Čmáranice
říjen 2018
školnínoviny ZŠa MŠSázava
kresba Adéla Hejná, 8.A
speciálníčíslo ke 100. výročívzniku našírepubliky
Výstava ve škole - Reportáže - Rozhovor - Zajímavosti - Kvíz - Komiksy
aktuality
Úvodníslovo Milí čtenáři, sto let je v životě člověka hodně dlouhá doba, kdy se vystřídají generace, lidé se mění a mění se také jejich nazírání na měnící se svět okolo sebe. Za sto let republiky se změnila zřízení, vlády, prezidenti, školy, ale to, jak se máme a jak se cítíme, zůstává opět a jenom na lidech. Na tom, jak se k té které situaci dovedou postavit, jaké mají názory, jestli jsou schopni kompromisu, nebo jdou bezohledně za svým. Jen člověk, který dokáže přijmout názor druhého, sám se nad sebou zamyslet, dokáže vidět daleko dopředu. Proto bych naší teprve stoleté republice moc přála spoustu lidiček - dospělých i dětí - kteří si přejí, aby bylo lépe a něco pro to dokáží udělat. Jana Leblová, zástupkyně ředitele ZŠ
České vynálezy - projekt 9.A
Obešli jsme si různé stanoviště a objevovaly se tam např. silonky, kontaktní čočky, zákon dědičnosti, buněčná struktura, stroj na výrobu nanovláken, semtex, vodní turbína, záchytka, patentka aj. U některých stanovišť se ještě objevily různé kvízy a aktivity pro děti. Následně jsme vytáhli jednu deváťačku, aby nám odpověděla na několik následujících otázek.
Kdo přišel s tímto nápadem? Paní učitelka Lonská, naše třídní. Kolik máte stanovišť? Máme pět stanovišť a na každém se nachází něco jiného. Vždycky máme jedno hlavní téma a potom další čtyři. A dostanou děti následně nějakou odměnu? Když děti dokončí prohlídku a úkoly na jednom stanovišti, dostane od nás každý pochvalu a drobnou sladkou odměnu.
Jak dlouho vám trvala příprava? Trvala nám 2 dny. Jak se to líbídětem? Celková prohlídka byla Některým dětem se to líbí, ale z našeho pohledu opravdu jiné to zrovna nějak zvlášť zajímavá a poučná. Dětem se to nezaujalo. určitě moc líbilo.
Adéla Hejná, Julie Fialová, Kateřina Košatová, 8.A
Adam Pištínek, Adam Ostrý, 5.B
Sešli jsme se už v 7:30 na vlakovém nádraží. Když jsme vystoupili z vlaku, měli jsme dost času, takže jsme si ještě udělali krátkou procházku okolo nádraží. Až potom jsme vyrazili na hrad. Rozdělili jsme se do dvou skupin. 8.B šla na prohlídku první a my jsme ještě chvíli čekali v teple hradní restaurace. Potom přišla řada na nás.
Místnosti, kterými jsme procházeli, zůstaly ve stejném stavu jako za první republiky. Průvodce nás seznámil i se starou rodovou zajímavou legendou, která vysvětluje, proč je Betlémská hvězda osmicípá stejně jako hvězda v erbu rodu Šternberků. Kašpar, který nesl narozenému Ježíškovi myrhu, patří do rodu Šternberků, a tak díky němu mohou jeho potomci
používat osmicípou hvězdu ve svém erbu. Po prohlídce jsme se šli podívat ještě na hladomornu. Ve 11:45 nám jel vlak zpátky do Sázavy. Na nádraží jsme dostali rozchod a mohli jsme se rozejít domů. Výlet byl odpočinkový a všem se velmi líbil. Adéla Kalašová, 8.A ilustrace Marie Pivoňková, 8.B
Legie v Československu a prezidenti na známkách
Vyprávěl nám o historii a o všem, co by se nám podle něj hodilo do našeho projektu. V úterý jsme šli do počítačovny a zjišťovali informace o našich nejznámějších legionářích, kudy
vedly jejich cesty, jaké byly nejznámější bitvy a jaké naši legionáři měli vybavení. Nejprve jsme všechno sepisovali do dokumentů, některé jsme nasdíleli panu učiteli. Ve středu nám je pan učitel přinesl vytištěné a my je tak mohli postupně lepit na čtvrtky. K informacím jsme přidávali hodně obrázků. Aby toho nebylo málo, měli jsme ještě jeden projekt. Na občanské výchově jsme zpracovali téma „Čeští prezidenti na poštovních známkách“. Rozdělili jsme si prezidenty,
o kterých jsme zjišťovali informace, které jsme si vytiskli a nalepili na čtvrtku. Ke každému prezidentovi jsme přidali jeho fotku na známce, kromě Emila Háchy, který jako jediný na známkách nebyl. Proč se na nich neobjevil, si budete muset přečíst. Na koho nezbyl prezident, zjišťoval všeobecné informace o poštovních známkách a jejich významu. Celkově se nám tyto dny líbily a jsme s naším projektem o legiích hodně spokojení. Kalašová Adéla 8.A
aktuality
Jak se dříve žilo na hradě
aktuality
Jak se celá škola připravovala Děti z 1.A společně kreslily velký strom, a jelikož neumí ještě dobře psát, lepily na strom vytištěné a vybarvené znaky České republiky a symboly typické pro naši zem. Druhý den jsme se byli podívat, jak jejich projekt dopadl, moc se mi líbilo, jak se děti se svým tématem popraly. Myslím, že mají asi nejlépe zpracované téma vzhledem k jejich věkové kategorii a je dobře, že si děti pamatují, co jim paní učitelka o naší zemi vyprávěla. Děti v 1.B také vyráběly strom, na kterém byly nalepené typické znaky pro naši zem. Když jsme se zeptali, jestli je to baví, ozvalo se i několik dětí, které by se raději učily, paní učitelku to potěšilo. Myslím si, povídání o tom, jak to povolání že jejich projekt byl také dříve vypadalo a jak se dělalo. povedený, je z něj cítit veselost. Děti bavilo nejvíce malování. Děti ze 3.B se naučily tanec Česká beseda, což je tradiční 2.B namalovala obchody, český tanec, který se tančí
takže je nejvíce na dělání projektu bavilo malování. Téma vymyslela paní učitelka Modráčková. Žáci z 2.C připravili projekt týkající se řemesel a obchodů. Nakreslili skoro každé povolání a k němu napsaly krátké
zhruba 12 minut. Zároveň také děti na výstavu vytvořily projekt, ve kterém vysvětlují, co vlastně Česká beseda je a jak vznikla. Do projektu zařadily zároveň i několik obrázků z tance. Oba nápady se mi vážně líbily a nemůžu se dočkat, až děti s tancem
vystoupí. 5.C si připravila modní přehlídku ve stylu dobového oblečení 1. republiky. Projekt vymyslela paní učitelka Kubálková. Děti nejvíce bavilo malování a oblékání. Dívkám se zalíbilo hlavně “načinčávání”. Pracovala celá třída dohromady. Podle konečného výsledku soudím, že třída má velmi pěkný projekt. 6.A a 7.A pracovaly společně na projektu Český sport neboli 100 let sportu v ČR - tenis, hokej, fotbal. Obě třídy bavilo tento projekt připravovat. Žáci byli rádi, že mají volnost ve výběru sportovce a že mohou být kreativní. Práci si rozdělili. Každá třída udělala něco a pak to spojili a byl z toho jeden veliký projekt. Podle příprav bych řekla, že se jim to velice povedlo. Ve třídě 7.B si děti připravily kostýmy a s paní učitelkou secvičily divadlo pohádky Tři přadleny, potom si kluci zvlášť připravili scénku z druhé světové války. Moc se mi líbily kostýmy všech holek a kluků. Je to opravdu zajímavě pojatý projekt. Adéla Kalašová, Adéla Hejná, Julie Fialová, Markéta Kopáčková, 8.A
5 Ve třídě 2.A mají téma hry. S paní učitelkou Brošovou si děti připomněly, jaké hry se hrávaly, když ještě nebyly počítače a děti si musely vystačit třeba jen s obyčejným provázkem. „Děti byly uplně nadšené, protože měly pár dnů bez učení a naučily se nové hry. Náš projekt je Hry si připomenout a nezapomenout,“ svěřila se nám paní učitelka. V 8.B zpracovávali žáci s paní učitelkou Šimonovou téma jídlo - Nežijeme a nejíme sami.
Vytvořili si například vlastní kuchařku s různými osvědčenými starými recepty. Na den výstavy si vypůjčí třídu 5.A, ve které si „otevřou“ vlastní kavárnu. Jejich kuchařka vypadá velmi pěkně. A poslední třída, kterou jsme navštívili, byla 9.B. Ta své téma prezentuje pomocí fotek. Žáci si našli fotky, jak vypadala zajímavá místa v Sázavě, a na kousek papíru napsali, odkud jsou ta místa focená. Lístečky s popisem zakryli, abychom mohli hádat, jaké to místo je. Jejich nápad návštěvníky výstavy určitě zaujme. Pecháčková Veronika, Kateřina Košatová, Vivien Nečesánková, 8.A+B
Třídu 5.A vede Zuzana Šarbachová. Pracovali ve skupinkách po čtyřech lidech, kreslili různé obrázky a psali společně noviny. Podle mě se jim to povedlo, mají to hezké. Nejvíce se mi na tom líbily obrázky, které namalovali. Třídu 4.B vede Alena Jílková. A připravili si pro nás projekt Jídla Tomáše G. Masaryka. Práci dělají ve skupinách, vyrábějí „jídlo“ z modelíny a text píšou ručně. Nejdříve jsem si myslel, že se jim to moc nepovede, protože měli všude poházenou modelínu, ale nakonec se jim to moc povedlo. Třeba telecí španělský ptáček nebo punčový dort, výtečný koláč a paštičky se jim povedly nejvíce. Třídu 4.C vede paní učitelka Jiřina Šustová. Její žáci si
připravili pro nás projekt o tom, kteří panovníci vládli v Čechách před vznikem samostatného Československa. Dozvěděl jsem se, že panovníků bylo celkem 66. Projekt žáci dělali ve skupinách a text psali ručně. Vypadalo to, že se to třídě
nepovede, protože tam byl hluk, ale udělal jsem chybu, že jsem si to myslel. Myslím si že jim to hodně povedlo. Mikuláš Petráček, Filip Pokorný, Adam Ostrý, 5.B
aktuality
Navštívili jsme například třídu 6.A, která má téma sporty. Ti si sehnali s pomocí svého třídního pana učitele Svobody různé staré dresy a vypisovali si informace o známých českých sportovcích. 6.B s paní učitelkou Sojkovou si vybrala téma umění. Žáci si připravili minireferáty o různých druzích umění, své práce dali do rámů a na stojany. Jejich téma vypadá velmi zajímavě a je vidět, že je to opravdu bavilo.
rozhovor
6
V divadle si čistím hlavu Jak jste se dostal k hranív divadle? Tak to vím úplně přesně, to bylo v roce 1993, když mě Petr Šibrava jednou pozval do divadla, abych se přišel kouknout. Přiznávám, že jsem prakticky do té doby ani nevěděl, že je nějaký ochotnický divadlo. Nevěděl jsem o tom nic, v životě jsem divadlo nehrál, jsem stydlivej, bál jsem se... Tak jsem tam přišel, díval jsem se a shodou okolností jim zrovna chyběl jeden herec a tehdejší režisér pan Zdeněk Bubník mi řekl, jestli nechci hrát. Já jsem z toho byl vyvalenej, protože jsem to v životě nedělal, ale nicméně jsem na to kývnul a od té doby mě to začalo strašně bavit. Tahle hra to vlastně jako otevřela, takže od té doby s jednou delší přestávkou se věnuju divadlu nebo dělám blbiny pro kamarády... Je divadlo práce, nebo spíše koníček? Je to oboje… Ale především koníček. Pro mě je to navíc i terapie, léčení hlavy, ducha, protože na jevišti tím, že se soustředíte na hru, na zkoušení, jak to zahrát, se úplně vyčistí hlava… Nebo když jsou nějaký starosti, je to najednou pryč. A je tam i dost pohybu, například když hraju hru, kde padám, mám neustále odřený koleno. A práce je to v tom, že se samozřejmě musím naučit text… a ten se musím naučit doma. Mně text leze do hlavy pomalu, učím se hlavně na jevišti. V tom je ta práce, ale vždycky je z toho nakonec radost velikánská. V divadle hrajete jen vy, nebo i někdo z vašírodiny? No, z mojí rodiny nikdo. Pátral jsem v širší rodině, ale
herec tam nikdo nebyl. Možná trochu můj děda. Na vesnici kdysi dávno před 60 - 70 lety když nebylo večer nic co dělat, všichni šli hrát divadlo, ale opravdový herec tam nikdo nebyl. Máte nějakou svou oblíbenou roli? No nevím, která by byla nejlepší... ona je to vlastně vždycky postava z té poslední hry, kde hraju. Ale kdybych se měl opravdu rozhodnout, byly by to dvě role. Před sedmi lety ve hře „Pancho se žení“, bylo to jako z Mexika, byla postava Pedra, takového hloupého člověka. Když jsme hru začínali zkoušet, nějak jsem se snažil tu postavu uchopit, zahrát mi to moc nešlo, protože se mi to nelíbilo, ale postupně mě hra bavila víc a víc. A teď o té druhé postavě, která se mi hodně líbí. Je úplně odlišná, je ze hry „Balada pro banditu“, kterou teď taky hrajeme. Tam hraju takovýho starýho židovskýho obchodníka, je to taková úlisná postava, tak to je něco úplně jinýho, tak to mě taky hodně baví. A existuje nějaká postava, která by vám byla nesympatická? Trošku jo… To bylo asi 5 let zpátky, my jsme pojmenovaní po místním rodákovi tady ze Sázavy, po Jiřím Voskovcovi. Na výročí jeho narození jsme hráli jeho hru. Když Voskovec tuhle hru psal, mu bylo 16 let a v této hře, je to jako z budoucnosti, všichni hrajeme takový ponurý role. Já jsem tam hrál roli proradnýho člověka, který si ale nakonec si všechno uvědomí, a on na tom jevišti umře. Takže tahleta smutná postava mi úplně nepřirostla k srdci.
Jste rád, že hrajete právě v Sázavě? Ano. Divadelní soubor tady v Sázavě má obrovskou historii, už kolem roku 1896 vznikaly vlastně první spolky, kde lidi hráli divadlo. Postupně se to rozvíjelo a někdy v 60. letech byla postavena budova kulturního domu, takže soubory mohly přejít ze sokolovny, kde se dříve hrálo, sem do nové budovy. Musím říct, že jsem hodně rád, že jsem se dostal do souboru, který má takovéhle zázemí a tradici, to mě do dneška velmi těší. A máte v divadle přátele, na které se těšíte? Určitě. Je to hrozně důležitý, protože na jevišti nebo při hraní nebo zkoušení ze sebe musíte vydat všechno, když je potřeba, nesmíte se na jevišti stydět. A tohle nemůžete dělat, pokud kolegy, kteří s vámi hrají na blízko nebo s kterými se musíte objímat, nemáte rádi. Když už taková situace nastane, protože člověk se všude může pohádat, snažíme se to rychle vyřešit, protože to nejde jinak. Vlastně jsme taková trochu divadelní rodina. Tak jak se na jevišti říká - fuj, fuj, fuj, zlomte vaz! Děkujeme moc za rozhovor. Adéla Hejná, Julie Fialová, Adéla Kalašová, 8.A
7
Co se týká obchodů, kromě jejich vzhledu a umístění se to v Sázavě nezměnilo. V roce 1918 byste tu našli lékárnu, železářství, výčep vína anebo i cukrárnu. Na to, že měla Sázava před sto lety 1 500 obyvatel, tu bylo obchodů docela dost. Pod Sázavským klášterem jsou teď staré domy, ale dříve tam byl pivovar. V Klášterní ulici je dnes cukrárna, ale dříve tam byl již zmiňovaný výčep vína a také prodej cementu. Před 100 lety už byl v Sázavě založen obchod s laboratorním sklem ze sázavské Kavalierovy sklárny. Výrobky se nepřevážely nákladním autem, ale po vodě a později po železnici. V roce 1930 se v Černých Budech nacházel obchod s obuví od českého ševce Bati, tedy obchod Baťa. Ve staré Sázavě byl obchod se smíšeným zboží pana Emanuela Henycha. Na místě dnešní sokolovny byl dříve hostinec U Nováčků, byl to
nejstarší divadelní sál a předchůdce sokolovny. Dříve poštovní doručovatelé neměli pochopitelně auta, takže zásilky nosili v brašně, kterou měli většinou přes rameno. Kateřina Košatová, Johanka Fantysová, 8.A Zdroje: www.fotohistorie.cz, kniha Sázavsko, sborník VII
Umíte si představit budoucnost? Jak si myslíte, že bude vypadat ČR za 100 let? Úplně jinak. - Už nebude demokratická republika. Stejně jako teď. - Zanikne. Knížky už nebudou, vše bude virtuální a bude čtečka. Nemám tušení. Myslíte si, že bude prezident muž nebo žena? Žena. - Muž - je to zvyk. Muž. - Žena nebo muž, možné je vše. Jakou měnou si myslíte, že se bude platit? Eura. - Eura, budeme mít na
ruce čip. - Peníze nebudou, budou karty a měna budou eura. - Koruny nebo eura. Koruny.
Jak si myslíte, že bude vypadat doprava za 100 let? Bude se více létat letadlem. - Budem létat nebo budou auta jezdit na vodu. - Teleport. - Budou létající auta. Létající vzducholoď a létající auta. - Podobně jako teď. Nevím, možné je vše. - Nevím. Kateřina Košatová, 8.A
Kvíz z historie
1. Kdy vznikla samostatná Československá republika? a) 1932 b) 1819 c) 1918 2. Kdy byla podepsána Mnichovská smlouva? a) 29. 9. 1938 b) 11. 9. 1938 c) 1. 9. 1939 3. Jak se jmenoval náš první československý prezident? a) Edvard Beneš b) Tomáš Garrigue Masaryk c) Miloš Zeman 4. Od kdy do kdy trvala německá okupace Čech, Slezska a Moravy? a) 14. - 16. března 1939 b) 14. března - 16. dubna 1939 c) 1. - 5. ledna 1918 5. Které čtyři státy podepsaly Mnichovskou smlouvu? a) Velká Británie, Slovinsko, Francie, Švýcarsko b) Německo, Francie, Itálie, Velká Británie c) Československá republika, Polsko, Rakousko, Japonsko 6. Který politik se stal 29. prosince 1989 po více než 40 letech prvním nekomunistickým prezidentem Československa? a) Miloš Zeman b) Edvard Beneš c) Václav Havel
Veronika Pecháčková, 8.B podle iDnes.cz řešenínajdete na poslednístraně
100 let republiky
Obchody v Sázavě
čtení
8
Velký plán „Co máme teď za hodinu?“ zeptal se Vojtěch. „Teď máme dějepis,“ řekl smutně Michal. Vojtěch se na něj naštvaně podíval, protože čekal, že mu odpoví Jula. Moc dobře věděl, že Michalovi se Jula taky líbí. To samé věděl i pan učitel Karlík, a proto si z kluků neustále dělal legraci. „Proč musíme mít dějepis?“ řekla otráveně Jula. Zazvonilo a ve dveřích se objevil pan učitel Karlík. Nikdo se na dějepis nikdy netěšil, kromě chvil, kdy si pan učitel dělal z July legraci. Pana učitele kvůli jeho chování nikdo neměl rád. Každou hodinu byl protivný a nikdy se neusmíval. Děti se ho bály, protože si nosil rákosku. Kdykoliv někdo zlobil o hodinách, potrestal ho. Pan učitel si sedl za svůj stůl a zabručel na děti, aby si otevřely sešity. „Julie, nehledej tady tu magii a koukej do svého sešitu,“ řekl. Vojtěch se zamračil. Jula sklonila hlavu a dívala se do svého sešitu. David si něco začal šeptat s Markem, takže si je pan učitel okamžitě zavolal ke stolu a dal jim rákoskou přes levou ruku. Než odešel, všiml si, že se Vojtěch stále mračí. „A příští hodinu se, Vojtěchu tolik nemrač, když bývají tak magické dny,“ dodal ještě pan Karlík a odešel. „Už mě to nebaví,“ řekla Jula. „Musíme s tím něco udělat, nechci každou hodinu poslouchat o vás dvou,“ řekl naštvaně Vojtěch a odešel. Michal se jenom pousmál a podíval se jiným směrem. „Pojďme společně něco vymyslet,“ přidala se do řeči
Áďa. „Tak si pojďme sednout ven na lavičku. Je tam hezky,“ navrhl Michal. Vojtěch kopl na nádvoří do odpadkového koše a ten se převrátil. Neviděl ho nikdo z dospělých, takže šel zpátky do tepla do třídy. Sedl si na své místo a rozhlížel se po třídě. Na Michalově lavici bylo položené lepidlo. Vojtěcha hned něco napadlo. Po přestávce si všechny děti sedly na svá místa a čekaly na příchod pana učitele Karlíka. Když se objevil ve dveřích, všichni ztichli. Došel ke svému stolu a rozhlédl se po třídě. „Vojtěchu, takhle se mi to líbí. Pěkně se usmívat,“ řekl a posadil se. Hodina probíhala až na pár výjimek v pořádku. Když zazvonilo, pan učitel Karlík dal žákům pokyn, aby zavřeli sešity. Když si všichni uklízeli
čtenína pokračování 1. část
sešity do tašek, Karlík se pokusil vstát ze židle, ale nešlo mu to. Všichni se začali smát a na panu Karlíkovi bylo vidět, že opravdu začíná zuřit. Byl k té židli přilepený. Až po dlouhé chvíli se mu podařilo ze židle odlepit. „Kdo to udělal?“ zvýšil hlas. Všichni se rázem přestali smát. „Jestli se viník nepřizná, bude potrestaná celá třída. Takže vám dobře radím, přiznejte se,“ řekl pan Karlík. Všichni se na něj vyděšeně dívali do té doby, dokud Vojtěch nezvedl ruku. „Pojď se mnou za dveře,“ řekl učitel. Vojtěch vstal a následoval učitele ze třídy. Když se zavřely dveře, všechny děti si začaly šeptat. „Alespoň, že se přiznal.“ řekla Jula. Za dveřmi si pan učitel vytáhl rákosku, ale než ji stihl použít, Vojtěch promluvil. „Já lepidlo nemám, pane učiteli. Viděl jsem Michala, jak ze třídy odchází poslední, takže to musel být on,“ řekl Vojtěch. „To lepidlo mi na židli dal Michal?“ zeptal se ho podrážděně učitel. „Ano, pane učiteli,“ odpověděl. Pan učitel otevřel dveře do třídy a zamračil se. „Michale, budeš dneska dvě hodiny po škole. Nic jiného si nezasloužíš. A neboj se, že se o tom tvoji rodiče nedozví,“ řekl mu. „Ale pane učiteli, já jsem
9
trest platí. Ještě někdo se chce přidat?“ zeptal se podrážděně učitel třídy. Všichni mlčeli a oddechli si, když zazvonilo na přestávku. Učitel vstal a už byl ve dveřích, když se Vojtěch rozesmál. Ukazoval na Julu, Michala a Áďu a smál se jejich trestu. „Takže abyste byli v sudém počtu, Vojtěchu, přidáš se k nim, protože jsi na svého kamaráda žaloval a ještě se mu smál,“ řekl Vojtěchovi učitel. „On ale není můj kamarád,“ zabručel Vojtěch a zamračil se. „I tak budeš jako ostatní po škole,“ řekl učitel přísně a odešel. Po vyučování všichni potrestaní čekali na pana učitele. Když přišel, dal
Doplňovačka 1) Rok úmrtí Jana Husa.
každému větu, kterou měli ty dvě hodiny opisovat, a sám si opravoval nějaké písemky. Uplynula hodina a děti už začaly bolet ruce. Pan učitel si šel do kabinetu pro nějaké pití a nechal děti ve třídě samotné. „Takhle to nepůjde. Musíme pana učitele změnit,“ zašeptala Jula tak, aby ji slyšeli ostatní. „Ale jak by se nám to mohlo podařit?” zeptala se Áďa. „Budeme mu nenápadně vracet, jak se k nám chová on sám.“
Adéla Kalašová, 8.A pomoc a ilustrace Julie Fialová, 8.A
čtení- 100 let republiky
nic…“ než stihl Michal větu dokončit, učitel ho pohledem umlčel. „Řekl jsem, že musíš být potrestán za to, co jsi provedl.“ „Ale pane učiteli, to je nesmysl. Michal byl celou dobu s námi na nádvoří. Nic neudělal,“ přidala se do toho Jula. „Za to, že mluvíš bez dovolení, budeš potrestaná stejně jako Michal. Po vyučování zůstanete sedět v lavicích a budete dvě hodiny opisovat, jak se máte správně ve škole chovat.“ „Ale to je nespravedlivé. Oni nic neudělali. Nezaslouží si být potrestáni za někoho jiného,“ zastala se jich Áďa. „Takže ty se k nim chceš přidat? Dobrá, takže i pro tebe
2) Rok vstupu do Evropské unie. 3) Kolik korun stálo výběrové máslo (250g) před rokem 1989? 4) První český prezident. 5) Nejlepší kamarád pana Voskovce. 6) Známý atlet a čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu. 7) Kdo napsal knihu Dášeňka čili život štěněte? 8) Český spisovatel, který dostal Nobelovu cenu za literaturu. 9) Český doktor, který v USA dělá plastické operace obličeje. 10) Kdo je autorem slovanské epopeje? 11) Kdo ilustroval knihu Žofka? 12) Ilustrátor knihy Mikeš. 13) Naše známá tenistka. 14) Známý český kardiochirurg. 15) Autor knihy Krysař.
Vivien Nečesánková, 8.B řešenínajdete na poslednístraně
100 let republiky
10
Nejoblíbenějšídětské knihy stanou „bratrstvem“, upravili si opuštěný altán, vydělali si na stejnokroje a s ručními vozíky vyrazili na tábor.
Roku 1920 byla vydána Liška Bystrouška od Rudolfa Těsnohlídka. Hlavní postavou je stejnojmenná liška Bystrouška. Poté co Bystrouška postupně zakousla všechnu drůbež chovanou v myslivně, prchá na svobodu. Na své cestě za svobodou a novým domovem prožívá mnohá dobrodružství. V noře po jezevci hledá obživu pytlačením v jezerské myslivně. Škádlí trhovce s drůbeží a získá si lásku lišáka Zlatohřbítka.
Kniha Karla Čapka Devatero pohádek z roku 1932 je soubor pohádek. Pomocí pohádkových příběhů objasňuje spoustu jevů běžného života Vysvětlí nám spoustu zajímavostí z psí a kočičí říše nebo z profese pošťácké, loupežnické a vodnické. Mezi nejznámější povídky patří Velká kočičí pohádka, Pohádka vodnická, Psí pohádka a Pošťácká pohádka.
Dášeňka čili život štěněte je kniha pro děti z roku 1933, kterou napsal, ilustroval a fotografiemi doprovodil Karel Čapek. Vypráví o narození a růstu štěňátka – foxteriéra Dášeňky, obsahuje také psí pohádky a bajky. V roce 1979 vznikl stejnojmenný krátký animovaný seriál. Příběh psí slečny byl rozdělen do sedmi osmiminutových dílů.
Hoši od Bobří řeky je česká kniha, kterou napsal Jaroslav Foglar. Je o principech skautingu, chlapeckého přátelství a odvážného táborového života. Hlavními hrdiny jsou Jirka, Vilík, vedoucí Rikitan a mnoho dalších chlapců. Na začátku knihy se Jirka a Vilík poperou s chlapci z Nové čtvrti, po rvačce je osloví mladý muž, který si říká Rikitan. Poví jim, aby sehnali další hochy, kteří by chtěli zažít dobrodružství. Chlapci se domluvili, že se
Brouk Pytlík je literární postava z dětských knih Ondřeje Sekory z roku 1939. V knížce Ferda Mravenec je Pytlík všehoznalým chvástalem. V pozdějších samostatných knihách o brouku Pytlíkovi jeho nešikovnost i chvástavost postupně ustupují do pozadí a Pytlík je líčen spíše jako dobrosrdečná, úspěšná, aktivní a tvůrčí broučí osobnost.
Lassie se vrací z roku 1940 je povídka angloamerického spisovatele Erica Knighta. Dojemný příběh o psí věrnosti autora rázem proslavil, kniha se po svém vydání stala bestsellerem. Lassie je čistokrevná dlouhosrstá kolie, která vyrůstá v rodině Sama Carraclougha a je miláčkem jeho dvanáctiletého
11
Další známou dětskou pohádkou je z roku 1954 Krtek od výtvarníka Zdeňka Milera. Hlavní postavou je kreslený kr-
pravěčkou příběhu je sedmiletá dívka Lisa. Kamarádi spolu zažívají různá dobrodružství a společně chodí do jednotřídky ve Storbynu.
Pipi Dlouhá punčocha, celým jménem v češtině Pipilota Citrónie Cimprlína Mucholapka Dlouhá punčocha, je hlavní postava švédské spisovatelky Astrid Lindgrenové, autorky řady dětských knih. Poprvé vyšla již v roce 1945. Pipi je dětská obyvatelka původně opuštěné vily Vilekuly. Je neuvěřitelně mrštná a především silná. Vilu obývá spolu s koněm a opicí. Její maminka zemřela a tatínek je námořním kapitánem. Z cest si přivezla kabelu zlatých mincí, a tak netrpí nouzí. S dětmi ze sousedství zažije spoustu dobrodružství i legrace.
Záhada hlavolamu byla poprvé vydána roku 1940. Je to dobrodružná kniha Jaroslava Foglara. Hlavní roli v knize hraje chlapecký klub Rychlé šípy, již dříve čtenářům známý z komiksů. Foglar v knize poprvé představuje záhadnou čtvrť Stínadla a organizaci Vontů, hlavolam zvaný „ježek v kleci“ a ztraceného vynálezce Jana Tleskače. Na tuto knihu navazuje díl Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta.
Děti z Bullerbynu je série knih pro děti, kterou mezi lety 1947 až 1966 napsala švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová. Dozvíte se o životě skupiny šesti dětí z maličké osady Bullerbyn. Osada sestává z pouhých tří domů, každý z nich obývá jedna rodina. Vy-
Čenda & spol. je kniha pro děti od Vojtěcha Steklače. Je jednou ze série knih, které vyprávějí o partě kluků z pražských Holešovic. Poprvé vyšla roku 1987. Bořík s Čendou vymyslí plán – rodiče obou kluků chtějí jet na dovolenou do Bulharska, a tak kluci rodičům slíbí, že je mezitím budou hlídat rodiče druhého z nich. Tak se jim podaří na tři týdny rodičů zbavit a užívají si svobody.
Adéla Kalašová, 8.A podle Wikipedia, obrázky www.knihydobrovsky.cz
Malý princ byl vydaný v roce 1943 a je nejznámější literární dílo francouzského spisovatele a pilota Antoina de SaintExupéryho. Kniha byla přeložena do více než 300 jazyků. Malý princ žije na planetce B612 o velikosti domu. Tráví svůj den péčí o ni, vytrhává stromy, které tam neustále zakořeňují. Stromy by proměnily planetku v prach, kdyby je někdo nevytrhal. Malý princ si zamiluje růžičku, a ta, zdá se, jeho cit opětuje, protože ho nechá odejít - to je projevem čisté lásky. Malý princ opouští svůj domov, aby viděl vesmír, a při své cestě navštíví šest dalších planetek.
tek potýkající se mnohdy s nástrahami světa lidí. Se svými zvířecími kamarády zažívá různé příhody a drobné i velké radosti.
100 let republiky
syna Joea, na kterého čeká každý den před školou. Jelikož je jeho otec nezaměstnaný, musí Lassie prodat bohatému vévodovi z Rudlingu. Lassie mu však neustále utíká a tak ji vévoda odveze na své panství na vzdáleném severu Skotska.
100 let republiky
12
Nejoblíbenějšídětské časopisy
ABC
První číslo Ábíčka vyšlo už
Čtyřlístek
Čtyřlístek je velmi oblíbený český dětský časopis, který vychází už 49 let, první číslo časopisu vyšlo v roce 1969. Název Čtyřlístek se po celé ty roky nezměnil. Prvním
roku 1957 (na obrázku je jeho obálka). Původní název zněl „ABC mladých techniků a přírodovědců“, ale byl později změněn, protože se až příliš podobal časopisu „Věda a technika mládeži“. V časopisu jste mohli nalézt články na téma příroda, zoologie, botanika, chemie, fyzika, astronomie, archeologie, architektura a historie. Také jste se mohli dozvědět zajímavosti o planetách, kontinentech, dopravních prostředcích, významných vynálezcích a jejich objevech. Články bývaly obvykle doplněny kresbami a fotografiemi. Poslední stránka časopisu byla téměř vždy věnována
autorem byl Jaroslav Němeček, který si komiks i ilustroval. Většinu desetiletí psala scénáře Ljuba Štíplová. Nyní ale Čtyřlístek tvoří více autorů, kteří se ve psaní časopisu střídají. Později se komiks vydal ve velkých knížkách a vznikl i animovaný film Čtyřlístek ve službách krále, který byl poprvé na obrazovkách v roce 2013. Hlavní postavy se jmenují Myšpulín - vynálezce, Bobík jedlík, silák, Fifinka - kuchařka, Pinďa strašpytel. Tato skupinka čtyř přátel má domeček v Třeskoprskách, které jsou blízko jezera Blaťák a hradu Bezzubu. První číslo Čtyřlístku se jmenuje Vynálezy prof. Myšpulína. V této době je už přes 650 dílů. V časopisu Čtyřlístek není jen komiks o čtyřech přátelích, ale jsou tam i jiné zábavné příběhy psané v bublinkách. V číslech od roku 1972 si děti
kresleným komiksům na pokračování. Velmi oblíbený byl například komiksový cyklus Pod paprsky Zářícího, který se skládal se z příběhů Příhody Malého boha, Příchod bohů a Kruanova dobrodružství. Časopis ABC byl známý také svými přílohami, kterým se říkalo „déčka“. Šlo o všívanou přílohu s papírovými vystřihovánkami různých vynálezů, staveb, aut a mnoha dalších zajímavých a pro děti tehdy nedostupných modelů. Jako první byl uveřejněn jednostránkový model kosmické lodi Vostok. Veronika Pecháčková, 8.B www.detske-casopisy.cz/
mohly přečíst například komiks, který se jmenuje Marcelčin sen, nebo Za vlády knížete Vaška a také komiks O kmotře lišče a jiné. Kateřina Košatová, 8.A wikipedia.org
13
Dračíhistorie - 1995
Jedná se o první českou hru na CD. Hrajete za dráčka Berta, který se snaží najít svého tatínka a napravit průšvihy, co udělal s kouzelnou hůlkou. Hru vytvořili středoškoláci z Brna. Hra se dá stáhnout i dnes.
Bermuda Syndrome - 1995
Pilot bombardéru se v době druhé světové války propadne portálem času do paralelního vesmíru, ve kterém zachrání princeznu a bojuje s dinosaury. Hra byla chválena pro vysoce detailní grafiku.
TajemstvíOslího ostrova - 1994
Jednalo se o historicky první českou komerční hru. Šlo vlastně o parodii na americkou hru The Secret of Monkey Island. Hra bývá někdy zkráceně nazývaná Too. Ve hře hrajete za Gajbraše Trípvůda. Ten jako jediný přežil ztroskotání své lodi a ocitl se docela sám na Oslím ostrově. Jediným jeho přáním je dostat se z ostrova pryč. Hra byla velice krátká, ale zato měla krásnou kreslenou grafiku. Vysloužila si spoustu pozitivních recenzí herních časopisů.
Gooka - 1997
Je to dobrodružná hra podle stejnojmenné knihy od autora Richarda Evanse. Grafika hry nevypadá nejlépe, je kompletně ručně kreslená. Jsou zde problémy s pózami postav vůči prostředí. V roce 2004 byl vydán druhý díl Záhada Jantarisu ve 3D. Veronika Pecháčková, 8.B www.g.cz/5-nejstarsich-ceskych-pocitacovych-her//
Jak si děti hrály bez mobilů a počítačů? Dneska děti spíš tráví svůj volný čas na počítači, mobilu nebo tabletu. Ale tyhle vymoženosti dříve nebyly. A proto jsem se zeptala mého táty, jak dřív, když byl asi v mém věku, trávil volný čas s kamarády.
Jak se děti bavily na jaře? Děti rády lezly po stromech. Ty menší kreslily křídou po asfaltu. Všichni jsme rádi opékali buřty a kluci často hráli fotbal. Co dělaly děti v létě? Když už byla teplá voda, koupali jsme se v řece nebo rybníku a ve vodě jsme si hráli s duší od traktoru. Někdy jsme spali „pod širákem“, stanovali a taky stavěli bunkry.
Ale pomáhali jsme i rodičům s domácími pracemi. Ti z nás, co žili na venkově, pomáhali rodičům například s dojením krav, koz, ovcí a nebo s krmením zvířat.
A co jste podnikali na podzim? Pouštěli jsme draky a hráli různé venkovní hry - např. Krvavé koleno, Na lupiče a zloděje, Honzo, vstávej, skákali jsme přes gumu nebo panáka atd... A co v zimě? Když napadl sníh, lyžovali jsme, koulovali se a stavěli sněhuláky. No a když pořádně mrzlo a zamrzla řeka nebo rybník, bruslili jsme na ledě. Celkově jsme spoustu času trávili s kamarády venku a domů jsme se chodili vlastně jenom najíst. Markéta Kopáčková, 8.A ilustrace Julie Fialová, 8.A
100 let republiky
Nejstaršíčeské počítačové hry
100 let republiky
14
Bonzo - komiks našich prababiček
Knihu v Československé republice vydalo v roce 1932 nakladatelství Adolfa Synka, Praha VII. Bonzo je malý bílý pejsek s černými skvrnami, který prožívá různé příhody. V knížce je zajímavé, že některé stránky jsou komiksové, jsou na nich básničky, zatímco další stránky jsou opatřeny normálními texty. S Bonzem tam vystupují i policisté, jiná zvířata, chlapec nebo babička. V knize si můžete přečíst řadu různých vtipných příběhů. Jednou se pejsek ocitne na severním pólu, jiný příběh vypráví, jak byl Bonzo poslán do polepšovny. Další příhoda je o tom, jak si Bonzo chce koupit balónek, ale pán mu nerozumí, a tak si ho pejsek vyrobí z pneumatiky. Nám se Bonzo líbil i přesto, že jsme ho našli ve velmi špatném stavu, někdy byly i vytrhané strany. Knihu si děti tedy často četly a prohlížely. Její opotřebený vzhled napovídá, že kdysi bývala mezi dětmi velmi oblíbená.
Johanka Fantysová, Vivien Nečesánková, 8.A+B
Prezidentské přesmyčky
1) motáš guiragre samakyr 2) kvíldu bovodosa 3) varded nebeš 4) michel áha 5) gastuv suhák 6) tonanín ptákocozý 7) vlevá valcha Veronika Pecháčková, 8.B
Znáte mončičáky a tamagoči?
Myslím, že každý z vás už slyšel název TATRA. Je to plastový model nákladního auta, který byl oblíbenou hračkou našich tatínků a dědečků. Tento bytelný plastový náklaďák byl sice původně určený na vození písku na pískovišti, ale spolehlivě uvezl i svého malého majitele. Náklaďák TATRA je populární i dnes a spousta z vás ho možná má dokonce doma. Moje maminka mi vyprávěla, že milovala porcelánové panenky. Ty měly porcelánovou jen hlavu, ale tělíčka byla vyrobena z plastu. K těmto panenkám patřily většinou kočárky pletené z proutí. No a mezi nejoblíbenější hračky patřili „mončičáci“ - možná je také někteří z vás znají. Mají
plyšové tělo, často ve tvaru králíka nebo medvěda, a plastový obličej, chodidla a dlaně. Později bylo velmi oblíbené „tamagoči“ - byl to virtuální mazlíček, o kterého jste se museli starat, hlavně ho krmit. No a když jste vašemu mazlíčkovi nějakou dobu nedali najíst, elektronické zvířátko prostě umřelo a byla „game over“. Hraček bylo ale o dost víc. A víte co? Zeptejte se vašich rodičů, babiček, dědečků a tetiček, jaké byly jejich oblíbené hračky. Myslím, že si rádi zavzpomínají a popovídají si s vámi o svém dětství. Marie Pivoňková, 8.B
15
Stříbro fotbalové reprezentace na MS v Itálii 1934 Jeden z nejlepších úspěchů ČSR. V osmifinále ČSR porazila Rumunsko 2:1. V čtvrtfinále jsme porazili v těžkém zápase Švýcarsko 3:2, v semifinále ČSR už porazila Německo 3:1. A konečně jsme ve finále právě ve finále ČSR bohužel prohrála s Italy 2:1 po prodloužení. Vytrvalec Emil Zátopek Nejlepší vytrvalec ČSR vyhrál 3 zlaté medaile na letních OH 1952 v Helsinkách, což je největší úspěch celé atletiky. A dodnes žádný Čechoslovák nevyhrál v disciplínách, v kterých Emil Zátopek závodil. Sportovnígymnastka Věra Čáslavská Byla to nejlepší gymnastka sedminásobná olympijská vítězka, čtyřnásobná mistryně světa, jedenáctinásobná mistryně Evropy a čtyřnásobná sportovkyně roku Československa. Když spolu s Ruskou Larisou Latyninovou vyhrály obě dvě OH, Věra Čáslavská při ruské hymně svěsila hlavu na protest proti okupaci v roce 1968.
Fotbalisté - vítězové ME z Bělehradu 1976 V semifinále ČSR porazila Nizozemsko 3:1 po prodloužení. Ve finále ČSR porazila v těžkém zápase 3:2 Němce po penaltách. Zlatíhokejisté z Nagana 1998 Cesta za zlatem - ve čtvrtfinále vyřadil český tým Ameriku poměrem 4:1, dalším soupeřem byla Kanada. Kanada už v semifinále byla těžký oříšek, ale Češi stejně vyhráli 2:1 po nájezdech, tým podržel nejlepší brankář celé ZOH Dominik Hašek. Ve finále porazil český tým Rusko 1:0 díky zlatého gólu Petra Svobody, který si poprvé mohl zahrát za svůj národní tým od své emigrace do Kanady. Olympijský vítěz atletického desetiboje Roman Šebrle Roman Šebrle překonal krásnou hranici 9000 bodů, konkrétně získal 9026 bodů. Nikdo ho nepřekonal, až po 11 letech se to povedlo legendárnímu Američanovi jménem Ashton Eaton výkonem 9039 bodů. Dvojnásobně zlatá Ester Ledecká Ester Ledecká vyhrála 2 zlaté medaile na ZOH 2018, ale
získala je v úplně odlišných disciplínách. První medaile byla ve sjezdu a druhá ve paralelním slalomu. Ve sjezdu už se zdálo, že už je o všem rozhodnuto a Ester Ledecké se moc nevěřilo, ale Ledecká vyhrála o 1 setinu sekundy.
různé
Sportovnílegendy
Mikuláš Petráček, 5.B
Osmisměrky
Kam na ryby na Sázavě
Řeka Sázava je dlouhá 225,9 km, je to dost dobré místo pro rybáře, kteří chytají dravce. Moje největší chycená štika měřila hezkých 70 cm. Jedno místo na velké štiky je ve strouze u elektrárny, pod klášterem tam jsou velcí dravci. A kdo je sumcař, tak ať chodí na písčinu nad klášterní jez. Viděl
jsem tam totiž několik sumců přes 140 cm. Jednou jsem šel s mým kamarádem na ryby a chytli jsme překrásného okouna, který měřil 36 cm. Ale taky je tu hodně kaprů. Přestože se já na lov kaprů moc nezaměřuji, největší kapr, kterého jsem tady chytil, měřil pěkných 61 cm. A sice nejsem kaprař, ale i tak bych rybářům poradil, že kapři se dobře chytají nad klášterským jezem. Filip Pokorný, 5.B
Tajenka: Latinské jméno candáta obecného je .... Filip Pokorný, 5.B řešenínajdete na poslednístraně
ČMÁRANICE - školnínoviny ZŠa MŠSázava
kvíz: 1c, 2a, 3b, 4a, 5b, 6c doplňovačka: 100 let republiky osmisměrky: starodávná příroda, Sander lucioperca přesmyčky: 1) Tomáš Garrigue Masaryk, 2) Ludvík Svoboda, 3) Edvard Beneš, 4) Emil Hácha, 5) Gustav Husák, 6) Antonín Zápotocký, 7) Václav Havel
komiks
Ach, to mládí!
ročník V. číslo 4 redaktoři časopisu: Johanka Fantysová, Julie Fialová, Adéla Hejná, Adéla Kalašová, Markéta Kopáčková, Kateřina Košatová, Vivien Nečesánková, Adam Ostrý, Veronika Pecháčková, Marie Pivoňková, Mikuláš Petráček, Filip Pokorný jazyková spolupráce, korektura: Danuše Šimonová šéfredaktor, grafika: Markéta Čechová adresa redakce: příjem příspěvků: Neoznačené fotografie a obrázky pocházejíz archivu školy.
Toto číslo vyšlo 30. 10. 2018