FARO FARNOST LIDEČKO Zaplacením dobrovolné částky můžete přispět na výrobu časopisu (výrobní cena je 5 Kč).
POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH Dne 11. února si připomínáme Světový den nemocných. Tento den připadá na svátek Panny Marie Lurdské. Panna Maria se tehdy, 11. února 1858, poprvé zjevila chudé a nemocné čtrnáctileté Bernadettě Soubirousové. Z podnětu papeže Jana Pavla II. si od roku 1993 tento den připomínáme všechny nemocné a trpící, modlíme se za ně a máme si nějak více uvědomit, že oni potřebují naši pomoc a blízkost. Běžnou praxí v naší církvi je udělovat v tento den svátost pomazání nemocným. Tato svátost je jednou ze sedmi svátostí ustanovených Kristem. Svatý Jakub, příbuzný Ježíše, věřícím tuto svátost doporučil, když řekl: „Je někdo z vás nemocen? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně; modlitba spojená s vírou zachrání nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se nemocný dopustil hříchu, bude mu odpuštěno“ (Jak 5, 14-15). I my budeme v tento den prosit za nemocné. Svatý Benedikt napsal: „Péče o nemocné musí být povýšena nade všecko, má se jim sloužit tak, jako by to skutečně byl sám Kristus.“ Ještě i dnes slyším, že někdo má strach z přijetí této svátosti. Dříve byla
tato svátost nazývána „poslední pomazání“, poslední před odchodem na věčnost a byl-li někdo vyzván, aby ji přijal, chápalo se to jako výzva – máš před sebou poslední chvíle života. Pomazání nemocných je ale modlitbou k Pánu za tělesné uzdravení nemocné osoby, za uzdravení duše a prosba za posilu pro nemocného člověka. Není třeba se jí bát, ale spíše o ni žádat. V jedné farnosti kněz po několika letech působení tuto svátost dva roky společně neuděloval. Když se ho po delší době farníci zeptali proč, řekl: „Čekal jsem až o tuto svátost požádáte. Přišlo mi, jako bych se vnucoval, že snad o ni ani nestojíte, že máte strach ji přijmout.“ Kdy může člověk tuto svátost přijmout? Pokud je vážně nemocný, pokud jde člověk na operaci, pokud pociťuje stáří (od 60 let). Může o ni žádat i opakovaně. Při společném udělování v kostele se svátost uděluje při mši svaté a předcházet ji má svatá zpověď. Při individuálním udělování svátosti je dobré pochopit, že svátost nemocných nemá být až tehdy, když už nemocný umírá, nebo ztratil vědomí. A zkusme odstranit předsudky, že kněz by nemocného k smrti vystrašil. Pokračování na další straně
Číslo čtrnácté, únor 2014
Z OBSAHU Pomazání nemocných Taizé Strasbourg Různé způsoby zbožnosti Poslední vrchol FATYM - poděkování Bohoslužba oběti Co řekl Simeon? Pozvánka na ples Střípky z farní kroniky
Stránka 2
Číslo čtrnácté
Pokračování z předchozí strany Každý den v modlitbě Zdrávas Maria voláme: „...pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší.“ Mohli bychom říci, že svátost nemocných je určitým druhem životního pojištění. Kdo jako křesťan doprovází nějakého nemocného, měl by mu
pomoci odložit zbytečný strach. Ti, kteří se ocitnou v závažném ohrožení života, většinou sami vytuší, že nejdůležitější v daném okamžiku je přimknout se k tomu, který přemohl smrt a je život sám – k Ježíši Kristu. P. Jan
TAIZÉ STRASBOURG
posnídali ve svých hostitelských rodinách, poté jsme šli na modlitbu do místního katolického kostela, pak jsme odjeli vlakem do Štrasburku, kde se odpoledne konali workshopy a různé přednášky, ze kterých jsme si mohli vybrat. Večer jsme si vyzvedli jídlo na další den v podobě balíčku a následovala večerní modlitba a odjezd zpět do hostitelské farnosti. Těch pár dní pro mě uběhlo mnohem rychleji, než jsem očekávala. Poslední den v roce a slavení Nového roku jsme rovněž trávili v hostitelských farnostech. Ve 23:00 se konala společná modlitba v místním kostele, po které následovalo slavení Nového roku ve společenské místnosti, jež byla nedaleko kostela. Na Nový rok jsme měli možnost obědvat u rodin, v nichž jsme byli ubytovaní. Mohli jsme tedy poznat blíže místní kulturu a zvyky, ochutnat tamější speciality a dozvědět se něco více o alsaských tradicích. Z tohoto setkání jsem přijela domů opravdu obohacena, a to hlavně po stránce duchovní. Je dobré vědět, že křesťané nejsou jenom u nás, ale i v cizích zemích. Někdy je to hodně povzbudivé. Uvědomila jsem si, že jsem součástí církve, takže není důvod se cítit odloučeně, i když u nás je někdy hrozně těžké hlásat evangelium pro druhé. Vždyť oni se to musí nejdříve od nás dozvědět. Nakonec jsme dostali překvapivou informaci následující evropské setkání Taizé se bude konat u nás v Praze. Do našeho hlavního města to není už tak daleko jako do Štrasburku, proto doufám, že českých křesťanů se tam sejde mnohem více. Tak neváhejte a navštivte příští setkání v Česku. Myslím si, že nebudete o nic ochuzeni.
Ve dnech od 28. prosince 2013 do 1. ledna 2014 proběhlo ve Štrasburku evropské setkání s komunitou Taizé, kterou založil v první polovině 20. století bratr Roger, který byl švýcarský protestant. V burgundském městečku Taizé tak vzniklo stejnojmenné bratrstvo, které dnes čítá kolem 100 bratrů. Tato komunita pořádá každoročně celoevropské setkání - zvláště mladých lidí. Byla jsem hrozně ráda, že jsem mohla být něčeho tak velkého součástí. Celkově se odhaduje, že tam mohlo být přes 30 tisíc lidí. Z naší farnosti Štrasburk navštívilo 5 lidí a připojila se k nám ještě jedna dívka ze vsetínské farnosti. Odjížděli jsme plní očekávání a připraveni na mnoho nových zážitků a poznatků. Do Štrasburku jsme dorazili během dopoledne v sobotu 28. prosince. Ubytování nám přidělili v menším městečku jménem Mulhouse, které leží asi 90 km jižně od Štrasburku. Tuto vzdálenost jsme každý den překonávali vlakem. Cesta trvala necelou hodinu, a to jenom díky vyspělosti francouzských vlaků, které jsou o něco rychlejší než u nás. Já jsem byla asi nejvíce zvědavá na rodinu, kde budeme ubytovaní. Naštěstí vše proběhlo hladce a nad mé očekávání. Ještě v ten samý den jsme jeli zpět do Štrasburku, kde jsme v hale dostali večeři a poté následovala večerní modlitba s promluvou bratra Aloise. Modlitba probíhala v obrovské hale, kde mohlo být kolem 4 tisíc lidí. Já osobně jsem ji hodně prožívala. Líbila se mi ta atmosféra, kdy je na jednom místě moc lidí a všichni se společně modlí. Ostatní dny probíhaly skoro stejně. Ráno jsme
Faro
Stránka 3
RŮZNÉ ZPŮSOBY ZBOŽNOSTI Při stvoření nařídil Bůh rostlinám, aby nesly plody, každá „podle svého druhu“. A tak přikazuje Bůh také křesťanům, živým rostlinám své církve, aby přinášeli plody zbožnosti, každý podle svých vlastností, stavu a povolání. Jinak má pěstovat zbožnost šlechtic než řemeslník, jinak sluha než kníže, jinak vdova, neprovdaná dívka nebo žena, žijící v manželství. A nejen to; je třeba i vykonávání zbožnosti přizpůsobit schopnostem, činnosti a úkolům každého zvlášť. Řekni mi, Filoteo, bylo by vhodné, aby biskup vyhledával samotu jako kartuziáni? A manželé aby se nestarali o majetek o nic víc než kapucíni; řemeslník aby zůstával celé dny v kostele jako řeholník, a naopak řeholník byl stále zaneprázdněn všemožnými věcmi ve prospěch bližního jako biskup? Nebyla by taková zbožnost směšná, vyšinutá a nesnesitelná? Přesto však velmi často dochází k takovému omylu a absurdnosti. Zcela neprávem, Filoteo, neboť je-li zbožnost pravá a upřímná, nic neničí, naopak zdokonaluje a dovršuje všechno; a jestliže někdy odporuje a brání nějakému řádnému povolání a stavu, je to nepochybně zbožnost falešná.
LA ÚLTIMA CIMA Do českých kin se na konci loňského roku dostal španělský dokument s názvem Poslední vrchol o knězi, který dokázal svým životem a také svou smrtí ovlivnit život mnohých lidí. Pablo Domínguez Prieto, španělský kněz překypující radostí s velkou zálibou v horolezectví, věděl, že zemře mladý a přál si, aby to bylo v horách. Odevzdal svůj život Bohu a Bůh přijal jeho nabídku. Ve 42 letech umírá při sestu-
Včela sbírá svůj med z květů a přitom je nepoškodí a neničí, zanechá je neporušené, čisté a svěží, jak je nalezla. A pravá zbožnost působí ještě lépe, neboť nejen že žádné povolání nebo činnost neporuší, ale naopak dodává jim větší hloubku a krásu. Jako drahokam, hozený do medu, nabývá většího lesku, každý podle své barvy, tak se stává člověk příjemnějším a dokonalejším ve svém povolání, je-li spojeno se zbožností: péče o rodinu je skrze ni více prostoupená pokojem, láska mezi manžely je opravdovější, služba představenému věrnější a jakékoli povolání se vykonává s větší ochotou a lépe. Je omylem a přímo bludem chtít zbožný život vyloučit z družiny vojáků, z dílny řemeslníků, ze dvora knížat, z domácnosti manželů. Je pravda, Filoteo, že v těchto povoláních nelze pěstovat zbožnost čistě kontemplativní, mnišskou a řeholní; ale kromě těchto tří druhů zbožnosti je ještě mnoho jiných, vhodných zdokonalovat ty, kdo žijí ve stavech světských. Ať jsme tedy kdekoli, můžeme a máme usilovat o dokonalý život. Z „Uvedení do zbožného života“ od sv. Františka Saleského pu hory Moncayo. Pablo byl znám a milován velkým počtem osob, kteří o tom svědčí po jeho smrti. Última Cima ukazuje, jak hlubokou stopu může zanechat dobrý kněz v lidech, se kterými se potkává, a vyvolává u diváka neodbytnou otázku: Mohl bych tak žít i já? Více informací o dokumentu najdete na www.poslednivrchol.cz. Tento film je možné shlédnout v kině Vatra ve Vsetíně v úterý 4. února 2014 v 17:00.
Stránka 4
Číslo čtrnácté
BOHOSLUŽBA OBĚTI - PŘIJÍMÁNÍ MODLITBA PÁNĚ Obřad přijímání začíná modlitbou Páně. Je to modlitba o lidech, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti. I svým obsahem zcela patří do eucharistické slavnosti: prosba o chléb, o odpuštění, za příchod Božího království. Tato modlitba přísluší Kristovým učedníkům, kteří se v jeho jménu shromáždili. Odpovědí „Neboť tvé je království...“ se přiznáváme k Bohu Otci. Otče náš je zakončen embolismem, který je pokračováním poslední prosby Otčenáše. Připomíná nám, že očekáváme druhý Kristův příchod a prosíme, aby nás Bůh v životních zkouškách uchoval.
POZDRAVENÍ POKOJE Pozdravení pokoje je uvozeno modlitbou, která má tento smysl: vzájemné usmíření mezi členy farnosti, abychom tak společně mohli jíst z jednoho chleba a stát se tak sami tělem Páně. Potom následuje přání pokoje kněze s následným „vrácením“ od lidu. „Pokoj Páně...“ „I s tebou.“ Následuje gesto pozdravení pokoje – podání ruky. Není to jen, „aby se neřeklo“, ale má zde jít opravdu o gesto, kterým chci odpustit a o odpuštění prosit. Naší povinností je usmířit se, abychom mohli společně Boha přijmout.
LÁMÁNÍ CHLEBA Nejstarší znamení, symbol. Shromažďovali se k lámání bývá řečeno o křesťanech, zvlášť těch prvních. Dvě funkce: 1) příprava na hostinu – je třeba nalámat pokrm, aby bylo pro každého a 2) symbolická – kněz láme, naznačuje „zničení“ Ježíše, aby mohl být pokrmem pro kohokoliv. Na závěr tohoto obřadu je vpuštěna částečka hostie do kalicha, což naznačuje duchovní spojení Těla a Krve Ježíše Krista, protože při proměňování byla tato jednota rozdělena. Obřad je doprovázen zpěvem Beránku Boží, který nám má pomoci hlouběji pochopit, že kněz připravuje Ježíše Krista – Beránka Božího.
FERMENTUM Obřad, který se používal asi do 4. století. Kněz vkládá jednu hostii z minulé mše svaté do hostií posvěcených při této mši svaté = stále jedna jediná a stejná oběť Ježíše Krista. „Hle, Beránek Boží…“ kněz pozdvihuje rozlámané tělo Ježíše Krista – pokrm je připraven, nachystán a zve věřící, aby jej přijali a byli tak šťastní, blahoslavení. Lid odpovídá slovy Petrovými: „Nejsem hoden…“. Uvědomujeme si svou hříšnost, ale i Boží lásku, která se nám chce darovat.
PŘIJÍMÁNÍ Pak přicházíme, abychom do svého srdce přijali Ježíše Krista. Kněz ukazuje Ježíšovo tělo a jako by se ptal: „Tělo Kristovo?“ Ona odpověď „Amen“ je můj souhlas, je mé vyznání víry, že v tomto kousku chleba je živý Bůh, celý, pravý, věčný, nekonečný. Proto sem tato odpověď jednotlivého věřícího patří.
PURIFIKACE Skončilo svaté přijímání, kněz uložil Nejsvětější svátost oltářní do svatostánku a čistí posvátné nádoby. Může tak konat na boku oltáře nebo na abaku.
Faro
Stránka 5
Po chvíli ticha (mé osobní díkuvzdání Bohu; předtím byl zpěv jako naše společné přivítání Ježíše Krista) následují závěrečné obřady.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ (POST COMUNIONEM) Tato modlitba shrnuje celou mši svatou a připomíná dar a tajemství, které jsme před malou chvílí přijali. Eucharistie nás má proměňovat.
OHLÁŠKY Oznámení jsou prastarý obřad patřící do liturgie, jako by chtěly říci: křesťanem nejsi jen v kostele, ale všude. Neshromažďujeme se jen v kostele, ale i mimo něj. I tam je církev v každé akci.
POŽEHNÁNÍ Kristus, kolem kterého jsme se shromáždili, nám žehná na naši životní cestu do doby, než se „zase uvidíme“.
PROPUŠTĚNÍ „Jděte ve jménu Páně.“ Ite, missa est. Jděte, jste posláni! Každý z nás přijímá úkol hlásat Krista, se kterým jsme se v liturgii setkali. Je to úkol kněze, ministrantů, varhaníků, kostelníků, babiček i dědečků, tatínků i maminek, malých dětí i vysokoškoláků. Všichni na tom místě, kde jsme, máme Ježíše hlásat. Odpovídáme: „Bohu díky.“ S vědomím, že jít a přinášet Krista je ten největší úkol, který mám.
PODĚKOVÁNÍ
Za ty roky se mnohé již sice podařilo, ale jsme si vědomi, že jsme ještě na začátku. To, že se už opravil nejeden církevní objekt v této farnosti, že mnozí byli pokřtěni, že se někteří už starají o kostel a děti jezdí na tábory, je sice pěkné, ale je jasné, že kdybychom tuto mladou farnost přestali povzbuzovat a navštěvovat, vše by šlo opět ke dnu. Proto hledáme další cesty, jak myšlenku adoptivní farnosti představit i dalším, kteří by mohli pomoci třeba svou modlitbou, darem nebo pomocí, nebo kteří by se mohli inspirovat k nějaké podobné aktivitě ve prospěch těch, kteří jsou na tom hůře.
Milí přátelé, chtěl bych touto cestou moc poděkovat za pomoc pro farnost Jeníkov. To, že byl v Lidečku na Boží hod vánoční uspořádán benefiční koncert pro farnost Jeníkov, má hned dvojí význam. 1) Je pro nás povzbudivé, že někdo další je ochoten podpořit i touto cestou snahu oživit tuto severočeskou farnost, která ještě před pár lety byla úplně mrtvá. 2) I částka, která se při koncertě vybrala (14.600,- Kč) není vůbec zanedbatelná a jsme za ni velmi vděčni. Vždyť výdajů je víc než Ještě jednou velký dík všem dobrodincům, dost a farnost ještě zdaleka není soběstačná. Adoptovali jsme si tuto farnost před 15 lety a jak jménem farnosti Jeníkov, tak i jménem po celou tu dobu se snažíme o to, co mnozí nás, kteří se o tuto adoptivní farnost staráme. považují za zcela nemožné. Vytvořit zde živé Za FATYM Vranov nad Dyjí o. Marek Dunda společenství věřících.
Stránka 6
Číslo čtrnácté
Faro
Stránka 7
3. 2. Svatoblažejské požehnání (Lidečko po mši svaté, H. Lideč po adoraci) 5. 2. návštěva nemocných v Horní Lidči 6. a 7. 2. návštěva nemocných v Lidečku 6. 2. modlitba mužů (Lidečko ve 20:30) 8. 2. farní ples (KD Lidečko) 9. 2. beseda o vlakové pouti do Lurd (Lidečko kostel ve 14.30) 10. 2. pomazání nemocných v Lidečku (mše sv. v 18:00) 11. 2. pomazání nemocných v Horní Lidči (mše sv. v 17:00) 19. 2. setkání seniorů (KD Lidečko v 9:30) 20. 2. setkání rodičů, jejichž děti se připravují k 1. sv. přijímání (H. Lideč Centrum pro život 19:30) 21. 2. setkání rodičů, jejichž děti se připravují k 1. sv. přijímání (Lidečko fara 19:00) 24. 2. modlitba se sestrami ze Štípy (Lidečko v 19:00) 26. 2. katechismus (fara Lidečko v 19:00) 27. 2. modlitba mužů (kostel Lidečko ve 20:30) 2. 3. mše svatá na Pulčinách (15:00) 5. 3. Popeleční středa – udělování popelce
Farnost Lidečko vás zve na farní ples, kte- Letošní ples provází citát kardinála Tomárý proběhne v sobotu 8. 2. 2014 od 19:00 še Špidlíka: v kulturním domě v Lidečku. Hrát bude ka- „Věčnost vytvářejí vztahy, které nekončí.“ pela Fanynka. Vstupenky v ceně 120 Kč je možné zakouTěší se na vás pořadatelé! pit na faře v Lidečku a v sakristii v Horní Lidči. Pro každého návštěvníka je připraven zdarma bonus.
Věčnost vytvářejí KŘTY vztahy, které nekončí. Sofie Šomanová (kard. Tomáš Špidlík)
Tomáš Havelka Ondřej Pavel Jařab
* 17. 11. 2013 * 2. 10. 2013 * 10. 12. 2013
POHŘBY Marie Mlýnková Josef Slánský Jana Tarabová Josef Hyžák Josef Surmař
NA PŘÍPRAVĚ ČASOPISU SE PODÍLELI Marek Filák Ludmila Fusková Adam Jeřábek Sára Matůšová Adéla Petrůjová P. Jan Ston
Farní úřad Lidečko Lidečko 37 756 15 Mobil farní úřad (+420) 733 741 148 Mobil P. Jan Ston (+420) 731 621 239 E-mail falidecko@ado.cz
Navštivte náš web farnost.lidecko.cz
* 27. 9.1 942 * 28. 11. 1932 * 15. 4. 1979 * 18. 4. 1925 * 6. 7. 1931
+ 19. 12. 2013 + 9. 1. 2014 + 13. 1. 2014 + 17. 1. 2014 + 25. 1. 2014
STŘÍPKY Z FARNÍ KRONIKY Pro tento rok 1932 budiž zde zaznamenána bolestná událost, která žalostí naplnila všechny farníky. Právě den před svátkem Krista Krále zločinná ruka vyloupila svatostánek. Neznámí pachatelé vylomili dveře od choru – když se dříve marně pokoušeli vypáčit sochorem hlavní dveře. Na choře u varhan uvázali řetěz k lavici a spustili se dolů. Krojidlem od pluhu vypáčili svatostánek, vzali monstranci a ciborium a s lupem tou samou cestou po řetězích se vyšplhavše zmizeli v noční temnotě. Ráno našel občan z Račného (J. Zvonek) na poli, nad farskou zahradou, nad plotem – svaté hostie vysypané ve vrchní polovici ciboria. Byly již rosou porušené. Po pachatelích se marně pátralo i policejním psem. Co to bylo za ruku zločinnou, která se odvážila vztáhnout ruku až k svatostánku a potom nechala sv. hostie s polovicí lupu na poli? Co se asi dělo v duši zlosyna? Když na svátek Krista Krále oznamoval duchovní pastýř tuto svatokrádež věřícím z kazatelny, zaplakal s ním celý kostel. Najde se zlosyn? Mlýny Boží melou pomalu ale jistě. Na podzim v říjnu započaly práce stavební pro místnost spolkovou. Stará kůlna na hospodářské nářadí, patřící k farní budově, byla upravena na lidový dům – aspoň na tak dlouho, než bude možno postaviti lepší, opravdový lidový dům. I přes to, že na úpravě této místnosti pracovali dělníci i rolníci s potahem téměř zdarma, vyžádala si úprava nákladu 10 000,- Kč. Farní budova touto úpravou získala na svém vzhledu a tak bylo spojeno dobré s užitečným a místnost pro naše spolky úplně vyhovuje a všichni jsou tam rádi, že bez velkých finančních obětí mají svůj spolkový koutek. Slavnostní otevření bylo na svátek sv. Tří králů. Místnost byla slavnostně vysvěcena a odevzdána svému účelu.