KRÁLOVSKÉ STEZKY A MĚSTA
Střední Čechy jsou již od středověku významným místem. Čeští králové zde vybudovali řadu hradů a tvrzí, kde často rozhodovali o důležitých momentech naší historie. Nejvíce jich nalezneme v malebné krajině CHKO Křivoklátsko, která se svou jedinečností zapsala na seznam biosférických rezervací UNESCO. V bývalém Přemyslovském loveckém hvozdě budovali čeští králové hrady strážící královský poklad i důležité obchodní stezky. Nejvýznamnějším z nich je majestátní hrad Křivoklát, který dal celé oblasti jméno, uchovávající korunovační klenoty dávno před výstavbou hradu Karlštejn. Hrady Točník a Žebrák, které poskytly útočiště králi Václavu IV., nebo pravděpodobně nejmenší královský hrad Jenčov jsou jen malým zlomkem toho, co tento kousek našeho kraje nabízí. Nesmíme však zapomenout ani na královská města, která střežila obchodní stezky i vzácné železné rudy. Některá města získala královský titul díky věhlasu místního piva či věrnosti králi, jiná byla založena českými panovníky pro jejich ojedinělé umístění. Královské město Mělník se pak těšilo neobvyklému postavení, a to jako věnné město českých královen. Míst spjatých s českou historií nalezneme ve středních Čechách mnoho a svojí nabídkou uspokojí každého požitkáře i vášnivého turistu.
Kล ivoklรกt
I (STŘEDOVĚKÁ) CESTA MŮŽE BÝT CÍL Středočeský kraj je protkán pavučinou starých cest skrytých očím v půvabné a pestré krajině. Objevte je, projděte se jimi a poznáte svoji zemi možná lépe, než kdybyste směřovali k cíli. Text: Radek Kovanda, Pavel Vondráček Foto: Pavel Vondráček
Skála vypadá jako rozlomená a v ní obřím prstem vyhlazená cesta, natažená do oblouku. Říká se ji Průsečná. Dostanete se k ní tzv. Cinibulkovou naučnou stezkou, která vede z městečka Mšeno do Kokořínského dolu. Traduje se, že cestu do skály vysekali Švédové v době třicetileté války. Pravděpodobně je to jen legenda, stezka je mnohem starší a vojáci ji jen rozšířili. Stará historická cesta je ale tak neuvěřitelně zachovaná, že v ní stále můžete pozorovat otisky středověkého a raně novověkého dálkového obchodu. Skála se totiž rozšiřovala vysekáváním tzv. špičákem: stopy po ostré špičce jsou patrné na mnoha místech. Jde o krátké rýhy, které vždy začínají bodnutím ostré špice do skály. Průsečná skála u Mšena – dokonale zachovaný pozůstatek frekventované středověké cesty procházející dnešním Kokořínskem.
Cesta je široká přesně tak, aby tudy projel koňský nebo volský povoz. Tehdejší vozy měly loukoťová kola s kovovou obručí a vystouplou osou, drhly hranami o měkkou pískovcovou skálu a vyryly do ní další, tentokrát nechtěné rýhy. Říká se jim oškrty a nejčastěji je najdete ve výšce šedesát centimetrů, tedy tam, kde se nacházela osa kola. Výše pak jsou oškrty od žebřin, beden a jiného nákladu. Pokud se sem vypravíte, zcela naplníte rčení, že i cesta může být cíl. Hledat na cestě cestu může být nejen zábavné, ale i poučné. Snad v žádné jiné části České republiky nenajdete tolik zachovaných úseků středověkých cest (těch hlavních královských i vedlejších lokálních) jako právě ve středních Čechách. Důvodů je několik: množství navzájem propojených významných královských měst s dominantní Prahou v čele, z níž paprsčitě vycházely obchodní cesty, rozlehlé chráněné lesy v oblasti Křivoklátska, Kokořínska a Brd, které zakonzervovaly jejich průběh, pískovcové podloží, v němž stopy po dávných karavanách jen tak lehce nemizí, a také hustá síť lidských sídel – vesnic, hradů a tvrzí.
Krásný příklad staré úvozové cesty.
Dřevěná socha švédského vojáka u Mšena připomíná pohyb švédských vojsk ve středních Čechách za třicetileté války.
V každé společnosti hraje pohyb lidí a zboží jednu z nejdůležitějších rolí. Až do výstavby moderních silnic a do vzniku železničních tratí museli lidé při průchodu krajinou respektovat přirozené překážky jako prudké svahy kopců, vodní toky, bažiny a hluboké lesy. Zatímco dnes využíváme techniku a snažíme se, aby cesty byly co nejrovnější a také nejrychlejší, středověký člověk měl omezené možnosti. Jeho cesty se klikatily, vyhýbaly se, zahlubovaly a také se větvily. Lidské nohy, zvířecí kopyta a kola vozů tak pomalu přetvářela krajinu a zanechávala v ní dosud patrné stopy. Když se vypravíte kdekoliv na procházku po půvabné krajině středních Čech, zkuste někdy nesměřovat ke konkrétnímu cíli, ale učiňte cestu cílem. Postupně se naučíte vnímat a rozpoznávat jednotlivé cesty, svazky úvozů, odvaly, zbytky dláždění, vyhloubené koleje, oškrty a další pozůstatky po našich předcích. Naplánujte si třeba procházku mezi bývalými královskými městy a zkuste cestou hledat staré cesty. Pro ty z vás, kteří chtějí více poznat půvab starých stezek, doporučujeme vynikající knihu Staré cesty v krajině středních Čech (vydala Academia).
Oškrty od kol v Průsečné skále.
Dřevěné sochy granátníků ve valdštejnských barvách u staré cesty na začátku zámeckého komplexu Valdštejnsko.
STARÉ CESTY U PŘECHODU PŘES VLTAVU U DAVLE Soutok Vltavy a Sázavy u Davle je oblíbeným turistickým cílem Pražanů. V létě roku 1968 se v Davli natáčely scény k americkému filmu Most u Remagenu. Remagenský most byl ve filmu představován právě starým davelským mostem.Dříve, než byl postaven slavný most, se zde ale nacházel významný brod, k němuž se sbíhaly prastaré cesty vedoucí sem z hradiště na Závisti, později z Prahy a které směřovaly dále do jižních Čech. Skvěle zachované zbytky starých komunikací najdete na obou březích Vltavy. Za pozornost stojí systém úvozů scházející od obce Hvozdnice ke kostelu sv. Kiliána na levém břehu Vltavy, jižně od Davle. Úvozové cesty jsou z 11. až 14. století a patrně sloužily k zásobování benediktinského kláštera na ostrově uprostřed vltavského proudu. Dalším skvělým příkladem, kdy chodec může projít zachovanou trasu, je opačný, pravý břeh Vltavy. Přejděte přes most a u železniční stanice se napojte na červenou turistickou stezku, která chvíli vede údolím Záhořanského potoka směrem ke královskému městu Jílové, kam vás ale dovede značka modrá. Vy však stále sledujte značku červenou, která zabočuje do kopce nalevo. Podklad cesty tvoří skála, v níž jsou dosud patrné i stopy od kol středověkých a novověkých formanských vozů. Cesta vás zavede do obce Oleško a nakonec dále až ke hradišti na Závisti.
CESTA U SPRAŠOVÉ ROKLE NEDALEKO ZEMĚCH Severně od Prahy, nedaleko Kralup nad Vltavou leží v mírné pahorkatině vesnice s půvabným českým názvem — Zeměchy. Pozůstatky středověké (a starší) komunikace, která vede ze Zeměch do Otvovic patří k tomu nejzajímavějšímu, co lze při studiu starých cest ve středních Čechách vůbec vidět. Cesta je totiž místy nejen zasekána do pískovcového podloží, ale její úvoz na několika místech chrání proti sesuvům kamenná obezdívka. Její dochování v takovém rozsahu až do dnešních dnů je zcela mimořádné. Cesta vás navíc dovede k významné přírodní památce Sprašová rokle. Na lokalitu nevede žádná značená turistická stezka, lze tam ale dojít poměrně snadno přímo historickou cestou ze Zeměch. Na jižním konci vesnice je úzká cesta vedoucí vpravo přímo do rokle (ulice V Rokli), vstup je označený dřevěnou šipkou. Sprašová rokle u Zeměch byla vyhlášena přírodní památkou z důvodu ochrany čtvrtohorního sprašového souvrství. Spraš se zde ukládala více než 200 000 let a střídání světlé a tmavé půdy zde dokazují střídání dob ledových a meziledových. Po prohlídce rokle pokračujte dále, dokud nepřijdete k 150 metrů dlouhému mohutnému úvozu, který byl kdysi součástí staré cesty spojující královské město Velvary s Prahou.
PŘECHOD BEROUNKY POD HRADEM TETÍNEM Hlavní raně středověká cesta z Prahy do západních Čech a Plzně vedla přes Loděnice, Vráž a Beroun, ale existovaly i lokální cesty, které v případě potřeby nahrazovaly cestu hlavní. Jedna z nich procházela obcí Tetín. Dramatický Tetín, položený vysoko na vápencové skále je známý už z Kosmovy kroniky jako místo, kde byla zavražděna 15. září 921 svatá Ludmila. Ležel sice stranou hlavních komunikací, přesto byl zdejší brod přes Berounku intenzivně využíván. Předpokládá se, že právě tudy r. 1179 kníže Bedřich po prohrané bitvě u Loděnic prchal do jihočeských Prčic. Symbolický význam místa spjatého s kultem sv. Ludmily měl za následek , že se lokalita již ve středověku stala cílem zbožných poutí. Ty jsou doloženy od roku 1326. Po prohlídce zříceniny hradu Tetín a po vychutnání si vyhlídky na údolí Berounky se můžete vydat dolu k řece, k bývalému brodu. Projděte Tetínem až k Hospůdce U Plotice. Zde začíná Přírodní rezervace Tetínské skály a také se zde napojíte na středověkou cestu vedoucí dolů do údolí. Na počátku prudkého klesání se cesta rozděluje do dvou větví. Zde můžete přemýšlet, kterou před více než tisíci lety kráčela svatá Ludmila a později její vnuk svatý Václav. V první větvi se zachoval úvoz částečně zasekaný do vápencového podloží. Druhá větev klesá v mírném sklonu po relativně pevném a suchém dně rokle. Obě větve se dole spojují. Podél břehu Berounky můžete dojít až do Berouna.
14 STŘEDOČESKÝCH PEREL Pod svícnem je největší tma – Praha svým významem mnohá blízká města zastiňuje. Objevte proto kouzlo starých královských měst na území Středočeského kraje. Proč cestovat daleko, když krása je tak blízko, přímo pod nosem.
SLANÝ Z mírně zvlněné krajiny poseté sady a chmelnicemi vyčuhuje čtyřicet metrů vysoká radniční věž obklopená šikmými střechami renesančních a barokních domů. A hned vedle historického středu města se zdvihá nenápadná zalesněná kupa – Slánská hora, pozůstatek někdejší sopky. Zdálky nic moc nenapovídá o tom, že členitý střed tohoto královského města zůstal do dnešních dob nebývale zachovalý: překvapí vás tu např. úzké romantické uličky vedoucí skrz historické brány na malebná náměstí. A překvapí vás možná i to, že ve městě fungují hned dva kvalitní řemeslné restaurační pivovary – Antoš a Továrna.
KUTNÁ HORA Už dávno víte, že je toto město již patnáct let na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, že kromě chrámu sv. Barbory zde najdete spoustu dalších skvostů církevní i měšťanské architektury, že jeho střed je terénně trochu náročný, ale zato se vám odmění překrásnými výhledy nebo že naopak můžete sestoupit do podzemí, kde se kdysi těžilo stříbro. Stejně jako určitě znáte slavnou kostnici v Sedlci, která právě teď prochází zevrubnou rekonstrukcí, při níž jsou mimo jiné citlivě rozebírány i pyramidy z lebek – ale je stále celoročně přístupná a na jednu vstupenku se podíváte i do nedaleké katedrály Nanebevzetí Panny Marie nejstaršího cisterciáckého kláštera v Česku, nedávno zrekonstruované a zpřístupněné, do níž kdysi při barokně gotické přestavbě vetkl architekt Jan Blažej Santini-Aichl unikátní prvky, například klenbu zvanou „česká placka“ nebo točité schodiště. Hned vedle můžete navštívit i Muzeum tabáku, které je součástí slavné kutnohorské tabačky (bohužel podobně jako hrady a zámky je přes zimní sezonu zavřené). Otevřený, alespoň každou druhou sobotu, je nedávno zrekonstruovaný kutnohorský pivovar v původním barokním areálu.
VELVARY Stranou všech dnešních hlavních tras, na vyvýšené rovině pár kilometrů od levého břehu Vltavy nad Nelahozevsí, ukrývá se jedno z nejmenších českých královských měst. Dlouhou dobu Velvary ležely na jedné z hlavních česko-saských obchodních cest a jejich vzdálenost cca 40 km od hlavního města znamenala, že šlo o první zastávku z Prahy, resp. poslední zastávku před ní. V Praze se Velvarští proslavili tím, že vejce požadovaná na stavbu Karlova mostu dopravili natvrdo vařená, aby se cestou nerozbila. Kdysi hradbami obehnané město dnes obepíná nízkopodlažní zástavba utopená v zeleni, takže při příjezdu do města až do poslední chvíle netušíte, co se skrývá v jeho středu – rozmáchlé malebné náměstí ve tvaru nepravidelného čtyřúhelníku obestavěné renesančními a barokními budovami, jemuž vévodí štíhlý pískovcový monument – morový sloup, jeden z největších a nejdochovalejších v celém kraji. Na náměstí je také brána s hospodou, v níž vznikla slavná píseň „Ó Velvary, ó Velvary, kde jsou mé tolary“.
BEROUN Název starobylého města ležícího na nejschůdnější spojnici mezi Plzní a Prahou se ne náhodou podobá jménům dvou evropských metropolí – švýcarského Bernu a německého Berlína. Všechna mají stejný názvoslovný původ, o čemž svědčí i jejich erbovní znaky, jimž vévodí „bär“, tedy medvěd. Medvědy má Beroun i živé – hned se dvěma se můžete (bezpečně) potkat ve slavném rozlehlém medvědáriu na Městské hoře, z jejíž rozhledny je překrásný pohled na celé město rostoucí po dvou stranách údolí velké řeky Berounky (dříve Mže). Medvěda si do svého názvu vtělil také místní řemeslný pivovar, nyní zrekonstruovaný do podoby funkčního skanzenu s unikátem v podobě varny, v níž se jako kdysi dávno zatápí dřevěnými poleny. Hned několik náměstí ve středu historické části města, které ohraničují zbytky starého opevnění a tři zachované vstupní brány, nabízí mnoho příležitostí k rychlému i delšímu občerstvení, přičemž jedním z nejvyhlášenějších podniků je ‚burgrárna‘ Blackdog. Beroun je také vstupní branou do Českého krasu s perlami, jako jsou Karlštejn a klášter Svatý Jan pod Skalou (na snímku). Než se do něj vydáte, určitě navštivte Muzeum Českého krasu s výpravnými expozicemi o světově významné oblasti Barrandien a dějinami města Berouna a jeho osobností, mezi něž patří třeba zakladatel české lingvistiky Josef Jungmann, dirigent Václav Talich, spisovatel František Nepil nebo moderní celebrita Leoš Mareš.
MĚLNÍK Mělnický zámek je minimalisticky nenápadný, ale přesto tvoří dominantu, podle níž se můžete orientovat v širokém kraji na poslední cestě Vltavy k Labi. Na jejich soutok je analogicky překrásný výhled přes příkré vinice, které opepínají zámek, v němž se můžete i ubytovat. Tento původně románský hrad nese stopy mnoha slohů – od gotiky přes renesanci až po výsledné baroko. Ty vtiskly i současnou podobu historickému jádru města, zčásti ještě obklopenému původními hradbami, jež se stalo symbolem polabského vinařství. Pozoruhodné věci se ale skrývají rovněž pod vašima nohama – zámecké vinné sklepy, historické městské podzemí s 54 metrů hlubokou středověkou studnou nebo kostnice pod chrámem sv. Petra a Pavla. Nejen vínem živ je dnes Mělník – nedávno se tu přímo na centrálním náměstí Míru otevřel nový restaurační pivovar Němý medvěd, kde můžete odegustovat místní řemeslnou pivní produkci a k tomu vyhlášené originální burgery v mnoha velikostech a kombinacích. A aby vám trochu slehlo, vezměte si s sebou na cestu brusle a vyrazte v zimě na jednu z blízkých přírodních ledových ploch – k historickému zdymadlu Hořín (to se ale právě teď rekonstruuje) nebo do nedaleké pískovny Baraba.
JÍLOVÉ U PRAHY Kousek od Prahy, ještě menší kousek od Sázavy, zasazené v členité lesnaté pahorkatině, kde je to všude buďto hodně z, nebo do kopce leží Jílové. Svažitému středu města, původně zlatokopecké osady, vévodí bílý kvádr radniční, naproti je vyhlášená restaurace U Floriana s citlivě rekonstruovanými gotickými interiéry a obřím krbem, směrem dolů cestou skrz parkovou část hlavního náměstí pak narazíte na regionální muzeum, tzv. Dům Mince, jehož expozice dokumentují bohatou historii těžby zlata v okolí Jílového, a na samém konci pak na kostel sv. Vojtěcha, jednu z nejstarších dochovaných místních staveb, jejíž interiér kdysi posloužil k natáčení Formanova Amadea. Nedaleko je vyhlášená palírna Radlík, nedávno zrekonstruovaná do nové podoby včetně věže, v jejíchž vyšších patrech se skrývá několik romantických pokojíků.
KOLÍN Město stojící v „pěkné rovině“, kde se Labe přitékající od východu stáčí širokým obloukem na sever. Město s památkově chráněným centrem, jež má původní středověký půdorys i mnoho historických staveb – dvojitý pás hradebního opevnění, kamennou baštu alias Práchovnu nebo gotický chrám sv. Bartoloměje, který se po rozsáhlých opravách znovu zpřístupňuje veřejnosti. Na jednu z věží můžete vystoupat a obhlédnout tak celé město. Z jiného úhlu a výšky je spatříte také z čerstvě památkově chráněné vodárenské věže v Pražském předměstí, jedné z nejkrásnějších konstruktivistických staveb nejen ve středních Čechách. Ve středu města nezapomeňte na bývalé rozsáhlé židovské ghetto s hřbitovem a s bohatě zdobeným náhrobním kamenem na centrálním pahorku – patří synovci rabína Löwa, konstruktéra Golema. Zahřát se rychlým pohybem (na trojskluzavce) nebo naopak pomalou relaxací (parní kabina) můžete i teď v zimě v místním akvaparku.
NYMBURK Tohle město proslavil nedávno jeden z nejpovedenějších rodinných seriálů poslední doby – Trpaslík –, ale daleko více a už vlastně dávno Bohumil Hrabal svými Postřižinami, které se odehrávaly v místním dosud fungujícím pivovaře, i když coby kulisy tomu filmovému posloužil jiný pivovar – v Dalešicích na Třebíčsku. Nicméně sám Nymburk stojí za návštěvu kvůli pestré mozaice mnoha dalších pamětihodností – gotických hradeb, romantických středověkých uliček, Staré rybárny – údajného úkrytu osmnáctileté Elišky Přemyslovny, anglického parku na Ostrově, secesní vodárny nebo gotického kostela sv. Jiljí, kde má jedna z figurek na oltáři obě nohy levé. Po stopách Bohumila Hrabala se můžete nenáročnou cestou podél Labe vydat až do „jeho“ osady Kersko, přičemž hned za Nymburkem narazíte na jeden český přírodní unikát – pohyblivou písečnou dunu u obce Písty.
RAKOVNÍK Třebaže vám při vyslovení tohoto jména naskočí nejspíše jako první Nezbedný bakalář natočený podle povídek místního rodáka Zikmunda Wintera nebo název společnosti Rakona vyrábějící ikonické mýdlo s rakem, má tohle město uprostřed krásné lesnaté přírody na pomezí tří českých krajů v rukávu daleko více trumfů. Předně svou daleko starší historii, kterou symbolizují dvě dominanty města – gotické brány Vysoká a Pražská, té poslední se díky jejímu korpulentnímu tvaru přezdívá Selka. Zavede vás do nejzachovalejší části města s překrásným Husovým náměstím až ke dvěma starodávným dřevěným zvonicím nebo k baroknímu paláci, dnes Muzeu T. G. M. V úplně jiných dobách a prostředí se ocitnete při procházce úzkými křivolakými uličkami bývalého židovského města, jehož někdejší synagoga je domovem galerie obrazů dalšího slavného rodáka – Václava Rabase. Také moderní architektura zde zanechala výrazné stopy v podobě funcionalistických vil a zejména pak místní Sokolovny, první stavby architekta Otakara Novotného (autora například pražské galerie Mánes), jíž se dodnes přezdívá Bílý dům. Nezapomeňte samozřejmě navštívit ani místní pivovar Bakalář, který zde funguje již od dob, kdy se na sever od Rakovníka začal ve velkém pěstovat chmel.
ČÁSLAV Pár kilometrů jihovýchodně od Kutné Hory upoutá vaši pozornost neogoticky rozsochatá kostelní věž, která svými téměř 89 metry ční nad tamní zvlněnou rovinu. Patří k původně románskému kostelu sv. Petra a Pavla, v jehož chrámové kapli byla před 110 lety objevena lebka, která (možná) patří Janu Žižkovi. Dnes je vystavena v místním muzeu. Město má i další historické unikáty – souvislý pás městského opevnění s patnácti baštami a jedinou dochovanou gotickou věží (Otakarova věž), kam můžete vystoupat a obhlédnout celé město. Dalším lákadlem – a to pro dospělé i děti – je místní Muzeum zemědělské techniky, které vystavuje širokou škálu historických strojů. Další pozoruhodnosti nabízí i blízké okolí – třeba zámek Žleby s rozlehlým anglickým parkem a se zooparkem a oborou, v níž se pasou bílí jeleni. Nebo zkuste přenocovat a zažít romantiku v zámeckých hotelech Hostačov či Filipov.
NOVÝ KNÍN Všichni dnes jezdí na Dobříš nebo na vyhlídky nad Slapskou přehradou, ale jen málokdo zavítá do krajiny „mezi“, do nenápadného, malého, ale dle dekretu „královského města“ Nový Knín. „Města, kde pes dosud nechcípl, byť občas v kómatu bývá...“, jak je popisuje záhlaví místního neoficiálního blogu. Kdysi to bývalo spolu s Jílovým a Kašperskými Horami nejvýznamnější české zlatohorní město, což dokumentuje výpravná expozice Muzea zlata v historické budově Mincovny na hlavním (a vlastně jediném místním) náměstí s barokní kašnou, barokním kostelem, barokní radnicí a barokními domy – nově zrekonstruovanými do původních barevných podob. Ale jinak má výše zmíněný slogan docela pravdu, a pokud se chcete vydat za dalšími zajímavostmi – Zlatá stezka Psí hory nebo rozhledny (Drtinova, Veselý vrch) a vyhlídková místa nad nedalekou Slapskou přehradou – musíte opustit brány města.
MLADÁ BOLESLAV Na královské město ji v kulatém roce 1600 povýšil císař Rudolf II. a na „královské město“ českého automobilového průmyslu pak později společnost Škoda. Samozřejmě že při návštěvě města nelze vynechat skvělé Muzeum Škoda Auto, které se otevřelo před pěti lety ve zrekonstruovaných objektech původního závodu Laurin & Klement u příležitosti celého století nepřerušené výroby. Mladá Boleslav ale není jen o autech – zkuste si ji projít či projet po tzv. Metalové cestě, která vás vedle hlavních historických dominant, k nimž patří Boleslavský hrad či historické náměstí s podloubími, zavede i na další místa v plošně poměrně rozlehlém městě, o nichž mnohdy ani místní nemají tušení – třeba do galerie soch pod širým nebem u kliniky dr. Pírka. Také nejbližší okolí nabízí nepříliš známé pozoruhodnosti, jako je opravdu velmi šikmá kamenná věž hradní zříceniny v Michalovicích nebo rozmáchlá louka pod Kosmonosy s přívětivými ochočenými sysly. A na skvělé posezení neváhejte zavítat do nově otevřeného restauračního pivovaru eMBe v budově bývalé barokní sladovny, případně se vydejte o kousek dál na sever do kláštera Hradiště nad Jizerou s pivovarskou restaurací v obřích podzemních sklepích, kde se můžete i ubytovat v romantickém rodinném hotelu s wellnessem.
KOUŘIM Na jižním okraji Středolabské tabule, kde se krajina zdvihá do zalesněných kopců, se na levé straně hlubokého žulového kaňonu s říčkou Výrovka rozkládá město, které prý podle historiků mělo kdysi velmi dobře „našlápnuto“ stát se bohatší než Kutná Hora a větší než Praha. Ale je možná nakonec dobře, že se tak nestalo, protože se zde můžete propadnout časem až do středověkých dob – jejich původní půdorys i mnoho staveb si až do dnešních dní uchovalo tehdejší ráz, protože zde neprobíhal žádný překotný stavební ruch. O čemž svědčí například i prastará dlažba v centru města nebo jeho hlavní dominanta – kamenný gotický chrám sv. Štěpána v prapůvodní podobě, s přilehlou zvonicí vyzdobenou renesančními sgrafity, která ukrývá unikát v podobě funkčních zvonů obrácených vzhůru nohama, poháněných pomocí šlapacích pedálů. Na protilehlém kopci pak najdete pozůstatky původního opevněného hradiště Stará Kouřim, které prý založil vojvoda Lech. Dal prý tehdy svému bratru Čechovi pomocí ohně a kouře vědět, kde se usadil, a odtud údajně také vzniklo jméno města.
ČESKÝ BROD Tohle významné královské město možná jen bez povšimnutí míjíte při cestě po dálnici D11 z Prahy do Hradce Králové, ale zcela jistě vám nikdy neunikne jeho nejvýraznější dominanta – dvojice vysokých štíhlých stožárů. I dnes v době internetu a mikrovlnných spojů fungují stále jako vysílač rádiových vln středního pásma a se svými 355 metry výšky jsou nejvyšší stavbou České republiky. Nedaleko odtud na protilehlém kopci zvaném Lipská hora stojí daleko skromnější, ale zároveň historicky velevýznamný pomník – kamenná mohyla připomínající (ne)slavnou bitvu u Lipan. Zejména jižní okraje Českého, původně tzv. Biskupského Brodu jsou díky soustavě rybníků a mírně se vlnícím svahům porostlým ovocnými sady ideální k procházkám či projížďkám v kterémkoli ročním období, ale i sám střed města, jakkoli se to ze vzdálenějšího pohledu nezdá, vás překvapí netušenými skvosty. Zachovaly se zde části středověkých hradeb i mnohé gotické a renesanční domy, a za návštěvu rozhodně stojí místní gotické podzemí s původní šatlavou.
ADRESA Turistické informační centrum Středočeské centrály cestovního ruchu Husova 156/21 Praha 1 – Staré Město
KONTAKT Tel.: +420 222 288 911 E-mail: info@sccr.cz www.strednicechy.cz
fb.com/DestinaceStredniCechy @visitcentralbohemia
Text: TTG Czech Foto: archiv NPÚ, Pavel Vondráček, Ladislav Renner, Archiv regionálního muzea v Jílovém u Prahy, Marek Vaneš, archiv SCCR
Vydavatel: © Středočeská centrála cestovního ruchu Husova 156/21, Praha 1 Praha 1/2020 | 1. vydání | Neprodejné www.strednicechy.cz