FARO FARNOST LIDEČKO Zaplacením dobrovolné částky můžete přispět na výrobu časopisu (výrobní cena je 15 Kč).
VÁNOCE Co jsou vlastně Vánoce? 25. prosince se slaví narození Jeţíše Krista. V době sčítání lidu v římské říši se odebral Josef z Nazareta do judského Betléma, aby se tu zaregistroval s Marií, která v té době čekala dítě. „Kdyţ tam byli, naplnily se jí dny, kdy měla porodit. I porodila syna a poloţila jej do jeslí, protoţe v zájezdním útulku nebylo pro ně místo..." (Luk 2,1-7). Tak se narodil dlouho očekávaný a předpovídaný Boţí syn, jehoţ jedním z jmen je "Emmanuel" = "Bůh s námi". Vánoce znamenají, ţe Bůh k nám přišel v Jeţíši Kristu, aby se s námi solidarizoval, aby s námi zůstával ve všech našich situacích, a aby kaţdému z nás nabídl cestu k Bohu. Kouzlo Vánoc nespočívá ani tak v rozzářených výlohách a předvánoční nákupní horečce, ale v tom, ţe se sejde celá rodina. Musí se rozloţit jídelní stůl, aby se za něj vešli i prarodiče a děti, a někdy také blízcí přátelé nebo osamělý soused. Kouzlo Vánoc, to je i radost z hraček, které děti našly pod stromečkem, radost z dárku od manţela, který dokázal vytu-
šit, co si jeho manţelka potichu tolik přála. Je to radost z toho, ţe mohu druhému něco dát, ţe ho mohu něčím potěšit. Svátky ale mohou člověku přinést i zklamání z nenaplněných očekávání. Nemluvím o ranní kocovině, ţlučníkových záchvatech z přejezení, či výdajích, které nutně poznamenají lednový rozpočet. Mám na mysli prázdná místa u štědrovečerního stolu, jeţ člověka tolik bolí: tady měl sedět „marnotratný syn“, který dnes prostě „musel“ za kamarády, tady manţel, který i letos musí být v práci, tady děti, které tento rok slaví Vánoce u druhých tchánů. A co teprve prázdná místa po našich blízkých, kteří nás v tomto roce navţdy opustili! Čím je člověk starší, tím víc bolestně prázdných míst kolem sebe má. V mnoha lidech vzbuzuje toto období všeobecného veselí spíše obavy, protoţe o to více pociťují svůj vlastní smutek. Je moţné smutek a zklamání, které nás mohou o svátcích čekat, přece jen poněkud zmírnit? Vánoční svátky nám především připomínají, ţe je mnohem radostnější dávat neţ brát, a proto si zaslouţí velký obdiv ti, kdo navzdory všemu doká-
Číslo dvacáté, prosinec 2014
Z OBSAHU Vánoce P. Jan Bleša - rozhovor P. Josef Červenka - rozhovor Víra v rodině - oslavy Co si přeje Pán Ježíš? Fotografie z dění ve farnosti Adventní duchovní obnova Vánoční rozpis bohoslužeb
Stránka 2
ţou na svá trápení, smutek a těţkosti zapomenout a sdílet radost s druhými. Svatý Pavel říká: „Plačte s plačícími,“ a hned dodává: „Radujte se s radujícími se.“ Nejlíp je těm, kdo mají vnímavé a soucitné srdce, a závist, vlastnost tak lidskou a pochopitelnou, dokáţou odsunout stranou. Takoví lidé, kteří zapomenou sami na sebe, se pak mohou otevřít radosti, jiţ proţívají ti druzí. Sdílet radost s druhými a zapomínat na své trápení: to je přece jeden z nejkrásnějších projevů křesťanské lásky. Napodobujeme tak nebeského Otce, který se o svaté noci radoval nad svým synem, děťátkem leţícím na seně, jemuţ lidé jako přístřeší nabídli jen ubohou chatrč. A jestliţe zapomenout na vlastní bolest nám připadá jako nedosaţitelné hrdinství, jestliţe se opravdu radovat nedokáţeme, můţeme si alespoň říci, ţe pravděpodobně proţíváme opravdové Vánoce –
Číslo dvacáté
podobné těm úplně prvním, kdy Panna Maria a svatý Josef v podmínkách, které si jen těţko dokáţeme představit, poprvé spatřili Vládce pokoje, Boţího Syna Jeţíše Krista. Pokojné a poţehnané Vánoce všem svým farníkům přeje P. Josef
JAN BLEŠA Je tomu uţ několik let, kdy jsme se u nás rozloučili s otcem Janem Blešou, kdyţ byl poslán do jiné farnosti. O prázdninách k němu však zavítaly naše děti při putování po Zemi Nezemi s farním táborem a vy se s ním právě můţete setkat v následujícím rozhovoru. Otec Jan se narodil 21. března 1976 v Kroměříţi, kde také studoval na místním gymnáziu. Moţná je pro mnohé z vás překvapivé, ţe se nejprve vydal na Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde se ale rozhodl pro Teologický konvikt v Litoměřicích. Na cestě ke kněţství pak pokračoval na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a studium zakončil na Papeţské lateránské univerzitě v Římě. V letech 2004-2005 pobýval jako jáhen v Šumperku, poté následovalo dvouleté kaplanské období u nás a následně v Bílovicích u
Uherského Hradiště. Od roku 2009 působí jako farář v Kelči. Co se ve Vašem životě změnilo od doby, kdy jste opustil naši farnost? Milí Lidčané a Lidečkovjané, přijde mi to jako chvilka, co jsem byl ustanoven při kněţském svěcení jako kaplan do farnosti Lidečko. Aţ kdyţ mi na farním táboře školáci z Lidče připomněli, ţe jsem některé z nich křtil, cítím váhu těch devíti let. Na farářském místě mi přibyla zodpovědnost za vedení pastorační a ekonomické rady a ve valašskomeziříčském děkanátu uţ šestý rok slouţím jako kaplan pro mládeţ. Zhoršila se mi fyzička, coţ se pozná při fotbale s ministranty, získal jsem nové zkušenosti, některé poněkud bolestně, ale pořád se mám nezaslouţeně dobře.
Faro
Stránka 3
V Kelči už pobýváte delší dobu. Jak jste však vnímal, když jste byl poslán do nového místa služby? Jaké je pro kněze, když na něj čeká nový začátek ve farnosti, kterou nezná?
ně místo, kde je moţné zakusit, ţe mě má Bůh rád, proto moc děkuju všem vedoucím, kteří se o přípravu táborů snaţí.
Začátek v Kelči je pro mě podobně blízký a vzdálený zároveň jako působení v Lidečku. Příchodem na samostatné místo dochází k větší změně, neţ kdyţ je kaplan ustanovený kaplanem v jiné farnosti. Tím pro mě byl snazší přechod z Bílovic do Kelče, neţ odchod z Lidečka do Bílovic. V Kelči uţ jsem neměl „nad sebou“ faráře, musel jsem sám určit pořad bohosluţeb, vyjednat s řediteli škol, kdy a kdo bude učit náboţenství, jednat se starosty a úřady, které jsem ţádal o příspěvky či povolení. Pamatuji se, ţe jsem do toho šel s chutí a asi i po hlavě… Snad jsem teď uváţlivější.
Adorace s moţností přijetí svátosti smíření po mši svaté ve čtvrtek večer a páteční „dětské“ mše svaté spojené s přípravou na první svaté přijímání, nedělní desátou.
Během prázdnin je Vaše fara oblíbeným místem pro táborníky, takže máte často velmi rušno nejen na farní zahradě. Myslíte si, že i farní tábory vedou děti k tomu, aby lépe poznaly, jak moc Bůh miluje každého z nás? Fara v Kelči je skutečně prostorná, vyuţití pro letní farní tábory se proto nabízí. Jsem rád, ţe se u nás táborníkům líbí a snaţíme se jim vylepšovat zázemí. Co se týká „účinku“ účasti dětí na farním táboře, mám za to, ţe je to skvělý způsob, jak dětem umoţnit proţít si modlitbu, mši svatou, ale i běţné jídlo mimo obvyklý kruh rodiny a přitom v atmosféře víry. To dětem umoţňuje zakusit, ţe víra je víc neţ „rodinná tradice“. Křesťanský tábor je rozhod-
Co máte na Kelči nejraději?
Možná je to pro kněze mnohdy omílaná otázka, ale kdy jste poprvé začal přemýšlet nad tím, jakou cestou se chcete v životě vydat? Bylo Vaše rozhodnutí jasné, nebo jste váhal? O cestě, po které půjdu v ţivotě, jsem přemýšlel určitě uţ na základní škole. Snad mě myšlenka na kněţství napadla uţ po prvním svatém přijímání, ale zaplašoval jsem ji aţ do konce gymnázia. V polovině studia stomatologie jsem se šel za otcem arcibiskupem spíš přeptat, jestli bych „náhodou“ neměl změnit lékařskou specializaci na léčení duší. Rozhodování na konci konviktu uţ nebylo těţké, byl jsem si jistý, ţe jsem na místě, kam mě Bůh pozval. O tu jistotu jsem, Bohu díky, nepřišel ani při náročném studiu ani při nutnosti vyznávat svoje nedostatky a hříchy. Co byste chtěl na závěr vzkázat všem, kterým se náš časopis dostane do rukou? Moc zdravím všechny, kdo ţijí ve „svaté zemi“ pod čertovskými skalami! Ať Vás nepřestane nikdy těšit, ţe jste se rozhodli dát Pánu Jeţíši první místo ve svém ţivotě!
VÝTVARNÁ SOUTĚŽ PRO DĚTI TAJEMSTVÍ VÁNOC Rádi bychom přizvali k účasti ve výtvarné soutěţi všechny děti, které rády malují. Nakreslete na jakýkoliv formát papíru svoji představu o narození malého Jeţíška a kresbu odevzdejte v sakristii kostela v Lidečku nebo v Horní Lidči, nejpozději v neděli 25. ledna. Na zadní stranu napište své jméno a věk. Kresby budou vyhodnoceny farní radou a nejlepší z nich odměněny.
Stránka 4
JOSEF ČERVENKA Na podzim došlo k výměně administrátora naší farnosti. Po pěti letech působení odešel P. Jan Ston a místo něj nastoupil P. Josef Červenka. Dovolili jsme si poloţit mu několik otázek, které jej snad trochu představí farníkům. Otázky směřují spíše k jeho konání a tomu, jak chce věci dělat a proč. Snad tento rozhovor přispěje k tomu, abychom jej lépe poznali. Snaţme se vnímat co nám chce říci a ne jak nám to říká. A zkusme vţdy hledat důvod, proč nám sděluje právě to či ono a zda ta slova nejsou určena právě nám. Kdo vás v životě nejvíc ovlivnil? Koho si nejvíc vážíte? Pocházím ze Slovácka, z vesnice a farnosti Újezdec u Luhačovic, která v době mého narození v roce 1968 byla ještě samostatnou obcí. Aţ v roce 1976 se stala součástí města Uherský Brod. Proţil jsem krásné dětství uprostřed velké rodiny do které patřili nejenom můj tatínek, maminka, mladší bratr, obojí dědáčci s babičkami, které obě chodily v kroji, ale také kmocháčci a všechny tety a strýcové. Byla to doba pravidelných návštěv, nedělních besed a setkání, při kterých jsme my „soplivé děcka“ nabírali moudra a zkušenosti starších, které, aniţ jsme si to uvědomovali, později formovali náš ţivot. V duchovním ţivotě do mě od mala zasívala babička z matčiny strany. Ona mě i bratra učila modlit se, dala mi příklad hlubokého a odevzdaného ţivota s Bohem. Zemřela však náhle v 62 letech, kdyţ mi bylo 14 let. Po její smrti se postupně z naší rodiny vytrácelo praktikování víry. Přestěhovali jsme se do nového domu, odkud se jiţ nechodilo v neděli do kostela ani
Číslo dvacáté
ke svátostem. Víra vyhasla, ale plamínek musel někde doutnat. Krátce po mých 17. narozeninách jsem proţil duchovní událost přirovnatelnou k povolání Mojţíše. Zcela nepřipravený, nijak netouţící po změně ţivota a uţ vůbec ne po setkání s Bohem jsem se octnul před ním, na místě, kam bych střízlivý v té době nevešel a po třech čtyřech hodinách jsem byl přemoţen. Procitnul jsem s modlitbou na rtech a vše to, co kdysi do mě bylo babičkou vloţeno, se opět stalo součástí mého ţivota a začalo nést plody. Protoţe podporu pro mé obrácení jsem doma neměl, hledal jsem u kněţí. U nás působil v té době P. Alois Tkadlec, rodák z Francovy Lhoty. Bodrý, kamarádský kněz, měl pro kaţdého dobré slovo. Zastavil a pozdravil se jak se staršími, tak i s námi mladými. V jeho příkladu kněţského ţivota nyní rozeznávám první semínka mého kněţského povolání. Několik týdnů před nástupem na vojnu v březnu 1988 mi Pán poslal do cesty kněze, který zcela změnil můj ţivot. Stal se mým zpovědníkem a duchovním vůdcem. Na ten okamţik se nedá zapomenout a dodnes si oba připomínáme datum 12. ledna 1988 odpoledne, kdy jsme se poprvé setkali a ani jeden netušili, ţe naše setkávání a duchovní doprovázení bude trvat dodnes. Pro moji lidskou formaci byli rozhodující dva muţi. Můj otec a můj křestní kmotr. Oba dva Josefové a oba muzikanti a hlavně poctiví chlapi. To, ţe jsem dnes věřící a kněz je také jejich zásluha, i kdyţ ani jeden v době mého dospívání nechodili do kostela a ke svátostem. Byli přímí, nesnášeli faleš a přetvářku. Jednali se všemi na rovinu, ale zároveň dokázali kaţdému pomoct. Aţ později, kdyţ jsme v semináři probírali sv. Tomáše Akvinského, jsem pochopil, ţe milost,
Faro
Stránka 5
dar víry musí stát na poctivé lidské přirozenosti. „Milost předpokládá přirozenost“. A tu oba měli a myslím, ţe víc neţ mnozí rádoby křesťané. Důkazem tohoto tvrzení pro mě je, ţe tatínek po pěti letech, kdy jsme denně ve 21:00 s bratrem Radkem vysílali modlitby za jeho obrácení, překonal svou furiantskou zatvrzelost a ve stříbrné výročí své svatby přijal na Svatém Hostýně po mnoha letech svátosti. Maminka to zvládla o pár roků dřív. To uţ jsem byl ve třetím ročníku semináře. Kmocháčkovi dal Bůh milost doţít se mé primice, kterou jiţ proţil na lůţku, kde bojoval s krutou rakovinou. Dříve neţ tento zápas v listopadu roku 1996 prohrál dal si svůj ţivot do pořádku. Za plného vědomí si mě, novokněze zavolal, poctivě a kajícně se vyzpovídal, přijal svátosti a smířen s Bohem odešel na věčnost. Bůh mi ukázal lidský příklad jejich ţivota, na kterém vyrostlo mé kněţství, kterým jim pak oběma byla zprostředkována přímo nebo nepřímo Boţí milost.
ří se nově chytili, nastartovali a víra v Boha se jim stala přirozenou součástí jejich ţivota, který se pro ně radikálně změnil. Ve Slavičíně jsem poprvé vedl přípravu k biřmování. Vzpomínám na dobrou partu biřmovanců, s některými se dodnes setkáváme. V Bílovicích pak na přípravu dětí a jejich rodičů k prvnímu svatému přijímání. Nespokojil jsem se přitom jen s formálním přístupem, ale ţádal jsem od rodičů příklad víry. Mnozí si proto museli dát do pořádku i manţelství, takţe k přípravě dětí přibylo šest příprav ke Konvalinci manţelství. Dodnes na to některé dnes uţ dospělé děti vzpomínají s humorem, ţe byli u přijímání, kdyţ rodiče měli svatbu. Šternberk byl zcela jiný, farnost i město poznamenané odsunem německých obyvatel a přílivem nových lidí z vnitrozemí, často zlatokopů, kteří přišli do pohraničí jen nakrást a pak se vrátit. Farnost však byla ţivá, mladá, přibývaly rodiny. Velké společenství mládeţe, převáţně vysokoškoláků na olomouckých fakultách, kteří se sami, bez nucení vzděláNa které události (spojené s kněžstvím) vali v duchovním ţivotě na duchovních obrád vzpomínáte? novách, exerciciích. Několik společenství Určitě je to chvíle jáhenského a kněţského manţelů, seniorů, františkánských terciářů svěcení. Také primice v mé rodné farnosti a silné společenství matek, které stály za Újezdci u Luhačovic a pak všechny místa, obnovou zvyku obětování svící a vzniku i kde jsem působil. Slavičín, Bílovice a Bře- vám známých Hromničních poutí. O Morzolupy, Vyškov jako kaplan a ve Šternberku kovicích někdy příště, protoţe dojmy jsou a Morkovicích jako farář. Všude byla příle- ještě hodně čerstvé a musí vpravdě uzrát. ţitost pracovat pro Boţí království, poznáZažil jste nějaké velké osobní vítězství a vat nové lidi, přicházet s novými pastoračnaopak velkou osobní prohru? ními impulsy, které mnohým stejně jako teď zpočátku neseděly. Opravdová víra neNa velké osobní vítězství s vírou a nadějí můţe ustrnout, vyţaduje stálou změnu ve čekám. To bude aţ setkání s Pánem. Prohry smýšlení, větší aktivitu a pro mnohé úplné přináší ţivot stále. Důleţité je pro mě kaţdý obrácení. Často lidé v religiózním prostře- neúspěch pravdivě přijat, poučit se z něj a dí, i kdyţ chodí ve velkém počtu do koste- nikdy se ničím nezatvrdit, a neztratit vůli la, neţijí svůj ţivot s Bohem, ale jen ja- stále odpouštět. Naštěstí mám povahu, která kousi formu náboţenství. Právě to nové, co se rychle ze všeho otřepe, nevzpomíná špatjsem mohl do těchto farností přinést, dalo né a jde zase dál. Tak mě to učili můj táta a vznik dodnes trvajícím přátelstvím lidí, kte- kmotr.
Stránka 6
Z čeho máte v životě radost? V knize Nehemjáš 8,10 je tento verš: „Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“ V neděli Gaudete jsem kázal: Radost je tedy něco jiného neţ dobrá nálada. Dobrou náladu nelze poţadovat. Buď je, nebo není. A kdyţ je, brzy přejde. S radostí je to jiné. Je projevem Ducha svatého v nás, pokud mu nebráníme. Je darem, který se nedává bez boje. Radost je úkolem, naší křesťanskou povinností, a moţná i naší nejpotřebnější askezí. Radost je námahou prorazit ke světlu, je svědectvím – martyriem. Mou radostí je svědčit druhým o víře, o Kristu. A kdyţ to nevyjde, lidi to třeba nezajímá, nebo jsou hluší, dnes stejně jako za časů Jeţíše, tak mohu začít znovu a jinde. Je to někdy martyrium, ale Bůh mě posílí, povzbudí, neúspěchy zapomene, slabosti odpustí. Není to úţasné? To je moje radost. Která vlastnost vám na lidech nejvíce vadí? Ţádná. Lidé jsou slabí a náchylní k hříchu na základě dědičné viny. Za své slabosti, pokud je nepřiznáme, nevyznáme a nezměníme, se budeme jednou všichni zodpovídat a krutě za ně pykat. Proč by mně mělo vadit, ţe někdo není upřímný, pomlouvá za zády, nedokáţe říct do očí pravdu. Pokud někdo takový je a nechce se změnit vytrestá se sám. Neoblíbeností a osamoceností na zemi a odsouzením na věčnosti. Spíš mi je těch chudáků líto. Měl jste obavy přijít do Lidečka? Tato farnost je mým třetím místem, kde působím jako samostatný duchovní správce, farář. Před tím jsem byl kaplan. Nikdy jsem si farnost nevybíral a vědomý si slibu poslušnosti nedokázal bych říct ne. V tomto mimořádném případě, kdy můj předchůdce poţádal o náhlé přeloţení bylo nutné situaci
Číslo dvacáté
rychle řešit. O návrhu mého přeloţení jsem se dozvěděl v sobotu 27. září, pár hodin po návratu z pouti do Medjugorje. Kdyţ mi generální vikář oznámil tuto skutečnost, nijak jsem nadšen nebyl, ale vybavila se mi chvíle z modlitby růţence na Podbrdu, kdy jsem u pátého desátku bolestného růţence vyzval poutníky, aby přišli k vyobrazení tajemství ukřiţování, pravou rukou se dotkli Krista na kříţi a zcela se mu odevzdali slovem „Přijímám“. Mohl jsem v tu chvíli tušit, ţe za 24 hodin budu s tímto odevzdáním bolestně konfrontován? Přesto jsem si vzal do úterý čas na rozmyšlenou. Modlil jsem se a probral to s mým duchovním vůdcem. V úterý jsem přijel do Olomouce a výsledek znáte. Obavy z Lidečka nemám. Je to spíš starost o tuto specifickou farnost, ke které mi kompetentními hodnostáři bylo jen řečeno: „Musíš být na ně hodný.“ To se, ale říká buď o dětech, které se mají teprve něco naučit, nebo o starých lidech, od kterých se jiţ nic neočekává. Ale takové snad Lidečko není! Nedávno mě oslovila slova Tomáše Halíka v jeho knize Smířená různost. Tuto vizi bych rád s Boţí i vaší pomocí uskutečňoval v Lidečku. Být tvořivou, otevřenou, dynamickou třeba i menšinovou farností, ale nebýt ghetem, skanzenem neţivého katolicizmu. „Lidé, kteří brali evangelium vážně byli vždy v menšině. Pán Ježíš přirovnává křesťany k soli. Soli nemusí být mnoho, dokonce některá prostředí, kde je katolíky „přesoleno“ mě spíš znervózňují, ale neměli by tam chybět, a především by neměli ztratit svou identitu, svou slanou chuť. K čemu by pak taková zkažená sůl byla? Myslím si, že nejméně duchovně zralý je takový typ katolicismu, který sice už dávno není většinový, kde i mnozí z těch, kdo ze zvyku a formálně navštěvují bohoslužby, naplno a zcela nekriticky konzumují sekulární kulturní a morální mentalitu, nicméně
Faro
Stránka 7
se stále za masový a lidový považuje a vydává. Tam je často tradice zaměněna za tradicionalismus, víra za folklór nebo bigotnost, církev jako společenství víry za spolky či politické partajnictví, teologie za ideologii. O to více je povzbuzující výzva papeže Benedikta při jeho návštěvě v Česku roku 2009. Nebojte se být menšinou, ale buďte tvořivou menšinou – nejzajímavější podněty vždy pocházejí od menšin. Tvořivou, otevřenou a dynamickou minoritou, ale žádným ghetem!“
nebo k horšímu umět latinsky modlitbu Otče náš a další části ordinária? Je pro mě dobré, kdyţ při nové liturgii, která byla v církvi zaváděna od roku 1965 budu konečně chápat postoje a gesta, které této nové liturgii přísluší, abych ji důstojně slavil a zároveň i proţil? Nebo stále budu praktikovat postoje a gesta převzaté z liturgie tridentské, které dnes mladá generace jiţ nerozumí, ale je stále nucena se podle ní při mši sv. chovat bez toho, aby jim někdo adekvátně vysvětlil, proč teď stojí, proč teď klečí, nebo sedí. Je to pro mě změna k lepšímu, vědět, jak Myslíte, že je nutné provádět tolik změn se při nové liturgii chovat, co která část v naší farnosti? znamená a tak ji opravdově proţít, i kdyţ u Co je to změna? Definice říká, ţe změna sousedů je to jinak? Nebo je to změna k je obecné označení pro pozorovatelný, mě- horšímu, protoţe musím opustit své zaţité řitelný nebo kvantifikovatelný rozdíl ve sta- postoje, pro které sám nemám odborné vyvu nebo vlastnosti nějaké entity v určité světlení, kromě toho, ţe se to tak nedělá vztaţné soustavě. Termín je velice obecný, jinde. Myslím si, ţe v naší farnosti došlo v poneboť neustálé změny jsou vlastností všech přírodních dějů a procesů v celém známém slední době jen k jedné velké změně, a to je vesmíru. Protoţe - Panta rhei = Vše plyne. výměna kněţí. Všechno ostatní je jen přiroVeškeré změny tak, jak je chápeme v běţ- zený projev dynamiky a vývoje, který proném slova smyslu, tedy fakticky probíhají bíhá v stále se měnícím čase. A za to buďv reálném a neustále měnícím se čase, jed- me vděčni, protoţe nestagnujeme. ná se tedy o projev dynamiky a vývoje. Rozličné změny bývají různými lidmi často vnímány odlišně, jejich hodnocení bývá velice subjektivní. Ve společenské praxi se lze setkat např. se změnou k lepšímu, která bývá označována jako zlepšení, nebo se změnou k horšímu, která bývá označována jako zhoršení. Chceme být tedy farností dynamickou nebo strnulou? Farností, která se vyvíjí nebo stagnuje? Je pro křesťana katolické – všeobecné církve dobré, kdyţ zná základy latinské liturgie, která se zpívá a modlí na celém světě, nebo to ve své strnulé pýše nepotřebuji, i kdyţ naši biskupové jiţ několik let si přejí, abychom to uměli. Je to změna k lepšímu,
Stránka 8
Číslo dvacáté
CO SI PŘEJE K NAROZENINÁM PÁN JEŽÍŠ? Všichni se o Vánocích těšíme, aţ se na Štědrý den rozsvítí vánoční stromek a my pod ním najdeme nějaké dárky. Napadlo vás někdy zamyslet se nad tím, co by si přál k narozeninám Pán Jeţíš, jehoţ narozeniny slavíme? Kdyţ do kříţovky napíšete správná pojmenování předmětů, dozvíte se to z tajenky
Faro
Stránka 9
Tábor misijního klubka z Horní Lidče
Vystoupení scholičky na přehlídce Třebovický koláč
Faro
Stránka 10
Ministrantský tábor v Pozděchově
Tábor misijního klubka z Horní Lidče
Faro
Stránka 11
Dětské putování se svatými v Horní Lidči
Mše svatá na setkání schol v Lidečku
Faro
Stránka 12
Schola z Lidečka zpívá pro nemocné v Nemocnici milosrdných bratří ve Vizovicích
Misijní jarmark v pastoračním centru v Horní Lidči
Faro
Stránka 13
VÍRA V RODINĚ – OSLAVY Další zamyšlení z knihy Víra v rodině od Christine Ponsardové přináší několik myšlenek ohledně proţívání oslav v našem ţivotě. Oslava je jakýmsi předznamenáním posmrtného ţivota v nebi a je třeba, aby oslavy měly v našich rodinách své pevné místo. Pravá oslava se rodí z radosti, ţe jsme pospolu. Neslavíme, abychom zapomněli, ale naopak abychom měli sílu ţít naplno. Oslava nikoho nevylučuje. Je uspořádána tak, aby se jí mohli zúčastnit všichni členové rodiny i všichni přátelé, kteří mají chuť, ať uţ jde o oslavu v úzkém kruhu (je důleţité, aby si manţelé mohli udělat čas od času oslavu jen sami dva, bez dětí), nebo o slavnost, jíţ se účastní velké mnoţství lidí. A co slavit? V první řadě sváteční den – neděli, liturgické svátky a rodinné svátky – výročí (narozeniny, výročí svatby či křtu), jmeniny a všechny události spojené s rodinnou historií (uzdravení, úspěch u zkoušky a podobně). Neděle je den, který nám byl dán k tomu, abychom nabrali dech a soustředili se na to, co je podstatné. Kaţdý ví, ţe nedělní odpočinek je stále častěji terčem útoků a ţe ho většina zaměňuje s víkendovým odpočinkem, coţ je ale něco úplně jiného. Mnoho lidí (včetně přesvědčených křesťanů) si na tento stav zvyklo a jsou rádi, ţe jsou obchody otevřené i v neděli, a to nejen proto, ţe jim to usnadní nákupy, ale také proto, ţe neděle je v mnoha rodinách ze všech dnů ten nejjednotvárnější, nejúmornější a nejnudnější. Chceme-li v dětech vypěstovat smysl pro neděli, musíme jim dát příleţitost, aby proţívaly neděle hodné svého jména, tedy neděle jako dny opravdu sváteční. Začněme tím, co je (nebo by alespoň mělo být) srdcem kaţdé neděle: nedělní mší sva-
tou. V mnoha rodinách bývá nedělní bohosluţba – která by přece měla být ve všech ohledech nejvýznamnější událostí našich nedělí – paradoxně zdrojem napětí, nebo dokonce i hádek, které třeba ani nejsou nijak váţné, ale k příjemnému ovzduší určitě nepřispívají. Připravit se na mši, to ale neznamená jen umýt si ruce nebo vzít si hezké šaty; znamená to také – především – připravit se vnitřně a nalézt v sobě klid. Farář arský říkal, ţe proto je potřeba přijít do kostela čtvrt hodiny před začátkem. Uţ v sobotu bychom si také měli promyslet, co budeme v neděli dělat, jinak riskujeme, ţe polovinu nedělního odpoledne strávíme váháním a k rozhodnutí dospějeme příliš pozdě, nebo se posté vydáme na stále stejnou procházku, kterou uţ všichni znají nazpaměť. Plánování a improvizace se vůbec nevylučují. Například kdyţ při odchodu z kostela nabídneme přátelům, aby k nám přišli na oběd a jídlo se příjemně protáhne. Aby se pro nás neděle skutečně stala dnem odpočinku, musíme to sami chtít a zařídit. Například musíme naučit školáky a studenty, aby svou práci do školy udělali uţ v sobotu. Samozřejmě, někdy je opravdu potřeba učit se i v neděli, ale v naprosté většině případů za tím není nic jiného neţ nedostatek pevné vůle. Musíme si také uvědomit, ţe děti budou ochotny zasvětit neděli odpočinku jen tehdy, kdyţ uvidí tutéţ ochotu i u nás. Co nám brání přijmout v naší rodině rozhodnutí, ţe zcela konkrétně uděláme všechno pro to, aby se naše neděle staly skutečně dnem odpočinku? Slavení je něco, co člověk bytostně potřebuje, a výročí jsou výbornou příleţitostí k uspořádání rodinné oslavy. Kaţdé výročí spojuje minulost, přítomnost a budoucnost. Minulost proto, ţe nám poskytuje příleţitost ohlédnout se zpátky, připomenout si příběh
Stránka 14
jednotlivce, manţelského páru či rodiny a vzdát za vše Bohu díky. Přítomnost, protoţe slavit něčí narozeniny znamená dát mu najevo naši radost, ţe ho máme, a náš vděk za to, čím je. A budoucnost proto, ţe výročí je vţdy začátkem nového roku našeho ţivota, je to den naděje. Připravit na Vánoce bychom se měli samozřejmě v první řadě duchovně a není správné nechat se zahltit mnoţstvím předvánočních povinností. Zároveň však má tato příprava i svou zcela pozemskou stránku, zvláště kdyţ připravujeme svátky pro celou rodinu, kdy se mladí i staří shromáţdí u jesliček. Vyuţijme kaţdého dne a připravme s dětmi různá
Číslo dvacáté
překvapení a drobnosti, díky nimţ budou Vánoce opravdu nezapomenutelné. Děti – a nejen ony – potřebují oslavy jako předzvěst velké slavnosti v nebi. Světské prvky oslavy Vánoc nejsou ani přepychem, ani ústupkem „duchu doby“. Kdyţ je dobře chápeme a dobře proţíváme, pak dětem pomohou najít cestu k tajemství Boţího narození. O Vánocích přichází Bůh, který se stal člověkem, aby řekl kaţdému z nás: „Jsi pro mě jedinečný a nenahraditelný. Mám tě rád takového, jaký jsi.“ Právě to bychom měli o vánočních svátcích velice konkrétně proţívat.
ZVEME VÁS NA
FARNÍ PLES 7. ÚNORA 2015 SPOLEČENSKÉ CENTRUM LIDEČKO HRAJE
MORKOVČANKA A DJ JOSÉ VSTUPNÉ 120 KČ VÝTEČNÉ OBČERSTVENÍ A BOHATÁ TOMBOLA PŘEDPRODEJ VSTUPENEK ZAJIŠŤUJÍ OD 10. LEDNA 2015: MILENA PAVLÍKOVÁ (SPOLEČENSKÉ CENTRUM LIDEČKO) - 603 556 472 VĚRA POVALAČOVÁ (KNIHOVNA HORNÍ LIDEČ) - 734 650 919
Faro
Stránka 15
ADVENTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA Dne 13. prosince se ve společenském centru v Lidečku uskutečnila duchovní obnova naší farnosti. Účast byla hojná. Obnovy se zúčastnilo na 130 věřících nejen z Horní Lidče a Lidečka, ale i z širokého okolí. Duchovní obnovou nás provázel P. Petr Vrbacký, kněz brněnského kostela sv. Tomáše a téţ spirituál Teologického Konviktu v Olomouci za přítomnosti našeho duchovního otce P. Josefa Červenky, který celou akci zorganizoval a připravil, za coţ mu patří velké díky. Hned z počátku otec Petr upozornil, ţe duchovní obnova není přednáškou ve smyslu objevování nových věcí, ale jedná se o snahu o oţivení nebo rozhýbání něčeho, co v našem duchovním ţivotě jiţ zmrtvělo. Nebo v lepším případě se jedná o obnovení něčeho, co stále svou kvalitu má, ale co se můţe dále prohloubit a zkvalitnit. V tomto světle se otec Petr věnoval zdánlivě známým tématům, jako jsou modlitba, četba Písma svatého či slavení svátostí, která se však kaţdodenním opakováním mohou neprávem zdát aţ příliš samozřejmými. Významnou pozornost věnoval otec Petr i hlavnímu tématu letošní adventní duchovní obnovy, tedy „Těšit se je nejhezčí“. Celý program byl rozdělen do třech částí a v závěru kaţdé z nich byl vyhrazen zhruba desetiminutový čas na meditaci nad právě probranými tématy. Během výkladu se otec Petr s otcem Josefem doplňovali, díky čemuţ program odlehčili např. o ţidovské anekdoty, nebo střípky z výuky v konviktu či kaţdodenního ţivota kněţí. Dozvěděli jsme se i odpovědi na své písemné otázky na přítomné kněze. Dětská radost a jejich těšení se na Vánoce nám má být příkladem, abychom i my s opravdovou radostí očekávali příchod Spasitele. Doba adventní je často obdobím shonu či příprav Vánoc jako tradičního svátku bez hlub-
ší podstaty, coţ by však nemělo platit pro nás křesťany. Připravovat máme především svá srdce. Všechny ostatní vnější přípravy mají být pouze odrazem našeho láskou a očekáváním naplněného nitra. Zamyšlením o správném proţití doby adventní skončil první blok přednášek. Následovala krátká přestávka na občerstvení. Ve druhém bloku se otec Petr věnoval úryvkům z Písma Svatého, které hovoří o příchodu Mesiáše a dávají konkrétní návod, jak se na něj připravit. Starozákonní prorok Izaiáš říká: „Připravte na poušti cestu Hospodinu! Kaţdé údolí ať je vyvýšeno, kaţdá hora a pahorek sníţeny.“ Tak i my máme odstranit hříchy, pýchu, nedostatek lásky a vyplnit prázdnotu naší duše. K tomuto nelehkému úkolu nám můţe pomoci pravidelná a vytrvalá modlitba. Po druhém bloku přednášek následovala modlitba růţence a oběd. Při polední pauze byla moţnost napsat dotazy přítomným kněţím, zakoupit si duchovní literaturu nebo zapsat mše svaté na další půlrok. Především byl tento čas určený ke vzájemnému potkávání a sdílení. Poté přišla na řadu třetí část přednášek a zodpovězení námi poloţených otázek. Pak následoval přesun do místního kostela, kde probíhala adorace a svátost smíření. Vrcholem celého dne byla mše svatá. Letošní adventní duchovní obnova se svým „celodenním“ formátem poněkud lišila od předchozích. Všechny zúčastněné potěšily plody poctivé přípravy a práce obou přednášejících kněţí. Důleţitá i milá zároveň byla přítomnost a kvalita podávaného oběda a domácích, ochotnými farníky nezištně připravených zákusků. Nezbývá, neţ poděkovat všem, kteří se jakkoli podíleli na přípravě i průběhu této akce. Pán Bůh zaplať. Jiţ teď můţeme všechny pozvat na postní duchovní obnovu, která proběhne 28. února 2015. Těšit se můţeme na P. Marka Dundu, který je koordinátorem časopisu Milujte se!
Správné je správné, VÁNOČNÍ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI LIDEČKO i když to nikdo nedělá. Špatné je špatné, i když Štědrý den, středa 24. prosince se v tom všichni mýlí. 15:00 - mše sv. pro děti z vigilie Narození Páně (Gilbert Keith 21:30 - mše sv. v Horní Lidči Chesterton) 23:00 - mše sv. v Lidečku
Slavnost Narození Páně - Boží Hod, čtvrtek 25. prosince
NA PŘÍPRAVĚ ČASOPISU SE PODÍLELI P. Jan Bleša Tereza Cahlová P. Josef Červenka Marek Filák Ludmila Fusková Adam Jeřábek Sára Matůšová Adam Pavlík Ondřej Pospíchal Pavel Vokřál
Římskokatolická farnost Lidečko Lidečko 37 756 15 Mobil farní úřad (+420) 733 741 148 Mobil P. Josef Červenka (+420) 731 621 105 E-mail faralidecko@seznam.cz
Navštivte náš web farnost.lidecko.cz
7:00 - jitřní mše sv. v Lidečku 9:00 - mše sv. v Horní Lidči 10:30 - mše sv. v Lidečku 13:45 - Te Deum a svátostné poţehnání v Horní Lidči 14:30 - Te Deum a svátostné poţehnání v Lidečku
Svátek sv. Štěpána, mučedníka, pátek 26. prosince 7:30 - mše sv. v Lidečku 9:00 - mše sv. v Horní Lidči 10:30 - mše sv. v Lidečku
Svátek sv. Jana Evangelisty, sobota 27. prosince 17:00 - mše sv. v Lidečku, ţehnání vína
Svátek Svaté rodiny Ježíše, Marie a Josefa, neděle 28. prosince po kaţdé mši sv. bude osobní poţehnání rodinám Nejsv. Svátostí 7:30 - mše sv. v Lidečku 9:00 - mše sv. v Horní Lidči 10:30 - mše sv. v Lidečku
Poslední den roku- děkovné bohoslužby, středa 31. prosince 16:00 - mše sv. v Horní Lidči 17:30 - mše sv. v Lidečku 23:30 - děkovná a smírná adorace za uplynulý rok v Lidečku, po ní novoroční mše sv.
Slavnost Matky Boží Panny Marie - Nový rok, čtvrtek 1. ledna 2015 00:00 - svátostné poţehnání farnosti před kostelem v Lidečku 00:10 - mše sv. v Lidečku na zahájení nového roku 2015 7:30 - mše sv. v Lidečku 9:00 - mše sv. v Horní Lidči 10:30 - mše sv. v Lidečku