Tonina fluviatilis

Tonina fluviatilis Tonina fluviatilis

Pavlína Pevná

Tonina plovoucí z čeledi Eriocaulaceae je zajímavá, náročná rostlina z měkkých, kyselých vod Střední a Jižní Ameriky. V českých akváriích není pro svou náročnost a malou dostupnost na trhu doposud příliš běžná. Zdravý růst vyžaduje silné osvětlení, měkčí, kyselejší vodu, dostatek CO2 a stabilní koncentraci živin a mikroprvků.

Dle mých zkušeností roste výborně i v obyčejném štěrku, zásadní je pro ni však dostatek světla, měkčí voda a CO2. Při silném osvětlení a hodnotách CO 2 kolem 30 mg/l rostla krásně i ve vodě s tvrdostí 8 °dGH a 4 °dKH, která bývá pro tuto rostlinu udávaná jako hraniční. Co se však ukázalo jako neodpustitelné, je zastínění okolními rostlinami; potom začne žloutnout, až zcela uhnije. Proto je vhodné ji sázet ve větších rozestupech. Hodí se do středních i zadních partií akvárií.

Při splnění všech podmínek roste středně rychlým tempem, což v hi-tech nádrži klade důraz na stabilitu ekosystému, zejména hladiny dusičnanů a fosfátů, jejich vzájemného poměru a výskytu dusitanů či amoniaku. V praxi to znamená vyhnout se větším zásahům do dna, prudkým změnám v režimu hnojení, ale i extenzívním prostřihům, jinak má tonina tendenci se jako jedna z prvních osídlit řasou v podobě přisedlých zelených teček (GSA, green spot algae).

V nižších patrech poměrně tuhého stonku zakládá řídce boční výhony, intenzivněji po střihu. Spodní listy mají tendenci díky nedostatku světa žloutnout a postupně se rozpadat. Pro zachování krásného zeleného trsu je proto lepší spodní části po střihu odstraňovat.

Pokud se vám podaří nároky toniny splnit, odmění vás hustě olistěnou lodyhou s nádherným žlutozeleným vrcholem připomínajícím květ lotosu.

Boční výhonek.