Socializing Tourism. PŘÍRUČKA Pro propagaci a popularizaci vzdělávací činnosti by CEFAL

WP5 Shrnutí vzdělávacího modelu a certifikačního systému

PŘÍRUČKA Pro propagaci a popularizaci vzdělávací činnosti

Redakce: Pestalozziho nadace

Členové Leonardo Partnerství SOCIALIZACE CESTOVNÍHO RUCHU (So.To.) CEFAL – Emilia Romagna, Centrum odborného vzdělávání (Itálie) www.cefal.it KEK Z-Invest, Centrum odborného vzdělávání (ŘECKO) http://www.zinvest.gr Územně správní jednotka Rhodos, státní správa (ŘECKO) http://www.rhodes.gr Observatoř pro sociální ekonomiku (OeS), Sdružení pro sociální ekonomiku (ŠPANĚLSKO) http://www.oesolidaria.org Fare Comunità soc. coop, Organizace pro sociální ekonomiku (ITÁLIE) http://www.farecomunita.com Univerzita Malta, Institut pro cestovní ruch, cestování a kulturu (MALTA) http://www.um.edu.mt DOT, Dolnoslezská turistická organizace, regionální turistická organizace (POLSKO) http://www.dot.org.pl Pestalozziho nadace, Centrum odborného vzdělávání (RUMUNSKO) http://www.pestalozzi.ro Přidružení partneři: Scuola Centrale Formazione, Národní sdružení Center odborného vzdělávání PA Group, Platforma udržitelného místního rozvoje pro místní správu http://www.pagroup.it O projektu: Website: www.socialtourism.eu E-mail: leonardo.soto@cefal.it

POZNÁMKA: Obsah této závěrečné zprávy nevyjadřuje oficiální názory Evropské unie. Odpovědnost za informace a názory uvedené v publikaci je zcela autorská. OBSAH

Projekt SoTo

Stav vědomostí: vzdělávání v sociální turistice, kompetence a vzdělávací potřeby

Obsah a metodologie vzdělávacího programu

Výsledky pilotního kurzu školení

Příklady experimentů

Proces certifikace

Závěry a doporučení

Zásluhou projektu SoTo je rovněž jasná definice, co to je Cestovní ruch – schválně jsem použil velké písmeno C, abych ukázal, že se jedná o misi: má své zásady, poskytuje znalosti o cestovním ruchu a hluboké pochopení lidského aspektu v cestovním ruchu – jako cestovatele | 4 a hosta, jako společnost nebo jedince. Všeobecný cestovní ruch a zejména Cestovní ruch pro všechny může a musí být hnací silou rozvoje Evropy, jakož i perspektivou zaměstnanosti: bude reálnější, pokud úroveň profesionality a možnosti networkingu budou větší. Fabrizio Pozzoli Místopředseda ISTO (International Social Tourism Organization) – Mezinárodní organizace sociální turistiky Projekt SoTo SoTo je projektem financovaným Evropskou komisí v rámci programu Life long Learning Programme – Leonardo Da Vinci a je akronymem SOCIALIZACE CESTOVNÍHO RUCHU, jejíž misí je naplnění Deklarace z Manily zformulované Světovou turistickou organizací v roce 1980: „učinit cestovní ruch dostupný pro většinu obyvatel, včetně mládeže, rodin a seniorů, a současně přitom poskytnout výjimečnou hospodářskou příležitost“. Hlavním cílem projektu je příprava integrovaného programu školení pro subjekty sociální turistiky a rozšířit vědomosti týkající se sociální turistiky u všech zaangažovaných osob. Projekt věnuje mimořádnou pozornost spolupráci mezi různými subjekty ze sektoru cestovního ruchu a rozvíjí potenciál sítě na lokální úrovni, mezi operátory z oblasti cestovního ruchu a podnikateli z oblasti sociální ekonomiky. Z tohoto projektu těží hlavně turisti, kteří jsou vyloučeni z cestovního ruchu. SoTo je mezinárodním projektem, implementovaným konsorciem vytvořeným z veřejných a soukromých subjektů, včetně čtyř center odborného vzdělávání, vysokých škol, místních orgánů a regionální turistických organizací pocházejících z Itálie, Španělska, Řecka, Malty, Polska a Rumunska. Popis projektu Projekt SoTo rozvíjí vzdělávací procesy, které budou zdokonalovat a posilovat dovednosti touroperátorů (nejen hotelů a malých a středních podniků) a zaměřuje se na sociální turistiku, aby umožnil širší skupině, nejen postiženým osobám a seniorům, lepší dostupnost cestovního ruchu pro dosažení udržitelnějšího rozměru sociální turistiky, což nakonec všem umožní využívat nabídku sociální turistiky. Projekt SoTo vyškolil operátory pro propagaci sociální turistiky v souladu s novou vizí se sociálním a turistickým přístupem.

Adresáti Školení jsou určena pro stanovenou cílovou skupinu, pro touroperátory ze ziskových a neziskových sektorů a pro osoby pracující ve státních a soukromých cestovních kancelářích pro příjezdový cestovní ruch. Oni jsou přímými adresáty projektu. Konečnými adresáty jsou turisti, včetně vyloučených/znevýhodněných. Postižené osoby, | 5 senioři, velké rodiny, mládež, nezaměstnaní, široká veřejnost, tzn. všichni, kdo si nemohou dovolenou / turistické výlety dovolit s ohledem na rozmanitá omezení.

Cíle projektu: • rozšíření vědomostí týkajících se sociální turistiky u osob, které pracují v rámci projektu; • vytvoření sítě na lokální úrovni mezi touroperátory a podnikateli v sociální sféře; • nalezení nového způsobu propagace cestovního ruchu v době hospodářského poklesu, kterého jsme svědky. Tyto cíle byly dosaženy zejména díky následujícím opatřením: • Průzkum v oblasti sociální turistiky • Navržení způsobu školení a certifikace systému pro operátory sociální turistiky • Implementace vzdělávacích opatření v zemi každého partnera • Popularizace výsledků těchto opatření a angažovanost dalších organizací. Inovativní charakter projektu Na evropské úrovni, během mnoha pokusných fází a průzkumů, které byly zrealizovány, se projekt zaměřil na jev, který silně působí na ekonomickou a sociální sféru. Uspořádané akce byly zaměřeny na vzdělávání a školení z oblasti sociální turistiky, a to hlavně pro ty, kteří plánují založení podniku v sektoru cestovního ruchu, a pro osoby, které přispívají k jejich rozvoji. Z tohoto důvodu SoTo může být vzdělávacím modelem, obsahujícím různé aspekty – od technických po relační. Kurz byl adresován podnikatelům a sociálním subjektům, což byl jeden z inovativních aspektů. Integrovaný kurz tréninků pro sociální turistiku SoTo byl věnován rozvoji kompetencí, plánování individuálních služeb, přizpůsobení požadavkům návštěvníků a udržení všech osob vyloučených ze sociální turistiky. Jiným aspektem, který je třeba zohlednit, je přechod od marketinku k societingu. Podle profesora Bernarda Covy societing zkoumá novou produktivní funkci spotřebitelů, jejich schopnost vytvářet společenské souvislosti a symbolické okolní zboží, což se promítá do generování hodnoty podniků a propagace společné a významné vize lokálního rozvoje.

Stav vědomostí: vzdělávání v sociální turistice, kompetence a vzdělávací potřeby Průzkumy se především soustředily na celkový obraz sociální turistiky v Evropě a shromažďování řešení a zkušeností, a následně, prostřednictvím studijních návštěv |6 organizovaných v jednotlivých zemích, na výměnu vědomostí z oblasti sociální turistiky mezi různými subjekty. Sociální turistika: požadavky Sociální turistika byla uznána za součást sektoru cestovního ruchu v mnoha evropských zemích, přesto existují rozdíly týkající se důrazu a praktického směru (McCabe, Minnaert a Diekmann (2012: 1)). Byla to největší výzva průzkumů SoTo: „úroveň dovedností: vzdělávání v sociální turistice, kompetencích a vzdělávacích potřebách“, prováděné pracovníky University na Maltě, Institutu pro cestovní ruch a kulturu (Malta). [Výsledek průzkumů: Working Package 2 in SoTo.] Cílem průzkumů bylo vytvořit základy pro rozvíjení vzdělávacích procesů, které mají zlepšit a rozšířit dovednosti touroperátorů, aktivně působících v sociální turistice pro postižené osoby a seniory. Navíc to mělo ovlivnit šíření udržitelného rozvoje sociální turistiky. Cílem projektu LPP „Integrovaný kurz školení pro sociální turistiku“ je obrácení pozornosti na roli, jakou může hrát sociální turistika v evropské ekonomice a v sociálním životě v době aktuální hospodářské krize. Riziko je odvozeno od rostoucích hospodářských omezení, přičemž cestovní ruch se může stát luxusním produktem pro většinu Evropanů. Klíčovým prvkem tohoto inovativního projektu je generování základů pro potřeby evropských rámců a jejich propagace jako nedílné součásti budoucího odborného vzdělávání. V souvislosti s tím, že cílem projektu je rozvinutí integrovaných kompetencí, přizpůsobení technických dovedností s relačními/sociálních dovedností, tak aby byly zajištěny příslušné služby pro různé typy klientů/hostů, a to prostřednictvím vzdělávacích kurzů organizovaných díky spolupráci touroperátorů s organizacemi sociální sféry. Během takových kurzů bude mít hlavní roli podpora rozvoje kompetencí v individuálních plánech vztahujících se k aktuálním požadavkům klientů. Služby, tzn. průvodci, zdravotní péče, komunikace a mobilita, tvorba a realizace akcí, musejí být dodávány jako doplněk z trhu od občanské společnosti a měly by sloužit k posílení a rozšíření turistické produktové nabídky uvnitř území. V souvislosti s cíli projekt SoTo předpokládá vytvoření příznivých podmínek pro sociální turistiku ve všech regionech, které se projektu zúčastňují, zejména díky tvorbě sítě operátorů, státních / soukromých / ziskových / neziskových, s profilovými kompetencemi a dovednostmi, ale především vypracování schopnosti spolupráce tak, aby byla zlepšena značka územní a lokální společnosti. Tento zvláštní aspekt je podstatou kurzů: je evidentní, že panuje všeobecný nedostatek turistických služeb určených speciálně pro kategorii osob, které jsou obvykle považovány za znevýhodněné, jako jsou postižené osoby, senioři, mládež a rodiny s více dětmi. Údaje uvádějí, že po příslušných korekcích turistické infrastruktury může 70 procent postižených osob cestovat v příznivých podmínkách, což je dost podstatné pro postupně stárnoucí evropskou společnost. S ohledem na jiné zdroje, jako jsou OSSATE (One-Stop-Shop for Accessible Tourism in Europe, Dostupnost cestovního ruchu v Evropě) a ISTO (Mezinárodní organizace sociální turistiky), může potenciál zahrnovat 134 mil. lidí, mezi lidmi s tělesným

a psychickým postižením a seniorů. V evropském scénáři lze nalézt školení týkající se sociální turistiky, ale ta nejsou všeobecně akceptována jako nástroj k řešení požadavků cestovního ruchu v měnící se společnosti a nejsou považována za způsob zlepšení cestovního ruchu, jakož i societing jako hodnotu lokální společnosti a její územní značky. Kromě toho jsou chybějící individuální služby důsledkem nedostatečné spolupráce | 7 mezi různými subjekty působícími v terénu, zejména mezi subjekty sektoru cestovního ruchu a subjekty sociálního podnikání, které jsou si obvykle více vědomy specifických potřeb. K této situaci došlo částečně s ohledem na historické uspořádání sociální turistiky: v některých členských zemích je v kompetenci veřejného sektoru a ruku v ruce s ekonomickou racionalitou existuje tendence přejít na systém „jeden rozměr pro všechny“. V dalších zemích nespadá do kompetence soukromého sektoru, který má tendenci zaměřovat se na mezery na trhu, které jsou specifikovány takým způsobem, že „klient“ je zcela v péči touroperátora při „all-inclusive“. Pokud se týče politických strategií a priorit, bylo téma sociální turistiky projednáváno na evropské úrovni mnohokrát. Například Evropský hospodářský a sociální výbor vydal své stanovisko na téma „Sociálně udržitelného cestovního ruchu pro všechny“ v roce 2003 a v roce 2006 na téma „Sociální turistiky v Evropě“ (2006/C 318/2). Evropská komise přijala v tomto směru různá opatření, z nichž nejdůležitějším je vytvoření projektu Calypso, který sdružuje sociální turistiku v programu udržitelného rozvoje a všeobecné konkurenceschopnosti evropského cestovního ruchu, a současně zdůrazňuje potenciál ekonomického vkladu do takových činností prostřednictvím vytváření pracovních míst a zdvojnásobení výdajů hostů. Tato činnost spadá do všeobecných cílů stanovených projektem Calypso, jehož cílem je bojovat proti sezónním výkyvům v cestovním ruchu prostřednictvím sociální politiky cestovního ruchu, rozvoje hospodářské činnosti a růstu. Kromě toho doufá ve zvýšení pocitu evropského občanství a současně poutá pozornost k poptávce i sociálnímu hledisku cestovního ruchu.

Vše je prováděno ve shodě se strategií EU 2020, kdy úkolem Evropy je dosáhnutí předem stanovených cílů, jako jsou např. inteligentní udržitelný a sociálně příznivý růst. Hlavním cílem projektu SoTo je školení a vzdělávání různých operátorů v oblasti sociální a turistické integrace každého člověka, a potažmo podpora růstu. To se projevuje ve filozofii projektu Calypso: <0}

„Podporou dostupnosti pro skupiny, pro které bude prožití dovolené postupně stále těžší, posiluje sociální turistika potenciál generovat příjmy sektoru cestovního ruchu. Podporou, kterou musíme zajistit pro rozvoj sociální turistiky, je mobilita a umožnění cestovat mimo sezónu, a to zejména v regionech, kde má cestovní ruch velmi sezónní charakter. V souvislosti s tím sociální turistika v souladu s lisabonskou strategií podporuje vytváření trvalejších možností zaměstnanosti v sektoru cestovního ruchu, díky čemuž umožňuje rozšíření takových pracovních míst mimo danou sezónu.“ (McCabe n.d) Prvním faktorem jsou různé definice sociální turistiky v evropských zemích a rovněž na území každého jednotlivého regionu. Na evropské úrovni se výzkumy, které byly provedeny zejména v posledních několika desítkách let, zaměřují na tento jev a jeho vliv

na hospodářskou a sociální oblast. Nápady, které byly zavedeny a které se týkají vzdělávání a školení v oblasti sociální turistiky, zvláště pro ty, kteří provádějí turistické aktivity denně, a pro ty podnikatele ze sociální sféry, kteří pracují se skupinami lidí, aby je zaangažovali do sociální turistiky. Z tohoto důvodu projekt SoTo poskytuje vzdělávací model, které zohledňuje mnoho aspektů, od technického aspektu po relační kompetence. Kurz je určen pro široký výběr | 8 osob ze sociální a podnikatelské sféry. V tomto kontextu SoTo investuje do rozvoje kompetencí v oblasti plánování individuálních služeb vhodných pro vyjádřené požadavky hostů, přičemž se snaží převzít všechny znevýhodněné skupiny, které jsou vyloučeny z tradiční turistiky. Nové a inovativní činnosti, které jsou inspirovány sociální turistikou, nabízejí další nástroje pro lokální společnost pro valorizaci územních značek, zejména v době krize, kdy lokální společnost a území zaznamenávají kromě silných hospodářských a profesních ztrát rovněž pokles příjmů z cestovního ruchu. Jiným aspektem, který je třeba zohlednit, je přechod od marketinku k societingu. Podle profesora Bernarda Covy (2002, 2013), je societing způsobem pro výzkum nové, produktivní funkce spotřebitelů, s jejich schopností produkovat, vytvářet sociální a symbolické souvislosti kolem zboží, díky čemuž znamenají přínos pro podniky, ale rovněž přispívají k propagaci a participativní vizi místního rozvoje. Počátky sociální turistiky Turistika existuje v sociálním aspektu odedávna, od poznávací turistiky, rekreačních táborů pro postižené děti a zdravotně zaměřené cesty, až po výlety financované členy společnosti. V Evropě byla až do 19. století turistika dostupná pouze pro privilegované společenské třídy. Pravděpodobně z důvodu industrializace se v období od konce 19. století a na začátku 20. století objevily v různých částech Evropy mládežnické ubytovny, kempinky, snídaně a ubytování. Byly většinou součástí soukromému sektoru nebo vznikly za účelem zisku, i když existovaly rovněž sociálně-náboženské nebo vzdělávací skupiny dobrovolníků, které pořádaly letní tábory pro děti a mládež. V období po podepsání Úmluvy Mezinárodní organizace práce o placené dovolené z roku 1936 a po následující Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948, kdy bylo konstatováno, že „každý má právo na dovolenou a odpočinek, včetně rozumného omezení pracovní doby a pravidelné placené dovolené“, byla sociální turistika „zrozena z etického požadavku“ (www.bit-int.org). Úmluva Mezinárodní organizace práce byla po 2. světové válce ve skutečnosti impulsem pro pracovníky, aby využívali „placenou dovolenou“ až v takové míře, že se „prázdniny“ staly součástí národního životního stylu (Minnaert, Diekmann a McCabe, 2012: 25). Chauvin (2002 v Minnaert, Diekmann a McCabe, 2012: 25), potvrzuje, že toto období bylo rovněž dobou, kdy „státní orgány začaly dofinancovávat sociální turistiku, což v mnoha zemích bylo, a nadále je, kontrolováno sdruženími, dělnickými radami, populárními vzdělávacími hnutími a kolektivy“. Západní Evropa prošla obdobím „hospodářského zázraku“ neboli „les Trente Glorieuses“ jak se používalo ve Francii, „Wirtschaftswunder“ v Německu a „miracolo economico“ v Itálii: třicet let od roku 1945, tedy od skončení 2. světové války do poloviny sedmdesátých let, kdy byla ropnou krizí vyvolána hospodářská krize, se v roce 1973 rozvíjela tradice sociální turistiky včetně vzniku prázdninových táborů a rekreačních středisek jako

nové, cenově dostupné dovolené. V kontinentální západní Evropě nabízela řada rekreačních středisek plnou penzi včetně atrakcí a zábavného programu (Caire v Minnaert, Diekmann a McCabe, 2012: hranicích 73-87) které byly zajišťovány charitativními organizacemi nebo odbory (Minnaert, Diekmann a McCabe, 2012: 26). Ve Velké Británii byly prázdninové tábory „Butlins“ nabízeny jako „týden prázdnin za týden platu“ (Brookman, 2009). Ale podle Minnaert et al, konkurenční ceny byly stále mimo možnosti osob s nejnižší průměrnou | 9 mzdou nebo nezaměstnaných (Hardy, 1990: 55). Řada táborů byly řízena podle komerčních zásad. Tábory postavené díky vzdělávacím orgánům, odborovým nebo charitativním organizacím, pokud existovaly, byly značně méně rozšířeny. V tomto období byla společnost svědkem zahájení činnosti řady mezinárodních organizací a konferencí, které podpořily myšlenku sociální turistiky. Mimo jiné to byly Mezinárodní federace organizací sociálního cestovního ruchu (IFPTO) v roce 1950, Federace mezinárodních organizací cestovního ruchu mládeže (FIYTO) v roce 1956 a Mezinárodní kancelář pro sociální cestovní ruch (BITS) v roce 1963. Do roku 1972 Vídeň potvrzovala, že „sociální turistika je základním sociálním faktem naší doby“. Jak Vídeň, tak i později v roce 1999 UNWTO (Světová organizace cestovního ruchu) v Globálním etickém kodexu cestovního ruchu potvrdily, že sociální turistika „musí být rozvíjena za podpory orgánů veřejné moci (UNWTO v článku 7: 3). Nezávisle na tom hospodářský pokles v letech 1980 a ještě více nedávná hospodářská krize způsobily mnoho rozsáhlých a hlubokých škrtů ve státních výdajích a racionalizaci zdrojů, následkem čehož bylo méně prostředků určeno na dofinancování sociální turistiky. Následovala reakce, která přesunula důraz iniciativy stoupenců sociální turistiky z veřejného do soukromého sektoru. To je potvrzeno deklarací z Montrealu v roce 1996, k další změně došlo o deset let později Dodatkem. Přesun je označen jako „větší důraz na role (hosta) související solidarity turistiky jako základní aspekt sociální turistiky“ (Minnaert , Diekmann a McCabe, 2012: 28) Výhody pocítí jak obyvatelé, tak i turisté. Jediným nedostatkem je to, že se musí změnit koncepce cestovního ruchu. Podobně, jak ve společnosti změny probíhají na základě nové reality, i naše definice sociální turistiky se musí změnit. Sociální turistika není středem, ale měla by zpřístupňovat výhody turistiky všem členům společnosti. Výhody nemohou být krátkodobé, ale musí mít delší dobu trvání. Odpovědná a udržitelná turistika je klíčem. Je nutné, aby byla využívána jako forma „green wash“ nebo jako krok k další čistě komerčnímu přínosu, ale musí být integrována, což je známé jako triple bottom line (TBL). Předchůdce triple bottom line vycházel z definice Johna Elkingtona in 1995 „lidé, planeta, zisk“. To vyjadřuje hodnoty a kritéria měření úspěchu v sociální, environmentální a veřejné sféře.

Takový přístup zaručuje, že ze sociální turistiky budou mít prospěch všichni, a to nejen díky poskytnutí dostupné turistiky pro potenciální znevýhodněné turisty, ale rovněž díky vytváření turistických výhod dostupných pro všechny, a to bez ohledu na rozdíly. „Různé“ a „nové“ zkušenosti jsou tím, co turisti hledají (Avellino 2012: 53, Seppo Iso-Ahola, 1982 v Middleton a kol., 2009: 80, Jang a kol. 2009, 51-73). Může to být jiné klima, exotická krajina nebo setkání se zástupci různých kultur, prostředí nebo etnický původ. Kromě toho existuje vzdělávací rozměr, budování sociálního a kulturního kapitálu z turistického setkání. Taková situace může nastat, když si lidé odnášejí zkušenosti nebo výzvy ze setkání s jinými osobami s podobným postižením a učí se navzájem, jak každý z nich uspokojuje tyto

potřeby u sebe doma nebo během dovolené. Kontakty s lidmi, kteří se dělí o výzvy a zkušenosti z různého prostředí, mohou vést k lepšímu pochopení, spolupráci a respektu, potažmo k vytváření sociálního a kulturního kapitálu. Tradičně se regionální rozvoj cestovního ruchu zaměřuje na materiální aspekty, jako jsou vytváření pracovních míst, příjezd turistů a zvýšení hodnoty pozemků, ale takový přístup ignoruje sociální aspekt rozvoje cestovního ruchu (Avellino 2009). Inovace a | 10 udržitelný rozvoj musejí ovlivňovat faktor sociálního a kulturního kapitálu (Avellino 2005). Makbet a kol. (2004) tvrdil, že regionální rozvoj turistiky může získat, když má silné SPCC (sociální, politické, kulturní centrum), základy jakož i SPCC a turistika se vzájemně podporují. Existuje řada výhod, které mohou přispět k SPCC rozvoji turistiky. Tedy: -růst SPCC může zlepšit blahobyt společenství, potažmo zvýšit citlivost společenství ve prospěch turistiky, která se následně vrátí společenství jako přínos. • přínos pro tok informací v rámci samotného společenství a pro spolupráci mezi společenstvím a průmyslem • takovým zajištěním rozhodovacího procesu v rámci rozvoje turistiky, jako společenství přispělo ke stejnému procesu. Usnadnění procesu transakcí z původního snížení nákladů podle růstu efektivity, když sociální sítě jsou sledovány nebo když probíhá spolupráce a koordinace stejných sítí, zejména když informace (kulturní kapitál) jsou prostřednictvím těchto sítí dostupné. Účast na vytváření kulturních akcí, které rovněž přitahují turisty. U venkovských regionů může SPCC přispět k tomu, co někteří teoretici definují jako „kapitál venkova“, tedy unikátní environmentální, hospodářské, kulturní a společenské rysy regionálních prostředí, které z nich činí atraktivní cílová místa „venkova“ (SLEE 2003 v Makbet et al, 2004).

Metodologie Cílem tohoto průzkumu bylo poskytnout přehled literatury vědecké a dokumentující stav vzdělávání dospělých v Evropě v oblasti sociální turistiky, průzkumů a dobré praxe, a dokumentaci národních podmínek připravovaných partnery projektu. Mimořádný důraz byl kladen na integrovanou metodologii práce, která spojuje teoretickou analýzu s kvalitativními průzkumy a praktickými činnostmi, založenou na participativním přístupu zdola, což znamenalo aktivní účast všech příslušných subjektů na všech fázích – jak partnerů projektu, tak i ostatních zainteresovaných externích subjektů. To se uskutečnilo prostřednictvím analýzy názorů a závěrů jejich zástupci, jejich zkušeností a charakteristiky práce v této konkrétní oblasti cestovního ruchu a sociálních věcí. Za tímto účelem byla provedena série 6 fokusových skupin organizovaných partnery v jejich vlastních zemích, které byly koordinovány Maltskou Univerzitou. Tyto průzkumy poskytly výchozí údaje k analýze. Celkem přibližně 90 zainteresovaných partnerů z Evropsky se zúčastnilo fokusových skupin, které poskytly řadu postřehů, týkajících se otázek z oblasti sociální turistiky, jakož i jasných doporučení týkajících druhu vzdělávání potřebných jak zdola, tak i na institucionální úrovni. Druhým zdrojem jsou údaje, které byly získány pomocí BPI. Byly shromážděny díky dokumentaci, která byla poskytnuta všemi partnery, a byly analyzovány včetně případových studií, které jsou uvedeny ve vědecké literatuře dostupné v jazyce anglickém. Během studijních návštěv se partneři a vědci rovněž potýkali se složitostí sociální turistiky a jejích variant na příkladu vybraných případových studií. Naskytla se příležitost mluvit přímo s osobami řídícími podniky, jakož i osobami, které profitují z předních linií firem

podnikajících v oblasti sociální turistiky. Všech dvacet pět průzkumů získaných partnery bylo integrováno s ostatními případovými studiemi z reality sociální turistiky dostupnými ve vědecké literatuře. Třetí částí výzkumných údajů jsou ty, které se týkají informací o školeních, v oblasti široce chápané sociální turistiky a jejích derivátů na institucionálním a profesním stupni. Původní | 11 údaje byly shromážděny od partnerů, jakož i od jiných institucí, které souhlasily se svou účastí v průzkumu. Na tomto místě musíme upozornit na skutečnost, že tento průzkum není vyčerpávající z důvodu různých omezení, ale získaný materiál nám umožňuje přehled situace v nejdůležitějších evropských zemích. Analýza vzdělávacích potřeb (TNA) zájemců o sociální turistiku, provedená mezi potenciálními účastníky a zahrnující pochopení dovedností, byla důležitá pro pochopení požadavků sociálních turistů, aby školení vyplnila mezery v dovednostech/kompetencích. Informace získané ze stavu techniky tvořily základ pro navrhování a rozvoj programu školení a tvoří základ měřicího systému přehledu a školení, která doposud nebyla v projektu uvedena. Umožní to měření vlivu, zda školení bude v produktové nabídce, jakož i turistické zkušenosti, a to jak během účasti v sociální turistice, tak i po jejím skončení.

Průzkum byl omezen, proto se zaměřuje hlavně na literaturu anglického jazyka, a jeho cílem je identifikovat problémy a otázky, které lze řešit. Rovněž byl úvodní fází projektu pro navrhování a rozvíjení programu modelu školení. Bylo rozhodnuto, že byly uvedeny rovněž příklady dobré praxe, které byly získány ze zemí, které jsou partnery projektu. Řada z nich navštívila a / nebo provedla rozhovory prostřednictvím hostitelských partnerů nebo v některých případech všech partnerů v průběhu studijních návštěv. Kromě toho průzkumy, o nichž se hovoří v ostatních doložených vědeckých pracích, poskytují široký obraz o tom, jaké jsou možné scénáře sociální turistiky v Evropě.

Proběhly rovněž práce v terénu, které se skládaly ze studijních návštěv a diskusních skupin. Během studijních návštěv se konaly prezentace různých nabídek, které umožnily: - dosažení hlubokého pochopení, co je ohroženo a co je zaangažováno; - získání informací, které nejsou snadno dostupné na internetových stranách nebo v letácích/prospektech; - zobrazení, jaký přístup mají lidé ke své normální rutině na pracovním místě; | 12 Za účelem: - vyhodnocení výzev a možností; - pochopení, jak tyto možnosti byly uchopeny a jak v některých případech byly přerušeny z důvodu nadměrné byrokracie, právních rámců nebo nedostatku vědomostí, kompetencí a dovedností, které by těmto osobám a organizacím umožnily využít možnosti, které byly prezentovány. Diskusní skupiny se konaly v každé partnerské zemi, zúčastnilo se jich 15 zainteresovaných subjektů, pozvaných za účelem projednání jejich vnímání sociální turistiky, a staly se rovněž příležitostí pro představení svých nápadů, což je potřebné pro podporu tohoto specifického trhu. Účast přijalo celkem více než 90 osob ze šesti zemí, včetně zainteresovaných skupin: touroperátoři, průvodci a hoteliéři. Setkání se zúčastnily rovněž instituce, soukromé i ze třetího sektoru, zástupci státních orgánů, včetně národních turistických organizací. Na straně poptávky byly zohledněny osoby (nebo jejich zástupci), které cestují, ale které jsou současně znevýhodněny, např. tělesným postižením nebo finančním, společenským nebo vzdělávacím omezením. Definice sociální turistiky Literatura uvádí, že i když definice sociální turistiky jsou často rozdílné, jsou obvykle zastoupeny dva hlavní prvky. První se týče „sociálního“ aspektu, kdy cestovní ruch musí být dostupný pro všechny, a to i pro osoby, které mají příjmové, společenské, právní, kulturní, technologické, tělesné a psychické omezení. Druhý se týče definice samotného cestovního ruchu, popisuje cestování jako časově omezený výlet na místa vzdálená od svého trvalého bydliště. To tedy znamená různě motivovaný pohyb nebo mobilitu osob, jako jsou například odpočinek a rekreace. Tyto dva aspekty se objevily u Hunzickera (1951: 1) v definici sociální turistiky jako „vztahy a jevy v oblasti cestovního ruchu vyplývající z účasti na cestování ekonomicky slabých elementů nebo jiným způsobem ve společnosti znevýhodněných“. Vede to k závěru, které interpretace sociální turistiky jsou dnes viditelné v Evropě. Tyto interpretace, založené na práci Minnaerta, Maitlanda a Millera (2011), tvořily základ dotazníku pro zúčastněné skupiny. V dokumentu nazvaném „Co to je sociální turistika?“ (2011), byly uvedeny čtyři různé definice, které jsou založeny na různých scénářích souvisejících s typy osob, které jsou oslovovány k účasti v cestovním ruchu, nabízenému produktu a druhu iniciativ využívaného pro přilákání účastníků.

| 13

Interpretace sociální turistiky (Minnaert, Maitland a Miller, 2011) Respondenti se vcelku shodují, různé modely jsou bezplatné. Existuje všeobecná akceptace modelu účasti a modelu zapojení, i když ne vždy dobře fungují. Diskusní skupiny respondentů stále otevíraly otázku „kdo by měl být adresátem sociální turistiky“, která je pravidelně diskutována, protože nás vede zpět k tomu, co je správná definice sociální turistiky. Podstatně širší definice říká, že sociální turistika je pro všechny – zaměstnance, rodiny a sdružení. Firmy mohou podporovat své zaměstnance prostřednictvím placené dovolené nebo slevových kuponů určených pro osobní rozvoj, vzdělávání a rekreaci. Každý má právo využít volný čas na kvalitní odpočinek. Sociální turistika v tomto případě rovněž podporuje socializaci a integraci v hostitelské společnosti, a navíc ekonomicky podporuje místa (EKES, 2006 a Hotel Mule, 2013). Ve skutečnosti bylo v průběhu jednání skupiny uváděno, že neexistuje podnikatelský model pro sociální turistiku, který tradičně využívá vládní dotace nebo jiné iniciativy, ale v současné hospodářské situaci může být učiněna iniciativa jinými podniky tak, aby rodiny s nízkými příjmy měly možnost cestovat. Organizace zabývající se sociální turistikou nyní rekrutují manažery, kteří prošli školeními a / nebo mají kvalifikaci v hoteliérství nebo managementu. Tato perspektiva se však zaměřuje na „tvrdé“ vedení podniku. Základní „měkké“ dovednosti tvoří základ, ale v případě sociální turistiky je nutná specializace, pokud jde o činnost „orientovanou na klienta“. Evropa pro postižené osoby (Evropské fórum postižených osob, 2001: 4) poukazuje na problém, že neexistuje potřeba „zlepšit vzdělávání v oblasti rozvíjení dovedností v sektoru cestovního ruchu, abychom si poradili s postiženými turisty“. Tento problém byl opakovaně zdůrazněn fokusovými skupinami, kdy si zástupci znevýhodněných skupin stěžovali, že turistická zařízení, jako jsou hotely, restaurace a přepravci prokazují nedostatek základních dovedností při kontaktech se zástupci znevýhodněných skupin, ne nutně postižených osob, ale rovněž seniorů a rodin.

Rozhovory se členy partnerů odhalily, že i když termín „sociální podnikání“ může být použitý pro ziskové organizace, měli bychom se zaměřit na náš model vzdělávání pro sociální podniky, který se vztahuje na neziskové organizace. „Sociální podnikání je byznysem zaměřeným především na sociální cíle, kde přebytky jsou hlavně určeny na opětovné reinvestice pro podporu byznysu nebo společnosti a kde není nutná maximalizace zisku pro podílníky a majitele.“ (Zpráva o pokroku sociálního podnikání – Strategie úspěchu, DTI, | 14 2003: 8). Jako turistické sociální podnikání můžeme předpokládat, jaké bude mít sociální cíle zaměřené na podnikání a sociální rozměr profilu vlastnictví. Tato perspektiva není nová: „Politici s rozhodovacími pravomocemi se domnívají, že podnikání v cestovním ruchu je okrajovým prostředkem rozvoje lokálního byznysu, například v Evropské unii“ (Rita, 2000; Pearce, 1992; Cotrell, 2001; Crouch a Ritchies 1999; Callahan, 1995 v Tetzschner a Herlau, 2003). Sociální podniky mají „charakter části hospodářství, kde podniky se zainteresovanými stranami jsou vytvářeny těmi a pro ty se společnými potřebami a odpovědnosti vůči těm, jimž mají sloužit“ (EU, 2005 v Thomas a Augustyn 2007: 79). V průzkumech zaměřených na sociální podniky v sektoru cestovního ruchu, provedených ve Velké Británii, byl identifikován jeden z problémů: nedostatek dovedností, i když každý, kdo chce začít vlastní hospodářskou činnost, může získat přístup k bezplatným školením.

Otázky, které budou otevřeny v rámci vzdělávacího programu SoTo Vzdělávací program Průzkum prokázal, že i když chybí znalosti týkající se dostupnosti turistiky, sociální turistiky a jiných otázek s ní souvisejících, nejsou součástí vysokoškolského studia per se. Jsou integrovány v konkrétních výzkumných jednotkách, jako je interpretace pro speciální potřeby v turistických a gastronomických objektech pro specifické potřeby v hoteliérství a gastronomii. Pro získání jednotnosti a pro přesun dovedností a kompetencí se navrhuje regulace a schvalování školení příslušným orgánem. I když lze konstatovat, že turistika je

dostupná, je třeba školení zpřístupnit ve všech oblastech nejen pro pracovníky a podnikatele z odvětví, ale rovněž zapojením dalších disciplín, jako jsou architektura, technika, komunikace, marketink a digitální specialisté. Posláním tohoto výzkumu je však vypracování programu školení pro konečné uživatele, a proto se zaměřujeme na subjekty ze sektoru cestovního ruchu, s mimořádným důrazem na třetí sektor, který funguje na úrovni obce. Existují rovněž výzvy, které musejí být během navrhování vzdělávacího programu vzaty do úvahy. První z nich je udržitelnost: program školení musí mít ve svém jádru udržitelnou koncepci. Jako všeobecná koncepce turistiky dostupné pro všechny znamená větší počet turistů a může se tedy ztotožnit s turistikou určenou pro masy. Masová turistika je vnímána jako opak udržitelné turistiky, která má být alternativou pro masovou turistiku. Výzkumy však potvrzují, že „udržitelný rozvoj (a potažmo udržitelná turistika) může v důsledku znamenat jednoduše „pro každého něco“ (Romeril 1994 ve Weaver, 2006: 19). Existuje mnoho dobrých a špatných definic udržitelné turistiky, na které nesmíme zapomínat při navrhování programu školení. Neexistuje ideální druh udržitelné turistiky, i když Weaver (2006: 25) navrhuje široké spektrum od minimalistického po komplexní přístup. Nicméně přístup bude záležet na kontextu, jakož i finanční rovnováze. Pokud daný turistický projekt není finančně rentabilní, nepřežije. Vzdělávací projekt musí obsahovat dvojí přístup: dovednosti v oblasti sociálního podnikání v turistice a hoteliérství a turistika a management dovedností sociální turistiky. Navrhovaný program kurzu: 1. týden: 2. týden: Dovednosti řízení podniku v Turistický průmysl a management sektoru sociální turistiky sociální turistiky

Cíl

Vytvoření, rozvoj a řízení sociálního Zajištění dovedností z oblasti podniku hoteliérství a cestovního ruchu

Poskytnutí dovedností, které umožní dosažení úspěchu sociálního podniku v sektoru cestovního ruchu Výsledky Dovednost vytvořit podnikatelský plán

reálný

Poskytnutí dovedností, které umožní přizpůsobit se požadavkům a očekáváním znevýhodněných hostů. Rozvinutí technických, osobních, interpersonálních, organizačních a všeobecných dovedností, které mohou být uplatňovány v sektoru cestovního ruchu a hoteliérství. Patří mezi ně efektivní komunikační dovednosti, dovednosti poskytování zákaznického servisu, dovednosti zpracování informací, dovednosti kritického myšlení, kreativity, dovednosti řešení problémů, atd.;

| 15

Pochopení právního hlediska a podnikatelského prostředí sociálního podniku Obsah kurzu

Marketink sociálního podniku v sektoru cestovního ruchu Finance a plán rozvoje pro sociální podnik v sektoru cestovního ruchu

Dovednost použít vhodné vědomosti a dovednosti v různých situacích souvisejících s průmyslem v kontextu „turistiky pro všechny“ Fáze před odjezdem: hlášení o dostupnosti turistiky, marketinku, | 16 kreativitě (rozvoji nových produktů, zlepšení služeb pro postižené hosty apod.) Během prázdnin: obsluha recepce, kontakt s hosty Fáze po návštěvě: networking, udržování kontaktu s hosty, vyhodnocení Během diskusí na téma výsledků průzkumů bylo konstatováno, že 20 procent školení má být pro danou zemi tak, aby bylo možné odpovědět na skutečnost, že v každé členské zemi existují ekonomické, politické, právní, společenské, kulturní a environmentální rozdíly, které je třeba vyřešit. Existují rovněž zvláštní situace, které jsou společné a které rovněž musejí být na školení zohledněny.

Doporučení a závěry Tato zpráva začíná pokusem o nalezení vhodné definice sociální turistiky: definice, která je stále nepostižitelná hlavně proto, že je projednávána velkým počtem zainteresovaných stran, které jsou zaangažovány v sektoru cestovního ruchu a které používají pojmy „turistika pro všechny“, „dostupná turistika“ a střídavě další varianty stejného tématu, a rovněž s ohledem na množství zainteresovaných stran, které jsou skutečně zaangažovány v sektoru sociální turistiky, ale není definována. Byla navržena definice, která má sloužit programu školení: „Sociální turistika je motorem turistiky se sociálním rozměrem pro zajištění přínosu pro všechny: střediska podpory, turisty a společnost, založenou na udržitelném rozvoji a odpovědnosti“. Sociální turistika, i když se nejedná o novou koncepci, byla nedávno propagována a podrobně projednávána různými subjekty. Soukromý průmysl se stále pokouší přizpůsobit novým požadavkům klientů v nevýhodné ekonomické situaci. Na druhé straně, turistika se vždy tradičně zaměřuje na vzdělávání pracovníků, kteří mohou být součástí systému, přičemž přínosem je stále větší počet absolventů a studentů, kteří si navzájem konkurují při hledání nejlepších pracovních míst. Práce v sektoru sociální turistiky nemusí být vnímána jako dobrá volba kariéry s ohledem na přesvědčení, že je špatně placená nebo určená pro nekvalifikované osoby. Vštěpování etických principů během turistického vzdělávání pomůže, ale to nestačí. Úspěch vzdělávacího modelu sociální turistiky bude dosažen pouze

tehdy, když dojde k rovnováze mezi požadavky průmyslu a klientů. Sociální turistika neznamená pouze vytvoření možností pro osoby, které mají přístup k místům, která nejsou schopny navštívit. Sociální turistika musí znamenat více: sociální turistika musí zahrnovat všechny. Hosté spolu s hostiteli budou nuceni vypracovat společnou dohodu, společnou odpovědnost a respekt, což valorizuje zkušenost z cestování, jakož i z každodenního života. | 17

Obsah a metodologie vzdělávacího programu Výsledky zdůrazněné v předcházející fázi byly, na základě výsledků z předcházejícího cyklu, převzaty do dalšího procesu tvorby programu školení, včetně informací týkajících se vzdělávacích potřeb, analýz, doporučení a návrhů pocházejících od turistických a společenských činovníků z každého regionu zapojeného do projektu. Trenéři plní v tomto okamžiku klíčovou úlohu, protože díky jejich kompetencím lze odhalit potřeby, pokyny a návrhy, které mohou pomoci při tvorbě vzdělávacího programu. Definitivním cílem bylo vypracování společného vzdělávacího modelu. V souvislosti s tím pomohla výměna mezi zúčastněnými organizacemi odborného vzdělávání v průběhu realizace projektu porovnat své metody a obsah výuky. Kromě toho trenéři vypracovali pro realizaci takové výuky všechny didaktické nástroje. Všeobecné aspekty vzaté do úvahy při realizaci vzdělávacích opatření, které tvoří pozadí rozvoje společného vzdělávacího modelu: -Společné a komplexní definice sociální turistiky – Turistika pro všechny: dostupná, sociální, udržitelná; -Rozměry jevu: popularizace sociální turistiky v celé Evropě a v jednotlivých územích; -Přechod: od nediferencované / masové turistiky k individuální a lokální turistice. - Nová dynamika turistiky po krizi; - Od marketinku po „societing“: jakým způsobem změnit značky i v cestovním ruchu; - Network manažer: jak rozvíjet územní sítě podporující sociální turistiku; - Jak naplánovat integrované turistické služby: nejen místo, ale veřejnost. Popis programu Program školení je nazýván „SoTo Sociální turistika – Integrované vzdělávací kurzy z oblasti sociální turistiky“ a byl vypracován v evropském měřítku evropskými trenéry. Program školení je rozdělen na dva moduly, každý modul bude rozdělen na podjednotky, které jsou podrobněji probrány níže: M1: Strategický projekt: podnikání v byznysové turistice. M2: Řízení podniku v sociální turistice.

Program školení SoTo byl vypracován na základě analýzy vzdělávacích potřeb, dříve provedené v evropském měřítku, zaměřených na cílovou skupinu projektu, jmenovitě, na touroperátory, osoby pracující v sektoru cestovního ruchu a na osoby, které chtějí založit podnik zaměřený na sociální turistiku nebo rozvinout stávající činnost. Program má být vydán v důsledku tradičních vzdělávacích metod, tzn. | 18 prostřednictvím prezentace, diskuse, případové studie a skupinové práce. Doba trvání vzdělávacího programu činí celkem 100 hodin, rozdělených následujícím způsobem: -40 hodin všeobecného školení - 20 hodin školení na téma turistiky v dané zemi - 40 hodin práce na projektu Všeobecné informace týkající se programu Název /popis

Doba trvání v hodinách Teorie

Kurz

Sociální turistika

Počet školení

Vzdělávací kontext

Lyceum, HEI, odborné školení

Speciální Práce na (pro danou projektu zemi) 40

Rozsah evropský Lokalizace Evropa Vypracovaný Ano s partnery MODUL 1. : Strategie byznysu pro podniky zaměřené na cestovní ruch Kapitola

Činnost firmy zaměřené na cestovní ruch

18 hodin

Přivítání a úvod

Kapitola: 1.1.1:

Pojem podniku zaměřeného na cestovní ruch /sociálního 1 podniku

Kapitola: 1.1.2:

Funkce firmy zaměřené na cestovní ruch (sociálního podniku)

Kapitola: 1.1.3:

Aktivity firmy zaměřené na cestovní ruch

Kapitola: 1.1.4:

Trh cestovního ruchu a jeho kompetence

Kapitola: 1.1.5:

e-marketing (všeobecná strategie)

5 | 19

Legislativa sociálního podnikání pro rozvoj – vypracované národními trenéry. Kapitola: 1.1.6N: Národní obsah

Procesy související se založením sociálního podniku (osoby 5 nebo skupiny) Prezentace pro skupiny

Kapitola

Strategie podnikatelského plánu

16 hodin

Kapitola: 1.2.1:

Strategie tvorby podnikatelského plánu

Kapitola: 1.2.2:

Strategie postupného navrhování a podnikatelských organizací 8 ve firmách zaměřených na cestovní ruch Národní případové studie

Kapitola: 1.2.3N:

Vybrání 2 sociálních podniků ve svém regionu a projednání jejich podnikatelského plánu. 5 Analýza jeho možností (ve skupině nebo individuálně) a současnost.

MODUL 2. : Managing a Social Tourism enterprise (30 Hours) Kapitoly

Využívání e-turistiky

12 hodin

Kapitola: 2.1.1:

Definice a charakteristika e-turistiky

Kapitola: 2.1.2:

Vliv e-turistiky na poptávku

Kapitola: 2.1.3:

Profily manažerů (dovednosti/kompetence)

Kapitola: 2.1.4:

Cílová skupina

Kapitola: 2.1.5N:

Národní obsah: připomínky Identifikace 2 sociálních podniků ze sektoru cestovního ruchu

(nebo použít dřívější) a jejich manažerské struktury. Identifikace lokálního prostředí, tedy kde podniky působí a jaký je přínos plynoucí z geolokalizace Identifikace klientů

| 20

Identifikace produktů a služeb, které jsou nabízeny lokálně (pokud je to možné, provést s nimi telefonický rozhovor nebo rozhovor F2F – face to face), a jak jsou konfigurovány pro konkurování na trhu. Kapitola

Využívání e-marketinku

14 hodin

Kapitola: 2.2.1:

e-marketink a on-line marketink

Kapitola: 2.2.2:

Social Media

Kapitola: 2.2.3:

Efektivita e-marketinku a PR

Kapitola: 2.2.4:

Zprostředkovatelé v kanálu elektronické distribuce a turistické 1 produkty

Kapitola: 2.2.5:

Turistický marketinkový blog / podpora služeb a produktů

Kapitola: 2.2.6N:

Zdraví a bezpečnost: normy bezpečnosti a hygieny práce se u 2 podniků zaměřených na cestovní ruch uplatňují za účelem ochrany klientů a pracovníků. Použijte předcházející dva sociální podniky ze sektoru 3 cestovního ruchu a definujte marketinkové funkce jejich marketinkového plánu. Proberte související výhody a nedostatky.

Výsledky pilotního kurzu školení Metodologické aspekty Konalo se šest vzdělávacích kurzů pro cílové skupiny. Vzdělávací činnost se konala v zemi každého z partnerů, v Itálii CEFAL, v Řecku s KEK Z-Invest, na Maltě s místní univerzitou, v Polsku s Dolnoslezskou turistickou organizací, v Rumunsku s Nadací Pestalozziho a ve Španělsku s Observatoří pro sociální ekonomiku.

Některé nástroje byly vytvořeny speciálně pro hodnocení vzdělávacího programu pro trenéry a účastníky školení, a rovněž pro závěrečnou diskusi ve skupině, za účelem zlepšení metodologie. Tato podkapitola představuje všechny dokumenty a informace týkající se programu kurzu, údaje o organizaci, časových karet kurzu, jakož i hodnocení od účastníků, připomínky | 21 a názory každého z partnerů za účelem uzavření kurzu pro dokončení modelu. Po zakončení kurzu byly provedena celková analýza procesu prostřednictvím anket mezi účastníky školení, průzkum jejich spokojenosti s kurzem, průzkum nabývání kompetencí a vědomostí, jejich schopnosti přenést to, co se naučili při svých každodenních činnostech, ale rovněž analýzou změny v jejich názoru na zábavu, přesvědčení a význam. To bylo provedeno pomocí balíčku a nástrojů vypracovaných v předcházející fázi projektu. Kromě toho byli účastníci po školení podrobeni sebehodnocení využitím dokumentace, programů a vytvořením balíku zkušeností pro porovnání / výměnu / diskusi na téma řešení přijatých praxí, nových procedur, apod. Hodnotili spokojenost se vzdělávací činností; vhodnost, přenos a uplatňování získaných informací; didaktiku, kompetence a efektivitu trenéra a organizační aspekty kurzu. Hlavními aspekty zájmy byly: -informace, jak byl program školení vypracován v každé zemi -hodnocení spokojenosti studentů, týkající se vzdělávacího procesu -názor trenérů a jejich připomínky týkající se programu školení Nástroje využívané ve fázi hodnocení, týkající se vedoucího kontroly kurzu, stážistů a rovněž trenérů, adresy skupiny, pro jiný aspekt hodnotícího procesu: Výběr a hodnocení potřeb účastníků kurzu: Appedix_A1_INTERWIEW_GUIDLINES: Monitoring vzdělávacího kurzu (podrobný popis organizace vzdělávacího kurzu, včetně trenérů a účastníků): Appendix_A2_SELF_ASSESSMENT GRID TRAINEES Appendix_A3_WEEKLY GRID TRAINERS Appendix_A4_GUIDELINES FOR CONDUCTOR Kurz Tento formulář tvoří nářadí používaný všemi partnery. Každý aspekt týkající se programu školení, trenérů a účastníků byl uveden v tomto dokumentu, aby bylo usnadněno proniknutí k důležitým aspektům, které jsou základem pro rozvoj školení. Tento nástroj byl aktualizován společně s dalšími partnery projektu v různých obdobích: před zahájením kurzu, v průběhu a po skončení kurzu. Účastníci školení Tato část obsahuje všechny informace týkající se hodnocení stážistů, povinností WP Lídra a partnerů. Existují dva způsoby naplánované pro shromažďování kvalitativních a kvantitativních informací, následujícím způsobem:

Individuální pohovory Kdy Kdo Cíle

Připomínky

Dodatek

Sebehodnocení

1 na konci 1. týdne 1 na konci 2. týdne (před nebo po skupinové diskusi) | 22 Každý partner Každý partner Poznat dojmy účastníků Znalost motivace, týkající se kurzu a dovedností, kompetencí a kvalitativního popisu jejich očekávání týkajících se kurzu vzdělávacího procesu Tabulky vyplňované účastníky každý týden, a 10 minutový pohovor F2F předkládané partnerům s trenérem, před a po kurzu budou každým z nich shromažďovány až do konce kurzu Neformální pohovor F2F (nebo telefonický pokud není Vysvětlení účastníkům jak možné setkání)), týden před vytvořit tabulku a její zahájením kurzu za účelem význam, důležitost poznání motivace účasti v upřímných odpovědí kurzu, očekávání týkajícího (nejedná se o hodnocení) se kurzu a možných nepříjemností a problémů. A2 Sebehodnocení A1 Pokyny pro pohovor účastníků (W1 & W2) Před školením Po školení

Trenéři Tato část je určena pro shromáždění názorů trenérů na program školení: kvalitativní aspekty a rovněž praktické aspekty týkající se vzdělávacího procesu.

TÝDENNÍ PLÁN – TABULKA KDY

1 na konci 1. týdne 1 na konci 2. týdne (před nebo po skupinové diskusi)

KDO

Každý partner

CÍL

Mít jistotu, že kurz je adekvátní k normalizovanému času a plánování obsahu uvedeného v návrhu školení. Pravidelné týdenní kontroly plánů budou shromažďovány každým partnerem na konci kurzu

TÝDENNÍ PLÁN – TABULKA CO

10 minutový pohovor F2F s trenérem, před a po kurzu

PŘIPOMÍNKY

Pokyny jak kontrolovat plány a uvědomění si důležitosti vyplňování tabulky, ne v kontextu hodnocení

Dodatek

A3: Týdenní plán tabulek přednášejících

Skupina Poslední 30 minutové sezení je jedním z nejdůležitějších pro poznání pocitů a dojmů týkajících cyklu kurzů a stupně motivace. Jsou navrhovány neformální rozhovory mezi účastníky, trenéry a každým s partnerů za účelem získání informací kvalitativního charakteru, které by nemohly být získány prostřednictvím individuálních internetových anket.

30minutová diskuse KDY

Na konci posledního sezení

KDO

Vedoucí Získání kvalitativních názorů na téma vzdělávacího kurzu a cílů projektu SoTo 30minutové chaty, podporované pokyny navrženými lídrem WP, které usnadní vedoucímu řízení sezení

CÍL CO Dodatek

A4 Doporučení pro vedoucího

Kurz:

Počet dní

celkem

Itálie

Polsk o

14 4.29

Hodin/den

Řecko

Rumunsko

Španělsk o

7.69

4.36

Malta

Jazyk

6 různých italský polský anglický jazyků

řecký

rumunský

španělský

Návštěvy

| 23

Profil účastníků: Total Účastníci Pohlaví

Věk

Stav

Vzdělání

počet

102

muž

žena

36.28

63.72

16 – 25

8,82

26 – 35

40,2

36 – 45

22,55

46 – 55

16,67

56 +

11,76

zaměstnaný

61,76

nezaměstnan ý

37,25

postgraduální

38,23

vysokoškolsk é

21,57

středoškolské

24,5

odborné

9,8

jiné

1,96

1–3

31,37

19,6

15,69

+10

18,63

Zisková

7,84

Nezisková

5,88

Soukromý podnik

17,65

Veřejná

5,88

Touroperátor

6,86

Zkušenost v 3 – 5 odvětví 5 – 10

Druh organizace

| 24

Total

Velikost organizace (osob)

Podnikatel

7,84

jiné

36,27

1 – 10

20,58

11 – 20

2,94

21 – 50

5,88

více než 50

11,76

| 25

Profil trenéra: Total Trenéři

Organizace

Oblast zkušeností

počet

univerzita

18,9

Vzdělávací centrum

18,9

Neformální vzdělávání

2,7

jiné

54,05

Komunikace

13,51

Cestovní ruch

24,3

Marketink

18,9

Management

21,62

MA 6

Závěry Lze konstatovat, že pilotní kurz je velmi vhodný pro stanovení aspektů, jakož i obsahu a metodologie, které musejí být zlepšeny za účelem vytvoření vzdělávacího procesu lepší kvality a použitelnosti v oblasti sociální turistiky. Trénink byl vyhodnocený nejen jako

potřebný, ale ukázalo se, že existuje reálná poptávka v sektoru cestovního ruchu, v sociálním sektoru a u podnikatelů. Účastníci a trenéři byli velmi motivováni a měli vysoká očekávání. Adresáti s nadějí očekávají nové možnosti profesního rozvoje v odvětví a chtějí poznat jiné specialisty, kteří | 26 tak jak oni mají obavy týkající se sektoru cestovního ruchu. Zdůrazněné body Hlavní body, které jsou podrženy, se týkaly získaných vědomostí na téma: -sociální práce a skupin znevýhodněných osob, - řízení sociálního podnikání, marketink a společenská média, - jak naplánovat svůj projekt týkající se cestovního ruchu a sestavit podnikatelský plán. Nakonec bylo zjištěno, že některé materiály byly velmi všeobecné a učitelé si je museli přizpůsobit nebo prodloužit, aby splnili kritéria kurzu. Stejným způsobem byl časový rozvrh dalším zohledněným faktem. Pro lepší postup ve výuce by byl požadován menší počet hodin denně a méně dní v týdnu a rozšíření doby trvání kurzu. Trenéři a členové kurzů se v této otázce shodují. Jiným faktem, hodným pozornosti je, že členové kurzu se dělili o své zkušenosti, a proto se školení stala místem pro výměnu vědomostí, problémů a řešení. Jak jsme uvedli dříve, vedoucí museli přizpůsobit materiály a případovou studiu, aby byla splněna očekávání kurzu a byli motivováni účastníci. Po skončení školení účastníci zdůrazňovali, že: - se zlepšily jejich odborné dovednosti a jsou připraveni pro práci v sektoru sociální turistiky - cítí se jistě a mají tendenci založit vlastní firmu nebo podnikat v této oblasti. Dalším vážným problém je pravidelné konání výuky z odvětví cestovního ruchu a z tohoto důvodu je třeba zvážit možnost kombinovaného procesu. Teoretická část může být prováděna on-line, případová studie a praktické uplatnění vědomostí lze provádět tradičním způsobem. To by usnadnilo lepší využití času; umožní to zasažení větší skupiny adresátů, kteří pracují a nejsou schopni věnovat čas absolvování kurzu. Závěrem možno konstatovat, že tento pilotní kurz byl velmi obohacený o zkušenosti pro účastníky, trenéry a pořadatele, což umožnilo vyvozovat velmi užitečné závěry ke zlepšení průběhu školení a propagace sociální turistiky.

Příklady experimentů Vzdělávací činnost se konala v zemi každého z partnerů, v Itálii CEFAL, v Řecku s KEK Z-Invest, na Maltě s místní univerzitou, v Polsku s Dolnoslezskou turistickou organizací, v Rumunsku s Nadací Pestalozziho a ve Španělsku s Observatoří pro sociální ekonomiku. Tyto kurzy byly adresovány lokálním touroperátorům, ziskovým, neziskovým a tradičním | 27 a sociálním podnikatelům (těm největším sociálním družstvům, sdružením, sociálním podnikům), ale rovněž pracovníkům zaměstnaným ve státních a soukromých cestovních kancelářích, lokálních turistických organizacích a turistických informacích. Každý partner VET používal stejné metody, připravené během projektu, ale zkušenosti byly různé s ohledem na obsah školení, který byl přizpůsoben realitě dané země. Po skončení pilotního vzdělávacího kurzu byli partneři požádáni, aby se podělili o své zkušenosti a metodologii školení. Informace představily programy školení, výukové cíle a systém výběru – nejužitečnější didaktické nástroje a přidanou hodnotu školení, což poskytlo konkrétní informace týkající se efektivity projektu. Program školení Každý partner dodal program školení adekvátní k vzdělávacímu programu SoTo, ale s nevelkými modifikacemi, pro „představení potřeby cílové skupiny a vymáhání příkladů z Řecka“ (Centrum odborného vzdělávání KEK ZINVEST – Atény, Řecko) nebo přizpůsobení vědomostí trenérů v případě Pestalozziho nadace, kde „tři trenéři s různými zkušenostmi vedlo kurz pro poskytnutí všech aspektů vzdělávacího programu: jeden byl specialistou v cestovním ruchu, druhý byl specialistou v sociálním sektoru a marketinku, a třetí specialistou v sociální oblasti (mezikulturní vzdělávání, postižení)“. Program školení byl implementován na Maltě díky provedení druhého pilotního projektu Institutu pro cestovní ruch, cestování a kulturu z Maltské univerzity. Od prvního průzkumu byl pilotní kurz partnerskými státy považován za příliš dlouhý. Navíc v některých partnerských zemích si partneři uvědomili, že školení probíhají hlavně v malých skupinách. Během školení byl vypracován upravený program: celkem 100 hodin bylo rozděleno následujícím způsobem: • 25 hodin v posluchárnách, založených na přednáškách, diskusích v malých skupinách a individuálních školeních; • 6 hodin věnovaných návštěvám • 70 hodin praktických skupinových úkolů – z cvičení realizovaných jednotlivými učiteli a prezentace skupinové práce (tříčlenné skupiny) Cílová skupina se skládá z „osob už pracujících v sektoru cestovního ruchu v regionu vyznačujícím se sezónní turistikou, proto vzniká požadavek na řešení pro období mimo sezónu a na nové služby“ (Pestalozziho nadace, Rumunsko), lidí „zainteresovaných založením sociálního podniku nebo aktivních členů takových organizací, kteří chtějí získat znalosti týkající se sociální turistiky a nových inovativních služeb“ (CKZ KEK ZINVEST, Řecko), z nestejnorodé struktury „pocházející z různých odvětví sektoru cestovního ruchu“ (CEFAL Emilia Romagna, Itálie). Na Maltě „byl kurz určen pro osoby, které měly minimálně potvrzení o ukončení školy, zkušenosti v hoteliérství, cestovním ruchu nebo příbuzných odvětvích, a

rovněž pro ty, kteří vyjádřili zájem o zahájení nové iniciativy v sektoru cestovního ruchu“(Maltská univerzita, Institut pro cestovní ruch, cestování a kulturu). Obsah Z hlediska obsahu byl program SoTo zcela shodný se vzdělávacím programem akreditovaným rumunským kvalifikačním úřadem, proto byl rovněž velmi dobře účastníky přijat (Pestalozziho nadace, Rumunsko). Rovněž v Řecku se dva moduly programu SoTo | 28 vztahují k sociálnímu podnikání v sektoru cestovního ruchu, jeho řízení díky kompetencím a získaným dovednostem, díky vytvoření podnikatelského plánu a marketinku integrovanému se social media (CKZ KEK ZINVEST, Řecko). Vzdělávací cíle Hlavním cílem kurzu bylo otestování programu školení SoTo a vyhodnocení jeho efektivity a vhodnosti pro danou cílovou skupinu (Centrum odborného vzdělávání KEK ZINVEST, Řecko). V Rumunsku byly cíle formulovány na poznávací úrovni (seznámení se s koncepcí sociální turistiky; (co to je, její funkce a formy), úrovni činnosti (vypracování podnikatelského plánu pro firmu zaměřenou na cestovní ruch) a sociální postoje / úrovni osobnosti (zvýšení sebevědomí a citlivost na sociální rozdíly a potřeby různých znevýhodněných skupin, utvoření turistického hlediska). Podobně byl italskými partnery formulován všeobecný cíl („účastníci školení se dovědí, jak vytvořit integrovaný sociální produkt: cestovní ruch, na základě vědomostí o trhu, produktech a samotném cestovním ruchu a jejich vhodnosti pro požadavky jednotlivých cílových skupin“) a čtyři cíle zejména zaměřené na konkrétní obsah a kompetence (průzkum trhu, vytvoření sociálně-turistického produktu, podnikatelský plán, plán propagace). Systém výběru Program školení byl předán lidem, kteří se zaregistrovali k účasti ve školeních týkajících sociálních podniků, start up, a managementu (Centrum odborného vzdělávání KEK ZINVEST, Řecko). V Rumunsku byl program školení propagován během řady setkání se zájemci v oblasti cestovního ruchu, zatímco uchazeči byli vybráni „především v souladu s jejich motivací a časovou flexibilitou pro účast ve výuce“ (Pestalozziho nadace, Rumunsko). Na Maltě nábor spočíval v nalezení osob z maltských ostrovů, kde nový cestovní ruch iniciuje její rozvoj. Jednou z takových oblastí jsou „Tři města“ (Cottonera Area) a oblast Velké zátoky, která je územím aktivně zapojeným do iniciativy Evropského hlavního města kultury v roce 2018 a vykazuje potřebu společenského a hospodářského rozvoje. Tato oblast je rovněž jedinou, kde jsou cestovní ruch a kultura označeny maltskou vládou pro široce pojatý rozvoj. V souvislosti s tím ve výzvě k předkládání žádostí byly se stručným nástinem cílů projektu SoTo rozeslány prostřednictvím elektronické pošty následujícím institucím: databázi Sdružení Malta Hotely a Restaurace; Univerzita Malta a Síť Cottonera Centre Universitě zdrojů Malty, Institut pro cestovní ruch, cestování a kulturu). Nejužitečnější didaktické nástroje Jedním z nejcennějších didaktických nástrojů využívaných během projektu byly diapozitivy připravené trenéry (CEFAL Emilia Romagna, Itálie). V Řecku jsou shodné s „procesy stanovenými v Centru odborného vzdělávání KEK ZINVEST: integrační diskuse,

případové studie, proces reflexe a rovněž teorie integrovaná s praxí“ (Centrum odborného vzdělávání KEK ZINVEST, Řecko). Na Maltě byly prezentace v programu PowerPoint připravené přednášejícími dostupné prostřednictvím Google Driver, vytvořené pro účastníky kurzu a přednášející (University of Malta, Institut pro cestovní ruch, cestování a kulturu). Kromě toho byl dalším nástrojem „studentský notebook pro projektové práce“, | 29 vypracovaný trenéry a plněný účastníky. Dodané trenéry využívané pro: (a) zvýšení povědomí na téma obtíží při hledání vhodných podmínek během cesty (b) cvičení a simulace komunikace s různými / problematickými klienty (Pestalozziho nadace, Rumunsko). Skupinové projekty jsou užitečným nástrojem, připraveným a doplněným o vědomosti a náhled získaný z kontroly na místě v organizacích působících iniciativ sociálního podnikání s využitím zásad. (University of Malta, Institut pro cestovní ruch, cestování a kulturu). Přednášející provedli kontrolu a analýzu vzdělávacího programu SoTo a jako zkušení trenéři integrovali své pedagogické dovednosti, dovednosti poskytování vědomostí a nástroje s řešeními navrhovanými prostřednictvím SoTo (jak v Rumunsku, tak i v Řecku). Přidaná hodnota školení. Závěry: Je důležité spojit školení, inovace a tvorbu sítě kontaktů, což spojuje nejdůležitější zainteresované strany ze sektoru cestovního ruchu a vytváří užitečné synergie v oblasti územního a společenského rozvoje, které sdílejí stejné cíle a stejnou citlivost na sociální turistiku. Je to užitečnější pro účastníky školení s ohledem na větší praktičnost. V souvislosti s tím je důležité spojit přednášky a přímou interakcí s gestory. To má pomoci účastníkům lépe pochopit představený materiál a použít ho pro praktické nápady během práce. Rovněž návštěvy umožnily účastníkům vidět teorii použitou v praxi a setkat se s manažery a stručně projednat výzvy a přednosti řízeného sociálního podniku. Uspořádání nestejnorodé skupiny účastníků, pocházejících z různých odvětví sektoru cestovního ruchu, umožnila porovnání různých hledisek a různých přístupů v oblasti sociální turistiky a vytvoření široké a motivované debaty během výuky. Protože už cílové skupiny a školení potřebovaly změnu, musel být program SoTo všeobecný, aby mohl být trenéry VET modifikován pro jednotlivé skupiny a individuální vzdělávací potřeby. Trenéři VET musejí být experty ve své oblasti a musejí poskytnout cenné zkušenosti relativní k národnímu marketu a skutečnosti. • Doba trvání se musí měnit v závislosti na cílových skupinách, tj. od 2 týdnů do 2 měsíců; • Integraci se stávajícími vzdělávacími programy lze učinit za účelem rozšíření vzdělávacího programu SoTo, a tudíž lze zajistit přidanou hodnotu pro účastníky; spolupráce s dvěma nebo více trenéry (ne více než 3) je optimální, protože pohovory jsou plodné a lze zvýšit přínos zkušeností pro účastníky; • Zvýšení povědomí na téma potenciálu sociální turistiky v regionu s historií jednotlivých sociálních turistických iniciativ. Lidé si uvědomili, že mohou vytvořit propagační síť sociální turistiky s ohledem na to, že region se rozkládá na velkém území, které lze využívat rovněž v zimě;

Uvědomili si, že se nikdy nemá podceňovat potenciál lidí a míst. Občas je nutný pouze impuls, který přichází zvenku, aby probudil dřímající energii. Další poznámky Aspekt certifikace je velmi silný a zajišťuje programu SoTo konkurenční výhodu. | 30 Jedná se o funkci intenzivně vyhledávanou v Řecku, tak jako eventuální partnerství se zainteresovanými stranami v oblasti sociálních podniků a cestovního ruchu, která mohou být vytvořena. V Rumunsku bylo školení zajímavé především pro osoby v této oblasti nové. Objevili řadu možností a potenciál sociální turistiky. Lidé pracující v oboru delší dobu (10 – 20 let) mají největší zájem o kurzy akreditované ministerstvem pro cestovní ruch, ale velmi těžko nacházejí čas, aby se tak dlouhého školení mohli zúčastnit (100 hodin). Na Maltě se mohou přednášející, kteří pomáhali účastníkům v přípravě projektu, pochválit velmi vysokou kvalitou prací prováděných studenty. Ve skutečnosti bylo u dvou nápadů uznáno jejich možné uvedení na trh. Prezentace projektu byla otevřená pro veřejnost, rovněž pracovníci Institutu pro cestovní ruch, cestování a kulturu byli pozváni k účasti. Z hlediska obsahu byl program SoTo zcela shodný s programem školení v cestovním ruchu, akreditovaným rumunským kvalifikačním úřadem, a byl také účastníky dobře přijat.

Proces certifikace Proces certifikace pro SoTo byl prokázán na Maltské univerzitě jako partner projektu SoTo. Univerzita má vlastní systém validace, který je uznán a schválen boloňským systémem. Všechny kurzy uspořádané Maltskou univerzitou jsou uznávány na mezinárodní scéně jako rovnocenné, shodně s úrovní definovanou evropskými kvalifikačními rámci. Administrativa Nové kurzy, programy a školení prováděné na odděleních nebo v institutech na Maltské univerzitě jsou schvalovány Výborem pro validaci programu (PVC, Programme Validation Committee). PVC je stálým výborem senátu Maltské univerzity. Hlavní funkce PVC, který se skládá ze členů akademických pracovníků nominovaných k tomuto účelu rektorem, jsou následující: • poskytnout mechanismy pro udržování kvality, akceptované senátem a příslušné pro účely vnitřní a vnější kontroly •

zajistit, aby akademické programy měly příslušný standard

•

kontrolovat platnost programů uvedených v nabídce

Pro zajištění optimálního využívání dostupných zdrojů spolupracuje PVC s Akademickým programem kvality a zdrojů (APQRU), což zajišťuje rovněž podporu na místě i mimo místo: departamentů a oddělení, institutů a středisek vůči procedurám validace.

Cílem programu procesu validace je přizpůsobení všech nových programů, které musejí být potvrzeny pomocí schvalovacího procesu stanoveného univerzitou. Jedná se o klíčový mechanismus, podle kterého se stanovuje vědecká úroveň university, přičemž se zajišťuje: •

akademické zdůvodnění nových programů, které je zcela evidentní a srozumitelné

• požadavky kladené na studenty, aby bylo dosaženo zamýšlených výsledků vzdělávání, jsou jasné •

zdroje mohou být poskytnuty pro vydání programu norem povolených univerzitou

Kromě toho je cílem procesu verifikace ujištění se, že navrhované programy jsou shodné s normami Maltské univerzity v celkové vizi a strategii, jsou přizpůsobené požadavkům trhu, přičemž kvalita našich programů je srovnatelná s programy našich evropských a mezinárodních partnerů, procedura schvalování a verifikace nových programů má být přísná a účinná a současně motivační k příslušné inovaci.

Role orgánů zaangažovaných v programu procesu validace vzdělávacího programu SoTo. Jednotky účastnící se procesu validace programu školení SoTo jsou následující: - Autoři programu: aby byl program školení vypracován prostřednictvím partnerství SoTo, zejména prostřednictvím KEA, na základě hlášení State of the Art připravené Maltskou univerzitou (Institut pro cestovní ruch, cestování a kulturu ITTC Travel), který vypracoval 100hodinový program. Autoři programu (KEA a ITTC) vypracovali jménem partnerství SoTo pro 1. a 2. fázi formy, které jsou požadovány Maltskou univerzitou během validace svých kurzů a programů. - Rada Institutu pro cestovní ruch, cestování a kulturu: zodpovědná za „zásady“ 1. fáze schválení programu a přípravu pokynů pro Výbor pro validaci programu (PVC) a odpovědná za 2. fázi, schválení programu prostřednictvím usnesení senátu, po validaci programu (PVC) - Akademický program kvality a zdrojů (APQRU): zodpovědný za podporu při zajištění, aby studijní programy nabízené univerzitou byly shodné s předpisy, statutem a politikou Maltské univerzity, s ohledem na jejich životnost ve vztahu k dostupným zdrojům a potřebám trhu - Výbor procesu validace (PCV): zodpovědný za doporučování schválení rozhodnutí senátu po analýze dokumentace předložené v obou fázích schválení, - Externí recenzenti: Pokud to univerzita uzná za nutné, může jmenovat externího recenzenta. (Viz: dodatek 1 k dalším informacím o roli externích recenzentů) - Senát: zodpovědný za schvalování akademických programů nabízených univerzitou. Přehled procesu Existují dvě hlavní fáze v akademickém plánování programu:

| 31

1. 1. fáze se zaměřuje na praktičnost a vykonatelnost nápadu v rámci vytvořené celkové vize a strategie univerzity. 2.

2. fáze se zaměřuje na navrhování a detailnost programu.

1. fáze – schválení. KEA a ITTC připravují žádost Form Etap 1, jejímž cílem je zajistit | 32 předběžné podrobnosti navrhovaného programu. Byly připraveny následující oblasti: Racionalita programu spolu s odůvodněním, že se vzdělávací program týče důležité potřeby rozvoje cestovního ruchu a že je zavedený jako reakce na měnící se potřeby cestujících v širším kontextu realizace dostupnějšího cestovního ruchu. Program přispívá k rostoucí oblasti průzkumu školení zaměstnanců v cestovním ruchu a hoteliérství. Cíle programu školení a jejich přizpůsobení vizi ITTC a univerzity. Program je rovněž originální a neexistuje podobný na žádné universitě nebo v jiné evropské instituci. •

potřeby tohoto programu a jeho unikátní, charakteristické a inovativní funkce.

• cílová skupina účastníků kurzu. V tomto případě turističtí praktikanti se zájmem o získání vědomostí týkajících se řízení sociálního podniku a řízení sociální turistiky v jejich organizaci. (V našem případě dřívější kvalifikace nebyly nutné, protože jsme chtěli přilákat co nejširší skupinu, školení se mohly zúčastnit rovněž osoby s vědeckým vzděláním v sektoru cestovního ruchu, aby mu dodaly určitou přidanou hodnotu. Tento požadavek by mohl být připojený v případě další žádosti do EQF o navýšení úrovně ratingu školení.) Struktura, cíle a výsledky navrhované pro program školení. S ohledem na skutečnost, že vzdělávací program SoTo byl hlavně vytvořený proto, aby reagoval na potřeby trhu, setkávají se průzkumy provedené v rámci projektu s vizí vyslovenou Světovou organizací cestovního ruchu a Mezinárodní organizací sociálního cestovního ruchu a se základním právem hovořícím o dostupnosti turistiky pro každého. Navíc pilotní fáze kurzu v partnerských zemích projektu SoTo prokázala, že taková školení jsou rovněž vyžadována organizacemi podnikajícími v sektoru cestovního ruchu. Kariérní vyhlídky účastníků kurzu jsou lepší díky přednášejícím a díky možnosti získat příslušné kvalifikace, takže budou mít další specializaci.

Požadované zdroje Pilotní fáze byla podporována Life long Programem, ale fungování týkající se zdrojů pro didaktické hodiny, přednášky a návštěvy musejí být vypočítána. Finanční rentabilita programu, je navržený program rentabilní? Iniciační program musí zohledňovat všechny zdroje nezbytné pro realizaci programu, jakož i očekávaný počet přijatých účastníků, přičemž musí být zvážena finanční soběstačnost programu.

2. fáze Schválení KEA a ITTC jménem partnerství Soto připravily Etap 2 Forms. Ty byly modifikovány znovu po pilotním uvedení vzdělávacího programu. •

Závěr po Stage 2 Form bude následně předán do APQRU

• Pokud bude celá dokumentace podána v souladu s požadavky, předá APQRU závěr Etap 2 do PVC pro doporučení • s výhradou týkající se obdržení pozitivního doporučení externího recenzenta (pokud to uzná za vhodné) představí PVC své doporučení senátu o potvrzení definitivního schválení Struktura Stage 2 form, která musela být uplatněna pro každou ze čtyř oblastí vzdělávacích programů SoTo, byla založena na následujících oblastech: SEKCE A – Všeobecné A1. Study-unit:kód: pokyn od tajemníka úřadu jedinečného kódu obsahujícího 3 písmena označující oddělení, rozdělení nebo program a 4 číslice. V našem případě je kód jednotek TTC. Protože je školení zakončeno certifikátem na úrovni EQF 4, navrhujeme každé jednotce začít číslicí 4. Ukazatel hodnocení úrovně a dvě jiná čísla uvedená ITTC. Hodnocení úrovně je něco, na co nadále čekáme. A2 Study-unit: titul: na každé z oblastí vypracovaných v rámci vzdělávacího programu SOTO A3. Úroveň: ukazatel, že úroveň je po kvalifikaci (očekáváme, že by měly být přilákány osoby, které už mají zkušenosti v odvětví, ale které ještě nezískali vzdělání). A4. Body ECTS: Program zahrnuje 100 hodin a je tedy rovnocenný ECTS s 4 ECTS A5- typ vyučovací jednotky: forma předávání vyučovací jednotky prostřednictvím přednášky nebo návštěvy A6 Doba trvání studia: netýče se, protože studijní program budou předán v daném čase mimo výuková program školy. A7 Počet vystoupení: NETÝČE SE A8 Nabídka departamentu: NETÝČE SE A9 Odpovědné oddělení: ITTC A10 Dostupnost pro navštěvující studenty: netýče se A11 Odhadovaný počet studentů: Kolik zaregistrovaných studentů očekáváme, a následně tou study-unit? A12 Maximální počet žáků ve třídě: Co znamená horní hranice počtu studentů, kteří se mohou přihlásit k tomuto průzkumu a směřují study-unit?

| 33

SEKCE B – Kritéria B1 uvést, zda tato forma schvalování je ukládána za účelem navržení nového studia-unit B2 Odůvodnění pro novou jednotku – Část programu Soto Vzdělávání B3 Od kterého akademického roku se jednotka stává dostupnou – 2014 B4 Výplaty (nové studijní-pouze jednotky): NETÝČE SE B5 Kterým řídícím výborem (oddělení, pobočka) byla vyučovací jednotka schválena? ITTC během zasedání Rady v dubnu 2014 SEKCE C – Podrobnosti study-unit C1 Název a status koordinátorů: Názvy, status příslušných gestorů pro každou oblast byly zohledněny, včetně jejich životopisů C2 Bude study-unit povinný pro každý studijní program? ANO všechny jednotky jsou povinné pro vzdělávací program SoTo. C3 Předběžná požadovaná kvalifikace (pokud jsou): netýče se, i když je vyžadována znalost sektoru cestovního ruchu. C4 Předběžné study-unit (pokud jsou): NETÝČE SE C5- Nezbytné study-unit průzkumy (pokud jsou): NETÝČE SE C6 Popis study-unit: stručně, study-unit všeobecného obsahu bude zajištěn, toto prohlášení bude využito pro jakékoliv cíle publikace související s programem. C7 Cíl study-unit-: krátký, ale jasný, všeobecný popis vzdělávacích cílů jednotky, zajišťuje, že jsou shodné a přispívají k cílům programu (programů), kterého je jednotka částí. C8 Výsledky vzdělávání: prohlášení, která definují, co student umí, zda bude schopen udělat během study-unit. V této sekci budou popsány dovednosti a vědomosti, které studenti budou nabývat a rozvíjet během study-unit, a které zajišťují, že tyto výsledky učení budou moci přispět k výsledkům všeobecného vzdělávání programu (programů) C9 Metody výuky a učení: Podrobnosti týkající se metod výuky a učení, které budou používány pro poskytování každého study-unit, které mohou zahrnovat počet vyučovacích hodin, dobu trvání a použitou metodu. C10 Hodnotící metoda: uvedení hodnotící metody. C11 Literatura a reference: seznam hlavního textu a veškerých dodatečných doporučení k tomuto průzkumu-jednotce.

| 34

Závěry a doporučení Po pilotních činnostech v různých národních realitách je hlavním zformulovaným závěrem důležitost a nutnost transparentního programu školení o sociální turistice, za účelem vypracování podobných kompetencí v různých evropských zemích a / nebo regionech. Na druhé straně je to ale povinné, aby byl tento program přizpůsoben národní | 35 specifikaci každé země. Níže jsou představeny návrhy navržené partnery odborného vzdělávání a odborného vzdělávání v rámci projektu týkajícího se průběžného zlepšování vzdělávací nabídky: 1. Přidaná hodnota pilotního kurzu je založena na vzdělávání, inovaci a tvorbě sítě kontaktů, blíží nejdůležitější zainteresované strany ze sektoru cestovního ruchu a vytváří užitečné synergie v oblasti územního a společenského rozvoje, které sdílejí stejné cíle a mají stejnou citlivost na sociální turistiku. Účastníci, z různých pracovních prostředí (cestovní kanceláře, družstva, sociální podniky, hotely a cateringové firmy apod.), ukazují své dovednosti a metody řízení vlastních služeb, aspektů, které umožnily trenérům co nejlépe definovat program školení, jehož cílem je vypracování integrovaných kompetencí. Školení se stává prostředím, v němž je vytvoření sítě simulováno, kde touroperátoři a zástupci sociální sféry společně pracují, učí se od sebe navzájem a sdílejí obsah a metody práce, aby je implementovali na svých územích nebo ve svém organizačním prostředí. 2. Školení jsou plánována pro různá turistická prostředí, mohou být prováděna jak v regionech se zkušenostmi z cestovního ruchu, tak i v těch, v nichž se sociální turistika rozvinula v poslední době a myšlenka sociální turistiky je nová. 3. Cílové skupiny se různí vzdělávacími potřebami, a proto je program SoTo pružný a dynamicky se přizpůsobí daným potřebám. Program je vytvořený tak, aby mohl být modifikovaný trenéry pro úzce definované individuální vzdělávací potřeby v době školení. Silnou stránkou programu je pružnost a schopnost adaptací. Slabé stránky jsou podobné: potíže při rozvíjení dovedností v různých evropských zemích / regionech a s ohledem na absenci společného „základního“ obsahu. Program SoTo definuje základní elementy „integrovaných“ rozvíjejících se dovedností, a následně ponechává svobodu v jejich přizpůsobování specifickým vzdělávacím potřebám v národním a / nebo regionálním kontextu. 4. Nejdůležitější otázky pokládané účastníky na školení: jsou školení akreditována? Protože při délce 100 hodin by měla být. Tedy nejdůležitější otázkou před zahájením programu školení má být akreditování v systému každé země. Metoda certifikace však musí usnadnit proces akreditace programu školení v souladu s aktuálním systémem každé země. 5. Čas se musí měnit v závislosti na cílových skupinách, tj. od 2 týdnů do 2 měsíců; účastníci, kteří pracují, nemohou opouštět svá pracoviště.

Delší harmonogramy jsou prováděny tak, aby kurz aktivoval a stimuloval, což sníží počet zanechaných školení. To znamená stálou angažovanost stážistů i v obdobích, v nichž přednášková činnost není plánována, jednoduše předáním materiálu ke čtení nebo vyřešení, týkajícího se vlastního podnikatelského prostředí, bude následně projednáno během školení ve třídě. 6. Dalším aspektem, který je třeba vzít do úvahy, je roční období realizace kurzu, protože v cestovním ruchu (alespoň v některých zemích nebo v některých regionech) existuje výraz „mimo sezónu“. Školení musejí být pořádána méně intenzivně, rozdělena na delší časové období, v průběhu týdne, protože víkendy jsou obsazeny pro osoby pracující v sektoru cestovního ruchu. Jak je však zmíněno výše, program SoTo má usnadnit provedení vzdělávacího programu ve vztahu k práci v čase stážistů. 7. V homogennosti skupiny jsou výhody i nevýhody. Homogenní skupina účastníků umožňuje zaměřit se na témata, která zajímají všechny. Nestejnorodá skupiny účastníků, pocházejících z různých odvětví sektoru cestovního ruchu, umožňuje porovnání různých hledisek a různých přístupů v oblasti sociální turistiky a vytvoření široké a motivované debaty během výuky. Program SoTo může být používán jak ve stejnorodých kontextech, pokud se rozhoduje o tvorbě a / nebo rozvíjení dovedností určitého obsahu, tak i v kontextu různorodých skupin, kdy určitý obsah netvoří ústřední motiv kurzu, ale je výchozím bodem pro metodu účastníků školení, rozdělení na management služby a dovednosti mezi touroperátory a sociální sférou. 8. Poslední, ale neméně důležité je, aby byl k dispozici interdisciplinární tým trenérů. Spolupráce s dvěma nebo více trenéry (ne více než 3) je optimální, protože pohovory jsou plodné a mohou doplnit zkušenosti účastníků. Trenéři musejí pocházet z různých prostředí, zahrnujících minimálně tři oblasti působnosti: cestovní ruch, marketink a sociální činnost. Poslední specializace je důležitá za účelem zajištění citlivosti vůči mimořádně ohroženým skupinám. Trenéři musejí být experty z dané oblasti a musejí zajistit cenné příklady vztahující se k národní realitě na trhu. Skupiny trenérů z různého profesního prostředí mohou přijat roli mediátorů během diskusí: mohou uvádět rozdíly mezi účastníky a provokovat diskusi kvůli podpoře výměny a sdílení vědomostí a rovněž integraci dovedností.

| 36