SVAL | letní semestr 2018 by David Waldhans

číslo III. letní semestr 2018

ve lk

áp

om o

alý

sval

students‘ voluntarily associated literature

HISTORIE ASF

PROF. VÁCLAV VOJTA

AKČNÍ POTENCIÁL KLINIKY AXON

ROZHOVOR S PETROU FRIDRICHOVOU

FEJETON: BÝT (S) DÍTETEM

…

A MNOHO DALŠÍHO

SPONZOÅ&#x2DC;I

SPOLUPRACUJEME

EDITORIAL Milí čtenáři, vážení kolegové, s dalším číslem časopisu se vydáváme pro-

OBSAH ČÍSLA

Klára Kučerová Historie ASF

zkoumat zákoutí rehabilitace dětí. Chtěla bych poděkovat svému úžasnému týmu redaktorů, kteří odvedli skvělou práci. Dětská problematika nebývá mezi námi studenty fyzioterapie příliš oblíbené téma. Snad je to tím, že ne každý máme zkušenost s jejich terapií, snad je to tím, že ti malí mystičtí tvorové jsou pro nás celkově ještě záhadou. Kolem

Aneta Frajtová Prof. Václav Vojta

Lukáš Frič 10 mýtů o Vojtově mětodě

Michaela Šimlová Akční potenciál kliniky Axon

Vanda Švihelová Recenze publikace

Tereza Konopecká Recenze fakulty: FTVS na UK

Simona Sobeková Rozhovor s Petrou Fridrichovou

Marie Bicková Fejeton: Být (s) dítetem

FUN PAGE

fyzioterapie dětí se točí mnoho nezodpovězených otázek, zdánlivých tabu a jistě i mnoho mýtů. Pracovat s dětmi ale zdaleka neznamená jen mačkat reflexní body na vzpouzejícím se batoleti, obávanou nudu v ústavu pro děti se zdravotním handicapem nebo neustálou starost, že vás někdo obviní ze sexuálního zneužívání. Terapie dětí poskytuje široký rozhled na multioborovou spolupráci a to zejména z pohledu sociálního. Pojďme společně téma dětské problematiky otevřít a podívat se, co nám nabízí.

Marie Bicková šéfredaktorka

David Waldhans grafická úprava

Histori

ie ASF

Klára Kučerová 1. ročník doktorského studia, 2. lékařská fakulta, UK

Založení studentské organizace Duben 2013 Místo: Lehárna FN Motol Přišlo celkem 5 lidí, tak snad se to povede. Srovnat si myšlenky. Nádech, výdech. „Ahojky, s Jirkou jsme si říkali, že bychom rádi založili skupinu pro studenty fyzioterapie. Chceme hlavně připravit zahraniční stáže, ale musíme mít oficiálně založenou organizaci….“

Dnes jen málo studentů fyzioterapie nezná ASF neboli Asociaci studentů fyzioterapie. Pokud jsi v prváku nebo ve druháku, tak ti přijde normální, že skoro každý měsíc proběhne Fyziocafé, v zimě a v létě Fyziokemp a spoustu dalších akcí. Přitom to není zas až tak dávno, kdy neexistovalo vůbec nic. A proč to všechno začalo? Co byl hlavní důvod vzniku?

sval

students‘ voluntarily associated literature

Dobronice 2012. Seznamovací kurz před nástupem do prvního ročníku fyzioterapie na 2. LF UK. Budoucí fyzio + medici. Neuvěřitelná akce, kde mimo jiné probíhaly přednášky studentských spolků Motolák a IFMSA. David Randák měl tehdy krásnou přednášku o zahraničních stážích IFMSA pro mediky. Když v tom se ho někdo zeptal: „A co fyzio?“ Chvíli se zamyslel a pak odpověděl: „ Fyzio? Ti nemají nic.“ Všechny stáže byly jen pro studenty medicíny. Pořád jsem nad tím přemýšlela. Proč, když je fyzio u nás (2. LF) tak populární, proč nic neexistuje? Po začátku studia jsem se zapojovala do studentských spolků a snažila se najít nějakou možnost, jak bychom mohli vyjet na zahraniční stáž. Věděla jsem, že jsem schopná si stáž domluvit sama, ale to jsem nechtěla. Chtěla jsem, aby byly stáže dostupné úplně pro všechny studenty.

Přes IFMSA jsem zjistila, že to možné není, protože je to organizace pro mediky a nemůžou přes ně vyjet studenti fyzio. Nicméně jsem se dostala k bývalé prezidentce celosvětové IFMSA, kterou byla Silva Rukavina, Chorvatka studující v Praze. Byl to neuvěřitelný člověk s vizí. Vyprávěla jsem jí svůj záměr a ona? „Zjisti si, jestli existuje nějaká národní organizace pro studenty fyzio a když ne, tak jí založíš. Nemá smysl zakládat organizaci na jedné fakultě. Možná zjisti ještě, jestli neexistuje třeba celosvětová organizace a založ rovnou celosvětovou! A proč ne? IFMSA také někdo musel na začátku založit.“ Byla to pro mě velmi obohacující čtyřhodinová schůzka, dozvěděla jsem se, jak funguje IFMSA, jak fungují zahraniční stáže a dostala jsem kontakt na Jirku Vítka, tehdejšího zástupce v akademickém senátu 2. LF za fyzio. Odcházela jsem nabitá pozitivní energií s vírou, že nic není nemožné. S Jirkou jsme se sešli a zjistili jsme, že chceme oba udělat úplně to  samé. Jirka byl o rok výš, tj. ve druháku, a měl zkušenosti s tím, jak to vypadá u nás na fakultě a jak fungují, resp. nefungují, zahraniční stáže, o čemž jsem já v prváku neměla ani potuchy. Shodli jsme se na tom, že nejlepší způsob bude založit studentskou organizaci. Na jaře 2013 jsme vytvořili skupinu 6 lidí z druháku a prváku: Jirka Vítek, Anežka Kopecká, Katka Matoušková, Jana Hančová, Juráš Bělohlávek a já. Párkrát jsme se sešli v lehárně a vymýšleli název. Bude to konfederace studentů, spolek, asociace, sdružení?? Připravovali jsme stanovy, kamarádka Jany nám vytvořila logo, které používáme dodnes. Velká diskuze byla také o barvě loga. Vzpomínám si, že jsem hrozně prosazovala oranžovou, ale nakonec mě přehlasovali. Vytvořili jsme stránku na Fb a protože nám bylo jasné, že nemůžeme fungovat jen na zahraniční stáže, tak jsme vymýšleli další akce, které budeme pořádat. Velkým vzorem nám byla IFMSA. V létě

2013 Jirka s Anežkou Pospíšilovou uspořádali historicky první Fyziokemp, sice narychlo, ale i tak přijelo celkem 25 lidí z 5 fakult (2. LF, ČVUT, FTVS, UJEP, 3. LF). Akce se neuvěřitelně povedla a všem se moc líbila. Další impulz pro nás, že jdeme správným směrem.

16. 10. 2013 Oficiální založení a 1.VH ASF Místo: Restaurace Dog´s Bollocks Počet zakládajících lidí: 9 (Jiří Bělohlávek, Jana Hančová, Anežka Kopecká, Monika Krátká, Klára Kučerová, Eliška Lapčíková, Kateřina Matoušková, Anežka Pospíšilová, Jiří Vítek) To se takhle sešlo 9 studentů fyzioterapie z 2. LF v hospodě a založili celorepublikovou organizaci. Zní to divně, ale je to tak. Dodělali jsme stanovy, do funkce prezidenta jsem se přihlásila já a vzala si na starosti zahraniční stáže, Jirka byl zvolen jako viceprezident, Monča si vzala na starosti Fyziocafé, Eliška pořádání zimního Fyziokempu, Jana trička a propagaci, a bylo to. Rada ASF byla vytvořená. Po několika měsících psaní stanov, diskuzí s právníkem, vymýšlení struktury to najednou bylo tady. To jsme ještě ale netušili, že tím to nekončí, a že nás čeká ještě kupa práce. Ihned po oficiálním založení jsme napsali mail na UNIFY, že jsme se založili a že chceme spolupracovat. Vedení v té době nebylo vstřícné, jako je tomu dnes, ale ozvala se nám Zdeňka Faltýnková, energická žena, se kterou jsme v dalších letech uspořádali (a snad i uspořádáme!) spoustu skvělých akcí. Pak už to jelo ráz naráz. Představení ASF děkanovi 2. LF, prof. Kolářovi na klini-

ce RHB a Akademickému senátu. V Praze jsme navázali na tradici ScienceCafé a MediCafé a vytvořili jsme FyzioCafé. První proběhlo v prosinci 2014 s Jitkou Holubcovou a Clarou Lewitovou. Kavárna byla nacpaná k prasknutí. Každý měsíc pak probíhalo jedno FyzioCafé. Na březnové FyzioCafé s prof. Kolářem přijeli studenti z Brna a Kladna, diskutovali jsme s nimi o vytvoření pobočky u nich na fakultách. Dostala jsem také mail z Olomouce a Ústí se stejným nápadem. V dubnu jsme si s Mončou udělaly jednodenní výlet do Brna a do Kladna. Tamější studenti nám domluvili posluchárnu a my představovali ASF. Většinou z toho byli nadšení více pedagogové než studenti, ale doufali jsme, že se to s vytvořením FyzioCaféček v jednotlivých městech změní. V té době nás bylo aktivních v Praze cca 8 a dělali jsme všichni všechno. Všichni

sval

students‘ voluntarily associated literature

jsme chodili na každé FyzioCafé, protože bylo potřeba připravit nahrávání, moderovat, upravit místnost apod. Pravidelně jsme se scházeli. Zuzka Poláková s přítelem připravili historicky první web ASF. Kamarádka od Jany nám navrhla trička se známým motivem opiček. Když se pořádal Fyziokemp, rozdělovali jsme si mezi sebou úkoly a každý měl něco na starosti. Spojovalo nás nadšení z vytváření něčeho nového, něčeho, co tu ještě nebylo. Každý krok, každá nová věc byla přijatá s nadšením ostatních. Povědomí o ASF se zvětšovalo a stále víc a víc studentů chodilo na naše akce. Nikdo už ale neviděl, kolik je za tím práce, každý den minimálně 2 hodiny po škole, po sportech, po učení. Každý z nás měl oficiálně nějakou funkci, ale dělal toho mnohem více, než měl. Starali jsme se o akce v Praze, diskutovali se studenty z jiných měst a pomáhali vytvořit akce u nich,

a v průběhu jsme vytvářeli strukturu organizace. I přesto to, jak to bylo náročné, tak to považuji za nejkrásnější období. Postupně se pak FyzioCafé rozšířilo do Brna, do Kladna, pak do Plzně, Olomouce, později do Ostravy a Budějovic. A konečně v létě 2015 se nám podařilo uspořádat první zahraniční stáž. Konečně jsme si splnili věc, kvůli které jsme se do toho celého kolotoče pustili. Ještě jednou, jako už tolikrát, musím smeknout před ochotou lidí, kteří do toho se zápalem šli a do založení ASF se zapojili. Stálo je to všechny dost úsilí a je až neuvěřitelné, že se to takhle povedlo a ASF žije dál. Zakladatelka organizace Klára Kučerová

Aneta Frajtová 3. ročník bakalářského studia, 2. lékařská fakulta UK

Prof. Václ Mezi nejvýznamnější osobnosti dotýkající se oboru fyzioterapie neodlučitelněpatří pan profesor Václav Vojta, přední český pediatrický neurolog, který se ve svém životě musel potýkat s nejednou překážkou.

sval

students‘ voluntarily associated literature

lav Vojta

rofesor Vojta se narodil v Mokrosukách v Jižních Čechách 12. srpna 1917. Na Univerzitě Karlově začal následně studovat roku 1937, přičemž úspěšně dokončit studium mu bylo umožněno až o deset let později, tedy v roce 1947. Promovat mu bylo opožděně povoleno až díky skončení války a pominutí německé okupace. V tomtéž roce se profesor Václav Vojta začíná věnovat dětské neurologii a v letech 1948- 56 se stává asistentem na Neurologické klinice Univerzity Karlovy v Praze u profesora Hennera. Tato spolupráce pro něj byla významným milníkem v jeho rozvoji jako neurologa. Stejně tak pracovní poměr v lázních Železnice, kde se věnoval především dětem s centrální poruchou lokomoce. Na základě pozorování zde začal vyvíjet systém reflexní lokomoce, který ve své finální podobě nese název Vojtova reflexní lokomoce nebo také Vojtova metoda. Mezi lety 1956-61 vedl Dětské neurologické oddělení na IV. neurologické klinice Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a 1961 se dostává do čela již výše zmíněné Léčebny pro dětskou mozkovou obrnu v Železnici. Další pracovní poměr v Čechách následoval na neurologii v Praze na poliklinice na Karlově náměstí. Kromě toho, že byl Václav Vojta silně

věřícím člověkem, což samotné už tehdejšímu nastolenému totalitnímu režimu v naší zemi nevyhovovalo, byl také sám jeho přímým odpůrcem. Se svou manželkou podepsali v roce 1968 dokument Dva tisíce slov. Tento arch měl za cíl aktivizovat proti neustávajícímu sovětskému tlaku a reformním změnám v zemi, přičemž se jeho podepsáním podmínky pro jeho práci i život nejen Vojty samotného, ale i celé jeho rodiny ztížily natolik, že se rozhodl s celou rodinou emigrovat do Německa. Tam dále pokračoval v rozvoji vývojové kineziologie. Sedm následujících let pracoval jako vědecký pracovník v Kolíně a od roku 1975 do 1995 se stal zástupcem prof. Hellbrüggeho a vedoucím oddělení Rehabilitace v Dětském centru v Mnichově. Do Prahy se vrátil až po revoluci roku 1989, nicméně během předchozích let byl ve spojení s některými českými odborníky, kterým poskytoval literaturu včetně svých nejnovějších poznatků. Někteří se mohli dokonce účastnit jeho kurzů pro fyzioterapeuty a lékaře, které se specializovaly na vývojovou kineziologii a diagnostiku, na kterou profesor Václav Vojta kladl vždycky velký důraz. V roce 1984 byla založena Vojtova společnost, která měla za cíl především prosazovat využívání Vojtova lokomočního

sval

students‘ voluntarily associated literature

principu jak v diagnostice, tak v terapii, včetně dalšího vzdělávání fyzioterapeutů a lékařů v této specializaci. O 11 let později se tato společnost stává Mezinárodní Vojtovou společností. Po roce 1989 se Václav Vojta podílel také na výuce na Fakultě tělesné výchovy a sportu na Karlově Univerzitě. Profesor Vojta zemřel 12. září 2000 v úctyhodném věku 83 let. Jeho celoživotní snaha o posun v oblasti lékařské i vzdělávání ostatních odborníků zabývajících se stejnou či podobnou problematikou, byla naprosto nepřekonatelná a dodnes obdivuhodná. Vojta obdržel

několik ocenění a medailí z různých koutů světa a v říjnu roku 2000, pár měsíců po jeho smrti, mu byla (in memoriam) v České republice propůjčena Medaile Za zásluhy tehdejším prezidentem Václavem Havlem. Jeho děti, Veronika Walther Vojta, Dr. Štěpán a Václav Vojta mladší neustále uchovávají odkaz svého otce a pokračují v rozvoji a šíření povědomí o Vojtově metodě.

Lukáš Frič 3. ročník bakalářského studia, ZSF JU

10 m o Vojtově An Jak to je

Metodika nesoucí jméno jednoho z největších českých velikán vě opředena mnoha mýty. I přesto, že si vydobyla své místo n mezi laickou veřejností, ale i studenty mnoha (ne)zdravotnick

mýtů ě metodě neb e v praxi

nů svého oboru, Prof. MUDr. Václava Vojty, DrSc., je překvapina Slunci, dodnes některé z nich zůstávají zakořeněné nejen kých oborů. Pojďme si společně „posvítit“ na náš TOP 10...

„Vojtovu metodu používáme jen na miminka.“ Verdikt: LEŽ Pravdou je, že nejvíce pacientů v ordinacích fyzioterapeutů věnujících se Vojtově metodě, jsou dětského věku. Nejsou to ale jen děti do věku 12 měsíců, ale například i děti staršího školního věku. Studie navíc prokázaly, že i u dospělých dochází ke stejným účinkům, jen často s menší pohybovou intenzitou a delší časovou prodlevou. Tím pádem má Vojtova metoda využití i u dospělých, například u intubovaných pacientů, pacientů po cévní mozkové příhodě a u dalších neurologických onemocnění. „Miminka křičí, protože je to bolí.“ Verdikt: LEŽ Ano, miminka křičí a pláčou. To je pravda. Na mnoha internetových diskuzí se toto téma řeší a vysvětlení je v podstatě vždy stejné. Důvodem pláče není bolest, ale jiné důvody, z nichž jmenujme například miminku nepříjemnou pozici, kterou nezná. Jediným způsobem, jak řekne, že se mu to nelíbí, je právě skrze pláč. Zkušený školený fyzioterapeut dokonce dokáže rozeznat, kdy je to pláč z bolesti a kdy je to onen pláč „Nelíbí se mi to!“ „Existují i alternativy k Vojtově terapii.“ Verdikt: PRAVDA To, jak Vojtova metoda funguje, není předmětem tohoto článku. Doporučujeme konzultaci se zkušeným, školeným fyzioterapeutem, který vám určitě rád vysvětlí princip. Pokud vás náš článek i tak nepřesvědčil, stále máte nedůvěru k Vojtově metodě, můžete volit i  alternativní přístupy, jako je například v Čechách hojně rozšířený Bobath koncept, Feldenkreisovu metodu, Alexandrovu metodu a další. „Cvičení Vojtovy metody se špatně podepíše na psychice miminka.“ Verdikt: LEŽ Odborníci tvrdí, že miminko si nic pamatovat nebude. S tím jsme, bohužel, žádný rozhovor nemohli vést, a tak si to potvrdit. Co jsme však mohli vidět, když si rodiče miminka odnášeli domu, v podstatě každé z nich bylo klidné a usměvavé. Ptali jsme se i starších dětí a ty nám do jednoho potvrdili, že je Vojtova metoda nebolí. Naopak, jsou rády, když je rodiče „…vytáhnou ze školy a pak můžeme chvilku hajat.“ Navíc je prokázáno, že aplikace Vojtovy metody prohlubuje psychologický a sociální vztah s rodičem, který ji s miminkem cvičí. „Vojtovu metodu se stačí naučit z internetu.“ Verdikt: LEŽ Rozhodně ne. Pokud Vás zajímá práce s dětmi, zejména s miminky a vidíte svou budoucnost v tomto konceptu, je na místě si zaplatit kurz Vojtovy reflexní lokomoce a nechat se proškolit odbornými terapeuty. Pokud jste rodiče a chcete cvičit se svým dítětem, internet také nepostačí. Naštěstí terapeutů certifikovaných k vašemu proškolení je dostatek.

sval

students‘ voluntarily associated literature

„Cvičení vojtovy metody nesmím odmítnout.“ Verdikt: LEŽ Stejně jako u jakékoli jiné léčby, je možnost odmítnutí. Záleží tedy pouze na nás. Pokud se ale někdy dostaneme na rehabilitační oddělení, nebo k lékaři, má to svůj důvod. Vojtova metoda není šarlatánství, je to funkční koncept se skvělými výsledky a my vysoce nedoporučujeme její odmítnutí. Můžete tím riskovat kvalitu svého života a svého dítěte. Nespoléhejte na argument „To se srovná.“ „Vojtova metoda je v Anglii zakázaná.“ Verdikt: LEŽ V Anglii, ani jiných částech Spojeného Království, není Vojtova metoda zakázaná, ale není to metoda první volby. Důvodů je hned několik. Zaprvé je tamní, relativně konzervativní společností, považována za příliš invazivní. Zadruhé – celkem dost opravdu nemocných dětí k ní není ani indikováno kvůli nedostatku znalosti tamních lékařů. To podporuje třetí fakt – rehabilitace jako taková není v „UK“ rozšířena, ani pochopena do té míry, jako u nás. Existují sice kvalitní britské univerzity, s možností studia fyzioterapie a jiných oborů, ale žádná nedosahuje kvality české fyzioterapie. „Je zbytečné cvičit. Dřív se taky necvičilo a lidé žijí úplně normálně.“ Verdikt: LEŽ Pojďme se nad tím zamyslet… Vážně považujeme za normální trpět bolestmi zad ve třiceti letech? Vážně je normální podstoupit totální endoprotézu kyčle či kolene ve čtyřiceti letech? Pobírat třetí stupeň invalidního důchodu a být pracovně neschopný v padesáti? A co například skolióza v důsledku špatného stereotypu chůze? Strabismus, nebo dokonce poruchy jako je dyslexie? Dle odborníků je předpokladem pro poruchy pohybového aparátu neoptimální vývoj. A víme, že k Vojtově metodě jsou doporučeny mimo jiné i děti, které se pohybově nevyvíjí tak, jak by měly. Bez pochyby jsme na dobré cestě alespoň k snížení rizikových faktorů pro vývoj poruch pohybové soustavy. „Je to jen byznys, chtějí z nás tahat peníze.“ Verdikt: LEŽ Zdravotnictví a finance je kapitola sama o sobě. Co se však týká financování terapie Vojtovou metodou, ta je plně hrazena zdravotními pojišťovnami do 18-ti let věku. „Cvičit se má jen v daný čas a nemělo by se v noci.“ Verdikt: PRAVDA Stejně jako jiné metody a stejně jako lázeňské či balneologické procedury, i Vojtova metoda má své dávkování. Je to stejné jako s antibiotiky – berou se pravidelně, s určitými pauzami mezi tabletkami. Jak často a jak moc cvičit Vám určitě rád sdělí školený fyzioterapeut.

Michaela Šimlová 3. ročník bakalářského studia, FTVS UK, pomocný terapeut v Axonu

Akční potenciál kliniky Axon O klinice v 10 bodech: Klinika byla založena v říjnu 2014. Majitelkou a primářkou Neurorehabilitační kliniky AXON je MUDr. Jarmila Zipserová.

Zaměření na dětské pacienty s DMO, pacienty po CMP, nádorech mozku, traumatech hlavy, úrazech páteře či s jinými onemocněními, která vznikají na úrovni CNS.

sval

students‘ voluntarily associated literature

Stěžejní terapií kliniky je tzv. Kosmík - koncept rehabilitační metody TheraSuit od Polky Izabely Koscielny. Dále také klinika nabízí CI terapii, neboli „nuceně navozená terapie“ principem je znehybnění zdravé končetiny pomocí ortézy a tím vynucení aktivity končetiny postižené. Od listopadu 2017 otevřen program Ergoterapie.

V březnu 2015 založen transparentní účet (2200739204/2010), na který mohou dárci zasílat libovolnou částku, jejíž prostřednictvím pomohou konkrétnímu dítěti nebo všem dětem, které terapií už jednou prošly a potřebovaly by ji absolvovat znovu. Dále zařízení spolupracuje s nadacemi, vyhledává sponzory a je nápomocno rodičům při tvorbě benefičních projektů.

Klinika je situována do dvou blízkých budov v ulici Marie Cibulkové 879/11 a 450/13 na Praze 4.

Robotické centrum s přístrojem Lokomat ve velikosti pro děti i dospělé, dále přístroje od společnosti Tyromotion: Amadeo, Tymo a Pablo.

Terapie nejsou hrazeny pojišťovnami.

Klinika přijímá i zahraniční pacienty.

Reportáž:

nes se spolu vydáme do soukromé neurorehabilitační kliniky Axon, která se nachází v Praze na Vyšehradě a je leaderem v neurorehabilitaci v České republice. Nejprve se podíváme do budovy, kde probíhají terapie Kosmík. Prostředí je čisté a barevné, přesně takové, jaké by člověk od soukromé kliniky specializované na dětské pacienty očekával. Na recepci leží nakrájené ovoce a zelenina volně k nabídnutí, na pohovkách sedí rodiče a čekají s dětmi na začátek terapie. Úderem osmé přichází fyzioterapeuti pro své pacienty a mizí ve třech cvičebnách. Každá ze tří místností je vybavena polohovatelným lehátkem, multifunkční konstrukcí pro využívání kladkových systémů a mnoha dalšími pomůckami, které se běžně využívají ve fyzioterapii. Navíc tu pro děti mají připravené plyšové hračky jako motivaci při cvičení. Celá terapie dle konceptu metody Therasuit trvá 4 hodiny. Nejprve se tělo připraví na cvičení nahřátím rašelinovými polštářky, což je většině dětí příjemné a málokdo se vzpouzí. Další součástí terapie jsou neuromobilizace, protahování a uvolňování spastických svalů, stimulace

hypotonických svalů a posilování pomocí odporového systému kladek. Dvě hodiny pryč jako nic a je čas dát dětem pauzu. Druhou půlku mají ještě před sebou. Po pauze následuje cvičení v oblečku Therasuit, který slouží jako speciální dynamická ortéza umožňující pacientovi pohyb ve všech osách a je každému upravena pomocí nastavitelných gumiček dle jeho specifických potřeb. Therasuit má dvě základní funkce – senzorickou a korekční. Pomáhá vytvářet vědomí o pohybu těla a jeho poloze a dokáže aktivovat svalové řetězce vlivem tahu nastavených gumiček na oblečku. Působí tak na nervovou i svalovou soustavu. Poslední hodina je věnována doplňkovým terapiím – trenažer MOTOmed pro trénink svalů horních i dolních končetin, oxygenoterapie, která si klade za cíl urychlit regeneraci unavených svalů a zlepšit činnost mozku dýcháním vzduchu obohaceného o kyslík. A nakonec Snoezelen, kam se děti těší nejvíce. V multisenzorické místnosti mohou relaxovat po náročné terapii. A kdo má ještě dost energie, může s terapeutem pokračovat v terapii i zde. Do druhé budovy se přesuneme během chvíle. Tady je také několik cvičeben,

sval

students‘ voluntarily associated literature

ale teď nás bude víc zajímat robotika. Součástí robotického centra jsou Amadeo, Tymo a Pablo. Nejsou to umělci ani místní terapeuti, ale počítačem řízené rehabilitační pomůcky. Amadeo slouží k rehabilitaci pacientů s pohybovou dysfunkcí distální části horní končetiny, zejména prstů. Plošina Tymo je využívaná k funkčnímu tréninku stability. Staticky i dynamicky zatěžuje dolní končetiny a stimuluje opěrné funkce horních končetin. Pablo se využívá k rehabilitaci paže se sníženou funkcí rukou a prstů. Axon jako jediná klinika v ČR vlastní Lokomat dostupný ve velikosti pro děti i dospělé. Lokomat je robotický přístroj k nácviku správného stereotypu chůze. Skládá se ze odlehčovacího závěsného systému a robotických ortéz, které pacienta vedou k optimálnímu pohybu pomocí senzorů, a pohyblivého pásu, po kterém chodí. Bonusem je virtuální realita ukazující pacientům výsledek jejich pohybu. Snáze tak vidí smysl terapie a jsou motivováni k pokračování. Klinika nabízí i možnost vodoléčby formou vířivek horních a dolních končetin ke zlepšení svalového tonu, prokrvení a zvýšení metabolismu končetin. Poslední zastávkou naší prohlídky je relativně ne-

dávno otevřená ergoterapie. Terapie probíhá formou nácviku různých činností. Děti tu trénují motoriku horních končetin, grafomotoriku a kognici hravou formou. Ergoterapeut se snaží pacienty individuálním přístupem vést k samostatnosti. O pacienty se v Axonu stará tým 14 mladých fyzioterapeutů. O víkendech mají k ruce pomocné externí fyzioterapeuty na doplňkové terapie. Nově se o pacienty v rámci ergoterapie stará ergoterapeutka. Celý tým zastřešuje majitelka a primářka kliniky MUDr. Jarmila Zipserová.

Za poskytnutí fotek děkuji PR oddělení kliniky Axon.

Vanda Švihelová 1. ročník navazujícího magisterského studia, FTK

Recenze publikace

Dětská mozková o a hranice včasné dia

ětská mozková obrna – Možnosti a hranice včasné diagnostiky a terapie je útlá knížka o 154 stranách. Na tvorbě knihy spolupracovaly fyzioterapeutky a dětský neurolog. MUDr. Stanislav Severa je lékař specializovaný na DMO, s touto diagnózou žije i jeho dcera, které byla DMO zjištěna ve věku 7 měsíců. V důsledku toho je jeho životním posláním včasná diagnostika a terapie této nemoci. V rámci své praxe spolupracoval s doktorem Václavem Vojtou a fyzioterapeutkami Jarmilou Čápovou a Marcelou Klemovou. Od roku 2002 provozuje privátní neurologickou praxi v Novém Městě na Moravě. Další dvě autorky – Mgr. Eva Marešová a Mgr. Pavla Joudová – jsou významné osobnosti na poli rehabilitace dětí s DMO. Eva Marešová působila ve Švédsku, kde aktivně podporovala šíření Vojtova principu. Kniha je koncipována do dvou částí, kapitoly 1–11 jsou sepsány již zmíněnými fyzioterapeutkami a autorem kapitol 12–17 je MUDr. Stanislav Severa. Další rozdělení je na část teoretickou a praktickou. Co od

této publikace neočekávejte, je sáhodlouhé popisování a rozdělení diagnózy DMO. Její neurologický podklad a další podobné informace naleznete spíše v učebnicích neurologie. Pro lepší pochopení knihy je předpokladem nějaká počáteční znalost dané problematiky. Pokud ji nemáte, myslím, že kniha pro vás bude mít taky přínos a v pozdějších letech studia či praxe se k ní můžete vrátit. Ačkoli je kniha orientovaná primárně na DMO diagnózu, a tedy terapeuty zabývající se touto problematikou, z daných informací můžou čerpat i fyzioterapeuti s jinou specializací. V teoretické části mě zaujal popis ideálního vs. patologického vývoje v prvním roce života. I u lidí bez DMO, kteří k nám denně přichází do ordinace, můžeme vystopovat nějakou poruchu v psychomotorickém vývoji a vhodně vybrat terapii. Zajímavou informací pro mě bylo zjištění, že retardace posturální ontogeneze je typická i pro idiopatickou skoliózu, kterou mám. Nedostatečnost funkce autochtonních svalů se projeví sníženou elasticitou páteře, která omezuje funkci

sval

students‘ voluntarily associated literature

obrna – Možnosti agnostiky a terapie klíčových kloubů ve směru zevní rotace a  odélná osa těla ztratí svou elasticitu, což se projeví patologickým zakřivením páteře. A takových „mouder“ v knížce najdete mnoho. Celou knihou prostupuje důraz a naléhavost na zavedení včasné diagnostiky dle Vojty. Čím dříve započne léčba, tím lepší mohou být výsledky. Naopak autoři popisují nesouhlas s vyčkávací strategií tzv. diagnosis under increasing suspition, která je zavedena v některých zemích v zahraničí. Avšak musíme vzít v potaz, že kniha byla vydána v roce 2011 a od té doby už se mohlo mnoho změnit v celkové osvětě. Publikace volně navazuje na Vojtův princip diagnostiky a terapie rané DMO. Dozvíte se tedy v knížce, jaká je možnost postupu, když se zlepšování motorických funkcí pomocí Vojtovy metody pozastaví. Fyzioterapeutky popisují cvičení v závěsech a snahu o vertikalizaci pomocí různých pomůcek. Publikace je plná fotografií, zachycujících cviky a polohy popisované v textu, což každý student a čtenář může ocenit. Chtěla bych ještě

vyzdvihnout tři případové kazuistiky, které výstižně vykreslují situaci a možnou rehabilitaci těchto pacientů. Konec knihy je věnován diagnostice poruch, kterou se MUDr. Severa učil intenzivně od profesora Vojty. Na základě svých bohatých zkušeností a znalostí v oboru dětské neurologie hodnotí situaci u nás i ve světě. V poslední části popisuje polohové reakce a primitivní reflexologii, posturální aktivitu a reaktivitu a na závěr stručně neurofyziologii DMO. Myslím si, že člověk, který chce pracovat s dětmi, by měl mít tuto publikaci ve své knihovničce a také v hlavě. Je to jedna z mála publikací, věnující se tomuto tématu, která je psána v českém jazyce. Autoři do ní vtiskli své zkušenosti a znalosti, které sbírali celý život, a to je z ní cítit, takové zapálení pro věc. Ale pořád je potřeba myslet na to, že je to odborná literatura a asi vás nenapadne si jí vzít jako čtení před spaním. Je občas náročné „prokousat“ se některými kapitolkami, ale stojí to za to. Kniha byla pro mě přínosem, a to doufám bude i pro vás.

sval

studentsâ&#x20AC;&#x2DC; voluntarily associated literature

knížce Dětská mozková obrna – Možnosti a hranice včasné diagnostiky a terapie jsem se poprvé dozvěděla na kurzu s názvem Aktivace HSS a nácvik centrace kloubů s využitím moderních fitness pomůcek od Kateřiny Honové. Lektorka si ji nemohla vynachválit, a tak mi to nedalo a knížku jsem si půjčila v knihovně. Avšak jak je to u mě zvykem, prolistovala jsem ji a poté mi ležela doma dokud nenastal čas vrácení. Nyní díky tomuto článku dostala druhou šanci a já rozhodně nelituji. Protože se téma časopisu zabývá dětskou problematikou a DMO, byla právě tahle kniha pro mě jasnou volbou, o čem bych chtěla psát.

RECE FAKU

ENZE ULTY

Tereza Konopecká 3. ročník bakalářského studia FTVS UK

FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU UNIVERZITY KARLOVY Hlavní vstup FTVS

FTVS disponuje vším, co každý student právě potřebuje

akulta tělesné výchovy a sportu je nejmladší fakultou Univerzity Karlovy. Na této půdě vychovává odborníky v oblasti sportu, tělesné výchovy, managmentu a především jednoho z nejžádanějších oborů na této škole, obor fyzioterapie. Fakulta je mimo jiné almou mater významných osobností. Například FTVS absolvovala veslařka Miroslava Knapková, pětibojař David Svoboda nebo krasobruslař Tomáš Verner. Nezbytně nutné je zmínit i našeho významného fyzioterapeuta profesora Pavla Koláře. Jednou z výhod této fakulty je nabízené bakalářské i magisterské

studium oboru fyzioterapie. Nejprve vám přiblížím bakalářské studium. Přijímací řízení je zajišťováno formou písemných testů, jenž zahrnuje test z všeobecných studijních předpokladů a od roku 2015 také test z biologie, který se zaměřuje zejména na znalost biologie člověka. Test se skládá z otázek, kde má uchazeč na výběr ze 4 odpovědí, kdy pouze jedna odpověď je správně. Na jednu stranu je to obrovská výhoda na stranu druhou je nutno pracovat pod stálým časovým tlakem, neboť poměr otázek vůči času je opravdu velký. Uchazeč může maximálně dosáhnout 400 bodů (200 bodů z každého testu). Na stránkách fakulty je

sval

students‘ voluntarily associated literature

možné nahlédnout jakou formou jsou otázky pokládány, ale bohužel prozatím neexistují žádné modelové otázky. Počet přihlášených uchazečů většinou přesahuje hranici sedmi set, počet přijatých bývá okolo šedesáti studentů. Kdo se pohybuje v oblasti fyzioterapie tak ví, jak nesnadné je najít fakultu, která nabízí i magisterský obor fyzioterapie. Dohromady je jich u nás v republice šest. Magisterský program nabízí i FTVS. Přijímací zkouška se skládá ze dvou písemných testů a to z testu odborných vědomostí, kde se objevuje zejména biofyzika, anatomie, fyziologie a z testu z cizího jazyka ve výběru angličtiny nebo němčiny. Test z cizího jazyka se zaměřuje především na porozumění odbornému textu a znalosti zdravotnické terminologie. Maximálně je možné získat 700 bodů. Pro upřesnění 500 bodů z testu odborných vědomostí a 200 bodů z testu z cizího jazyka. Počet uchazečů již není tak vysoký jako v bakalářském programu. V roce 2017 si podalo přihlášku 178 uchazečů, z toho bylo přijato 72 studentů. Přijatí studenti se mohou těšit na adaptační kurz, který probíhá v Doksech u Máchova jezera. FTVS disponuje vším, co každý student právě potřebuje. Ve studovně si můžete číst studijní literaturu, časopisy a odborné texty anebo se učit na testy a zkoušky. Klid, ticho a studijní atmosféra usnadní psaní seminárních a diplomových prací. Kdo by potře boval trochu odpočinku, případně vy

Posluchárna P4

užít čas mezi přednáškami může navštívit příjemné prostředí wi-fi zóny. Těžko říct, která učebna je na fakultě nejhorší. Pro mě osobně jsou nejhorší učebny s malou kapacitou, které jsou v celé řadě propojeny. Všechny sedadla jsou obsazeny a pokud někdo sedí uprostřed horko těžko se uprostřed hodiny dostane ven. Studenti posledních ročníku ocení kopírovací centrum, kde je možné na počkání svázat bakalářské či diplomové práce. K fakultě dále spadá menza, pokud si ovšem někdo v menze nevybere, hned ve vedlejší místnosti je možnost výběru jídla v bufetu, kde nabízí i teplá jídla. Snad každý student zná ten pocit, kdy má před sebou „kopec učení“ a pomalu ztrácí koncentraci. V tomto případě by se rozhodně měl vydat do Krafárny, kde dělají kromě dalšího sortimentu výbornou brazilskou kávu. Při troše štěstí tam narazíte na někoho, kdo právě hraje na zdejší klavír. Přesto, že pod FTVS spadá mnoho dalších pracovišť po celé Praze, stále jsou chodby fakulty plné lidí. A to hlavně i díky kolejím, které jsou součástí budovy fakulty. Dostupnost školy je tedy již nemůže být lepší. Ale to není jediné plus,

U nás v ročníku panuje takové pravidlo, jestliže v prváku projdeme zkouškou z anatomie, pak zvládneme úplně všechno a zatím se nám to daří.

Část areálu tvoří bar, kde se studenti

odreagovávají a oslavují zdárně úspěšné zkouškové.

které koleje přináší. Zmínila bych, že na pražské poměry určitě studenti ocení nízké výdaje na bydlení. Na měsíc si vystačí s 2100 Kč. Jistá úskalí s sebou přináší samozřejmě rozvh. První rok bývá nejtěžší. Ve škole stráví člověk celý den. Ranní praxe, praktická cvičení, přednášky a na konec dne ještě plavání nebo atletika i tak může některý den vypadat. Praxe probíhají především v domovech pro seniory, v létě potom probíhá souvislá praxe na 4 týdny v jakémkoli lůžkovém zařízení. Ve druhém ročníku se vše postupně mění, ubývá předmětů a na praxe dojíždíme po celé Praze. Já ale oceňuji tuto variabilitu. V rámci praxe jsme měli mož-

nost se podívat do centra Paraple, Centra léčby pohybového aparátu nebo jsme navštívili nemocnici na Kladně. V létě bývá opět souvislá praxe na 4 týdny, tentokrát pro změnu na ambulantním zařízení. V posledním ročníku se vše „hemží“ kolem státnic a praxí. Dojíždíme do nemocnice Kladna, rehabilitačního ústavu v Berouně, Thomayerovy nemocnice, Ústřední vojenské nemocnice, Centra léčebného a pohybového aparátu. Vše se ale dá zvládnout. U nás v ročníku panuje takové pravidlo, jestliže v prváku projdeme zkouškou z anatomie, pak zvládneme úplně všechno a zatím se nám to daří. Studenti fyzioterapie mají na FTVS široký výběr míst, kam

FTVS posilovna

Specializovaná učebna

Atletický stadion

Wi-Fi zóna

sval

students‘ voluntarily associated literature

mohou vyjet na Erasmus. Škola má uzavřenou smlouvu s 23 univerzitami po Evropě. V nabídce jsou místa jako Belgie, Bulharsko, Finsko, Itálie, Lotyšsko, Nizozemsko, Polsko, Slovensko, Španělsko anebo Turecko. Jet na Erasmus je možné jak v průběhu bakalářského, tak magisterského studia. Co je však potřebné, aby student mohl vyjet na Erasmus je výběrové řízení, které zahrnuje motivační dopis, který student sám napíše, a pohovor v angličtině. Nakonec bych ráda ještě poukázala na okolí FTVS. Fakulta se nachází na okraji Prahy. Stačí se vydat pár kroků a hned se můžeme ocitnout v parku Divoká Šárka a naprosto se ztratit v opojení přírody. Tento park je zajímavý nejen svoji téměř nekončící rozlohou, ale také přilehlými skalami nebo koupalištěm. U areálu školy se nachází atletický stadion, tenisové kurty, tělocvična a posilovna. Další část areálu tvoří bar, kde se studenti odreagovávají a oslavují úspěšné zkouškové. Wi-Fi zóna je místnost, která slouží studentům k odpočinku, k volnočasovým aktivitám, ke studiu. Příjemné prostředí utvrzuje vybavení interiéru. Při vstupu je možné odložit boty, ulovit polštář a oddat se naprostému klidu, neboť místnost je odhlučněná. Místnost je možné využít i k odborným projekcím, či příležitostnému setkávání i s využitím data projektoru.

PĚT PLUSŮ + + + + +

Rozmanitý výběr letních praxí Speciálně vybavené učebny Sportovní zázemí Navazující magisterské studium Různorodý výběr sportovních aktivit, jenž jsou součástí povinných předmětů

PĚT MINUSŮ — — — — —

Výuka na různých pracovištích po celém městě i mimo něj Náklady na cestovaní na praxi mimo Prahu Časová náročnost studia Velký počet málo kreditovaných předmětů Odevzdání protokolů z praxí v tištěné formě

Simona Sobeková 3. ročník bakalářského studia, 3. lékařská fakulta UK

Petra Fridrichová žena, instruktorka, jo

sval

students‘ voluntarily associated literature

ogínka

dětství jí byla diagnostikovaná dětská mozková obrna (DMO), navzdory tomu se nevzdala. Jejím snem bylo stát se fyzioterapeutkou a pomáhat dětem. Ke studiu fyzioterapie se ale kvůli diagnóze DMO nedostala. Přesto se jí sen pomáhat dětem nakonec splnil. Stala se jedinou českou certif ikovanou instruktorkou jógy pro děti a dospělé se zvláštními potřebami. Pracuje s licencí Yoga for the Special Child.

ROZHOVOR: Většina z nás určitě jógu zná v různých formách. Buď jsme se trápili v asánach sami nebo jsme o ní alespoň slyšeli z vyprávění. Umíte si ale představit cvičit jógu dětičky s Downovým syndromem, DMO nebo autismem? Ne? Petra Fridrichová milá, cílevědomá a velice energická dívka nám o tomto pohybovém umění u dětí řekne více. Co tě vedlo k józe pro děti se zvláštními potřebami? Narazila jsem na ni úplnou náhodou. Vždy sem si myslela, jako většina lidí, že jóga je velké pohybové umění, kde musíš ovládat dech, mysl a všechno dohromady a přišlo mi to hrozně náročný. Pak jsem ale objevila myšlenku hatha jógy. Koncept se zabývá prací s dětmi, které mají nějaký handicap, pracuje s nimi od narození až do posledního dechu. Handicap dětí je pro potřeby konceptu rozdělený na dětskou mozkovou obrnu, Downův syndrom, autismus, artritidu a sklerodermii. Neuměla jsem si představit, jak bychom mohli aplikovat klasický pohled na jógu u těchto onemocnění. Tak jsem se rozhodla, že prostě pojedu na školení. A to byl začátek všeho. Měla jsi nějaké předchozí zkušenosti s jógou? Vůbec jsem ji předtím necvičila, sice jsem něco takového vždycky chtěla dělat, ale tenkrát nikde nebyly podobné možnosti pro lidi s mojí diagnózou. U nás jsou všichni zvyklí na Vojtovu metodu, Feldenkraise, já jsem zkoušela cvičit třeba i Alexandrovu techniku. Problém je v tom, že nemáme koncept, který by nabízel člověku nějaké samostatné cvičení, vždy se musí hýbat s dopomocí. Takže když jsem našla hatha jógu, už jsem u ní zůstala. Byla to první možnost jak se sama pohybově rozví-

jet. Myslím, že v komplexu české rehabilitace prostě chybí podobné alternativy a pro každého je psychicky náročné být neustále na někom závislý. V jednom rozhovoru jsi uvedla, že v klasické rehabilitaci se neučí vědomý pohyb. Myslíš si, že jóga může zaplnit tuhle mezeru? Měla by a o to se snažím i já. V klasických metodách děti nikdo neučí, jak se mají hýbat samostatně, jak využít naučenou dovednost i v praktickém životě. Já děti učím vnímání vlastního těla během pohybu. Učím je jak reagují které části těla, když se aktivují jednotlivé svaly. S jakou diagnózou se v terapii nejčastěji setkáváš? Asi třetina dětí má Downův syndrom, další třetina jsou děti s poruchami autistického spektra a s dysfázií a zbytek jsou děti s nespecifickými vadami, vrozenými genetickými vadami a děti s dětskou mozkovou obrnou. Ale nedá se to úplně generalizovat, nemám žádná oficiální čísla, pro mě je to víceméně náhoda, kdo přijde. Mohla bys čtenářům stručně přiblížit jak vypadá tvá běžná hodina jógy? Jaké má základní prvky a cíle? Lekce jako taková je složená ze stejných pilířů jako klasická hatha jóga. To znamená, že se začíná zpíváním. Říkáme,

sval

students‘ voluntarily associated literature

že dítě se „rozezvučí“ a já jako terapeut s ním navazuju kontakt. U dítěte s autismem je to často jediný způsob komunikace. Druhá část jsou cvičení zraku. Důležitou součástí je cvičení s dechem. Já dechová cvičení většinou řadím na začátek lekce. Hodně dětí nedýchá správně a tak nejsou schopné se ideálně rozpohybovat. Na začátku lekce jim dech pomůže lépe se aktivovat a dodá jim větší sílu k pohybu. Ve chvíli, kdy si svůj dech líp uvědomí, je pro ně snazší se pohnout vpřed. Čtvrtá část jsou cviky fyzicky náročnější, vlastní jógová cvičení. Na závěr řadíme hlubokou relaxaci. Obecný cíl lekce bychom mohli stanovit jako, dosažení co největší samostatnosti dítěte při cvičení. A to jak ve skupince dětí u nás, individuálně, nebo na klasických lekcích hatha jógy, na kterou mohou docházet i bez speciální pomoci. Jaký je o jógu pro děti se zvláštními potřebami zájem? Zájem je velký. Momentálně cvičím 5-10 dětí denně. Moje začátky byly na Slovensku, tam byl zájem ještě větší. Rozdíl s Českem je asi hlavně v tom, že Slovensko nenabízí tolik terapeutických možností. Ani screening dětí a diagnostika tam nejsou na potřebné úrovni. Děti jsou často diagnostikovány až v pozdějším věku, takže jim chybí včasná rehabilitace. V Praze mi chodí spíš „těžší“ případy. Děti i rodiny jsou už intenzivní terapií přesyceny, a potřebují si odpočinout. Sama se vyrovnáváš s diagnózu DMO a klasickou rehabilitací jsi prošla. Co bylo pro tebe v rámci fyzioterapie bylo v dětství nejdůležitější? Co je tvojí největší pomoc teď? Rehabilitovat jsem začala pozdě, až asi ve 4 letech. Cvičila jsem hlavně

Vojtovu metodu a jezdila jsem do lázní. Vojtovku jsem cvičila až do dospělosti, asi do 20 let. Všeobecně mě hodně bavilo se hýbat a poznávat svoje tělo. Jen jsem měla pocit, že to, co jsem dobře zacvičila Vojtovou metodou, jsem potom nedokázala uplatnit dál. Tak jsem hledala někoho, kdo by mně to naučil. Jóga mi vrátila důvěru ve vlastní tělo a psychickou pohodu. Už se nemusím neustále kontrolovat mám dohled nad pohybem vlastního těla. Později jsem objevila pana Čumpelíka, který mě ovlivnil asi nejvíc. Pomohl mi po fyzické i psychické stránce, vrátil mi kontrolu nad tělem. Díky němu k běžnému pohybu nepotřebuju nikoho dalšího. Jaké jsou tvé nejoblíbenější sporty nebo koníčky? Dlouho jsem lezla po skalách, to mě bavilo asi nejvíc. Zkoušela jsem i lyže. Pro člověka jako já byl ale trénink každý pohyb. Postupem času jsem se naučila, že není nutné být silná, ideální, lepší než ostatní. Klíč je v tom být vždycky o kousek lepší, než já sama. Kromě sportu jsem také zpívala, to mi pomohlo pro zlepšení kondice. Hrála jsem taky na klavír, což mi zlepšilo jemnou motoriku. Co bys chtěla vzkázat budoucím fyzioterapeutům? Jak by mohli terapii dětí zlepšit? Poradila bych zkusit si jednotlivé techniky na vlastním těle, aby sami poznávali a vnímali, co se při jejich terapiích s tělem děje. Pokud budou mít daný pohybový zážitek, budou svoje klienty snáz chápat. Nedrťte se metody, ale učte se principy, mezi tým je obrovský rozdíl. A dělejte hlavně to, co vás baví, to co s vámi souzní.

Být (s) d Marie Bicková 1. ročník navazujícího magisterského studia, FTVS UK

fejeton

o ordinace vchází mladá paní Vomáčková, kolem krku jí křečovitě visí čtyřletý Matěj. S úsměvem je oba přivítám a vybídnu je ať se posadí a odloží si. Matěj znovu přichází na terapii s diagnózou pes equinovarus, je to bystrý malý chlapec a až vyroste tak prý bude kosmonautem. Paní Vomáčková horečně vysvětluje, proč se opět zpozdili, zatímco stahuje Matějovi barevné ponožky s obrázkem vykuleného mimozemšťana. Přikyvuji na proud jejích slov a mezi obviněním tchýně z toho, že ji někde pomluvila a stížností na to, že manžel koupil zase špatný prášek na praní, se snažím zjistit, co se od minulé návštěvy změnilo a jestli s Matějem cvičili. Maminka horlivě vysvětluje jak je náročné zvládat domácnost, tchýni, a rozvod nejlepší kamarádky a ještě do toho tu Matějovu nohu, nicméně samozřejmě potvrzuje, že každý den nožku cvičí. S mlčenlivou trpělivostí posadím chlapce na žíněnku a vybídnu maminku,

ať mi ukáže, jak jim to jde. Po deseti minutách Matějova vzpouzení a maminčiny zmatenosti se stále ještě snažím zachovat chladnou hlavu a znovu mamince vysvětluji, jak se cviky provádějí, a že je opravdu nutné se tomu každý den alespoň chvíli věnovat. Beru si Matěje na klín, postupně ho nastavím do pozice rytíře, srovnám nemocnou nožku a vybídnu maminku, aby mu podávala barevné kostičky. Matěj se statečně natahuje pro barevné kousky a staví z nich věž. Znovu a znovu koriguju drobný kotníček a připomínám, že pro kostičku se musí Matěj natáhnout vždycky pravou rukou. Maminka protestuje, že je snad jedno jakou rukou tu věž postaví, nebo ne? Samozřejmě. Ta věž to nepozná. A já marně přemýšlím, kolikrát jsem paní Vomáčkové vysvětlovala, že potřebuju, aby se její chlapeček pro tu kostičku natáhnul přes střední čáru, aby nemocnou nožičku správně zatížil. Matěj využije nestřežené chvilky, začíná se vzpouzet a křičí že chce maminku. Pouštím ho, aby se mohl

sval

students‘ voluntarily associated literature

dítětem pomazlit. Maminka se ale zjevně zrovna mazlit nechce a tak vytahuje čokoládový úplatek, aby se chlapec utišil. S nervózním pohledem na hodiny navrhnu, aby mu čokoládu dala až půjdou domů. Pozdě. Matěj vytušil možnost sladkého úniku a není k utišení. Slibuju uplakanému stvoření že už to bude jen chvilička a vysvětluju mu, že by bylo nejlepší aby na něj maminka počkala před ordinací. Maminka nepostřehla narážku, protože právě něco horlivě ťuká do mobilu. Aha, rozvod kamarádky, málem jsem zapomněla. Povídám tedy mamince znovu, jestli by nebylo nejlepší aby Matějovi zatím šla koupit lízátko a přišla za čtvrt hodiny. Maminka tedy za stálého psaní smsky vychází ze dveří a Matěj se jako zázrakem přestává vztekat. Ano, správně, čokoláda společně s maminčinou kabelkou nadobro opustila ordinaci. Posadím Matěje na válec, beru do ruky plastovový létající talíř, rovnám drobnou nožičku a pokračuji v terapii. Matěj zabraný do vesmírné hry si ani nevšimá, že patnáct minut intenzivně cvičí.

Směje se a natahuje se po hračce, ukázkově zatěžuje nožičku. Přesně na čas vchází maminka. Chválím malého šikulu a ten za odměnu dostává právě koupené lízátko. Rychle zapisuji dokumentaci, připomínám důležitost domácí přípravy, loučím se s maminkou i Matějem. Když vycházejí z ordinace, paní Vomáčková už opět telefonuje a já přemýšlím, kdo z nás tří nakonec bude potřebovat terapeuta. Když jsem se před časem rozhodovala, že chci pracovat s dětmi, tak jsem netušila, že s dětmi žádné problémy nebudou. S dětmi ne.

Příběh je smyšlený, jakákoli podobnost se skutečnými postavami je náhodná. Je ale napsaný na základě osobních i zprostředkovaných zkušeností. Má poukazovat na skutečnost, že práce s dětmi je vcelku snadná, nenáročná a největší problém může nakonec být s rodiči. A s dospělými pacienty všichni pracovat umíme, že? :) Těším se v příštím čísle.

Kateřina Čalounová 1. ročník bakalářského studia, 3. lékařská fakulta UK (sudoku Marie Bicková)

Na procvičení mozkových závitů si můžete zkusit vyluštit sudoku. Postupujte jako u klasického sudoku, jen místo devíti číslic použijte devět písmen: J S E M F Y Z I O. Hodně zábavy!

I Z

FUN PAGE

J O Y SM J

S M F

SM Y

EY Y OZ I

t a v o č e t, p i á t r dě ěti h o en ako d át! j e j N m i s s e é M tak is t ě d o k ja sval

students‘ voluntarily associated literature