BYL JSEM UPÍREM SOTVA STO LET. PATŘIL JSEM MEZI NEJMLADŠÍ ČLENY ČESKÉ RODINY. MŮJ ŽIVOT SE SKLÁDAL ZE DVOU ZÁKLADNÍCH POVINNOSTÍ: DÁT SVÉ TĚLO K DISPOZICI VERONICE, KDYKOLIV BUDE MÍT CHUŤ A NÁLADU, A DÁT SVŮJ MEČ K DISPOZICI TRIGLAVOVI, NEJVYŠŠÍMU Z ČESKÝCH UPÍRŮ, KDYKOLIV JEJ BUDE POTŘEBOVAT.
ČESKÉMU KRÁLOVSTVÍ VLÁDL V TĚCH ČASECH NESCHOPNÝ VLADISLAV JAGELLONSKÝ A PRAHA ZAŽÍVALA PO DOBÁCH HUSITSKÉHO DRANCOVÁNÍ A HLADOMORŮ RELATIVNÍ KLID. HOSTINEC U KRÁLOVNY ELIŠKY NA NOVÉM MĚSTĚ SLOUŽIL JAKO MÍSTO ZÁBAVY A ODPOČINKU LIDEM, KTERÉ BYCHOM DNES MOHLI NAZVAT ZLATOU MLÁDEŽÍ.
Já jsem pevně rozhodnut v krčmě zemřít jednou, ať je víno blízko rtům...
CO NEPROPILI, UTRATILI S LEHKÝMI DĚVAMI.
40
BYLO DOBRÝM ZVYKEM CHOVAT SE K DĚVKÁM JAKO K DÁMÁM, NADBÍHAT JIM, DVOŘIT SE, SKLÁDAT POKLONY A SLIBOVAT NEHYNOUCÍ LÁSKU. NAKONEC STEJNĚ ZVÍTĚZIL TEN, KDO DAL NEJVĚTŠÍ ČÁSTKU, A JÁ MĚL OD VERONIKY KAPESNÉ SKUTEČNĚ VELKOLEPÉ.
MALÝ POKOJÍK S JEDNOU BYTELNOU POSTELÍ (ABY TAKÉ NE), DŽBÁNEM ČISTÉ VODY A KAMENINOVOU MÍSOU NA UMYTÍ OBÝVALA SEDMNÁCTILETÁ PROSTITUTKA KATEŘINA, JEJÍMŽ JEDINÝM MAJETKEM BYLY TROJE ŠATY VE SKŘÍNI...
Slíbil jste dva stříbrné, pane.
Dám ti deset stříbrných, když se mnou zůstaneš celou noc, Kateřino!
Pak jsem tedy až do prvního kohoutího zakokrhání vaše, pane.
ZA NOCI S KATEŘINOU JSEM UTRATIL VŠECHNY PENÍZE, KTERÉ MI VERONIKA DÁVALA.
ŽÁRLIL JSEM NA KAŽDÉHO MILENCE, KTERÝ ZA NÍ DO TÉ MALINKÉ KOMŮRKY CHODIL. ŽÁRLIL JSEM NA KAŽDÉHO, KDO SE UKÁJEL NA JEJÍM TĚLE V DOBĚ, KDY JSEM MUSEL BÝT K DISPOZICI VERONICE NEBO PLNIL ÚKOLY, JEŽ MI PŘIDĚLOVAL TRIGLAV A JEHO POBOČNÍCI.
BYLA PRVNÍ, KOHO JSEM PŘETVOŘIL.
PŘEMĚNIT ČLOVĚKA V UPÍRA BEZ POŽEHNÁNÍ RODINY JE ZLOČIN, KTERÝ SE FAKTICKY ROVNÁ VZPOUŘE. ZA TREST MĚ DVA DNY BIČOVALI A DONUTILI ODEJÍT NA TŘICET LET Z ČESKÉHO KRÁLOVSTVÍ.
TŘICET LET PLNÝCH UTRPENÍ, PONÍŽENÍ A BOJE O ŽIVOT JSEM SI PŘEDSTAVOVAL, JAK SE VRÁTÍM DO ČECH A MÁ LÁSKA MI PADNE KOLEM KRKU.
NEPADLA.
PADLA JINÝM. MOCNĚJŠÍM A BOHATŠÍM. JEDNOU, PO NÁVRATU, SE SE MNOU Z LÍTOSTI VYSPALA A PAK UŽ SPALA JENOM S JINÝMI.
43
Dobré ráno, Jane.
Sípnitěvko!
Ty jsi byl vždycky strašně nedůvtipný ňouma, ale zase jsi mi byl tak krásně oddaný. Stačilo ti párkrát si čuchnout k mojí buchtičce a stal se z tebe věrný pejsek.
Sípnitěvko!
44
Nebudeš tomu věřit, ale ve vedlejších místnostech máme tu mrchu Veroniku, a dokonce Gerharda.
Ten starej parchant má neuvěřitelně tuhý kořínek. Granát mu urval nohu a ona mu dorůstá. Antek dělal na upírech pokusy a zatím každý, komu usekli nohu, o ni přišel definitivně.
Sípnitěvko!
Á, já jsem ti ještě nepředstavila Anteka.
Je to nejvýše postavený vědecký pracovník kartanského impéria na Zemi. Neuvěřitelně moudrý muž a víš co? Zajímá se o upíry.
Víš, Jane, nikdy jsem dostatečně neocenila, co všechno jsi pro mě tenkrát udělal. Nejsem jediný upír, který se dal do kartanských služeb. Přimluvila jsem se za tebe a smím ti dát na vybranou.
Buď se přidáš na naši stranu, tedy budeš sloužit mně a se mnou kartanskému impériu, nebo tě předám tady Antekovi, který, jak ti asi došlo, můj drahý otče, dělá zajímavé a velice slibné pokusy na upírech.
Dotáhla jsi to daleko. Nejdřív jsi byla děvka hospodského a teď jsi děvka nějakých zmrdů z vesmíru? Mohla bys o tom napsat román: Od kurvy ke kurvě aneb navždy děvkou.
Zato ty jsi byl vždycky idiot, který se nedokázal postavit osudu. Jsem nejmocnější upírka historie a ty naivní chudák, jako jsi byl vždycky.
Ale stejně jsem se rozhodla splnit ti poslední přání, to, po čem jsi celá staletí marně toužil. To snad není možné.
Vím, že jsi po tom toužil. Vždycky, když jsi mě viděl, hladově jsi na mě zíral.
MUSÍM MYSLET NA NĚCO, CO MĚ SPOLEHLIVĚ ZBAVÍ VZRUŠENÍ.
ZVRATKY?
JENŽE CO? POČÍTAT MATEMATICKÉ ROVNICE?
NĚJAKÉ MRTVOLY?
KOPA HNOJE?
A CO…
NUDA.
NUDA.
NUDA.
Osud nám občas připraví dost nečekaná překvapení, že, Herr Bezzemek.
GERHARD!
No, já doufám, že to jen tak nevzdáte. Jste ještě příliš mladý.
SKVĚLÉ. NAVÍC SLYŠÍM HLASY. Jak jste se dostal do mojí hlavy?
Přivolal jste mě. Pokud si dobře vzpomínáte, obětoval jste svou krev pro záchranu mého života.
TOHLE ASI NEBUDE HALUCINACE. Díky tomu mezi námi vzniklo mystické spojení. Jsme-li dost blízko sebe a toužíme-li po tom, můžeme spolu v myšlenkách rozmlouvat.
47
Super. Můžete mě alespoň konejšit, až mě budou porcovat zaživa. Jak jste na tom?
Nic moc a obávám se, že brzké vysvobození skládající se ze světla a tunelu na věčnost se hned tak konat nebude.
Bratrstvo krve nesmí něco takového dopustit.
Kartani jsou našimi vlastnostmi evidentně fascinováni a podle toho, co jsem pochopil, by rádi to, co může za naši mutaci, využili pro posilnění těch svých slaboučkých žlutých tělíček.
Bratrstvo? Vždyť toho z nás už moc nezbylo a kdo žije, je zavřený v téhle věznici.
Idiote!
Nebojte se. Mám plán.
48
Už se nehodíš ani na to šukání. Chcípneš! Chcípneš, ty impotentní debile, a dobře ti tak!
Paní Kateřina pravila, že vám mám prvně čuráka uřezat a počkat, jestli doroste.
Teď, Herr Bezzemek!
50
Gerharde?
NIC
OBYČEJNÍ BACHAŘI. JAKO NA ZAVOLANOU.