P evzato z: http://flarnytryl.blog.idnes.cz/c/67308/Jsem-pedofil-No-a-co.html
Jsem pedofil. No a co? Sed l jsem p ikovaný u po íta e a zíral na okno s chatem. Ruce se mi t ásly. Upil jsem z plechovky Gambrinusu, abych si dodal odvahu pokra ovat. Psal jsem si s jedním svým starým p ítelem a byl jsem rozhodnut splatit dávný dluh. Zatímco on se mnou už po léta rozebíral všechny své lásky, já mu o svém osobním život nic ne íkal. Mohlo to vyvolávat dojem, že mu ned v uji, ale to nebyla pravda. Je prost t žké se n komu sv it s tím, že se vám líbí hol i ky. Mluvit na toto téma s n kým prost ednictvím internetu má oproti osobnímu setkání jednu výhodu. Víte, že vás doty ný nezabije hned, co vyslovíte ono magické sl vko pedofil, které v mnoha lidech vyvolává panickou hr zu i fanatickou nenávist. P itom oba tyto postoje jsou živeny p edevším nedostatkem p esných informací. I proto jsem p istoupil ke svému sv ování postupn a pojal jej jako pozvolné popisování svého životního p íb hu. Své vypráv ní jsem za al v dob , kdy jsem byl malý kluk. Normální kluk, se kterým se máma chlubila svým kamarádkám. Prožíval jsem š astné d tství a užíval si života. Zlom p išel v pubert . Vycítil jsem, že se mi vrstevnice nelíbí tolik, co mým kamarád m, a tento pocit postupem let sílil. Když jsem poslouchal své spolužáky, jak se baví o d v atech, vnímal jsem velice siln , že se od nich v jedné d ležité a choulostivé v ci odlišuji, že do kolektivu tak úpln nepat ím. Každý, kdo n kdy prožil n co podobného, mi jist potvrdí, jak moc je to nep íjemné. U m to bylo navíc ješt posíleno tím, že jsem nebyl schopen nalézt vlastní identitu. Jist , když se do té doby nyní ve vzpomínkách vracím, vidím adu signál , které na mou pedofilii ukazovaly. Jenže tenkrát jsem si to vždy n jak vysv tlil, i když ta zd vodn ní byla asto postavená na hlavu. P esto jsem se jich držel, nebo jsem si necht l p ipustit, že bych mohl mít n co spole ného s t mi zr dami, o kterých jsem slýchával v televizi. Z stával jsem zmatený. Nebyl jsem vyrovnán sám se sebou, což mi sráželo sebev domí. Cítil jsem se opušt ný, jako bych byl sám na celém sv t . Ob as jsem upadal do depresí a párkrát i pomyslel na sebevraždu. Tak to trvalo n kolik let, než v mém život došlo k dalšímu velkému zlomu. Zamiloval jsem se. Stalo se tak náhle, ale s o to v tší intenzitou. Terezka byla dcerka soused , která za mnou vždycky za ala dolézat, když jsem si etl na zahrad . Brzy jsem poznal, jak moc m její spole nost t ší. Kochal jsem se pohledem na její sv tlé vlásky, utáp l se v jejích o ích a její v ný úsm v mi pokaždé dokázal zvednout náladu. Její bezprost ednost a energie m dokázaly vytrhnout z letní letargie a já se po dlouhé dob za al op t cítit š astný. A to díky hol i ce, které tenkrát bylo šest let. Když jsem svému kamarádovi tohle všechno dovypráv l, odml el jsem se a ekal na odpov . Bál jsem se, že m odsoudí. P edstavoval jsem si r zné reakce, dobré i špatné. Jeho první slova jsem ale ne ekal. Na mé vypráv ní, které by se dalo shrnout slovy: „Jsem pedofil.“, odpov d l prost : „No a co?“ Z stal jsem v n mém úžasu, zatímco on se rozepsal. Psal o tom, jak m zná už dlouho a ví, že jsem dobrý lov k. Že je mu jedno, jaké jsem sexuální orientace. Že nev í obrazu pedofil , který vykresluje zpravodajství Novy. Jak si váží toho, že jsem mu tohle dokázal íct. Že má radost z toho, že se cítím spokojený a že jsem našel svou lásku. eknu vám, každému bych p ál takového p ítele.
Psali jsme si poté dlouho do noci, odpovídal jsem mu na otázky a dokon il sv j p íb h. Vypráv l jsem, jak jsem se vyrovnával s pedofilií poté, co jsem si ji kone n dokázal p ipustit. Jak mi s tím hodn pomohlo n kolik dalších pedofil , se kterými jsem se seznámil prost ednictvím internetu. Zjistil jsem, že to nejsou žádné zr dy, které plánují, jak budou zneužívat d ti. Naopak mi ukázali, že pedofil m že žít spokojený život v souladu s morálními normami a platnými zákony. Tím jsem si ov il, že m pedofilie nep edur uje k tomu, abych Terezce ubližoval, ale naopak k tomu, abych jí a dalším d tem maximáln zp íjemnil d tství. To je také to, o co jsem se vždy snažil a o co usiluji stále. P es Terku jsem se seznámil s její nejlepší kamarádkou Ká ou. S ob ma holkami, které chodí na první stupe základní školy, udržuji krásné p átelství. S v domím jejich rodi s nimi trávím spoustu asu. Za tu dobu jsem se n kolikrát ocitl v pokušení. Sexuální pudy ale nejsou to, ím se rozumný lov k v prvé ad ídí. V tší váhu má št stí t ch, které milujeme. A to bez ohledu na to, zda je to žena, muž nebo dít . Kamarád, se kterým jsem tohle všechno probíral, dokázal p ijmout skute nost, že pedofilové nejsou divoká monstra, íhající na d ti. Pedofilové jsou lidé, kte í se dokážou p etrhnout, aby ud lali d tem radost. Pedofilové jsou lidé, kte í pokud mohou, tak v nují d tem všechen sv j volný as. Pedofilové jsou lidé, kte í se krom své erotické náklonnosti k d tem od ostatních nijak neliší. Pedofilové jsou lidé, kte í své sexuální p edstavy ve v tšin p ípad nikdy nerealizují. Pedofilové jsou lidé, kte í si nezaslouží být považováni za odpad spole nosti. Tohle všechno dokázal m j kamarád pochopit. Dokážete to také? František Flarnytryl
pátek 30. leden 2009 14:41
Pedofilie? “Schizofrenní” láska! Když se ekne pedofil, tak si každý dosp lý lov k dokáže pod tímto ozna ením n co p edstavit. Problém je, že každý trochu n co jiného, p i emž rozdíl mezi r znými pohledy bývá zna ný. To potom vede k ad omyl a nepochopení.
Kdo je pedofil? V tšina laické ve ejnosti si pod ozna ením pedofil p edstaví lov ka, který pohlavn zneužívá d ti. Tento pohled je hodn rozší ený, k emuž p ispívá p edevším fakt, že slovo pedofil v tomto kontextu používá zna ná ást noviná . V posledním desetiletí se navíc za alo objevovat i v n kterých oficiáln jších dokumentech a dokonce jej v tomto kontextu za ali uvád t i n kte í odborníci zabývající se sexuálním zneužíváním d tí. Používat výrazu pedofilie pro pohlavní zneužívání d tí, p ípadn užívat výrazu pedofil pro lov ka, který se dopustí trestné innosti v i d tem, je sice módní, avšak nep esné a má to svá zna ná úskalí. Hlavní potíž spo ívá v tom, že se v tšiny zneužití d tí dopoušt jí pachatelé, kte í preferují dosp lé partnery, ale dít jim poslouží jako zástupný objekt v moment , kdy si dosp lého partnera nejsou schopni najít. Takoví lidé jsou poté asto ozna eni za pedofily, p estože pat í mezi b žné heterosexuály. Kdybychom p ijali tuto definici pedofilie, tak by se naskytla potíž také v tom, jak vlastn ozna it lidi, kte í se nikdy nedopustili zneužití dít te, avšak d ti je eroticky p itahují. T žko n koho takového ozna it za heterosexuála, když jej
dosp lý partne i nep itahují v bec anebo jen minimáln . Jenže pokud budeme pedofila definovat jako n koho, kdo zneužívá d ti, tak takové lidi nebudeme moci ozna it ani pojmem pedofil. Žádné pojmenování pro n prost nebude. Možným (a rozší eným) ešením je používat tohoto výrazu jak pro lidi, které eroticky p itahují d ti, tak i pro ty, kte í d ti sexuáln zneužívají. P i tomhle p ístupu ovšem dojde ke smíchání jedinc , kte í dodržují zákony s t mi, kte í je porušují. Tohle považuji za moráln nep ípustné, nebo snad žádný slušný lov k si nep eje být spojován s kriminálníky. Podívejme se na všechny slova s koncovkou –filie, které rozlišují mezi jednotlivými sexuálními preferencemi. Krom notoricky známých výraz jako pedofilie, zoofilie a nekrofilie existuje i gerontofilie (zam ení na staré lidi), infantofilie (na p edškolní d ti) teleiofilie (na dosp lé) i její podmnožiny gynekofilie (na ženy) a androfilie (na muže). T chto „filií“ je daleko více, já zde uvádím jen n které. P ípona –filie vznikla z eckého slova filia, které znamená lásku, p átelství nebo p íchylnost. První polovinu slova pak tvo í výraz, který ur uje, co se daným lidem líbí. Nejrozší en jším zam ením v p ípad muž je gynekofilie a v p ípad žen androfilie. Obojí bývá laicky ozna ováno za heterosexualitu, což je nep esné, protože výrazy heterosexualita, homosexualita a bisexualita ur ují pouze to, zda se lov ku líbí jedinci druhého pohlaví, stejného pohlaví anebo obou pohlaví zárove . I pedofil je heterosexuál, pokud se mu líbí d ti opa ného pohlaví. Všech t chto termín , od infantofilie p es gynekofilii až po gerontofilii se užívá k popsání toho, co konkrétního lov ka p itahuje. Je to tedy dáno tím, kdo se mu líbí. S kým ve skute nosti vykonává sexuální aktivity, p itom nehraje žádnou roli. Pro by m la být pedofilie výjimkou? Pro by v jejím p ípad m lo záležet na tom, co daný lov k ud lá a nikoliv na tom, jaké osoby jej p itahují? Tohle jsou pádné argumenty, pro neozna ovat lidi za pedofily proto, že zneužijí dít . Definice pedofilie, tak jak jí používá v tšina odborník a jak je koneckonc uvedena i v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN) pod ozna ením F65.4 doslova zní: „Pedofilie je sexuální preference d tí, chlapc , dívek nebo obou pohlaví, obvykle p edpubertálního nebo ran pubertálního v ku.“ Tato definice ne íká, že pedofil musí zneužívat d ti. A naopak z definice vyplývá, že když n kdo zneužívá d ti, tak ješt není automaticky pedofilem. “Schizofrenní” láska Existuje ješt jedna používaná definice, která íká, že pedofil je lov k, který se zamilovává do d tí stejn , jako se jiní zamilovávají do dosp lých. Ta je ovšem pravdivá jen áste n . Kdo z vás byl už zamilovaný, jist potvrdí, že pro svoji lásku chcete jen to nejlepší a nad azujete její št stí nad svoje vlastní. To samé platí i pro pedofily. Láska pedofila se ale v n kterých v cech odlišuje. Je to sm s kamarádství, erotické p itažlivosti a rodi ovské lásky. Když budu mluvit z vlastní zkušenosti, vždycky mi ud lá radost, když zjistím, že se Terezka n co nového nau ila, když dostane dobrou známku ve škole, paradoxn mám radost i z toho, jak roste. A mám strach, aby se jí n co nestalo. Aby si neublížila sama nebo aby n kdo neublížil jí. Tohle jsou projevy rodi ovské lásky. Krom toho je tu kamarádství. Rád si s Terezkou hraju, sportuju, povídám si o všem možným. Snažím se jí p itom brát jako rovnocenného partnera, nepovyšuji se nad ní jen proto, že jsem dosp lý. Cením si jejích kladných charakterových vlastností a odpouštím jí ty záporné. V neposlední ad m také eroticky p itahuje. Terezka se mi líbí, vzruší m , když si jí p edstavím nahatou. Na
druhou stranu není pravda, že by m p ípadn letmý dotek.
vzrušovala
ist
jen její p ítomnost,
Když se nad tím zamyslím, musím íct, že pedofilní láska je v podstat hrozn “schizofrenní”. Radujete se z každé nové v ci, kterou se vaše milovaná nau í, radujete se z toho, jak roste a to i p esto, že ona se tím malými kr ky p ibližuje k dosp losti, tedy k období, kdy už pro vás nebude tak p itažlivá. Toužíte po erotických aktivitách se svojí láskou, avšak sou asn si uv domujete, že k tomu nem že dojít, protože byste jí mohli ublížit. A to je p eci to poslední, co chcete, když jste zamilovaný. Tak vnímám já svou lásku k Terezce. V tšina ostatních pedofil to vnímá podobn , ale ne všichni jsou stejní. Stejn jako v celé populaci, tak i mezi pedofily jsou lidé r zných povah. N kte í pedofilové jsou natolik sobe tí, že na zájmy d tí v bec nedají, jiní nemají natolik silný charakter, aby odolali pokušení. Stává se, že pedofilové zneužijí. Stává se, že ublíží dít ti. Je ale t eba vid t, že takových je menšina. Je pedofilie nemoc? V tšina lidí považuje pedofilii za nemoc. Ostatn ona je uvedena i v mezinárodní klasifikaci nemocí. Má to ale své há ky. Tento seznam nemocí vychází p edevším z názor ve ejnosti, jednotlivé položky do n j postupem asu byly p idávány i naopak odebírány. V minulosti byla za nemoc pokládána nap íklad homosexualita nebo onanie. Obecná definice praví, že nemocí je pouze ten stav, který nemocnému jedinci anebo jeho okolí zp sobuje subjektivní potíže. Pokud tedy pedofil žije spokojený život a nikomu neubližuje, pak v jeho p ípad nejde podle definice mluvit o nemoci. Pokud to vztáhnu na sebe, tak osobn nevnímám, že by mi pedofilie n jak ubližovala. Mám pocit, že jediní kdo s ní má problém, jsou n kte í lidé toucí tento blog, nikoli lidé, se kterými p icházím do osobního kontaktu. V podobném duchu píše i významný eský sexuolog Petr Weiss na stran 10 své knihy Sexuální deviace: “Podle obou v sou asné dob používaných mezinárodních klasifikací (americká DSM-IV z roku 1994 i MKN-10 Sv tové zdravotnické organizace z roku 1992) lze parafilii považovat implicitn za poruchu pouze v p ípadech, kdy zp sobuje svému nositeli distres a osobní i sociální problémy. Z tohoto hlediska by nap íklad egosyntonní nekriminální pedofil (tedy pedofil, který je - narozdíl od pedofila egodystonního - vnit n se svou odlišností pln srovnaný a je schopen napl ovat své pot eby n kterou sociáln akceptovatelnou náhradní sexuální aktivitou) vlastn nebyl deviantní, a to p esto, že by ze sexuologického hlediska vykazoval celoživotní preferenci d tí jako sexuálních objekt ” A už budeme pedofilii považovat za nemoc i nikoliv, platí, že se s ní n kte í nedokážou vyrovnat sami a pot ebují pomoc. To je ale velmi komplexní téma a já se mu budu v novat až v n kterém z p íštích lánk . Stejn tak do budoucna podložím své názory na pedofilii nejr zn jšími výzkumy a statistikami, což vydá na další samotný lánek. Do té doby, než se op t virtuáln setkáme, Vám milí tená i p eju, abyste se m li hezky. :-) Autora m žete kontaktovat a vyjád it mu podporu na emailu: flarnytryl@gmail.com