Muži si neumí říct o pomoc, krach vnímají jako hanbu

Zatímco ženy se podstatně častěji než muži o sebevraždu pokusí, ale přežijí, muži své sebevražedné pokusy zpravidla dokonají. Mezi těmi, kdo si sami vzali život, je u nás až čtyřikrát více mužů než žen. Tento poměr platí pro celý západní svět a ještě se zvýrazňuje se stoupajícím věkem zemřelých.

Ohrožení muži

Muži jednoznačně převyšují ženy v počtu dokonaných sebevražd. Ženy volí pro své pokusy jemnější metody, muž ale neváhá vzít do ruky zbraň nebo sáhnout po jiném opravdu ničivém způsobu sebedestrukce. Jedna z teorií praví, že sebevražda není nic jiného než agrese zaměřená na sebe samotného – tedy agrese, kterou nelze z různých důvodů uplatnit vůči druhému. Může za ní stát hněv na někoho jiného, na okolnosti či na svět jako takový, kterému nelze dát prů- chod. A proto muž obrátí svou agresi proti sobě. Protože jeho touha zničit danou situaci je velmi silná, silné a destruktivní je i provedení jeho sebevraždy.

Podle statistik je zvláště riziková skupina po padesátém roce věku. To je období, kdy se člověku mění životní perspektiva a každý neúspěch, každá ztráta a každý otřes se prožívají s mnohonásobnou intenzitou – o to hůře, když je muž sám a nemá kolem sebe sociální síť, která by ho podržela. V Británii existuje síť „Men’s Sheds“ domí – nejniternějšího přesvědčení, nemůžeme jej považovat za zločince. Dostal se do situace, z níž nenacházel jiné východisko. S tímto stanoviskem také bude stát před Božím soudem.

Sebevrah může být víc obětí než vrahem

Jak píše teolog Bernhard Häring, sebevražda může být konečným výrazem zoufalství a nedůvěry k životu a k Bohu, sebezničující autonomie vůči Bohu. V komplikované skutečnosti života to však zřídka bývá čin takto uváženě zlý, může to být spíš psychologický zkrat, a ne plně svobodný a zodpovědný akt.

Vina za sebevraždu může ležet také na společnosti a okolí člověka, které mu v zoufalé situaci nedává dost lásky a spravedlnosti. Sebevražedný čin pak může být posledním zoufalým voláním po pozorné lásce. Sebevrah může být víc obětí než vrahem.

Doc. PhDr. Libor Ovečka Th.D. (*1950) Katolický kněz a morální teolog. Vyučuje na Katolické teologické fakultě UK. Založil Vyšší odbornou sociálně pedagogickou a teologickou školu Jabok, kterou mnoho let řídil.

Synovi bylo 28 let, když se zabil. Letos to byly dva roky. Býval přátelský kluk a sportovec, ale před lety onemocněl vážnou boreliózou, kterou jsme včas nerozpoznali, a ta mu spustila těžkou depresi. Dělal, co mohl, bral léky, chodil k doktorům i na terapie, ale nakonec už to všechno bylo těžší, než dokázal unést.

Pokusil se o to už jednou předtím, o několik let dřív. Tehdy si ale vzal s sebou mobil. Ráno jsem ho šla vzbudit a on nebyl ve svém pokoji. Volali jsme mu a naštěstí to zvedl a po dlouhém přemlouvání z něj vypadlo, kde je – odjel v noci vlakem a chystal se odněkud skočit. Hned jsme pro něj jeli, ještě jsme pak honem měnili psychiatra, protože jsme si říkali, že to ten dosavadní asi moc nezvládl, a našli jsme mu podle všech signálů opravdu dobrou doktorku.

K té chodil ještě několik roků, ale stejně se to pak stalo. Říkala nám potom, že byl syn nesmírně uzavřený, nesdílný, že se k němu vlastně nikdy pořádně nedostala. Myslím si, že ty nejtěžší věci si zkrátka nechával pro sebe, už byl taková povaha.

Trochu jsme o tom spolu mluvili. Tehdy nám říkal, že jediné, co ho tu drží, je vědomí, že jsme rodina, že ví, jak by nás tím zasáhl. A tak jsme se nechali trochu ukonejšit a říkali si: „Tak to on to neudělá.” Ale to jsme se mýlili. Ta obrovská tíha se nakonec ukázala silnější.

Začal studovat vysokou školu, ale pak nebyl vůbec schopný tam chodit. Kolikrát jen celé dny ležel a koukal do stropu, v noci nemohl spát a pak zase spal přes den, když si vzal nějaké prášky. Takže školy postupně nechal. Když už někdy vyrazil ven, byla jsem ráda, protože to znamenalo, že je mu líp. Trochu pomáhal kamarádovi ve firmě, něco si tak vydělával, to bylo prima. Když ale nebyl doma večer, vždycky jsem zneklidněla. Chodila jsem kontrolovat jeho pokoj, jestli tam není třeba podezřele uklizeno nebo zda