Apoteóza Homéra
Anna Pflugová Alena Zmeškalová
Vliv Homérova díla na antickou společnost.
ateliér doc. Ing. arch. Miroslava Cikána a Ing. arch. Vojtěcha Ertla ZS 2018/2019
Na slavném reliéfu známém jako Apoteóza Homéra, který se nachází v Britském muzeu, je zpodoben ve spodní části Homér, sedící na trůnu a korunovaný za ním stojícími postavami zosobněné Oikúmené (celku obydlené země) a Chronu (Času). Po obou stranách vedle něj spočívají jeho personifikovaná díla: napravo, tedy směrem k pozorovateli, Ilias s mečem v ruce, a po levé straně, tudíž skrytá za trůnem, Odysseia, ze které je vidět jen hlava a ruka, která třímá nějaký předmět. I když se vypravíte přímo do Britského muzea, nebudete nad bílým mramorem o mnoho moudřejší: budete hledět jen na bílý kruh hlavy personifikované Odysseie, a o předmětu v ruce vám nezbyde než věřit, že je to opravdu veslo, jak tvrdí komentátoři. Touto krátkou ekfrazí nebo popisem uměleckého díla, což byl tradiční subžánr antické literatury, bychom ale celému reliéfu, vytvořenému Archelaem z Priény zřejmě v Alexandrii za vlády Ptolemaia IV. Filopatóra a jeho ženy Arsinoé (kteří se podle některých interpretů nechali zobrazit v postavách Oikúmené a Chrona), nebyli právi. Oba tito panovníci Homéra nesmírně obdivovali a založili mu v Alexandrii chrám, v němž se mu dostávalo božských poct, jak ostatně znázorňuje i samotný reliéf: před sedícím Homérem se nachází oltář, k němuž se blíží procesí uctívačů. Je tu zosobněný Mythos, stojící mezi Homérem a oltářem, se džbánem v ruce připraveným k oběti, a hned za oltářem a vedle býka, který bude zanedlouho obětován, stojí Historie. V čele průvodu kráčejícího k oltái jde s pochodněmi ve zdvižených rukou Poezie, následovaná Tragédií a Komedií a dále skupinkou zahrnující Fysis (= přírodu či přirozenost), Areté (Ctnost), Mnémé (Paměť), Pistis (Víru) a Sofii (Moudrost). To jsme ale pořád ještě pouze ve spodní části reliéfu: v jeho prostřední části se nachází Apollón a Múzy a vedle nich postava básníka s lyrou v ruce; Múzy přecházejí i do poslední, nejvyšší části reliéfu, kde nad nimi pololeží, polosedí jejich otec a vládce bohů Zeus, k němuž vzhlíží další božská postava, zřejmě matka všech devíti Múz Mnémosyné. To ale nelze říci úplně jistě, protože popisky mají jen figury nacházející se na spodní části reliéfu.
Reliéf na mramorové desce, Apoteóza Homéra, mezi 225 a 205 před. Kr., Britské muzeum, Londýn
Celá tato umně vystavěná hierarchie zároveň dobře ukazuje zakotvení homérských básní v řecké kultuře stejně jako nesmírný a mnohoznačný vliv, jaký na tuto kulturu měly. Mýtus a Historie tu stojí vedle sebe – nefungují jako výhradně kontradiktorní, neboť historie v Řecku z mýtu organicky vyrůstá, byť přirozeně v mnoha ohledech stojí proti němu, a Homér bývá označován za jejího praotce dávno před Hérodotem. Bytí Oikúmené ovšem probíhá v čase: postavy Oikúmené a Chrona bychom mohli interpretovat jakožto prostor a čas lidské společnosti a lidského života. Homér je dále nahlížen i jako praotec dramatických forem, tragédie a komedie: vždyť podstatnou část obou básní tvoří dialogy a již Aristotelés ve své Poetice upozornil na jejich dějovou kompaktnost i na to, jak snadné by bylo převést je do jevištního tvaru. Přitom je v nich – kromě lidské společnosti – přítomna i celá příroda (Fysis), čehož dosahuje básník zejména v Iliadě, která se odehrává vlastně pouze před Trójou a uvnitř trójských hradeb, velmi bohatým systémem rozsáhlých přirovnání, která nemají nikde jinde ve světové literatuře obdoby. Morální rozměr obou eposů, symbolizovaný osobou Areté, Ctnosti, byl Řeky pociťován velmi silně: Homér byl „vychovatel Hellady“.
Římská kopie helénského originálu, polovina 2. století př.n.l., Baiae, Itálie
Nesmírně důležitý rozměr celé věci souvisí s koncepty kulturní či historické paměti a kulturní či národní identity: ve starých kulturách fungovala epika jako žánr zakládající národní identitu, společenské instituce i charakter její morálky, jako zásobárna hrdinů i antihrdinů, ukazující této společnosti, co je – stejně jako co není – ona sama.
Zraněný Achilles, Filippo Albacini 1777-185
Odysseia jako ustavující dílo evropské kulturní tradice. Homér Illias. 2012. Praha: Academia, 2010, str. 427 - 479. ISBN 978-80-200-2187-8.
Doslov Mgr. Sylva Fischerová, PhD.