Islámská právní kultura I.část (JUDr.Alexander Meese)
Úvod do islámské kultury Domnívám se, že důkladnější pochopení tématu vyžaduje předznamenat nezbytně několik úvodních poznámek, které plastičtěji a „živěji“ objasní místo a funkci islámu jako náboženství a islámského práva (šarí y) jako jeho kvintesence, v existující podobě společenského islámského řádu nebo v různých jiných zejména akademických projektech islámského řádu. Na jedné straně azharský šejch Alí Abdarráziq vydal knihu Islám a základy vlády, která vyvolala silnou vlnu nevole. Autor v ní objektivně prokazuje, že islám nepředepisuje žádný konkrétní způsob vlády. Muhammad přinesl poselství výsostně duchovní povahy, také ummu spojují jen duchovní pojítka, takže ani chalífát není nutnou součástí islámu. Pozdější studie, polemiky a rozhovory vedené s Abdarráziqem až do jeho smrti v roce v 1966 naznačují, že primární motivaci daly jeho teologickým argumentům snahy egyptských liberálů (nejprve konkrétně tehdejší Strany ústavních liberálů) nedopustit, aby král Fu´ad uskutečnil svůj záměr přivlastnit si chálifský titul. Kniha nicméně sehrála nepřehlédnutelnou roli při legitimizaci sekulární politiky. K Abdarráziqově linii, paralelní k tureckému Ataturkově laicismu, se hlásili a hlásí muslimští liberálové především z řad náboženských vzdělanců. Dnes v Egyptě tento směr hájí nejvýmluvněji Muhammad Sa´íd al-´Ašmáví se svou pregnantní premisou - Bůh chtěl, aby islám byl náboženstvím, ale lidé z něj učinili politiku. (1) Počátkem druhé obecné protikladné doktríny lze sledovat k M. Rašídovi Ridá (z.1935), vůdči osobnosti reformního hnutí salafíje za očistu a oživení islámu návratem k ryzím idejím a praxi rané islámské obce, ´ctihodných předků´ (as-salaf as-sálih). Ve svých úvahách o chálifátu, psaných v předvečer jeho zániku i v dalším období diskusí, akceptoval turecké usnesení jako produkt islámské konzultace (šúrá) a zároveň uvažoval, jak chálifát obnovit nebo nahradit. V zásadě jej jako spojení světské a duchovní autority pokládá za nutný. Měl by být arabský a nelze-li jinak, může být konstruován ad hoc (chiláfat darúra, ,,nezbytnostní chalífát,,). Není-li vhodná osobnost, mohou islámskému státu prozatímně dodávat náležitý charakter osvícené muslimské elity, radící se s lidmi (šúrá) a řídící se moudrým výkladem (idžtihádem) islámského práva v zájmu zajištění dobra a světové solidarity muslimských věřících. Chálífát v Ridově pojetí představuje ovšem především duchovní autoritu, zatímco faktické vládní, či mocenské pravomoci mohou být v rukou místních vládců, dbalých islámských zásad a respektujících zákonodárné směrnice chalífátu. Ridá