Islámský imperialismus

ISLÁMSKÝ IMPERIALISMUS V REÁLNÉM SVĚTĚ Elwood McQuaid Když se většina médií směje myšlence islámského imperialismu, zavírá oči před násilníkem u vlastních dveří. Mnoho lidí má dnes bohužel zkreslený pohled na to, co se ve světě děje. Důkazy jsou po ruce a každý rozumný člověk by si měl říci: „Zastav se na chvíli. Je to problém.“ Viceprezident USA Dick Cheney upozornil, že islamisté mluví o „sedmém století chalífátu,“ kterému bude „vládnout zákon šaría, nejrigidnější interpretace koránu.“ Ministr obrany Donald Rumsfeld to rozvinul: „Irák má sloužit jako základ nového islámského chalífátu, který se rozšíří po Blízkém východě a bude ohrožovat legitimní vlády v Evropě, Africe a Asii.“ New York Times bohužel rychle označil tento názor za nesmysl. V článku s názvem 21st-Century Warnings of a Threat Rooted in the 7th (Varování 21. století před hrozbou s kořeny ve století sedmém) sdělila svůj názor Elisabeth Bumillerová: Mnoho vědců a bývalých vládních úředníků bere velmi vážně varování vlády před novým chalífátem... Říkají, že také al-Káida ve skutečnosti považuje chalífát za svůj cíl, avšak vláda zveličuje význam hrozby, protože usiluje o podporu své politiky v Iráku.

Opravdu? Spíše by si paní Bumillerová měla prohlédnout důkazy a slova Abú Músy Zarkávího, v Jordánsku narozeného vůdce al-Káidy v Iráku: „Buďto zvítězíme nad lidstvem, nebo odejdeme do věčného života.“ Američané jsou podle něj „nejzbabělejší z Božích stvoření.“ V říjnu 2005 prezident George W. Bush v projevu pro National Endowment for Democracy (Národní nadaci pro demokracii) výstižně popsal v současnosti nejagresivnější dravý klan - islámské imperialisty. Řekl, že mají „vražednou ideologii“ a představují „velkou výzvu pro naše nové století.“ • Snaží se ukončit vliv Západu v muslimském světě, svrhnout všechny umírněné muslimské vlády a založit „radikální islámské impérium rozpínající se od Španělska po Indonésii.“ • Touží „vyvinout zbraně hromadného ničení, zničit Izrael, zastrašit Evropu, napadnout americký lid a vydíráním dostat naši vládu do izolace.“ • Chtějí „zotročit všechny národy a zastrašit svět.“ Realistický novinář Daniel Pipes si myslí, že prezident byl ještě příliš zdrženlivý ve svém popisu rozsahu islámské vize: 1

Jeho vymezení „radikální islámské říše“ (nebo chalífátu) jen v prostoru od Španělska po Indonésii [není adekvátní], neboť islamisté mají globální vizi vyžadující ovládnutí i nemuslimských zemí – zvláště USA... Jen když si Američané uvědomí, že islamisté usilují o náhradu ústavy právem šaría, vstoupí do čtvrté a závěrečné fáze této války.

Ve své knize Islámská deklarace, vydané v roce 1970, Alija Izetbegović, bývalý prezident Bosny a vůdce Muslimské strany demokratické akce (SDA), argumentuje, že „islám není kompatibilní s neislámskými systémy“, čímž předložil stanovisko pro islámské radikály: „Nemůže být ani mír ani soužití mezi islámským náboženstvím a neislámskými společenskými a politickými institucemi.“ Ve své knize Střet civilizací – Boj kultur a proměna světového řádu Samuel P. Huntington píše: Když je islámské hnutí dostatečně silné, musí převzít moc a vytvořit islámskou republiku. V tomto novém státě je zvláště důležité, aby vzdělávání a média [cituje Izetbegoviće] „byly v rukou lidí, jejichž islámská morální a intelektuální autorita je nesporná.“ Přední egyptský žurnalista v roce 1994 napsal: „Existují neklamná znamení o rostoucím střetu mezi židovsko-křesťanskou západní etikou a islámským hnutím obnovy, které se nyní rozpíná od Atlantiku na západě až po Čínu na východě.“ Základním problémem je střet civilizací.

Islamisté mají jasno. Chalífát – světové islámské impérium – je jejich vizí.

Slova Daniela Pipese: „Neuznat tento závěr vyžaduje obrovské zapírání, ale my na Západě jsme této výzvě dorostli.“ Vskutku. A zdá se, že sebeklam se rychle stává domáckým průmyslem v západním světě.

Klopýtat o samozřejmé Je nemožné ignorovat radikální islámské vojenské tábory v Iráku, Afghánistánu, Izraeli, Súdánu, Alžírsku, Nigérii, Keni, Íránu, Pákistánu, Jemenu, Etiopii, Arménii, Albánii, Čečensku, Dagestánu, Tádžikistánu, Uzbekistánu, Indonésii, Egyptu, Jordánsku, na Filipínách, ve Spojených státech, Velké Británii, Francii, Německu, Nizozemsku, Rusku, Španělsku, Argentině a dalších zemích. Seznam pokračuje.

Ale nejvýmluvnější důkaz střetu civilizací nalezneme tam, kam se většina Západu rozhodla nevstupovat, tj. do nelítostných válek proti křesťanům v zemích, kde jsou nejzranitelnější. Tam, kde věřící nemají prakticky žádné 2

zastání, islamisté loví křesťany tak jako šelmy své oběti. Křesťané všech vyznání utíkají z muslimských zemí. A „jedinou hlavní příčinou této emigrace je útlak radikálního islámu,“ jak napsali Jonathan Adelman a Agota Kupermanová: Je jisté, že jsou i jiné důvody tohoto exodu. Vzdělaní křesťané z Blízkého východu někdy emigrují i z ekonomických důvodů.

Většinou odcházejí, aby se vyhnuli nekonečné řadě násilných konfliktů... Ale celá skupina neopouští hrdě vlast, ve které jejich předkové žili téměř 2000 let, jen proto, že by se snad nechala zlákat prosperující společností. Takoví lidé musejí být také vytlačováni. A přesně to radikální islamisté zvládají.

Stěhovat se pryč a vracet se zpátky V uplynulých 20 letech opustily podle odhadů Blízký východ 2 miliony křesťanů. Bude-li tento trend pokračovat, lze očekával, že za padesát let v tomto prostoru nebudou prakticky žádní křesťané.

Na území kontrolovaném Palestinci a vymezeném pro palestinský stát je to zvláště patrné. V roce 1950 zde tvořili křesťané 15 % arabské populace. Dnes jsou to pouhá 2 %!

Podle Adelmana a Kupermanové „dnes žijí tři čtvrtiny betlémských křesťanů v zahraničí a z jeruzalémských křesťanů žije více v australském městě Sydney než ve svém rodišti. V Jeruzalémě tvoří křesťané pouhá 2,5 % obyvatelstva.“ Během živého vysílání z mešity v Gaze prohlásil Dr. Ahmád Abu Halabíja, člen palestinskou autoritou ustavené „Rady Fatwa“ a bývalý rektor islámské univerzity v Gaze: Odtud nás všemohoucí Alláh nabádá nespojovat se s Židy nebo křesťany, nemít je v lásce, nestávat se jejich partnery, nepodporovat je a nepodepisovat s nimi dohody... neboť Alláh řekl: „Vy, kteří věříte, neberte si za spojence Židy a křesťany, protože oni jsou navzájem spojenci. Kdo z vás by tak učinil a spojil se s nimi, je jedním z nich.“ (Middle East Research Institute 2000) Na úrovni ulice se tato Halabíjova zpráva chápe jako pobídka k diskriminaci a násilí nebo dokonce zabíjení palestinských křesťanů. Ti žijí ve strachu.

Křesťanské dívky jsou vyhledávaným terčem obtěžování a znásilňování.

Třiadvacetiletá učitelka z Beit Sahour řekla, že diskriminace začala, když se v roce 1993 dostal Arafat k moci: „Předtím jsme mohli chodit kam jsme chtěli, mohli jsme chodit po ulicích. Ale nyní nemohu jít kvůli těmto zlým věcem sama po ulici.“ Další žena uvedla: „Plivou na nás, nutí nás nosit šátky a v [islámském] postním měsíci ramadánu… nás palestinská policie dokonce zatýká, když na 3

ulici kouříme nebo jíme. Muslimové se nás chtějí zbavit, chtějí, abychom žili jako oni.“ Zabírání pozemků, vydírání křesťanských obchodů, znásilňování křesťanek a vraždy jsou ignorovány nejen palestinskou policií a úřady, ale také okolním světem! Když osmnáctiletý muslim ubodal k smrti čtrnáctiletého konvertitu ke křesťanství za přítomnosti učitele, policii nikdo nezavolal. Rodina oběti byla vyzvána, aby si odnesla tělo.

A zatímco křesťané jsou z Blízkého východu vyháněni, muslimové se po tisících stěhují na Západ, oddáni islámskému právu šaría a s vědomím islámské výlučnosti.

Oriana Fallaciová, otevřená odpůrkyně islamo-fašismu, v projevu při přebírání ocenění za své neúnavné působení na poli lidských práv varovala: „Nepovažuji islámský terorismus za hlavní zbraň ve válce, kterou proti nám rozpoutali Alláhovi synové. Toto je nejkrvavější, ale nikoliv nejškodlivější či nejkatastrofálnější aspekt této války.“ Daleko nebezpečnější je podle ní masivní a neomezená muslimská imigrace, která zaplavuje Evropu nejméně 25 miliony muslimů. Očekává se, že tento počet se do deseti let zdvojnásobí a povede do konce roku 2100 k vytvoření muslimské Evropy!

S dopady islámské invaze do Evropy a jejími potenciální následky již existují zkušenosti díky nepokojům a bombovým útokům v zemích Evropské unie.

V zamyšlení nad problémy v Nizozemsku poté, co jeden islamista zákeřně ubodal k smrti režiséra Theo Van Gogha kvůli jeho filmu, který kritizoval islámské zacházení s ženami, Arnaud de Borchgrave napsal: Může být Nizozemsko předehrou pro širší střet civilizací na starém kontinentě? Stovky tisíc mladých muslimů v Evropě jsou podle šéfů evropských zpravodajských služeb potenciálními džihádisty, což není zveřejňováno. Varují své politické nadřízené, že se mnoho muslimských komunit stalo rozbuškami.

Globální rozměr islámské snu o chalífátu je dobře patrný na válce probíhající třeba v Indonésii, kde militantní islamisté získávají půdu alarmující rychlostí a zavlažují zemi krví tisíců křesťanských obětí. Jamie Glasov pro FrontPageMagazine.com napsal Tento vývoj je krizových proporcí, neboť Indonésie hraje zásadní roli v záruce bezpečnosti v Asii. Druhý letošní útok v Bali byl jen znakem rychle rostoucí islamistické války proti zemi. Džihádisté se vskutku snaží odstranit všechny nemuslimy z Indonésie.

4

Proč tedy mlčení?

Jestliže dochází, jak je zevrubně dokumentováno, k takové neslýchané genocidě a rozsáhlému porušování lidských práv, proč se mlčí? Proč je mezinárodní pobouření tak nepatrné, hlavně v západních demokraciích, které by měly odporovat takovým zvěrstvům a zahájit akce k zastavení snu islamistů o novém chalífátu a světové říši?

Vlastně je to už obehraný příběh, který podřizuje lidský život „národnímu zájmu“. Zatímco nukleární a rozsáhlá vojenská agrese zaneprázdňuje mezinárodní kulatý stůl, džihádem motivované vraždy a mrzačení jednotlivců a likvidace náboženských (převážně křesťanských) komunit vedly pouze k slovní podpoře a slibům.

Kongres USA například opakovaně přijal legislativu odsuzující porušování lidských práv v zemích, které obchodují s Amerikou. International Religious Freedom Act – IRFA (Zákon mezinárodní náboženské svobody), který byl přijat Sněmovnou reprezentantů a Senátem a podepsán prezidentem Clintonem v říjnu 1998, je specifický. Porušování náboženské svobody zahrnuje „svévolné zakazování, omezování a trestání“: (i) (ii) (iii) (iv) (v)

Shromažďování pro pokojné náboženské aktivity jako je bohoslužba, kázání a modlitby včetně svévolných registračních požadavků. svobodného mluvení o náboženské víře změny náboženské víry a příslušnosti vlastnictví a distribuce náboženské literatury včetně biblí výchovy vlastních dětí v náboženském učení a úkonech dle vlastní volby.

Ale má to háček. Justus Reid Weiner píše: Nicméně pojistky obsažené v International Religious Freedom Act dovolují prezidentovi podřídit akce vedené proti porušujícím státům národním zájmům USA... Spojeno s únikovou doložkou činí tato doložka International Religious Freedom Act nepoužitelným a neschopným dosáhnout stanovených cílů.

Clinton se stavěl proti předchozímu návrhu zákona na základě toho, že by Americe znemožnil klást národní bezpečnost a obchodní zájmy před boj proti náboženskému pronásledování.

Když si palestinští křesťané, pronásledovaní palestinskou vládou, stěžovali u pracovníka ministerstva zahraniční, „doporučil jim, aby se chovali nenápadně nebo hledali azyl v jiné zemi,“ uvedl Weiner.

5

Umírněná muslimská většina Britský ministerský předseda Tony Blair nedávno řekl, že „nejlepší ochranou muslimského společenství v této zemi je, aby hlavní proud muslimské komunity sám zasáhl proti extrémistům ve svém středu.“ Blair má pravdu. Problémem však je určit muslimský „hlavní proud“. Existují vskutku potůčky odvážných muslimů, jež mluví otevřeně, mnozí pod hrozbou smrti ze strany stoupenců bin Ládina či Zarkávího, kteří, jak jsme opakovaně ujišťováni, „unesli pokojné a milující náboženství“ a nejsou ničím víc než jen krvavou odchylkou.

Kde jsou však hmatatelné důkazy, že existuje nějaký „pokojný a milující“ muslimský hlavní proud? Někteří spekulují, že žádná taková věc není – prostě neexistuje. Údaje o muslimské populaci ve Spojených státech se pohybují v širokém rozmezí od přibližně 3 do 8 milionů. Copak populace, důležitým faktorem je silný vliv Saúdské Arábie.

Haviv Rettig v The Jerusalem Post uvedl slova experta na terorismus Yehudita Barskyho: „Extremistické organizace si nárokují vedoucí roli“ nad americkým islámem. Rettig napsal: Moc extrémistické wahhábistické∗ formy islámu ve Spojených státech byla vytvořena štědrým saúdským financováním amerických muslimských komunit v několika posledních desetiletích. Více jak 80 % mešit v USA bylo „radikalizováno saúdskými penězi a vlivem,“ řekl Barsky.

Se Saúdy sponzorovanými mešitami přicházejí saúdští klerikové, kteří indoktrinují muslimská společenství saúdským druhem wahhábistické ideologie, jež podporuje šaríu a nenávist k Americe, Židům a Izraeli. Rettig pokračuje: Saúdská strategie je uplatňována [podle slov Barskyho] po celém světě, od Ameriky po Bangladéš,“ zatímco Saúdská Arábie do Wahhábismus Před více než dvěma sty lety uzavřel kmenový náčelník Muhammad ibn Saud dohodu se šejchem Muhammadem ibn Abdem al-Wahhábem, náboženským heretikem, který tehdejší islám zavrhl jako zkažený a požadoval návrat k čisté víře. Ibn Saud se zavázal, že bude se svými bojovníky šířit Wahhábovo učení a „napravovat“ pomýlené, a al-Wahháb zase slíbil, že za ochránce pravé víry bude považovat jen ibn Sauda, který se brzy stane pánem celé Arábie. Jeho předpověď se vyplnila až po padesáti letech krvavých bratrovražedných bojů. Saúdská královská rodina závazek svého předka dodržuje. Když při západu slunce zazní táhlé volání muezina vyzývajícího věrné k modlitbě, kanceláře, úřady i obchody v celém Rijádu zavřou. Muži v tradičních dlouhých bílých hábitech a s kostkovanými kuffíjemi i ženy zahalené od hlavy až k patě do černého spěchají k mešitě, zatímco ulice pročesává muttawa, obávaná náboženská policie, která se stará, aby se modliteb účastnili opravdu všichni. Přísná pravidla jimiž se řídí chování i oblékání, se dodržují s krutostí až barbarskou.V březnu 2002 vypukl v jedné dívčí škole v Mekce požár. Mnoha studentkám se podařilo plamenům uniknout, nestačily si ale zahalit obličej závojem, a tak je fanatičtí příslušníci muttawy zahnali do budovy zpátky. Čtrnáct školaček uhořelo a desítky dalších utrpěly těžké popáleniny. Z časopisu Výběr, únor 2003, str. 83-84.

∗

6

šíření islámu v posledních třech desetiletích investovala 70-80 miliard dolarů.

Protože imámové, kteří jsou sotva přátelští ke svým hostitelským zemím, mají velký vliv na své bratry, znamená to, že by pro umírněné muslimy, kteří buď sdílejí stejný globální cíl, nebo jsou zastrašením donuceni k mlčení, bylo obtížné vyvinout vážný útok proti islámským teroristům.

Freedom House (Dům svobody), organizace angažující se pro demokracii a svobodu, poslala muslimské dobrovolníky do 15 významných mešit od New Yorku po San Diego. Daniel Pipes uvedl, že shromáždili 200 knih „a jiných publikací, rozšiřovaných Saúdskou Arábií (90 % v arabštině) v knihovnách mešit, veřejně vystavených prostorech a knihkupectvích. Co našli, může být označeno jen jako hrůzné. Tyto spisy – každý z nich sponzorovaný královstvím – se hlásí k protikřesťanským, protižidovským, misogynním, džihádistickým a rasistickým názorům.“ Pipes říká, že všechny: • Zavrhují křesťanství jako oprávněnou víru. Každý muslim, který věří, „že kostely jsou domy Boží a že se v nich slouží Bohu, je bezvěrec.“ • Trvají na tom, že islámský zákon musí být zaveden: od žen (které mají být zahalené) po odpadlictví od islámu („mají být zabiti“). Saúdské publikace trvají na prosazení práva šaría v Americe.

• Chápou nemuslimy jako nepřátele: „Buď oddělen od nevěřících, nenáviď je pro jejich náboženství, opusť je, nikdy nebuď závislý na jejich pomoci, neobdivuj je, vždy jim odporuj ve všech směrech podle islámského práva.“ • Chápou Ameriku jako nepřátelské území: „Muslimovi je zakázáno stát se občanem země řízené bezvěrci, protože to znamená podřídit se jejich nevíře a přijmout všechny jejich nesprávné způsoby.

• Připravují na válku proti Americe: „Abychom byli skutečnými muslimy, musíme být připraveni na džihád podle Alláha. To je povinností občana i vlády.“ Surovec na školním dvoře Gymnázium, které jsem navštěvoval, mělo svého místního surovce. Jeho posláním bylo šikanovat jiné děti, vždy slabší než on. Když se k vám dostala zpráva, že budete toto odpoledne cílem jeho zábavy, nepochyboval nikdo, že provede přesně co sliboval: shodil vás do bláta a snažil se udělat vše, aby upravil kontury vašeho obličeje. Odmítnou skutečnost této hrozby nepomáhalo. Schytal jste to v každém případě.

Principy ve skutečném světě s dospělými agresory jsou obdobné. Můžete ignorovat záměry a radikální islámská prohlášení, jak sekulární media ráda činí, to však neodradí surovce, aby neupravil kontury vašeho světa.

7

A pro ty, kteří se spokojí s popíráním nebo vírou v to, že je od těchto zlých hochů chrání oceán nebo poušť, ať si poslechnou někoho, kdo žije s noční můrou, o níž si ani nedovedl představit, že je vůbec možná.

Reverend Murtala Marti Dangora žije v západoafrickém Kanu (město v Nigérii, pozn. FK). Křesťané se tam bojí posílat své děti do veřejných škol z obavy, že budou nuceny přijmout islám. Studenti jsou nuceni učit se arabštinu a modlit se islámské modlitby. Navíc vláda nedovoluje církvím zřídit školy ve venkovských oblastech. „Strategií je donutit křesťany posílat děti do státních škol, aby konvertovali k muslimům,“ řekl rev. Dangora. Jiný křesťanský představený uvedl, že křesťané v Kanu ztratili náboženskou svobodu a jsou občany druhé kategorie. Někteří byli donuceni opustit své vesnice kvůli nepřátelství muslimů. Tak je tomu v zemích chalífů.

Jejich život možná dnes ještě není třeba váš. Ale pokud budete zavírat oči před násilníkem u vedlejších dveří a islámští imperialisté dosáhnou splnění svého snu, jejich život může být zítra i vaším životem. Článek Elwooda McQuaida z časopisu Israel My Glory (březen/duben 2006) přeložil a poznámkou opatřil František Kopečný.

8