Rozšířit působnost
Katarína Ambrosová Táňa Hronovská Michaela Voráčová
Miesto, miesto..
Snáď zázrak
príbeh l´udí d
či len v krajine t
.. prečo si sväté?
k pravdivý,
dobrotivých,
ticho ukrývaš...
Svaté místo
Miesto, miesto... prečo si sväté? Snáď zázrak pravdivý, príbeh l´udí dobrotivých, či len v krajine ticho ukrývaš... Svaté je všechno to, čemu lidé svatost svou vírou přisuzují. Jejich vznik je však zázrakem a jejich význam podmíněný dlouhou tradicí. Přesto to není tak dávno, co odzvonilo období, když všichni lidé žili s Ním. On byl Kultura. Byl zvyk, byl folklór, byl život, byl důvodem setkání, byl lidmi samotnými - neexistoval jako subjekt filosofie, byl živým faktem, který není možné zpochybnit.
3
Svatý Hostýn Jeden z mnohých, a přecijen výjimečný. Na hranici mezi otevřenou krajinou nížiny Haná a hornatým terénem Hostýnských vrchů ční Svatý Hostýn jako maják, symbol ochranné ruky Panny Marie. Uprostřed pravěkého hradiska poblíž Jantarové stezky začali lidé o téměř tisíc let dřív stavět první posvátné stavby jako připomínku legendy, dle které Panna Marie a blesky, které seslala, zachránily obyvatelstvo, které se před Tatary uteklo právě na Hostýn. Po staletí se k němu tedy lidé obraceli s modlitbami díků a proseb o ochranu.
Dychtivost po nadpřirozenosti a spirituální přesah byli tehdy vlastní každému člověku. Od nějaké doby se však začali vytrácet a svět se dnes mění pod nátlakem konzumu a ateismu. Má ještě Hostýn ve světě dneška své nezastupitelné místo?
Domov
Místo tvořeno hranicí. Místo, kde se můžeme schovat před ostatními, být sami sebou. Je tvořeno našimi vzpomínkami. Pod slovem ”domov” si většina z nás představí místo, kde jsme se narodili, kde jsme vyrůstali, zakusili svá první zklamání, našli svou první lásku. Nejdůležitější části našich domovů jsou však lidé. Lidské vztahy, které jsou založeny na důvěře, trpělivosti a čase. Hostýn - domov Otce, domov lidí, domov paměti. Domov Otce - Božské nebe, ke kterému dennodenně vzhlížíme. Domov
lidí, kteří se zde vracejí se svými rodinami, přáteli či s sebou samým. Domov paměti a historie, která zapustila své kořeny hluboko do okolní krajiny. Skutečnost, se kterou je člověk neoddělitelně spjat svou existencí. Co vlastně “domov” znamená? Dokáže být domov zhmotněn? Kudy vede jeho hranice? Domov je pocitem složeným z barev a vůní, obrazem, jež se otiskne v paměti do nezapomnění. Vytváří vztah ke krajině, je místem návratů.
Tradice a sounáležitost "Cestou stretám a zdravím ľudí, v ktorých spomienkach je ono Miesto zakorenené rovnako, ako v tých mojich. Sú mi známi i neznámi, spája nás neviditeľný vzťah k tradícii cesty a pobytu na Vrchole. Vedomie, že máme niečo spoločné nás zbližuje a odbúrava stres z nepoznaného".
Vztahy Vztah spojuje. Vytváří pevné zázemí s kořeny, ukotvuje člověka v životě, utváří jeho identitu. Počítá s dlouhodobým horizontem. Utváří se v čase a s časem. Je proměnlivý i stálý. Je často neviditelný, přesto zanechává své viditelné stopy. Hostýn žije hned v několika vztazích. S krajinou, s obcemi, s Bohem, s lidmi samotnými. Co je však pojítkem mezi dvěma body, co spojuje dvě strany, dva póly? Z čeho je utkáno nervové vlákno, cévní stěny? Vazby v krajině jako pohledy a výhledy, silnice a cesty není těžké odhalit. Jsou prostředkem pro spojení dvou vzdálených míst. Lze je určit objektivně pomocí mapy, kartografických metod či terénního průzkumu. Vizuální vazba vychází přímo z proměnlivé formy terénu, kdy se při pohybu v krajině sobě náhle
odhalí dva body. Cesta je naopak tak silný, opakovaný otisk lidských stop do půdy, až se stala záměrně budovanou linií spojující dva cíle. Je vláknem pro tok částic, komunikací, primárním spojením. Co však s vazbami, které se vážou na subjektivní realitu každého jedince? Se vztahy vázanými na vzpomínky, které utváří obrazy, pocity, smysly a slova? Jak se do mapy mohou propsat rituály, lze analyzovat či definovat jejich vztah k člověku a místu? Snad částečně. Snad právě kapličky, křížky či kamenné mohyly mohou být tím otiskem. Ale je to vše? Vztahy, které jsou vázány na člověka a bez něj neexistují. Jak je můžeme zhmotnit do přítomné formy? Jaký otisk vytvořit, aby nezmizel se smrtí posledního pamětníka?
Rozšířit působnost
Co? Hostýn dnes domov
maják
Svatý Hostýn je již v současné době nositelem jistých kvalit a hodnot, důležitých pro své poutníky, návštěvníky a obyvatele nejbližšího okolí. Pro svou vyvýšenou polohu viditelnou z dálky je pro mnohé symbolem domova. Pro věřící pak majákem, pojítkem mezi nebem a zemí. Pro společnost udržovatelem tradičních hodnot křesťanské krajiny. S ubývajícím počtem obyvatel hlasícím se ke křesťanství však působnost Hostýna ztrácí na síle a ačkoli má co nabídnout i dnešnímu světu a dnešnímu způsobu smýšlení, jeho působení je pouze lokální.
hodnota
Hostýn zítra živá tradice
sounáležitost
Co se tedy stane, když se vytratí tradice a hodnoty? Když začneme existovat vedle sebe namísto sdílení svých životů a společných hodnot? Neztratíme jako lidé identitu, to co nás spojuje a zároveň odlišuje od zbytku světa? Proto si pojďme připomenout, kým jsme, odkud pocházíme. Kdo jsou naši předkové a co je na našem prostředí výjimečné. Domov je jen jeden a nikdy nebude jiný. Právě Svatý Hostýn může být prostředníkem, jak ztracené znovu nalézt, jak vystavět nové na starém.
identita
Jak? Posílení vztahů
Svatý Hostýn již v současné době existuje v určitých vztazích. Svým umístěním silně využívá morfologie terénu. Je jistým způsobem vázán na okolní vesnice, ať už materiálně či spirituálně. Žije ve vzpomínkách a rituálech mnoha lidí. Tyto vazby ale nejsou příliš silné a nesahají povětšinou příliš daleko. Zejména povědomí o Hostýnu a osobní vztah k němu s rostoucí vzdáleností klesá.
Návrh se snaží ztracené vazby obnovit a vytvořit pomocí nich nové, které by celý systém učinily stabilnějším.
Kulisa
Hostýn se nachází na pomezí dvou odlišných krajinných celků – rozsáhlé nížiny Haná a začínajícím pásu Západních Karpat, konkrétně Hostýnských vrchů. Toto důmyslné umístění umožňuje svatou horu vnímat dvěma odlišnými způsoby. Dlouho, dlouho nic – a pak hora. To je pohled z nížiny.Typická křivka horizontu korunovaná kupolí na jednom ze dvou vrcholů působí až monumentálně vedle monotónní roviny rozdělené v rastr zemědělských ploch. Hostýn je pro své „poddané“ místem, kam často zamíří zrak, cílem v (ne)dohlednu, ochráncem, který nad nimi bdí. Je součástí jejich každodenního života – vždyť stačí jen pootočit hlavou a zaostřit do dálky. Není potřeba překonávat překážky či se namáhat, abychom se ujistili o jeho existenci. Je tu stále. Je to jistota, je to domov, je to ikona. Hostýn a jeho křivka se stává kulisou pro běh života, kterou vlastně nepotřebujeme vidět z blízka, ale stačí nám její přítomnost.
Akcent
Vnímání Hostýna z odvrácené, hornaté strany je oproti nížině značně dynamičtější. Kvůli proměnlivému terénu již není možné kdekoliv jen pozvednout zrak a vidět. Možná je potřeba trochu víc věřit. Spolehnout se na svou zkušenost a vzpomínky. Nebo vyrazit ze zapadlého údolí – a pak nás možná překvapí, když se z pravidelného rytmu kmenů stromů vyloupne známá kupole. Hostýn již není kulisou každodenní rutiny – alespoň ne ve své vizuální formě. Je místem, které je potřeba tak trochu objevit. Vyjít ze své komfortní zóny. Přijmout výzvu kopce, vrcholu či vyvýšené pastviny. Je akcentem, který se ne vždy objeví. Akcentem, který nás donutí se na cestě zastavit – a dívat se.
VIZUÁLNÍ VAZBA viditelnost Hostýna z okolí
PŮSOBNOST
VAZBA CESTAMI Páteřní trasy na Svatý Hostýn
PŮSOBNOST
Zhmotnění přítomnosti
Mapa odkazĹŻ
Vazba odkaz-člověk je nefunkční
Obnovení vazby odkaz-člověk
PŮSOBNOST HOSTÝNA V OKOLÍ ODKAZU
Odkaz
Nížina pod Hostýnem je poseta drobnými odkazy a připomínkami tohoto svatého místa. Jsou jimi volné sochy či kaple Marie Svatohostýnské, které vystavěli tehdejší obyvatelé vesnic jako projev vděčnosti či prosby o ochranu. Vyjadřovaly touhu lidí po přebývání v Její přítomnosti. Vznikly jako důsledek vztahu k Bohu, Panně Marii, Svatému Hostýnu. Odkazy v krajině stojí dodnes. Zemřeli lidé, kteří ji postavili. Pozorovaly, jak se mění dějiny, lidé či krajina sama. Jaká je čeká budoucnost? Budou někdy víc než chráněnou památkou? Můžou něco nabídnout dnešní generaaci?
na Hostýn
mezi sebou
na poutnĂ trasy
Vazby odkazů v širším měřítku
Cílem návrhu je posílit vazby odkazů jak ve větším, tak i v menším měřítku a tak docílit nejen vztahů prvků v krajině, ale také napomoci rozvíjet vztahy mezi obcemi, komunitami, lidmi samotnými.
Jak obnovit vztah?
odkaz mimo obec
odkaz na kraji obce
odkaz uvnitĹ™ obce
Světlo Směřování
Hostýn. Signální bod viditelný z daleka, světlo v našich srdcích. Říká: "Zde jsem." Panna Marie v poli, samotná, opuštěná. I když k ní přes pole nemohu, vidím jí do tváře, setkám se s ní. Jsem k ní směřován.
Zvuk Naslouchání
Zvony baziliky znějící do dáli, rozezní celou krajinu i naše nitro. I když jsem ztracen, vím kde jsem. Kaple na okraji vesnice, vítá, ale není vítána, loučí se, ale nikdo se s ní neloučí. Zvuk zvonice z obce je však ujištěním, kam patří.
Slovo Přebývání Bohoslužba. Slovo Boží, slovo paměti, která nám ho připomíná. Slovo bezpečí. Socha v srdci obce. Je lidem blízko, a přesto daleko. Příjme ji prostor tak, jak by jí náleželo? Příjmou obyvatelé pozvání k pobytu v její přítomnosti? Její poselství?
"Sešli své světlo a svoji věrnost, ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému, a já tam přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, a hrou na citaru ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože!"
Světlo
směr Těšnovice
polní c
esty
Bařice Poloha sochy Panny Marie v kontextu pěších cest
Bařice
Bařice jsou obcí nedaleko od Kroměříže. Žije zde necelých 500 obyvatel a pro oko cizince neoplývají ničím pozoruhodným. Leží v mírně zvlněné, zemědělském, klidném koutu krajiny. Podél silnice směrem na Těšnovice stojí socha Panny Marie Svatohostýnské. Byla nedávno opravená, stejně jako nedaleký kříž u hřbitova. Všechny současné polní - a tedy pěší cesty se jí však vyhýbají. A tak stojí sama u silnice, lehce pootočená k Hostýnu, který jde za jasných dnů vidět.
Jak umožnit setkání sochy s člověkem, odkazu stojícího u silnice, kde není místo pro zastavení? Vytvořme místa konfrontace tam, kde se můžeme střetnout tváří tvář nebo společně pozorovat vzdálený Hostýn. Dejme vzniknout křižovatce - ale ne pro křížení směrů pohybu, nýbrž pro střetnutí. Hostýn
Setkání tváří v tvář
Setkání Společné směřování
Dívat se stejným směrem. Následovat stejný cíl. Směřovat výš. Směřovat dál.
Konfrontace
Spodní část osy tvořené pohledem Marie zakončuje štíhlá apsida. Je místem pro setkání, místem pro spočinutí a naslouchání. Apsida, prostorové pozadí svatých soch, je prázdná. A již více není pozadím. S odkazem, který by možná měl být jejím obsahem, se konfrontuje tváří v tvář. Natáčí pohled. Natáčí pohyb. V apsidě jsem já.
Průhled
jako hlavní nástroj
Hlavní osa celé prostorové kompozice je určena směrem pohledu sochy Panny Marie. Ten již není daleko od směru ke Svatému Hostýnu, na který socha odkazuje. Hlavním osotvorným prvkem je průhled. Při jeho tvorbě je využito původní povahy liniového, zeleného koridoru lemujícího polní cestu.
Setkat se. Stát sobě tváří v tvář. Zastavit se. Naslouchat. Jí. Sobě. Krajině.
Osa je v severovýchodní - spodní části ukončena betonovou apsidou s možností sezení. V horní části zůstává otevřená a reflektuje směřování hostýnské baziliky do krajiny. Zásahy se omezují pouze na prostor cesty, křovinového koridoru a prostor v jejich těsné blízkosti. blízosti. Do samotných polí tedy nezasahuje, avšak to ještě posiluje onu nehmotnou vazbu, směřování a sílu míst křížení.
Situace 1:2000
Dva betonové kvádry, uprostře zůstává prázdno. Kortenový pásek na vnější, horní hraně předává režiji přírodě a času a dává výtvořit kresbě, která se stává otiskem a pomáhá hmotě splynout s travinnatým prostředím.
U samotné Marie zásahu není mnoho - a ani ho není třeba. Pokračování linie pouze naznačuje kortenový pásek pokračující v rovině okrajů betonových kvádrů. Plynulost osy řeší také přehrazení vodní strouhy zelenou lávkou z kortenové vany.
Ukončení, apsida, setkání. Zelený most z kortenové vany ohraničené kortenovými pásky jemně zdůrazňují směr. Vše plyne.
Zvuk zvonu provádí každého člověka v den všední i sváteční, při práci či slavnosti. Promlouvá k člověku. Komunikuje. Je tlukotem srdce.Zvuk vtěluje, je mnohasměrový. Zvuk vytváří zkušenost niternosti. Zvuk námi prostupuje, díky sluchu ho přijímáme. Krajina. Stroji obdělávaná. Vymizející v našich srdcích. Člověku hodně vzdálená. Krajina plná elektrických vedení a základen mobillních operátorů. Místa v krajině, které mám rád. Kde se citím dobře, kde jsem už doma. Místa, která nám určují identitu dané vesnice. Není jen jedno, ale mnoho. Místa, která k nám promlouvají a zvou člověka k poznávání...že tam dál, za kopcem, je život. Zvuk zvonu je pocit. Místo v krajině je pocit. Zvuk krajiny je místo.
„Poslouchání vytváří smysl pro spojení a solidaritu.“ ( Juhani Pallasmaa, Oči kůže)
Zvuk
Bořenovice
Na spojnici mezi Holešovem a Prusinovicemi najdete malou vesničku Bořenovice. Uložena v údolíčku pod mírnými kopci, které jí celou zahalují jako deka. Jako by byla skoro neviditelná. A v jednom momentě, když vyjedete na vrcholek blízkého kopečku, se vám zjeví vesnička v celé své kráse. Nečekejte nějakou nádheru, vesnička je to prostá. Pár domů, které tvoří svými zády hlavní ulici, zahrádky, a statky. V centru vesničky spatříte zvonici. Nejspíš byla postavena za vlády Marie Terezie, která vydala tzv. Ohńový patent, kdy každá vesnice musela mít zvonici varující vesnici před blížícím se nebezpečím jako byl oheň. Je třeba zmínit znak a prapor obce, protože zrovna ty jsou důležité. Autor návrhů znaku a praporu Bořenovic spojil motiv lípy ze staré pečetě s erbovními figurami prvních a posledních feudálních vlastníků osady – Šternberků (zlatá osmihrotá hvězda) a Vrbnů (zlatá heraldická lilie). Tyto motivy mají však pro Bořenovice ještě jiný význam. Vyskytují se totiž také v mariánské symbolice. V návrzích je tak vzpomenuta existence jediné významnější bořenovické památky – kaple Panny Marie.
Kaple kdysi byla nedílnou součástí vesnice, byla jejím symbolem, identitou. Jak je to dnes?... Padající obraz Panny Marie Svatohostýnské na čelním průčelí kaple, zavřené dveře s hustou mříží, která brání pohledu dovnitř. Z kaple kdysi žijící a naplňující je dnes kaple umírající a osamocená. Jak upozornit na její důležitost?Ukázat lidem přesah a spojitost se Svatým Hostýnem? Zvonice ve vesnici jako symbol šíření identity, ale také jako střed vesnice, symbol domova. Dosah zvuku zvonu tvoří pomyslnou hranici. Díky tomu, že se vesnice nachází v údolí, okolní kopce tvoří přirozenou hranici pro odraz zvuku zvonu. Místa v krajině, která jsou součástí této hranice, ale člověk je součástí toho co je „ještě doma“ a co je za horizontem.
Naslouchání
Kaple Panny Marie Svatohostýnské
Socha Panny Marie Svatohostýnské
Střed vesnice zvonice
Situace 1:5000
Půdorys 1:100
Pohledy 1:100 + 4,500
+ 4,500
0,000
0,000
Situace 1:500
Situace 1:500
Dosažitelná
Kaple je v současné době špatně přístupná. Jediná možnost, která umožnuje navštívit tuto kapli, je hlavní cesta. Proto jsme se rozhodly, že vytvoříme lidem v obci novou přístupnou cestičku. Dát lidem možnost přijít ke kapli jinak než po silnice. Cesta by vedle přes zahrádky, které jsou umístěny ve svahu, proto je nutné vytvořit přístupovou cestu ke kapli pomocí zapuštěných schodů. Člověk, který stoupá do kopce, kapli z nejnižšího místa cesty nevidí. Ta se mu po cestě nahoru pomalu odhaluje a otevírá. Kaple - obraz křestanské liturgie v krajině. Kdysi otevřená, dnes nepřístupná. Znovu ji otevřít, odstranit těžké dřevěné dveře s hustou mříží, která zabranuje člověku dokonce i nakouknout. Vytvořit prostor podobný Vodní kapli na Svatém Hostýně. Člověk je uvnitř kaple, vnímá prostor, vnímá mobiliář. Vnímá Pannu Marii. Naslouchá.
"Keď nemôže Mohamed k hore, pôjde hora k Mohamedovi." A inak to nebolo ani u nás. Okrem iného ťažká dostupnosť významných kresťanských pamiatok na našom území spôsobila, ze ľudia si odpradávna prinášali kresťanské odkazy do blízkosti svojich obydlí, aby ich svätosť zaštiťovala bežný život, pripomínala Božiu prítomnosť, prijímala prosby a vďaky.
Slovo
Černotín
V strede dedinky naproti domu č. 28 (dnes Josef Sehnal) bola postavená ďakovná socha Panny Márie Hostýnskej. Venovali ju Jan a Petronika Kubešovi - bývalí obyvatelia zmieneného domu - v roku 1903. Na čejnej strane sa črtá nápis: "Zdrávas vítězná ochrano Moravy, zůstaň matkou svému lidu." Viaže sa k nej povesť o záchrane života ľudí, ktorých vôz strhla voda pri brode Bečvou a niesla ich až k Cerekvisku, kde sa ich podarilo zachytiť. Pani Petronika, ktorá bola toho súčasťou, sľúbila Panne Márii Hostýnskej za záchranu života postavenie sochy.
Hluzovský potok "hranica"
Pomyselné rozdelenie centra obce - semiverejný priestor intímnejšieho charakteru vyhradený pre obyvatel´ov (červená) vs. prejazd áut, verejná komunikácia a neprivátnypriestor i pre "ne-miestnych" (šedá).
Přebývání "Když se tak zamyslím nad tím - co jsem v životě napsal - a co se mi povedlo, tak si říkám, jak je to všechno svázáno s mou rodnou krajinou... Jak se v člověku hromadí všechny ty zkušenosti a ukládá se to do podvědomí. Všechno svoje vyprávění jsem vynesl po kapsách z krajiny svého dětství. Zalidnil jsem ji lidmi..." -jan drda
Plošný vplyv
Stretnutie, zastavenie, priestor k pobývaniu
Hluzovský potok č.d.28 - bývalý dom staviteľa sochy Pomník padlým 1.sv.v. Socha Panny Svatohostýnské
Základná škola Obecný úrad
Kostol
Situace 1:1000
Márie
Axonometrický pohled severní
Axonometrický pohled jižní
A to slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Jan 1,14
Úloha l´udí v kresťanskom ponímání je koexistencia vo vzájomnej úcte, láske a rovnosti. Lebo tá plodí priatel´stvo.
Pod vedením Ing. Arch. Jana Mléčky, Ph.D. a Ing. Arch. Barbory Ponešové-Krejčové, Ph.D. Ateliérová práce FA VUT ZS 2016