Archa noviny 01–02 / 2019 | Archa Theatre Bimonthly 01–02 / 2019

UDÁLOSTI

Devil’s Fairground

Ohlédnutí za Akcentem

Živý záznam koncertního vystoupení kapely The Tiger Lillies a orchestru soudobé hudby Berg, který se uskutečnil 26. a 27. září loňského roku v Arše, vychází v únoru na CD. Projekt Bohemian Nights vznikl v produkci Divadla Archa.

Album, které je nazváno podle úvodní skladby Devil's Fairground, obsahuje šestnáct skladeb v aranžích Michala Nejtka inspirovaných Prahou 90. let. Album zakoupíte v pokladně Archy.

„Inscenace Mila Raua si v žádném slova smyslu nezahrává. Dětští představitelé nejsou vystavováni nějaké problematické krajní zkoušce, je s nimi nakládáno citlivě a inteligentně. Není to ani inscenace emocionálně vyděračská.

Otázka vznesená hned v první větě anotace v programu pražského festivalu – totiž: Je možné, aby děti účinkovaly v inscenaci o životě vraha dětí Marca Dutrouxe? – je zkrátka zodpovězena jednoznačně a ukazuje se být vlastně zbytečnou, i když na první přečtení může potenciálního diváka až vylekat či odradit. A patří se dodat, že inscenace Five Easy Pieces nemá v současném tuzemském divadelním kontextu srovnání.“ Josef Chuchma, Artzóna ČT

1918 Mýty a démoni Společný projekt Divadla Archa a BOZAR Brusel / 3. 12. 2018

„Choreografie, jež propojovala pohybové prvky tradiční čínské opery s moderním baletem, vytvořila archetyp snad všech velkých sborových choreografií tančených při politických, společenských či sportovních příležitostech v Číně dodnes (např. v roce 2008 při otevření letní olympiády v Pekingu).

To vše se dozvídáme z filmu a zpovědí aktérek v průběhu představení. Avšak to je pouze základ pro úvahu Wen Hui vyjádřenou touto produkcí – jak jsme (spolu)zodpovědni za působení tohoto díla na společnost. Má takové dílo a jeho postupy nadpolitickou, nadčasovou platnost? Anebo je s dobou natolik spjaté, že jeho znovuoživování (v nedávné době se konala rekonstrukce) je vlastně glorifikací či

…Píšu zde stále o promyšleném a rafinovaně vystavěném obsahu. Produkce ale má i nezpochybnitelné, vysoké divadelní kvality. A to především taneční, pohybové, kdy performerky využívají řadu prvků a gest z choreografie v nových kontextech a variacích, vždy velmi chladně, věcně, až jako jakýsi taneční žalm.

Tanečnice nabízejí různá schémata a pohyby odkazující k choreografii Rudý ženský prapor.

Ukazují analogie s tradiční čínskou operou, ale i s evropskou baletní tradicí. …Inscenace Red je další – velmi inspirativní – ukázkou z tvorby Wen Hui, jak lze s žánrem dokumentárního divadla pracovat, aniž bychom nutně museli být didaktičtí či výrazně apelativní. Připomíná tradiční filmovou (televizní) reportáž posunutou do divadelního prostoru a emotivně i významově zesilovanou pohybovými prostředky soudobého tance s využitím prostředků Laterny magiky.“ Vladimír Hulec, Divadelní noviny http://www.divadelni-noviny.cz/akcent-nacenu-zivota-no-1

foto Jakub Hrab

Centrum pro umění BOZAR oslovilo Divadlo Archa, aby vytvořilo interaktivní formu závěrečného večera na téma Mýty a démoni. Jana Svobodová, Jan Burian ml., Jaroslav Hrdlička a Pavel Kotlík vytvořili přímo v centru BOZAR galerii s pěti interaktivními instalacemi. Součástí projektu byla dílna pro místní dobrovolníky, ti pak ve spolupráci s diváky tvořili autentické hudebně-vizuální vstupy, které frázovaly následnou konferenci. Katalyzátoři obsahu: Pieter De Buysser a Martin C. Putna. Dramaturgie: Ondřej Hrab, Daria Bocharnikova a Jeremy Lambert.

„Slzy jsou umělé, herecké výkony často neumělé. Jevištní ztvárnění vraždění neviňátek pomocí dětských aktérů budí v dospělých o to větší hrůzu.“ Radka Smejkalová, Týden, str. 74

přinejmenším zrelativizováním toho, k čemu sloužilo? Jaká je zodpovědnost za účast na takovém díle či uznání a používání jeho estetických postupů? Jaká je jeho propagace dnes a jaká byla tehdy?

Red je tedy vysoce angažované a důležité dílo, především pro současné Číňany, je ale velmi zajímavé i pro nás. A to jak kvůli obsahu, tak také formě. Dozvíme se o historii Číny v době kulturní revoluce, v uváděných faktech a v uvažování tehdejších aktérů snadno najdeme analogie s naší historií po roce 1948.

4

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2019

ARCHA.LAB

Jiskrný nový rok Archa.lab Milí přátelé, obvykle začínáme nový rok otázkou: „Co nás čeká?“ Já bych letos začala trochu jinak: Milí přátelé, co spolu v tom novém roce zažijeme? Co vytvoříme? Co se vzájemně naučíme a co společně objevíme?

To „společně“ a „vzájemně“ je totiž klíčem ke všem aktivitám Archa.lab.

Program Archa.lab je založen na společenství a vzájemném dialogu.

Dialog je také základním nástrojem dílen dokumentárního divadla pro školy. V našich tanečních ateliérech zadávají lektorky cvičení pro dvojice, trojice či malé skupiny. Tato cvičení jsou založena na fyzickém dialogu. Mezinárodní letní škola Archy se opírá o metodu „devising“, což do češtiny přeloženo znamená vynalézat. V případě divadla se toto vynalézání odehrává vždy společně a v dialogu!

Stejně tak tvoří v tvůrčích týmech rezidenti Archa.lab.

Věříme totiž, že prostředí pro dialog, setkávání a konfrontaci různých přístupů a názorů vytváří to pravé jiskření. Každá jiskra v sobě nese malý objev, něco nového, co zde ještě před tím nebylo.

V novém roce zahájí svou činnost také Putovní laboratoř divadelní praxe, jejímž cílem je vykročit z pražského centra kulturního a společenského dění a přizvat ke spolupráci umělce a další zájemce o postupy dokumentárního divadla v regionech.

Letošní novinkou bude také ateliér – dramaťáček pro nejmenší děti s názvem Hýbánky, který povedou lektorky Veronika Knytlová a Radmila Krásenská.

Srdečně vás zvu na prezentaci ateliérů Archa.lab, na výstupy z krátkodobých rezidencí, na debaty po představeních, dílny, Mezinárodní školu divadla v sociálním kontextu a další setkání. Přeji vám krásný a jiskrný nový rok!

Jana Svobodová

Aktivity Archa.lab Ateliéry 24. 1. 2019 Veřejná prezentace Ateliérů Archa.lab Malý sál Divadla Archa 15.30 Taneční ateliér pro menší a větší děti 17.00 F yzické a taneční divadlo pro všechny věkové kategorie I, II K dispozici budou přihlášky na nový semestr.

Letní semestr začíná 26. února a končí veřejnou prezentací 20. června 2019.

Nový ateliér Hýbánky startuje v úterý 26. února v 16.00.

5

Novinky Hýbánky – Ateliér – dramaťáček pro nejmenší děti Náš nový ateliér pro nejmenší děti se formou přirozených her zaměřuje na poznávání těla, mysli, dechu, probouzení a tříbení smyslů.

Organicky propojujeme nejrůznější žánry – pohyb, hlas, zvuk a výtvarnou tvorbu. Přirozenou cestou v dětech podněcujeme schopnost dívat se na svět a na sebe sama z různých úhlů pohledu. Chceme se vyhnout neustále prosazovanému nároku na výkon, místo něj dáváme prostor kreativitě a radosti z ní. Rozvoj tvořivosti a fantazie doplňujeme podporou optimálního rozvoje motoriky.

Lektorky: Veronika Knytlová a Radmila Krásenská Radmila Krásenská Od dětství se věnovala sportovní a akrobatické gymnastice. Je mistryní České republiky a úspěšně reprezentovala na řadě mezinárodních závodů. Od ukončení sportovní kariéry se věnuje pohybovému divadlu a vedení kurzů akrobacie, nového cirkusu a po vzoru svých rodičů také dramatické výchově. Vystudovala fyzioterapii a spolu s Veronikou Knytlovou se zabývá fungováním těla v kontextu současného tance. Její velkou radostí je také produkční práce pro divadelní projekty.

Veronika Knytlová Tancem se zabývá od dětství. Taneční vzdělání získala v dnešním TCP a především díky účasti na nejrůznějších workshopech a seminářích u nás i v zahraničí. Absolvovala na PedF UK, dva roky studovala FA ČVUT. Jako interpretka spolupracovala s výraznými choreografy a režiséry české i zahraniční scény. Společně s Terezou Ondrovou v roce 2002 vytvořila choreografický debut s názvem Průzor hrdlem a o dva roky později vznikla v současnosti jedna z nejúspěšnějších tanečních skupin u nás – VerTeDance. Tu pravidelně zvou ke spolupráci na svých projektech výrazné osobnosti napříč uměleckým spektrem z celého světa. Za svou práci získala řadu ocenění.

Putovní laboratoř divadelní praxe/Flying Laboratory of the Theatre Practice Cílem laboratoře je opouštět útulné centrum Divadla Archa a navazovat spolupráci s umělci a odborníky v regionech České republiky i v zahraničí. Putovní laboratoř divadelní praxe je vzdělávací jednotka Divadla Archa, která vznikla propojením uměleckých a pedagogických zkušeností tvůrčího týmu Jany Svobodové, Jana Buriana ml. a Jaroslava Hrdličky.

14. – 17. února 2019 / 21. – 24. února 2019 Ostrava, Kulturní centrum Cooltour 7. – 10. března / 14. – 17. března Ústí nad Labem, Hraničář Dílna People to People CE zaměřená na komunitní a aplikované umění Putovní laboratoř divadelní praxe představí formou týdenní dílny principy aplikace dokumentárního divadla v sociálně specifických skupinách.

Výstupem budou krátké komentované prezentace účastníků z řad umělců, aktivistů, pedagogů a ostatních odborníků v oblasti komunitní práce (ve spolupráci s British Council).

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2019

15.– 29. června Dílna v kulturním centru Kundura v Istanbulu Jak se hledá příběh?

Na pozvání ředitelky centra KUNDURA Buse Yldirim představí Putovní laboratoř divadelní praxe své postupy, které vedou k otevření skrytých témat dané lokality.

Rezidenti Prvními rezidenty letošní sezóny jsou Huyen Vi Tranová a Rosalie Malinská.Tvůrčí dvojice získala residenci Archa.lab s projektem Tears of Giant.

Výsledek jejich práce můžete vidět v malém sále Divadla Archa 14. února 2019 ve 20.00.

Krátkodobé rezidence určené mladým tvůrcům poběží až do konce sezóny 2019.

Sledujte https://www.archalab.cz/cz/rezidence.html

Mezinárodní letní škola divadla v sociálním kontextu proběhne 23. 8. – 6. 9. 2019 Pro více informací sledujte www.archatheatre.cz

ARCHA.ŠKOLÁM

Archa školám Začátek kalendářního roku ve školním světě logicky evokuje nutnost vystavit pololetní vysvědčení. V divadelní sezoně jsme také téměř v půlce, a to je dobrý okamžik pro ohlédnutí se za tím, co se v rámci programu Archa.školám stalo. Od září do prosince Archu navštívilo 540 studentů v rámci dopoledních představení.

Každý měsíc se objevila minimálně jedna školní skupina i na večerním představení. Dílnami dokumentárního divadla prošlo téměř 100 studentů a 20 pedagogů. S některými z vás rozvíjíme nápady na realizaci projektů přímo ve vaší škole a jiní z vás k nám přišli na exkurzi s ředitelem divadla. Také jsme zde měli šedesáti pěti člennou skupinu školního personálu ze ZŠ Na Beránku, která absolvovala prohlídku divadla a představení. V rámci programu #studovna pro studenty uměleckých škol k nám přišlo téměř 100 studentů, mnozí z nich opakovaně.

Ze všech těchto projevů vašeho zájmu máme radost, protože Archa.školám je program, kterým se systematicky snažíme vytvářet prostor pro setkávání světa současného umění a vzdělávání. Přejeme si, aby se tyto příležitosti děly hojně i v druhé půlce sezony. Proto prosím nahlédněte do nabídky našich aktivit: Dopolední představení současného divadla pro školy (cena 90 Kč / pedagogický doprovod zdarma) Pro tento formát vybíráme takové inscenace, v nichž se objevují komplexní témata, se kterými můžete pracovat v rámci své výuky.

Inscenace Rusáci? je výzvou k zamyšlení nad našimi stereotypy a kulturním traumatem z roku 1968. Projekt Akce Kámen studentům přiblíží atmosféru, ve které mizí hranice mezi pravdou a fikcí na pozadí dění v Československu padesátých let. Ve Fidlovačce se tvůrci této „scénické hry“ opět ptají, kdo jsme my a jaká je vlastně naše identita. Je už naším pravidlem, že po představení dáváme prostor divákům k diskuzi s tvůrci. V případě Akce Kámen jsme navíc pozvali historičku Václavu Jandečkovou, která pomůže studentům s vytvořením kontextu pro události reflektované v představení.

Pro inscenaci Rusáci? vznikly nově metodické listy, které vám pomohou připravit se na témata inscenace a pracovat s nimi dále.

Termíny: – Rusáci? 26. února 2019 v 10.00 (+metodické listy) – Akce Kámen 10. ledna v 15.00 a 11. ledna 2019 v 10.00 (+metodické listy a beseda s historičkou) – Fidlovačka aneb Kdo jsme My? 8. února a 31. května 2019 v 10.00

Se svými studenty můžete také přijít na večerní představení. Z programu Archy doporučujeme např. Kolonizaci umělecké skupiny VOSTO5 a divadelní melodram Žlutá tma od Petra Nikla.

Termíny: – Žlutá tma 28. února a 1. března 2019 – Kolonizace 11. a 12. dubna, 9., 10. a 13. května 2019

6

Interaktivní dílny dokumentárního divadla pro studenty (3 hod. / 50 studentů / 90 Kč) Studenti si v dílně mohou na vlastní kůži vyzkoušet, jak vzniká divadelní představení metodami „devised theatre“, tedy společného vynalézání a aktivního naslouchání. Dílny cílí na hlubší pochopení současného umění a na rozvoj týmové spolupráce. S podporou profesionálů se studenti seznámí se základy světelného a zvukového designu, videoartu, tvorbou textu a improvizace v prostoru. Dílnu vedou autoři inscenací dokumentárního divadla a lektoři Jana Svobodová, Philipp Schenker, Jan Burian ml., Jaroslav Hrdlička a Pavel Kotlík.

Termíny: 10. ledna, 18. února, 29. dubna a 27. května 2019 „Workshop se mi moc líbil, mám rád takové projekty, na kterých se dá spousta věcí naučit.

Moc příjemné mi přišlo prostředí divadla, ale samozřejmě i lidé, kteří nás provázeli workshopem. Byl jsem ve skupině s papíry a objekty, které jsme si vzali z domova – skupina byla super a dost jsem se toho dozvěděl o svých spolužácích.“ Tomáš, 8. ročník, Veselá škola, Praha „Workshop byl hodně zajímavý. Dozvěděl jsem se, jak upravovat různá videa nebo jak používat tablet na kreslení přímo při představení.

Rád půjdu i na další workshopy.“ Jáchym, 8. ročník, Veselá škola, Praha Interaktivní dílna dokumentárního divadla pro pedagogy (3 hod. / 25 pedagogů / zdarma) V březnu opět otevíráme dílnu určenou pedagogům, kteří mají odvahu objevovat nové kreativní postupy. Účastníci dílny zjistí, co to je dokumentární divadlo, jaká je jeho poetika a jaká společenská témata může zobrazovat.

Pedagogové si v interaktivní dílně projdou stejnými procesy jako studenti a v závěrečné diskuzi je dán prostor hledání cest k propojením postupů dokumentárního divadla a výuky.

Termíny: 18. března 2019 „Dílna mi pomohla uvědomit si důležitost tvůrčího procesu, který by měl být součástí školního prostředí. Dokumentární divadlo by mohl být způsob, jak studenty přivést k tvůrčí práci a svébytně prezentovat poznání světa okolo sebe. Je to takový nástroj pro vytrhnutí se z pasivity.“ Marcela Hašková, Gymnázium Příbram Komentované prohlídky zázemí Divadla Archa (60 min. / 30 studentů / pedagogický doprovod zdarma) Studenti nahlédnou nejen do zázemí Divadla Archa, kam se běžně diváci nedostanou. Prohlídka je zároveň exkurzem do historie českého divadla 20. století, neboť kontext budovy je pevně svázán s tvorbou významného českého divadelního inovátora, E. F. Buriana. Průvodcem bývá přímo ředitel divadla, Ondřej Hrab.

Termín prohlídky je možný po domluvě v dopoledních hodinách (cca 10.00 –13.00) nebo před/ po zhlédnutém představení nebo před/po interaktivní dílně dokumentárního divadla.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2019

Archa.učitel/ka Za dobu existence se kolem Divadla Archa vytvořila skupina učitelů, kteří se k nám vrací a jsou pro nás podnětem i inspirací. Rádi bychom tuto základnu rozšiřovali a byli více v kontaktu s potřebami, které jako naši blízcí učitelé máte. Rádi se zapojíme do vašich projektů přímo u vás ve škole – dejte nám o sobě vědět!

Divadelní skupina Jde o program Archy, kterým motivujeme žáky a studenty, aby vzali své rodiče, prarodiče či učitele do divadla a celé skupině nabízíme lístky za studentské ceny. Je pro nás důležitá podpora aktivního zájmu mladých lidí o současné umění. Dejte dohromady svou skupinu a rezervujte si vstupenky na pokladně Divadla Archa. #studovna – program pro studenty ZUŠ, středních a vysokých uměleckých škol Staňte se součástí studentské komunity kolem Divadla Archa a využívejte přednostní nabídky pro workshopy, akce a výzvy. Dopřejte si také možnost získat symbolické vstupné jen 50 Kč na vybraná představení.

Kontakt Jitka Kostelníková E: jitka.kostelnikova@divadloarcha.cz T: +420 737 564 465

foto Jakub Hrab

PEOPLE TO PEOPLE

People to People společný projekt Divadla Archa a British Council

Dlouhodobou činnost Divadla Archa v oblasti dokumentárního a sociálně specifického divadla ocenila Britská rada (British Council) tím, že jej vybrala pro svůj nový projekt pro země střední Evropy. Projekt nazvaný People to People (Lidé lidem) je zaměřen na podporu občanské společnosti v oblastech, které jsou nejvíce ohroženy sociálním vyloučením a následně také internetovou propagandou tzv. alternativních pravd.

Na základě sociálních a politologických analýz Britská rada vybrala v České republice dva kraje, které jsou z hlediska odborníků nejvíce ohroženy působením emočního vykořisťování, polarizace informací, spikleneckých teorií, trollingu a všech ostatních strategií dezinformačních kampaní. V rámci tohoto projektu tak Divadlo Archa rozšíří svou působnost do Ústeckého a do Moravsko-slezského kraje. Divadlo Archa připravilo projekt, který je zaměřen na aplikaci principů dokumentárního divadla v sociálně specifických skupinách. Režisérka Jana Svobodová, hudebník Jan Burian ml. a mediální umělec Jaroslav Hrdlička, kteří tvoří tvůrčí a vzdělávací jednotku Divadla Archa nazvanou Flying Laboratory of the Theatre Practice (Putovní laboratoř divadelní praxe), spolu s britskými kolegy a s partnerskými organizacemi v jednotlivých krajích uspořádají v první fázi projektu People to People dílny pro místní umělce a aktivní občany, kteří se zabývají nebo chtějí zabývat participativním a komunitním divadlem. Během praktických ateliérů je lektoři seznámí s metodickými postupy, které budou moci dále uplatňovat ve své vlastní praxi.

První setkání proběhlo v polovině prosince v ostravském kulturním centru Cooltour, kde se také uskuteční v únoru dílna, která bude mít v podstatě formu kratší verze Letní školy Divadla Archa.

Cílem programu People to People je posílit sociální soudržnost, podporovat tvůrčí aktivity různých společenských skupin a komunikaci mezi nimi. Divadlo Archa spolu s British Council oslovilo britské umělce, se kterými dlouhodobě v oblasti sociálně-specifického umění spolupracuje, aby do projektu přinesli svou zkušenost.

Pokud tento pilotní projekt, který je plánován na pět měsíců, bude mít úspěch, podpoří British Council v dalším několikaletém období lokální umělce při realizaci projektů komunitního a aplikovaného umění.

Projekt People to People je dalším důkazem toho, že směr, jímž se Divadlo Archa před lety vydalo, souzní s evropským trendem, který definuje funkci divadla na konci druhé dekády jednadvacátého století.

7

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2019

ROZHOVOR

Každý pedagog by měl projít dramatickou výchovou Karolína Kalinová vyučuje budoucí pedagogy. V listopadu loňského roku se dvakrát zapojila do aktivit v Arše: absolvovala dílnu dokumentárního divadla pro pedagogy a zapojila se jako dobrovolnice do projektu 1918 – Sen o modernitě, ke kterému přizvala také své 4 studenty. Jak chápe vztah divadla a školy ona a co motivuje její studenty k tomu, aby se zabývali divadlem?

de a co učíte, jaká je vaše pedagogická K cesta?

Učím dramatickou výchovu na Střední a vyšší odborné škole pedagogické v Praze 6. Původně jsem ale studovala sociální a kulturní antropologii v Plzni. Tam jsem potkala úžasného pedagoga a performera Romana Černíka. Ten mě velmi inspiroval a otevřel mi novou cestu v přemýšlení o dramatické výchově a o divadle. Divadlo mě totiž vždycky zajímalo a myslela jsem si – asi jako většina nezasvěcených – že dramatická výchova je především o hraní divadla. Díky Romanovi jsem zjistila, že inscenování je jen jednou z cest dramatické výchovy. Nepokračovala jsem pak v magisterském studiu na antropologii, ale přihlásila jsem se na Katedru výchovné dramatiky na DAMU. A jsem za to ráda, protože mě učení baví a dává mi smysl, když mohu studenty inspirovat.

čem můžete využít postupy dokumentárV ního divadla ve výuce?

Touto cestou se mohou krásně propojit teoretické předměty s dramatickou výchovou. Což může být zajímavé zejména pro studenty pedagogického lycea. Ve své praxi se pak budou moci věnovat víc práci s dospělými. Sami taky směřují ke studiu na VŠ, přemýšlí trochu jinak než studenti předškolní a mimoškolní pedagogiky – snad více v teoretické rovině. Baví je diskutovat a reflektovat. Myslím, že dokumentární divadlo pro ně může být podnětnou cestou. Někdy je pro studenty těžké jít do věcí spontánně, odvážit se, osmělit se. Přijde mi, že dokumentární divadlo umožňuje cítit se při vstupu do tématu velice jistě a bezpečně tím, že se pracuje i s reálnými fakty. Teprve později si mohou účastníci osahat různé divadelní techniky a propojit je s vlastními zkušenostmi.

J aké jsou podle vás možnosti využít divadlo ve výuce?

Přijde mi, že dnešní škola je hodně zaměřená na vědomosti a intelektuální výkon a je v ní méně prostoru pro prožitek, emoce, umění... A právě dramatická výchova umožňuje jejich integraci do výuky. Navíc si myslím, že divadlo toho může hodně změnit v myšlení společnosti. Má velkou moc, protože komunikuje skrze emoce. Mělo by být proto součástí výuky, ať už v rámci ní, nebo že učitel využívá divadelních metod či bere studenty na představení.

Na naší škole studují budoucí pedagogové a podle mě by každý budoucí pedagog měl projít kvalitní dramatickou výchovou. Z důvodu, že je to obor, který působí komplexně – od pohybu přes hlas. Současně je to předmět, který je hodně sociální, pracuje se skupinou a s její dynamikou. Mám pocit, že se studenti v hodinách poznají, vytvoří se dobrá atmosféra, a právě i tato zkušenost – vedle té umělecké – může být velice důležitá pro jejich pedagogickou praxi, aby byli jednou sami schopni takovéto prostředí vytvořit.

Pracujete někdy ve výuce s umělci?

Se studenty pedagogického lycea, kteří mají specializaci dramatická výchova, připravujeme ve druhém ročníku představení. Loni jsem měla možnost pozvat do výuky odborníka z praxe a přizvala jsem ke spolupráci Hanku Strejčkovou. Ta se mimo jiné věnuje pohybovému a předmětovému divadlu. Pro studenty to bylo velice náročné – museli se opravdu hodně zabývat pohybem a především se procesu otevřít. Byl to jiný způsob práce, než na který jsou zvyklí. Nakonec ale vše zvládli moc hezky, závěrečné představení pro děti a seniory si moc užili a porozuměli i našim pedagogicko -uměleckým záměrům. Byl to vlastně výborný model, protože Hanka přicházela zvenčí, byla jako nový vítr, takové ty „nezaujaté oči“. Mohla nám říct, co funguje, co ne. Přinesla také nové nápady a spolupráce pro mě celkově byla moc příjemná.

Dokumentární divadlo bych se svými studenty ráda vyzkoušela jako jinou cestu. A určitě bych v případě tvorby představení uvítala možnost supervize od vašeho týmu umělců, se kterým jsem se setkala na dílně.

listopadu jste v Arše absolvovala dílnu V dokumentárního divadla pro pedagogy.

Jaká to byla zkušenost?

Dílna pro mě byla velkou inspirací a takovým malým nahlédnutím, jaké všechny možnosti dokumentární divadlo nabízí. Jen mi bylo líto, že jsem se nemohla setkat se všemi čtyřmi umělci – lektory a účastnit se i jejich ateliérů. Věřím ale, že k tomu ještě bude někdy příležitost. (Pozn. Dílna je koncipovaná tak, že účastníci po společném začátku prochází jedním ze zvolených ateliérů: videoart, sound design, práce s příběhem a předmětem, scénická akce.)

8

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2019

foto Rene Volfik

ANKETA

Anketa se studenty, kteří se jako dobrovolníci zapojili do projektu 1918 – Sen o modernitě.

Jak byste chtěli jako budoucí pedagogové využívat divadelních metod?

Co vás motivovalo, abyste se zapojili?

Natálie: Láká mě pomocí těchto metod učit cizince češtinu. Díky improvizaci, různým hrám se znalosti určitě lépe vryjí do paměti a lze vše lépe pochopit, než sezením u učebnice a biflováním se. Přijde mi to jako lepší, praktičtější cesta.

Veronika: Mně to pomáhá, že úplně vypnu. Škola toho chce po nás strašně moc a jsme pořád v jednom kole. Když jsem tady, když jdu jako divák do divadla nebo na hodině dramatické výchovy, mohu přepnout z režimu, že se musím něco učit. Na těchto akcích se uvolním, zapojuju tělo, emoce a jsem v klidu. A je mi líp.

Matěj: Chodím s rodiči do divadla odmala a doteď mě to baví. Ale přijde mi, že lidi, které znám, třeba i někteří spolužáci, divadlo vlastně moc neznají. Proto je podle mě super takový program, jako je třeba Klub mladého diváka.

Pomáhá v dostupnosti představení pro studenty, aby se jim otevřel kulturní význam takových akcí a mohlo je to začít bavit.

Matěj: Já bych využíval dramaťáku ve skupině, kde jsou děti, které se hůř projevují. Mohou se pak snáz otevřít a začít se i víc bavit s ostatními.

A třeba to pro ně bude i zábava.

Karolína: Jen doplním, že to může být také prostor pro ty, kteří nevynikají tolik ve vědomostních předmětech. Mohou se daleko víc ukázat v uměleckém jazyce. Takže to bude třeba určitá kompenzace – protože jsme každý dobrý v něčem jiném.

O čem by podle vás mělo divadlo hrát?

Veronika: V této době by se jako téma hodily světové problémy, jako je třeba ekologie.

Například dnes jsme se na občance bavili, jak umírají zvířata, a tím se narušuje celý ekosystém.

Myslím, že v divadle se má hrát o ekologii, ale i o sociálních tématech.

9

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2019

A jaká témata se vás týkají osobně?

Veronika: Mě jako první téma napadla šikana.

Protože s tím se potýkám jak ve škole, tak i v práci. Je důležité se bavit, jak s ní bojovat. To mi připadá jako nejaktuálnější.

Natálie: Na světě je pořád co řešit. Umím si představit pomocí divadelního představení přímo ve škole nebo v divadle nabídnout pomoc lidem, kteří řeší nějaký konkrétní problém. A právě začít to řešení divadlem.

Rozhovor s učitelkou dramatické výchovy Karolínou Kalinovou a se studenty na Střední a vyšší odborné škole pedagogické v Praze 6, Veronikou Holcovou, Natálií Svobodovou a Matějem Buškem vedla Jitka Kostelníková.

PROGRAM

Leden 10–11 Akce kámen / Operation Kamen Staatsschauspiel Dresden / Florian Fischer

čt Jaro roku 1948: Komunistická strana Československa převzala kontrolu nad zemí a začíná se vypořádávat 15.00 a 20.00 s politickými protivníky a opozičníky. Státní bezpečnost pro tyto účely rozjíždí takzvanou akci „Kámen“. Osoby pá podezřelé z protirežimního smýšlení dostávají opakovaně echa, že jim hrozí nebezpečí; nakonec přijde i nabídka 20.00 pomoci s útěkem. Režisér Florian Fischer věnuje svou dokumentární inscenaci české poválečné historii a zkoumání strategií tajné policie. Jak skutečná je fikce, jak smyšlená je realita? Komu můžete věřit, a komu ne? Uváděno v němčině s českými titulky. Vstupné 250 Kč / 190Kč / 75 minut.

14 THOMAS & RUHLLER – Diner po divadlo 20.00

Chodí po hladině, porušují gravitaci, procházejí zdmi i stoletími. Jsou avantgardou i muzeem. Jejich nenapodobi- telný styl vzdoruje času i vkusu kritiků. Jsou nezařaditelní, provokativní a neodolatelní. Hrdinové novodobé per- formance – Thomas a Ruhller speciálně pro vás a exkluzivně pro Divadlo Archa prostírají na stříbře svůj Diner.

Přijďte si pro magický divácký zážitek servírovaný s bezstarostnou improvizační lehkostí a rafinovanou elegancí.

Vstupné 190Kč / 75 minut.

16 Za nosem Divadlo Vizita st divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 250/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

17 Za rohem Divadlo Vizita čt divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 250/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

19–20 Žlutá tma Petr Nikl so/ne divadlo 20.00

„Kdo se moc ptá, moc se dozví...“ Lze polapit světlo? Prošlý čas nelze potkat. Slunce však stále svítí, a když září, budí minulost. Představení Žlutá tma navazuje na předešlý černobílý melodram Petra Nikla Já jsem tvůj zajíc. Inscenace se noří do časoprostoru, kde zrození, život a smrt nemají vzájemnou kauzalitu. Světlo se stává hudebním nástrojem, který nás vábí do nepozna- ných světů. Autor je osiřelou postavou v prostoru tvořeném interaktivní hrou laserových paprsků. Petr Nikl – pohyb, manipulace, zpěv, David Vrbík – hudba, zvuk, laserová interakce, Jan Burian ml. – hudba, Ondřej Eremiáš – průle- ty objektů, Patrik Sedlák – světelný design. Vstupné 190 Kč/150 Kč / 75 minut.

24 Prezentace ateliérů Archa.lab čt prezentace

15.30 Taneční ateliér pro menší a větší děti 17.00 Fyzické a taneční divadlo pro všechny věkové kategorie I, II Vstup zdarma.

30 Fatherland Jan Mocek st divadlo 20.00

Vizuální performance Fatherland kombinuje prvky časosběrné živé performance, dokumentu a videa. Režisér Jan Mocek v ní vychází z intimní a mnohoznačné situace: na jevišti se potká se svým o 34 let starším otcem Janem Mockem. Stejné jméno i nápadná tělesná podobnost mužů je pro ně oba pak impulzem ke hře s identitou, v níž se přítomnost otce mění v budoucnost syna. Vedle osobní, dokumentární roviny, obsahuje představení i politic- kou dimenzi. V mužském rodu zkoumá téma maskulinity na pozadí rozpadu a znovunalézání naší, české, individu- ální a kolektivní identity. Koncept, režie: Jan Mocek. Vstupné 190 Kč / 120 Kč / 80 minut.

31 Hudba 2018: The Final Cut čt hudba 20.00

Patnáct let se v Arše setkávali tři hudební publicisté, aby nabídli 3x subjektivní bilanci uplynulého roku v hudbě.

Toto výroční setkání na půdě Archy je pro trio Pavel Klusák, Aleš Stuchlý & Karel Veselý poslední. Don’t look back in anger: News, objevy a mýty loňského roku v nezávislém popu, mainstreamu a experimentální hudbě. Projekce, nahrávky, komentáře, bezděčné performance: Idles, Rosalía, Mitski, Chynna, Vince Staples, Venumicky, Young Signorino, Nohavica, Jana Winderen & much more & moře much. Vstupné 190 Kč / 180 minut.

Veřejné natáčení Show Jana Krause 8., 15., 22. a 29. ledna vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on-line.

Změna programu vyhrazena.

Únor 7–8 Fidlovačka aneb Kdo je My? Archa.školám / Spielraum Kollektiv / Divadlo Archa / Archa.lab čt divadlo 17.00 pá 10.00

„Čechem býti je snadná věc. Pouhého srdce k tomu potřebí, srdce, v němžto neudusilo vychování všeliký pocit práva, důstojnosti a povolání lidského.“ (J.K. Tyl). Inscenace o česko-německých vztazích, migraci, strachu a o „českých“ hodnotách. Experti všedního dne, kteří mají k otázce češství co dodat, nabízejí různé pohledy na téma národní identity. Představení vzniklo v Divadle Archa v rámci programu uměleckých rezidencí Archa.lab.

Vstupné 90 Kč / 80 minut bez přestávky.

13 Návnada Divadlo Vizita st divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 250/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

10

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2019

PROGRAM

14 Past Divadlo Vizita čt divadlo 20.00

Nespoutané improvizace Jaroslava Duška, Pjéra la Še’ze, Zdeňka Konopáska a Viktora Zborníka.

Vstupné 250/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

15 THOMAS & RUHLLER – Diner

pá divadlo Chodí po hladině, porušují gravitaci, procházejí zdmi i stoletími. Jsou avantgardou i muzeem. Jejich nenapodobi- 20.00 telný styl vzdoruje času i vkusu kritiků. Jsou nezařaditelní, provokativní a neodolatelní. Hrdinové novodobé performance – Thomas a Ruhller speciálně pro vás a exkluzivně pro Divadlo Archa prostírají na stříbře svůj Diner.

Přijďte si pro magický divácký zážitek servírovaný s bezstarostnou improvizační lehkostí a rafinovanou elegancí.

Vstupné 190 Kč / 70 minut.

18 Tears of a Giant Viah&Rosa

po divadlo/hudba Work in progress rezidenčního projektu Archa.lab. Dvě umělkyně, dvě hudebnice, dvě performerky rozvíjejí téma 20.00 osobní identity v prostředí davu, života v digitální době, role druhé generace Vietnamců v České republice.

Autorky konceptu: Huyen Vi Tranová, Rosalie Malinská. Solupracovníci: Hong Nhung Dangová, Roman Balšán, Julie Dudová, Veronika Hurtová, Duc Viet Duong. Vstupné 250/150 Kč / 120 minut s přestávkou.

20 Turnový háj 7 – Eva Turnová a Katarzia st literatura / h udba 20.00

Křest dalšího dílu knihy sloupků Evy Turnové Turnový háj 7. Součástí programu bude autorské čtení a vystoupení skupiny Eturnity: Eva Turnová, Michal Nejtek, Jan Horváth. Ctěným zahraničním hostem bude Katarzia, slovenská písničkářka žijící v Praze, která po dlouhé době vystoupí sama s kytarou. Knihu pokřtí Jitka Vodňanská a Ladislav Snopko. Vstupné 220 Kč / 150 minut.

21 Tanzwerke Vaněk Preuss – Redlines Aurora čt tanec 20.00

Taneční představení pro společnost v panice. Průkopník českého soudobého tance Karel Vaněk se vrací do Prahy. Dlouhá léta působí v německém Bonnu, kde vytvořil také svou nejnovější choreografii Redlines Aurora.

Spolu s Guidem Preussem vytvořil taneční představení, které je reakcí na vyvolávání poplašných zpráv.

Neustálý alarm, ve kterém žijeme, odvádí naši pozornost od zásadních problémů. Bonnský list General Anzeiger o představení napsal: „Tři muži se vracejí k prvotní síle života, paměti těla... Silné představení v každém ohledu velmi mužné, velmi fyzické.“ Choreografie: Karel Vaněk & Ensemble. Tančí: Guido Preuss, Karel Vaněk a Tobias Weikamp. Režie: Karel Vaněk. Koncept, dramaturgie: Guido Preuss. Vstupné 250/150 Kč / 60 minut.

22–23 Festival Mouvo

pá–so festival Mouvo je dvoudenní festival, na kterém vystoupí nejlepší světoví tvůrci pohybující se na oborovém průsečíku grafického designu, animace, videa a nových technologií. Hlavním tématem čtvrtého ročníku je vzdělání a učení, bez kterého se neustále proměňující obor vizuální komunikace neobejde.

25 Rusáci? Jan Burian ml., Jaroslav Hrdlička, Jana Svobodová a kol./Divadlo Archa po divadlo 20.00

Inscenace dokumentárního divadla založená na hře s médii a na kombinaci rozličných divadelních postupů.

Osobní výpovědi, videoart, choreografie, hudba a proměnlivá scéna jsou hřištěm pro trojici performerů a jednoho komentátora. Jeviště je prostor, kde je možné navrátit paměť, relativizovat stereotypy, rozbíjet klišé a narušovat schémata. Protagonisté: Marina Sokol, Inga Mikshina Zotova, Roman Mikshin Zotov.

Vstupné 190 Kč / 80 minut.

27 Fatherland Jan Mocek st 20.00

divadlo Vizuální performance Fatherland kombinuje prvky časosběrné živé performance, dokumentu a videa. Režisér Jan Festival Malá inventura Mocek v ní vychází z intimní a mnohoznačné situace: na jevišti se potká se svým o 34 let starším otcem Janem Mockem. Stejné jméno i nápadná tělesná podobnost mužů je pro ně oba pak impulzem ke hře s identitou, v níž se přítomnost otce mění v budoucnost syna. Vedle osobní, dokumentární roviny, obsahuje představení i politickou dimenzi. V mužském rodě zkoumá téma maskulinity na pozadí rozpadu a znovunalézání naší, české individuální a kolektivní identity. Koncept, režie: Jan Mocek. Vstupné 190 / 120 Kč / 80 minut.

28. 2., 1. 3. čt/pá divadlo 20.00

Žlutá tma Petr Nikl „Kdo se moc ptá, moc se dozví...“ Lze polapit světlo? Prošlý čas nelze potkat. Slunce však stále svítí, a když září, budí minulost.

Představení Žlutá tma navazuje na předešlý černobílý melodram Petra Nikla Já jsem tvůj zajíc. Inscenace se noří do časoprostoru, kde zrození, život a smrt nemají vzájemnou kauzalitu. Světlo se stává hudebním nástrojem, který nás vábí do nepoznaných světů. Autor je osiřelou postavou v prostoru tvořeném interaktivní hrou laserových paprsků. Petr Nikl – pohyb, manipulace, zpěv, David Vrbík – hudba, zvuk, laserová interakce, Jan Burian ml. – hudba, Ondřej Eremiáš – průlety objektů, Patrik Sedlák – světelný design. Vstupné 190 / 150 Kč / 80 minut.

Veřejné natáčení Show Jana Krause 5., 12., 19., 26. února vždy od 19.30. Produkce a dramaturgie: In Film Praha. Vstupenky v předprodeji v pokladně Divadla Archa a on-line.

Změna programu vyhrazena.

11

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2019

ENGLISH PROGRAM

January 10–11 Operation Kámen Staatsschauspiel Dresden / Florian Fischer

Thu Spring 1948: The Communist Party of Czechoslovakia has taken control of the country and has begun dealing with 15:00 and 20:00 its political opponents. The State Security thus commences "Operation Kámen". Persons suspected of being Fri enemies of the people receive repeated indications that they are in danger; finally comes the offer to help them 20:00 escape. Director Florian Fischer dedicates his documentary production to Czech post-war history and an investigation of secret police strategies. In German with Czech subtitles. Tickets CZK 250/190 / 75 minutes.

14 THOMAS & RUHLLER – Diner Mon theatre They walk on water, break the laws of gravity, pass through walls and centuries. They are avant-garde and 20:00 a museum. Their inimitable style defies time and critical taste. They are incomprehensible, provocative and irresistible. These heroes of modern performance – Thomas and Ruhller, are setting their Diner in silver especially for you and exclusively for the Archa Theatre. Tickets CZK 190 / 70 minutes.

16 By the Nose Divadlo Vizita Wed theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 250/150 / 120 minutes with intermission.

17 Around the Corner Divadlo Vizita Thu theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 250/150 / 120 minutes with intermission.

19–20 Yellow Darkness Petr Nikl

Sat/Sun theatre "Those who ask too much discover too much..."

21:00 Can light be captured? You can't meet the past. But the sun is still shining, and when it's bright, it awakens the past.

Yellow Darkness follows up on Petr Nikl's black & white melodrama I Am Your Bunny. It delves into a time and space where birth, life and a death have no causality. Light becomes a musical instrument that takes us to unknown worlds. The author is an orphaned figure in a space created by an interactive play of laser rays. Concept and performance: Petr Nikl. Laser interactions: David Vrbík. Music and sound design: Jan Burian. Lights: Patrik Sedlák.

Flying objects: Ondřej Eremiáš. Tickets CZK 190 / 80 minutes.

24 Public Presentation of Archa.lab Ateliers Thu Archa.lab presentations

15:30 Theatre Atelier for Children Ages 4–6, Theatre Atelier for Children Ages 7–12 17:00 Theatre Atelier for Adults Free admission.

30 Fatherland Jan Mocek

Wed theatre The visual performance Fatherland combines elements of video installation, documentary and theatre. Director 20:00 Jan Mocek based it on intimate and multi-layered situations: he meets on the stage with this 34 years older father Jan Mocek. The same name and remarkable physical similarity of both men is an impulse to play with the theme of identity, in which the presence of the father transforms into the future of the son. Besides the personal, documentary level, the performance also contains a political dimension. The subject of masculinity is examined in a male family against the background of the disintegration and re-inventing of our Czech individual and collective identity.

Concept, director: Jan Mocek. Tickets CZK 190 / 120 / 80 minutes.

31 Music 2018: The Final Cut Thu music For 15 years three music publicists met at Archa to offer three subjective assessments of the past year in music.

20:00 For Pavel Klusák, Aleš Stuchlý & Karel Veselý this annual meeting will be their last. Don't look back in anger:

News, discoveries and last year's myths in independent pop, mainstream and experimental music. Screenings,

recordings, commentary, inadvertent performances: Idles, Rosalía, Mitski, Chynna, Vince Staples, Venumicky,

Young Signorino, Nohavica, Jana Winderen & much more. Tickets CZK 190 / 180 minutes.

Public filming of the Jan Kraus Show: 8, 15, 22 and 29 January always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

February 7–8 Fidlovačka or Who are We? Archa.školám / Spielraum Kollektiv / Divadlo Archa / Archa.lab Thu The play Fidlovačka by Josef Kajetán Tyl is associated with enhancing Czech national self-confidence. A song 17:00 from the play became the Czech national anthem. The play, which was long perceived as a flop, only experienced Friday success in 1917, 82 years after the premiere and a year before the establishment of an independent Czechoslova10:00 kia. A long-sought phase of Czech independence followed, but also a phase in which independence was again lost. Now, 102 years after the success of Fidlovačka, nationalist thoughts are once again in the spotlight. Experts with something to say about Czechness offer different perspectives on the theme of national identity, on CzechGerman relations, migration, fear and Czech values. Standing tickets only. Tickets CZK 90 / 80 minutes. In Czech.

13 The Decoy Divadlo Vizita Wed theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 250/150 / 120 minutes with intermission.

12

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2019

ENGLISH PROGRAM

14 The Trap Divadlo Vizita Thu theatre 20:00

Spontaneous improvisation with Jaroslav Dušek, Pjér la Šé´z, Zdeněk Konopásek and Viktor Zborník.

Tickets CZK 250/150 / 120 minutes with intermission.

15 THOMAS & RUHLLER – Diner

Fri theatre They walk on water, break the laws of gravity, pass through walls and centuries. They are avant-garde and 20:00 a museum. Their inimitable style defies time and critical taste. They are incomprehensible, provocative and irresistible. These heroes of modern performance – Thomas and Ruhller, are setting their Diner in silver especially for you and exclusively for the Archa Theatre. Tickets CZK 190 / 70 minutes.

18 Tears of a Giant Viah & Rosa

Mon theatre/music Work in progress of the Archa.lab residential project. Two female artists, two musicians, two performers develop 20:00 the theme of personal identity in the crowd, life in the digital age, the role of the second generation of Vietnamese in the Czech Republic. Concept authors: Huyen Vi Tranová, Rosalie Malinska. Collaboraters: Hong Nhung Dangová, Roman Balšán, Julie Dudová, Veronika Hurtová , Duc Viet Duong. Tickets CZK 250/150 / 120 minutes with intermission.

20 Turnová's Grove 7 – Eva Turnová and Katarzia Wed literature / m usic 20:00

The program will feature readings by author Eva Turnová and a performance by the group Eturnity: Eva Turnová, Michal Nejtek, Jan Horváth. Honoured international guest: Katarzia. Tickets CZK 220 / 150 minutes.

21 Tanzwerke Vaněk Preuss – Redlines Aurora Thu dance 20:00

Dance performance for society in panic. The pioneer of Czech contemporary dance Karel Vaněk returns to Prague. He has worked for many years in Bonn, Germany, where he has also created his latest choreography Redlines Aurora. Together with Guido Preuss, he created a dance piece that responds to the perpetual alarming news. The constant alarm in which we live drives our attention away from fundamental problems. Bonn's newspaper, General Anzeiger, wrote: "The three men are returning to the primordial power of life, the memory of the body... Strong performance in every respect, very manly, very physical."Choreography: Karel Vaněk & Ensemble Dancing: Guido Preuss, Karel Vaněk and Tobias Weikamp. Tickets CZK 250/150 / 60 minutes.

22–23 Mouvo Festival

Fri/Sat motion design Mouvo is a two-day festival featuring the world's best filmmakers which brings together graphic design, anima tion, video and new technologies. The main theme of the fourth year of the festival is education and learning, which are crucial to the constantly evolving field of visual communication. The full line-up and additional information will be gradually released at www.mouvo.cz. Regular tickets CZK 2200 / Student’s tickets CZK 1800 / Mouvo lover tickets CZK 3500.

25 Russkies? Jan Burian ml., Jaroslav Hrdlička, Jana Svobodová a kol./ Divadlo Archa Mon theatre 20:00

A performance based on playing with media and a combination of various theatrical approaches. Personal testimonies, video art, choreography, music, and a changing scene are a playground for three performers and one commentator. The year 1968 in the performance is a context for the emotional expression of shared trauma.

The stage is a space where memory can be recovered, relativizing stereotypes, destroying clichés, and disrupting patterns. Choreography: Inga Zotova-Mikshina, Roman Zotov-Mikshin. Performers: Inga Zotova- Mikshina, Roman Zotov-Mikshin, Marina Sokol. Tickets CZK 190 / 80 minutes. English subtitles.

27 Fatherland Jan Mocek Wed 20:00

Small Inventory The visual performance Fatherland combines elements of video installation, documentary and theatre. Director Festival Jan Mocek based it on intimate and multi-layered situations: he meets on the stage with his 34 years older father Jan Mocek. The same name and remarkable physical similarity of both men is an impulse to play with the theme of identity, in which the presence of the father transforms into the future of the son. Besides the personal, documentary level, the performance also contains a political dimension. Concept, director: Jan Mocek.

Tickets CZK 190 / 120 / 80 minutes.

28 and 1.3

Yellow Darkness Petr Nikl Thu/Fri Small Inventory "Those who ask too much discover too much..."

21:00 Festival Can light be captured? You can't meet the past. But the sun is still shining, and when it's bright, it awakens the past.

Yellow Darkness follows up on Petr Nikl's black & white melodrama I Am Your Bunny. It delves into a time and space where birth, life and a death have no causality. Light becomes a musical instrument that takes us to unknown worlds. The author is an orphaned figure in a space created by an interactive play of laser rays. Concept and performance: Petr Nikl. Laser interactions: David Vrbík. Music and sound design: Jan Burian. Lights: Patrik Sedlák.

Flying objects: Ondřej Eremiáš. Tickets CZK 190 / 80 minutes.

Public filming of the Jan Kraus Show: 5, 12, 19 and 26 February always from 19:30. Production and dramaturgy: In Film Praha. Advance tickets can be purchased at the Archa Theatre box office and online. The program is subject to change.

13

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2019

ROZHOVOR

Pier Luigi Sacco Pier Luigi Sacco je profesorem kulturní ekonomie na International University of Languages and Media v Miláně a hostujícím profesorem na Harvard University. Zabývá se studiem hodnoty kultury v rozličných odvětvích, počínaje podnikatelským sektorem, se zvláštním zaměřením na její relevanci v současných korporátních mechanismech a z hlediska společenské odpovědnosti. Konzultuje s veřejnými úřady témata, jež se týkají správy umělecko-kulturního majetku a muzeí, významných kulturních událostí, územního vývoje a plánování, kultury a transformace města. Spolupracuje s národními a regionálními orgány státní správy, organizacemi a kulturními institucemi a rovněž přispívá do periodik a publikací. V Arše vystoupil v rámci konference Focal Point: Upcycling Cultural Heritage, kterou pořádala Kancelář Kreativní Evropa.

14

áte mezi českým nehmotným kulturním M dědictvím nějaké oblíbence?

Zajímá mě design české avantgardy, podle mě to byla úžasná a zároveň opomíjená kultura. Máte neskutečný talent kombinovat estetiku s průmyslem. A toto období bylo fantastické, esteticky úchvatné. o byste poradil novému zastupitelstvu C ohledně zapojení obyvatel do rozvoje umělecké scény? A co mohou kulturní instituce, jako je například Divadlo Archa, novému vedení města nabídnout?

Podle mě jsou důležité dvě věci. Zaprvé diváci, kteří chodí do divadla jako do svého druhu soukromého klubu, chodí pravidelně celá léta a jsou samozřejmě nesmírně cenní. Zároveň je ale nutné zapojit další možné „členy“, ne nutně z té samé skupiny a ne nutně stejným způsobem.

J ak se tedy dostat k lidem, kteří nejsou tradičně našimi diváky?

Já například spolupracuji s jedním divadlem v Itálii, kde s tímto záměrem přinášíme představení na hranici s dalšími druhy umění – třeba s hudbou. To nás otevírá novému publiku: představení o více dimenzích.

Kromě toho také vyvíjíme program s názvem Beside, kde diváci mluví o své lásce k umění a o tom, jak je umění ovlivnilo v jejich profesi.

Například uvedeme světoznámého neurologa, který se v dětství zamiloval do opery a díky tomu se nakonec stal předním světovým expertem na empatii. Snažíme se rozvíjet diskurz tak, aby nezahrnoval jen tradiční produkce; chceme divadlo vnímat jako zážitkový prostor, kam diváci chodí jak za určitým programem, ale také třeba jen ze zvědavosti, otevření tomu, že přijde něco nečekaného. Jedině tak přitáhneme do divadla mladé městské profesionály, kteří mohou být potřebnou novou krví. Dokážou ocenit inovativní přístupy.

Poslední velmi důležitý bod je komunikace s lidmi, jenž do divadla nikdy nevkročili. To je mnohem obtížnější, týká se to marginalizovaných, vyloučených skupin.

Hlavní záměr pro budoucnost je jasný: přemýšlet o divadle ne jako o tradiční instituci s tradičním programem, tradičním vedením a stále stejnými diváky, nýbrž koncipovat ho jako otevřenou kulturní platformu.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2019

Divadlo jako místo setkávání a ne pouhý prostor pro představení?

Představení je velmi důležité, protože kolem něj dochází k onomu setkávání. Tím nemyslím nějaký networking. Je to vzrušující prostor, kde můžete potkat podobně nastavené lidi – zvědavé, otevřené tomu, co se může stát, připravené se navzájem poznat a definovat si společný diskurz. Takže pro mě je zásadní i tenhle aspekt: vytvářet příležitosti a prostředí k setkávání.

J ak vypadá úspěšné divadlo, které se stalo platformou pro setkávání a dokáže zapojit jak vyloučené skupiny, tak radnice?

Poradil bych vám postupný proces; něco takového se nedá vybudovat najednou. Ze strany města je prvním krokem hledání platformy, do níž by bylo možné přizvat vybrané kulturní instituce – takové, které mají skutečný zájem na něčem takovém spolupracovat. Jedna věc je totiž pracovat jen s jednou institucí, druhá věc je koordinovaná aktivita, která může mít širší pozitivní dopad. Je užitečné o kulturním systému daného města uvažovat jako o ekosystému, místo jako o souhrnu různých institucí s různými skupinami diváků a různými zájmy.

Samozřejmě, že ne všichni budou ochotní takto změnit uvažování.

Takže první krok je vytvořit tzv. kritické množství a síť spolupracujících institucí. Druhý krok je najít koprodukční příležitosti. Na téhle fázi je skvělé, že se spojují různé okruhy a mohou vzniknout hodně zajímavé projekty. Jde o to získat ono kritické množství a ukázat, že teď kulturní sféra pracuje koordinovaněji a transparentněji.

Neznamená to pořád lákat lidi do divadla, představení se dají dělat i jinde a mnohem účinněji.

J akým způsobem tu můžeme podle vás vytrořit synergii mezi všemi účastníky?

Pokud chcete oslovit přistěhovaleckou komunitu nebo marginalizovanou skupinu, udělejte představení v jejich veřejném prostoru, přizvěte je k účasti tam, kde jsou, kde žijí. Pozvěte je do jejich vlastního veřejného prostoru. Je velmi důležité vykročit ze zdí instituce. Divadlo se dnes dělá ve vězeních, v nemocnicích – tam, kde je ho opravdu třeba, kde může někomu změnit život.

Dokud jenom říkáme, že kultura je důležitá, odpověď čím dál častěji zní: Pro mě ne, je mi to jedno, potřebuju zaplatit nájem a poslat děti do školy. Ale když se vydáte do situace, kde můžete něco reálně změnit, lidi si třeba i řeknou: Aha, kultura může vypadat i takhle, to mě

foto archiv

nenapadlo. Je třeba hledat projekty a tvůrce, kteří dovedou diváky zapojit do představení.

Lidi netouží jenom poslouchat, chtějí být aktivní součástí příběhu.

Pokud je k tomu město ochotné, poradil bych mu vytvořit strategii o několika klíčových bodech, které by sloužily jako orientace pro iniciativu k zapojení institucí i diváků. Bez kompaktní vize a jasných kritérií pracujete jen s roztříštěnou mozaikou, a to nemůže fungovat. Takže moje doporučení zní: Pokud k tomu existuje vůle, pokuste se vytvořit systematický, jasně formulovaný přístup, který bude posléze také možné zhodnotit. Možnost evaluace je dnes v kultuře zásadní – je nutné mít jak vizi, tak vymezenou odpovědnost. rcha se čím dál víc zajímá o interdiscipliA nární projekty. Jak ovlivňuje chování v digitální sféře poptávku po podobných uměleckých produkcích? Jak se digitální vlna promítá do umělecké tvorby a do divadelních a site-specific představení?

To je nesmírně složitá otázka a já sám si myslím, že jakákoli všeplatná odpověď na ni je vždycky podezřelá. Všichni se to totiž teprve učíme, jsme na úplném začátku. Už víme, že některé druhy digitálních aktivit mohou být škodlivé a mohou vytvářet závislosti. Postupně zjišťujeme, jak digitální aktivity působí na tvorbu dopaminu – a že se v tom dost podobají hazardním hrám. Zároveň se ale rozvíjejí úžasné nové dovednosti. Takže jde jen o to, jak s nimi naložíme. Musíme dál zkoumat, jak digitalizace ovlivňuje lidské chování a na základě toho vyvíjet platformy pro uměleckou činnost, které nebudou působit nežádoucí chování nebo návyky. S tím úzce souvisí digitální výchova dětí. Dnešek už je prehistorie... Dáváme dětem přístroje a neuvědomujeme si, že s odstupem dvaceti let budeme vypadat jako blázni, podobně jako to bylo s radioaktivním zářením nebo antibiotiky. Skutečné možnosti i hrozby se dají zjistit jedině v praxi a my jsme teprve ve fázi pilotních experimentů, učíme se metodou pokus-omyl-zhodnocení. Je to extrémně složité a potrvá minimálně deset let, než budeme mít aspoň trochu jasno. ěla by podle vás divadla být zodpoM vědná za část tohoto pilotního experimentování?

Ano, rozhodně, například skrze zkoumání styčných ploch mezi digitálním a fyzickým světem.

Na tomto rozhraní je spousta možností vytvářet strhující divadelní formy. Přitom je potřeba ty možnosti i kriticky zkoumat: jde o to přizvat tvůrčí osobnosti, aby nám pomohly pochopit

15

současný vývoj. Divadelní produkce v této oblasti přinese skutečné inovace, v divadle a vizuálním umění se vždy rodí nové nápady a způsoby uvažování. Takže i Divadlo Archa je vlastně svým způsobem výzkumný ústav. To také znamená, že by úřady neměly považovat divadelní produkce pouze za prostředek k zabavení co největšího počtu lidí, měly by umět udělat i složitá rozhodnutí ve smyslu podpory experimentálních projektů, nejen těch populárních. Takže pokud vaše nové zastupitelstvo má pro tohle cit, máte teď příležitost posouvat hranice.

J akou úlohu podle vás může sehrát digitalizace v oživování historického centra Prahy?

Zásadní. Tyhle nádherné památky navštěvují davy lidí, kteří ve skutečnosti vůbec nic nevidí.

Nechápou, kde jsou. Budoucnost, a tím myslím za rok, ne za deset let, bude o chytrém využití nástrojů, jako je rozšířená realita (AR) nebo technologie beacon. S jejich pomocí je možné návštěvníkům předat potřebné informace, aby dané místo pochopili a dokázali se na něj podívat jinak. I tady je žádoucí spolupracovat s umělci a multimediálními tvůrci.

Když jsem pracoval na přihlášce Sieny do soutěže o titul Evropské hlavní město kultury, náš plán spočíval v tom, že celé město pokryjeme technologií beacon. Každý, kdo by se k beaconům připojil, by viděl celý příběh daného místa a díky této infrastruktuře ho i zažil.

Vznikl by tak prostor pro vytváření různých her, kolektivní uměleckou tvorbu a spoustu dalšího.

Myslím, že města, která se touhle cestou vydají, budou obrovsky atraktivní pro novou generaci turistů, které už nebaví se chvíli procházet, pár věcí si vyfotit a nakoupit blbosti v obchodě se suvenýry. Turistický ruch bude ve výsledku civilizovanější.

Mluvil jste o souvislostech mezi stresem, celkovým zdravím a konzumací kultury.

O co jde?

Hlubokým zážitkem se člověk zbavuje části stresu. Když na chvíli zpomalíme a zadíváme se na krásnou krajinu, uleví se nám. Jde o to, že většinou to ani nezaregistrujeme. Pokud je ta situace důkladně připravená (zvláštní zážitek spojený se zvláštním rituálem), můžeme z toho opravdu získat.

Musíme do kulturního dědictví vrátit kouzlo a to je možné, pokud pro to připravíme půdu. Památky mohou být v centru dění. Ne proto, že by člověka ozářily nějakým kouzelným paprskem, který snižuje hladiny kortizolu. Ne. Silný zážitek je možný v dobře naplánované situaci.

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2019

Příští rok chci trochu experimentovat. Pozvu diváky na kopec, o kterém Giacomo Leopardi napsal báseň „Nekonečno“. Podívají se na něj z básníkovy perspektivy, poté, co viděli biografický film o něm a další věci. Budeme porovnávat hladiny kortizolu před a po, uvidíme, jaký dopad bude mít pouhé pozorování krajiny v tom správném kontextu. Jsem si jistý, že to bude mít velký ohlas, udělá to dojem.

A podobné příležitosti jsou všude kolem nás, stačí pro ně vytvořit podmínky.

Rozhovor vedli Pavlína Svatoňová a Jindřich Krippner

foto Jakub Hrab

ROZHOVOR

Archa byla vždycky laboratoří Během dvanácti let poznal Jindřich Krippner Archu do všech detailů. Proto je jedním z těch, kdo nyní připravuje její koncepci pro příští čtyři roky.

16

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2019

ROZHOVOR J aká je tvoje osobní trajektorie a jak ses dostal k divadlu a do Archy?

Ke kultuře jsem se dostal odspodu. Hrál jsem v kapele Sopoty a s přáteli jsem organizoval festival Pódium. Ten festival měl za cíl oživit náš tehdy opuštěný jabloňový sad ve východních Čechách. Viděl jsem jediný způsob, jak tam přinést nového ducha, a to skrze kulturu. Celý festival byl DYI. Na podiu, které jsme postavli z železničních pražců, někdo zahrál divadlo, někdo vystoupil s kytarou, postupně se přidaly divadelní spolky a kapley. Po prvním ročníku následoval další, až jich bylo nakonec deset, což jsme poté vyhodnotili jako dostatečné oživení a dál jsme nechali prostor sadu žít vlastním životem. To byly moje první zkušenosti jak zprodukovat kulturní akce netradičního stylu.

Do Archy mě pozvala Eliška Vinařová (v roce 2006 / projekt Crash Test Dummies), která věděla, že mě zajímá trochu jiný produkční přístup. V roce 2010 jsem absolvoval vzdělávací program European Diploma in Cultural Project Management, který mě přivedl k většímu nadhledu a vědomí důležitosti kultury pro rozvoj evropského prostoru. Prošel jsem dalšími semináři, workshopy a aktivitami, například v rámci programu Tandem. V roce 2014 jsem byl zvolen prezidentem evropské sítě Oracle. Tato síť sdružuje absolventy European Diploma. Jde o kulturní manažery napříč celou Evropou a Severní Afrikou. Bylo velkou výzvou posunout tuto síť po jejím 25ti letém životě k dalším aktivním krokům.

V Arše jsem dlouhá léta pracoval jako externí produkční a vedle toho jsem v letech 2008 – 2012 pracoval pro festival United Islands of Prague, kde jsem dělal produkci, následně vedoucího produkce a výkonného ředitele. Poté jsem Ostrovy opustil a nastoupil na Novou scénu Národního divadla ke Štěpánovi Kubištovi. Dva roky jsem s ním produkoval nová představení Laterny Magiky, která se pokoušela nastartovat Laternu Magiku do nového tisíciletí. Na Nové scéně jsme pomohli na svět projektům jako Antikódy, Human Locomotion, ale také Fiesta Nové scény – projekt oživující piazzetu ND v letních měsících. Poté, co byla tato oživující snaha novým vedením ND ukončena, jsem se po dohodě s Ondřejem Hrabem vrátil do Archy.

J ak své zkušenosti úročíš v nových pozicích, které nyní v Arše máš?

Archa je moje škola, a to mi ukázala v European Diploma i v projektu Přístav 186 00. Archa je poklad v centru Prahy, venue, které má hodně co nabídnout a přivítat. Má velký potenciál přivítat nové, hledající, provokativní věci a myslím, že by tento potenciál mohla využívat ještě lépe, než ho využívá.

Na druhou stranu je dvacet pět let stará, stává se svým vlastním archivem. S tímhle se musíme nějak vyrovnat. V současnosti se často ptáme, jak má Archa vypadat do budoucna. Jak se posouvat dopředu s vědomím kotvy v historii.

Myslím, že je zajímavé vytvořit prostředí, ve kterém se naučíme poučit se z historie. Inspirovat se tím, co se podařilo, poučit se neúspěchy.

Nevěřím úplně v radikální změny a začínání znovu od nuly. Důležitý je vždy proces.

Podílel ses na koncepci rozvoje Archy na nadcházející čtyři roky. V čem spočívá?

Vycházeli jsme z faktu, že Archa je prostor, který uvádí současná scénická umění a nemá vlastní soubor. Je to otevřený, hledající prostor.

Jak ale komunikovat dramaturgii produkčního domu, který zároveň není pouhou stagionou, ale prezentuje i svůj vlstní společensko-umělecký názor? Abychom udělali náš plán čitelnější, vytvořili jsme sedm modulů, které vymezují naši budoucí práci nejen co do obsahu, ale také do struktury produkce, rozpočtování, fundraisingu nebo mezinárodní spolupráce a vlastní tvorby.

Modulární dramaturgie určuje, kolik se dá prostoru hudbě, konferencím či našemu novému projektu pro rezidenty a mladé tvůrce Archa.

Fresh. To jsme se snažili v rámci těchto sedmi modulů specifikovat a pojmenovat.

Stanovili jsme též tři prostupující témata. Prvním je téma rozdělené společnosti a jak může umění napomáhat spojování, zasypávání příkopů a stavění mostů. Všechny oblasti tvorby prezentované v Arše, ať je to divadlo, hudební produkce anebo odborná konference mohou po svém na toto téma reagovat a vyjádřit se k němu.

Druhé téma je společnost 4.0. Chceme se zejména s mladými tvůrci zaměřit na to, jak rozvoj technologií ovlivňuje mezilidské vztahy.

Co znamená tento prudký vývoj a jak se vypořádáme s technologickou revolucí, která postupuje rychleji, než si uvědomujeme? Divadlo je prostor reálných setkání, zajímá nás, jak můžeme tato setkání stimulovat a nabídnout různé formy těchto setkání. Vytváření tohoto meeting pointu je myslím důležité. Ať jde o lidi zblízka nebo zdálky, setkání napříč společenskými vrstvami či sociálními skupinami.

Třetí téma se jmenuje kořeny budoucnosti a chce hledat inspiraci pro mladé umělce zaměřené na současné technologie v možná starém, dřevem vonícím či analogovém uměleckém světě. čem vidíš největší přínos Archy pro české V prostředí s ohledem na tyto plánované změny?

Archa byla vždycky laboratoří, místem setkání pro všechna zvířata – to je krédo, které je stále platné. Prostřednictvím zmíněných témat a modulů definujeme, která „zvířata“ by to měla být v nejbližší budoucnosti. Mít na divadelní scéně laboratoř, která umožňuje experimentovat, dělat pokusy, ale i omyly, je zásadní. Nevýhodou kulturní instituce, která je zaměřená na produkt a ne na proces, je výrazně právě omezení produktu. Produkt musí být dobrý a tržně zpeněžitelný, musí si na sebe vydělat.

Největší přínos Archy tedy vidím v její odvaze hledat témata v současné společnosti, experimentovat s různými formáty, představovat nové impulzy a výsledky těchto pokusů sdílet s ostatními hráči na společensko-umělecké scéně nejen Prahy. Takový prostor pro dialog je to, co má Archa přinést i do budoucna. Takže meeting place, místo setkání, ze kterého vznikají organicky nové inspirace.

17

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2019

J si velmi aktivní i na lokální úrovni. Ze země jste „vykopali“ Přístav 186 00, stojíte za oživením klubu Fuchs2 na Štvanici. V čem se Archa může inspirovat od Přístavu? A co plánuješ dál v těchto sousedských a městotvorných akcích?

Historie Přístavu je také psaná odspodu, to je zásadní. Vznikl z komunity, nejen sousedů, ale i kamarádů – lidí, kteří se pohybují kolem kultury či souvisejících oborů. Po odchodu z Nové scény jsme se Štěpánem Kubištou potřebovali najít místo na realizaci plánovaného projektu Fiesta Nové scény, který jsme měli přiznaný, ale na piazzetě ND už jsme ho dělat nemohli. Štěpán Kubišta, Michal Tošovský a Jakub Janďourek se přestěhovali do Karlína a Holešovic a hledali park na setkání u pikniku s rodinou a přáteli.

V Karlíně jim chyběla Letná či něco jako Riegráky. A jelikož jsou to aktivní nadšenci, rozhodli se, že si takové místo vytvoří sami. Začali upravovat bývalý brownfield na břehu řeky – třicet let zarostlý smeťák plný bezdomovců a injekčních stříkaček. Důležitý byl opět kulturní program odspodu, který měl k této městské divočině připoutat umělce a jejich publikum a podpořit tak vztah k místu. Každopádně na začátku to bylo podobné jako v našem jabloňovém sadu. Věřili jsme, že přivedeme kulturu, umělce, tvořivou činnost jakéhokoli druhu, při které se lidé potkávají, vezmou místo víc za své a budou se o něj také starat. Myslím, že do jisté míry se nám toto budování komunity podařilo.

V září 2018 jsme pokřtili otevřený amfiteátr Divadla Ruderál v Přístavu, což dává naději na další rozvoj ve spolupráci s mladými divadelníky.

S Archou máme společné to, že jde taky o místo setkání, o které je třeba pečovat. A inspirace?

Myslím, že Přístav něčím funguje jako Archa v 90. letech. Je to sexy zajímavá exotická věc, něco nového ve společnosti. Chodí za námi lidé, kteří se chtějí zapojit a nějak účastnit – chtějí dělat brigádu, teambuilding s firmou. Už ani nemáme sílu shánět další lavičky, které by mohli natírat, protože jsou všechny natřené. Přístav vychází z městské divočiny či přírody, a ta otevřenost a divočina ho dělají autentickým.

Není to žádný nablýskaný fun park.

Myslím, že i Archa by měla zůstat zakotvená ve společnosti. Autentická tak, aby se z ní nestal jen luxusní prostor, kde se prezentuje vysoké umění, na které se ostatní obyčejní lidé budou dívat jako na chrám, kam vlastně nepatří, nebo kde nejsou vítaní. Jde o to, aby se v Arše mohli potkat lidé z okolí a Prahy 1, sousedé z Prahy 7 i 8, místní, přespolní, bohatí, chudí, vlastní, cizí. Kde nízkoprahovost bude tak vysoká, že nikoho neodradí od návštěvy a snad i aktivní participace.

Co ti dnes dělá radost?

V souvislosti s Archou mi dělá určitě radost, když vidím, že věci fungují. Že lidé, kteří do Archy přijdou, se cítí dobře, vidí inspirativní umění a odejdou s otázkami o společnosti, na které budou hledat vlastní odpovědi. Jsem rád, když funguje dohromady téma, umělci, produkce, technika, uvaděči. Když se vše sladí a vše hraje v jakési harmonii, semtam může být rušivý disonantní tón. Ona se ta souhra zdá jako samozřejmost, ale je za tím spousta práce a nasazení všech členů týmu. Když se toto nasazení projeví, tak mám radost.

Z aktuálních projektů mě v Arše potěšila třeba

foto Jakub Hrab

ROZHOVOR

inscenace Žlutá tma. Neměl jsem příliš velká očekávání, řada lidí možná čekala další z hravých, až lehce infantilních kusů Petra Nikla. Ale ukázalo se, že fúze nového technologického světa, který reprezentují David Vrbík a Jan Burian mladší, a analogového světa Petra Nikla se podařilo dobře spojit.

Překvapily mě děti účinkující v představení Five Easy Pieces. Velké obavy nad těžkým tématem vražd dětí v Belgii mladí herci rozprášili svou bezprostředností a pohledem do budoucna.

Věřím, že i nadále budeme moci vytvářet prostor pro podobná setkání. o čeká Archu v novém roce? Co vidíš jako C hlavní výzvu nového roku?

Stojíme před hlavní výzvou a tou je dotáhnout poslední rok stávajícího grantu – a zároveň musíme udělat změny. V projektu Archy na 2020–2023 je definovaná změna, ať už jde o moduly a témata. Myslím, že se musíme více otevřít různým spolupracím a být aktivnější.

18

Chystáme otevřít malou kavárnu v denním provozu a navázat na tu dřívější na rohu naší pasáže a ulice Na Poříčí, aby se mohli lidé setkávat. Důležité bude i výrazně zvednout aktivitu v hledání nových partnerů v rámci témat.

Myslím, že je důležité se více otevřít i místní komunitě, okolí Prahy 1. Velkou naději nám dává nová radnice Prahy 1 a magistrát hl. m. Prahy, doufáme, že bude vnímat kulturní instituce podobné Arše jako důležitá místa setkání svých občanů nejen s uměním, ale také mezi sebou.

Bude chápat to, že umění není jen prezentace, ale i sdílení mezi divákem a umělcem a participativnost získá na významu. To jsou témata, která nás v Arše zajímají.

Stojíme o spolupráci s Prahou 1 a magistrátem v debatě o podobě kulturní instituce pro 21. století. Můžeme též sdílet naši zkušenost s transformací, jak se lze poučit z vývoje. Do těchto diskuzí bychom rádi vstupovali jako hráč s pětadvacetiletou zkušeností.

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2019

Z programu se v novém roce těším na hostování inscenace Invited Seppa Bayense v březnu.

Propojuje taneční a scénografické umění s bruselskou komunitou z Moellenbeku. Je živá a pestrá a zároveň lehce nekontrolovatelná, nenechá se úplně režírovat. V projektu účinkují děti, staří lidé, mentálně handicapovaní. Jde o pestré spojení, bylo výzvou motivovat lidi k účasti a jejich radost a nadšení ze setkání je v projektu velmi cítit.

Rozhovor vedla Pavlína Svatoňová

foto Sebastian Hoppe

PĚT OTÁZEK PRO FLORIANA FISCHERA

Florian Fischer

P roč jste si pro své představení vybral téma falešných hraničních přechodů mezi Československem a Německem?

V téhle historické události se sbíhá celá řada problémů, kterými se mnoho lidí zabývá i dnes.

Otázka migrace, otázky jako co to vlastně jsou hranice, co je falešné, jak vyprávíme svou vlastní minulost, jak to souvisí s naším chápáním světa a toho, co je přijímáno jako pravda.

Když se do téhle historické anekdoty ponoříme, může nám pomoci o něco lépe pochopit současný okamžik. e vašem představení se objevují také naV rážky na fenomén fake news. Byl to záměr, nebo náhoda?

Problémem paralelních pravd se zabývám už nějakou dobu. Myslím, že v době internetu musíme zavrhnout představu jediné reality, jediné pravdy. Je jasné, že existuje spousta možných pojetí skutečnosti a různé společnosti se teď různě vypořádávají s otázkou, ke kterému z těch konceptů se mají přiklonit. Absolutní pravda každopádně neexistuje, dokonce ani v číslech – i ta je totiž nakonec nutné interpretovat. Proto by mě také zajímalo, co vlastně přesně znamená pojem fake news. Možná fake reality – falešnou realitu? o je podle vás dokumentární divadlo?

C Proč jste zvolil právě tuto metodu?

Proto, že jsem chtěl pracovat i s amatérskými herci, kteří mají ke zkušenosti útěku z autoritářského režimu nějaký osobní vztah. Takže jsme dali dohromady skupinu performerů, kteří zažili NDR. Požádal jsem je, aby si pročetli archivní dokumenty a sami zpracovali příběhy

19

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2019

Čechů, aby vyplnili prázdná místa a texty zlidštili. Hloubka jejich zážitků mě fascinovala. Už to, jak o útěku přemýšleli, stačilo, aby se jejich životy změnily a aby cítili hlubokou empatii s českými případy. Bylo opravdu úžasné a dojemné to pozorovat. o vás během práce na představení C nejvíc překvapilo?

Asi samotná síla divadla – moc, kterou představení má. To, že je možné vystavět celý nový svět: stačí důkladně přemýšlet o kontextu, do něhož ho stavíme, o potřebách a přáních lidské bytosti, kterou jsme si zvolili za oběť, a o tom, jak celý proces spustit. Pokud nová realita promlouvá přímo k našim potřebám a touhám, pokud je impulz dost silný a všechno je dostatečně pevně zasazeno do kontextu, samotné provedení může být klidně docela chabé, stejně ale bude uvěřitelné.

S polupracoval jste také s režisérem Milo Rauem?

Pouze jsem režíroval jedno drobné představení v jeho divadle, na jeho produkcích jsem se nepodílel.

Pavlína Svatoňová

20

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2019

LITERATURA

V souvislosti s uvedením inscenace Akce kámen přinášíme ukázku z knihy Václavy Jandečkové Falešné hranice Personální obsazení čtvrté skupiny čítalo více než dvě desítky osob. Dějství nejnáročnější části celé operativní kombinace bylo umístěno do prostoru mezi parkovým lesem města Aš a státní hranicí s Německem. Na délku mohl tento úsek protknutý jasanovou alejí a směřující na Západ, do městečka Wildenau, měřit okolo dvou kilometrů. Jen pro hrubou představu: po absolvování kratší cesty parkovým lesem bylo zapotřebí nejprve překročit dvě železniční tratě a zdolat jedny železniční závory. Poté hned na kraji pole ležícího po obou stranách aleje stála další závora, tentokrát potřebná pro vytvoření dojmu opravdové státní hranice. Alej se v tomto místě jakoby lámala a obcházela pozemek s pilou.

Zhruba po 50 metrech cesty se pak nacházela třetí závora, která měla příchozího ujistit, že po jejím zdolání se už konečně bude nacházet v Západním Německu.

Je pozoruhodné, že instalování jednoduchých závor nebylo v prováděcím plánu vůbec zmíněno. Proto to vyvolává ne neoprávněný dojem, že se zde nejednalo o první akci podobného charakteru. Ale pokračujme dál. Stačilo ujít ještě asi půl kilometru jasanovou alejí a člověk se ocitl před vchodem k pozemku s opuštěnou vilkou a garáží. Teprve o několik let později byly tyto budovy, sloužící v roce 1950 a možná i později k účelům falešné německé celnice, srovnány se zemí. Jen o pár metrů dál, z druhé strany aleje, bylo zase možné zpozorovat malý domek a tovární komín – více toho z areálu Feiglovy cihelny nezbylo. Pak už stačilo jen minout v dáli protitankový zákop u skutečné státní hranice a za ní zaklepat na dveře bavorského domku, který se tehdy u cesty nacházel. Nebýt totalitního režimu a jeho represivních složek sloužících v zemi jediné vládnoucí politické straně, mohla cesta k našim sousedům trvat nanejvýše dvacet minut a byla by to krásná, ba romantická procházka.

Cesta Jiřího Fikrta se ale záhy proměnila v noční můru, která mu dodnes nedá spát. Bizarní opatření k jeho zatčení přitom připomínala horlivou přípravu několika ochotnických kroužků chystajících se užít si společný kulturní večer.

Jednu z nejdůležitějších hereckých rolí obdržel příslušník StB z Karlových Varů Kuželka, i když i v tomto případě je otázkou, zda se jednalo o jeho pravé jméno. S přiděleným pořadovým číslem dva měl vystupovat jako velitel pohraniční stráže Wildenau neboli „Grenzkommisär Müller“. Přesnou instrukci, jejíž převzetí musel stejně jako jeho kolegové vlastnoručně podepsat, rozhodně stojí za to zde citovat:

21

„Dne 27. 1. 1950 o 8. hod. zorganizuje posádku části IV skupiny, a sice Charous, Frolík, Čavarga s osobním vozem zn. Tudor. Do vozu vezme odposlouchávací zařízení, dva připravené kufry s věcmi přiloženého seznamu a odjedou do Aše. S sebou ještě vezme lampu petrolejovou. V Aši odveze Charouse do bytu Hochmana, pak na Vostb převezme psací stroj s německými typy a psací potřeby (papír, kopíráky) a dále plynovou lampu. Dále obstará konev na vaření čaje a cukr.

V Aši dále zajde na SNB útvar a vyžádá si 5 orgánů, kteří půjdou na tuto akci, a s nimi probere celý případ nejprve na PS-útvaru a zařídí jejich dostavení se na uvedená místa do prostoru C a B.“ Přesné vymezení dané pohraniční lokality a její rozparcelování na menší části, tj. A až D, mělo svou logiku. Vše bylo zakresleno do detailního plánu s vyznačením pořadových čísel zúčastněných osob. Barevně vymalovaná skica byla vybavena bohatou legendou s přesným harmonogramem pohybu „objektu“, neboli v té době ještě neznámého mladíka Jiřího Fikrta.

Prostorem A se rozuměl úsek „domnělé hranice“ za železničními závorami. Prostor B se měl nacházet již jako v Bavorsku před „německou“ celnicí, tedy opuštěnou rodinnou vilkou. Po výslechu v kanceláři „amerického“ důstojníka měl být Fikrt podle dispozic odveden dále do prostoru C k nedalekému rybníčku, kde měl být zanechán o samotě a na kraji lesíka v prostoru D pak „náhodně“ zatčen.

Podrobný písemný pokyn vypracovaný pro nadřízeného orgána Kuželku ohledně příslušníků PS-útvaru operujících v prostorech B a C pokračoval v tomto znění: „V 17.30 aby byli již na těchto místech a připravili se na 3 a půl hodinovou službu venku, kdy není možno se ohřát. Ozbrojení samopaly a pistole, baterky. Na prostoru C a B pak ještě instruovat přísl. PS-útvaru. Orgán Kuželka také baterku si musí koupit ve Varech.

Kuželka dále připraví doma pistoli 9 mm, pouzdro, opasek, baterku, černé rajtky, filcové boty a cukr. V Aši připravit hrnečky na čaj.

Po příchodu na místo Zollamtu zapojí všechny orgány na přípravě výzdoby místnosti, t.j. vlajku, presidenta apod.

Dále zapojí telefony společně s orgánem 1 [Načeradským] do spodní místnosti – orgáni CIC. O 18.40 hod. převezme od Telína objekt a provede osobní prohlídku, odejme zbraň

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2019

a věci a provede informativní výslech. Po tomto zavolá vzhledem k tomu, že se jedná o politického uprchlíka, telefonicky orgány CIC a pak jim ho předá. Ve 20.30 hod. opět převezme uvedeného objekta a zařídí orgánem 3 odvedení přes Wildenau do Selbu. Po skončení akce společnými silami důkladně sbalit všechny věci a odjezd.“ Další zúčastněný označený jako Telín byl spolu se svým kolegou Waisem spoluzodpovědný za včasný odjezd zbývajících členů čtvrté skupiny.

Vůz v obsazení Telín, Wais, Dostál, Pála a Baumgarten měl z Karlových Varů vyjet směrem na Aš půl hodiny po poledni. První jmenovaný měl večer vystupovat v roli člena německé pohraniční stráže, měl slyšet na oslovení „Fritz“. Telínova instrukce, rovněž vybavená otiskem razítka 26. ledna 1950, stojí za zmínku: „U těchto závor se v 18.34 sejde s objektem, tohoto zadrží slovy Halt – Hände hoch. Bleib stehen, wer sind Sie? Gehen Sie mit mir zur Zollwache. Zavede jej do budovy, kde ho předá 2-Kuželkovi, veliteli Zollwache.

Ve 20.30 hod. po provedených výsleších bude probuzen a dostane úkol od 2-velitele, aby odvedl objekt z budovy Zollwache do prostoru C, kde po pětiminutové chůzi u zamrzlého rybníčku vlevo u cesty v ohbí, t.j. asi po 5 minutách, řekne objektu německy, že jest mu zima, aby se stále držel této vyšlapané cesty a že za 10 minut jest ve Wildenau, že si nevzal kabát a že stejně, když se bude držet této cesty, tak že nezabloudí.“ Václava Jandečková Falešné hranice Oběti a strůjci nejutajovanějších zločinů StB 1948–1951 Vydalo Argo 2018 Ukázka z kapitoly 6 Z jáchymovského pekla na falešnou hranici.

Aš, 27. ledna 1950

ENGLISH SUMMARY

The Art of Listening

Happy New Archa.lab 2019

Residents

There is no dialogue without listening. I borrowed this phrase from the recent issue of Respekt magazine. It concerned politics, but it corresponds exactly to what should be the essence of contemporary theatre work. In his Archa Theatre educational program, the musician Jan Burian Jr. distinguishes between hearing and listening. Listening is active perception of not only the sound, but also the environment and context. The basis for most of the productions that arise at Archa is not written text, but just listening. The creators listen to the stories, desires, pains and joys of people around them, and they can talk with their audience. I am delighted that in the last half-year Archa has given birth to several interesting productions that audiences have responded to. Whether it’s the multimedia poem Yellow Darkness, the dialogue of a father and son in the production of Fatherland, or a metaphorical view of shared historical trauma in the production of Russkies?. All these productions can be seen during the first months of the New Year. Another successful project from last autumn is the concert of British band The Tiger Lillies and our leading contemporary music ensemble the Berg Orchestra, which you will be able to hear at least on a newly released CD.

Ateliers

The first artists have obtained short-term residency at Archa.lab: Huyen Vi Tranová and Rozalie Malinská with the project Tears of Giant.

Public presentation: 14 February 2019, 20:00 Small auditorium, Archa Theatre other residents: https://www.archalab.cz/cz/ rezidence.html

The first premiere of this year will be the production of Operation Kámen, which was co-produced by the Archa Theatre and the State Theatre in Dresden. Young German director Florian Fischer addresses the very topical issue of the abuse by the powerful of information that does not distinguish between fiction and reality. He was inspired by the 70-yearold story of the false borders created by the Czechoslovak state security to create a trap for those who fled to the West. A perfectly created illusion, which turns into a monstrous machine, is a reminder and a warning for our time.

The performance of Operation Kámen will be accompanied by a discussion and an exhibition.

Today, manipulated information takes a different, more sophisticated and refined form. The ability to discern a false message spreading so-called “alternative truth” from a true message is becoming more and more difficult. The Archa Theatre, along with the British Council, will launch a project in the New Year entitled People to People that seeks ways to develop the ability to recognize propaganda through participative art. The Archa Theatre will include a creative unit in this project called the Flying Laboratory. Its motto is “the art of listening”, because there is no dialogue without listening.

The Archa Theatre is a place where active citizens meet. We look forward to seeing you.

Ondřej Hrab

24 January 2019 Public Presentation of Archa.lab Ateliers Archa Theatre – Small Auditorium 15:30 Dance Atelier for Children Ages 4 – 6

Dance Atelier for Children Ages 7 – 1 2 17:00 Physical and Dance Theatre for All Ages I

Physical and Dance Theatre for All Ages II Application forms for the new semester will be available.

The summer semester starts on 26 February and ends with a public presentation on 20 June 2019.

New “Hýbánky” atelier starts Tuesday, 26 February at 16:00.

News Hýbánky – An atelier and drama class for very young children Our new atelier for very young children uses natural games to focus on cognition, body, mind, breath, awakening and grasping of the senses. We organically link various genres – movement, voice, sound and art. In a natural way we encourage children to look at the world and ourselves from different points of view. We want to avoid the constantly enforced claim for performance, instead giving the children space for creativity and joy. The development of creativity and imagination is complemented by the promotion of optimal motor development.

Instructors: Veronika Knytlová and Radmila Krásenská Flying Laboratory of Theatre Practice The aim of the laboratory is to leave the cosy centre of the Archa Theatre and to establish cooperation with artists and experts in regions of the Czech Republic and abroad. The Flying Laboratory is the educational unit of the Archa Theatre, which was created by bringing together the artistic and pedagogical experiences of the creative team of Jana Svobodová, Jan Burian Jr., and Jaroslav Hrdlička.

14–17 February 2019 / 21–24 February 2019 Ostrava, Cooltour 7–10 March / 14–7 March Ústí nad Labem, Hraničář People to People CE – workshop of the Flying Laboratory of the Theatre Practice Workshop introducing the principles of the application of documentary theatre in social specific groups in the form of weekly workshops.

The output will be short commented presentations by the participants, who are artists, activists, teachers and other professionals in the community work. In cooperation with the British Council.

15 – 2 9 June 2019 Workshop in the Kundura cultural centre in Istanbul called How is Story Found?

At the invitation of the director of the Kundura Centre Buse Yldirim the Flying Laboratory of the Theatre Practice will present its approach leading to the uncovering of hidden topics in the given location.

22

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2019

The International Summer School of Theatre in the Social Context will take place from 23 August – 6 September 2019 For more information go to www.archatheatre.cz

Interview with Florian Fischer on the occasion of the premiere of Operation Kámen at Archa hy did you choose the theme of fake W borders on the Czech-German frontier?

This historical incident combines and connects many current questions that a lot of people are occupied with. The question of migration, what is actually a “border”, what is fake, how do we narrate our history and how is this narration connected to what makes sense and is accepted as true. This historical anecdote can help us to understand something about the now when we dig deeper into it.

I n your production you find parallels with the phenomenon of fake news. Was this intentional or a coincidence?

I have been busy with the idea of simultaneous truths for quite a while now. I think in the post-internet era we have to dismiss the idea of only one reality and one truth. We know that there are many different concepts about what is real and we are seeing different societies renegotiate what concept they want to follow.

Anyway, the absolute truth does not exist, also not in numbers, because these numbers need to be interpreted after all. That always made me wonder what the term fake news actually describes. Fake reality maybe? hat in your opinion is documentary W theatre and why did you choose it?

I chose it because I wanted to work with nonprofessional actors who experienced having to leave an authoritarian country. So we put together a cast of performers who have had these experiences around the GDR. I asked them to read the archive files and write the stories of the Czech people, filling in the gaps of the official documents and humanizing these texts. I was fascinated by the depth of these experiences. How much only thinking of fleeing influenced everyday habits and the trajectories of entire lives. hat surprised you most during your W research?

I think the impact of theatre and the power of performance. You can build up a world of your own by thinking strictly about the context in which the new reality is set, the needs and wishes of the targeted human and how to trig-

ENGLISH SUMMARY ger the whole thing. If the new reality speaks to needs and desires, the triggers are strong enough and everything is placed well in the context the execution can be fairly shabby and will still be believed.

Three questions for Pier Luigi Sacco Pier Luigi Sacco (1964) is a professor of cultural economics at the International University of Languages and Media in Milan and a guest lecturer at Harvard. He studies the value of culture in different sectors, starting with the business sector, with a special focus on its relevance in contemporary corporate mechanisms and from the perspective of social responsibility. In Prague he spoke at a conference entitled Focal Point: Upcycling Cultural Heritage, organized by the Creative Europe Office.

ow would you advise the new city hall H in terms of involving citizens in the development of the art scene? And what can cultural institution such as Archa offer to this new city leadership?

There are two things I see as important. Theatres are sort of a private club for people who come year after year, and of course these people are precious. The second thing is to try to engage other possible participants, not necessarily the audience I mentioned. How can we reach people beyond the traditional audience? I work with a theatre in Italy and we bring productions which are on the border with other disciplines such as music, which opens up for another audience, performances with more dimensions.

We are also creating a program called Beside, with people sharing their passion for art and how it has influenced their profession. For example, we will present one a world-leading neuroscientist who is passionate about opera and will speak about how his early childhood passion for it led him to become one of the most important scholars on the topic of empathy.

So this kind of expanding of the discourse not simply in terms of traditional productions but transforming the theatre into an experience space where people come not only for the program but because of their curiosity to see what happens. This is the attitude we need to foster in order to attract young urban professionals who can also be new blood in the theatre. And those who can appreciate more innovative proposals.

Another thing which I see as very important is the aim to address people who never enter the theatre. This is much more challenging. We are talking about those who are marginalized, excluded. So thinking of theatre more as a cultural platform than as a traditional institution with the programming and traditional management and the audience we are accustomed to. This is the real focus for the future. meeting point rather than a showing A point?

The show is very important, because you meet people. Not in the traditional sense of networking or whatever. It’s an exciting place where you see likeminded people who have a chance to meet and get to know each other and define their common discourse. Creating opportunities for this is important.

23

ow can we create a sustainable vision H of theatre as a platform for meeting that engages people on the margins as well as the city hall?

I would advise taking it step by step. You can’t do these things out of the blue, all together, because it would crash. You need to develop scale. The first thing from the city point of view is to find a common platform to invite certain cultural institutions, the ones which can be really interested in this and in networking on this.

It’s one thing to do it as a single institution, but another to create coordinated and stronger action that has a positive influence. So people start to think of the cultural system of the city as an ecosystem, not as a collection of different things with different audiences and different interests. Not necessarily everybody is willing to do this. To create the critical mass and create this network is the first thing.

The second thing is to try to find occasions for co-productions between various institutions.

This has the advantage of doing really interesting things and merging different circles. Achieving critical mass and creating the perception that now culture is also working in a much more present, visible and coordinated way. It does not mean inviting people to the theatre every time – you can also do productions outside.

So if you want to address a migrant or marginalised community the point is to make a production in their public space, inviting them to participate where they are. It is important to go outside the walls of the institution. There are theatres in prisons, hospitals, in places where it is badly needed. This can really change a life. o you think that theatres should also D take this responsibility of piloting and experimenting?

Yes, very much. This can take the form of experimenting with the interface between digital and physical. There are many ways to produce engaging theatre content that plays with this interface. This also means critically questioning the use of these devices. It is really about inviting the authors and creators to help us understand what is happening. So piloting in this phase is fostering innovation. Knowing that theatre production in this field will really be innovation, because theatres and the visual arts are fields where new ideas and new overarching concepts are emerging. You should consider yourself as a sort of research institution. Which also means the public authority has to consider theatre programming in this sense not simply as a way to entertain more people and bring more people in, but also making tough choices in terms of experimentation, by financing experimental projects and not only popular projects. So if your new administration is particularly sensitive about this, there is a chance to push the boundaries and see what happens.

Don’t miss our upcoming shows with no language barrier 10 and 11 January, 20:00, 10 January also at 15:00 Staatsschauspiel Dresden / Florian Fischer Operation Stone In German with Czech subtitles.

14 January, 15 February, 20:00 THOMAS & RUHLLER – Diner

ARCHA THEATRE BIMONTHLY / JANUARY–FEBRUARY 2019

24 January, 15:00, 16:00, 17:30 Public Presentation of Archa.lab Ateliers 22 and 23 February Festival Mouvo 25 February, 20:00 Jan Burian ml., Jaroslav Hrdlička, Jana Svobodová a kol./ Divadlo Archa / Archa Theatre – Russkies?

27 February, 18:00 Small Inventory Festival Jan Mocek – Fatherland 28 February, 20:00 Small Inventory Festival 1 March, 20:00 Petr Nikl – Yellow Darkness

People to People – A joint project by the Archa Theatre and the British Council The Archa Theatre's longstanding activities in the field of documentary and social-specific theatre were appreciated by the British Council, which chose it for its new project for Central European countries. The People to People project is aimed at supporting civil society in the areas most at risk of social exclusion and by the internet propaganda of so-called alternative truths. On the basis of social and political analyses, the British Council has selected two regions in the Czech Republic which experts believe are the most vulnerable to emotional exploitation, polarization of information, conspiracy theories, trolling and other strategies of disinformation campaigns. As part of this project, the Archa Theatre will extend its scope to the Ústí nad Labem Region and the Moravian-Silesian Region. Archa has prepared a project that focuses on the application of the principles of documentary theatre in socially specific groups. Director Jana Svobodová, musician Jan Burian Jr. and media artist Jaroslav Hrdlička, who form the creative and educational unit of the Archa Theatre called the Flying Laboratory, along with British colleagues and partner organizations in individual regions, are organizing workshops for local artists and active citizens in the first phase of the People to People project dealing with or seeking to deal with participatory and community theatre.

During the practical sessions, the instructors will learn about methodological procedures that they can apply in their own practice.

The goal of the People to People program is to strengthen social cohesion, support the creative activities of various social groups and communicate with each other. The Archa Theatre, along with the British Council, addressed British artists who have long been working in the area of socio-specific art to bring their experience to the project. If this pilot project, which is planned for five months, is successful, the British Council will support local artists in the implementation of community and applied art projects over the next several years.

The People to People project is further proof that the direction in which the Archa Theatre embarked years ago coincides with the European trend that defines the function of theatre at the end of the second decade of the 21st century.

HVĚZDY PROGRAMU / HIGHLIGHTS

10. – 11. 1. 20:00 Stadtschauspiel Dresden Florian Fischer Akce Kámen Operation Kámen 31. 1. 20:00 Hudba 2018 / Music 2018 22. – 23. 2.

Festival Mouvo Připravujeme 2. 3. Sunn O))) [US, Southern Lord] + Puce Mary [DK, PAN] 8. – 9. 3. Ultima Vez / Seppe Baeyens – Invited 24. 3. Please the Trees, Manon meurt + special guest: STEVE GUNN (USA/ Matador) 3. – 6. 4. Divadlo Husa na provázku v Arše 3. 4. Franz Kafka / Michal Dočekal – Amerika 4. 4. Simona Petrů, Petr Jan Kryštof / Anna Petrželková – Tichý Tarzan 5. 4. F. M. Dostojevský / Michal Hába – Hráč, režie 6. 4. Kateřina Tučková / Anna Petrželková – Vitka

2.3 Sunn O))) [US, Southern Lord] + Puce Mary [DK, PAN] 8 – 9.3 Ultima Vez / Seppe Baeyens – Invited 24.3 Please the Trees, Manon meurt + special guest: STEVE GUNN (USA / Matador) 3 – 6.4 Goose on a String Theatre at Archa 3.4 Franz Kafka / Michal Dočekal – Amerika 4.4 Simona Petrů, Petr Jan Kryštof / Anna Petrželková – Quiet Tarzan 5.4 F. M. Dostoevsky / Michal Hába – Player, Director 6.4 Kateřina Tučková / Anna Petrželková – Vitka

24

DVOUMĚSÍČNÍK DIVADLA ARCHA / LEDEN–ÚNOR 2019

Divadlo Archa je podporováno grantem hl. m. Prahy pro rok 2019 ve výši 23.000.000 Kč The Archa Theatre, o.p.s. is supported by a grant from the capital city of Prague

Coming soon