Faro 15

FARO FARNOST LIDEČKO Zaplacením dobrovolné částky můžete přispět na výrobu časopisu (výrobní cena je 5 Kč).

PŮST Začala postní doba, a pokud ji vezmeme vážně, tak to bude čas náročné práce na sobě samých, a také to bude cesta růstu ve víře a v lásce. Jeden člověk kdysi řekl: „Věříš – tak udělej další krok!“ A mohli bychom doplnit „Máš rád – tak udělej další krok k Bohu i k lidem!“ Taková víra a láska nás mění a mění i svět kolem nás. Naším úkolem je následovat Krista a to znamená stále znovu se otevírat životu, jít a hledat stále nové cesty.

Možná jsme už unaveni vším co prožíváme, a tak se ptáme.

Je třeba, aby se něco v našem životě změnilo? Potřebujeme ještě růst ve víře, v lásce? Dá se vůbec něco změnit v našich rodinách, v naší farnosti? A mohu pro to něco udělat já?

Předkládám několik zamyšlení Svatého Otce Františka z apoštolské exhortace Radost evangelia. Svatý Otec má veliký dar odhalit a pojmenovat různá nebezpečí, která na nás ve světě číhají: Srdce mnoha lidí, i v tzv. bohatých zemích, se zmocňuje

strach a zoufalství. Často vyhasíná radost ze života, roste nedostatek úcty, narůstá násilí, stále se prohlubuje nerovnost…

Již nepláčeme nad bídou druhých, ani nás nezajímá péče o ně. Kultura blahobytu nás uspala a z klidu nás vytrhne pouze trh, když nabízí něco, co jsme si ještě nekoupili…

Jedním z nejvážnějších pokušení je poraženectví, které z nás činí nespokojené a znechucené pesimisty se zamračenou tváří…

Dnes je všechno vydáno napospas konkurenci a zákonu silnějšího. Sama lidská bytost je považována za konzumní zboží, které lze použít a potom zahodit….

Je mnoho věcí, které vidíme, ze kterých máme strach a je třeba něco dělat, aby se změnily.

Církev nás zve, abychom modlitbou, postem a almužnou měnili a obohacovali život svůj i lidí kolem nás. Papež František říká: „Neztrácejme radost, odvahu a odevzdanost plnou naděje.“ Přeji odvahu udělat v této postní době další krok.

P. Jan

Číslo patnácté, březen 2014

Z OBSAHU  Půst  Farní ples  Rozhovor s Pavlem Martinkou  Křesťanská rodina  Dělej to, co děláš!  Pozvánka na pouť  Střípky z farní kroniky (1933)

 Příloha pro děti Pohled na kříž

Stránka 2

FARNÍ PLES NEBO TURNAJ VE STOLNÍCH HRÁCH? První otázka, která možná bleskla hlavou účastníka letošního farního plesu v Lidečku při pohledu na výzdobu v sále. Nápis nad podiem sice hlásí 6. farní ples, ale všude samé figurky, kostky, herní plány. Žádný strach, jste tu správně. Tak se pohodlně usaďte, všechno Vám hned vysvětlíme.

Jak jistě víte, letošní církevní rok je věnován rodině. Upevňování rodinných vztahů, rodinného společenství. Rodina, která je místem, kde se učíme vztahu a lásce k Bohu, ale i k lidem, našim bližním. Právě taková rodina nám má být vzorem. Svatá rodina. Krize dnešní rodiny je natolik alarmující, že se sv. otec František rozhodl věnovat celý letošní církevní rok rodině a modlitbám za rodiny.

Proto i náš farní ples proběhl ve znamení rodiny. Hlavní myšlenkou plesu byl výrok kardinála Špidlíka: „Věčnost vytvářejí vztahy, kte-

Od čísla, které se vám právě dostalo do rukou, budete moci nacházet ve farním časopise novou rubriku, v níž naleznete rozhovory s významnými rodáky z naší farnosti, kněžími, kteří zde po nějakou dobu sloužili, ale také se všemi dalšími, kteří mají k farnosti nějaký vztah. Jako první je pro vás připraven rozhovor s P. Pavlem Martinkou.

Číslo patnácté

ré nekončí“. Právě takovými nekonečnými vztahy mají být naše vztahy v rodině. O ně se máme snažit, je budovat. A protože ples je záležitostí zábavy, nesmí chybět ani tolik typická rodinná zábava. Deskové hry. A to konkrétně ta nejznámější, nejoblíbenější, nejhranější, Člověče, nezlob se.

Proč právě „Člověče, nezlob se“? Je to jednoduché. Všichni jsme figurkami, které si jdou svou cestou k různým cílům, přáním. Někdy se nám v našem putování daří a házíme jednu šestku za druhou. Jindy nastávají chvíle, kdy se pohybujeme po jedničkách, pomalu se dostáváme z těžkých situací a nejrůznějších problémů.

Ale vždycky máme oporu a jistotu v našem týmu, v naší rodině. I když se nám zrovna nedaří, jsou tady ostatní figurky stejné barvy, které mohou náskok soupeře dohnat a pomoci tak k úspěchu celé rodiny.

ho studium přesunulo na Teologický konvikt (2003-2004) a následovala UP – Teologická fakulta (2004-2010).

Kdy jste se rozhodl, že vstoupíte do semináře?

Povolání asi ve mně zrálo, jako když se skládá mozaika. Nebylo to nějaké prudké obrácení jako u některých jiných kněží. Taky jsem myslel, že je to poslání, které mě není hodno, ale v závěru PAVEL MARTINKA střední školy jsem hledal odpověď na otázku: Chceš být Bohu blízko? A já si řekl: ANO. Ale Pavel se narodil 26. 10. 1982 a vyrůstal abych si byl jistý, že to není nějaký můj výmysl, v Lidečku. Po ukončení 9. třídy na Základní šel jsem ještě na rok do zaměstnání, kde jsem se škole v Horní Lidči nastoupil na ISŠ-COP Va- na 100% rozhodl, že podám přihlášku. lašské Meziříčí (1998-2002). Teprve poté se je-

Faro

Stránka 3

Jak pozná mladý kluk, že je pro něj připrave- jsem začínal v Kojetíně. Po vysvěcení jsem byl dva roky v Uherském Brodě na Slovácku. A no kněžské povolání? teď jsem jako kaplan v Přerově.

Musí to v sobě cítit! To je asi první krok. Jestli Jak jsem říkal, je každé místo jiné a to platí i o je to povolání pravé pro jeho život, se pozná Přerově. Má to své kladné i záporné stránky, se během studia na VŠ a během duchovní formakterými se při studiu na Vysoké škole nebo ce v semináři. Tam taky může dojít v semináři nesetkáte, ale všude se najdou lidé, k rozhodnutí, že to pro něj není. Ale co když to kteří kněze podrží a jiní zase budou hledat kažnevyzkouší? Říkám si, že je to hozená rukavice dou chybu. Jsem rád, že ve farnosti ve které nyod Boha a je na každém muži, jestli ji zvedne. ní působím, jsou lidé, kterým má služba dodává sílu a povzbuzení, a za to jsem velmi rád.

Je studium náročné?

Kdo zažil nějaký semestr na VŠ tak, ví jaké to Jaké pro Vás byly první týdny tam? V čem se je. Pro mě to bylo náročné, ale i při studiu jsem liší od naší farnosti? poznal, že platí „člověče, přičiň se a Bůh ti poPrvní týdny byly krušné. Už jsem něco prožil může“. jinde a začínáte vlastně od začátku pod jiným vedením. Ale pomalu si zvykám.

Jaké byly Vaše oblíbené předměty?

A od naší farnosti se liší především přístupem, Pro nezasvěcené bych rozlišil duchovní for- potom také tím, že je to město a ne vesnice a maci, která probíhá v kněžském semináři v neposlední řadě je to Haná :-). (zamilovat si modlitbu, najít si opravdu blízký vztah ke Kristu, …). Druhá formace probíhá na Mohl byste jmenovat kněze, který něčím poVysoké škole na Teologické fakultě, což je jako znamenal Váš život? každá jiná fakulta s různými předměty a zkoušTěch kněží bylo zcela určitě spousta. Ale asi kami. Jelikož je teologie všestranný obor, měli při mém rozhodování nejvíce vděčím za dujsme předměty z filosofie, ale také teologické chovní vedení P. Františka Kuběny. disciplíny jako např. dogmatiku, religionistiku, studium Písma sv., liturgiku, bioetiku, církevní Co pro Vás znamená nadcházející doba postní? právo, morálku, psychologii, církevní dějiny a mnoho dalších. Mě osobně nejvíce zaujala psy- Co jsem knězem, tak spousta práce ve zpochologie a studium Písma sv. V neposlední řadě vědnici :-). Zjišťuju čím dál víc a to z obou také církevní dějiny, ze kterých jsem psal také stran, jak je svátost smíření povznášející, uvolňující, jak dodává naději a pokoj do života člodiplomovou práci. věka – pokud se udělá zodpovědně. Proto jedJaké máte vzpomínky na Vaši slavnostní pri- ním z postních předsevzetí může být i dobře připravená svátost smíření, takže zkuste využít, mici? co je nám nabízeno přímo od Boha – nový zaVelmi krásné! Hlavně v těžkých chvílích si čátek. vzpomenu na okamžiky, kdy za mnou stála při první mši svaté rodina, farnost a přátelé.

Každému z vás, kdo čte tyto řádky, ze srdce Jaká farnost pro Vás byla vybrána? Jak se žehnám do vašich postních předsevzetí a do vašeho každodenního života. v ní cítíte, co se Vám na ní líbí?

Jelikož jsem už na třetím místě, začínám si uvědomovat, že každé místo je jiné. Jako jáhen

+ P. Pavel Martinka, rodák z Lidečka

Stránka 4

KŘESŤANSKÁ RODINA Počínaje tímto číslem našeho farního časopisu bychom Vám rádi předložili několik myšlenek z knížky Víra v rodině od Christine Ponsardové. První zamyšlení se bude týkat toho, co to vlastně je a čím se vyznačuje křesťanská rodina.

Křesťanská rodina je rodina pokřtěných. Ve svátosti křtu nám Bůh dává sám sebe a On z nás dělá křesťany. Křest můžeme přirovnat ke zrození pramene: pramene živé vody, kterou nám Ježíš přislíbil, pramene Boží lásky, ze kterého můžeme bez ustání čerpat. Křesťan ví, že ho Bůh stvořil a že ho Kristus svou smrtí a zmrtvýchvstáním vykoupil. Ví, že je občanem Božího království, které není z tohoto světa.

To je pro jeho život určující a odráží se i v těch nejobyčejnějších záležitostech každodenního života.

Křesťanská rodina je však také rodinou hříšníků. Často býváme v pokušení myslet si, že abychom byli dobrou křesťanskou rodinou, musíme být rodinou dokonalou. Z pýchy a především z nedostatečné důvěry v Boží milosrdenství se staráme hlavně o to, abychom dobře působili navenek a abychom odpovídali tomu, co si pod „správnou křesťanskou rodinou“ představujeme. Všechno, co naší představě neodpovídá, odsouváme stranou. Křesťanská rodina ví, že ji Ježíš vykoupil.

Nejzávažnější není hřešit, ale v hříchu si libovat nebo si ho nepřiznávat a sami sebe ospravedlňovat. To totiž znamená, že před Božím milosrdenstvím zavíráme dveře. Spravedlivý je ten, kdo se nechal ospravedlnit jediným spravedlivým, Ježíšem. Křesťanská rodina je na cestě k Bohu a má poslání, aby se stávala čím dál víc tím, čím je – tedy společenstvím života a lásky.

Křesťanská rodina nesmí být izolovaná ně-

Číslo patnácté

kde na obláčku nebo za zdmi kostela. Neměli bychom zanedbávat své pozemské povinnosti, protože právě víra nás k jejich plnění zavazuje ještě více, a to každého podle jeho povolání. Žít jako křesťan znamená modlit se, ale také působit uprostřed dnešního světa. Problémy dnešní doby jsou pro křesťanské rodiny výzvou k lásce a službě ve všech oblastech života. Když křesťan zanedbává časné povinnosti, zanedbává tím své povinnosti vůči bližnímu, ba vůči samému Bohu, a uvádí tak v nebezpečí svou věčnou spásu.

Problémy dnešní doby jsou pro křesťanské rodiny výzvou k lásce a službě ve všech oblastech života.

Vzorovou křesťanskou rodinou je Svatá rodina. Maria, Josef a Ježíš žili úplně obyčejně.

Nedělali nic mimořádného, ale všechno dělali s mimořádnou láskou: s láskou, která nebyla pouze lidská, s láskou nadpřirozenou, která je ve všem spojovala s Otcem. Každá křesťanská rodina, snažící se žít podle evangelia, dříve či později uslyší: „Jste úplně mimo. Otevřete oči: model rodiny, který chcete svým dětem předat, dnes už není ten jediný správný. Rodina, to není nutně jen to, jak žijete vy!“ Nemůžeme zavírat oči před skutečností dnešního světa a žít si ve své ulitě. Museli bychom se totiž úplně odříznout od světa. Křesťanská rodina nesmí zůstat zimomřivě schoulená sama do sebe: musí vlát ve větru. Ale ne v ledajakém: ne ve větru dějin či módy, ale ve vanutí Ducha svatého! A to není žádná laciná slovní hříčka; je to skutečnost, je to pravé povolání křesťanských rodin, podmínka jejich svobody a štěstí. „Hleďte, jak se milují!“ To by mělo být poznávací znamení křesťanských rodin. Ale není to jen nedostupný ideál, krásný, realitě vzdále-

Faro

Stránka 5

ný sen? Když nás Ježíš žádá, abychom se milovali, znamená to, že to možné je. Ježíš po nás nikdy nežádá nic, co bychom nemohli splnit. To, že jsme ještě své povolání dokonale nenaplnili, neznamená, že toto povolání je utopie. Ježíš nám ukazuje vrchol, ale nechce, abychom k němu dospěli na jeden zátah! Jakkoli jsou naše rodiny zatím nedokonalé – kolik křesťanských rodin se opravdově snaží uvádět, často skrytě a někdy i hrdinsky, do života darování se, odpuštění, soucit, naslouchání a vzájemné přijetí. Až v nebi se dozvíme o úžasném boji o lásku, který svedli manželé a manželky, když – opírajíce se ve svém manželství o Boží milost – zůstali spolu navzdory všem ničivým bouřím. Učme se žít stále víc jako bratři, kteří dostávají jeden druhého z rukou toho, jenž je pramenem vší lásky.

Až v nebi se dozvíme o úžasném boji o lásku, který svedli manželé a manželky, když – opírajíce se ve svém manželství o Boží milost – zůstali spolu navzdory všem ničivým bouřím. Žádná „správná křesťanská rodina“ neexistuje, protože (ponecháme-li stranou Svatou rodinu) neexistuje žádná vzorová rodina, jíž bychom se všichni měli chtít podobat. Stejně jako neexistují dva naprosto stejní jedinci, neexistují ani dvě naprosto stejné rodiny. Každý člověk je povolán žít Boží lásku naprosto jedinečným způsobem. Svatí nejsou vzory, které by se měly otrocky napodobovat, ale příklady, které je třeba svobodně následovat, a totéž platí i o rodinách. Pro Boha neexistuje žádná rodina „obecně“ či svatost „obecně“, pro Něho tu jsou jen jednotlivé, nenahraditelné osoby, které má nadevšechno rád.

Všechny rodiny jsou povolány ke svatosti.

Jinými slovy: všechny jsou povolány k tomu,

aby se jim od Boha dostalo posvěcení, k tomu, aby byly místem, kde se každý může stát svatým. Toto povolání se nás týká právě teď: Bůh nechce mou rodinu posvětit zítra či pozítří, ale dnes. Neříká mi: „Nejdřív dej svůj život do pořádku, smiř se s manželem, obrať se a pak mě budeš moci milovat.“ Naopak říká: „Nejdřív ze všeho se odevzdej mé lásce, odvaž se věřit v mé nekonečné milosrdenství.

Uznej, že jsi hříšník, aby ses mohl uzdravit a být spasen, a já ti dám odvahu a sílu dát život do pořádku.“ Ne zítra, ale dnes volá Bůh rodiče, aby ve svých dětech pěstovali víru. Nikdo není tohoto úkolu nehoden, protože ho nikdo není hoden.

Neexistují žádní dobří rodiče, kteří by si zasloužili křesťansky vychovávat své děti: pro všechny rodiče je to poslání, které jim Bůh daroval. Žádný otec ani matka si důvěru, kterou jim Bůh prokazuje tím, že jim svěřuje to, co je mu nejdražší – jedno (nebo několik) ze svých dětí, nijak nezasloužili: je to dar, dar z nezištné lásky.

Ať už jsme na své cestě k Bohu kdekoli, máme svým dětem jít příkladem jako hříšníci, kteří po pádu s Boží pomocí vždy znovu vstanou, neztrácejí odvahu a kráčejí dál. Kdyby naše povolání být křesťanskými rodiči spočívalo na našich zásluhách, měli bychom spoustu důvodů si zoufat. Toto poslání nám však svěřil Bůh, když si za rodiče našich dětí vyvolil právě nás – a nikoho jiného. Ví, že jsme hříšníci, a přesto nás volá ke svatosti.

Zpracováno podle knihy Víra v rodině Autor: Christine Ponsardová

Stránka 6

DĚLEJ TO, CO DĚLÁŠ!

Nelze žít v přítomném okamžiku bez soustředění a pozornosti. Jde o to, abychom chodili po této zemi bděle. Měli bychom se naplno pustit do toho, co chceme dělat, a nepřipustit plýtvání silami. Být Bohu zcela k dispozici jako Maria: „Jsem služebnice Páně."

Bůh nám teď dává za úkol něco vykonat a my to máme vykonat tak dobře, jak je v našich silách. Ať děláme jakoukoli práci, je to činnost svatá a máme ji konat pečlivě a s úctou. Je to svatá liturgie, jíž jsme my sami.

Dokázali bychom si představit, že by Ježíš své tesařské řemeslo konal nedbale? Nebo že by jeho práce byla poznamenaná nervozitou a ukvapeností? Nebo že by si snad při hoblování prken četl Bibli a byl tak ponořený do modlitby, že by práci konal špatně a že by to po něm svatý Josef musel opravovat? Můžeme věřit, že Ježíš pracoval v dílně s plným nasazením.

Nebyla to pro něho jen činnost, jíž vyplňoval čas, nebo jen čekání na jeho kazatelské poslání. Práci svých rukou se věnoval stejně vážně, jako později uzdravoval nemocné. Věděl, že jeho Otec pracuje a že on má pracovat s ním – ne proto, aby se pletl do stvořitelského díla, ale aby se Otci odevzdal jako vhodný nástroj: „Můj Otec je až dosud činný, i já jsem činný" (Jan 5,17). A s jakou láskou připravovala Maria pro Ježíše a Josefa jídlo!

Existuje nepravá spiritualita – a do jisté míry se týká každého z nás –, která rozděluje život na svatý a profánní: modlitba nebo chození na mši je něco posvátného, ale uvařit večeři, uklidit nebo se postarat o tělesnou hygienu je nutně světské... Nikoli, ve skutečnosti je úplně všechno sacrum. Všechno se začleňuje do posvátné liturgie, kterou konáme od rána do večera a od večera do rána. Ano, dokonce i spánek je svatou činností, a proto byl začleněn do modlitby: „usínám klidně, sotva si lehnu" (Žl 4,9).

Číslo patnácté

Ale není také mnoho činností, které nevyžadují naši pozornost a které konáme automaticky? Jíme, myjeme se, chodíme...? Není lepší zapomenout na to, že je konáme a místo toho raději myslet na Boha? I to je samozřejmě možné a je to mnohem užitečnější, než když při práci svou fantazií kdesi bloumáme a dovolujeme myšlenkám rozbíhat se bezcílně na všechny strany. Je tu ale ještě jiná možnost, která v dlouhodobější perspektivě vede do větší hloubky, protože s sebou nenese riziko, že mezi prací a modlitbou vznikne propast. Spočívá mimo jiné v zásadě „dělej to, co děláš", ovšem en profondeur (do hloubky).

V tom, co děláme, hledáme tedy hlubší dimenze. Vždyť všechno je svátostí a symbolem. Evangelia nám ukazují, jak se Ježíš ve styku s věcmi a událostmi díval na všechno v širších souvislostech. Jako je on sám svátostí Otce a zjevuje ho, tak jsou hmotné věci svátostí Ježíše: zviditelňují jeho život a lásku. Když jeho pohled utkví na ptáku, který shromažďuje pod křídly svá mláďata, poznává v tom svou lásku a připomíná si tím, že přišel, aby shromáždil v jedno to, co bylo rozptýleno (srov.

Mt 23,37). Když při putování po Galileji uviděl dozrávající pšeničné pole, nemusel odvracet pohled, aby mohl myslet na Boha. Vždyť obilí samo zjevuje Boží lásku, kterou přišel zvěstovat a ukazovat: když pšeničné zrnko odumře, vydá hojné plody (srov. Jan 12,24). Nejde jen o příměry typické pro básníky a snílky.

Ježíš směřuje k samé podstatě skutečnosti. Žijeme-li také tímto způsobem, nedochází k rozporům mezi prací a myšlenkami na Boha.

Dospíváme do hloubky smyslu práce a jsme v Bohu.

Převzato z www.karmel.cz podle knihy: Křesťanská hlubinná meditace Autor:Wilfrid Stinissen OCD

Faro

Stránka 7

12.3.

13.3.

14.3.

15.3.

20.3.

22.3.

26.3.

26.3.

27.3.

setkání seniorů (KD Lidečko 9:30) návštěva nemocných (Lidečko – dolňansko) návštěva nemocných (Lidečko – horňansko) postní duchovní obnova pro mládež (Vsetín – vede P. František Petrík) modlitba mužů (kostel Lidečko 20:30) postní duchovní obnova (Horní Lideč - 8:30; Lidečko - 16:00) setkání seniorů (KD Lidečko 9:30) katechismus (Lidečko fara 19:00) setkání rodičů, jejichž děti se připravují k prvnímu sv. přijímáni (Horní Lideč Centrum pro život 19:30) 28.3. setkání rodičů, jejichž děti se připravují k prvnímu sv. přijímáni (Lidečko fara 19:00) 28. - 30.3. triduum - modlitby matek (Lidečko, Horní Lideč) 30.3. mše svatá na Pulčínách v 15:00 31.3. modlitba se sestrami ze Štípy (Lidečko po mši svaté) 2.4. modlitba mužů (kostel Lidečko 20:30) 2.4. návštěva nemocných (Horní Lideč) 3.4. návštěva nemocných (Lidečko – dolňansko) 4.4. návštěva nemocných (Lidečko – horňansko) 5.4.

Děkanátní setkání mládeže – Rožnov 6. - 13.4. Týden modliteb za mládež 9.4. setkání seniorů (KD Lidečko v 9:30) 12.4. svatá zpověď (Lidečko 9:00 – 12.00; Horní Lideč 9:00 – 12:00) 15.4. předvelikonoční úklid kostela – rodiče prvopřijímajících dětí (Lidečko 15:30)

POUTNÍ MÍSTA V JIŽNÍCH ČECHÁCH Jak asi víte, rád bych s vámi jel na pouť do Lurd. Tato pouť bude od 12. do 19. října a bližší informace se včas dozvíte.

Plánuji ale ještě jednu pouť a to po naší krásné vlasti – chtěl bych se s vámi podívat do Jižních Čech a to od 12. do 14. června 2014. Dvě noci bychom přespali v zámečku

PRO DĚTI Rubrika Pro děti, na kterou jste byli zvyklí, bude počínaje tímto číslem vycházet samostatně, jako volitelná příloha časopisu Faro.

Příloha bude oboustranná, obohacená o krát-

řádových sester Congregatio Jesu v městečku Štěkeň.

Navštívíme klášter Rajhrad, vesnici Číhošť, poutní místo Lomec, Prachatice, Kájov a města České Budějovice a Český Krumlov. Snad to vše s Boží pomocí vyjde a další informace i s předpokládanou cenou se brzy dozvíte.

P. Jan ký poučný text. Děti mohou splněním uvedeného úkolu a odevzdáním podepsaného řešení v kostele získat odměnu. Podrobné informace najdete přímo v příloze a při nedělní mši svaté. Věříme, že se do této nové aktivity zapojí hodně dětí.

Hlad ve světě není KŘTY proto, že nedokážeme Agáta Garguláková nasytit chudé, ale proto, že nedokážeme POHŘBY nasytit bohaté.

Josefa Šviráková (Matka Tereza)

Alois Buček

* 11. 12. 2013

* 12. 11. 1929 * 16. 5. 1918

+ 5. 2. 2014 + 6. 2. 2014

STŘÍPKY Z FARNÍ KRONIKY 1933 NA PŘÍPRAVĚ ČASOPISU SE PODÍLELI Tereza Cahlová Marek Filák Ludmila Fusková Adam Jeřábek P. Pavel Martinka Sára Matůšová Ondřej Pospíchal P. Jan Ston

Farní úřad Lidečko Lidečko 37 756 15 Mobil farní úřad (+420) 733 741 148 Mobil P. Jan Ston (+420) 731 621 239 E-mail falidecko@ado.cz

Navštivte náš web farnost.lidecko.cz

Hospodářská krize citelně doléhá i na náš valašský kraj. Výdělek žádný, jenom v lesích se dá několik korun ještě vydělati. Naříkají dělníci, naříkají živnostníci a co má říkati rolník? Dobytek zlevněl, ba, ani ho není možno prodati, vodí je z trhu na trh. Metrák žita stojí 140 Kč, rži 120 Kč, ovsa 80 Kč, zemáků 40 Kč.

1 kg másla 12 Kč, vajíčka 1 kus 30 haléřů. Velký zájem jeví se o půdu. Kdo jenom může hledí si pronajat kousek pole, aby mohl zaseti nejnutnější. Není-li výdělku aby aspoň něco měli na svém.

Mnoho mladých lidí jest zaměstnáno u Batě ve Zlíně a ti se pokládají za šťastné, mají jistý výdělek. Týdenní mzda u Batě bývá průměrně 300 Kč.

Zimní období a jarní minulo za čilé činnosti všech spolků. Každý spolek sehrál nějaké divadlo. Velmi se činí sdružení křesťanského dělnictva. Ačkoliv čítá poměrně málo členů, má se čile k dílu. 1. Května opět se od nás odstěhoval pan kaplan Václav Pešat. Odešel za kaplana do Zlámanky u Kroměříže a sem byl jmenován novokněz, veleb. Pán P. Kristian Hering z Čeložnice u Kyjova. Nejdůst. Biskup. Ordiniar. Nařízená adorace Nejsvětější svátosti, která se poprvé letos konala v naší diecézi, připadla pro naši farnost, právě na den Božího Těla. Všecky stavy účastnily se této krásné slavnosti v hojném počtu a zbožně vykonávaly svá klanění.

V srpnu měla Omladina z Horní Lidče slavnost svěcení vlajky.

Omladina ve Střelné přinesla svoji vlajku posvětit na svátek sv.

Václava. Ve svátek sv. Václava byl v naší farnosti eucharistický sjezd mládeže z celého okrsku. Slavnost byla krásná, působila hlubokým dojmem a všeobecné přání bylo, aby se podobné slavnosti konaly častěji. Osadou byla nesena Nejsvětější svátost v průvodu jako o Božím Těle. I nebe přálo krásné slavnosti – byl krásný, podzimní den. Pro hosty z Omladiny, přespolní, byla v lidovém domě dávána snídaně. Krásný den minul v radosti a nadšení.