ROZHOVOR
MgA. Hana Třeštíková je radní pro kulturu hlavního města Prahy. Od prosince minulého roku je také členkou správní rady obecně prospěšné společnosti Divadlo Archa. Jako zástupce hlavního města nahradila v šestičlenné správní radě Mgr. Alberta Kubištu, který se stal členem dozorčí rady. Na úvod její práce ve správní radě našeho divadla jsme jí položili několik otázek.
aše filmy, stejně jako filmy vaší maminky V Heleny Třeštíkové, jsou založeny na časosběrné metodě. Jejich natáčení trvá několik let a vyžaduje trpělivé pozorování. Jak vypadá váš dlouhodobý horizont v politice? Nevidím sebe jako kariérní političku. Spíš to vidím jako určitou veřejnou službu, která je časově omezená, a až skončí, tak se zase ráda vrátím k filmu. ěnujete se dokumentárnímu filmu jako V režisérka i jako producentka. Film Šmejdi, který jste produkovala, získal tak velký ohlas, že díky němu se nakonec změnila i legislativa. Jaké umění podle vás má schopnost ovlivnit politiku? Jakékoliv, které je angažované, upřímné a nedělá se jen na efekt. J edna z dramaturgických linií Divadla Archa prosazuje už mnoho let dokumentární divadlo. Představení dokumentárního divadla získávají stále více diváků a také mezinárodní ohlas. V kinech a na streamingových kanálech dnes dokumentární filmy začínají konkurovat filmům hraným. Jak si to vysvětlujete? Myslím si, že jde o souhru několika faktorů. Dokumentární filmy už mají rozpočty na práci s dobrou technikou a kvalitní postprodukci, 19
foto archiv HMP
ystudovala jste produkci na FAMU. Dnes V jste již šestým rokem v politice. Jakou zkušenost jste si ze své původní profese do politiky přinesla? Dobrý produkční by měl být zorganizovaný, systematický a časově dobře ukotvený. Musí umět dotahovat věci, hlídat rozpočet a pracovat s lidmi. To jsou všechno dovednosti, které jsem v politice bohatě zúročila. Mám štěstí, že ve svém týmu na magistrátu mám kolegyni, která má zase vystudovanou produkci na DAMU, a myslím, že společně tvoříme takovou produkční kulturní úderku.
Představujeme členy správní rady Divadla Archa
Hana Třeštíková tedy vizuálně dokáží konkurovat hraným filmům. V České republice také vyrostla celá generace silných dokumentaristů, kteří mají co říct. Dlouhodobě tady funguje celá síť institucí zabývajících se dokumenty – od festivalu v Jihlavě přes Institut dokumentárních filmů až po online distribuční platformu DAFilms. No, a možná se diváci víc zajímají o realitu než o fikci, ať už jde o různé reality show a docu soap nebo o autorské dokumentární filmy. rámci programu Archa.Fresh tvoří V skupina mladých umělců inscenaci nazvanou Dům bez spánku. Zabývá se různými spánkovými poruchami. Těmi trpí skoro třetina populace. Jak spíte? Co vám nedá spát? A co vám naopak přináší krásné sny? Já bohužel spím spíš špatně než dobře. Od dětství trpím náměsíčností a věkem se to spíš zhoršuje. Už jsem ze spaní dělala nejrůznější věci – telefonovala, převěšovala obrazy, lezla z okna. Teď nově jsem začala ze spaní fotit. Není pochyb, že čím víc jsem ve stresu, tím hůř
ARCHA THEATRE BIMONTHLY / MARCH–APRIL 2020
spím, a teď s politikou nastalo velmi stresové období. Krásné sny jsou pro mne sny, o kterých druhý den nevím, ale to se mi bohužel moc neděje. dyž jsme u toho snění. Jsme na prahu K třetí dekády jednadvacátého století. Jak by podle vás mohla vypadat Pražská kulturní scéna za deset let? Přála bych si, aby se snížil rozdíl mezi tím, kolik Praha dává svým rozpočtovým organizacím a kolik dává na kulturní granty, ale zároveň aby se zvýšilo celkové procento, které hlavní město dává na kulturu. Také bych ráda, aby za deset let měla Praha grantový systém reflektující výjimečné, podporující talenty a mající mezioborový přesah. V neposlední řadě bych si přála, aby Praha byla kulturním centrem střední Evropy, kam turisté jezdí hlavně kvůli kulturní nabídce, a ne za levnou zábavou. Rozhovor vedl Ondřej Hrab
