ČESKOSLOVENSKÉ LEGIE 1914–1920 Katalog k výstavám Československé obce legionářské Sestavil Milan Mojžíš
čsol_publikace_2_02_17.indd 1
09.02.17 15:18
„BEZ SOKOLA BY NEBYLO LEGIÍ, BEZ LEGIÍ BY NEBYLO ČESKOSLOVENSKA!“ Tomáš Garrigue Masaryk
čsol_publikace_2_02_17.indd 2
09.02.17 15:18
SLOVO PŘEDSEDY ČSOL Vážení čtenáři, sestry a bratři, Československá obec legionářská realizuje za podpory Vlády ČR a ve spolupráci s Ministerstvem obrany ČR a celou řadou dalších institucí, spolků a samospráv v letech 2014 – 2020 Projekt LEGIE 100. Cílem projektu, jehož přípravu jsme zahájili již v roce 2009, je připomenout rozhodující zásluhy československých legionářů na vzniku samostatného československého státu u příležitosti 100. výročí významných mezníků boje za naši samostatnost a navrátit do povědomí české veřejnosti a Armády ČR legionářské tradice. Jednou z aktivit projektu jsou výstavy na téma československé legie a vznik Československé republiky. Projekt LEGIE 100 disponuje třinácti putovními výstavami v českém jazyce a šesti cizojazyčnými verzemi pro prezentaci v zahraničí, dále dvěma stálými expozicemi. V letech 2014 – 2016 byly putovní výstavy prezentovány na 221 místech po celé České republice a na Slovensku, přičemž je shlédlo na 278 000 návštěvníků. V rámci projektu rovněž proběhly desítky krátkodobých tematických výstav. Publikace, kterou vám předkládáme, souborně představuje putovní výstavy a přehledně zpřístupňuje mnohotvárnost a složitost boje československých legií, stejně jako nepředstavitelné úsilí a oběť, jaké si naplnění snu o samostatném státu vyžádalo. Právě v ucelenosti tohoto katalogu výstav tkví základní přínos této publikace. V mnohých ohledech bude pro čtenáře publikace nepochybně objevná a snad bude inspirací k vyhledání dalších informací o boji československých legií za samostatný stát. plk. v. z. MUDr. Pavel Budinský, Ph.D. předseda Československé obce legionářské
čsol_publikace_2_02_17.indd 3
09.02.17 15:18
ČESKOSLOVENSKÉ LEGIE 1914 – 1920
ÚVOD V roce 1914, na prahu války, která se později bude označovat jako Velká či první světová, český národ disponoval vyspělou kulturou, uměním a školstvím, silným průmyslem i rozvinutým zemědělstvím, tedy všemi znaky moderního národa. Jeden atribut mu ale chyběl – vlastní, samostatný stát. Země koruny české byly od roku 1526 součástí habsburské monarchie, mnohonárodnostního státního útvaru, jehož součástí bylo i např. Uherské či Chorvatské království, Slezsko a různé italské státy. Ty se v následujících staletích snažily získat v rámci monarchie různé stupně autonomie. Vše vyvrcholilo revolučním rokem 1848, kdy došlo k povstání ve Vídni, Praze a Uhrách a k první válce o italskou nezávislost. Tehdy se za cenu nemalých ústupků podařilo císaři Ferdinandovi I. situaci uklidnit. On sám se následně koruny vzdal ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. Ovšem neúspěch rakouských sil během druhé války o italskou nezávislost a zejména prohra s Pruskem v roce 1866, po které ztratilo Rakousko rozhodující vliv v Německém spolku, vyvolalo novou vlnu požadavků národů monarchie. V roce 1867 tak došlo k tzv. rakousko-uherskému vyrovnání a Rakouské císařství se přeměnilo v dualistickou konstituční monarchii Rakousko-Uhersko. K přislíbenému českému vyrovnání však v důsledku odporu Uher a především německé politické reprezentace v českých zemích nakonec nedošlo. Tento fakt a postupné sílící privilegování německé části obyvatelstva a propagování němectví vyvolalo rozdělení obyvatelstva podle národností do dvou nesmiřitelných táborů. Podobné či ještě silnější upřednostňování Maďarů začalo i v maďarské části říše, což mělo především za následek vznik národnostních rozporů se Slováky. Habsburské soustátí tak postupně ztrácelo svoji staletou dějinnou roli ochranitele malých národů před tlaky z Východu i ze Západu. Jako druhořadý spojenec se ocitalo ve vleku Německa, vedeno představou, že společné vítězství ve válce mu umožní vyřešit, a to razantním způsobem, sílící vnitřní národnostní problémy. Další statisíce Čechů a Slováků žily v zahraničí, přičemž se často jednalo o národně uvědomělé jedince. Ti odešli ze své rodné země zejména z důvodů sociálních, politických a náboženských. Není proto překvapující, že hned na počátku války usilovali o možnost boje proti Rakousko-Uhersku a Německu, za svobodu „Zemí koruny české“ a Slovenska. První československé dobrovolnické vojenské jednotky tak vznikly z iniciativy krajanských organizací záhy po vypuknutí války v srpnu 1914. V carském Rusku v Kyjevě to byla Česká družina a ve Francii v Bayonne v rámci Cizinecké legie rota „Nazdar“. Prakticky ve stejné době se čeští krajané v Srbsku účastnili bojů s postupující rakousko-uherskou armádou v armádě srbské. V boji za samostatný československý stát, v politickém programu československého exilu, vedeném Tomášem Garriguem Masarykem, Milanem Rastislavem Štefánikem a Edvardem Benešem, hrála klíčovou roli myšlenka, že předpokladem mezinárodního uznání práva Čechů a Slováků na vlastní stát je přímá účast našich vojáků ve válce a jejich podíl na branném úsilí armád Dohody. Tomáš G. Masaryk prohlásil: „Postavíme-li armádu, dostaneme se tím do nového právního poměru k Rakousku
6 čsol_publikace_2_02_17.indd 6
09.02.17 15:18
ČESKOSLOVENSKÉ LEGIE 1914 – 1920
i Spojencům… …V každém případě nebudou moci Spojenci ani Vídeň přejít kolem nás mlčky, budeme-li mít vojáky.“ Naplnění této Masarykovy teze záleželo na svobodném rozhodnutí Čechů a Slováků, zahraničních krajanů a válečných zajatců, zda zamění pohodlí domovů a bezpečí zajateckých táborů za nebezpečná strádaní a riskování zdraví a života na frontách světové války. Z příslušníků České družiny a dobrovolníků z řad krajanů a válečných zajatců v Rusku postupně vznikl Československý armádní sbor, čítající na podzim 1917 osm střeleckých pluků, dva záložní pluky, jednotky dělostřelectva, technické a týlové složky. Sbor svými operacemi v Centrálními mocnostmi poraženém a revolucemi zmítaném Rusku v roce 1918 zásadním způsobem zasáhl do vývoje první světové války. V roce 1919 byl sbor reorganizován na Čs. vojsko na Rusi o síle tří divizí. Ve Francii prošlo Cizineckou legií na 600 našich krajanů. Teprve příchod dobrovolníků z Rumunska, Ruska, Srbska, Itálie a USA v roce 1917 umožnil na jaře následujícího roku vytvoření dvou střeleckých pluků, které byly v rámci Československé brigády ve Francii nasazeny v říjnu 1918 na frontě u Terronu a Vouziers. Až po uzavření míru vznikly další dva pluky, které spolu s předchozími vytvořily V. čs. divizi. V srbské armádě se čs. dobrovolníci v letech 1916 až 1918 účastnili bojů v Dobrudži a na soluňské frontě v Řecku. Velká část jich následně odcházela k formujícím se čs. jednotkám v Rusku, Francii a Itálii. V Itálii vznikly v roce 1917 čs. výzvědné oddíly a na jaře 1918 pak čtyři střelecké pluky, sloučené do VI. čs. divize. Ta byla nasazena od května na řece Piavě, od srpna jí byl svěřen důležitý úsek pohoří Monte Altissima, kde v září 1918 vedla tuhý boj při obraně kóty 703 Doss Alto. Založením dalších dvou pluků v září a listopadu 1918 vznikl Československý armádní sbor v Itálii, složený z VI. a VII. čs. divize. Dalších asi 1 000 Čechů a Slováků sloužilo také v britské armádě a přes 40 000 jich bylo i v řadách americké armády (jednalo se o americké Čechy a Slováky). V rámci dohodových armád se tak bojů první světové války účastnilo na 140 000 československých dobrovolníků. Československá armáda se zrodila dříve než československý stát a existence čs. legií byla nejpádnějším argumentem pro mezinárodně politické uznání práva Čechů a Slováků na samostatnost.
7 čsol_publikace_2_02_17.indd 7
09.02.17 15:18
ČESKOSLOVENSKÉ LEGIE 1914 – 1920
VYPUKNUTÍ VÁLKY Příčinou vzniku světového konfliktu byly imperiální ambice evropských velmocí. Německo, které se po sjednocení stalo průmyslovou velmocí, se snažilo stát dominantní mocností v Evropě a bylo hluboce nespokojeno s rozdělením kolonií ve světě. Velká Británie a Francie naopak nebyly ochotny podělit se o svá koloniální impéria. S přihlédnutím ke společným či obdobným zájmům byla Evropa uzavřením smluv o spolupráci rozdělena na Trojdohodu (Velká Británie, Francie a Rusko) a Trojspolek (Německo, Rakousko-Uhersko a Itálie). Záminkou pro rozpoutání světového konfliktu se stal úspěšný atentát na nástupníka rakousko-uherského trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este a jeho ženu Žofii, v tehdy rakouském Sarajevu dne 28. června 1914. Arcivévoda se do Sarajeva vydal na závěr své návštěvy během manévrů rakousko-uherské armády v anektované Bosně a Hercegovině, což bylo v sousedním Srbsku vnímáno jako provokace. Iniciátory atentátu byli důstojníci srbské královské armády zapojení do tajné teroristické organizace Sjednocení nebo smrt, známější však pod označením Černá ruka. Její vůdce a zároveň šéf výzvědné služby srbské armády Dragutin Dmitrijević využil mladé bosensko-srbské nacionalisty odhodlané vykonat riskantní čin namířený proti nenáviděnému Rakousko-Uhersku. Rakousko-Uhersko obvinilo Srbsko z odpovědnosti za atentát a předložilo mu 23. července 1914 tzv. červencové ultimátum. Srbská vláda přistoupila na všechny body, avšak odmítla vyšetřování okolností atentátu rakousko-uherskými orgány na svém území a vydání obviněných srbských důstojníků. Pro již dříve zbrojící Německo byl atentát vhodnou záminkou k vyprovokování války. Pod silným vlivem Německého císařství, a z důvodu nesplnění všech bodů ultimáta, vypovědělo Rakousko-Uhersko 28. července 1914 Srbskému království válku. Rusko, chránící Srbsko, vyhlásilo 30. července mobilizaci a začalo shromažďovat vojsko na svých hranicích. Německo žádalo zrušení ruské mobilizace a po nevyhovění žádosti vypovědělo Rusku 1. srpna válku. Hned následující den Němci obsadili Lucembursko a předložili ultimátum Belgii o volný průchod jejím územím. Na to reagovala Velká Británie protestem a Francie mobilizací, což vedlo Německo 3. srpna k přerušení diplomatických styků s Francií a vyhlášení války. Německá armáda vtrhla 4. srpna do neutrální Belgie, aby si vynutila průchod do Francie. Anglie, zaručující belgickou neutralitu, to ještě týž den považovala za důvod k vypovězení války Německu. Vzápětí 5. srpna 1914 vypovědělo válku Rakousko-Uhersko Rusku a 12. srpna Anglie a Francie vypověděly válku Rakousko-Uhersku. Tak se zformoval blok Centrálních mocností (Německo a Rakousko-Uhersko), bojujících proti dohodovým státům (Velké Británii, Francii, Rusku, Belgii a Srbsku). Po bok Dohody se postavilo Japonsko, později Rumunsko, Spojené státy americké a další země. Ústřední mocnosti podpořilo Turecko a později Bulharsko. Itálie, ačkoliv byla členem Trojspolku, vyhlásila 3. srpna neutralitu, aby se v roce 1915 zapojila do války proti Rakousku-Uhersku.
8 čsol_publikace_2_02_17.indd 8
09.02.17 15:18
Arcivévoda František Ferdinand d’Este a jeho manželka Žofie Chotková odjíždí od sarajevské radnice 28. června 1914 chvíli před atentátem
Vůz s arcivévodou projíždí po sarajevském nábřeží těsně před atentátem
čsol_publikace_2_02_17.indd 9
09.02.17 15:18
Ä?sol_publikace_2_02_17.indd 10
09.02.17 15:18
Atentátník Gavrilo Princip, který zastřelil arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este a jeho ženu Žofii
← Dobové ztvárnění atentátu na rakouského arcivévodu
čsol_publikace_2_02_17.indd 11
Atentátník Nedeljko Čabrinović, který provedl neúspěšný bombový útok na vůz rakouského arcivévody
Zatýkání jednoho z atentátníků v Sarajevu 28. června 1914
09.02.17 15:18
Noviny Cep informující o vyhlášení války Srbsku
Atentátník Gavrilo Princip byl v říjnu 1914 odsouzen jako mladistvý k dvaceti letům vězení. Zemřel na tuberkulózu 28. dubna 1918 ve věznici v Terezíně.
→ Situace před 1. sv. válkou Rozdělení Evropy na Trojspolek a Trojdohodu Spojenci Ruska na Balkáně
čsol_publikace_2_02_17.indd 12
neutrální státy
Dohoda
Trojspolek
09.02.17 15:18
Ä?sol_publikace_2_02_17.indd 13
09.02.17 15:18
ČESKOSLOVENSKÁ OBEC LEGIONÁŘSKÁ V prvních letech po válce vznikly tři důležité legionářské organizace – Svaz čsl. legionářů, Družina čsl. legionářů a Jednota čsl. legionářů. S návratem legionářů z Ruska se stupňovala potřeba vytvoření organizace, která by sjednotila všechny legionáře a stala se oporou nového státu, ale také zárukou prosazování sociálních zájmů legionářů v novém státě. Za tímto účelem se ve dnech 15. – 18. ledna 1921 konal Všelegionářský sjezd v Národním domě v Karlíně. Nejdůležitějším výsledkem sjezdu bylo usnesení, které ukládalo dosavadním legionářským organizacím ukončit svou činnost a svolat sjezd nové všelegionářské organizace. Ta se měla ve smyslu programového prohlášení stát oporou demokratické Československé republiky a nositelkou idejí, které vedly legionáře do zahraničního revolučního hnutí. Ustavující sjezd Československé obce legionářské se konal 22. května 1921 v Národním domě na Královských Vinohradech za přítomnosti 466 delegátů z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska, Podkarpatské Rusi a Vídně. Po skončení jednání se účastníci sjezdu odebrali na Olšanské hřbitovy, kde byla památka padlých vůbec poprvé uctěna jménem ČsOL, když byl k hrobům popravených italských legionářů položen věnec s nápisem na stuhách „Československá obec legionářská – popraveným bratřím.“ Založení ČsOL bylo dovršeno na druhý den 23. května, kdy byly mimo jiné zvoleni i členové výkonných a odborných orgánů organizace. Ministerstvo vnitra schválilo stanovy ČsOL dne 5. července a Zemská správa politická v Praze tak učinila 11. července 1921. Tím se začaly psát první, a zároveň nejnáročnější roky vnitřní konsolidace ČsOL a prosazování jejího programového prohlášení v rámci československého veřejného života. Motto zakladatelů, vojáků našich legií z Ruska, Francie a Itálie, promlouvá i k dnešku „Bez rozdílu politické příslušnosti dát všechny síly k upevnění státu, přispívat k vybudování armády v duchu národních a demokratických tradic, usilovat, aby boje politické a kulturní byly vedeny zbraněmi ducha, bez násilí a lží, hájit zájmy legionářů a starat se o jejich sociální problémy.“ Československá obec legionářská patřila s takřka 40 tisíci členy ke státotvorným organizacím, zastávajícím ideály demokracie a humanismu a i proto byla okamžitě po okupaci zbytku Československa v březnu 1939 rozpuštěna. V době nacistické okupace se velká část členů zapojila do odboje. Krátce byla ČsOL obnovena po roce 1945, ale po nástupu komunistického režimu byla opět zakázána. Navzdory tomu působila od roku 1949 v exilu. Náplň činnosti ČsOL se po svém obnovení po roce 1989 rozšiřovala a zvláště v posledních letech je nárůst pořádaných akcí a jejich náročnost nejvíce patrná. V současnosti Československá obec legionářská sdružuje nejen účastníky boje za svobodu Československé republiky z druhé světové války a novodobé válečné veterány, ale také jejich příbuzné či pozůstalé a příznivce, kteří chtějí rozvíjet tradiční hodnoty a ideály, z nichž v roce 1918 vzešel náš svobodný a demokratický stát. Ke konci roku 2016 sdružuje ČsOL přes 3 500 členů organizovaných v 75 jednotách v České republice a v několika dalších v zahraničích jednotách. V sociálním programu ČsOL od roku 2010 ve spolupráci s Ministerstvem obrany ČR realizuje svou nejvýznamnější aktivitu – projekt Péče ČsOL o válečné veterány. S tím
454 čsol_publikace_2_02_17.indd 454
09.02.17 15:28
souvisí i projekt Sociální a zdravotní pomoci členům ČsOL, který zmírňuje náklady veteránů a nejstarší generace členů na léčebné výlohy, doplatky za léky a zdravotní pomůcky. V době svého založení přijala ČsOL úkol nést odkaz boje za samostatnost a svobodu československého státu. Udržování této tradice pokračuje i dnes. ČsOL organizuje stovky pietních a vzpomínkových aktů u příležitosti významných výročí prvního a druhého odboje. Po vzoru meziválečné éry se uskutečnila celá řada legionářských poutí na místa bojů našich legionářů ve Francii, Itálii, Ukrajině, Rusku, ale i v Srbsku. K tomu patří rovněž péče o obnovu pietních míst, na které ČsOL úzce spolupracuje s Ministerstvem obrany ČR. V rámci základní činnosti ČsOL jsou pořádány přednášky v knihovnách a muzeích, ale i na školách základních a středních. Konány jsou výstavy, které se věnují nejen tematice prvního a druhého odboje, ale rovněž vojenské historii meziválečného období. Pro děti jsou organizovány branné soutěže, popřípadě se členové ČsOL zapojují při pořádání dětských dnů apod. Tyto aktivity vychází mnohdy z několikaletého zájmu o legionářskou tématiku, jejíž součástí je i badatelská, sbírková i publikační činnost. Mnozí členové ČsOL rovněž kompletují stejnokroje čs. zahraničního vojska první a druhé světové války, s nimiž se následně účastní různých prezentací, pietních aktů, ale také historických bojových ukázek. Důležitým bodem programu ČsOL je působení na českou veřejnost a snaha o návrat legionářských tradic do povědomí občanů České republiky. ČsOL je organizací, od které se tento úkol očekával jak v meziválečné a poválečné době, tak v nových podmínkách dneška. Právě proto se nyní hlavní aktivity ČsOL soustřeďují na uskutečnění projektu LEGIE 100, jenž se odkazuje k tradici prvního čs. odboje u příležitosti 100. výročí jeho zahájení. Projekt LEGIE 100 je víceletý rozsáhlý projekt, který Československá obec legionářská realizuje za podpory Vlády ČR a ve spolupráci s Ministerstvem obrany ČR a celou řadou dalších institucí, spolků a samospráv v letech 2014–2020. Cílem projektu, jehož přípravu zahájila ČsOL již v roce 2009, je připomenout rozhodující zásluhy československých legionářů na vzniku samostatného československého státu u příležitosti 100. výročí významných mezníků boje za naši samostatnost a navrátit do povědomí české veřejnosti a Armády ČR legionářské tradice. Obsahově je projekt rozdělen do 15 základních a 2 podpůrných aktivit, z nichž nejvýraznější je bezesporu LEGIOVLAK, což je pojízdné muzeum, které tvoří replika legionářského vojenského vlaku, s nímž se naše jednotky přesouvaly bojem přes Transsibiřskou magistrálu a které putuje po České republice. Projekt LEGIE 100 vyvrcholí oslavami 100. výročí vzniku Československé republiky v roce 1918, poté bude pokračovat ještě dva roky, aby připomněl i boje o územní celistvost republiky ve válkách o Těšínsko a Slovensko a rovněž nelehkou anabázi čs. legionářů z Ruska zpět do vlasti. Kdo z vás má zájem spolu s námi naplňovat základní myšlenky Československé obce legionářské, komu není lhostejná naše historie a jejím prostřednictvím i budoucnost, může se na nás obrátit. Československá obec legionářská Sokolská 33 – Hotel Legie, 120 00 Praha 2 Telefon: +420 224 266 241 Elektronická pošta: sekretariat@csol.cz, legie100@csol.cz www.csol.cz, www.legie100.com
455 čsol_publikace_2_02_17.indd 455
09.02.17 15:28