PERSONALIA | PERSONAL NEWS

Vzpomínka na prof. Pavla Petrovického

Letos v létě 1. LF UK, Česká anatomická společnost a všichni, kteří se zabývají stavbou i funkcí CNS, navždy ztratili vynikající osobnost, prof. MU Dr. Pavla Petrovického, DrSc. Pavel Petrovický se narodil 30. 8. 1937 v Praze. Dětství a rané mládí prožil v Praze 5 Košířích na Cibulkách. Nedaleký lesík byl cílem jeho dětských dobrodružných výprav a probudil v něm zájem o ornitologii a přírodu vůbec. Po absolvování gymnázia v roce 1954 nastoupil na Fakultu všeobecného lékařství v Praze a tam také v roce 1961 promoval. Již během studia se zabýval výukou anatomie mladších studentů a zapojoval se i do výzkumu. Po promoci nastoupil do anatomického ústavu, s kterým byl spjat jeho celý profesní život.

Osobní život spojil 1. 12. 1963 se spolužačkou MU Dr. Věrou Sásovou, praktickou lékařkou, která mu byla celoživotní oporou a přežila ho jen o několik měsíců. V roce 1963 vyšly jeho první práce o retikulární formaci, na kterých spolupracoval s MU Dr. Irenou Grofovou (např. Cytoarchitectonic structure of the reticular formation of the pons in dogs). U dalších publikací zabývajících se cytoarchitektonikou a spoji retikulární formace je už jako jediný autor. Kromě srovnávacích studií retikulární formace u různých obratlovců prováděl i studie spojů retikulární formace u pot

kanů. V oblasti retikulární formace se stal mezinárodně uznávanou autoritou. V letech 1968–1969 byl na studijním pobytu v anatomickém ústavu Lékařské fakulty v Hamburku, kde nejen obohatil své zkušenosti, ale také předával své anatomické znalosti. Vybudoval spolu s prof. Drugou neurolaboratoř, ve které s nimi neúnavně pracovaly laborantky paní Patková a paní Kobiánová, později paní Fulínová. Do laboratoře občas zavítal ně kte rý ze spolužáků a přátel ze studií, např. chirurgové prof. Pafko, prof. Zeman, neurolog prof. Faber nebo endokrinolog MU Dr. Jiří Němeček. Profesor v roce 1967 obhájil práci Descendentní aferentní spoje retikulární formace u krysy a získal titul CSc. Doktorskou disertační práci Retikulární formace a její rapheální systém sepsal v roce 1978 a v roce 1986 získal titul DrSc. na 1. LF UK. V letech 1961–1990 zde působil jako odborný asistent, v roce 1990 získal na základě obhajoby svých prací docenturu a v roce 1991 byl jmenován profesorem. Do roku 1989 publikoval 78 vědeckých prací, z toho 56 samostatně. Podílel se na čtyřech monografiích a vydal pět skript. Po roce 1989 pokračoval stejným tempem, ale většina prací už měla více autorů. S prof. Hansem ten Donkelaarem z Nijmegenu popisovali imunohistochemicky znázorněné neurony tzv. chemických systémů mozku.

Od cytoarchitektoniky a práce s laboratorními zvířaty nutné pro studium spojů CNS se v jeho laboratoři postupně přecházelo ke studiu neuronů, obsahujících oxid dusnatý pomocí histochemického průkazu NADPH-diaphorázy, a jejich reakcí na lézi cílové struktury a k volumometrickým studiím bazálních ganglií, hippocampu a amygdaly. Takže éter, stereotaktický operační stůl na potkany a elektrody byly nahrazeny počítači a snímky z MR dodávané z radiologické kliniky díky prof. Šonkovi a RNDr. Krásenskému. Prof. Petrovický a prof. Mašek se stali průkopníky neuroimunologie. Odhalovali vliv různých mozkových struktur na aktivitu imunitního systému.

Profesor byl vždy precizní v základním výzkumu, ale také úzce spolupracoval s kliniky a hledal praktické využití neuroanatomických poznatků. Jeho postgraduální studenti jsou dnes uznávanými odborníky a výbornými neurochirurgy (např. doc. MU Dr. Petr Vachata, doc. MU Dr. Daniel Hořínek, MUDr. Robert Bartoš). V jeho laboratoři získal titul CSc. v oboru normální anatomie, histologie a embryologie v roce 2000 také MU Dr. Petr Zach, nynější přednosta ústavu anatomie na 3. LF UK. Laboratoří prošla za studií i neuro-

ložka MUDr. Daniela Bláhová, roz. Kolesárová, která svého muže MU Dr. Drahomíra Bláhu potkala na anatomickém ústavu a nyní se spolu věnují převážně rehabilitaci ve vlastním soukromém centru CityMed.

Prof. Petrovický byl členem psychiatrické společnosti a rád pro ni přednášel o limbickém systému. Vedl také postgraduální přípravu MU Dr. RNDr. Jiřího Brabce, který se zabýval volumometrií bazálních ganglií a změnami jejich objemu během stárnutí. Ten nyní působí jako neurolog v USA. Pan

profesor nás při ruční volumometrii vždy vedl k tomu, abychom hranice struktury na MR hodnotili na základě znalostí jejího histologického obrazu.

Profesor Petrovický byl nadšeným učitelem, vždy měl vše dobře zorganizováno a uměl věci názorně vysvětlit. S prof. Drugou sepsali objemnou dvoudílnou Neuroanatomii a později stručnější „Malou neuroanatomii“. Spolu s kolegy z anatomického ústavu vytvořili učebnici anatomie nejprve v podobě skript, potom ve třech knihách. Jeho publikace Klinická neuroanatomie, na které spolupracoval s význačnými neurology a neurochirurgy, získala prestižní Cenu Josefa Hlávky za rok 2008 v oblasti lékařských věd. Jeho stále vylepšovaná skripta Řezy mozkem doprovázejí už mnoho generací studentů. Ve spolupráci s mladšími kolegy MU Dr. Brabcem a doc. Naňkou vytvořil Interaktivní dráhy CNS dostupné na webové stránce anatomického ústavu. S šarmem a důrazem organizoval překlady anatomických atlasů Rohen Yokochi a Sobotta. V letech 1992–1997 prof. Petrovický vedl anatomický ústav 1. LF. Vždy dbal na vysokou úroveň výuky, protože ji považoval za nejdůležitější část čin nosti anatomického ústavu. Rád přednášel i učil praktika. Výborně kreslil a dokázal i složité vztahy vyjádřit jednoduchými schematy. Tradiční anatomii, např. precizní znalost kostí karpu a řezů mozkem, doplňoval výukou orientace na snímcích RTG, CT a MR. Byl také přísným, ale spravedlivým examinátorem, na což často a rád vzpomíná např. prof. Vladimír Beneš mladší. Zavedl oblíbené nepovin né odpolední přednášky a později volitelný předmět Dráhy CNS. Tam vždy bylo plno, i v dobách, kdy se za něj ještě neudělovaly kredity. Nalákal ke studiu mozku mnoho pozdějších vynikajících lékařů.

Prof. Petrovický byl v práci vždy velmi aktivní, ale uměl i aktivně odpočívat. Mezi jeho velké koníčky patřili chov ozdobné drůbeže, zahrádkaření, lyžování, fotografování a horské túry. Měl mnoho přátel mezi sousedy v Řepích, kde s manželkou bydleli.

Dlouhodobé nemoci, která ho na konci života postihla, vzdoroval ze všech sil a velice nerad se loučil s posluchárnou, pracovnou i laboratoří. Po odchodu do důchodu už na ústav nepřišel, jen jsme si občas telefonovali. Pan profesor zemřel 12. 7. 2019 ve věku nedožitých 82 let. V prof. Petrovickém ztrácí česká i mezinárodní anatomická i klinická komunita a 1. LF UK významného představitele. Čest jeho památce.

MUDr. Veronika Němcová, CSc. Anatomický ústav 1. LF UK Praha

Prof. MUDr. Rudolf Malec, CSc. (1924–2019)

V letošním předvánočním období nás zastihla velmi smutná zpráva, že dne 5. 11. 2019 ve věku 95 let naše řady navždy opustil emeritní přednosta hradecké neurochirurgické kliniky prof. MU Dr. Rudolf Malec, CSc. Narodil se (a kromě několika válečných let) i zůstal v období studií i své profesionální kariéry v Hradci Králové. Středoškolská studia absolvoval na hradeckém gymnáziu a jistě byl v tomto období ovlivněn prostředím tehdejšího „salonu republiky“.

Druhá světová válka zasáhla do jeho plánů na vysokoškolská studia, a přesto rád vzpomínal na 2 roky strávené v lékárně v Novém Bydžově, kde pracoval, vnímal život na malém městě a z tohoto pobytu vytěžil nejen aktivní vztah k farmakoterapii, ale i možnost publikovat své ilustrace v tištěné podobě a zabývat se ve svých kresbách i psychologií rázovitých postav městečka.

Okamžitě po skončení války patřil k prvním, kteří nastoupili na studia na tehdy nově vzniklé hradecké lékařské fakultě, a v květnu 1950 zde promoval. Během studií aktivně působil na anatomickém ústavu fakulty, kde je stále možné použít jím kreslené výukové tabule. Ke konci studií už projevil zájem o neurologii a neurochirurgii, kterou tehdy začal v Hradci Králové rozvíjet asistent Petr. Rudolf Malec zde vypomáhal nejdříve jako medik a v červnu 1950 nastoupil na chirurgickou kliniku, jejíž součástí bylo neurochirurgické oddělení. Po základní vojenské službě, kterou zčásti absolvoval v blízkých Opatovicích nad Labem a během níž se mu podařilo udržet kontakt s neurochirurgií, se vrátil na tehdy nově konstituovanou neurochirurgickou kliniku. V této době již začal publikovat pravidelně práce týkající se širokého spektra neurochirurgických problémů, ale věnoval se i (tehdy ojedinělé práci) sestavování scénáře na natočení fi lmu o ošetřování mozkových cévních výdutí operovaných prof. Petrem. Tento fi lm později v roce 1956 získal první cenu na festivalu odborných fi lmů v Benátkách a ve své době, kdy se mozkové výdutě ošetřovaly radikálně jen na několika pracovištích v Evropě, byl velmi přínosný. Kromě běžné klinické práce se pak věnoval cévní problematice a z ní vytěžil v roce 1965 svoji kandidátskou a poté, v roce 1966, i habilitační práci, která se týkala vyšetřování bočního mozkového oběhu pomocí orbitopletysmografie. Nikdy se nestal členem žádné politické strany – funkční místo docenta mu bylo přiznáno až za 15 let. V tomto období se však o to usilovněji věnoval neurochirurgické a zvlášť traumatologické problematice, z níž vytěžil četné publikace a obhájil několik výzkumných úkolů. V řadě prací využil přínosu CT, která byla v Hradci Králové časně instalována. V roce 1986 se stal přednostou neurochirurgické kliniky po prof. Petrovi a dál rozvíjel problematiku cévní i řešení složitých nitrolebních tumorů. Zvlášť se věnoval otázkám použití laseru v chirurgických indikacích, k čemuž měl dobrý předpoklad ve své technické zdatnosti. V roce 1993 byl jmenován profesorem. Léta 1986–1994, kdy působil jako přednosta kliniky, znamenala její další rozvoj nejen v inovacích operačních postupů, ale i v zavádění nových metod v neurotraumatologii na jednotce intenzivní péče. S úspěchem kráčel po úzké cestě lemované na jedné straně nebezpečím konzervativizmu, na druhé straně hazardérstvím nebo nekritickým podléháním neseriózním módním trendům. Publikoval 135 vědeckých prací a přednesl více než 250 vědeckých sdělení – řadu z nich na neurochirurgických kongresech po celé Evropě.

Prof. Malec významně působil po celé toto období jako pedagog, který učil mnoho generací mediků. Ti rádi vzpomínají na jeho vtipné, graficky nadstandardně vybavené přednášky. Své zkušenosti předával také četným postgraduálním studentům a mladším

kolegům. Za tuto svoji činnost byl oceněn stříbrnou a zlatou medailí Lékařské fakulty v Hradci Králové a stříbrnou medailí UK. Byl čestným členem České neurochirurgické společnosti, dlouhá léta byl aktivním členem Training Committee Evropské asociace neurochirurgických společností. Působil také jako tajemník České neurochirurgické společnosti a po dvě období byl zvolen jejím předsedou. Profesor Malec měl nevšední malířské nadání a tato schopnost výtvarného vidění okolního světa mu později ulehčila vnímání anatomických situací a pomohla mu v jeho schopnosti perfektně se orientovat v operačním poli. Pod vlivem svého profesora výtvarné výchovy Karla Štěrby se začal od mládí věnovat kresbě. Později se vypracoval na skvělého portrétistu, který byl schopen několika tahy charakterizovat obličej či postavu. V roce 2016 završil svoje kreslířské úsilí vydáním knihy „Lidé hradečtí“, v níž poutavým způsobem zvěčnil mnoho významných postav nejenom lékařského, ale i společenského a kulturního života města Hradce Králové.

V roce 2014 prof. Malec obdržel „Primus inter pares“ – cenu dr. Františka Ulricha za celoživotní významný přínos ve vědecké a pedagogické činnosti – a současně za jeho výtvarné aktivity, kterými obohacoval společenský život nejen v Hradci Králové, ale i v celé ČR.

Skromnost, pracovitost, otevřenost a nevšední lidský rozměr patřily k jednoznačným charakterovým vlastnostem prof. Malce, které se trvale zapsaly do srdcí a vzpomínek jeho kolegů a přátel.

prof. MU Dr. Svatopluk Řehák, CSc. emeritní přednosta Neurochirurgické kliniky LF UK a FN Hradec Králové