\.
�
�·
.I
�� �,;;:::====== ======:;;;�
D U ŠA N
U H LÍŘ
NAKLADATELSTVÍ €POCHA
Vídeňsfry kongres - slavnost vítězů
císařstvím. Napoleonova vláda ukázala přes všechny vojenské úspě chy vratkost a nezakořeněnost jeho mocenského systému, jenž ve svém důsledku spojil většinu národů v odporu proti němu. Kongres měl ve shodě a porozumění vítězných panovníků nastolit v Evropě rovnováhu sil tak, aby žádná mocnost nenabyla převahy nad ostatní mi. Tato zásada, prosazovaná zvláště britskými politiky, se osvědčila v mnoha mírových jednáních 18. století a byla považována málem za přírodní zákon. Sama ovšem jako záruka stability a trvalého míru nestačila. Proto si kongres dal za cíl vyloučit všemi prostředky vál ku jako prostředek řešení mezinárodních rozporů a dosáhnout vše obecně uznávané legitimity. Ta v praxi znamenala návrat panovníků z Boží milosti na trůny, z nichž je svrhla bezbožná revoluce a Napo leon. Vítězové projevili po letech krvavých válek ochotu dorozumět se i za cenu kompromisů pokojnou cestou a najít cestu k nové stabili tě. Rozhodující slovo ve Vídni již neměli vítězní maršálové a generá lové, ale civilní diplomaté. Po dvou desetiletích vyčerpávajících válek získalo slovo diplomatů převahu nad zbraněmi vojáků. Od poloviny září se sjížděli do Vídně diplomaté a ministři sko ro všech evropských států. Do hlavního města rakouské monarchie přijelo také šest korunovaných hlav. Vedle domácího pána císaře Františka I. to byli ruský car Alexandr I., pruský král Fridrich Vi lém III., dánský král Frederik VI., bavorský král Maxmilián IV. Josef a wiirttemberský Fridrich I. Kromě nich dorazil nejméně tucet vlád noucích velkoknížat, knížat a vévodů. Byla to skutečně skvělá pře hlídka představitelů evropské honorace. Čestných hostů a zvědavců bylo nepočítaně. Vlastní kongresová jednání vedli představitelé čtyř vítězných vel mocí, zatímco zástupci menších států se museli spokojit s vedlejší rolí a byli přizváni jen k dílčím otázkám. Velké otázky byly vyhra zeny velmocem, které byly také početně nejsilněji zastoupeny. V je jich delegacích se nacházeli nejschopnější diplomaté. V prvé řadě to byli rakouský ministr kníže Klement Václav Lotar Metternich, britský ministr zahraničí lord Robert Castlereagh a pruský kancléř kníže Karl August Hardenberg provázený ministrem kultu a vyučo vání Wilhelmem von Humboldtem. Ruskou delegaci zastupovali dva 19