Amatérský rybí doktor: Parazitické hlístice

Parazitická kapilárie. I několik hodin po úhynu ryby je živá, aktivní a nepřehlédnutelná.

Amatérský rybí doktor: Amatérský rybí doktor: Parazitické hlístice Parazitické hlístice

Markéta Rejlková

Parazitické hlístice jsou velmi častým problémem akvarijních chovů, i když o tom mnohdy ani nevíme. Z hlediska amatérské diagnostiky rybích nemocí jsou tématem snad i začátečnickým, pokud si tedy chceme hned vyzkoušet práci s mikroskopem a zabrousíme mezi vnitřní parazity. Hlístice jsou velké, docela snadno je poznáme, a stejně tak snadno seženeme lék, který by je měl zničit. Tolik teorie, praxe bývá někdy složitější – jak ukážou příklady uvedené dále, léčba hlístic může být velice jednoduchá, nebo vás donutí vyzkoušet nové postupy. Jen pro pořádek uvádím, že pokud zjistíte nákazu u jedné ryby a jde o některou z běžných „akvarijních“ hlístic, tak musíte léčit celou osádku akvária. Držte se návodu použitého přípravku a nezapoměňte léčbu zopakovat, abyste zlikvidovali i případnou další generaci, která se vylíhla z vajíček po prvním kole léčby. Tato nutnost vyplývá z životního cyklu parazitických hlístic (viz následující článek Miroslava Hyliše).

Vnější příznaky napadení hlísticemi jsou špatný růst (také velmi pomalý až nulový růst mladých ryb), hubnutí, nechutenství, neochota se rozmnožovat nebo nízká plodnost. V některých případech mohou mít ryby zvětšené břicho, častěji jsou ale vyhublé. Pokud je napadení parazity silné, ryby hynou. Parazitičtí červi jim narušují orgánové tkáně, což vede ke snížení příjmu živin, zánětům a celkovému zhoršení kondice. U některých druhů ryb ani nemusíme kvůli stavbě těla poznat, že trpí podvýživou, ale když postupně hynou bez zjevných příznaků, zkontrolovat přítomnost vnitřních parazitů je na místě. Občas můžeme vidět zčervenání řitní oblasti ryb a dokonce i vyčnívající část červa, v tom případě je diagnostika snadná.

Možná záměna je s jinými typy červovitých parazitů –hlístice (Nematoda, roundworms) jsou na průřezu kulaté a hladké, poměrně dlouhé. Tasemnice (Cestoda, tapeworms) jsou ploché a mají článkované tělo; žábrohlísti (Monogenea, flukes) jsou zavalitější a menší, podobně jako motolice (Trematoda, Digenea, flukes); vrtejši (Acanthocephala, thornyheaded worms) jsou relativně kratší a silnější a mají zatažitelný chobotek s ostny; jazyčnatky (Pentastomida) mají kratší článkované tělo, typicky stočené do spirály.

Přesnější určení není nezbytné. Pro léčbu je rozhodující, jestli jde o „kulaté červy“, nebo o něco jiného. Jakmile tedy najdete parazitické hlístice = štíhlé dlouhé hladké červy, víte, kdo je váš nepřítel. Není potřeba ani určovat konkrétní druh, byť se to může hodit pro zjištění životního cyklu, tedy i výskytu různých stádií v akváriu, možných cest přenosu apod. Je to ale pro amatérskou diagnostiku už dost složité a obejdeme se bez toho. V akváriu nejčastěji potkáme různé kapilárie (viz také následující článek Miroslava Hyliše s podrobnějšími informacemi) a zástupce rodu Camallanus.

Kde je hledat? Ve výkalech lze najít vajíčka, případně i různá stádia červů, ale pozor na to, že v akváriu je běžný výskyt neparazitických hlístic, tedy výkaly musíte sebrat okamžitě. Daleko lépe se hledají dospělí červi uvnitř ryby – ve střevech, v játrech, v dalších orgánech i volně v břišní dutině nebo ve svalovině. Když uhynulou rybu uložíme v uzavřené nádobě či sáčku (bez vody) do lednice, hlístice v břišních orgánech budou i druhý den velmi aktivní a nepřehlédnutelné. Měří většinou několik málo milimetrů, ale v některých případech je lze zahlédnout i pouhým okem.

Kapilárie v plynovém měchýři pomce Genicanthus watanabei.

Parazitická hlístice volně v břišní dutině chňapala Lutjanus kasmira.

Další hlístice u téže ryby ve střevě, délka asi 3 cm.

Hlístice kromě toho, že jsou hladké a na pruřezu kulaté, mají různě tvarované oba konce těla podle pohlaví a druhu.

I když část červa vypadá jako článkovaná, nenechte se zmýlit – stačí sledovat vnější stěnu těla, která je zcela hladká. Splést nás mohou řetězy dozrávajícíc vajíček uvnitř těla samic.

Kapilárie poznáme podle vajíček, která mají zřetelnou „čepičku“ na jednom či obou koncích. Často je najdeme i volně, což se nestane u hlístic rodu Camallanus– ty jsou vejcoživorodé, tzn. mláďata se z vajíček uvolňují ještě v těle samic, kde můžeme pozorovat jejich hemžení. Na snímku kapilárie v plném „rozkvětu“ u Pethia bandula, viz níže.

Notropis amecae, na první pohled zdravé, žravé a čilé. Tak čilé, že se nezastaví a až na fotografii si můžeme všimnout červa, který trčí z řitního otvoru rybky vpravo. Tenoučký, rovný a červený osten, to je Camallanus.

Camallanus cotti zblízka. Existuje více zástupců tohoto rodu, ale C. cotti je zdaleka nejběžnější. Nejčastěji parazituje v koncové části střeva živorodek, na snímku Poecilia chica.

Pethia bandula – všimněte si vyhublé ryby nahoře. Takhle vypadá těžká nákaza kapiláriemi, ryby se ztrácejí před očima.

Léčba je teoreticky jednoduchá, sáhneme po příslušném léčivu a podle návodu ho aplikujeme. Pro mě je první volbou eSHa-ndx s účinnou látkou levamisol. Ten by měl působit dobře a být bezpečný, byť existují jisté pochybnosti ohledně toho, jak léčba v dlouhodobém horizontu působí na imunitní systém ryb a jejich plodnost. (Rozhodně doporučuji počkat si na další díl článku Miroslava Hyliše, který se účinnosti a případným nežádnoucím účinkům odčervovacích látek věnuje.) Počítejte také s tím, že při masívní nákaze mohou některé ryby poměrně rychle uhynout, zabití červů uvnitř jejich těla je „dorazí“. Dost často ale pozorujeme opak, už den dva po prvním dávkování léčiva jsou ryby čilejší a mají větší apetit.

Nemám s ndx zatím negativní zkušenosti, ryby jsou i po opakované léčbě plodné. Ale u silně začervených parmiček Pethia bandula se mi nedařilo kapilárie vymýtit, problémy se stále vracely. Poradila jsem se tenkrát s Milošem Kroupou, který potvrdil, že kaprovité ryby někdy levamisolem nejdou úplně vyléčit, a doporučil mi fenbendazol, byť ani ten není při koupelích 100% účinný. Zvolila jsem Helmigal (fenbendazol v prášku určený na odčervování hospodářských zvířat) a přidala ho do gelového krmiva, dávkování „přiměřeně“. Snažila jsem se, aby nebyla chuť krmiva příliš ovlivněná, ale aby tam léčiva bylo hodně. Gelem jsem krmila několik dní (s opakováním po 2–3 týdnech) a zabralo to dokonale.