Domácí péče se zrodila z touhy

Domácí péče se zrodila z touhy pomoci nejzranitelnějším

Jak vznikla domácí péče? Vyvinula se jako jedna z odnoží ošetřovatelství, které se od druhé poloviny 18. století začalo rychle rozvíjet a profesionalizovat. Mnohé napoví, když si nejprve přiblížíme, jak tehdy vypadalo zdravotnictví a stav obyvatelstva. Nejblíže nám budou data z naší země.

Lucie Barošová, redakce Florence

V roce 1754 vznikl první světský soupis obyvatel českých zemí. Byly v něm zaznamenány necelé dva miliony Čechů a jeden milion Moravanů a Slezanů. O necelých 100 let později přesáhl počet obyvatel v našich zemích 6,5 milionu, přičemž třetinu tvořily děti do 15 let a průměrná délka lidského života byla 25–28 let. Osob starších 50 let bylo jen něco přes desetinu. Zdravotní stav obyvatelstva byl neutěšený a výrazně jej ovlivňovaly sociální faktory. Většina lidí žila ve stísněných, špatně větraných příbytcích, trpěla jednostrannou výživou nebo podvýživou a vyčerpávala je těžká fyzická práce. Statisíce lidí podléhaly takovým infekčním nemocem, jako jsou břišní tyfus, úplavice, neštovice a tuberkulóza. V menší míře se vyskytovaly také spála, záškrt, černý kašel a spalničky a od 30. letech 19. stol. také nová nemoc – cholera.

Zdravotnická péče byla dostupná jen pro 20 % obyvatelstva, ale i u nižších středních vrstev byl lékař volán až v případech hrozby úmrtí. V roce 1809 byly sice publikovány „Instrukce pro veškerý krajský zdravotnický personál“, kde se uvádí, že lékaři a ranlékaři mají povinnost dostavit se na požádání ke každému nemocnému v přiděleném kraji a chudé léčit bezplatně, nicméně to nebylo možné vzhledem k vysokému počtu nemocných splnit.

Přesto lze dobu osvícenství označit za milník, kdy došlo ke zlepšení péče o poddané. Byl rozšířen počet útulků a zakládány spolky na ochranu a pomoc potřebným. Vznikala také první domácí péče, která měla nejen charitativní, ale také odbornou stránku. Byla vítána! Většina obyvatel, zejména těch na venkově, považovala lékařskou péči za nákladnou a málo účinnou až škodlivou. V případě například pouštění žilou tomu tak skutečně bylo, navíc nemocnice u nás i v cizině byly kritizovány coby zdroj páchnoucí špíny

a infekcí. Samotní chirurgové odhadovali, že operační úmrtnost v domácím prostředí je třikrát až pětkrát nižší než v nemocnicích! Proto měli odborníci a nábožensky motivovaní reformátoři velkou snahu zavést do sociálního a zdravotního systému disciplínu a čistotu. Mezi jinými nejvíce vynikl primátor města Liverpool William Rathbone, a přestože se tento seriál věnuje přelomovým událostem a osobnostem historie medicíny, nejednalo se o lékaře.

Vzorem se stal altruistický obchodník a politik Rathbone William se narodil 17. června roku 1787 jako nejstarší syn manželů Rathbonových. Nejprve se se svým bratrem věnoval obchodu, ale od roku 1835 byl zvolen radním města a bojoval za sociální reformy. Neúnavný filantrop to postupně dotáhl na post lorda starosty Liverpoolu. Během této funkce podpořil po epidemii cholery založení umýváren a veřejných lázní a v době hladomoru dohlížel na distribuci finančních prostředků na pomoc Nové Anglii. Také založil sdružení domácích sester.

Manželka pana Rathbona trpěla nevyléčitelnou chorobou, proto byla v domě zaměstnána sestra Mary Robinsonová, která se o nemocnou starala až do její smrti v roce 1859. Tehdy Rathbone sestru Robinsonovou vyzval, aby ve své záslužné práci pokračovala mezi obyvateli chudé čtvrti Liverpoolu, a poskytl jí potřebné lékařské vybavení. Vedla jej touha pomoci statisícům chudých lidí, které do města vyhnal z Irska tzv. bramborový hladomor. Sestru Robinsonovou po prvním měsíci služby trýznily pochyby, zda bude nadále schopná snášet pohled na tolik lidské bídy, ale za další dva měsíce konstatovala, že svou prací uspokojivě pomohla mnoha lidem. Proto se s Rathbonem dohodli, že společnými silami rozšíří péči do všech chudých čtvrtí. Aby dosáhli zvýšení počtu školených a kvalifikovaných ošetřovatelek, založili v roce 1860 s pomocí Florence Nightingaleové odbornou školu a domov pro sestry. Město bylo pro účely domácího ošetřovatelství rozčleněno na 18 okrsků a každý z nich dostala na starost vrchní sestra (angl. lady superintendant). Práci těchto zdravotních sester finančně podporovaly bohaté rodiny z příslušného okrsku a zajistily také jejich ubytování. Úspěšný model se brzy rozšířil do dalších anglických měst postiWilliam Rathbone

Elizabeth Fryová

žených chudobou. Následně byla v Londýně zřízena národní asociace sester. Rathbone byl hlavním iniciátorem sdružení Central Home a prvním superintendantem školy pro výcvik sester.

William Rathbone zemřel 1. února roku 1868. Jeho pohřbu se zúčastnilo přes tisíc truchlících občanů a socha tohoto hrdiny stojí v Sefton Parku dodnes.

Anděl vězněných žen Sluší se zmínit také anglickou reformátorku vězeňství Elizabeth Fryovou. Životní podmínky vězňů byly do té doby velmi kruté a cely v sekci pro ženy byly přeplněny také dětmi odsouzených nešťastnic! Kvakerka Fryová nezůstala lhostejná vůči utrpení, které spatřila při své návštěvě ve věznici Newgate. Pomohla založit sdružení, které zkvalitnilo podmínky vězněných a také dodávalo materiál, aby se ženy naučily šít, vyšívat a plést a mohly si později na svobodě poctivě vydělávat peníze. Matka jedenácti dětí Fryová si pro svou laskavost získala obdiv královny Viktorie a díky její podpoře mohla v roce 1840 založit Institut ošetřovatelství v Londýně pro věřící ženy ochotné pomáhat bližním. Po absolvování tříletého školení mohly „diakonky“ rozdávat léky a pečovat o nemocné a rekonvalescenty.

Anglie na svého „vězeňského anděla“ nezapomněla. Svědčí o tom mimo jiné zobrazení Elizabeth Fryové na pětilibrových bankovkách z let 2001–2016.

Další vývoj povolání pro statečné ženy Mnoho osobností, které položily základy ošetřovatelství a domácí péče, historicky spojuje krymská válka. O vyslání na Krym požádal i ruský lékař Nikolaj Ivanovič Pigorov, zakladatel společnosti žen, které pomáhaly nemocným a raněným. V Rusku byla myšlenka uplatnění ženy na bojišti do té doby nemyslitelná, takže Pigorov se sice zasadil o důstojnější postavení žen ve společnosti, ale kvůli svým pokrokovým myšlenkám zažíval i problémy s ruským režimem.

Téma domácí péče bylo provázeno debatami o postavení žen a o rozdílnosti sociálních tříd, u nás probíhaly zejména v období národního obrození. Pomohly vzniku nového placeného povolání pro ženy a jejich emancipaci. V období první republiky podporoval myšlenku odborné ošetřovatelské péče v domácnosti Československý červený kříž, po druhé světové válce zastal tuto činnost oficiálně. Stát převzal odpovědnost za poskytování domácí péče od roku 1952. Pracovnicemi v obvodních zdravotních střediscích se od té doby staly geriatrické sestry.

Literatura 1. Svobodný, P., Hlaváčová, L. Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton, 2004, str. 89–107. 2. Porter, R. Největší dobrodiní lidstva – Historie medicíny od starověku po současnost. Praha: Prostor, 2001, str. 416–417. 3. https://en.wikipedia.org/wiki/ Elizabeth_Fry 4. https://en.wikipedia.org/wiki/ William_Rathbone_V 5. https://ucebna.net/mod/ resource/view.php?id=493 6. https://www.wikiskripta.eu/w/ D%C4%9Bjiny_o%C5%A1et%C5%99ovatelstv%C3%AD/19._ stolet%C3%AD