Smutek je potřeba si odžít

Vzpomenete si ještě, co přesně se na podzim před čtyřmi roky stalo? � Už se mi to trochu slévá. Ale mám ještě schované zprávy od něj, zrovna nedávno jsem na ně zase narazila. Přišlo to tenkrát úplně bez varování, mě ani nikoho z jeho rodiny naprosto nenapadlo, že by se mohlo přihodit něco takového. O to větší to byl šok. Pamatuju si, že mi den předtím volal do práce, ale byla jsem na place a telefon jsem neslyšela. Pak jsem mu psala, co se děje, a on odpověděl, že mi chtěl jenom něco přivézt a že to nevadí – „tak jindy“, napsal. Potom si vypnul telefon. O den později se to stalo.

Jak jste se o tom dozvěděla? � Měli jsme se sejít u mé babičky, se kterou se měli moc rádi. Mobil už měl zase zapnutý, ale nepřicházela od něj žádná reakce ani nezvedal telefon, dokonce se mi zdálo, že mi volání típá. U babičky se neukázal, neomluvil se. Občas se choval trochu nevypočitatelně, měl svoje ‚záseky‘ – a tak mi vůbec nepřišlo na mysl, že by se mu mohlo něco přihodit. Myslela jsem, že mě zkouší nějak manipulovat. A začínala jsem na něj být pěkně naštvaná.

Další den jsem zase brzy ráno jela na plac. Pořád se neozýval, a to už jsem začínala mít strach. Nechtěla jsem dělat paniku, ale přece jen jsem nakonec napsala jeho bráchovi, jestli něco neví. „Známe ho,“ odepsal mi, ale taky se začal znepokojovat. Večer jsem se na truc domluvila s kamarádkou na masáž a na víno. Tam jsme se o tom všem znovu bavily a já se nakonec rozhodla, že už to nevydržím a že za ním jedu.

Klíče jste měla? � Měla. Navíc ta kamarádka bydlí jen kousek od jeho domu, tak jsem si říkala,

Místa, kde pomohou

Pokud pozůstalí cítí, že by potřebovali pomoc zvenčí, první a nejdostupnější volbou jsou krizové linky, které existují pro děti, dospělé i seniory. Lze je kontaktovat telefonicky nebo má většina z nich i chat. Dá se na ni volat či psát opakovaně, jen je třeba počítat s tím, že se vám nebude věnovat vždy tentýž člověk, což může být výhoda i nevýhoda. K samotné sebevraždě bývá povolán krizový intervent z řad policie, který je schopen pozůstalým předat kontakt na další pracoviště, třeba k nám. Prvních několik setkání lidé mohou prožít i v krizových centrech, potom už nastupují návazné služby: poradny či terapeuti, se kterými je možné své truchlení zpracovávat.

V České republice zatím není koncepčně ani resortně nastavený systém pozůstalostní péče, takže organizací a odborníků, kteří se zabývají cíleně doprovázením lidí po smrti blízkých, není mnoho (a o to méně je těch, kteří se starají konkrétně o pozůstalé po sebevraždě). Právě tohle byl důvod, proč jsme zakládali Vigvam. Jen bychom potřebovali, aby takových poraden jako Vigvam bylo mnohem více a my nemuseli mít pro klienty čekací listinu.

Mgr. Sylvie Stretti, Ph.D. (*1977)

Terapeutka, zakladatelka a ředitelka Poradny Vigvam pro děti a jejich rodiny, kterým zemřel blízký člověk, teoložka a krizová interventka. Téměř 12 let se na linkách důvěry věnovala krizové intervenci.

Poradna Vigvam je nezisková organizace, ve které odborníci pomáhají vyrovnat se s úmrtím blízkého člověka a brát smrt jako běžnou součást života. Pracují s dětmi i rodiči, s učiteli a s širokou veřejností, která si uvědomuje důležitost přijetí tohoto smutného okamžiku v našich životech.

Martin Jára