Okénko do Zoo Ostrava

Okénko do Zoo Ostrava Okénko do Zoo Ostrava

Markéta Rejlková

Příležitostné novinky z akvaristického dění v naší zahradě. Občas se tam staneme svědky něčeho pozoruhodného, o co by byla škoda se nepodělit. Někdy je to chovatelský úspěch, jindy zase neúspěch a velmi často výzva. Na článek to není, ale do Okénka to vystavím, ať se můžeme společně učit, trápit i radovat.

Tohle Okénko bude jen krátké, zato ale jeho protagonisty budou tři druhy, které se ještě na stránkách Akvária neobjevily.

Pokud jde o rájovčíky, s chutí vás odkážu na článek v č. 27 (Pavel Chaloupka: Rájovčíci rodu Parosphromenus v přírodě a v péči člověka) a také na dvojčlánek v č. 41 (Peter L. W. Finke: Parosphromenus-Projekt; Wentian Shi: Znovuobjevení safíru z ostrova Bangka: Parosphromenus deissneri). Rod Parosphromenus je poslední dobou – naštěstí, či bohužel, to záleží na úhlu pohledu – objektem zájmu ochranářských iniciativ a tím pádem se také častěji objevuje v chovech zoologických zahrad. I my jsme se přidali a pořídili jsme si druh P. linkei. Máme je od jara a už začali dospívat a vytírat se. Potěr se sice dobře líhne, ale pak během týdne hyne, takže na úspěch si ještě počkáme. Dvořící se sameček je opravdu krasavec, jak můžete vidět na následující straně.

Od jara máme i další úplně nový druh – Pethia canius. My jsme je kupovali jako Pethia gelius, které jsme už předtím chovali. Záhy se ale ukázalo, že nové rybky podezřele rostou a vybarvují se, takže jsme je přeurčili. P. canius je moc hezká, čiperná a drobná (cca 3,5cm) parmička, takže jí tady ráda dělám reklamu. V nabídkách dovozců se ale pod svým jménem prakticky nevyskytuje, takže sehnat ji chce pořádnou dávku štěstí. P. gelius je běžnější, trochu menší a žlutě zbarvená parmička. Ještě existuje třetí velmi podobný druh, P. aurea. P. canius je ale z této trojice nejoranžovější a liší se i tvarem hřbetní ploutve, která má první paprsek prohnutý.

Už jsem dříve představovala některé z madagaskarských cichlid, které v Zoo Ostrava chováme. Nebyli to ale dva zástupci rodu Ptychochromis: P. loisellei a P. insolitus. Druhá jmenovaná cichlida si vysloužila pozornost médií, když jako domněle v přírodě vyhubený druh přežívali v akváriích dva poslední samci, pro které se zoufale hledala samice. Příběh najdete i s dobrým koncem (výprava torontské, denverské a londýnské zoo objevila nakonec malou populaci na Madagaskaru) v Akváriu č. 30. Potomci těchto mediálně slavných ryb teď plavou i v Ostravě.

Pethia canius jsou tak neposedné, že se špatně fotí. Ale snad je aspoň patrné, jak pěkně působí „tygrování“ na těle a oranžová barva samečků.

Avizovala jsem ale, že v tomto Okénku půjde o druhy zatím na stránkách našeho časopisu nepředstavené – a tedy se zaměříme na P. loisellei. My jsme oba tyto druhy cichlid pořídili v loňském roce, kdy nám z jedné nejmenované německé zahrady přišla asi 3cm mláďata v neoznačených sáčcích, takže jsme je pochopitelně nedokázali odlišit. Chovali jsme je pohromadě, postupem času jsme dokázali najít jisté rozdíly. Snad se nikdo nepohorší, když prozradím, že jsme jim jednu dobu říkali „oškliví a ošklivější“ – byla to opravdu taková šedá, nevýrazná stvoření. Je jasné, že některé druhy prostě závisí na chovech v zoologických zahradách, komerčně zajímavé nejsou a domů si je nikdo nepořídí… teď mám na mysli třeba nosorožce :-). Každopádně i tyhle cichlidy mají své kouzlo, tím větší, čím víc rostou a začíná se projevovat jejich chování. P. insolitus je poměrně velký druh, P. loisellei s velikostí okolo 12 cm už jsou ale dospělé a začaly se na konci června 2021 vytírat. U tří snůšek jikry zplesnivěly, čtvrtá se už povedla (ale nešlo o výtěry stejného páru). Jikry jsou maličké a je jich spousta, potěr se nám zatím daří odchovávat, ale nechci to zakřiknout. P. loisellei hodně kopou a jsou zajímavé i častými změnami zbarvení, naše mladé ryby tedy zatím nejsou atlasovým podobiznám věrně podobné. Stále se dobarvují, největší pár začíná mít červeně zbarvené skřele.