Akvárium, číslo 48
e-akvarium.cz
živorodky
Takto dopadalo na xenotoky slunce v polovině listopadu 2019.
Moje zkušenosti s chovem
Xenotoca doadrioi Jirka Ščobák
Populaci živorodek Xenotoca doadrioi chovám zhruba čtyři roky. Tehdy se tyto gudeje [1] ještě jmenovaly Xenotoca eiseni "San Marcos" podle výskytu v okolí obce San Marcos. Roky předtím jsem choval jim blízce příbuzné Xenotoca eiseni, avšak upřímně – nebyl jsem nijak dobrý chovatel. V čase nabytí X. doadrioi jsem měl už jen poslední dva samce staré přibližně 4–5 let. X. doadrioi v porovnání s nimi zaujaly na první pohled. Jsou menší (samci okolo 4 cm, samice 5–6 cm), barevnější – vlastně nejkrásnější ze všech xenotok [2]. Musím také přiznat, že se mi X. doadrioi uchytily až na druhý pokus. Při prvním jsem je dal do hustě zarostlého akvária s Anubias gigantea, které popisuji v článku o kyslíku na jiném místě tohoto čísla. Hustá rostlinná 60l džungle 120 x 25 x 20 cm jim nevyhovovala, z osmi kusů nedorostlých rybek přežily jen tři. Ty jsem přemístil do 112l akvária v dětském pokoji ke dvěma samcům X. eiseni, několika kardinálkám a rájovci. Když bylo nějakou dobu vše v pořádku, vyhodil jsem oba samečky X. eiseni do plastového boxu na balkóně, odstěhoval rájovce a na začátku léta 2016 si od Milana Murka vyžádal dalších 13 kusů odrostlejších mláďat.
S novými X. doadrioi to byla pohoda. Buď proto, že se ve 112l nádrži už tři zabydlené X. doadrioi nacházely, nebo proto, že bylo akvárium vhodnější. Zabydlely se a rostly [3]. Jediné nepříjemné bylo, že pomalu ubývalo spolubydlících Girardinus falcatus a poslední jsem musel odlovit. Nakonec jsem přemístil i kardinálky a akvárium patřilo jen xenotokám. Na začátku roku 2017 jsem se v Akváriu dočetl, že ryby, které chovám, byly geneticky určeny jako nový druh. Což nebylo nezajímavé. Nicméně nijak dobře se nemnožily. Sem tam jsem viděl mládě skrývající se ve vegetaci u hladiny a uhýbající před dospělými. Občas nějaké přežilo a vyrostlo. Změnilo se to, až když jsme dětský pokoj v polovině léta 2017 malovali. Vyndali jsme z něj úplně všechno včetně akvária. Za roky života nádrže původně nad akváriem hydroponicky rostoucí Epipremnum aureum dosáhlo hladiny vody a zakořenilo. Když jsme chtěli akváriem pohnout, zjistil jsem, že nedovedu masu epipremna od akvária oddělit, tak jsem ho vyndal ze zbytků hydroponie a hodil do akvária. Akvárium stálo beze světla, zakryté, s hromadou epipremna uvnitř, s 20 cm vody a pod stolem na chodbě tři dny. Když jsem ho vrátil zpátky, objevil jsem devět nových mláďat. Od té doby bylo dobře. Mláďata vytvořila „mateřskou školku“, která se dala snadno krmit, a dospělé ryby si na potěr zvykly. Další nový potěr měl kolektiv, ke kterému se dokázal přidat, mláďata přestala být plachá a lépe se krmila. Musím si jen dávat pozor, abych potěru neexpedoval moc a alespoň dvacetičlenná školka zůstala.
Odbočím: Pokud je to jen trochu možné, pořizuji si od nových druhů potěr. Klidně i sotva narozený potěr. Přežije (skoro) všechno a velmi dobře se adaptuje. Není problém ho vykrmit. S dospělými rybami naopak člověk nemá nikdy jistotu, na co byly zvyklé.
8
