FARO FARNOST LIDEČKO Číslo šestnácté, duben 2014
Zaplacením dobrovolné částky můžete přispět na výrobu časopisu (výrobní cena je 5 Kč).
VELIKONOCE Když čteme noviny anebo se díváme na televizi, většinou neslyšíme mnoho dobrých zpráv. A kdybychom se prošli po naší vesnici a zeptali se, co je nového a nebo – jak se máte - asi bychom často slyšeli, že to moc dobré není, slyšeli bychom o mnoha starostech a bolestech… I když se život neskládá jen z utrpení a ohrožení, přesto v něm vždy zůstává něco těžkého. Proto potřebujeme svátky, které přinášejí naději, jež nezklame. Velikonoční svátky jsou pro nás zárukou, že se s člověkem počítá, že láska je silnější než nenávist a život mocnější než smrt. A tak k velikonocům patří svátečnost, slunce, stromy a květy, vyzdobený dům, usměvavé tváře, sváteční pokrm, radostné písně… To jsou ty vnější věci. K velikonocům také patří úžas nad velikou Boží láskou, víra v to, že Bůh nás nikdy neopustí, touha vždy znovu vstát a jít za tím, kdo dává naději. Při pohledu na kříž znovu pochopit hrůzu hříchu a také velikost Božího milosrdenství. Ježíšova smrt na kříži nebyla posledním slovem, Bůh ho vzkří-
sil. Bůh ve vzkříšení oznamuje začátek nového stvoření, smíme očekávat nová nebesa a novou zemi. Slavit Velikonoce ale neznamená čekat za zavřenými dveřmi, dívat se bez zájmu na život kolem nás, neangažovat se pro dobro ve světě…Kdo hovoří o vzkříšení a nechce vidět utrpení kolem sebe, kdo chce slavit Velikonoce a nechce začít bojovat o lepší svět, ten z Velikonoc moc nepochopil. O Velikonocích nás Bůh chce přivést od našich možností k možnostem svým. Jestliže jdeme životem s Bohem, můžeme se usmívat i skrze slzy. Na Velký Pátek učedníci prožili velikou bolest a zklamání, ale v neděli ráno radost předčila všechna očekávání. Svatý Otec František nám říká, abychom si nedali vzít radost, abychom si nedali vzít víru. Přeji vám všem, aby velikonoční radost vstoupila do srdce každého z vás a uzdravila všechny bolesti, které život přináší. Požehnané a milostiplné svátky. P. Jan
Z OBSAHU Velikonoce P. Jaroslav Špargl rozhovor Manželský život Děkanátní setkání mládeže Rozpis velikonočních bohoslužeb Střípky z farní kroniky (1933)
Příloha pro děti Nečekaná zpráva
Stránka 2
Číslo šestnácté
JAROSLAV ŠPARGL V tomto dubnovém dílu farního časopisu je pro Vás připraven rozhovor s otcem Jaroslavem Šparglem, který působil v naší farnosti jako kaplan do roku 2008. Otec Jaroslav se narodil 12. prosince 1973, dětství prožil na jižní Moravě, v obci Svatobořice – Mistřín u Kyjova. Do semináře nastoupil přípravným rokem do Litoměřic, a to roku 1999. Následující jubilejní rok 2000 pro něj znamenal nastoupení do Olomouckého kněžského semináře a na Cyrilometodějskou teologickou fakultu. Vysvěcen na kněze byl v roce 2005.
osmým měsícem a blíží se můj návrat na Moravu. Jsem vděčný Bohu za tuto požehnanou dobu. Zcela jistě jsem zde načerpal mnoho zkušeností a inspirace nejen pro pastorační péči, ale především pro hlásání spásy Krista v oblastech, kde se již víra zcela ze života vytratila. Pokud se však nebudeme obávat novými prostředky a způsoby žít svoji víru, máme před sebou milostiplnou budoucnost. V kolika letech jste si uvědomil, že je pro Vás připraveno kněžské povolání?
To se nedá jednoznačně říci. Na mé rozhodnutí dát odpověď Pánu mělo vliv mnoho okolCo se ve Vašem životě změnilo od doby, kdy ností a setkání s těmi, kteří mě ovlivnili a utvrjste od nás přestoupil do březnické farnosti? dili v mém konečném ANO pro plné darování Farnost Březnice pro mne byla prvním farář- se Kristu. ským místem, skončily pro mě tedy kaplanské roky služby. V Březnici po mnoha letech, kdy Mnozí z nás měli možnost zaslechnout Vás zde kněží dojížděli ze Zlína, opět měli vlastní- zpívat kromě mší svatých třeba s lidečkovskou ho kněze. Po dobu mého pětiletého působení scholičkou na Setkání schol. Kdo Vás v březnické farnosti jsem si osvojil mnohé pas- k hudbě vedl? torační schopnosti péče o farní společenství. U nás doma nikdo nehrál na žádný nástroj ani Nejbližší ze všeho mi bylo společné soužití nějak výrazně nezpíval. Zpívání bylo spíše zás lidmi, budování vzájemné důvěry a spoluprá- ležitostí zdejšího slováckého kraje, kde to má, ce, ale především společné sdílení vztahu ke jak se říká, každý „ve vínku“. Jedno je ale jisKristu. Nejvíce mi však ležela na srdci starost té, že mne a moji sestru Lenku Pán v této obo ty, pro které již víra přestala být, jak říká pa- lasti hojně obdaroval. Oba nás jakožto dvojčapež František, radostí. Tedy ne jenom povzbu- ta spojovaly společné zájmy a jedním z nich zovat osobní víru, ale i vést k tomu, aby víra byla i hudba. Zkrátka jeden bez druhého nic byla plodná a praktická v našem životě. To mě nedělal, když jeden chtěl hrát na kytaru, tak nakonec v mých 4o letech vedlo k narůstají- druhý také, jinak by to nešlo. A tak se stalo, že címu rozhodnutí, že pastorační směr potřebuje nás Pán vedl i v tomto ke svému záměru. Ze nové postoje, nové výzvy a důrazy na věci, začátku jsme hráli spíše pro svět, ale to nám které jsme možná dříve nevnímali jako pod- nepřinášelo skutečné potěšení. To skutečné nastatné a možná to ani doba nevyžadovala. plnění z toho, čím hudba je a v čem povznáší, bylo, když jsme pochopili, že zpívat pro Boha, Proč jste se rozhodl vydat odtud dál, do Plzně? který nás tolik miluje, je to největší potěšení, V plzeňské komunitě v Liticích jsem už kterého se člověku může dostat.
Faro
Stránka 3
V čem je z Vašeho pohledu povolání kněze Co pro Vás Velikonoce znamenají dnes? nejnáročnější a díky čemu Vám naopak způOdpověděl bych jedním slovem. Veškeré tasobuje největší radost? jemství Velikonoc je skryté ve slově ALELUŽivot se stane náročný a neúnosný tehdy, JA, vpravdě z mrtvých vstal. Slovo ALELUJA když přestaneme důvěřovat Pánu a začneme je výzvou k oslavě. Jde o úplně prosté jednopříliš hledět do sebe a začneme se příliš škrabat duché štěstí z toho, co v Ježíši Boží láska dove své bídě a slabosti. Musíme se naučit požá- konala. dat si o modlitbu a mít někoho, kdo mě vyA co byste rád dodal na závěr? slechne. Pobývání pospolu má být naší radostí a posilou. Na Lidečko rád vzpomínám. Vážím si místních pracovitých lidí, kteří žijí svoji víru, ale i Půstem jsme se připravili na nadcházející vetěch, kteří teprve na víru odpoví. Vždy jsem se likonoční týden, jak jste prožíval Velikonoce zde cítil dobře. Věřím, že letošní slavení Veliv dětství nebo jako mladý kluk? konoc Vaši víru ještě umocní. A že nám Bůh Jako malý kluk ministrant jsem Velikonoce otevře zase nové dveře toho, co je potřeba zaprožíval u oltáře a možná jsem tomu ani tolik hlédnout. André Gide napsal: „Jakmile se před nerozuměl. Každým rokem však prožívám ob- námi zavřou jedny dveře, otevřou se jiné. Ale dobí Velikonoc zcela jinak. Vždy je něco nové- tragédií je, že pořád hledíme na ty zavřené a ho, co mě uchvátí v tom, co pro nás Ježíš svou nevšímáme si těch otevřených.“ smrtí a zmrtvýchvstáním vykonal. Jak jistá paní řekla: Já jsem ani nevěděla, že za mě někdo Přeji požehnané prožití dne, když Ježíš vstal zemřel. Ano, zemřel, ale to není všechno. On z mrtvých. především z mrtvých vstal a to nám dává naděo. Jaroslav Špargl ji, že i my povstáváme, když se cítíme zcela neschopní života.
MANŽELSKÝ ŽIVOT „Podle Božího plánu je manželství základem pro větší společenství, pro rodinu.“ Tato slova Jana Pavla II. navazují na tradiční učení církve. Dnes se však slovem „rodina“ rozumí ledacos – můžeme tedy stále ještě tvrdit, že manželství je základem rodiny? Manželství, to není jen svatební den. Boží milost, jíž se při svatbě manželům dostává, bude je a jejich rodinu provázet po celý život jako úžasný poklad, z něhož mohou kdykoli čerpat. Nesmíme zapomínat na to, že křesťanské manželství je manželství ve třech: tvoří je totiž oba manželé a Bůh. A i
když jsou mu manželé nevěrní, Bůh zůstává věrný. V Bohu je skutečnost manželství stále živá. Křesťanské manželství činí krásným láska mezi manželi, ale také neochvějná Boží věrnost a pozornost, s níž zůstává strážcem manželské lásky i ve chvíli, kdy v očích lidí došlo k rozvodu. Lidská láska se zdá být mrtvá, ale Boží láska trvá. A právě z ní čerpají sílu rozvedení muži a ženy, kteří se rozhodli zůstat svému manželství věrni a do nového manželství nevstupovat; vědí totiž, že nejsou sami, protože uzavřeli trojstrannou smlouvu, v níž jedním z partnerů je Bůh. Aby se stolička nekývala, musí mít alespoň tři nohy. Rodina založená na manželství sedí
Stránka 4
na trojnožce (oba manželé a Bůh), zatímco rodina nesezdaných se kývá na stoličce, která má jen dvě nohy. Toto přirovnání má samozřejmě své meze: tři „nohy“ manželství nejsou stejného druhu. Obraz stoličky však dobře vystihuje, že pevně sedět můžeme jen tehdy, když váha těla spočívá na všech třech nohách. Často však i v křesťanských rodinách dochází k tomu, že se kymácíme na dvou nohách (manželé) a na tu třetí zapomínáme... Vědět, že rodina spočívá na manželství, nestačí: je třeba z toho i žít. Rodina není křesťanská proto, že si chozením do kostela vysloužila tuto nálepku, ale proto, že se den za dnem snaží žít z milosti, kterou jí poskytla svátost manželství. Manželé jsou si navzájem darováni, darují se jeden druhému. Tento dar, který obdrželi z Božích rukou, se v manželském životě den za dnem obnovuje. Každé ráno mi Bůh dává mého manžela nebo mou manželku jako dar z lásky; každé ráno mě zve, abych ho nebo ji přijal. „Ano, Pane, přijímám X za manžela/ manželku a odevzdávám se mu/jí. Slibuji, že mu/jí zachovám lásku, úctu a věrnost po celý tento den.“ Naše společná modlitba by mohla vypadat právě takto – jako každodenní obnova našeho manželského slibu. Rodina není křesťanská proto, že si chozením do kostela vysloužila tuto nálepku, ale proto, že se den za dnem snaží žít z milosti, kterou jí poskytla svátost manželství.
Číslo šestnácté
tomu druhému jako manžela či manželku. A protože mi mého partnera dává sám Bůh, nemusím se bát. Ano, kdybych si svého manžela vyvolila sama, mohla bych o správnosti svého rozhodnutí pochybovat. Ale do našeho manželství se při svatbě zapojil sám Bůh a stal se ručitelem mé volby. Od té chvíle dostávám svého manžela od Boha, který mě miluje víc než kdokoli jiný a který mě bude milovat navěky, od Boha, který chce jen naše dobro. „Odevzdávám se ti a přijímám tě za manžela.“ Přijmout druhého i s jeho chybami a omezeními není vždycky snadné, ale ještě obtížnější je odevzdat se mu takový, jaký opravdu jsem, i se všemi svými slabostmi. Kolik nedorozumění mezi manželi vzniká ze strachu, že toho druhého zklamu! Zapomínáme, že to nejhorší zklamání je vždycky zklamání z nedostatku důvěry. „V pravdě tě přijímám, v pravdě se ti odevzdávám.“ Jeden ze zázraků manželského života spočívá v tom, že nám umožňuje postupně se dobrat toho, jaký náš partner opravdu je. Když padnou iluze, měli bychom se radovat, protože iluze jsou jen lež. Skutečnost je vždycky větší než sen, protože je pravdivá. Neprosme Ducha svatého o smrtící jasnozřivost, která by nám umožnila ostře vidět slabiny a nedostatky toho druhého, prosme ho o jasné, bystré oči plné lásky. Nikdo nás nevidí pravdivěji než Bůh, a přesto je to právě on, kdo je tím, čím jsme, nejvíc okouzlen. Dívat se na partnera Božíma očima znamená odhalit pod ranami, které ho hyzdí, nevýslovnou krásu Božího dítěte.
Jistě, existují velmi obtížné situace, kdy se MLUVIT, ODPOUŠTĚT, MODLIT SE zdá být hodně drsné, ba nepřijatelné přiTato tři slova můžeme považovat za jakýsi jmout svého partnera jako Boží dar. Ale přeprogram manželského života, za tři pilíře ce to byli oni sami, kdo Boha žádal, aby se lásky. Mohou být také východiskem pro nado jejich manželství zapojil, aby je daroval še zpytování a bilancování: Jak jsme na tom
Faro
Stránka 5
s komunikací? Nechovám v sobě něco, co jsem ještě tomu druhému neodpustil? Je středem našeho života modlitba? Mluvit. Aby slovo bylo ve službách lásky, je třeba začít u naslouchání. Avšak právě tam, kde chybí naslouchání, končí i dialog. Teprve, když si manželé udělají čas na to, aby si vychutnali přítomnost toho druhého, může zaznít láskyplné slovo a začít rozhovor o něčem, o čem se sice mluví těžko, ale co lze v ovzduší vzájemné lásky pojmenovat. Je třeba umět „ztrácet čas“ povídáním o všem možném, udělat si čas na to, být svému partnerovi zcela k dispozici. Odpouštět. Manželství je bezpochyby místo, kde člověk dává i přijímá nejvíce odpuštění. Odpuštění není nezdar lásky, ale jeho pravý opak: je to znamení pravé lásky. Když se jeden kněz díval na staré manžele procházející se ruku v ruce, užasle zvolal: „Láska, která trvá tak dlouho, znamená mnohasetkrát si navzájem odpustit!“ Manželství je místem, kde člověk dává i přijímá nejvíce odpuštění. Modlit se. Mnoha manželům se nedaří společně se modlit, protože si dají dlouhodobě neudržitelná předsevzetí. Ke společné modlitbě – a k tomu, abychom v ní vytrvali – není zapotřebí ničeho složitého: co může být prostšího než Otčenáš a Zdrávas? Je to skoro nic, a přesto se všechno změní, protože toto „skoro nic“ je jako pět chlebů a dvě ryby v evangeliu: Pán je nekonečně rozmnoží. Máme si říkat úplně všechno? Jsou vztahy v manželství pravdivé jen tehdy, když před sebou manželé nic neskrývají? Dobře víme, že není dobré říkat holou pravdu, zvláště tehdy ne, když by ji náš partner nemusel
unést. Manžel či manželka mohou z lásky mlčet a nelhat, aby druhého nezdrtili vahou pravdy, kterou ten druhý není (nebo ještě není) schopen unést. Říkat, co slina na jazyk přinese, nerozlišovat, nebrat žádné ohledy může být stejně ničivé jako nemluvit vůbec. V některých situacích je třeba udělat si čas a ve světle Ducha svatého zvážit, co má být řečeno a o čem se má prozatím či navždy pomlčet. Společenství je něco jiného než prostoupení a předpokladem sdílení není naprostá průhlednost. Abychom byli jedno, musíme být dva: společenství může vzniknout jedině tehdy, když si muž i žena uchovají svou vlastní osobnost. Všechno závisí na důvěře, neboť důvěra, která vede k sebeodhalení, umožňuje také svobodně respektovat soukromí mého partnera. Pravdivá komunikace mezi manželi jde ruku v ruce s velkou svobodou, která je plodem vzájemné důvěry: „Otvírám se před tebou z lásky, a ne proto, že mě k tomu nutíš. Mluvím svobodně, protože vím, že respektuješ mé mlčení.“ Některé pravdy jsou i mezi manželi nesdělitelné: jsou to ty, které se týkají jejich duchovního života. I když manželé kráčejí po cestě ke svatosti spolu – a ne jen vedle sebe –, přesto stojí každý z nich před Bohem sám za sebe, tak jako tomu bude i v okamžiku smrti. V oblasti duchovního života před sebou manželé ani nemohou být úplně „obnaženi“, protože jedna jejich část náleží pouze Bohu a jako taková nemůže být jiná než skrytá. Tato zásadní osamělost však manželskou spiritualitu nijak nepoškozuje, naopak: právě odtud, z onoho tajného místa, kde člověk stojí sám před Bohem, tryská pramen opravdové společné modlitby. Zpracováno podle knihy Víra v rodině Autor: Christine Ponsardová
Stránka 6
DĚKANÁTNÍ SETKÁNÍ MLÁDEŽE Pro letošní dny mládeže vybral papež František verš z Matoušova evangelia: „Blashoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské." (Mt 5,3) Děkanátní setkání mládeže jsou setkání, která probíhají co dva roky. Letošní setkání proběhlo v Rožnově pod Radhoštěm v sobotu 6. 4. 2014. Po příjezdu do Rožnova jsme začali společnou modlitbou na nádraží - společně s mladými z Valašské Polanky, Hošťálkové a Střelné. Prosili jsme Boha, abychom dnešní den prožili opravdově, aby toto setkání bylo povzbuzením naší víry a opravdovým naplněním. Poté jsme se společně vydali směrem ke kostelu, kde nás vítali animátoři. Všichni jsme se zaregistrovali, dostali brožurku účastníků a netrpělivě jsme vyčkávali, kdy to všechno konečně začne. Po půl hodině jsme se přesunuli do kostela, kde byl úvodní program. Dozvěděli jsme se, jaké je letošní motto pro dny mládeže, shlédli jsme scénku, vyslechli svědectví mladých, kteří poznali, že Bůh je opravdu miluje a že jejich život může být zajímavý i jinak než tím, že budou sedět doma u počítače. Následně jsme se rozešli na přednášky a workshopy. Poslechli jsme si, jak žila bl. Chiara Luce Badano, jak prožívala svou nemoc a co ji přivedlo ke svatosti, zaposlouchali jsme se do koncertu skupiny Adorare a
INFORMACE NA WEBU
Číslo šestnácté
společně si někteří z nás zahráli volejbal. Po obědě už na nás čekal P. Marek Orko Vácha, který si pro nás připravil katechezi. Po ní následoval další odpolední blog přednášek, měli jsme příležitost vyrobit si růžence, projít si křížovou cestu a taky zjistit, jestli jsou bojová umění slučitelná s vírou nebo kdo je pro nás ten pravý, či pravá. Celé naše setkání jsme zakončili mší svatou. Bylo vidět, jak jsou všichni nadšení a radostní z toho, že jsme spolu prožili nejen den plný legrace, ale také společné modlitby. Společně jsme se vrátili ve večerních hodinách domů plní zážitků a nepřestáváme Bohu děkovat za krásný den, který jsme společně mohli prožít. Celé setkání pro nás bylo velkým povzbuzením ve víře, a tak doufáme, že příště se Vás přidá ještě více! Ve mši svaté nám bylo zdůrazňováno, abychom si uchovávali pokoj v srdci. A tak se snažme být pro druhé užitečnými a mějme se navzájem rádi. „Ze všeho nejvíc jsem se těšila na katechezi Marka Orka Váchy, která dokonce předčila mé očekávání. Četla jsem od něj zatím jen dvě knížky a myslím si, že umí přemýšlet nad životem a správně to předat lidem okolo sebe. Celou hodinu a půl jsem napjatě poslouchala a myslím, že jsem si odnesla pár důležitých věcí do života.“
KNIHOVNA NA FAŘE
Na webu farnosti farnost.lidecko.cz najdete Připomínáme, že na faře je knihovna, ve různé informace. Mj. můžete sledovat aktu- které si můžete půjčit zajímavé knihy, ale ální pořad bohoslužeb pro daný týden také nové zakoupit. Knihovna je otevřena (ohlášky) , dočtete se o aktivitách v naší far- vždy v sudou neděli po mši svaté. nosti a v neposlední řadě si můžete pročíst všechna dosud vyšlá čísla časopisu FARO.
Faro
Stránka 7
15.4. předvelikonoční úklid kostela v Lidečku (rodiče prvopřijímajících dětí 15:30) 23.4. modlitba mužů ( kostel Lidečko 20:30) 24.4. setkání rodičů dětí připravujících se k 1. sv. přijímáni (H. Lideč, Centrum pro život 19:30) 25.4. setkání rodičů dětí připravujících se k 1. sv. přijímáni (Lidečko, fara 19:00) 28.4. modlitba se sestrami ze Štípy (Lidečko po mši svaté) 30.4. návštěva nemocných (Horní Lideč) 1.5. návštěva nemocných (Lidečko – dolňansko) 2.5. návštěva nemocných (Lidečko – horňansko) 1.-4.5. Věřte – nevěřte; víkend pro mladé (Horní Lhota) 4.5. mše svatá na Pulčínách (15:00) 7.5. setkání seniorů (KD Lidečko v 9:30) 10.5. zpověď dětí před 1. sv. přijímáním a nácvik slavnosti (Lidečko v 15:00) 11.5. první svaté přijímání (Lidečko v 10:30) 15.5. modlitba mužů ( kostel Lidečko 20:30) 17.5 zpověď dětí před 1. sv. přijímáním a nácvik slavnosti (Horní Lideč v 9:30) 18.5. první svaté přijímání (Horní Lideč v 10:30) 21.5. setkání seniorů (KD Lidečko 9:30) 24.5. děkanátní pouť za obnovu rodin (Velehrad) 26.5. modlitba se sestrami ze Štípy (Lidečko po mši svaté) 29.5. modlitba mužů (Lidečko 20:30) 1.6. dětský den – mše svatá u kaple sv. Anežky v Račném 3.6. pouť třeťáků na Svatý Hostýn 6.-7.6. noční pouť mužů na Svatý Hostýn 8.6. slavnost Seslání Ducha svatého - Pouť na Pulčínách v 11:00
VELIKONOČNÍ BOHOSLUŽBY 17. 4. Zelený čtvrtek 16:30 Horní Lideč mše svatá 18:30 Lidečko mše svatá Lidečko po mši adorace a celonoční bdění 18. 4. Velký pátek (den přísného postu) 8:00 Lidečko společná modlitba breviáře 15:45 Horní Lideč pobožnost křížové cesty 16:30 obřady Velkého pátku 17:45 Lidečko pobožnost křížové cesty 18:30 Lidečko obřady Velkého pátku
19. 4. Bílá sobota - velikonoční vigilie 8:00 Lidečko společná modlitba breviáře do 16:00 možnost modlitby u Božího hrobu v Lidečku i v Horní Lidči 19:30 Horní Lideč Velikonoční vigilie 22:00 Lidečko Velikonoční vigilie 20. 4. Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 7:30 Lidečko mše svatá 9:00 Horní Lideč mše svatá 10:30 Lidečko mše svatá 14:30 Lidečko svátostné požehnání 21. 4. Velikonoční pondělí 7:30 Lidečko mše svatá 9:00 Horní Lideč mše svatá 10:30 Lidečko mše svatá
Odsuzuješ-li KŘTY činy jiných lidí, Kristian Pastorčák mysli na své! Kristýna Slánská (Lev Nikolajevič Tolstoj)
* 16. 1. 2014 * 6. 2. 2014
POHŘBY
Alois Františák Amálie Kovářová Josef Ptáček Ladislav Slánský
* 14. 6. 1933 * 18. 6. 1924 * 7. 1. 1952 * 1. 9. 1959
+ 6. 3. 2014 + 8. 3. 2014 + 12. 3. 2014 + 17. 3. 2014
STŘÍPKY Z FARNÍ KRONIKY NA PŘÍPRAVĚ ČASOPISU SE PODÍLELI Marek Filák Ludmila Fusková Adam Jeřábek Patricie Nováková P. Jaroslav Špargl Sára Matůšová Ondřej Pospíchal P. Jan Ston Aneta Tkadlecová
Farní úřad Lidečko Lidečko 37 756 15 Mobil farní úřad (+420) 733 741 148 Mobil P. Jan Ston (+420) 731 621 239 E-mail falidecko@ado.cz
Navštivte náš web farnost.lidecko.cz
1933 Ve Střelné byl posvěcen nový dřevěný kříž. Na rozcestí k Pulčinám, Fr. Lhotě a Lidečku nahrazena, zubem času porušená, plechová podoba Krista Pána novou, rovněž plechovou. Výchova dětí v Lidečské škole nese se v duchu protikřesťanském. Svědčí o tom školními dětmi sehraná o Vánocích divadelní hra „Vánoční Země“. V této hře není ani zbla o naší krásné poesii Vánoc – příchodu Spasitele našeho na svět. Narození Ježíška! Ve „Vánoční Zemi“ narodilo se pouze dítě obyčejným lidem – dítky mají z malého děťátka radost, jdou ho navštívit. Zpívají písně vánoční, nápěvem sice podobné našim krásným koledám o Ježíškovi, ale slova úplně světská. Slovo Ježíšek, narození spasitele, Panna Maria, svatý Josef, andělé – to tam neuslyšíte. Tj. pouze dítě, otec, matka, místo andělů poslíčkové, místo sv. Petra, pan Petr a místo nebe – Vánoční Zem. Velebný pán P. Hering nacvičil proti tomu, aby v dětech utvrdil naši krásnou poesii Vánoc o narozeném Vykupiteli besídku s dětmi – Jesličky. Sehrály to děti v lidovém domě při přeplněné místnosti. Zde měli Ježíška, jesličky, zazpívaly si krásné koledy a víra jejich i láska k narozenému Spasiteli se utvrdila. Děti vůbec lnou ku svým katechetům láskou. Chodí jim naproti, když jdou do školy na náboženství a vyprovází je, přes všecky protesty kněze, aby se vrátily. Ve škole se děti před a po vyučování modlí. Rok 1933 zapadl do moře věčnosti. Kéž i v knize života zapsán jest Hospodářem nebeským jako rok, pro celou farnost záslužný dobrými skutky a posvěcený prací mozolnou, pro čest a slávu Boží.