sami a marně ráno vyhlíží oknem, zda některé z děcek náhodou nepřijede. Nepřijelo!

Současní senioři mají dost roků, nemocí, léků i volného času, a proto se rádi sešli 22.11. 2016 v 15,00 hod. v KD. Každý rok je zde někdo nový, kdo tu na setkání ještě nebyl. Letos jsme přivítali našeho rodáka Josefa Pančíka č.p. 126 který je uznávaným sbormistrem Janáčkovy opery a dlouholetým učitelem na JAMU v Brně. Pamětníci si vzpomenou, že zde chodil do obecné školy. Od 1.9.1949 chodil na střední (měšťanskou) školu v Suchově, odkud 1.2. 1950 přešel do Blatnice. Z Blatnice odešel do Brna, kde na brněnské konzervatoři absolvoval obor varhany. Ve studiu na JAMU pokračoval v oboru dirigování souboru, aby se v r. 1965 stal zakladatelem nového pěveckého uskupení Brněnští madrigalisté a byl jeho vedoucím až do jeho zániku v r. 1992. S tímto souborem účinkoval také v Blatničce na oslavách obce. V r. 1965 nastoupil jako sbormistr ve Státním divadle v Brně, kde působí dosud. Od r. 1992 do r. 2006 působil jako sbormistr v Pražském komorním souboru. S tímto hudebním tělesem procestoval hodně zahraničZastupitelstvo obce uděluje poděkování ních zemí, kde nás pěkně reprezentoval. V r. 1998 mu byla brněnským zadoc. Josefu PANČÍKOVI stupitelstvem udělena prestižní „ Cena za celoživotní prezentaci své rodné obce města Brna“.

BLATNIČKA J. Pančík na fotografii se svými spolužáky Ludmilou Maňákovou č.p. 112, Janem Kubicou č.p. 70 a Antonínem Hánou č.p. 193 zavzpomínal na dětství a připomněl změny v obci za více jak 50 let, kdy žije v Brně. společná fotografie na staně 2 V Blatničce 22.11.2016

3. 12.

starostka obce Jarmila Hrušková

Poslední leč v KD

3.12. 2016 Myslivecký spolek Blatnička zrozený 1.1. 2014, jehož kořeny sahají k 10.12. 1992, nás pozval na 16,30 hod. do KD na Poslední leč. V programu pozdního odpoledne byla večeře, tombola a tanec. Tento spolek, který pečuje o zvěř i životní prostředí, nás pozval na pěknou akci. Myšlenka krásná, účast malá. Děkujeme, přijdeme příště.

www.obecblatnicka.cz

Zajíček v své jamce, sedí sám, sedí sám.

Ubožáčku, co je ti, že nemůžeš skákati, hbitě skoč a vyskoč.

- 27 -

Občasník Blatničky 4. 12.

2016

Mikuláš v kostele

Ať žije zmatek v dětských (i dospělých) hlavách. Asi v roce 1959 jsem na vánoční besídce na začátku prosince v hospodě u Maňáků (nyní hospoda Na rožku) dostal od Dědy Mráze knížku o myslivosti. Tenkrát Děda Mráz zastupoval svatého Mikuláše i Ježíška a přijel do Blatničky až z Ruska. Dokonce nám říkali, že má dceru Sněguročku, ale ta prý se někde cestou na saních převrátila a přijede později. Trochu jsem nastražil uši, když někteří pivem ojínění chlapi s křesťanským základem u stolu štamgastů před pultem říkali, že Děda Mráz je komunistická blbost. Dneska sv. Mikuláše a Ježíška přijíždí suplovat do české kotliny místo Dědy Mráze z USA Santa Claus. Prý jede s devíti létajícími soby a tito sobi mají každý své jméno. Svatý Mikuláš byl totiž inspirací v r. 1823 k vytvoření nové mýtické postavy Santa Clause s 8 soby. Aby těch sobů nebylo málo a Santa Claus byl rychlejší a neměl zpoždění, přidali mu v roce 1939 do potahu ještě jednoho devátého soba jménem Rudolf. Své depo mají prý tito sobi přes rok někde severně od Korvatunturi v Laponsku, ale nevím, jestli je to pravda, protože jsem tam nebyl. Do domu se dostává Santa Claus prý komínem (nevím, jestli se soby nebo bez nich). Dnes v hospodě proti této novodobé moderní blbosti nikdo neprotestuje snad proto, že do hospody už skoro nikdo nechodí.

Svatý Mikuláš se narodil asi v r. 280 v řeckém městě Patara. Ve 20 letech se stal v r. 300 biskupem v Myře v jižním Turecku. Již za svého života byl mezi lidmi oblíbený pro svou štědrost. Byl znám jako obránce křesťanství před pohanstvím a jako zastánce nespravedlivě obviněných. Někdy se mu říká také Mikuláš Divotvůrce. Ve východních církvích je druhým nejuctívanějším svatým vůbec - hned po Panně Marii. Zemřel 6.prosince asi v r. 350 a toto datum jeho úmrtí je spojeno s rozdáváním dárků. Svatý Mikuláš je uctíván jako patron námořníků, obchodníků, lukostřelců, dětí, lékárníků, právníků, studentů a vězňů. Je také patronem zemí jako je Rusko nebo Lotrinsko a měst např. Amsterdamu či Bari, kde spočívají jeho ostatky.

V Blatničce v kostele jsme se mohli se svatým Mikulášem setkat v neděli 4.12.2016

Děduška Maroz, jolku nam priňos.

10. 12. Vánoční koledování Vánoce začínají adventem – obdobím čtyř neděl před Štědrým dnem, z nichž ta první neboli železná připadá vždy na dny mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Vlastní Vánoce jsou však od večera 24. prosince do první neděle po Třech králích - 6. ledna (nejpozději do 13. ledna). To je období, kdy se radujeme, bolí nás hlava, máme nafouknuté břicho a osobní váha se může ztrhat.

Dětský folklorní soubor Jasenka ve spolupráci s obcí Blatnička uspořádal v sobotu 10.12. 2016 v 16,00 hod. v KD „Vánoční koledování“. Děti předvedly pásmo písní, básní a tanců. V tento den v KD spolu s Jasenkou vystoupil také Dětský folklorní soubor Marijánek, SPZ Bzenčan a k tomu všemu hrála cimbálová muzika Litera z Vlčnova.

Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé.

Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé.

Proč si děda říci nedá, tluče o stůl v předsíni a pak běda, marně hledá kapra pod skříní.

Naše teta peče léta na Vánoce vánočku, nereptáme, aspoň máme něco pro kočku.

31. 12. Silvestrovský pochod na vyhlídku Při stavbě nové vojenské betonové silnice v letech 1937 -1939 z Veselí n. M. do Nového Mesta n. Váhom pracovalo na této významné komunikaci hodně dělníků z firmy Lejsek – Soušek (někdy se jí v Blatničce říkalo Šamánek a Šoula z Olomouce). U tohoto stavebního podniku byly zaměstnáni také dva muži, kteří dost významně zasáhli do dění v naší obci. Na prvního si vzpomínám jako na šikovného a skromného (až moc) „mašínfíru“ u mlátičky, kdy se mlátilo obilí

Vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte.

A kdo sa ho jednú napije, dobrů vůli z něho dostane.

- 28 -

Občasník Blatničky

2016

ještě venku a tam kouřil jako by mu patřila hodonínská tabáčka. Byl to Oldřich Pazdera, který byl zaměstnán na stavbě silnice jako strojník. Narodil se 25.11. 1902 v Rašově u Pardubic obuvníku Vincenci Pazderovi. V 18 letech přestoupil mladý Oldřich z řím-kat. církve k evangelické církvi československé nejen proto, že první světová válka dopadla tak jak dopadla, ale snad i proto, že jeho matka Marie roz. Bláhová byla evangelička helvétského vyznání. Strojník Oldřich se v Blatničce seznámil s místní Růženou Tesaříkovou (rodný dům č. 83), shodou okolností její otec Antonín Tesařík narozený ve Vídni byl asfaltér a po světě taky pomáhal budovat nové silnice. Po svatbě 17.1.1940 pak postavili manželé Pazderovi dům č.35 (nyní Penzion Blatnička), kde měli děti: Oldřicha, Miroslava, Josefa a Marii.

I druhý muž od stavby silnice byl pro Blatničku velkým přínosem.

Jmenoval se Bohuslav Hapka, bydlel ve Veselí a u silniční firmy byl technickým úředníkem. Narodil se 4.12. 1911 v Loučce u Valašského Meziříčí a byl synem rolníka. Mladý Hapka, který v terénu niveloval výšky právě budované vojenské komunikace, při práci u kapličky „zanivelizoval“ od přístroje i pěkně urostlé hrdé děvče Věrku Kubicovou č.p. 124. Slovo dalo slovo, až byla ruka v rukávě a s ní i moc šikovný, pro děvčata i hezký a moc vzdělaný muž. Ten si civilně u okresního úřadu v Uh. Hradišti vzal 10.12. 1938 dceru bohatého místního sedláka Antonína Kubici č.p. 124. Narodila se jim Jarmila a pak syn Petr. Co se týče kouření byli Bohumil Hapka s Oldřichem Pazderou jednovaječná dvojčata. Za 2. sv. války vypracoval B. Hapka pro obec reorganizaci současného hřbitova, byl iniciátorem přemístění pomníku padlých od školy na hřbitov, podílel se na stěhování pomníku Panny Marie Lurdské od současné klempířské dílny Fr. Janáse na Dolním konci ke hřbitovu, řídil po stránce technické v r. 1972 výstavbu vodní nádrže v Močidlech, projektoval v r. 1973 rozšíření hřbitova a v letech 1974-1976 technicky vedl výstavbu kanalizace v Blatničce i čističky odpadních vod. Můj bratr Jara, který v letech 1971-1980 vykonával v Blatničce funkci předsedy MNV (nyní starosta), říkával: „Já su bez Hapky ztracený“. Byl to také B.Hapka, který vysadil první vinohrad a ovocný sad v současných Vinohrádkoch, kde v pol. 50.let vysadilo JZD Blatnička svůj první vinohrad. Z toho všeho zbyla do současnosti po Hapkovi jen moc dobrá třešeň u vyhlídky při betonové cestě.

K této vyhlídce, u které zůstala jen ta poslední třešeň, nás pozvalo zastupitelstvo obce Blatnička 31.12.2016 na 3. Silvestrovský pochod vinohrady a setkání na vyhlídce. Zváni byli všichni bez rodílu věku, náboženského vyznání, velikosti bankovního konta, příslušnosti k politické staně a barvy kůže. Sraz účastníků výšlapu byl ve 13,00 hod.u KD Blatnička. Každý silvestrovský turista k vyhlídce pod Vinohrádky byl odměněn při mínus 12 st. Celsia inversí a nádhernou krásou námrazy na ojíněných keřích i travinách podél Vrchové cesty kolem vinohradů. U vyhlídky čekal na asi 60 pochodujících plápolající oheň, čaj, svařené víno a škvarkové sádlo na chlebu. Chutnaly i Hučíkovy bramboráčky. Po setkání u vyhlídky pod vinohrady, které dobré víno dávají a které zde bylo degustováno, se dostavila dobrá vůle i nutnost se vrátit domů, nažhavit drát a sledovat cvrkot v bedně.

www.obecblatnicka.cz

- 29 -

Občasník Blatničky

2016

Lípy v Blatničce.

Aj, zde leží zem ta, před okem mým slzy ronícím, někdy kolébka, nyní národu mého rakev.

Stůj noho! Posvátná jsou místa, kamkoliv kráčíš...

Ján Kollár – Slávy dcera

Lípa patří do čeledi slézovitých a dorůstá do výšky i více jak 30 metrů. Roste po celé Evropě a její výskyt zasahuje až po Kavkaz. Lipové dřevo je měkké a lehké. Je vysoce ceněno řezbáři, používá se k výrobě hudebních nástrojů, ale při topení dává málo tepla.

Na vesnici se ještě sbírá na čaj lipový květ i s listenem (nikoliv s listem!) V lékárně se prodává tento květ pod odborným názvem Flos tiliae (květ lípy). Květ se sbírá před plným rozkvětem a nesmí v něm být už plody. Sbírá se květ lípy malolisté (srdčité) i květ lípy velkolisté, či jejich kříženců (lípa se ráda kříží, tak jak ludé). Květ se suší ve stínu do 35° C v malé vrstvě, jelikož se na vyšší vrstvě často zapaří a tím znehodnotí. Nesbírá se květ lípy stříbrné a lípy americké, neboť jejich květy nemají žádný účinek. Látky v květu ukryté mají uklidňující účinky, působí proti křečím, zvyšují pocení, snižují krevní tlak, zvláčňují pokožku a i jinak dobře působí na organismus člověka. Čaj se často používá při nachlazení nebo kašli.

Pro Českou republiku se lípa dokonce stala oficiálním národním symbolem. Zlaté lipové ratolesti jsou na vlajce prezidenta republiky, doplňují velký státní znak, lipová větvička je na stuze s nápisem a lipové ratolesti jsou i součástí státní pečeti.

V ČR je asi 4.000 chráněných stromů a z toho je 1850 lip. Jako znamení slovanství uvedl lípu již Ján Kollár (1793 - 1852).

V našich zemích se stala lípa veřejně národně uctívaná až po Všeslovanském sjezdu v Praze (2.6. - 12.6. 1848). Jako strom Slovanů ji zde navrhl František Ladislav Čelakovský. V té době to byla spíše reakce na frankfurtský sněm, kde byl dub Němci zvolen jako symbol velkoněmectví. Dub byl totiž původně symbolický strom Keltů a dominoval celé střední Evropě až do příchodu Slovanů. Zatímco zvířata lev a orel byli i zůstali odznakem celé Evropy, kdy např. Čechy mají svého nebojáckého Brunclíka se lvem a Morava se pyšní Ječmínkem v obilí a orlicí. U stromů tomu bylo ale trochu jinak a zatímco dub je znakem statných mužů (ten dub), lípa je znamením spanilých žen (ta lípa). Kdysi se dokonce říkalo, že lípa je atributem holubičí povahy Slovanů, ale to je spíše téma ke koštu vína na Obecní den.

Před 1. sv. válkou bylo v Blatničce hodně včelařů a tuto tradici převzalo i JZD Blatnička s včelmistrem Antonínem Mitáčkem č.p. 60, které chovalo v r. 1964 celkem 84 včelstev na Randůsovém (nyní č.p. 165). Organizovaní včelaři v Blatničce měli ve svých usneseních ze schůzí zapsán závazek, že mimo výsadby 50 ks svazenky vratičolisté před úly či včelínem a sázení akátů u potoka také větu, že každý včelař vysadí na svůj pozemek nebo jiné vhodné místo jednu lípu do dobré půdy, tak aby nepřekážela ovocnému stromoví. Místo pro výsadbu malé lípy bylo časté u stodol-maloulických (od potoka po č. 94), stodoly od č.64 po č.46, stodoly od kostela ke škole, u chlévů, kůlen v humnech...

Zlaté období výsadby lip, a to nejen v naší obci, nastalo však až po skončení 1. sv. války.

Čtyři lípy u kapličky.

Nad Malú Blatničkú, stavjajú kapličku, budú tam bývat Janíček s Aničků...

Za vlády pánů z Kunovic (1509-1620) byl v Blatničce křesťany církve českobratrské vystavěn kostel. Nejpozději to bylo v 16. stol. na současném místě kostela Nanebevzetí Panny Marie. K jeho vypálení došlo asi v r. 1605, kdy vojáci Štěpána Bočkaje Blatničku pod vedením Petra Revaye 11.5. 1605 vypálili. Zpustošili nejen vesnici, ale také kostel. Pozůstatky tohoto kostela i s popelem se našly při kopání základů kostela současného v r. 1935. Obyvatelé Blatničky se tehdy z háje Jasenová, z lesa Skúpé sice postupně navraceli, ale na postavení nového kostela tehdy Blatnička již neměla sil a na nový kostel si obyvatelé obce museli počkat až do r. 1938. První kaplička v současném místě byla zasvěcena Panně Marii Sedmibolestné. Přestože první zmínka o svátku Sedmibolestné Panny Marie je z roku 1412, kdy byl zmíněn na církevním sněmu v Kolíně nad Rýnem, kaplička v Blatničce byla postavena asi až po r. 1727, kdy tento svátek pro celou církev ustanovil Benedikt XIII. Kaplička na návrší západně od Blatničky byla vystavěna však již před rokem 1768, kdy je zakreslena na I. vojenském mapování Blatničky. Na jejím zakreslení je zajímavé, že kolem ní vede cesta nejen do Blatnice, ale i na Ostrožskou Lhotu do Kunovic. Na pozdější Indikační skici z roku 1827, na II. a III. vojenském mapování Blatničky vede však Uherská cesta ze Suchova do Uh. Hradiště přes Hrubou uličku, Kopečky, Nadlán a Miliova. Na I.

- 30 -

Občasník Blatničky

2016

vojenské mapě Blatničky nakreslené před rokem 1768 nejsou kolem kapličky zakresleny žádné stromy. Blatnička je zde zakreslena na mapě s 22 domy a s větrným mlýnem na současném čísle pop. 36. Větrný mlýn není ještě napájen vodou z potoka Svodnice. Zaznačený větrný mlýn německého typu (natáčely se jen větrné lopaty) postavil protestant Martin Horák, který se do Blatničky přiženil ze Sobotišťa v Horních Uhrách (Slovensku). Čtyři lípy byly kolem kapličky zasazeny s největší pravděpodobností v r. 1886, neboť 9.7. 1886 schvaluje sezení obecního výboru, že Blatnička bude udržovat novou kapličku. Tato byla vystavěna na místě staré kapličky, která zde stojí od nepaměti. Dvě z těchto lip byly pokáceny v létě 1984 (dřevorubcem jsem byl já na žádost Jaroslava Trojance-předsedy MNV Blatnice), a to severovýchodní. Kmen měl metr v průměru a byl značně ztrouchnivělý, takže hrozilo její zřícení na kapličku - stáří této lípy by odpovídalo věku 100 let. Jihozápadní kmen další lípy měl v průměru 90 cm a po jejím pokácení se podařilo z jeho rašícího lipoví vypěstovat současnou mladou lípu, které se na nás dívá, když přijíždíte od Blatnice po silnici I/54 do rodné vsi. Současná jihovýchodní lípa byla vysázena asi později, ale měla by se pokácet, jelikož její kořeny při silném větru hýbou s kapličkou a nová lípa by se měla zasadit dále od kapličky. Je zajímavé, že na severní stranu kapličky bylo od r. 1984 do r. 2000 zasazeno 8 lip, ale neujala se ani jedna. Z 36 ks buků, které jsem zasadil v r. 1986 od rohu JZD směrem na kapličku, se ujal pouze jediný (poslední) na severozápadní straně kapličky. V r. 2010 jsem zasadil malou lípu mezi kapličku a sochu Poutníka. Té se zde konečně daří a snad se v budoucnosti stane součástí naší obce. Území u této lipky a kapličky se dříve říkalo Křížová cesta a podle pověsti zde mívaly kočky z naší dědiny každoročně na jaro sněm.

Na sever od kapičky dříve vedla Miliovská cesta. Sahala rovně až ke katastru Hluku a oddělovala pole Zákapličí i louky Milijova od Dílů k Hucku.

Mimo úvodní sedlácké písně dala naše kaplička impuls i k tomuto literárnímu dílu, které mi bývalo často s radostí recitováno v Blatnici: Když jsem já šel do Blatničky, šel sem kolem lip u kapličky, pod tyma lipama u kapličky, seděly v šorcoch tři tetičky.

Robky tyto šumné, byly Malojašky zbožné, já si myslél světe zlatý, že sa modlijú růženec svatý.

Nebyla to ale pravda, už to vím, a vám to také prozradím.

Oni sa tam na tom vršíčku nemodlily pěkně ani trošičku.

Místo toho, aby sa pod lipama zbožně modlily růženec svatý, toš sa tam táhaly o šňůrku z gatí.

Lípa u kostela.

Jednalo se o lípu velkolistou (Tilia platyphyllos) vysazenou asi v r. 1920. Jako mladá lipka je vidět na snímku z 27.10.

1935 při pokládání základního kamene místního kostela za A. Minaříkovou č.p. 48. Na začátku 70. let 20. stol. se ve výšce 5 metrů lípa rozčísla a musela být stažena železem. S kostelem tvořila tato lípa krásnou dominantu konce Hrubé uličky a často byla fotografována jako symbol obce. Stářím však byla tato lípa u vchodu na hřbitov napadena hnilobou uvnitř kmene a závěr tří komisí zněl, že je zde nebezpečí nenadálého zlomení celé lípy nebo její části. Tak jako v jiných otázkách se obyvatelé Blatničky rozdělili v rozhodování o jejím osudu do dvou skupin. První operovala s krásou, užitkem a tradicí. Druhá frakce si napsala na štít bezpečnost, jistotu a budoucnost. O významu tohoto lipového stromu svědčí i to, že rodák Oldřich Mičulka č.p. 20 k datu jejího poražení vydal pěknou menší publikaci doplněnou vlastními fotografickými snímky se 14 verši (zde jsou 2 z nich): … Lípa u brány hřbitova,

stojí tam dlouhá léta.

Prý od dvacátého prvního roku,

takže je jí asi devadesát čtyři roků.

Pamatuje naše předky, je ozdobou celé velké uličky.

Kořeny je ve spojení s hroby, kde jsou pochováni ti, co ji sadili...

Zastupitelstvo obce uspořádalo 17.11. 2015 vzpomínkovou akci na poslední setkání s touto lípou. Děti přišly s rozsvícenými lampiony („bohužel“ papírové lampiony již nyní nehoří, jelikož klasické svíčky byly nahrazeny elektrickým zdrojem a taky ani kluci už nestříkají injekční stříkačkou benzin na lampiony), u kostela vítala občany místní dechová hudba. Mnozí farizejové se těšili, že uvidí skolení královny Hrubé uličky na první pokus. Pro mladší „náděj“ Blatničky byl u kostela přichystán čaj, těm starším, již mateřskému mléku dávno odrostlým, byl nabídnut svařák a slivovice. Čaj z lipového květu této lípy-oslavenkyně byl od Marie Míškové č.p. 9. Po intimním spojení tohoto čaje se slivovicí mělo thé lahodný bukét, ve kterém bylo možné nalézt aróma dozrávajícího tropického ovoce na pozadí právě mletého

www.obecblatnicka.cz

- 31 -

Občasník Blatničky

2016

muškátového oříšku spojeného s vůní rozvíjejícího se květu oměje šalamounka. Po skácení této lípy 7.12. 2015 byla opodál vysazena 7.4. 2016 její nevlastní sestra -taktéž lípa velkolistá- a pokud se dožije věku její příbuzné, tak nás už „zuby bolet nebudou“, ale našim potomkům ten blahodárný pocit z její krásy a užitku přeji.

Tři lípy u dřevěného mostu.

V neděli 7.5. 1919 se u dřevěného mostu mezi č.p. 21 a č.p. 55 slavnostně sadily 3 malé lípy.

Horní – před č.p. 22 byla Lípa T.G. Masaryka Prostřední – před č. 116 byla Lípa legionářů Dolní – před č.p. 21 byla Lípa svobody Obřadu sázení se zde zúčastnila celá dědina mimo rodiny bývalého starosty Jana Marka č.p. 11, který odešel do Hluku a pak do Derle. Začátek slavnosti byl v 15,00 hod. před školou. Stromky byly ozdobeny fábory v národních barvách.

Průvod se seřadil a za doprovodu místní hudby se odebral k dřevěnému mostu, který na své náklady v r. 1896 nechal od své hospody přestěhovat hostinský Josef Soviš č.p. 73 (most zde vydržel do povodně 6.6. 1965, kdy jej odnesla voda a byl v říjnu 1965 nahrazen současnou lávkou). Po skončení sázení měl projev správce školy Valentin Všetička. Slavnost historického okamžiku zakončil zástupce starosty Martin Vrabka č.p. 72 zvoláním: „Na zdar – prezidentu Masarykovi“.

Dne 7.3.1920 na oslavy 70.výročí narození Masaryka vyšel ze školy s hudbou průvod k lípám u dřevěného mostu, pak prošel celou obcí, aby se vrátil do školy, kde měl správce školy Valentin Všetička proslov o významu Masaryka. Dne 28.10. 1920 se sešli občané a děti ve třídě, kde si vyslechli projev nového správce školy Inocenta Vaňka a oslavili den založení státu. Pak se seřadili do průvodu a s hudbou odešli k lípám u dřevěného mostu. Také zde pronesl správce školy I. Vaněk proslov k účastníkům oslav.

Dne 6.3. 1935 v předvečer 85. narozenin prezidenta T. G. Masaryka byl uspořádán lampionový průvod přes obec směrem nad školu, kde promluvil vzdělavatel hasičů Jan Richtr č.p. 27 o významu Prezidenta Osvoboditele. Pak vzplála hranice pod Jasenovou. Nato se průvod odebral za doprovodu hudby k lipkám u dřevěného mostu, kde pronesl projev Josef Hnátek č.p. 56 o zásluhách prezidenta na vzniku našeho státu. Pak zazněly hymny i směs národních písní a hudba vyhrávala až do pozdního večera. Na druhý den 7.3. 1935 byl na návsi pořádán koncert hudeb tří místních kapelníků – Josefa Puce č.p. 40 (jako svou nejoblíbenější píseň často a také teď hrával „Co sis chytíl, to si drž“), Františka Chabiče č.p.

123 a Josefa Pančíka č.p. 126. Obec žila po tyto 2 dny velmi slavnostně, jelikož hospodyně vařily, smažily a pekly buchty, do kterých daly tuk ( ve všední den některé bohaté selky do buchet omastek nedávaly-šetřilo se), zkrátka hodovalo se „jak o dušu“. Hospodáři natahovali z bečiček bílé i červené a hostinský Antonín Baďura ještě na staré hospodě č.p.

73 měl plné ruce práce se Starobrodským pivem pivovarníka Janáčka, jemuž dlužil velkou sumu peněz za odebrané, ale nezaplacené pivo. Pilno má tyto dny i jeho konkurent Josef Vyskočil z Blatnice, který si 1.1.1935 na 3 roky pronajal od Marie Minaříkové hospodu „Na spolku“ v č.p. 1. Zatímco k Baďurovi chodí chlapi ze strany pokrokové-republikáni a Sokol, u Vyskočila nachází zázemí strana konzervativní-lidovci a Orel.

Poslední slavné chvíle zažily tyto mladé lípy 28.10.1937 na počest 19.výročí vzniku československého státu. Ve 13,00 hod. vyšli průvodem žáci od školy, kde bylo řazení průvodu do Hrubé uličky před nedostavěný kostel. Od kostela šel průvod zase zpátky k pomníku padlých před školu. Před pomníkem padlých promluvil Jan Kubica č.p. 70 (přestože jeho ročník bojoval na pozicích v 1. sv. válce, on pro zdravotní problémy zůstal doma). Dále u pomníku vystoupil s řečí velitel hasičů Jan Hána č.p. 64 (byl to velmi zdatný řečník, jeho zápisy a slovní obraty v hasičské kronice směřují k češtině Vladimíra Vančury). Od školy šel pak průvod k lipkám u dřevěného mostu, kde byla za zvuků hymen vztyčena československá vlajka. Proslov o zásluze T.G. Masaryka o vlast měl správce školy Emanuel Hudský, který dosáhl na vojně hodnosti rotmistra. V obci byla slavnostní nálada a na některých domech vlály dokonce prapory-jev do té doby v Blatničce nevídaný. Po projevu správce školy následoval promenádní koncert.

Lípa na hřišti.

Při oslavách 10.výročí vzniku československého státu se konal 28.10.1928 od školy za doprovodu dechové hudby průvod ke 3 lípám vysazeným v r. 1919. U lip měl projev správce školy, zakladatel a jednatel TJ Sokol Blatnička, přísný až trochu nesnášenlivý Inocent Vaněk. Po projevu pokračoval průvod pod Dolní konec až k „Františku“ na východní část hřiště zbudovaného mládežníky Sokola v r. 1923. Za fotbalovou brankou (směrem k pálenici) byla vysazena lipka jako vzpomínka na padlé vojáky z Blatničky v 1. sv. válce. Tato lipka dostala jméno „ Lípa československé armády“. Také zde měl správce školy Inocent Vaněk projev o významu vzniku naší armády, a lípy jako atributu ochránkyně nabyté svobody z područí 300 let trvající nadvlády Habsburků. Děti zarecitovaly básně a příslušnou řeč měl i Jan Minařík č.p. 92

- 32 -

Občasník Blatničky

2016

(později č.p. 105). Po jeho přednesu bylo u lipky dvouminutové ticho za padlé hrdiny z Blatničky na polích válečných.

Na závěr byly lipce zahrány naše hymny. Za zvuků hudby se průvod vydal organizovaně zpět k dřevěnému mostu, kde byl rozchod. Tato oslava sázení lipky u hřiště byla konána pod protektorátem obecního zastupitelstva. Lípa byla pokácena v r. 1974, kdy začala regulace potoka a koryto Svodnice se vrátilo na své původní místo, kde bylo do r. 1923.

Dvě lípy před školou.

Dne 27.5. 1936 v předvečer 52. narozenin nového prezidenta dr. Edvarda Beneše (nar. 28.5. 1884) se občané i školní mládež shromáždili před zvonicí (u č.p. 75). Od zvonice se lampionový průvod odebral k pomníku padlých před školní budovu. Pomník padlým vojákům z Blatničky od sochaře Bráblíka ze Starého Města za 2.400,-Kč byl postaven v létě roku 1934 a náklady na jeho zhotovení platily vdovy, rodiny padlých a značnou částkou nakonec přispěla na pomník i obec (přestože podle pokynů okresního hejtmanství se obce na výstavbě pomníků padlým vojákům v 1. sv. válce bojující za zájmy Rakouska-Uherska, a tím de facto i proti nově vznikající naší Československé republice, neměly podílet).

Slavnostní akt zahájil správce školy Vladimír Vaculka č.p. 94 proslovem o statečných činech našich vojáků na ruské, italské i západní frontě, přestože od r. 1919 do současné doby jsou stále vojáci bojující ve stejnokroji Rakouska – Uherska pokládáni za zrádce. Proto mimo legionáře nesměli ostatní vojáci po skončení 1. sv. války nosit vyznamenání - výjimku měl prezident Klement Gottwald (bojující u Zborova 2.7. 1917 proti legionáři prezidentu Ludvíku Svobodovi). Vojáci bojující v rakousko-uherské armádě nesměli stát čestnou stráž u pomníků, pronášet veřejné proslovy, psát do novin, vydávat knížky a v tomto případě ani sázet lipky. Např.na pomníku padlých napsaný Martin Mičulka č.p. 20 zemřel v náručí Josefa Ševčíka č.p. 22 a Antonína Chabiče č.p. 3 u jatek v městě Przewosku v Haliči (nad Přemyšlem), neboť všichni 3 naši rodáci byli tehdy na stejném místě u 25. zeměbraneckého pěšího pluku. Nyní Antnín Chabiča č.p. 3, ani Josef Ševčík č.p. 148 nesměli u pomníku o padlém kamarádovi hovořit. Z Blatničky bylo ve válce 100 mužů. Z toho 12 zemřelo, 5 bylo legionářů a na těch 83 se muselo po válce zapomenout – další možné téma k degustaci. Po projevu Vladimíra Vaculky - správce školy a dvojnásobného zetě bývalého starosty Martina Vrabky č.p. 72 bylo přikročeno k výsadbě 2 mladých lip. První lípu zasadil Jan Kubica č.p. 70 (první náměstek starosty). Tento stromek dostal jméno „Lípa prezidenta Edvarda Beneše“. Druhou lípu nasadil Josef Hromek č.p. 137, italský legionář a střelec u II. strážní roty, který byl původně c. k. vojínem 25. domobraneckého pěšího pluku a byl 22.11. 1917 zajat Italy za řekou Piavou na Mt. Montello. Druhý stromek dostal jméno „ Lípa Milana Rastislava Štefánika“. Slavnost sázení stromoví ukončila místní hudba koncertem. Za rok – 7.3.1937 v den 87. narozenin T. G. Masaryka se před lipkami sešla místní hudba, aby tento den Prezidenta Osvoboditele oslavila hudebním koncertem.

Tří lípy u Zahrádek.

V odpoledních hodinách 27.10.1968 se sešla část obce mezi starými a dnes již neexistujícími kamennými sklepy před č.p. 31 a č.p. 27. Předseda MNV Jaroslav Šimčík č.p. 132 zorganizoval k 50.výročí vzniku našeho státu slavnostní sázení tří lip na prostranství mezi silnicí a potokem před domy č.p. 29 a 30. Po projevu předsedy MNV byly vysazeny 3 lipky, které dostaly jméno „Lípy svobody“. Tak jako dvě lípy před školou ani tyto neměly dlouhého trvání a brzy uschly.

Tři lípy u Sedlářového kříža.

Kdo jede do Louky, si za křižovatkou ani nevšimne tří lip kolem pomníku postaveného na památku 43 letého umrznutého Josefa Herinka z č. 100 (nyní je zde na tomto bývalém č.p.100 obecní úřad). Z doslechu vím, že tyto lípy tam zasadil Jan Kubica č.p. 70 (nar. 24.7. 1897), který měl k sázení stromků velmi pěkný vztah. Snad to mělo být po 2. sv. válce v r. 1947, takže by od sázení uplynulo letos rovných 70 let. Starší pamětníci si ještě vzpomenou na cestu Padělíkovou od Zápovědí na Mezarska, kde Jan Kubica vysadil trnky a říkalo se tomuto stromořadí Kubicovy trnky. Lípám se tu dobře daří, jen trávy je pod nimi málo. Zato je zde hodně šalvěje a mateřídoušky. Často se zde zastavují řidiči k odpočinku nebo rodiny s dětmi na posezení a občerstvení, kteří po sobě zapomenou uklidit. Spíše mi tam něco nechají na památku, jelikož zde seču seno a otavu, ale s těmito „dárky“ se nechválím. Ale kdo by chtěl zažít opravdu pěkné chvíle, tak toho zvu v době květu těchto lip na chvilku se pod jejich koruny posadit.

www.obecblatnicka.cz

- 33 -

Občasník Blatničky

2016

Forštunk na Suchovsku.

Ještě v první polovině 20. stol.bylo běžné se v naší obci setkat v závěti rodičů o předání majetku dětem s věcným břemenem na dožití výminkářů v rodném domě. Na výměnku si rodiče ve smlouvě vymiňují po každých žních dodávku 4 metráků tvrdého obilí – t. j. pšenice nebo žita (ječmen a oves bylo tzv. měkké obilí). K tomu dále vyžadují na každý rok dodávku 4 metrů tvrdého dřeva – tj.dubu, buku, habru a pod. (smrk, borovice, ovocné stromoví, topol, vrba...bylo dříví měkké). Běžně potřeboval čtvrtláník, který vlastnil asi 5 ha polí v Blatničce na rok asi 8 metrů dřeva (mimo topení v zimě bylo nutné dříví na vaření a pečení chleba i pečiva po celý rok). Půlláník potřeboval asi 10 metrů, jelikož měl jednu světnici k vytápění navíc. V 18. a 19. stol. již žádné obecní ani soukromé lesy v Blatničce nebyly. Jediný les na území Blatničky byl háj Jasenová o výměře 31 ha, ale ten patřil knížeti Lichtensteinovi. Na lesní pych do panského si nikdo z poddaných Blatničky nedovolil, jelikož háj s tvrdým dřívím měl hajného a vytěžené prodávané dřevo bylo pro našince drahé. Již z konce 16. stol. je zmínka, že Blatnička si proto jezdila dělat dřevo (forštunk) do Černého lesa nad Suchov.

Ze Suchova do Blatničky vedla od tamního hradu Gansberku (v 15. stol. jej vlastni Jan Lýsek - narodil se mu zde na Suchově syn, kterého známe z dějepisu jako vůdce husitů spíše pod jménem Jan Jiskra z Brandýsa). Tato úvozová cesta se nazývala cestou Uherskou. Ze Suchova vedla přes Blatnické louky a současné Obecní borky k č.p. 36, dále přes č.p.

104 k č.p. 102, kde přes brod potoka Svodnice a přes Zahrádky (měly výměru 1,5 ha a do r. 1974 zde rostly jen akáty, zatímco původně zde byla zelnice) vedla cesta k č.p. 25. Před č.p. 23 byla kovárna. U č.p. 1. odbočila Uherská cesta kolem hřbitova na Kopečky a pak přes Nadlán a Díly k Hucku na Miliovy. Miliovy v té době měly 200 ha, byly zde do r.

1962 zbytky stepní květeny - rostlo zde hodně „Miliovo péří“ zvané také „Čertovo péří“ (ve skutečnosti se jedná o kavyl Ivanův - Stypa pennata L.). Dále pokračovala Uherská cesta do Ostrožské Lhoty a pak dále až do královského města Uherské Hradiště.

Nyní se projdeme vánicí minulosti až do čtvrtka 21.1. 1891, kdy byl velký svátek sv. Anežky. Ne nadarmo se říkalo dříve: „O svaté Anežce od kamen se nechce“. Starosta Fr. Šuránek ale říkali na tento den, že sv. Anežka vypustí skřivana z rukáva.

Ve čtvrtek 21.1.1891 se jako 12 apoštolů vydalo 12 sedláků z Blatničky s koňskými povozy brzy ráno do hor nad Suchov na dřevo na tzv. forštunk. Cesta do hor byla suchá, dřevo tvrdé a pěkné. Práce šla pěkně od ruky. Za světla se drvo kácelo a čistilo. Když se začalo smrákat, chlapi honem nakládali drvo na vozy. Asi v 17.00 bylo naloženo a jelo se domů. Jenže právě v tu chvíli došlo ke zvratu počasí, nastala úplná tma, zvedl se studený zběsilý vítr a začala ledová chumelenice, která házela spousty sněhu do obličeje. Vozkové se radili, zda pojedou domů nebo zůstanou na Suchově.

Nakonec se dohodli, že pojedou v koloně za sebou dolů k domovu. První jako sv. Petr jel s vozem starosta František Šuránek č.p. 55 (9.10. 1856 – 28.12. 1943) a pak ostatní učedníci za ním. Cesta to byla hrozná. Když přijeli s dřevem nakonec domů, zjistili, že poslední dva vozy, se kterými jeli Josef Herinek č.p. 100 (8.12. 1846 – 22.1. 1891) a Antonín Minařík č.p. 89 (2.6. 1864 – 22.1. 1891) se opozdily, snad sjely z cesty, možná zapadly a třeba obojí. Po tomto zjištění starosta ihned zorganizoval záchranou akci na pomoc opožděným sousedům. Ač unaven, vytvořil starosta skupinu 6 zdravých mužů, ponejvíce ještě vojínů. Dalším 2 hospodářům nařídil , aby se ihned po jejich odchodu k Suchovu vydali se sáněmi za nimi. Starosta vedl hledající skupinu přes Močidla na Louky-Padělky (nyní Blatnické louky, současný les Obecní Borky nebyl ještě v tu dobu vysazen). Za stále trvajícího kvílení ledové vánice šli sedláci podél úvozové Uherské cesty nahoru k Suchovu. Za nepohody fičícího ledového sněhu rozdělil starosta muže kousek od sebe a nařídil jim při chůzi volat, jelikož nebylo možno otevřít oči, nevěděli ani, kam jdou. Jediným vodítkem byla chůze vzhůru. Hlas bylo jen těžko slyšet a chůze v čerstvě napadeném sněhu se stávala čím dál obtížnější. První skupina 3 mužů, vesměs ještě vojíni v činné službě, se od sedláků kolem starosty odtrhla a zabloudili na pustou pastvinu pod horu. Ostatní 3 muži a starosta se drželi spolu. Tu zaslechli velmi slabé volání o pomoc, ale nevěděli, odkud přichází, jelikož vítr skučel a tma byla neproniknutelná. Tu jeden společník u starosty – radní – Tomáš Mičulka č.p. 12 upadl a nemohl vstát. Přišla na něj mdloba a zůstal ležet. Po chvíli se sice probral, ale nemohl vstát a hlasy zdáli již nebylo vůbec slyšet. Zbylí 2 druhové u starosty popadli nemohoucího a brodíce se po pás ve sněhu táhli radního k cestě dolů. Tu náhle jeden z nich začal táhle naříkat a beze slova upadl také do sněhu. Nebyl schopen promluvit a končetiny měl omrznutím nehybné tak jako radní, kterého táhl. Starosta s druhem je museli oba smykem dovléct domů do dědiny a položit s pomocí rodiny na postel do světnice.

A co nyní? Marně se starosta snažil znovu vybízet lidi po dědině na pomoc 3 ztraceným sousedům. V této těžké chvíli odhodlal se sám jediný starosta znovu na cestu, aby zachránil, koho možná. Po dlouhém trmácení tento den již potřetí hore tou samou cestou k Suchovu sehnut až k zemi našel konečně u Suchova nepatrnou stopu ztracených tří soudruhů. Dal se stále volaje co nejvíce po této stopě vpřed. Tu zaslechl slabé zvuky zvonců, hlasy lidí a nepatrné řechtání koní. Byla to na pomoc vyslaná přípřež. Nespouštěje ji z doslechu dal se za nimi, stále volaje. Konečně je našel. Byli po

- 34 -

Občasník Blatničky

2016

hlavu zapadlí ve sněhu a k smrti zmožení. Vyhrabal je, odvedl je k saním a jel s nimi na Suchov, kde pobyli zbývající noc.

Na druhý den našli sousedé ráno ztraceného Herinka a pak i Minaříka. Byli zavátí sněhem a zmrzlí. Herinek byl pouhých 100 metrů od obce pod ojem vozu a koně na něj dýchali. Ležel v místech, kde je dnes velký dub na Blatnických lúkách.

Minařík usnul věčným spánkem u vozu se dřevem, s tím pěkným tvrdým dřevem ze suchovských lesů, asi 50 metrů od Herinka směrem k Suchovu. Podobný osud by čekal i 3 zbloudilé sedláky, kdyby nebylo starostovy statečnosti.

Na památku tohoto hrozného příběhu nechala postavit na Dolině vdova Kateřina Herinková, později provdaná Sedlářová, kříž z hořické žuly. Ten tu stojí dodnes asi 50 metrů od hlavní křižovatky na cestě k Louce. Více o této události se můžete dočíst v knize „ Blatnička ve vzpomínkách...“ na str. 22 - 23 pod názvem Sedlářův kříž.

Příběh uveřejněný v 8. čísle Slováckých novin ze dne 28.1. 1891 upravil a zapsal Miroslav Hudeček.

Železnice v Blatničce.

Naděje a železniční dráhy jsou sice věci mylné, ale zato nesmrtelné.

V současnosti nadpis sice vyvolává úsměv, ale nebylo tomu tak vždy.

Profesor František Riepl přišel v roce 1829 s myšlenkou, že by bylo vhodné spojit Rakouskou monarchii od jihu na sever železnou dráhou, tak jak byla již v Anglii spojena průmyslová města Liverpool s Manchestrem. Představa snílka na trať z Vídně do Krakova je věc jedna a realizace věc druhá. Tak jako mnohokrát předtím i v čase příštím se nejedná o nic jiného než o takovou prkotinu jako jsou prachy, prašule, peníze. Plán nové cesty po kolejích s názvem „ Císaře Ferdinanda železnice severní“ byl později přejmenován na „Ferdinandova železnice severní“, aby se nakonec mezi lidem prostým ustálil na názvu „Ferdinandka“. Smělá idea se zalíbila ve Vídni bankéři Solomonu svobodnému pánu Rotschildovi, který sice nikdy nedržel kleče pluhu, zato vlastnil klíče od bankovního sejfu.

Plán na dopravu lokomotivní z Vídně do Bochnie (město 30 km východně od Krakova v Haliči – nyní v Polsku) byl hotový v r. 1834. Bankovní dům Rotschildův ve Vídni na tuto stavbu železniční s odbočkami do Brna, Olomouce, Opavy a k solnicím v Haliči ve Dvorech , Wieliczce i v Bochnii dostal 4.3. 1836 od císaře Ferdinanda Dobrotivého povolení na dobu 50 let. Rotschild pak vydal na tuto stavbu 12.000 akcií, každá po 1.000 zlatých, takže se stavbou se začalo již ke konci roku 1836. Zatímco první vlak z Vídně dosupěl do Brna 7.6. 1839, na příjezd železného spřežení z dílny George Stephensona ze Bzence do Veselí jsme si museli počkat do 1.6. 1887.

Nová doprava po kolejnici je lepší než jít pěšky nebo za vozem, a proto se zalíbila i lidem našeho kraje. Obce Velká v čele, Javorník, Nová Lhota, Hrubá Vrbka, Malá Vrbka, Kuželov, Sůchov, Blatnička (je zajímavé, že Blatnička je zde započítávána mezi obce horňácké, přestože patří mezi dolňácké) a pak dolní obce Tasov, Hroznová Lhota, Kozojídky a Žeraviny opětně usilují o stavbu železnice z Veselí do Velké. Po dohodě představitelů těchto obcí byla 9.7. 1908 vyslána do Vídně k ministru železnic Juliusi rytíři Derschattu deputace, která mu předala žádost na postavení železniční tratě podél výše uvedených obcí. Tuto žádost však nepodepsaly obce Louka a Lipov, přes které má trať vést. Jako důvody proti výstavbě zástupci těchto obcí uvádějí, že dráha má být vedena částečně humny, přes stodolu starostovu a dokonce pan první radní má v humně na vyznačené trati jakousi vzácnou hrušku, a ta by musela jít pryč. Proto jsou vůbec proti dráze. Nechť prý jde raději dráha hned od Tasova druhým údolím do Vrbky a pak odtud přes kopec do Velké. Na Lipovsku vede trať totiž nad silnicí a přeřezala by větší část pozemků. Zkrátka - Lipov dráhu nepotřebuje. Nejdále od první stanice železniční ve Veselí je odloučena Nová Lhota a to 28 km. V Louce dále pracuje proti stavbě dráhy sám zástupce velkostatku, chtěje tím snad usnadniti zamýšlenou stavbu železniční dráhy přes Nivnici do Strání.

Je zajímavé, že zatímco v r. 1883 se s železnicí do Veselí nepočítalo, dopravním uzlem na Slovensko ze Bzence se měl stát Uh. Ostroh. Jenže Uh. Ostroh odmítl dát pozemky na nádraží, zatímco hrabě Chorinský nabídl na nádraží ve Veselí své Tři hony za klášterem Servitů směrem k Blatnici - nejúrodnější půda veselského panství. Tak i později v r. 1919 měla železnice z Veselí jít do Nového M.nad Váhom nejkratší cestou přes Hroznovou Lhotu, ale i tato obec jako Uh. Ostroh se nechtěla rozloučit se svými pěknými hony na rovině, a tak nakonec byla vybudována železnice oklikou na Blatnici.

Snad by se mohlo zdát, že se jednalo pro Blatničku o pouhé plácnutí do vody, ale skutečnost je jiná. O 3 roky později 18.9. 1911 vydává c. k. okresní hejtmanství v Uh. Hradišti pod č. 24308 přípis představenstvům obcí, v kterém sděluje, že ministerstvo železnic pod vedením Viktora svobodného pána Rölla – ministra železnic udělilo firmě Orenstein a Koppel ve Vídni povolení ku provedení předložených technických prací pro úzkokolejnou železnou dráhu nižšího řádu z Uh. Ostrohu přes Velkou Blatnici, Blatničku, Dolněmčí a Nivnici do Suché Lozy ve smyslu zákona ze dne 14.9.

www.obecblatnicka.cz

- 35 -

Občasník Blatničky

2016

1854 ř.z. č. 238 a sice na dobu jednoho roku. O tom se představenstvu obce v Malé Blatnici věděti dává s podotknutím, že firma Orenstein a Koppel svěřila provedení předběžných prací vrchnímu inženýru Sigmundu Schuschnymu a že s těmito pracemi během tohoto měsíce započato bude.

Tady však padla kosa na kámen či spíše na Hospodářský spolek Uhersko-ostrožský pro chov hospodářských zvířat v Uh. Ostrohu. Představitelé této v té době velmi důležité organizace apelovali na starosty, velké sedláky i malé chovatele, aby se obce postavily proti stavbě této železnice našimi kotáry, jelikož hluk lokomotiv a vagonů se nepříznivě projeví na chovu zvířat a užitkovosti dobytka - zejména u koní a krav, což se jim i v Blatničce podařilo. Zatímco v r.1908 se zastupitelstvo obce pod vedením starosty Martina Vrabky č.p. 72 za cestu pro železného oře bilo plamenným mečem sv.

Gabriela, nyní se ve stejné věci obecní zastupitelstvo Blatničky v čele se starostou Janem Markem č.p. 11 k stavbě železniční dráhy obrátilo zády a vyjádřilo se nejen záporně, ale dokonce se 29.8. 1912 usneslo vyslat do Vídně k ministru železnic Zdenku ryt. Forsterovi s deputací místního rolníka Josefa Šuránka č.p. 95. Jako náklady na tuto cestu našeho emisaře do hlavního města monarchie Habsburků na Dunaji mu dala dokonce celé 4 koruny a pokud by ve Vídni snad i přespal, má se mu celkem vyplatit rovných 10 K. Mapu na stavbu této železnice, která měla přes Strání pokračovat dále na Horní Uhry do Nového Mesta nad Váhom, si můžete prohlédnout v knize „ Let holuba“ na str. 50.

Další veletoč k výstavbě železné Dolňácko-horňácké magistrály udělali představitelé Blatničky po vzniku 1.sv.války za dalších pět let. Válečná jatka na lidské zdroje jasně ukázala přednost železnice nejen pro dopravu materiálu, ale také obyvatel. Totéž zastupitelstvo naší obce se stejným starostou jako před vypuknutím války posílá na hejtmanství do Uh.Hradiště 20.2. 1917 usnesení, že jednohlasně a všemožně podporuje projekt stavební normální dráhy na pozemcích zdejší obce Blatničky.

Stále čtu dokola, jak naši předkové, kterých si vážím, byli moudří a prozíraví, ale taky mám pocit, že někdy za dva dny udělali už zemřelí sousedé víc práce než za den jeden. Život totiž není to, co chceme nebo to co si představujeme, ale to, co skutečně je.

Příběh uveřejněný v 42.čísle Zájmy Slovače ze dne 25.7. 1908 a článek z knihy Let holuba upravil a na podzim roku 2016 zapsal Miroslav Hudeček.

Taneční zábava.

Tanec doprovázel vývoj člověka od táborové ohně k točení párů kolem hospodských stolů, až skončil u barového pultu na drinku. Je zajímavé, že nikdy to nebylo za plného světla. Ohně lovců mamutů osvětlovaly křepčící tlupu spoře, lampa v hospodě nad dřevěným parketem, která zajišťovala více tmy než světla spíše lákala partnery ke vřelému sevření, a současné diskotéky s lejzrovým světlem vytváří barevné šero. V Blatničce se poprvé rozsvítila el. žárovka 19.4. 1939, a tak není divu, že jedna maminka z č. 44 pocházející z Polešovic se 10 roků před příchodem vynálezu Alvy Edisona do Blatničky zeptala na soudné stolici v hospodě při muzice sousedky „Co ten Mašour na té naší Máří pod tou lampou stále loudí?“ Soudné lavice v hospodách byly časem vystřídány balkony v kulturních sálech, pro které se ujal název „ Na čumendě“, aby kulturáky skoro pro zábavy nezanikly. Nic to však nezměnilo na faktu, že lidé - hlavně mládež se chce bavit a tančit. Koncem 19. stol. se v hospodě u Markuse Grunfelda na č.p. 73 organizovala taneční zábava především na hody trochu jinak než dnes.

V dědině si chasa vybrala stárka, který měl na starosti chod hodů, ale především muziku. Stárek si na pomoc vzal dalšího stárka nebo někdy i dva. Stárci si pak šli k rodičům svých galánek pro svolení, které rodiče po povinném počátečním zdráhání rádi dali, protože to byla v dědině čest a taky zde platilo přísloví: „Syna ožeň, kdy chceš, céru vdaj, kdy možeš“.

Stárci si šli ke starostovi (někdy i k faráři) pro svolení k hodám, za což však museli na obci zaplatit „cedulku“ (stanovený poplatek do obecní kasy) ve výši 1 zl. a 36 krejcarů (někdy starosta cedulku prominul). Dalším bodem bylo zajištění muziky. V Blatničce byl koncem 19. stol. nejdříve samostatným muzikantem na gajdy (dudy) Josef Puc (nar. 12.6. 1868 na č.p. 39), syn Jana Putze z Chrastu u Vysokého Mýta a jeho manželky Kateřiny z Otradova u Vys.Mýta, který byl zde prvním známým kapelníkem. Po něm převzal kapelnictví jeho syn také Josef a ten zase kapelnictví předal Františku Chabičovi č.p. 123. Muzikantům se dávalo v té době za hraní na hody 15 měřiček rži (asi 90 kg). Podle nařízení zemského místodržitelství v Brně z 18. stol., které dosud nebylo zrušeno, trvají hody jen jeden den (a to v neděli, jelikož je nutno pracovat). Starosta (fojt) mohl prodloužit hody o 1 den, ale nikoliv více! K tomu, aby stárci vybrali 15 měřic rži, bylo stárkem nařízeno, že každý chlap musí přinést jako zápisné na muziku půl měřice (3 kg) rži. Šohaj, který šel k muzice poprvé, přinesl čtvrt měřice rži (1,5 kg). Poprvé šli kluci k muzice ve 14 letech po skončení školní docházky. Děvčata chodila k muzice často jako 13ti letá (někdy i ve věku 12 let), což bylo ve škole trestáno 2. stupněm (někdy dokonce stupněm třetím) z mravů (a těch bylo!!). Kluci zapomínali, že jim bylo vštěpováno „Nevybíraj ženu při tanci, ale v poli

- 36 -

Občasník Blatničky

2016

mezi ženci“ a nebylo na světě sily, která by jim zabránila jít na muziku tančit. Od poplatků na muziku byli osvobození staří mládenci nežeňé (zvaní cápci) a orlábníci (muži na dovolené z vojenské prezenční služby). Vybráním rži byli zaplaceni muzikanti. Cedulka do obecní kasy se platila tak, že před r. 1900 vybírali stárci jako vstupné na taneční zábavu šestku (10 krejcarů). Po roce 1900, kdy stála cedulka 2 koruny a 72 haléřů, platil každý muž na muziku jako vstupenku šesták (20 haléřů) a žena polovinu. Za zamyšlení stojí, že zatímco za starosty Minaříka Antonína č.p. 92 (Kopečka) neplatily ženy na zábavu nic, po získání všeobecného volebního práva v r. 1906 za starosty Martina Vrabky č.p. 72 začaly platit polovinu. Po úplné emancipaci nakonec začaly platit dámy vstupné ve stejné výši jako muži.

Tak jako jinde byli přespolní šuhajé v Blatničce u muziky zvláštní kapitolou, která nebyla místními mládenci vítána chlebem a solí, nýbrž pro „lovení“ v jejich domácím teritoriu museli tito mládenci „snášat protivné“ a mimo vstupného platit za „kúsek“ (sólo) muzikantům šesták a trpět za to, že si dovolili sem vůbec na zábavu přijít. O sólo k tanci i od domácích však musel být nejdříve požádán o svolení stárek. Do Blatničky chodili nejčastěji mládenci z Boršic, pak z Hluku, Louky, Suchova, Ostrožské Lhoty a jen málo z Blatnice (ti upřednostňovali Ostr. Lhotu).

Každá pořádná muzika musela končit pranicí, které se říkalo „mela“ nebo „pračka“. Muzika bez mely nebyla ničím. Lidé si museli po zábavě po celý rok o něčem povídat, takže modřina, vyražený zub, trochu krve, zlomené žebro, jizva na obličeji, měně pohyblivá končetina, byla dobrá známka pro skončenou muziku. Kdo tuto melu vyvolal musel zaplatit tzv. „kauci“ (pokutu). Aby mela na muzice byla skutečně jistá, si prostý lid zajišťoval tak, že chudobnému (zato statnému) pacholkovi-rváčovi před muzikou vybíral po krejcaru (dokonce i ve škole) na kauci. Hostinský čepoval pivo, prodával víno, ale od konce 19. stol. naléval kvit (asi 25% lihovina, které se v Blatničce říkalo také gift, ve skutečnosti to byl líh - nejčastěji bramborový, smíchaný v poměru 1 díl lihu a 2 díly vody). Zatímco pivo mělo jen 4% alkoholu a víno 12%, pil se kvit ani né tak na chuť, jako spíše na účinek. Byla to taky nejlacinější zaplacená kuráž do mely. A k tomu, aby byla pračka, pak stačilo opravdu málo- přebraná galánka, nevhodná ústní poznámka, jiný kroj, smích, „staré kvasnice“ z minula, a to by bylo, aby se něco nenašlo. Pokud se už někdy zdálo, že mela na muzice nebude, zvolal stárek: „Muziko a děvčiska ven !“ Oslovení hledali rychle díru v hospodě, kterou zanechal tesař, a třeba často skákali i oknem. V hospodě se „zhaslo“ - židličkou do lampy a mela začala. Kluci posilnění kvitem pak často nerozlišovali hosty a domací, ale také bylo na čase si vyřídit i „staré účty“ se sousedem za dříve spáchanou křivdu nejvyšší. Po této pračce se původce na zaplacení kauce nevyhledával, jelikož to bylo „už po muzice“.

Jaká to tedy byla v Blatničce před více jak 100 lety doba? Asi taková, jako dnes, jen trochu jiná.

Futrkanón z Blatničky. Červený šátečku, kolem se tóč já mosím na Rusa a nevím próč...

Když 28. 6. 1914 český řidič v autě s arcivévodou a jeho manželkou za zády popletl odpolední trasu cesty v Sarajavě a zbůhdarma chodící Gavrilo Princip po neúspěšném dopoledním atentátu kamarádů vypálil 2 rány z pistole na osazenstvo auta, v Blatničce se právě sekly louky, sedláci se připravovali na žně a zdálo se, že se nás ty 2 rány z revolveru kdesi daleko v Bosně vůbec netýkají. Jedna střela studenta Principa zasáhla Žofii do podbřišku a Chotková byla za 3 minuty mrtvá. Druhý náboj mladíka zasáhl arcivévodu Františka Este do krku a následník trůnu skonal za 11 minut.

Dvě rány, dva mrtví a už tu byla 1. sv. válka. Za 4 roky a 5 měsíců pak po těchto dvou výstřelech zemřelo 10 milionů lidí a zrodila se nová Evropa. Také Blatnička do světového masomlýnku na lidské životy (prostý lid nazval vojáky na frontě jako potravu pro děla – futrkanón) vyslala 100 zástupců.

Někteří jsou známí – jejich 11 jmen je zapsáno na pomníku padlých, který stojí na místním hřbitově. Někteří jsou známí méně a o jiných není známo skoro nic. V minulém občasníku jsme si něco řekli o Františku Trojkovi č.p. 77, který se nám ztratil u Piliavy v Haliči a námořníku Martinu Sovišovi č.p. 73 ztraceném v Pule u moře. Dnes se pokusme zase seznámit s dalším účastníkem velké války z naší dědiny. Šimčík František č.p. 5 se nar. 22.3. 1882 na č.p. 2 a měl 16 sourozenců. V r. 1903 se jim narodil s Marií Minaříkovou č.p.

48 syn František. S matkou syna Františka se teprve o 3 roky později, tedy v r. 1906, oženil (jeho otec Jan se zase jako vdovec oženil s její sestrou Apolonií). Po svatbě se jim narodila Filoména, Ondřej, Antonín, Josef, Růžena a Jaroslav. Ondřej a Růžena však jako malé děti zemřely. Otec Jan mu koncem roku 1906 koupil dům č.p. 5, kde měli mladí manželé 2 krávy a ostatní dobytek i pole čtvrláníka. V r. 1902 šel František Šimčík k výkonu prezenční služby a byl zařazen tak jako většina chlapů z obce k infantérii, a to k 3. pěšímu pluku. Když 28.7. 1914 vyhlásil císař Srbsku válku, Františka Šimčíka se to ještě netýkalo, jelikož nejdříve jela první skupina vojáků na jih do Srbska a on byl ve skupině druhé, která jela na sever do Haliče ke Krakovu. Za týden po odjezdu vojáků na Balkán vyhlásilo Rakousko-Uhersko 6.8. 1914 válku Rusku www.obecblatnicka.cz

- 37 -

Občasník Blatničky

2016

a obecní povoz odvezl Františka s druhou skupinou do Uh. Ostrohu na vlak. Odtud jeli naši vojáci Ferdinandkou do Krakova. Úkolem 3. pěšího pluku, který byl zařazen v II. armádním sboru, bylo postupovat od Krakova po překročení hranice s Ruským Polskem na severovýchod na Lublin. Zde proti nim stála 4. ruská armáda pod vedením generála pěchoty Evertha. Rusové měli pušky zn. Mosin 1891 zastaralé, ale děla, zvláště polní moždíř vzor 1886, měli dobré. Toto dělo se stalo pro Františka Šimčíka osudným. Šrapnel vystřelený z této válečné zbraně ukončil pobyt našeho rodáka na frontě.

Dle sdělení novin Národní politika ze dne 4.9. 1914 byl v Sanatoriu Podolí v Praze hospitalizován František Šimčík z Blatničky s těžkým zraněním. Jedná se o ránu šrapnelem na levé ruce. Jako vojín 3. pěš. pl. - náhr. rota se zúčastnil boje v srpnu 1914 na území Ruského Polska proti 4. ruské armádě. Za zranění byl náš rodák voj. 3. pěš. pl. vyznamenán stříbrnou záslužnou medailí II. tř.

Zemřel doma v Blatničce 16.5. 1920 na následky útrap z války.

Poutník z Thermopyl Jdi poutníče a zvěstuj Lakedaimonským, že my zde mrtví ležíme, jak zákony kázaly nám.

Nápis slavný u Thermopyl na řeckém poloostrově, kde se v srpnu-září roku 480 př. n. l. řecká vojska v počtu 7.000 bojovníků vedená spartským králem Leónidem v důsledku zrady marně bránila perské přesile krále Xerxa I. při jeho vpádu na peleponéský poloostrov. Řekové by se snad v thermopylské soutěsce většímu vojsku Peršanů ubránili, ale zradou jistého Efialta z Malidy, jenž Peršanům vyzradil existenci tajné stezky přes pohoří Kallidromos nad Thermopylami, kdy nepřátelé obránců vedeni Hydarnem vpadli do zad řeckému vojsku. Král Leonidas sice odeslal většinu svého vojska do Řecka, ale s tisícovkou svých nejvěrnějších zde nakonec všichni padli.

Na místě, kde stojí současný dřevěný pomník, bylo pro Blatničku toto návrší tehdy posvátné tím, že zde bylo kolem opodál stojící kapličky místo prvního hřbitova, kde dle známé písně naši předkové do této zahrady zelené sázeli nejdražší semena, která však nevzcházela. Později byl hřbitov přesunut nad obec do současného místa u kostela a na návrší zůstala jen kaplička.

Pro obec však toto místo bylo do 20. stol. významné také tím, že zde začínal po zimě obecní pastýř nejdříve pastvu krav zdejších sedláků. Tomuto místu mezi starou cestou do Blatnice a potokem Svodnicí až po Losky oddělené vodotečí z Miliov o výměře asi 3 ha se říkalo Výhon, jelikož se na něj poprvé v novém roce vyháněl dobytek na pastvu.

Na světě se stále dějí věci nevídané a prostému člověku nepříjemné, často nepochopitelné. Některým skutkům v naší blízkosti se dokonce bráníme, ale nakonec jsme rádi, že se staly a zůstaly součastí našeho života. Staří Římané na to měli poučku: „Co nemůžeš změnit, s tím se smiř!“ To je případ i současného jasanového poutníka u kapličky, který k nám přišel snad až z Thermopyl.

Václav Hučík nechal odpoledne 18.6. 2007 přivézt dřevěnou sochu poutníka, vytvořenou z buku na sympoziu sochařů v Krkonoších. Toto dílo mělo výšku 3,5 m a jeho autorem byl Ivan Šmíd, zvaný též Dědek.

Když se dříve narodil rodičce nemanželský potomek, byl to pro něj v životě těžký hendikep. Vysvobozením pro takové dítě bylo, pokud se k němu později přihlásil otec a farář pak do kolonky otce v matrice narozených připsal dodatečně dvě magická slovíčka – legitimus est = zákonný (manželský) je. To se stalo i s naším poutníkem, který byl z bezprizorního sirotka povýšen do stavu občanů Blatničky a do jisté míry se stal nyní, zvláště pro projíždějící řidiče za ranního kuropění či večerního stmívání, i symbolem vesnice. Proto když postupující hniloba dřeva buku tohoto poutníka skolila 16.4. 2015 k zemi, byl v místním obecním háji Jasenová vybrán statný jasan a z jeho kmene vytvořit tentýž Ivan Šmíd za 14 dnů sochu jinou. Nový poutník je 2,9 m vysoký, dole má průměr 75 cm a váží 2,5 t. Na rozdíl od starého poutníka svírá hůl při těle a jeho autor mu vdechl do vínku 25 let života. Druhého poutníka přivítali občané Blatničky mezi své nové občánky již slavnostně 25.4. 2016, kdy se konal Obecní den. Aby mu nebylo u kapličky smutno, zazpíval mu mužský sbor „Malina“ z Kozojídek v ten den za přispění místních nadšenců folklóru několik moravských lidových písní, a tím jej přijal mezi sebe jako ztracenou manželskou olivovou ratolest.

- 38 -

Občasník Blatničky Naše budoucnost i minulost v roce 2016.

Narození:

4.7.

25.9.

Sňatky:

30.4.

28.5.

Zemřeli:

27.1.

1.2.

6.2.

14.4.

2.6.

14.6.

17.6.

27.6.

10.7.

20.7.

7.10.

4.12.

Smetana Petr č.p. 77 Palíková Kateřina č.p. 64

Martin Palík, Třebíč Veronika Minaříková č.p. 64 Jan Čipera Lenka Michalčíková, MUDr., č.p. 180

Vašíčková Antonie č.p. 3 Zákravský Ludvík č.p. 55 Sidon Pavel č.p. 51 Kuřinová Jarmila č.p. 165 Macháňová Ludmila č.p. 77 Marek František č.p. 118 Vlastimil Příkazký čp. 33 Kuřina Antonín č.p. 165 Cíchová Marie č.p. 61 Minařík Josef č.p. 146 Jaroslav Lekeš č.p. 120 Pfeiferová Antonína č.p. 85

Do Blatničky se přistěhovali:

14.1.

1.2.

12.4.

12.4.

4.7.

12.12.

22.12.

Hluší Karel č.p. 176 Žufánková Anna č.p. 184 Bartuňková Alena č.p. 53 Tomášík Jaroslav č.p. 53 Smetana Petr č.p. 77 Tomáštík Brian č.p. 53 Weisová Nikola č.p. 180

Z Blatničky se odstěhovali

1.2.

16.2.

16.2.

3.3.

3.3.

23.3.

16.5.

14.7.

24.8.

10.10.

12.10.

12.10.

14.11.

www.obecblatnicka.cz

Knápek Milan č.p. 170 Chabiča Martin č.p. 14 Juřenová Anna č.p. 14 Běloch Milan č.p. 53 Běloch Roman č.p. 53 Prajza Martin č.p. 166 Vašíček Vojtěch-ml. č.p. 3 Mabtol Martina č.p. 36 Sečkařová Jana č.p. 80 Pospíšek Šimon č.p. 77 Minaříková Veronika č.p. 64 Palíková Kateřina č.p. 64 Kubík Josef č.p. 145

2016

Předpokládané kulturní akce v Blatničce na rok 2018 (změna vyhrazena)

Leden

tříkrálová sbírka farní ples košt kysaného zelí

Únor

obchůzka blažejáků fašank

myslivecký ples

Duben

obecní den+košt vín místních vinařú a jejich přátel

Květen

vítání občánků

Červen Červenec

obchůzka královniček na Letnice letní příměstský tábor pouliční fotbalový turnaj, 5.ročník

Srpen

hody

letní příměstský tábor

Září

slavnosti vína v Uh.Hradišti

Říjen

výlov Závlahové nádrže

Listopad

posezení se seniory 45 let DH Blatnička

Prosinec

sivestrovský pochod vinohrady

Závěr.

Nakonec bych chtěl poděkovat paní Haně Lapšanské na obecním úřadě za pomoc s fotografickým materiálem a vám čtenářům popřát radost pod střechou v Blatničce.

Na setkání v dalším občasníku nebo někde jinde se těší Miroslav Hudeček

- 39 -

Občasník Blatničky

- 40 -

2016