Bible_ch_001-017_CZ.indd 1
20/06/16 11:32
Bible_ch_001-017_CZ.indd 2
20/06/16 11:32
Bible_ch_001-017_CZ.indd 6
20/06/16 11:33
bi bl e
ÚVOD
Vražda, zrada, násilí a válka: každý, kdo hledá v Bibli jen duchovní jistoty či morální vodítka, může najít mnohem víc, než očekával.
„Žádná temnota pro tebe není temná.“ ŽALM 139.
V
„Dobré Knize“se odehrávají zlé věci. Asi to nepřekvapí: „dobrota“ této knihy knih, jak se nám dnes vyjevuje z pohledu moderního člověka, je plodem vzdálené – a velmi odlišné – doby, kdy měla kniha zcela jinou úlohu. Představa, že bychom měli obracet její stránky pro duchovní útěchu a morální podporu, je poměrně nová – a klade na Bibli požadavky, jež se nakonec sami usilovně snažíme naplnit. Nechci tím říci, že takovou oporu Naproti: „Gutenbergova Bible“ byla první knihou tištěnou s použitím ručního písma. I když je už velmi stará, nikdy nebyla daleko od politického a kulturního dění západní historie.
Bible_ch_001-017_CZ.indd 7
na stránkách Bible nelze nalézt – samozřejmě že tam je, ale vyžaduje to čtenáře, který je vnímavý a občas i trochu vybíravý. Tato omezení jsou možná poněkud strukturální: jakmile přijmeme premisu Bible, že celé lidstvo pochází z jediného páru, pak musíme připustit, že mezi našimi nejvzdálenějšími prapředky byl kupříkladu incest zcela běžnou věcí. (Je třeba určité schopnosti odmítnout – dokonce i pro „fundamentalisty“, z nichž jen málokdo si umí najít čas, aby se opravdu vyhnul nebezpečí „nosit šaty utkané z dvojího druhu vláken“ – Leviticus 19, 19). Další nedostatky (jsou-li to opravdu nedostatky, protože všechny činy i události jsou věcí perspektivy každého z nás) prostě ukazují velikost kulturních a společenských změn, které se udály v tisících let od doby, kdy po této zemi chodili raní Izraelité (většinou
20/06/16 11:33
8 ÚVOD
venkované, samozřejmě). „Skutečnosti“ života – dokonce i ty zdánlivě „nadčasové“ – se proměnily od demokratické politiky až k základním teoriím nemoci, od cestování letadly k anestezii a ženským právům.
na tom se většina z nás shodne, je špatná, žádostivost je určitě také špatná, a cizoložství rozvrací štěstí celých rodin. Ale důraz Desatera na nutnost vystříhat se idolatrie, neboli uctívání model, který byl pochopitelný
Mravní Desatero Desatero přikázání je naprosto přijatelné i pro nás, kteří žijeme v moderní době: vražda,
Dole: „A on šel do domu v Offře a zabil jeho bratry… čtyřicet
Bible_ch_001-017_CZ.indd 8
lidí jedním kamenem“ (9, 5). Kniha Soudců mluví o zločinech Abímeleka (na obr. Gustava Doré) téměř žertovně.
20/06/16 11:33
ÚVOD 9
VĚC, KTEROU UDĚLAL PERSPEKTIVA JE VŠECHNO a každá generace znovu utváří vnímání Bible ke svému obrazu. Ať se domníváme, že je naše víra sebepevnější, vybíráme si z Bible jen to, co v ní chceme vidět. Zatímco dnešní čtenáři úspěšně přehlížejí povolený incest, ve všech moderních státech nemyslitelný, polygamii a samozřejmě genocidu, mají také tendenci vidět hříchy tam, kde prostě nejsou. Vezměme si například známý příběh Ónana: Nešťastný syn Judův je navždy ztotožněn s „hříchem“ masturbace tím, že ji vlastně pojmenoval. A to, že Bible, i když určitě Ónana proklíná, nedělá s jeho hříchem žádný velký tyátr, je jasné každému, kdo si přečte jeho příběh (Genesis 38, 8):
„ Jakkoli autoritativní se může zdát, jakkoli jednoznačně je popsán, svět Boha je otevřen mnoha interpretacím“. ve svém biblickém kontextu a v době, kdy se Desatero dostalo lidem do ruky, působil na mnohé lidi celá staletí dost podivně – určitě po celé křesťanské období. (Odsud plyne zuřivá snaha odůvodňovat tato nařízení jako zákaz „uctívání“ světských radostí, jako je sex či peníze.) A pokud je špatné zabít, co všechny ty vraždy, jimiž se navzájem vybíjíme? Od knihy Jozue a dál je toho Bible plná. A co Samson (Soudců 16, 28)? Měli bychom snad jeho smrt chápat například jako ospravedlnění sebevražedných atentátníků v naší době?
Bible_ch_001-017_CZ.indd 9
Juda tedy řekl Ónanovi: „Vejdi k bratrově ženě, vezmi si ji podle švagrovského práva a postarej se tak svému bratru o potomstvo.“ Ale Ónan věděl, že to potomstvo nebude patřit jemu, proto kdykoli vcházel k ženě svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby svému bratru nezplodil potomka. Ale to, co udělal, bylo v očích Hospodinových zlé. Ale to, co bylo v očích Hospodinových zlé, nemělo skoro nebo dokonce vůbec nic co dělat s „hříchem onanie“. (Někteří učenci říkají, že Ónanův hřích mohl být vykládán spíše jako coitus interruptus.) Určitě při čtení Bible nedojdete k názoru, že Ónan masturbací urazil Boha, ale že Bůh vnímal jeho odmítnutí posloužit švagrové, jak mu otec nařídil, jako prostou neposlušnost.
Kupříkladu Abímelekově popravě sedmdesáti princů, kteří zjevně bránili jeho cestě na trůn, Bible nevěnuje v knize Soudců 9 žádný zvláštní komentář. Davidova aférka s Bat-šébou a jeho vražedná intrika proti jejímu manželovi Urijášovi (2 Samuel 11) jsou sice proklety a bohy posléze dokonce potrestány, ale král David samotný je uctíván jako příklad bohabojnosti a statečnosti dalšími generacemi. A co zřetelnější nařízení v Bibli – jež sice nejsou přímo vyjádřena jako zákon, ale vypadá to, že mají dávat příklad všemu lidu? Třeba ono známé neschválení Mirjamina otevřeného odporu proti jejímu bratru Mojžíšovi (Numeri 12, 1). Čtenář Bible nemůže mít pochyb o tom, že Mirjamina vrtošivost uráží Pána (je pak po zásluze potrestána leprou), ale jak to tedy je? Je Mojžíš Bohem označený vůdce, nebo prostě jen muž, bratr – který by měl být uctíván jen proto, že je muž?
20/06/16 11:33
10 ÚVOD
Nahoře: Řeč o „židovsko-křesťanské tradici“ není omezující. Bible je významná i pro islámskou kulturu. Tato scéna ukazuje Adama a Evu a byla vytvořena v Hadiquat-al-Suada v Bagdádu v 17. století.
Otevřeno interpretaci „Slovo“ Boha je nade vši pochybnost autoritativní a přitom je otevřené nesčetným interpretacím. Nemělo by nás to nijak překvapit. Každý text je otevřený široké škále různých čtení a výkladů. A jestliže jde o sbírku několika různých textů, které nemusí nutně souviset, možnosti nejrůznějších interpretací se samozřejmě zvýší. Jde o čtyřiadvacet knih Tanachu – hebrejské Bible, křesťanské Bible a některé „deuterokanonické knihy“, a samozřejmě
Bible_ch_001-017_CZ.indd 10
o Nový Zákon, věnovaný životu a nauce Ježíše Krista a jeho učedníků. Více než padesát různých knih napsaných v různých dobách a popisujících dějiny doslova od počátku věků, a každá z nich má svůj zvláštní věroučný úhel pohledu, spirituální důraz a historii: Bible je prostě neuvěřitelně složitý text. V Novém zákoně například evangelia Matouše, Marka, Lukáše a Jana pojednávají o stejných událostech z jiného úhlu pohledu. To však lze snadno rozkrýt. Prorocké knihy, které tvoří poetické srdce Starého zákona, není možné uspořádat, Vpravo: Prestiž Bible byla nutně oceňována bohatými vůdci: „Urbinská Bible“ byla zakázkou vévody z Urbina v roce 1470. Na obrázku je počátek Exodu, Mojžíš vyvádí Židy ze zajetí.
20/06/16 11:33
ÚVOD 11
Bible_ch_001-017_CZ.indd 11
20/06/16 11:33
12 ÚVOD
jsou rozvolněné ve vyprávění a křivolaké v přístupu k událostem. Tím však obtíže s vysvětlením či objasněním textu nekončí: přestože knihy Bible vágně reprezentují „Slovo Boží“, jsou prací mnoha lidí. Tradice, že Mojžíš napsal Tóru, která byla křesťanům známa pod názvem „Pentateuch“ (protože obsahuje prvních pět knih Bible: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium) nebyla dlouho brána učenci všech pozdějších věků vážně. Spíše mezi nimi převažovala tendence k názoru, že tyto knihy byly v průběhu let nebo možná staletí poskládány ze zdrojů napsaných různými autory, kteří působili kolem šestého století před Kristem. Totéž platí pro pozdější knihy Starého zákona, včetně těch označených jménem údajného autora – Izajáše, Daniela, Jeremjáše apod. (Někdy se soudí, že muž jménem Jeremjáš skutečně napsal části knihy nesoucí jeho jméno, ale jsou to jen fragmenty ze směsi jiných zdrojů.) Náhodnost sestavení Bible lze vidět nejen na známém dvojím stvoření muže a ženy, ale například i na některých znepokojivých momentech v Knize přísloví (26, 4). „Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti, abys nebyl jako on.“ Ale hned další verš nás nabádá: „Odpověz
Nahoře: Prorok Jeremjáš vraští čelo nad úpadkem, který vidí. Prorok vypadá na tomto obrázku z National Illustrated Family Bible (1870) reálně. Ale není jasné, kolik ze „své“ knihy napsal – dokonce ani, zda vůbec existoval.
hlupákovi podle jeho pošetilosti, aby se sám sobě nezdál moudrý.“
KNIHY ZDÁ SE PRAVDĚPODOBNÉ, ŽE BIBLE dostala jméno podle fénického přístavu Byblos, který dnes leží na území severního Libanonu. Legenda říká, že „papír“ z výhonků papyru tam byl dovezen z Egypta. Vysvětlení by se ovšem jevilo mnohem přesvědčivější, kdyby Bible byla napsána
Bible_ch_001-017_CZ.indd 12
na papíru z papyru – zdá se však, že většina textů byla zapsána na pergamen. Přežití legendy ukazuje na sílu mýtu, a slovo biblia se začalo užívat pro „knihy“ a tak už to zůstalo. Zdá se dokonce, že toto slovo bylo nejprve používáno jen v křesťanské tradici, a až později ho přejali Židé.
20/06/16 11:33
ÚVOD 13
Kronika nebo Kód? A navíc existují dosud ne zcela zodpovězené otázky. Jaký byl účel Bible (nebo měl být, když byla psána)?, jakou funkci vlastně měla mít (neboť kdo mohl tušit, že bude čtena a vykládána po celá staletí)?, a jaká je její role dnes, kdy k ní každý přistupujeme ze svého vlastního individuálního pohledu? Je obtížné stanovit, co nám chce Bible skutečně „odpovědět“ na jakoukoli položenou otázku, zčásti proto, že nám nemůže být nikdy absolutně správně jasné, jak si vysvětlit její odpovědi, odkazy, tvrzení. Například by bylo zajímavé se dozvědět, do jaké míry byla její slova určena k poskytnutí vodítek, aby si člověk-čtenář uměl odpovědět sám. Do jisté míry to tak bylo určitě. Jak můžeme vidět, účelem poměrně dlouhých částí knih Exodus a Leviticus byla kodifikace židovského práva. Křesťané (a moderní Židé) musí interpretovat tato biblická omezení, když se zdají patřičná (či se bez nich obejít). Bible však nepředkládá jen jakýsi katalog pravidel, nýbrž byla napsána jako kronika dějin lidstva. Tento dvojí účel knihy nás nutně musí přivést k pochybnostem, nakolik můžeme tvrzení v Bibli věřit. Žádný starověký kronikář se necítil svázán konvencemi skutečné pravdy, jakým se dnes podrobují (i když samozřejmě pod tlakem veřejnosti) i bulvární časopisy, nemluvě o akademické historiografii, ta se prostě drží pravdivých skutečností a basta.
Bible_ch_001-017_CZ.indd 13
Nahoře: „Vody opadly a zase se zvedly…“ a umožnily Jozuovi a Židům přejít suchou nohou řeku Jordán (Jozue, 3, 16). Je to doslova, nebo jen básnický obrat?
Přináší to ale otázky, za jak příkladné můžeme brát události popsané v Bibli. Nikdo by se jistě neodvážil tvrdit, že když generál Patton a jeho třetí americká armáda překročili Rýn tehdy a tehdy v roce 1945, měla by tato událost ovlivnit naše jednání v jakékoliv oblasti našich životů. Ale tento příklad ilustruje, jak odlišné jsou události
20/06/16 11:33
14 ÚVOD
Nahoře: Indická Rgvéda je údajně značně starší než Bible. Nabízí však paralely s pracemi Středního východu – třeba zprávu o prvních počátcích světa.
popisované v Bibli od jakýchkoli jiných historických událostí. Přestože se v našem povědomí jevila druhá světová válka jako obří fenomén, nikdy pro nás nebyla paradigmatem zcela stejným způsobem, jako řekněme kdysi dobytí země zaslíbené, Kanaánu, Izraelity. Od mýtu k mainstreamu Jakkoli je Bible považována za jakousi kroniku, nepochybně má také postavení
Bible_ch_001-017_CZ.indd 14
„prvotního mýtu“, nejprve pro Židy a poté pro „židovsko-křesťanskou tradici“ jako celek. Tato tradice zajistila intelektuální a kulturní podhoubí pro všeobecný rozvoj v těch západních zemích (v Evropě a Severní Americe), jež dominovaly světu v nedávných stoletích. To znamenalo vysoce privilegovaný status pro Bibli – i mezi lidmi nábožensky relativně vlažnými. Rgvéda, která se dočkala sepsání kolem roku 500 př. n. l., recitována však byla už nejméně tisíc let předtím, je vysoce uctívána v indické kultuře, ale jiné civilizace ji odkazují do „říše mýtu“. Hymnus CXXIX popisuje chvíli před stvořením světa v pojmech, které jsou kupodivu velmi povědomé čtenářům Bible: Byla tam tma, to, co bylo zahaleno zprvu ve tmě, byl beztvarý chaos.Vše, co tehdy existovalo, bylo prázdné a nemělo žádný tvar. Podobně je zachycuje i norská Völuspá – Vědmina píseň: Nebylo moře, ni mohutných vln, nebyla země, ni nahoře nebe, jen pustá bez trávy zela propast. Je zajímavé, že pro norské mořeplavce představou prvotního prázdna nebyl obraz oceánu. Byla to spíše nepřítomnost vln a pobřeží, která tvořila tak nepředstavitelnou „propast“. Nemůže nás proto překvapit, když lidé ze středovýchodních zemí, jako například Židé, sdíleli myšlenky o stvoření s dalšími národy – Chetity, Sumery a jinými kulturami Mezopotámie. V prastarých legendách těchto tradic se také vše vynořuje z prvotního chaosu, který je pak proměněn ve svět božskou silou. Hésiodos, řecký básník 7. stol. př. n. l., tento názor také sdílel (zřejmě proto, že jím byl bezprostředně ovlivněn). Řecké mýty uvažují
20/06/16 11:33
ÚVOD 15
EXEGETICKÁ ENERGIE JAK JSME JIŽ UVEDLI DŘÍVE, každý text, kterýkoli text, v němž si začneme číst, je otevřený množství interpretací. A čím je delší a hutnější, tím větší bohatství nejrůznějších výkladů v něm lze najít. Text, jako je biblický, přesahuje sám sebe, je v něm mnohem a mnohem více než „slova na stránce“ – a potom komentář, který vygeneruje, může otevřít celou novou dimenzi. Bible je jak původní, tak i definitivní komplexní text, jediný tohoto druhu, jaký můžeme najít v západní tradici: sama o sobě je jedinečná a přímo vybuchuje extází, historií a fascinací, když ji čteme. Od raných dob je výzvou pro všemožné učence – ve svých nejasnostech, protimluvech či mezerách dává vzniknout velkému objemu exegezí (neboli vysvětlující kritice) a nesčetným komentářům. Midrašim, knihy rané židovské tradice, se nesnažily jen uhladit obtíže, často se také snažily využít mezer a doplňovat do Bible nová vyprávění a nové postavy. Jedním takovým příkladem je příběh Lilith.
Paradoxně se může zdát, že Bible je rozsáhlou knihou, kterou je lépe číst po malých částech, tak jak by si v ní měl číst zbožný křesťan. Ale historicky se často stávala druhem jakéhosi až posvátného, věšteckého čtení. Lidé často otevírají Bibli nazdařbůh, aby našli vodítka pro své každodenní životy.
Vpravo: Sv. Jeroným překládá Bibli do latiny: staletí po Pádu Říma jeho nová verze „Vulgáty“ otevřela nový text pro interpretaci, reinterpretaci, diskusi a debatu.
Bible_ch_001-017_CZ.indd 15
20/06/16 11:33
16 ÚVOD
podobně, pokud jde o vysvětlení stvoření světa a mnoha dalších historických událostí. Rozdíl je v tom, že Bible – i když v ni a v to, co tvrdí, třeba ve skutečnosti nevěříme – značně přesahuje svět mýtu. Šejdíři a tradice V zásadě panuje shoda na tom, že studium Bible v kontextu jiných knih může pomoci
osvětlit mnoho věcí, jež by jinak mohly zůstat temné, nejasné. Například zběsilá amorálnost, která se tu a tam projevuje – s příležitostným zjevným schválením: což se týká například proradnosti, s níž Jákob oklamal svého bratra Ezaua, aby ho zbavil otcova požehnání. Tyto příběhy nemusí být zrovna povznášející, ale dokonale se shodují s příklady z jiných srovnatelných tradic, s tím, co antropologové nazývají „mýtem šejdířů“. Od Odyssea, strůjce trojského koně, přes Bratříčka Králíčka v americké lidové pověsti, byly chytré šejdířské triky až perverzně populární. Nabízejí životní lekce, i když ne zrovna etické návody. Mýty také vyprávějí lidem o tom, kdo jsou nebo kým by měli být, a vtělují do
„To, co dělá Bibli tak vzrušující, tak vzdorující uchopení, je totéž, co obohacuje čtenáře jakéhokoliv druhu.“ jejich životů to, co by jinak bylo jen jakýmsi okrajovým stínem. Tyto příběhy propůjčují život a barvitost vzpomínkám, které by jinak tvořily vybledlé genealogické dědictví. Pomáhají vystavět kulturní identitu, s níž je pro člověka cenné se identifikovat. Ne že by pozadí v abstraktnějším smyslu nebylo důležité samo o sobě: Odtud pocházejí známá biblická „plození“. Například Genesis 5, 9: Ve věku devadesáti let zplodil Enóš Kénana… ve věku sedmdesáti let zplodil Kénan Mahalalela… ve věku šedesáti pěti let zplodil Mahalalel Jereda… a ve věku sto šedesáti dvou Vlevo: Metúšelah na okně canterburské katedrály. Stejně jako genealogie Geneze stanovily posloupnost pro Židy, Bible dala západním křesťanům smysl duchovního dědictví.
Bible_ch_001-017_CZ.indd 16
20/06/16 11:33
ÚVOD 17
Vpravo: Dějiny nám říkají, kdo jsme. Vrypy na tzv. palermském kameni dávají částečnou chronologii pro Egypt třetího tisíciletí př. n. l. – od nadvlády faraónů k vojenským výbojům, povodním a sčítání dobytka.
let zplodil Jered Henocha… a ve věku šedesáti pěti let zplodil Henoch Metúšelacha… To, že Metúšelach žil pak „devět set šedesát devět let (5, 27), naznačuje, že právě to nepravděpodobné rozpětí jejich životů je tím, co bychom nazvali mytické. Je zarážející, jak bezvýznamný je tento způsob katalogizace z moderní historické perspektivy. Nebyl dosud učiněn žádný pokus popsat specifický příspěvek kteréhokoli z těchto patriarchů či členů společnosti, které vládli. Tyto výčty však připomínají sumerský Seznam králů či chronologii faraónů, zachycené na kamenné desce z Palerma. Pro Židy, stejně jako pro Sumery a Egypťany, bylo důležitější ustanovit legitimitu skrze jasnou kontinuitu generací než nabízet informaci o tom, jaký byl svět v dané době. Kniha Života – a Smrti Závěrem – to, co dělá Bibli tak vzrušující, tak vzdorující uchopení, je totéž, co obohacuje čtenáře jakéhokoliv druhu. To platí pro její etické výzvy, stejně jako pro její textové zákruty a křížení. Nachází prostor pro znásilnění a zabíjení jako součást života, jinými slovy, Sářina žárlivost rozezní něco v duši každé ženy. Jistěže můžeme, pokud se k tomu rozhodneme, vytahovat z Bible cudně několik ušlechtilých příběhů pro svoje mravní povznesení. V tom případě těžko uvidíme, že se zabýváme knihou, jejíž „temnota“ je to, co
Bible_ch_001-017_CZ.indd 17
ji dělá skutečně lidskou. Že se zabýváme všemi skutečnými výzvami, jež život přináší. Bible je významná tím, že obsahuje celek existence, od alfy po omegu, od stvoření po apokalypsu. V každém smyslu tedy nemůže být „dobrou knihou“, ale je skutečně velkou knihou.
20/06/16 11:33