Moje nej kámoška a jiní nepřátelé

001-003 Moje nej kamoska.qxp_Sestava 1 13.09.18 17:17 Strรกnka 1

Věnováno Richovi, Kim, Suzy a Duncanovi...

Díky!

C. W.

Moje nej kamoska a jini nepratele_1.indd 4

11/09/18 16:43

001-003 Moje nej kamoska.qxp_Sestava 1 13.09.18 17:17 Strรกnka 3

CATHERINE WILKINSOVร

My Best Friend and Other Enemies Text © Catherine Wilkins, 2012 Cover Illustration © Sarah Horne, 2012 Translation © Veronika Lásková, 2018 This translation of My Best Friend and Other Enemies is published by arrangement with Nosy Crow ® Limited.

ISBN 978-80-7549-964-6

Moje nej kamoska a jini nepratele_1.indd 6

11/09/18 16:43

1 a l o t i p a K „Tak, Jessiko, teď půjdeme do McDonalda,“ povídá mi Natálie, když vystupujeme ze školního autobusu. „Super,“ já na to. „Ne,“ ušklíbne se Amélie. „Do McDonalda jdeme my. Já s Natálií. Tebe nikdo nepozval.“ Mám pocit, jako bych dostala facku. Najednou se mě zmocní strach, že se rozbrečím. Ne, nebudu brečet. Na to mám až moc velký vztek. „McDonald není tvůj, Amélie,“ odseknu. „Může si tam jít, kdo chce. A není k tomu potřeba speciální pozvánka.“ Amélie vzdychne a obrátí oči vzhůru. Jak já tu holku nesnáším! Natálie, moje údajná nejlepší kámoška od první třídy, kdy jsme spolu malovaly prstovými

7

Moje nej kamoska a jini nepratele_1.indd 7

11/09/18 16:43

barvičkami, rozpačitě přešlapuje. „Hele, Jess, jde o to, že s Amélií potřebujeme něco probrat,“ vysvětluje. „Něco soukromýho, víš?“ dodává Amélie tónem, jako bych byla malé děcko. „Nevadí ti to, že ne?“ pokračuje Natálie. „Půjdeme spolu do McDonalda někdy jindy. Jenom my dvě.

Jo?“ Šachmat. Na to se nedá nic namítnout. Teda, vlastně by se dalo – jenže to bych si nezachovala důstojnou morální převahu. „Jasně, v pohodě. O nic nejde,“ řeknu s tím strojeným úsměvem, který mám poslední dobou tak dobře nacvičený. „Užijte si to, vy kačeny praštěný!“ skoro vykřiknu. Pak se otočím a vydám se na cestu k domovu. (Kačeny praštěný? To jsem neměla říkat. Teď se zase budou mít čemu chechtat.)

Cítím, jak se mi stahuje hrdlo, jako vždycky, když mi Natálie s Amélií oznámí, že se spolu chystají něco dalšího podniknout.

Chvíli si pohrávám s myšlenkou, že bych se vrátila a zašla natruc do Mekáče se slovy: „Jé, to je ale náhodička!“ Pak by mě musely mezi sebe pustit.

8

Moje nej kamoska a jini nepratele_1.indd 8

11/09/18 16:43

Jenže: (a) jsem úplně bez peněz a (b) zbývá mi ještě trošku hrdosti. Trošičku.

Co se to s Natálií jenom stalo? Vážně, co se s ní stalo? Dřív jsme dělaly všechno společně.

A byla to nádhera.

A teď to vypadá, že si už ani nevzpomíná, jak jsme si postavily u nich v obýváku doupě (z peřin a polštářů), jak jsme v něm byly celý večer zalezlé, pojídaly kyselé žížaly a svítily si baterkou, jestli neuvidíme ducha; nebo jak jsme si tehdy namalovaly na trička každá stejnou duhu a hrály si, že patříme k nové dětské hudební skupině jménem Zmrzlina (už nevím, proč jsme to dělaly, ale byla to děsná legrace).

A nikdy mě takhle nepřehlížela. Vždycky stála při mně, vždycky.

Když se moje máma tehdy dočetla o nebezpečí éček a zakázala nám s bráchou na čtrnáct dní čokoládu (Dávala nám místo ní do školy na svačinu ovoce.

Ovoce!), nosila pro mě Natálie každý den jednu čokotyčinku navíc.

9

Moje nej kamoska a jini nepratele_1.indd 9

11/09/18 16:43

Natálie byla vždycky tak ohromná. Jenže od té doby, co k nám do školy přišla Amélie, je jako vyměněná.

A vůbec, já je nepotřebuju. Dokážu se zabavit sama. Navíc můžu doma dělat spoustu věcí. Spoustu. Jako třeba… no… například… ehm. Hmmm. No fajn, to nezačíná zrovna dobře.

Co jsme vlastně dělávaly po škole, než se objevila Amélie a přesvědčila všechny, že v Mekáči je to prostě nejlepší?

No, my s Natálkou jsme rády běhaly venku a trávily jsme spoustu času v parku. Lítaly jsme pořádně vysoko na houpačkách, občas jsme hrály s ostatními dětmi na schovku nebo Rybičky, rybičky, rybáři jedou. Nebo jsme si stavěly v křoví bunkry. Ale Amélii se podobné hry nezdály dost dobré.

Vážně. Amélie se k nám přistěhovala před půl rokem a jsou s ní jenom potíže. (Aspoň podle mě.)

Všechny ostatní holky si totiž myslí, že je docela fajn. Jenže to je tím, že se nesnaží odloudit jejich nejlepší kamarádku.

Ne že by se jí to dařilo. Jsme pořád s Natálií nejlepší kámošky. Teda, tak trochu. Jsme pořád nejlepší kámošky, jenom už netrávíme tolik času pohromadě.

10

Moje nej kamoska a jini nepratele_1.indd 10

11/09/18 16:43

Ale co na tom, hlavní je, že já jsem super. Jenom si to nikdo neuvědomuje.

Jsem doma teprve chvíli, když se pod oknem mého pokoje ozve pořádná rána. Vstanu a vykouknu ven. Máma právě zakopla o hromadu hraček, kterou můj mladší brácha věčně nechává válet na zahradě.

Když vyhlédnu z okna, máma se zrovna sbírá ze země, rachot utichá a místo něj se ozve jekot. Vidím, jak zuřivě mává červeným hasičským autem v jedné ruce a modrým hopsadlem v druhé, a zachytím útržky vět: „… všechno to poletí do popelnice… myslím to vážně… už jsem tě tolikrát varovala…“ Táta otevře a vede ji dovnitř. Mluví mnohem tlumenějším tónem, takže neslyším, co přesně říká, ale představuju si něco jako „nemusí to přece slyšet sousedi“.

11

Moje nej kamoska a jini nepratele_1.indd 11

11/09/18 16:43

Našim hodně záleží na tom, aby drželi krok se sousedy. Potíž je v tom, že naši sousedi – VanDerkovi – jsou na tom ve většině ohledů o dost líp než my.

Trávu na zahradě mají mnohem zelenější, a navíc není posetá tolika sedmikráskami, pampeliškami (a hračkami) jako ta naše. Jejich děti, Harriet a William, se učí hrát na hudební nástroje – pořádně.

Opravdu cvičí a zdá se, že je to baví. Harriet je ve stejném ročníku jako já, jen ve vedlejší třídě, a vyniká prakticky ve všech předmětech.

U VanDerkových vládne zkrátka celkově větší klid a pořádek. Harriet s Williamem zřejmě nepobíhají a nekřičí tolik jako já s Ryanem. (Nebo moje starší sestra Tammy, než se odstěhovala). A auto mívají mnohem čistší.

Naši si z nich občas za zády utahují, jak to svoje auto pořád leští, ale když s nimi mluví, chovají se až nechutně mile.

Vzpomínám si, jak si VanDerkovi pořídili nové domácí kino a nechali krabici od něj týden ležet přede dveřmi. Táta se jim posmíval, že to určitě udělali schválně, abychom to viděli a záviděli jim, a že by se měli stydět, takhle se vytahovat; ale podle mě ho to rozčílilo spíš proto, že jejich domácí kino je lepší než

12

Moje nej kamoska a jini nepratele_1.indd 12

11/09/18 16:43

to naše. (Od něhož jsme nechali týden válet krabici před vchodem zase my měsíc předtím.)

No vážně. Někdy mi připadá, že se dospělí chovají hrozně dětinsky. Mně je jedenáct, a rozhodně nevedu takovéhle žabomyší války. No, leda možná s Amélií, jenže to přece není moje vina.

Amélie je mnohem horší než ti otravní VanDerkovi. Oni mi aspoň neříkají, že jim moje bunda připomíná, jak se jejich sestra poblinkala psovi přímo na záda. A rozhodně nezvou Natálii k sobě domů na víkend beze mě a nevykládají přitom přímo přede mnou, jak se budou ládovat popcornem a čokoládovou zmrzlinou a dívat se na filmy přístupné až od 15 let.

Kdyby se VanDerkovi takhle chovali, pochopila bych, že našim lezou na nervy.

Teď bouchly vchodové dveře a mámin křik je slyšet zřetelněji. „Ryane? Ryane! Posloucháš mě vůbec?“ Chudák Ryan. Je mu teprve šest; nemůže za to. Věčně lítá v maléru. No dobře, vím, že dovede nadělat pěkný rámus, jenže on už je takový.

13

Moje nej kamoska a jini nepratele_1.indd 13

11/09/18 16:43

Skoro to vypadá, jako by si naši mysleli, že to dělá naschvál. „Jasně, přeháním, viď?“ Máma zjevně reaguje na tátovy pokusy ji uklidnit. „Čaj? Ty bys všechno řešil jenom čajem.“ (To je pravda; můj táta je velký fanda do čaje.) „Dobře, fajn. Když myslíš, že čaj dělá takový divy, tak já si teda sednu.“ Čekám, jestli se neozve další křik. Ne, zdá se, že je skutečně po všem. Bravo, tati, s tím čajem se ti to povedlo.

Nevykládejte si to špatně, naši jsou bezvadní. Vážně milí. Jenže jsou obzvlášť milí, když kolem panuje klid a pořádek a všechno jde jako na drátkách. Ale sotva se něco pokazí, dokážou vyletět z nuly na šedesát.

Vtom zaslechnu zvláštní zvuk. Někde na dně aktovky mi vibruje telefon.

Vydoluju ho a vidím, že mi přišla esemeska od Natálie.

Cau, sem precpana zmrzkou LOL. Dobre zes nesla. Tak zejtra! X

14

Moje nej kamoska a jini nepratele_1.indd 14

11/09/18 16:43

Nevím, co si o tom mám myslet, ale nemusím si lámat hlavu dlouho, protože táta už volá na schodech: „Děti! Večeře!“ Otevřeme s Ryanem dveře našich pokojíčků a pohlédneme na sebe. Ryan má na hlavě kosmickou helmu. „Všechno v pohodě, ty jeden kosmonaute?“ povídám. Ryan se stydlivě usměje a přikývne.

Jdeme dolů, Ryan se trochu loudá, protože neví jistě, jestli má ještě průšvih. Jdu chodbou a Ryan se za mnou plíží jako nindža.

Otevřu dveře do kuchyně, ale máma se tváří, jako bych tam nebyla, a volá: „Ryane! Pojď sem, broučku. Mrzí mě, že jsem na tebe řvala.

Pojď se pomazlit, ty můj chlapečku.“ Ryan mámu obejme a praští ji přitom helmou do žeber. Ta sykne bolestí, ale nechá to být. „Sundej si, prosím, helmu, Ryane,“ ozve se táta, který už sedí za stolem. „Ale já jsem kosmonaut,“ namítá Ryan. „Šup s ní dolů. Máš kliku, že se na tebe máma už nezlobí. Bylo od tebe ošklivý, žes nechal zase venku válet hračky. Takže teď nemáš nárok vyjednávat.“

15

Moje nej kamoska a jini nepratele_1.indd 15

11/09/18 16:43

Řekla bych, že Ryan netuší, co znamená vyjednávat, ale chápe, že měl před chvílí malér, čili by asi neměl hned zase začít zlobit, a tak si sundá helmu a poslušně si sedne. Začne tátovi jakoby nic vykládat, jak mu jde skvěle fotbal. Kéž bych uměla pustit nepříjemnosti z hlavy tak rychle jako Ryan! „Jessiko, holčičko, poděkuješ Lise za ty kytky, až ji uvidíš? Je tak hodná,“ povídá mi máma.

Lisa je Natáliina máma. Minulý týden jsme s Natálií zasadily u nás na zahrádce pár fialových tulipánů a bílých sasanek, protože Lisa je měla navíc. Máma je z nich nadšená. Vypadají vážně moc pěkně. „Jasně,“ přikývnu. „No, vlastně bych jí asi měla zavolat a poděkovat sama. Anebo se tam teď někdy chystáš? Chodívala jsi k nim přece denně.“ „No, já nevím. Možná jí radši zavolej.“ „Nepůjdete s Natálií o víkendu plavat? Budeme ti brzo muset pořídit nový plavky, rosteš jako z vody.“ „No, totiž, Natálie jde o víkendu k jedný holce na návštěvu,“ opáčím.

16

Moje nej kamoska a jini nepratele_1.indd 16

11/09/18 16:43

„Aha, tak to je škoda,“ podotkne máma roztržitě a rachotí přitom kastrolem.

Táta se vmísí do hovoru. „Bavíte se o Natálii? Jak se vůbec má? Mám pocit, že tu nebyla celou věčnost!“ „Byla tu minulej tejden, když jsme sázely ty kytky,“ připomenu mu. „No jo. Nezapomeneš za ně její mamince poděkovat, viď?“ „Určitě, tati,“ odpovím tupě. „A jak ses dneska měla, Jessiko?“ pokračuje táta, jelikož má zřejmě pocit, že už si toho o fotbalu vyslechl dost. „Hmm.“ Zaváhám. Uvažuju, jestli mám tátovi říct, že se den co den užírám žárlivostí a úporně se snažím nedělat scény. Hmm. Zvažuju, že bych mu ukázala Natáliinu esemesku a zeptala se ho, jestli podle něj znamená, že má špatné svědomí z toho, jak mě odpálkovala. Ale nakonec se rozhodnu říct: „Měli jsme francouzštinu.“ (U nás na škole máme v šestce francouzštinu. To je, co?)

Táta zvolá: „Bon!“, což je jediné francouzské slovo, které umí, a máma nám na talíře naloží toasty a fazole a vyzve nás, abychom se dali do jídla.

17

Moje nej kamoska a jini nepratele_1.indd 17

11/09/18 16:43

„Ale mami, fazole s toasty jsme měli včera,“ namítá Ryan a trochu zklamaně se chápe příboru.

Máma střelí po Ryanovi pohledem, který překypuje ukřivděným hněvem. „Ryane, jsi snad ministr financí?“ ptá se ho jízlivě.

Ryan se zatváří nejistě, jako by nevěděl, jestli se má zasmát. Ani já nedokážu uhádnout, kam máma míří. „Ne,“ odpoví. „Aha,“ pokračuje máma. „Nebo jsi snad nějaký malý finanční génius?“ Ryan se pomalu smiřuje s vědomím, že má zase další průšvih. „Ne,“ vrtí smutně hlavou. „No vida,“ zvolá máma, jako by se dozvěděla novinu. „Takže asi nemáš ponětí, jak je na tom ekonomika špatně, a proč si lidi po celém světě musí utahovat opasky. Kdyby sis uměl představit aspoň půlku nouze, kterou trpí jiné rodiny, nebo jak se já s tátou musíme namáhat a obětovat, abychom vůbec měli nějaké jídlo na stole, byl bys za fazole a toasty vděčný!“ „Ale já neřekl, že mi to nechutná,“ namítá Ryan, neboť má zřejmě pocit, že si takovou plamennou řeč od mámy nezasloužil. „Já je mám rád.“ Ale máma už ho neposlouchá. „Celé zemi hrozí finanční kolaps!“

18

Moje nej kamoska a jini nepratele_1.indd 18

11/09/18 16:43

„To mě mrzí,“ hlesne Ryan, který si zřejmě neuvědomuje, že to není jeho vina. „Mami, už ho nech,“ vložím se do toho. „Vždyť tak moc neřekl, jenom že máme zase fazole. Ani nechápe, o čem mluvíš.“ „Máš pravdu, holčičko. Promiň Ryane,“ povídá máma, okamžitě znovu klidná (a to jí ani nikdo neuvařil čaj). „No, to jen abyste oba věděli, že odteďka bude naše rodina nastavená na úsporný režim.“

19

Moje nej kamoska a jini nepratele_1.indd 19

11/09/18 16:43

Kapitola

2

Ukázalo se, že „úsporný režim“ znamená, že máma nepůjde nakupovat, dokud nesníme všechno, co máme v mrazáku. Kromě mléka. Mléko bude kupovat dál. (No vážně, vyjadřuje se tak dramaticky, až jsem myslela, že se stala nějaká katastrofa.)

Cestou do školy druhý den přemítám, jestli jsem v naší rodině jediná, kdo to má v hlavě v pořádku.

Všichni to vzali naprosto vážně. Ryana sebralo hlavně dočasné zastavení přísunu čokoládových tyčinek Kit Kat, a to z důvodu, že vzadu ve spíži je hromada müsli tyčinek, které „nikdo nejí“. No bodejť – vždyť jsou to müsli tyčky.

Kromě toho nemůže být řeč o zvyšování kapesného. Já naštěstí nejsem náročná a do McDonalda mě

20

Moje nej kamoska a jini nepratele_1.indd 20

11/09/18 16:43

beztak nikdo nezve. Vida, neoblíbenost má i svoje výhody. Ach jo, doufám, že se včera Natálie s Amélií beze mě moc dobře nebavily.

Když vejdu do naší třídy 6. A a vidím je, jak spolu sedí na lavici a povídají si, jsem trochu nervózní. To už vážně přestává všechno. Neměla bych přece být nervózní, když vcházím do vlastní třídy. „Nazdar!“ zdravím je vesele a posadím se. Je to koneckonců i moje lavice. „Jé, ahoj,“ pronese Amélie opovržlivě, jako kdybych byla kus hadru. „Čau, Jess,“ povídá Natálie zvesela. „Jak bylo včera?“ No, počkat. Naše rodina mi oznámila, že jsme chudí, zatímco vy dvě jste se cpaly zmrzlinou. „Jo, docela fajn,“ odpovím neurčitě. „A co jsi dělala?“ zajímá se Natálie. „No, tak různě,“ pokrčím rameny. Většinu času jsem hrála se svým šestiletým bráchou videohry. (Rozumíte, nesnažím se nic předstírat.) „Víš co, Jess, abych nezapomněla, táta včera stáhl takovej super pořad o dinosaurech.“ (Ujíždíme teď

21

Moje nej kamoska a jini nepratele_1.indd 21

11/09/18 16:43