Augustine Herrman Bohemian - První Čech v Americe by Great Content s.r.o.

PRVNI CECH V AMERICE Prof. Milan Zelený

Generální partner knihy

POSPA® we live to give Partneři

knihy

~-~

NADÁCIA PROFESORA ŠTEFANA KASSAYA NA PODPORU VEDY A VZDELÁVANIA

lndustrial Technology Systems

Augustine Herrman, Bohemian. První éech v Americe Prof. Milan Zelený V roce 2017 vydalo vydavatelství MM publishing, s. r. o. P řípotoční 1519/IOA, I OI 00 Praha I O e-mail: box@mmspekrrum.com W\vw. mmspektru 111.com Vydavatel a vedoucí projektu: Roman Dvořák Texty jednotlivých kapitol prošly jazykovou korekturou. Návrh obálky: Petr Židlický Grafická úprava. sazba: DTP studio MM publishing, Petr Židlický Osvit a tisk: Serifa Přetisk povolen pouze s písemným souh lasem vydavatele, s uvedením pramene a se zachováním všech autorských práv.

Kniha vychází v ed i ční řadě Nadace ZET

~~I.~~'?.!L~,~hr!S~. © Milan Zelený, 2017 © MM publishing, 20 17

ISBN 978-80-9063 10-3-8

MM PUBLIS HING s.~. o

Kdo to

Amsterdam, objevil se zde tajuplustine Herrman. I když je známo, zúčastnili Welserovy expedice do ;ans z Prahy byl v roce 1585 geoloostrově Roanoke), a Vilém Pach ta ejiž v roce 1602.faktem zůstává, al prvním, plné dokumentovaným ~ných států. zat, že Herrman byl nejen prvním meriča nem" - v moderním pojetí se může historikům pochlubit dů1ředními osobnostmi tehdejší Ame-

ter Stuyvesant (New Nether/and), ' (Rhode Island), John Winthrop nia), Richard Bennett (Virginia), nda/1 a Philip Calvert (Maryland)?

1an.

byl?

August ine Herrman (ale také H e řm a n č i Herzman, o b č a s i Hermann , Herrmann č i Herman , nebo Augustijn Heerm ans) se pod le vlastních udá ní narodil v Praze, n ej pravd ě p o d o bn ěji v roce 1623. Často uváděný rok narození 1621 je sice možný, ale d íky známým d okum e ntč1m se stal velmi n epra v d ě p odobným . Zcela chyb ný a nepodl ože ný je p ov rc hn ě odvoze ný mýtus, že se Augustine v Americe z ú č a st nil podpi su sml ouvy s Indiány ji ž v r. 1633. N ez ú čas tnil. Aby se p o dp ů r c i mýtu vyhnuli zřej m é mu problému „desetiletého chl apce", n°Jzné encykl opedie a čet n í jejich „studenti" si p rostě posunuli H e rrm a n ův rok narození do let 1605 či 1608. Faktem však z ůstává, že náš Augustine přijel do Ame riky z Amsterdamu a usadil se v Novém Amsterdamu v roce 1644. Kdy a kde se n a u či l kreslení, kartografii a n ě ko l ika j azykč1m, zů stává v říš i inteligentních d o mn ě n e k: Amsterdam, Londýn a Leyden při pad aj í v úvahu v letech ex ilu Komenského. Nevyvratitelný fa kt je, že Augustine zemře l na svém panství „Bohemia Manor", na b ře hu řeky Bohemia, v marylandském zálivu Chesapeake, ke konci roku 1686. Bylo mu tedy 65 let - starý kmet , ,.otec", vysoký vě k- na 17. století. Ohledně Augustinova pt'.'1 vodu jsou známy v podstatě d vě základní verze:

1. Otcem byl Abraham Herzman, evangelický pastor ve Mšeně u Mělníka. Kronikář Karel Červenka, v knize .. Památky města Mšena" píše, že: Poslední evangelický pastor ve Mšen ě byl Abraham Heřman, který mé/ na starosti farnost oproti kostelu sv. Jana, č. 199. Tento Abraham byl v r. 1618 fa rá ře m v L ib ěc h o vě a odtud přeše l do Mšena. V roce 1967 vydalo místní MNV brožuru „600 let města Mšena", kde je psáno:

Léta Páně 1627, tu neděli před narozením Páné, odebral se v kruté zimě náš milý pastýř Abraham Herzman i se svou rodinou do vyhnanství města Žitavy... Jeho šlechetná a bohabojná žena se nedožila tohoto ponížení; usoužila se k smrti necelý měsíc před odchodem ... Před farou stál vůz, v němž seděla rodina, totiž syn Augustin a tři dcerušky. Dříve než se průvod hnul, požehnal ctihodný pastýř lid svůj a kráčel pěšky... Lid počal zpívat „Z hlubokosti mé těžkosti volám k tobé, Pane" a doprovodil svého faráře do Bezdědic. Augustinovi by tedy bylo šest let . Zmínka o „třec h dceruškách" však č iní celý tento záznam p o d ez ř e lý m: Herrman se ni kdy o žádných sestrách nezmínil; měl zato t ři cicery a nazva l i část své ho pa nst ví v Marylandu „Th ree Bohemia Siste rs". Přá 1ií bývá často

otcem myšlenky, nebo i historické teorie - nadše ný vli v Tomá še Čapka zde nel ze vyloučit. Vylou číme - li vše nemožné, nechť jakkoliv pravd ěp o dobné , pak zůstane jen pravda, ať již jakkoliv nepravděpodob ná. Život Augustinův byl vždy nečekaný a nepravděpodobný, i bez př ímyslů , doplňků č i př ík ras. Pravda je vždy krásn ěj š í a překvapivějš í než fikce. Už Mark Twain upozorňo val, že život je podivn ěj ší ne ž fikce, protože není omezen mo žnostmi , které známe, ale sám vynalézá možnosti nové, dosud nepoznané.' Pamětní plechová cedule na budově býva lého kostelíka (dnes has i čs ké zbrojnice) ve M šen ě však (doslova) tvrdí:

Památné místo husitství. Tato budova je bývalý husitský kostel sv. Jana vybudovaný v prvnípolovině 15. století na paměť M.Jana Husa. Až do třiceti leté války se v něm konaly husitské bohoslužby. Za protireformace byl kostel opuštěn. Od r. 1726 se v něm sloužily bohoslužby za zemřelé. Zrušen byl r. 1784 a přestavěn na obecní špejchar. Později upraven na školní tělo cvičnu a museum. Vnější zdi jsou zachovány z píivodní stavby z / 5. století. Náhrobní kameny umístěné ve zdech ze dvora pocházejí z konce 16. století. Byly píivodně na hřbitově, který kdysi kostel obklopoval. Posledním farářem podobojí byl Abraham Heřman , který musel před Vánoci 162 1 odejít s rodinou do Žitavy fa věrnými svými/ do vyhnanství. Proč ale zase ten rok 162 1? Je to rok odchodu Abraháma, nebo rok narození Augustina? Ceduli darovali Čechoameričané ve 30. letech: sedmička se v USA nepřeškrtává , a s jedni čkou (tj. 7 a 1) se tedy v rukopisech snadno zamění. Naproti zbrojnici stojí opuště ná budova bývalé hospody „U koruny" a vzadu za zbrojnicí je malá vilka. A na této vilce je zase další pamětní cedule, věnovaná stále tajemnějšímu Augustinovi:

Rodné místo Augustina Heřmana (1621), který nesmazatelně zapsal se do raných dějin čtyř státu: New Yorku, Marylandu, Delaware a Virginie. Otec jeho Abraham byl poslednífarář podobojí při kostele sv. Jana ve Mšeně. Kuctění památky velkého rodáka věnoval Romanov 1936. Romanov je název sousedn í vesnice. Zde je rok 1621 opět uveden jako rok Augustinova narození: odešel by tedy do vyhnanství jako několi ka měsíč ní batole - i když se narod il v r. 1623. Pi,vodce této verze je zřejmě Česko-americký bankéř a laik Tomáš Čapek. Ten uvádí, že jakýsi n etrpěli vý saský úřed n ík zaznamenal v Žitavě Herzmani1v původ jako „z Wembschena" v Čechách . Toto je vše nedoložené, a historikovo pod ezře ní tedy na r ůstá.

' Tohoto principu se drt íme v celé knize. Poznání íivota a jeho možnost, nelze odvodit z nepravdy. tj. z fikce o pravdu ochuzené. Romanopisnífikce m1ií e být povrchně zábavná, ale chybí jt dobrodružství poznání, tj. pravda. (Neplatí plné o vědecky fundované science fiction.) V určitém věku přestavá vzdélany člov"ěk psát i číst fikci.

2.Jako zcela nemožná se pak Augustinriv otec byl pražský Augustine Epltraim Herrman. rodiny protestanta Kašpara RI mecenášem Karlovy 1111iversitj evangelickýclr stavu v Karolinl vyvrcholením pak byla pražsk Tuto verzi předložil v roce 188 bez jakýcltkoliv d1ikazú.

Augustine měl syny Ephraima 1648 dokazující rezidenci (n Bejatres Hermans. Tato však ' z Nového Amsterdamu. Kon tak naivní pokus o poněmčer mohla dostat do tolika ency encyklopedií. Čtenář si nyní mi1že utvořit v odborném vakuu: vždy se ných „odborníků", kteří si lantst ví) chybějící články hi jsou v tom ji ž od pradávna ( konstrukcím sa mi uv ě ří. Os rici, od nich prostě opisují. faktem zi1stává. že do ro nic. Bezpečně však lze odvod i v r. 1627, jak ukážeme i vn

ké teorie - nadšený vliv Tomáše vše nemožné, nechť jakne jen pravda, ať již jakkoliv neův byl vždy nečekaný a neprav>lňků či příkras. Pravda je vždy kce. Už Mark Twain upozorňo kce, protože není omezen možnalézá možnosti nové, dosud ne1číme-li

udově bývalého kostelíka (dnes 1k (doslova) tvrdí:

va je bývalý husitský kostel sv. Jana na paměť M. Jana Husa. Až do třiceti hoslužby. Za protireformace byl kosJžily bohoslužby za zemřelé. Zrušen ichar. Později upraven na školní tělo rovány z původní stavby z 15. století. :e dvora pocházejí z konce 16. století. :i kostel obklopoval. Posledním Jarákterý musel před Vánoci 1621 odejít I do vyhnanství.

ok odchodu Abraháma. nebo rok 11i Čechoameričané ve 30. letech: s jedničkou (tj. 7 a 1) se tedy v ruzbrojnici stojí opuštěná budova lu za zbrojnicí je malá vilka. A na ule, věnovaná stále tajemnějšímu

2.Jako zcela nemožná se pak jeví drul1á, tzv. ,. německá " verze: Augustimiv otec byl pražský kupec a konšel židovského původu, Augustine Epliraim Herrman. Matka, Beatrix, pocházela z patricijské rodiny protestanta Kašpara Redela, také z Prahy. Redel byl prý mecenášem Karlovy university a účastnil se schůzí radikálních evangelických stav1i v Karolinu (10.-20. května 1618), jejicl1ž vyvrcholením pak byla pražská defenestrace 23. května téhož roku. Tuto verzi předložil v roce 1887 Němec Heinrich Armin Ratternra1111, bez jakýchkoliv d1ikaz1i. Augustine měl syny Ephraima a Kašpara a existuje záznam z 19. září 1648 dokazující rezidenci (na Boom Straet v Amsterdamu) jakési Bejatres Herman s. Tato však byla prokazatelně matkou Jannetje Claes z Nového Amsterdamu. Konstrukce Rattermannovy verze je tedy tak naivní pokus o poněmčení Augustina, žeje až s podivem.jak se mohla dostat do tolika encyklopedií a do tolika „prací'' uživatelů encyklopedií. Čtenář si nyní mí'1že utvořit představu o obtížích historické práce v odborném vakuu: vždy se totiž najde spousta laikí'1 a samozvaných „odborníků", kteří si v ignorovaných tématech (jako exulantství) chybějící články historie prostě „chytře" vymyslí. (Češi jsou v tom již od pradávna opravdoví mistři.) Většinou pak svým konstrukcím sami uvěří. Ostatní pak, často i někteří „líni" histo rici. od nich prostě opisuji. Faktem zůstává, že do roku 1644 o Augustinovi nevíme téměř nic. Bezpečně však lze odvodit, že se narodil v r. 1623 a Čechy opustil v r. 1627.jak ukážeme i v naší současné esej i.

1), který nesmazatelně zapsal se do 'arylandu, Delaware a Virginie. Otec >Ojí při kostele sv.Jana ve Mšeně. 1val Romanov 1936.

:e. Zde je rok 1621 opět uveden lešel by tedy do vyhnanství jako · narodil v r. 1623. ko-americký bankéř a laik Tomáš ilivý saský úředník zaznamenal : Wembschena" v Čechách. Toto odezření tedy narí'1stá.

1ání iivota a jeho možností nelze odvodit Jmanopisní fikce rmiie být povrchně ·, tj. pravda. (Neplatí plné o vědecky řestává vzdělaný člověk psát i číst fikci.

Země

Zimní král Fridrich

Alžběta

Stuartovna

prince Ruperta

Akcí pražského sněmu z 19. srpna 1619 byl Ferdinand li. zbaven české koruny. Zvolen na český trůn byl Fridrich, kurfiřt falcký. To se stalo podpt"1rcům protestantských stavů osudné: po Bílé hoře byl jejich majetek zkonfiskován a rozporcován, tak jako dnes, mezi všelijaké cizácké Wallensteiny, Buquoye, Marradasy a Thurny. Pří slušníci české elity a jejich rodiny byly z Prahy, a mnozí i z vlasti, vypovězeni. Zde tedy vzniká tradice českého exulantství a pozděj šího exilu. Právě o této době musel Augustine slyšet nejvíce, z vyprávění a vzpomínáni svých rodiči"1. V prosinci 1621 se v Praze rozloučil s první skupinkou emigranti"1·nekatolíků i tehdejší rektor university, básník Jan Kumpán z Vodňan, lépe známý jako Mistr Campanus (pi"1vodně luterán, po Bílé hoře však již katolík]. Před Kumpánem byl rektorem (1617-1621) ně mecky mluvící lékař Jessenius. Již roku 1623 odevzdal však rektor Troilus universituJezuitť1m. Campanus se tohoto ponížení už nedožil: zemřel 13. prosince 1622; přežila ho jeho druhá choť (od r. 1615), Ludmila Revírová, spolu se dvěma syny, Tobiášem a Janem. O jejich dalších osudech nevíme, ale s jakýmsi Janem Campaniem ze Stockholmu se setkáváme později v americkém Novém Švédsku. Rodina Herrmant"1 či Herzmanů se stala částečkou rychle rostoucí obce tisícť1 emigrujících měšťanť1, šlechticů, umělců, intelektuálť1, kněží a kazatelť1. Vedoucím představitelem a duchovním otcem této obce byl Komenský. Poražení němečtí cizopáni a jejich žoldnéři (od Heinricha Matthesia Thurna - Jindřicha Matyáše Thurna, .,vojevůdce", přes všelijaké Mansfeldy. Anhalty a Hohenlohy, až po falckého Fridricha (..zimního krále") k této emigraci nepatřili a nikdy s ni žádné vztahy nenavázali. Když „zimní král" Fridrich s manželkou Elizabeth Stuart (Alžbě tou Stuartovnou, dcerou anglického krále Jakuba I.) utíkali z Prahy, ve shonu zapomněli na Pražském hradě své „princátko'', v r. 1619 narozeného prince Ruperta, právoplatného následníka českého trůnu.Jednoleté batole bylo v poslední chvilce vhozeno do nákladního vozu , mezi nějaké balíky a krabice. Rupert byl později vychováván v Londýně (mezi jinými i Václavem Hollarem) a stal se vskutku známou a inspirativní osobností tehdejšího světa. Není divu, že se mladší Herrman v Americe zmiňoval o své vlasti jako o „zemi prince Ruperta··. Král Fridrich zemřel v exilu po nešťastném utonutí svého nejstaršího syna Henryho. Rupert měl ještě další bratry: Maurice, Edwarda a Carla. 3. června 1621 byla zásluhou Willema Usselinxe založena holandská Západoindická společnost (WIC), která ovlivnila život našeho Augustina více než podstatně.

rrinc Ruprecht, palatine rynský

I 10

Exulantsl<é I

Augustinova zmínka o „zemi prii laný, udržoval styky s českým v Londýně (uměl anglicky, holan V roce 1628 odešel i náš nejv, do polského Lešna. kde vydal v r ležitou: Labyrint světa a lusthauz s, Komenského mecenáš, švéds svých služeb také holandského Indiáni'.! Manhattan), který již n a Vogel Grip a s padesáti emigran nii. Dne 29. března 1638 Minuit náct mil jižně od holandského r i „Nueva Suecia" (Nové Švédsko), V r. 1640 Oxenstieroa zahájil lenců pro Nové Švédsko, a to i V té době již Komenský také na dickou společností. Poznal také Geera (rodák z Liege, 1587-165~ Švédsku. Jiný exulant, český neoutrakvi: zen r. 1583 v Zápech u Brandýsa nou historicko-geografickou kr Bohemiae; později Respublica Bc šího kdysi krále Českého Fridricha", ský opustil svoji vlast 3. srpna r. 1637 se stala jeho (posledním zemřel v r. 1657). Zajímavé je, ž1: vel Filipť1: jméno syna svobodné Strál'ika) Havla Filipť1. Se jménen spojení s Herrmanem ještě setk, Je dosti možné, že se Herm Hollarem. V Londýně pť1sobil i menského Theodor Haak, jakc rát, kartograf a výrobce map atlasy). Jak uvidíme později. s životní osudy spjaty velmi úzce.< i kreslení, rytectví a kartograf Wenceslaus Hollar Bohemus lecké ambice mladého Augusti1 ve šlechtické rodině v Praze I a šermíř Karel Škréta). Od r. 1 ději v Kolíně nad Rýnem pod vť Merianem. Tento Hollarť1v učitel měl za Theodora de Bry, vydavatele Whitea z Nového světa a v r.

Ruperta

na 1619 byl Ferdinand li. zbaven ůn byl Fridrich, kurfiřt falcký. To kých stavi'1 osudné: po Bílé hoře rozporcován, takjako dnes, mezi .1quoye, Marradasy a Thurny. Pří y byly z Prahy, a mnozí i z vlasti, ice českého exulantství a pozděj ;el Augustine slyšet nejvíce, z vyla. .1čil s první skupinkou emigrantů ersity, básník Jan Kumpán z Vodpanus (p1'.1vodně luterán, po Bílé 1em byl rektorem (1617-1621) ně roku 1623 odevzdal však rektor mus se tohoto ponížení už nedola ho jeho druhá choť (od r. 1615), syny, Tobiášem a Janem. O jejich msijanem Campaniem ze Stock•rickém Novém Švédsku. e stala částečkou rychle rostoucí šlechtici'1, umělci'1, intelektuálů, stavitelem a duchovním otcem 1ěmečtí cizopáni a jejich žoldnéři lindřicha Matyáše Thurna, ,,voje\nhalty a Hohenlohy, až po fale: této emigraci nepatřili a nikdy

1želkou Elizabeth Stuart (Alžbě o krále Jakuba 1.) utíkali z Prahy, hradě své „princátko", v r. 1619 oplatného následníka českého ední chvilce vhozeno do nákladabice. Rupert byl později vychoavem Hollarem) a stal se vskutku hdejšího světa. Není divu, že se 1o své vlasti jako o „zemi prince šťastném utonutí svého nejstarě další bratry: Maurice, Edwarda

ema Usselinxe založena holandC), která ovlivnila život našeho

Exulantsl<é bloudění Augustinova zmínka o „zemi prince Ruperta" ukazuje, že byl vzdě laný, udržoval styky s českým exilem, a zřejmě i s jeho odnoží v Londýně (uměl anglicky, holandsky i latinsky). V roce 1628 odešel i náš největší exulant, Jan Amos Komenský, do polského Lešna. kde vydal v r. 1631 knihu pro český exil tak dt1ležitou: Labyrint světa a lusthauz srdce. Komenského mecenáš, švédský kancléř Oxenstierna, získal do svých služeb také holandského Petra Minuita (toho, co koupil od lndiáni't Manhattan), který již na jaře 1638 (s loďmi Kalmar Nyckel a Vogel Grip a s padesáti emigranty) zakotvil v Jamestownu, ve Virginii. Dne 29. března 1638 Minuit založil pevnost Fort Christina, patnáct mil jižně od holandského Fort Nassau. Tak vznikla v Americe i „Nueva Suecia" (Nové Švédsko), na řece Delaware. V r. 1640 Oxenstierna zahájil svi'1j verbuňk dobrovolných osídlenců pro Nové Švédsko, a to i mezi Holanďany v Amsterdamu. V té době již Komenský také navázal styk s holandskou Západoindickou společností. Poznal také zbrojařského magnáta Louise De Geera (rodák z Liege, 1587-1655), tehdy holandského emigranta ve Švédsku. Jiný exulant, český neoutrakvista Pavel Stránský „Zapensis'' (narozen r. 1583 v Zápech u Brandýsa nad Labem). vydal v r. 1634 pi'tvabnou historicko-geografickou knížku „O státě českém" (Respublica Bohemiae; později Respublica Bojema). Věnoval ji: ,, synům neJjasněj šfho kdysi krále českého Fridricha", tedy Rupertovi a Mauricovi. Stránský opustil svoji vlast 3. srpna 1627 a odjel do saského Perna. Od r. 1637 se stala jeho (posledním) útočištěm polská Toruň (zde také zemřel v r. 1657). Zajímavé je. že rodové jméno Stránského bylo Pavel Filipi'.1: jméno syna svobodného sedláka (,.svobodníka" na dvoře Strářika) Havla Filipů. Se jménem Filipů se v Novém Amsterdamu ve spojení s Herrmanem ještě setkáme ve formě Flipsen nebo Philipse. Je dosti možné, že se Herrman v Londýně setkal s Václavem Hollarem. V Londýně p1'.1sobil i falcký emigrant a obdivovatel Komenského Theodor Haak, jakož i William Hack, mořeplavec, pirát, kartograf a výrobce map (v letech 1680-1710 vydal četné atlasy). Jak uvidíme později, s rodinou Hacki1 byly Herrmanovy životní osudy spjaty velmi úzce. Od Hollara se Augustine mohl naučit i kreslení, rytectví a kartografii. Wenceslaus Hollar Bohemus (1607- 1677) zřejmě ovlivnil umě lecké ambice mladého Augustina velmi výrazně. Hollar se narodil ve šlechtické rodině v Praze (jeho vrstevníkem byl také malíř a šermíř Karel Škréta). Od r. 1627 studoval ve Frankfurtu a později v Kolíně nad Rýnem pod věhlasným mědirytcem Matthausem Merianem. Tento Hollarův učitel měl za první ženu vnučku známého rytce Theodora cle Bry, vydavatele slavných knih, např. kresby Johna Whitea z Nového světa a v r. 1599 knihu Sira Wallera Releigha

n I

Axel Oxenstiema

l'avel Strtinský

l'ieterMirwit

Hollanlv port réL Komenského

I 642 Hollar: !_ondon lady

Hollar: .,Holandán"

o cestě do Holandské Guiany (Surinam). Merian zemřel v r. 1650, ale v r. 1647 se mu ve Frankfurtu narodila dcera, věhlasná příro dozpytka Surinamu, malířka květin, hmyzu a plazů, Maria Sibylla Merian. V roce 1636 provázel Hollar po Praze Thomase Howarda, hraběte z Arundelu (v jehož doprovodu byl i objevitel krevního oběhu William Harvey). Arundel právě osvobodil prince Ruperta z vídeň ského vězení a vzal jej s sebou i na návštěvu Prahy. Hollara si pak pozval do Londýna ještě téhož roku (Hollar zde učil kreslit i budoucího krá le Charlese li). Arundel byl také mecenášem malíře Van Dycka. V letech 1641-1642 se Hollar v Londýně setkal s Komenským, ale za občanské války 1644 uprchl z Londýna do Antwerp. Zpět do Londýna se vrátil až v r. 1652. Zde pak dokončil a vydal svC1j portrét Komenského a později (od r. 1654) spolupracoval s kreslířským a ryteckým domem Williama Faithorna. Týž Faithorne se později stal i rytcem pověstné mapy Augustina Herrmana. Hollar nastavil historické zrcadlo 17. století: Třicetiletá válka, plavby po Rýnu a Dunaji, Angl ie občanské války. Londýn velkého požáru (1666) atp. Jeho rytiny jsou významné dokumenty doby: pevnost Engers, Rýn poblíž Koblenz, zámek Hermenstein, poprava v Linzi, hořící Londýn atp. Hollar zanechal i vynikající rytiny mořských škeblí a různého hmyzu, rembrandtovské ve svém detailu. Hollarovy nejzajímavější práce jsou však rytiny londýnských dam na zimní promenádě, erotické to postavy v černých maskách, kožešinových štulcích, sametových sukních a vysokých podpatcích.Jeho oleje ženských siluet, obrysC1 a nástinů jsou nejen erotické, ale na 17. století i zcela neobvyklé a v módním stylu překvapující. Hollarova „London lady" se i dnes musí líbit každému, kdo oceiiuje ucelený styl a eleganci. Významně odpovídající tehdejším zájmC1m Komenského jsou Hollarovy portréty lndiánC1 kmene Algonquin z Virginie. Návaznosti na rytce de Bry, Merian a Fainhorn zde dosáhly svého vrcholného vyjádření. Kdežjen ty loríské sněhy jsou ... ? Jan Amos Komenský byl také úspěšným kartografem: v r. 1627 zakreslil v Bílé Třemešné mapu markrabství Moravy. Moravia marchiorwtvs (vydanou r. 1627 v Amsterdamu Visscherem-Piscatorem a poté r. 1650 ještě ve Frankfurtu Merianem). Komenský mapu připravil pro bývalého zemského hejtmana Ladislava Velena ze Žerotína (který tehdy velel dánským armádám a připravoval vpád na Moravu). Amerika už nebyla Komenskému cizí: se zájmem sledoval tamnější činnost jezuitských misionářC1 a během svého londýnského pobytu začal i s přípravou plánCt pro vyšší v zdělávání lndiánC1 právě ve Virginii, ale i v Nové Anglii. Ve své knize Luxe tenebris Komenský zmi1íuje Američany (Americani), tj. indiány a černochy, jako jednu z hlavních skupin lidstva. Pověstný „palič čarodějnic" v Salemu (odvozeno odJeru-salem), Cotton Mather, Komenského náruživě studoval, a vypC1jčoval si od něho dokonce i četné názvy pro své vlastní knihy: na príklad Um1111

I 12

Necessarium, Výpad proti Andělům rium. Amsterdam, 1673), anebo Ra Ratio Disciplinae Fratrum Bohemo odstoupil druhý rektor Harvardsl Mather zapsal:

Ten odvážný stařec Johannes Am05 byly široko rozhlášeny ve více než tř zán jeho dílu Janua). skutečné sou/i/ hem jeho cest v Nizozemí, že přijde, i zem přijetím úřadu Presidenta: b( vyslance jej obrátilo opačným směr telný Moravan se nakonec Američar

Tolik tedy Cotton Mather o Kom, Jaká to škoda, že se Komenský n to škoda. že o jeho exulantskér Charles Chauncey se stal novým~ r. 1654.

Je zcela možné. že AugustinC1v zahynul ve třicetileté válce, anet 1631, spolu s protestantskými ~ vají, že snad i sám Augustine i krále Gustava Adolpha (Gustav, v Americe prý nazval Gustavus). Te obzvláště vzhledem k Augustine Valdštejn (angl. Wallenstein, I Waldstein; narozen 24. září 15 nakonec Sasy vyhnal; i když b~ naděje exilu, královský „Lev se u Li.itzen (r. 1632) zahynul. Pro časy beznaděje.

Král Gustavus Adolphus (s hola dlouhá léta plánoval založení šv které kancléř Axel Oxenstierna lovné Christině (dcera Gustava 1' (1626-1689) již v patnácti letecl ujala žezla a Oxenstiernu odst, Descarta. přivedla Švédsko na po do mužského oděvu a jako „hra opustila. Zemřela v Římě, chudá. Tato úžasná žena, ještě za své I kolonisty a její jméno nesly mr Novém Švédsku. René Descart nachladil pod jejím oknem, byl Výňatek z jejího dopisu dokreslt

.. .jestliže vnímáme svět v onom r suzujete, pak je vyloučeno, aby si č

urinam). Merian zemřel v r. 1650, tu narodila dcera, věhlasná příro ětin, hmyzu a plazů, Maria Sibylla

>o Praze Thomase Howarda, hraJdu byl i objevitel krevního oběhu )svobodil prince Ruperta z vídeiína návštěvu Prahy. Hollara si pak roku (Hollar zde učil kreslit i buíldel byl také mecenášem malíře

v Londýně setkal s Komenským, chi z Londýna do Antwerp. Zpět 2. Zde pak dokončil a vydal svůj od r. 1654) spolupracoval s kresiama Faithorna. Týž Faithorne se 1apy Augustina Herrmana. dlo 17. století: Třicetiletá válka, občanské války, Londýn velkého ;ou významné dokumenty doby: ·nz, zámek Hermenstein, poprava

tiny mořských škeblí a n°1zného detailu. Hollarovy nejzajímavější ·h dam na zimní promenádě, eroch, kožešinových štulcích, sametcích.Jeho oleje ženských siluet, cké, ale na 17. století i zcela ne1pující. Hollarova „London lady"' oceňuje ucelený styl a eleganci. ším zájmům Komenského jsou 1e Algonquin z Virginie. Návaz~ainhorn zde dosáhly svého vrňské sněhy jsou ... ? 1ěšným kartografem: v r. 1627 za:rabství Moravy, Moravia marchio,u Visscherem-Piscatorem a poté m). Komenský mapu připravil pro islava Velena ze Žerotína (který ipravoval vpád na Moravu). u cizí: se zájmem sledoval tamřů a během svého londýnského \ pro vyšší vzdělávání lndiánL1 glii. Ve své knize Luxe tenebris nericani). tj. indiány a černochy. •a. lemu (odvozeno od Jeru-solem), !ivě studoval, a vypůjčoval si od é vlastní knihy: na příklad Unum

Necessarium, Výpad proti AndělL1111 Zla (J. A. Comenius, Unum necessarium, Amsterdam, 1673), anebo Ratio Disciplinae (podle Komenského Ratio Disciplinae Fratrum Bohemorum). Když v r. 1654 (24. října) odstoupil druhý rektor Harvardské koleje Henry Dunstar, Cotton Mather zapsal: Ten odvážný stařec Johannes Amos Comenius, jehož sláva a hodnota byly široko rozhlášeny ve více než třech jazycích (každý z nichž je zavázán jeho dílujanua), skutečně souhlasil, skrze našeho p. Winthropa, bě hem jeho cest v Nizozemí, že přij'de do New Englandu a osvítí tuto Kolej i zem přijetím úřadu Presidenta: bohužel, vytrvalé naléhání švédského vyslance jej obrátilo opačným směrem a zpť/sobilo, že tento nesrovnatelný Moravan se nakonec Američanem nestal. Tolik tedy Cotton Mather o Komenského historickém rozhodnutí. Jaká to škoda, že se Komenský nestal presidentem Harvardu. Jaká to škoda. že o jeho exulantském „bloudění" tak málo víme. Pan Charles Chauncey se stal novým presidentem Harvardu 2. listopadu r. 1654. Je zcela možné, že AugustinL1v otec (ať už Abraham, či Ephraim) zahynul ve třicetileté válce, anebo se dokonce vrátil do Čech roku 1631, spolu s protestantskými Sasy. Jisté prameny dokonce udávají, že snad i sám Augustine sloužil v armádě Wallensteina či krále Gustava Adolpha (Gustava Adolfa; svého oblíbeného koně v Americe prý nazval Gustavus). Toto vše je velmi nepravděpodobné, obzvláště vzhledem k Augustinovu věku (11 let?). Valdštejn (angl. Wallenstein, tj. Albrecht Wenzel Eusebius von Waldstein; narozen 24. září 1583 na zámečku Hermanitz) však nakonec Sasy vyhnal; i když byl později Švédy poražen. Jediná naděje exilu, královský „Lev severu" Gustav Adolf. však v bitvě u Liitzen (r. 1632) zahynul. Pro české exulanty tak nastaly těžké

Hollar: Zimní maska

časy beznaděje.

Král Gustavus Adolphus (s holandským exulantem W. Usselinxem) dlouhá léta plánoval založení švédské Západoindické společnosti, které kancléř Axel Oxenstierna nakonec uskutečnil v r. 1634. Královně Christině (cicera Gustava Adolpha) bylo tehdy 8 let. Christina (1626-1689) již v patnácti letech předsedala senátu, v osmnácti se ujala žezla a Oxenstiernu odstavila; zpL1sobila také smrt filosofa Descarta. přivedla Švédsko na pokraj bankrotu, a nakonec se oblékla do mužského oděvu a jako „hrabě Dohna" své království v r. 1654 opustila. Zemřela v Římě, chudá. zanedbaná a zapomenutá. Tato úžasná žena, ještě za svého života, byla inspirací pro švédské kolonisty a její jméno nesly mnohé klíčové objekty v americkém Novém Švédsku. René Descartovi , který se jedné noci smrtelně nachladil pod jejím oknem, byla více než intelektuálním rovným. Vý1íatek z jejího dopisu dokresluje její osobnost:

.. .jestliže vnímáme svět v onom nekonečném rozmach 11, který mu při suzujete, pak je vylo11če110, aby si člověk udržel vládu ve sve čestné pozici.

Valdštejn, vévodafrýdlantský

Augustine Herrman, Bohemian. První Čech v Americe

II I

9 7 88090 631038