Čmáranice 2019/3 by Čechová Markéta

Čmáranice školní časopis ZŠ a MŠ Sázava

listopad 2019

speciální číslo ke 30. výročí Sametové revoluce

Reportáže - Rozhovor - Anketa - Čtení - Křížovky

aktu alit y

Úvodní slovo Vážení čtenáři, důležitým datem našich soudobých moderních dějin je bezesporu 17. listopad 1989. Změnil nejen životy občanů, ale především nasměroval Československo na cestu, která skončila přeměnou v demokratický stát. V průběhu období od 17. listopadu do 29. prosince 1989 se definitivně zhroutil komunistický režim, Československo se vymanilo ze spárů totalitního režimu, skončila vláda jedné politické strany. V neděli 17. listopadu 2019 si připomeneme třicáté výročí Sametové revoluce a oslavíme stejně dlouhé období svobody, kterou naše republika získala. Toto číslo Čmáranice, které se vám dostává do rukou, je nejen malou připomínkou těchto událostí, ale především velkou ukázkou jednoho z pilířů demokracie – svobodou projevu.

Víte, zda psát sametová nebo Sametová revoluce? Internetová příručka říká, že správné je malé písmeno, ale my s tím nesouhlasíme! Vždyť Říjnová revoluce, Květnová revoluce, Velká francouzská revoluce své velké písmeno mají - proč by ho nemohla mít i naše, celosvětově známá, Sametová revoluce?

Proč jsou v lese domečky? Byli jsme na vycházce, šli jsme na Krkavčí skály na vyhlídku a ke kříži. Ale když jsme dorazili pod vysílač na Vlkaňáku, rozdělili jsme se do tří skupin a šli stavět domečky jak pro skřítky, tak i pro lidi. Následovala jejich přehlídka a potom se už jenom kupovalo (samozřejmě ne za reálné peníze, ale za lístky) a myslím, že se všem moc povedly. Pak jsme šli už jen do školy a potom hybajda domů a paní učitelka i celá třída si konečně odpočinuly.

Šli jsme na kopec a na rozhlednu. Vstupné stálo 20 Kč, na rozhlednu jsme vyšlapali 106 schodů. Byla strašně hezká vyhlídka. Potom jsme šli z kopečka a přitom jsme viděli žábu a veverku. Pak jsme šli ke skále rytířů svatého Václava. Některé děti cestou hledaly houby. Nasbíraly jich plné batohy. Když jsme všichni vylezli nahoru, viděli jsme krásné rybníky

a mlhu. Pršelo, foukal vítr a rozhledna se s námi kývala. Dočetli jsme se, že na Nový rok 2012 v pět hodin ráno začala rozhledna hořet. Ale naštěstí ji hasiči včas uhasili. My jsme měli štěstí a ve zdraví jsme se vrátili domů.

Sešli jsme se v 19:00 před školou, i když někteří přišli o trochu později. Nejprve jsme dali lavice ke stěně, abychom měli místo na spaní. Všichni se ovšem nasáčkovali na sedací pytle z chodby, které jsme přinesli do třídy. Položili jsme hromady jídla a pití na lavice a připravili jsme se na dlouhou noc. Nejdřív jsme si jako tradičně zahráli z počítače pana učitele hru Just Dance. Tu jsme hráli víc než dvě hodinky, a když už jsme byli úplně vyřízení, seskupili jsme pytle do středu třídy a koukali jsme se na horor To. Další naší tradicí je schovávaná. Ti, kdo horor viděli poprvé, moc rádi nebyli,

z nás a ti, které už hledači našli. U schovávané jsme vydrželi takové tři hodiny. Bylo něco málo po půlnoci, a proto někteří už byli dost unavení. Leželi na pytlích a unaveně poslouchali děj okolo (třeba tři lidi se mačkali na jednom pytli). Ostatní, kteří stále unavení nebyli, si sedli do kruhu a hráli flašku (otázka Pravda nebo Úkol). U toho jsme vydrželi asi do čtyř do rána. Potom jsme si jenom povídali a spát jsme šli asi po šesté hodině (ovšem někteří spát nešli vůbec) a v sedm jsme vstávali. Uklidili jsme si věci, srovnali protože - uznejte sami - lavice do původního tvaru a schovávat se ve tmě po celé odešli všechno dospat domů. škole po zhlédnutí hororu je strašidelné. Pokaždé hledali dva

Třeťáci vyjeli do pražské zoologické zahrady 17. září jsme byli v Praze v ZOO. Byla tam celá třída kromě jednoho. Bylo to super. Jeli jsme dvě a půl hodiny. Byli jsme blízko lemurů. Jeli jsme přes Janovice. Viděli jsme opice, gorily, pštrosy, ledního medvěda, lemury, pavouky a hady, želvy a další jiná zvířata. Jely třídy 3.C, 3.A a 3.B, moc mě to tam bavilo. Neuvěříte, co se stalo - Vašek se ztratil. Našli jsme ho u želviček.

aktualit y

Hororová noc ve škole

aktuality

Jak jde dohromady meč a hymna? V pondělí 2. září bylo v tělocvičně vítání prvňáčků. Žáci 9.A a 9.B poté odvedli děti do svých tříd. V úterý 3. září proběhlo v tělocvičně zahájení nového školního roku. Nejdřív jsme přivítali nové žáky - prvňáčky a děti z přípravky. Přivítali jsme také nové učitele - paní učitelku Vozábovou, paní učitelku Kloudovou a pana učitele Kalu. Po přivítání jsme si zazpívali naši školní hymnu a pak nám šesťáci zatancovali naši starou dobrou známou sestavu na písničku Crazy Frog. K nim se pak přidala skoro celá škola. Po hodinu, a proto museli zatančení deváťáci odvedli pracovat rychle. Obkreslit předlohu meče, prvňáčky zpět do svých tříd. vybarvit ho z obou stran a vystřihnout byl pro prvňáčky

27. září měli deváťáci se svými patrončaty z 1.A a 1.B společnou hodinu, ve které vyráběli svatováclavské meče. Na výrobu měli pouze jednu

nelehký úkol. Hlavně když na výrobu máte málo času. Patroni, kteří měli na starost prvňáčky dva, to měli ještě těžší. Jiní deváťáci

se s prvňáčky dohodli, že jednu stranu vytvoří jejich patronče a druhou patron. Byly i případy, kdy si svůj meč chtěl vytvořit prvňáček sám a svého patrona k práci vůbec nepustil. Společně jsme si užili zábavnou společnou hodinu a svatováclavské meče se dětem velmi povedly. Díky paní učitelce Šimonové a paní učitelce Vozábové jsme měli společnou hodinu hudební výchovy s našimi patrončaty. Byla to velká zábava - zpívat s našimi malými kamarády písničky, které jsme si po dlouhé době zopakovali. Prvňáčci nás bedlivě pozorovali a kontrolovali, jestli zpíváme školní hymnu správně. Potom nám říkali, do kolika umí počítat, někteří prý umí počítat i do milionu. Byla to velice zábavná hodina hudební výchovy.

aktualit y - rozhovo r

Ve středu 23. října šla 9.A se svými patrončaty na společnou vycházku. První zastávku jsme si udělali na novém hřišti na sídlišti 9.května. Prvňáčci měli spoustu energie, a proto s radostí lezli na různé prolézačky. Paní učitelka Vozábová si jednu prolézačku sama zkusila. Po hodině, co jsme si hráli, jsme se přemístili na hřiště v Havránkách, kde jsme si zahráli na schovávanou a na babu. Děti z 1.A už byly hodně unavené, protože velmi běhaly. Některá patrončata svým patronům schválně utíkala a způsobovala svým starším kamarádům šoky. Bylo to pěkné, budeme mít hezkou společnou vzpomínku.

Pan řídící nám hrál na housle Žila jsem na venkově. Učila jsem se v malotřídce, kde nás bylo dohromady pět tříd. Měli jsme pana řídícího, kterému bylo asi 80 let a hrál nám na housle, takže to bylo zvláštní. Pan řídící se věnoval hlavně první třídě a starší si pracovali samostatně.

Ano, zatím ano. Je tu příjemný kolektiv. Spíš ne. Chtěla jsem dělat něco úplně jiného, ale tenkrát nebylo lehké se někam dostat. Chtěla jsem ošetřovat cizokrajná zvířata, ale to mi rodiče nedovolili, protože ta škola byla daleko.

K mým oblíbeným patří Pocházím z malé vesnice jasmín, protože krásně voní a u Chvaletic. A slyšela jsem, že protože mi připomíná dětství. je tu pohoda, takže jsem doufala, že tu budu spokojená. Dívám se hlavně na krasobruslení a na hokej.

30. výročí sametové revoluce

Jak jsme učili o 17. listopadu

ýročí 17. listopadu 1939 a 1989 si důkladně připo menula i naše škola. Protože nejde o lehké téma, začali jsme již na začátku října. Postupně všechny třídy druhého stupně se s událostmi spjatými se 17. listopadem seznámily v hodinách zejména občanské výchovy a dějepisu. Aby si tehdejší dobu dokázali žáci lépe představit, využili jsme povedený film Z deníku Ivany A. Zároveň měli žáci za úkol zeptat se svých rodičů či prarodičů, jak oni prožívali dobu Sametové revoluce. V hodinách hudební výchovy se pak naučili některé známé písničky, jako například Náměšť, Bratříčku, zavírej vrátka.

e čtvrtek 17.10. během projektového dopoledne pak každá třída od šestky do devítky připravila interaktivní hodinu pro žáky jedné třídy na prvním stupni, ve které se měli pokusit předat jim to, co se o 17. listopadu dozvěděli. Hodina mohla zahrnovat různé aktivity, např. krátké vyprávění doplněné scénkami, plakát, kvíz, písničky... A v ná sledujících dnech šly všechny druhostupňové třídy na první stupeň „vyučovat“. Pře čtěte si, jak to probíhalo v některých třídách. V pátek 18. října a v pondělí 21. října šla 9.A předvést svůj projekt k výročí Sametové revoluce třídě 5.C a 4.C. Prezentace jsme úspěšně bez problémů zvládli, ovšem přípravy byly o něco složitější. První dvě vyučovací hodiny jsme čerpali informace z prezentací a slov pana učitele Dastycha. Třetí hodinu jsme se rozdělili do skupin. První skupina zpracovala téma Den studenstva v roce 1939, druhá zpracovala události v letech 1948 až 1989, kde zmínila například jméno Jana Palacha, Milady Horákové a dalších. Poslední skupina sepsala informace o 17. 11. 1989. Dvě holky si připravily pro děti kvíz, puzzle a projekt uváděly. Další dvě si vzaly na starost grafickou stránku našich plakátů. Informace jsme měli na poslední hodinu připravené, ovšem holky plakát pořád připravovaly a my museli naše informace sepsat na papírky, které jsme později na plakát nalepili. Nestíhali jsme. V pátek jsme měli hned první

hodinu prezentovat, jenže jsme práci neměli hotovou. Hodinu jsme tedy věnovali jejímu dokončení. Později toho dne jsme naši práci předvedli 5.C. Ve třídě 4.C jsme ji předvedli až v pondělí. Ta nás přivítala písní Anděl od Karla Kryla. Jsme rádi, že se nám podařilo předat informace, které jsme si připravili. Bylo velice těžké vybrat informace, které by nebyly pro mladší žáky těžké na

pochopení. Třída 8.B prezentovala pomocí videí a hudby. Každý žák měl jedno téma. Stačil jim na přípravu den. Třídě 4.B se velice líbil styl jejich prezentování, protože byl odlišný od typické výuky. Sami by si chtěli jednou odprezentovat podobné téma.

Třída 6.A připravila divadlo pro 2.A, jelikož je výročí Sametové revoluce. Pracovali jsme, lepili a vyráběli tak, jako bychom za nějaký výrobek měli dostat nejmíň milion korun. Potom jsme divadlo v pátek 18. října předváděli druhákům. Moc se jim to líbilo, a aby se po zbytek hodiny nenudili, rozdali jsme jim kvízové otázky. Druháci přemýšleli a my jim pomáhali. Pak už jsme jen vyšli a s tankistou Adamem Králem odjeli ze třídy a připravovali se na hodinu fyziky. Ve čtvrtek jsme začali trénovat divadelní hru, psát scénář a děj. Vypadalo to slibně, dokud nezačaly komplikace - lidi nevěděli, co mají říkat a co bude další scéna. Naštěstí se vše podařilo. O den později jsme měli přednášet. Stres nabýval a všichni byli nervózní. Vkročili jsme do třídy a všichni se na nás začali dívat. Hráli jsme a hráli, až nakonec jsme dohráli. Pár chyb tam bylo, ale bylo to naše poprvé. Emoce se dostavily až po nějaké době. Byli jsme šťastní. Povedlo se. Adam a Dan šli napsat text, abychom mohli zahrát menší divadlo o tom, co stalo v Sametové revoluci. Bylo tam, jak demonstranti demonstrovali proti komunistům a jak byl pohřeb Jana Palacha a další události.

No tak ten den uplynul a já jsem řekl: „To si nezapamatuju.“ A nezapamatoval jsem si to. Takže jsem ráno přišel do školy a Dan mi poradil, jaký mám text, a já jsem si ho radši napsal.

První den jsme začali připravovat pistole, to u nás dělaly dvě holky a dva kluci. „Kluci, Dopadlo to dobře, scénky byly vytvoříme tank, aby děti po- dobrý a děti se smály a o to nám chopily ty ruské vojáky,“ řekl šlo. Adam. Takže skoro všichni kluci vyráběli tank. Já a moje kamarádka jsme měly na starosti pla- Divadelní hra sklidila velký kát a transparenty. úspěch. Děti jásaly, hlavně když jsme ukázali tank!

Když došlo na kvíz, jeden kluk řekl: „Já chci ten tank!“ Zasmáli jsme se, ale dát jsme mu ho nemohli - bude na výstavě. Děti věděly skoro vše a říkaly, že se jim to líbilo a že chtějí ještě, ale my už jsme museli jít. Dnešní den byl skvělý a moc jsme si ho užili.

30. výročí sametové revoluce

Třída 6.A předváděla revoluci

30. výročí sametové revoluce

Svoboda, volnost, vlastní názor Co pro tebe znamená svoboda?

Pro mě je to to, že můžu vyjádřit svůj názor, aniž bych za to byla potrestána. To, že si vlastně (v rámci možností) můžu dělat, co chci a kdy chci. Zkrátka pocit volnosti. Můžu si dělat, co chci. Můžu si rozhodovat o všem. Že mohu říct svůj názor. Že až budu dospělá, nikdo mi nebude rozkazovat. Mít prostor pro osobní život. Neměla bych žádné hranice. Svoboda znamená být volný, dělat si, co chci. Moct cestovat bez omezení, vyjádřit svůj názor na určitou věc a nebýt za něj potrestána. Znamená pro mě volnost. Můžu dělat to, co mě baví, a to, co chci dělat. Od 18 let můžu volit. Vlastní rozhodnutí.

Co byste dělali, kdybyste byli nesvobodní?

Nemohla bych cestovat do zahraničí, poslouchat zahraniční hudbu nebo číst cizí knížky. Nemohla bych projevit názor na veřejnosti. Musela bych dělat to, co mi nadiktují. Nemohla bych se věnovat věcem, co mě baví. Mohl bych dělat jen to, co mi ostatní řeknou. Nesměla bych projevit názor proti komunismu, jelikož ještě nejsem plnoletá, tak bych to tolik neprožívala. Musela bych poslouchat ostatní, jen ne sebe. Nemohla bych se volně pohybovat. Měla bych omezený prostor pro osobní život. Měla bych přísná pravidla. Všichni by mi rozkazovali a to nemám ráda.

a projektový den navázala ve škole výtvarná a literární soutěž na téma Sametová revoluce. V hodinách výtvarné výchovy děti kreslily a malovaly, v hodinách českého jazyka zkoušely napsat příběh nebo úvahu na téma Svoboda. Výtvarných prací se sešlo opravdu hodně a veřejnost se na ně mohla podívat na výstavě konané 18. listopadu v prostorách školy. A jak to dopadlo? Výtvarná soutěž

LIterární soutěž

Jan Kroupa, Radka Barešová, Anna Horáková, Ondřej Jindrák, 5.A (společná práce, nejvíc hlasů poroty dělené 1. místo) Daniel Přenosil, 5.C (nejvíc hlasů poroty - dělené 1. místo) Jolana Štědrová, 4.C Kilián Vít, 4.C Hana Gaborová, 5.B Markéta Pašková, Rozárie Kyselová, 3.B (společná práce) Denis Rezek, 4.C Jan Šindelář, 4.C Daniel Laštovka, 2.A Adéla Hejná 9.A (nejvíc hlasů poroty) Adéla Richterová, 8.B Jan Prokop, Hugo Vít, 6.C (společná práce) Jana Kovaříková, 9.B Eva Panušková, 6.B Anna Novotná, Anna Drobková, 6.B (společná práce)

1. místo - Jan Prokop, 6.C dělené 2. místo - Matěj Skala a Hugo Vít, 6.C 1. místo - Ilona Chládková, 8.B 2. místo - Dominika Pohořalová, 8.B 3. místo - Michal Voják a Mikuláš Vít, 8.B 1. místo - Kateřina Košatová, 9.A 2. místo - Jan Fiala, 9.A 3. místo - Martina Havlíčková, 9.A Nejlepší výtvarné a literární práce si můžete prohlédnout a přečíst v tomto čísle Čmáranice.

30. výročí sametové revoluce

soutěž na téma Sametová revoluce

30. výročí sametové revoluce

Květiny a policejní pendreky

ak mohla 17. listopad 1989 prožívat obyčejná holka? Jaké to může být - ocitnout se v davu a čelit policistům? Redaktorka Katka si to zkusila představit a napsat jako příběh. Byl pátek 17.listopadu 1989 a já jsem šla domů. Když jsem došla na ulici Albertov, zarazila jsem se. Přede mnou stálo několik stovek lidí. Nedalo mi to a musela jsem si počkat, co se bude dít. Co jsem pochopila z rozhovorů mezi lidmi, spíše tedy studenty, tak toto mělo být shromáždění k 50. výročí uzavření českých vysokých škol nacisty a připomínka na úmrtí Jana Opletala, kterého nacisté tehdy zabili. Kolem čtvrté hodiny odpoledne demonstrace oficiálně začala. Když jsem se rozhlédla, tak jsem zahlédla různé transparenty jako např.: ,,Studenti všech fakult, spojte se”, ,,Nechceme násilí” nebo ,,Přestaňte bít studenty”. Na úplném začátku vystoupila jako první nějaká Monika Pajerová, která přivítala všechny demonstranty a sdělila nám, jaký bude program. Pak začal mluvit Josef Šárka, prý účastník pohřbu Jana Opletala. Ve svém projevu nás pan Šárka velice povzbuzoval. Stála jsem a poslouchala. Tu najednou do mě někdo vrazí. „Jano!” zvolala jsem na svou kamarádku, když jsem se jí podívala do tváře. „Co tu děláš?!“ „Já? No jdu přeci na demonstraci. Zaslechla jsem o ní ve škole, a tak jsem se musela zúčastnit.“ Ještě několik lidí mělo projev a z davu se ozývala hesla jako „Jakeš ven!“ a „Svobodu!“. Následně byla i minuta ticha za padlé studenty v roce 1939. Asi ve tři čtvrtě na pět pořadatelé vyzývali dav, abychom se přesunuli na Vyšehrad. A i když někteří chtěli jít rovnou na Václavské náměstí, šlo se na

ten Vyšehrad. U Vyšehradského hřbitova bych řekla, že nás bylo už tak deset tisíc. Někteří studenti šli zapálit svíčku básníku Karlu Hynku Máchovi. Pak jsme začali zpívat československou hymnu. Tady končila oficiální část demonstrace, potom jsme se vrátili do ulice Na Slupi. Co jsem zaslechla, tak někteří lidé chtěli jít Vyšehradskou ulicí přes Karlovo náměstí do centra Prahy. Tam ale už stáli policisté v bílých helmách. Začali jsme se na sebe mačkat. Pak jsme si ale sedli na zem a začali jsme volat: „Máme holé ruce!“ Následně jsme začali „mluvit“ i na policisty: „Pojďte s námi! Taky jste Češi!“ Asi po půl hodině se dav dal opět do pohybu. Procházeli jsme Plaveckou ulicí na nábřeží. To bylo celé zaplněno lidmi. Když jsem se rozhlédla kolem

sebe, uviděla jsem, jak lidé z domů na nás mávají. Samozřejmě že jsem nebyla jediná, a tak jsme jim všichni odpověděli: „Češi, pojďte s námi!“ Někteří se přidali. Procházeli jsme kolem Národního divadla, ze kterého na nás mávali i někteří herci. My jsme opět začali říkat některá hesla. „Svoboda umělcům!“, „Svoboda kultuře!“ či „Ať žije pan Kemr!“ Měli jsme namířeno na Václavské náměstí, ale když jsme došli k obchodnímu domu Máj, zastavili jsme se. Lépe řečeno, stáli tam policisté a ti nás obklíčili. Koukla jsem kolem sebe a viděla, že jsou zavřené postranní ulice. Pravděpodobně nás chtěli zastavit. Přední řady demonstrantů si začaly sedat na zem, tudíž i já s Janou. Někteří z nás zapálili svíčky,

vkrádá se, šíří se, plyne každým dnem v mysli neustále

Odvaha neskutečná, obdivuhodná

bojuje, roste, vítězí při revoluci v každém z nás hrdě

Změna nečekaná, velká

překvapuje, udivuje, obrací ve společnosti pokaždé nadějně

a tak mezi námi a policisty vznikl prostor, který vyplňovaly ty svíčky. Uviděly jsme pak, jak některé dívky chodí k policistům a zasunují jim květiny za štíty. „Chcete taky jednu?“ zeptala se nás nějaká slečna vedle nás a nabízela nám každé jednu kytičku. Sebraly jsme odvahu, vzaly jsme si je a šly jsme k policistům. Když jsem před jedním stála, koukla jsem mu do očí. Bylo dost těžké v nich něco vyčíst. Nebyla jsem si jistá, jestli je tam dobrovolně, nebo by byl radši na naší straně. On však strnule stál a ani se nehnul. Mému pohledu se vyhnul a já jsem mu zasunula květinu za štít. Pak jsem se vrátila zpět mezi demonstranty. Po nějaké době jsme opět začali říkat hesla jako: „Máme

holé ruce!“ nebo „Nechceme násilí!“ Bylo kolem osmé hodiny večer, když jsem se koukla na hodinky a uslyšeli jsme první výzvu k opuštění prostoru. Začali nám vyhrožovat násilím a psy. Jenže ty chytrouni nám uzavřeli všechny východy, tak jak jsme měli odejít?! Začali jsme zpívat státní hymnu a následně i píseň „Ach synku“. S Janou jsme se pokusili odejít, ale vážně nebylo kudy. Lidé začali vykřikovat: „Masaryk!“, „Havel!“ „Dubček!“ A pak to začalo. Co jsem zahlédla, tak některé demonstranty naložili do autobusů, kterými je pak odváželi pryč. V davu zaznělo ještě: „Nechte nás odejít!“ Policisté do nás začali mlátit pendreky. Rozhlédla jsem se a

uviděla, jak někteří lidé vchází do domů. A tak jsem popadla Janu za ruku a křikla na ni: „Poběž!“ Nakonec jsme se tedy ocitly v jednom bytě u moc milých lidí, kteří nám poskytli úkryt a ošetřili nám rány, které nám způsobili policisté. Nebyly jsme tam s Janou jediné, bylo tam dalších asi pět lidí, kteří potřebovali pomoci. Byl to celkem masakr. My s Janou jsme dopadly ještě dobře. Dostaly jsme jen pár ran pendreky, zatímco jiní měli třeba zlomeniny nebo je odvezli těmi autobusy. A pak začala revoluce.

30. výročí sametové revoluce

Strach mocný, vtíravý

30. výročí sametové revoluce

O svobodě Svoboda je pro naši generaci život od malička. Nezažili jsme totalitu, žijeme v jiné době. Naši rodiče či prarodiče to zažili, proto mají větší úctu ke svobodě. Jelikož zažili komunismus, mají větší disciplínu a lepší chování. My jsme nikdy nebyli omezováni přísnými pravidly, a proto je to na nás poznat. Máme velmi rozdílné myšlení o svobodě. Svoboda je podle mě z jedné stránky lepší a lehčí život. Na

druhou stranu musí mít naše chování nějakou rozumnou hranici. Svoboda je dobrá PRO nás, ale nechrání náš PŘED námi. Ty teroristické atentáty a války jsou díky svobodě. Nejsou už sice omezovány dobré záměry, totéž ale platí i o těch zlých. Teď může přijít otázka: Je lepší být omezován v dobrých i špatných věcech, či nebýt omezován ani v jedněch? Nelze být omezován ve špatných

věcech a zároveň povolovat ty dobré. Je to věc názoru. Dnes není problémem jet do zahraničí, volit si vládu nebo si pouštět americké rádio. Některé z těchto věcí však přinášejí i skryté riziko, kterému bylo bráněno totalitou. Pro mě je spíše lepší svoboda.

sametová revoluce „Dne 17. listopadu 1989 šlo hodně lidí bojovat za svobodu do ulic. Všichni hlasitě křičeli, aby mohli prosadit svůj názor, ale po hodině toho rámusu ani po dvou nebyl znát žádný rozdíl. Spousta z nich dostala pár ran obuškem. Bylo to bláznivé a riskantní, ale všichni jsme věděli, že pokud se nám to povede, tak to bude mít velký a pozitivní vliv na občany této země, na který bude spousta z nás vzpomínat i za desítky let, a budou se o nás učit. Jestli se nám to povede, tak to bude

báječné.“ Ano, přesně nějak takhle určitě uvažovali před těmi třiceti lety. Nejspíš by to spousta z nich vzdala, kdyby věděli, že to je zbytečné. Taky bych chtěla být v té pozici. Ti studenti museli být strašně silní a odvážní. Když nad tím teď přemýšlím, napadá mě pár otázek. Co by teď bylo, kdyby výsledkem demonstrace nebylo zrušení koumunismu a kdybychom nebyli svobodná země? Musím říci, že jsem ráda, že nemusím

stát strašně dlouhou frontu na pár pomerančů, že jsme svobodná země, že můžu říct svůj názor, i přestože se někomu nemusí líbit, že když budu chtít s rodinou vyrazit na výlet do zahraničí, tak nemusíme někde žádat a čekat na povolení. Neměnila bych. Jsem ráda, že to je tak, jak to je.

13 lovo svoboda je velmi důležité. Možnost říkat si, co chceme, neexistence cenzury a olba vlastního prezidenta - tyto tři věci jsou pro mě důležité, když se řekne slovo svoboda. bčas mne napadne, co by se stalo, kdyby znova nastoupili komunisti? olelo by to náš národ? Nebo bychom se měli líp? bčané by možná ze začátku nadávali, ale také by si možná uvědomili, že se měli líp. očasný komunismus by podle mne pomohl dnešní mládeži k tomu, by porozuměli svým rodičům či prarodičům, když řeknou, že svoboda je lepší.

30. výročí sametové revoluce

S V O B O D A

30. výročí sametové revoluce

Jaké máte vzpomínky na 17. listopad?

edaktoři Čmáranice si samozřejmě 17. listopad 1989 nepamatu jí, ale jejich rodiče nebo prarodiče ano. Zeptali jsme se jich tedy, jaké jsou jejich vzpomínky na dobu Sametové revoluce.

po příjezdu jsem zapnula Většinou to byly maminky, televizi, a tak jsem zjistila, co tatínkové, babičky a se vůbec dělo, když jsem dědečkové, ale i dospělí ze seděla v divadle. Při školy. A jaké byly jejich pomyšlení, že jsem kousek od odpovědi? místa, kde se to všechno odehrává, jsem byla ráda, že vůbec dorazila domů. U maminek s tatínky to byl jsem Poté mi proč jsme věk kolem 10 až 23 let. cestou z došlo, divadla potkávali U našich babiček a dědečků jednoho antona (policejní bylo věkové rozpětí mezi 25 až to - pozn. red.) za druhým.“ au43 roky. „V práci - ve sklepních prostorách v šatnách bylo rušno, což obyčejně nebývalo. „Když jsem byl na internátě. Během dne se likvidovaly Ve zprávách v televizi.“ dokumenty milicí a straníků. „Z rozhlasu.“ Jejich dokumenty se nosily do „Z rádia.“ aut, která je odvážela pryč. „Přesně tu noc, kdy se to V rozhlase jsme později všechno odehrávalo, jsem se slyšeli, že se v Praze tvoří vracela z divadla na Karlíně a

demonstrace.“ „Na chalupě v Drahňovicích, dozvěděla jsem se o tom v rádiu.“ „Rádio - stanice Svobodná Evropa, v noci ze 17. na 18. listopadu.” „Odpoledne v pátek 17.11. jsem šel z Hlavního nádraží na fakultu ČVUT a nemohl jsem přejít přes Václavské náměstí, protože bylo plné lidí.” „Od člena Plastic People, jmenoval se Jiří Kabeš, a já jsem se to dozvěděla od jeho manželky, která se mnou pracovala jako aranžérka. A ta byla účastnicí oné demonstrace na Národní třídě.“

Někteří našli rozdíly: „Například na Staroměstském náměstí nebylo možné zajít si na vánoční trhy.“ „Trávení času o Vánocích bylo stejné. Jedli jsme kapra a rybí polévku, chodili jsme se dívat na jesličky… Dárky jsme dostávali všichni, ale byly o něco praktičtější. Např. košile, sáňky, stolní hry…“ „Nelišily se ničím, dodržujeme půst, abychom viděli zlaté prasátko, připravujeme tradiční štědrovečerní večeři (rybí polévka, smažený kapr s bramborovým salátem, štrúdl a vánoční cukroví), zpíváme vánoční koledy a posloucháme Rybovu mši vánoční, někdy chodíme do kostela na půlnoční mši. Dárky si moc nedáváme, jsme

rádi, že se sejde rodina pohromadě.“ „Slavily se úplně stejně. Akorát před revolucí se chodilo do ulic dívat se na výlohy zdobené vánočními dekoracemi. A ty první Vánoce se zapalovaly svíčky a dávaly se do oken kvůli revoluci v Rumunsku, při které zemřela spousta lidí, a pak odsoudili jejich pana prezidenta k trestu smrti a společně s jeho manželkou je zastřelili v přímém přenosu.“ A někteří se shodli na jednom: „Nelišily se vůbec v ničem.“

„Stály se hrozné fronty hlavně na ovoce, maso, ale také na toaletní potřeby.“ „Víc jsem věřila, že se budeme mít lépe. Bylo dobře, že se lidi, co emigrovali, mohli vrátit.“

30. výročí sametové revoluce

Některé zážitky jsou opravdu nezapomenutelné. „To, že se vůbec něco takového stalo.“ „Boj.“ „Modlitba pro Martu.“ „V práci většina lidí už měla dost pokynů typu nezdržovat se na toaletách, dělat přesčasy, chodit po svačině přesně na pracoviště. Lidé, kteří nepatřili do strany, byli donucováni více pracovat s přesčasy.“ „Všichni lidé, kteří se radovali ze znovu získané svobody, se na sebe usmívali, navzájem si pomáhali a nikdo se nemračil.“ Ale našly se i takovéhle dojmy: „Žádný silný zážitek jsem neměl.“ „Nic.“ „Moc si z toho nepamatuji.“ „Nemám žádný silný zážitek.“

čtení

Lepší je být ve školním sklepě Celé prázdniny jsem byla ve školním sklepě. Byla jsem tam zavřená, zatímco si mí majitelé běhali venku a užívali si letních dnů. Chápete to? Dva měsíce bez hnutí ležet na stole s mými sestrami. Mé sestry byly rok od roku ošklivější. Byly potrhané, polité a jejich desky se přes rok změnily k nepoznání. Jen já jsem měla vždy štěstí a můj majitel se ke mně choval, jako bych byla nejcennější poklad. Pokaždé mě chránil průhlednou fólií, která mě dokonale chránila před jeho svačinou. Až jednou... Zazvonilo. Po dvou měsících konečně zazvonilo na hodinu. Už mě z toho ležení na stejném místě bolely desky. Když si pro nás přišla skupina dětí, nemohla jsem se dočkat, kdo bude můj nový majitel. Položili mě na lavici, můj majitel mě ani neotevřel, aby se na mě podíval. Dokonce si mě ani nepodepsal! Hodil mě do tašky a já jen doufala, že si mě prohlédne doma. Nic. Uplynul týden a já ležím v jeho pokoji na stole bez obalu. Ani mě neotevřel! Dočkala jsem se až za pár dní, kdy mě neohrabaně hodil do školní tašky spolu s mými dalšími kamarádkami. Všechny jsme na tom byly stejně. Učebnice matematiky byla politá, přírodopis potrhaný a o chemii bych radši nemluvila. Chudinka měla na některých

stránkách nevhodné nápisy nebo obrázky. Začala jsem se bát. Tohle mě čeká také? Tři měsíce uplynuly od doby, kdy jsem vypadala jako jako nová. Ale teď? Nejradši bych zůstala ve školním sklepě. Můj majitel Adam mě už stihl polít sladkou Coca-Colou. Za co se ale stydím nejvíc? Přinesl si do školy nenakrájený salám a nůž a moje maličkost mu posloužila jako kuchyňské prkénko. Na deskách mám teď jizvy od nože. Další tři měsíce byly pryč. Adam mě párkrát nuceně otevřel, protože měl nepříjemný rozhovor s rodiči o jeho známkách. Jen seděl a propaloval mě nenávistným pohledem. Můžu já snad za to,

že si hraje hry na mobilu a nevěnuje se škole? Konec roku je tady! Díkybohu. Byla jsem opravdu jiná než na začátku roku. Zničená. To slovo stačilo pro moji definici. Adam mě nesl k učitelčinu stolu na závěrečnou kontrolu, ale myšlenkami byl u svých mobilních her. Učitelka se na mě zamračila, na desky mi nakreslila černý kříž a odložila mě na hromadu knih na recyklaci. Co teď se mnou bude dál?

17 Hopsálkova kamarádka Bambulka. „Promiň, že jdu nevhodně, ale neviděl jsi tady někde moje mrkvičky?“ řekla Bambulka. „Ano, jsou na stole,“ řekl Hopsálek a usmál se. Bambulka vešla do kuchyně a najednou vidí žlutou mrkev. „Hopsálku,“ vykřikla, „jasně jsme si slíbili, že se vždy budeme rozdělovat,“ řekla. „Promiň, Bambulko,“ řekl zajíček, zastyděl se a podělil se. Mrkvička byla dobrá a všem chutnala. Od té doby už Hopsálek dodržel svůj slib, že se vždy rozdělí.

Ema má moc ráda zvířata, ráda se o ně stará. Ema dneska našla pejska jménem Amy. Tak s ním šla domů a ukázala ho mamince a ta jí řekla, že pojedou k veterináři. Na veterině řekli, že Amy není nemocná. A tak si Ema vzala Amy domů a na zahrádce udělaly boudu. Druhý den si měla vzít Ema do školy nějaké domácí zvíře, Ema si tedy vzala Amy. Představila ji ve třídě a vyprávěla, co se jí přihodilo.

Margotka

čtení

Zajíček Hopsálek se vždycky dělí o svoje mrkvičky a kamarádi taky. Sliby dodržují a před pár lety si slíbili dodržení slibu. Jednou, když běžel domů, zakopl o nějakou žlutou věc. Hopsálek se zvedl, oklepal se, podíval se za sebe a najednou vidí žlutou mrkev. „U všech zaječích mrkviček, to je žlutá mrkev,“ řekl Hopsálek. Hopsálek ji zvedl a vykřikl: „Musím to hned ukázat svým kamarádům!“ Ale pak si řekl: „Proč bych se s nimi měl rozdělit, našel jsem ji, tak je moje.“ Hopsálek utíkal domů, aby se nemusel rozdělit. Když byl doma, dal si žlutou mrkev na stůl. Vtom ale někdo zaklepal na dveře. Hopsálek přihopsal a otevřel dveře. Za nimi stála

sport

Sebeobrana, která se vám může hodit

Ukázka trvala cca 15 minut. Dětem bylo předvedeno, co je náplní bojového umění a co by se případně učily. Ukázali nám nejzákladnější sestavu SaguMakgi a pak trochu složitější sestavu WonHyo tul. Potom nám ukázali tříkrokové souboje a také boj Matsogi. Taekwon-do založil generál ChoiHong-Hi v roce 1955. Před založením Taekwon-da generál ChoiHong-Hi cvičil Tekkyon a karate, které si trochu zkusíte na soustředěních. Také vás naučí sebeobranu, která se dá použít i na ulici, a dozvíte se

něco o Koreji. Jestli se chcete přijít podívat a něco si vyzkoušet, přijďte v pondělí od 17:00 do 18:15 nebo v pátek od 17:00 do 18:00 do školní tělocvičny.

Kometa Brno vs HC Verva Litvínov Byl to úžasný zápas, puk lítal z jedné strany na druhou a nejdříve od Komety schytal pár ran litvínovský brankář Jaroslav Janus. Potom zase Litvínov střelil, bohužel neúspěšně, na komeťanského brankáře Vejmelku. Najednou v deváté minutě dal gól komeťan Hruška, ale jako by se Litvínov naštval, protože za dvanáct sekund do komeťanské branky vlítnul gól od Litvíňáka Gerháta a potom už to nebylo moc zajímavé. Ve druhé třetině opět v deváté minutě dal gól litvíňák Myšák, ale než se z toho Kometa vzpamatovala, byl konec druhé třetiny. Ve třetí

třetině se Kometa bila jako lev, ale nestačilo to a Litvínov porazil Kometu Brno 2:1. Jaroslav Janus chytil 36 ran a komeťanský brankář Vejmelka 26 ran. I když v Litvínově je malý a starý stadionek, bylo tam 5 976 diváků a z toho byla většina Komeťanů. Byl to skvělý zápas, a aby to nebylo komeťanům tolik líto, můžeme čtenářům prozradit, že Litvínov potom podlehl Pardubicím.

Probíhá to následovně: Když nám paní učitelka otevře, jdeme se převléct dolů do šaten, pak jdeme nahoru do tělocvičny. Nejdřív se proběhneme a dáme rozcvičku, abychom pak neměli natažené svaly a aby nás skoro nic nebolelo. Procvičujeme si naši zručnost s míčkem a s hokejkou, následně si procvičujeme střelbu na bránu a kličky s míčkem. Po tréninku si vždy dáváme nějaký ten „zápas“. Je nás tam celkem hodně, a proto jsme většinou rozděleni do čtyř družstev. Nezáleží na tom, kdo vyhraje, ale na tom, aby nás to bavilo.

Luštění

PRO NEJMENŠÍ

Flíček a podzim Byl jednou jeden

jménem

Flíček. Měl rád podzim a nejvíc na tom miloval

. Pak měl ještě rád , protože v tom běhal jak

splašený do

. A chytal .

A. Burger, J. Fantysová, J. Fialová, H. Gaborová, A. Hejná, T. Horáková, L. Jarolímová, A. Kalašová, M. Kopáčková, K. Košatová, N. Koubová, O. Kříž, L. Kubínová, V. Mádlíková, J. Matoušek, T. Míšková, Š. Mrázová, V. Mrázová, I. Pačesová, E. Panušková, D. Pohořalová, N. Racková, A. Samcová, M. Švehlová, L. Vanková, S. Vavříková Danuše Šimonová Markéta Čechová Toto číslo vyšlo 18. 11. 2019