FARO FARNOST LIDEČKO Zaplacením dobrovolné částky můžete přispět na výrobu časopisu (výrobní cena je 8 Kč).
Číslo třiadvacáté, letní prázdniny 2015
Drazí farníci, zvláště milé děti, které jste se na prázdniny tolik těšily, nastává doba prázdnin a dovolených. Slovo prázdniny neznamená, ţe máme mít kolem sebe prázdno. Naopak: nechci se vyvalovat v posteli, nechci vést prázdné řeči, nechci proţívat prázdné dny a nic v nich. Také o prázdninách a dovolených si máme pro Pána Boha udělat co největší čas a prostor. Denní modlitba, návštěva nedělní bohosluţby třeba i na dovolené v zahraničí má být pro kaţdého z nás samozřejmostí. Od Pána Boha dovolenou nemáme, ani On si ji nebere, bude stále s námi a chce nám ţehnat a pomáhat. Léto je čas odpočinku, rekreace. To slovo pochází z latiny a znamená „re-creatio“ neboli „znovu-stvoření“. Volný čas kaţdý potřebujeme. Nejen proto, abychom si odpočinuli a nabrali nové síly. Ale abychom zůstali lidmi, ne stroji, které jen vykonávají svěřené úkoly. O dovolené můţeme přestat „fungovat“, opustit jednostrannost práce a všimnout si v sobě a kolem sebe opomenutých věcí. Zahlédnout celek. Porozumět hlouběji sám sobě. Ale také obnovit vztahy nebo přehodnotit některé moţná příliš ustálené věci. Přeji dětem radostné prázdniny a vám dospělým, aby vaše dovolené byly opravdovou rekreací, odpočinkem, znovustvořením. Rozhodně vám nepřeji, abyste se po návratu museli znovu rekreovat! Poslední měsíc školního roku - červen je tradičně zasvěcen Jeţíšovu Srdci. Kaţdý den tohoto měsíce jsme po mši sv. klečeli před Nejsvětější Svátostí a litaniemi odprošovali Srdce Jeţíšovo, za všechnu naši nelásku, ale také prosili, abychom v této lásce rostli „…proměň naše srdce podle Srdce svého“. A to je moje druhé přání pro letošní prázdniny. Podobně, jako mají místo v našem srdci naši přátelé, máme je i my v srdci Boţím – kaţdý z nás zůstává v Kristově srdci, patří do něho a nikdy z něho nebude vyhnán ani vytrţen. Přeji vám, abyste tuto stálost v lásce, která je Bohu vlastní, zaţívali i během letních měsíců, se všemi, které máte rádi. P. Josef - farář z Lidečka
Z OBSAHU Prázdniny Vyhlášení eucharistické hodiny P. Jan Machač Nejsvětější srdce Ježíšovo Představení řeholnic z naší farnosti První svaté přijímání Spolčo mladých Střípky z farní kroniky
Stránka 2
Číslo třiadvacáté
DEKRET Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský, v roce dvacátého výročí návštěvy svatého papeţe Jana Pavla II. v Olomouci a svatořečení diecézního kněze Jana Sarkandra, v den arcidiecézního eucharistického kongresu, který je součástí kongresu národního, ve snaze prodlouţit mimořádnou slavnost do běţného ţivota věřících a přispět k dlouhodobému a pravidelnému prohlubování osobního vztahu věřících k Pánu Jeţíši, vyhlašuje zaloţení společenství adorátorů Arcidiecéze olomoucké, nazvané Eucharistická hodina. 1. Eucharistická hodina je duchovní společenství věřících. Členství vzniká zapsáním do matriky členů, která je vedena na arcibiskupství. Kaţdý přijatý obdrţí Členskou kníţku. Pokud člen zemře, prosíme pozůstalé, aby jeho úmrtí oznámili na Arcibiskupství olomoucké. 2. Společenství navazuje na historická sdruţení a eucharistická bratrstva, která v některých farnostech existovala uţ v barokní době, dokonce i jako členské organizace světového Eucharistického arcibratrstva, jako například v Olomouci u sv. Mořice z roku 1677. Arcidiecézní bratrstvo (Jednota) vzniklo roku 1870. V roce 1918 bylo bratrstvo ve více neţ třech stech farností. Do dneška ţije například v Nivnici. (Poprvé na světě bylo ustavičné klanění zavedeno v r. 1226 Ludvíkem VIII. v Avignonu ve Francii.) 3. Členové společenství se snaţí proţít půl hodiny s Pánem Jeţíšem u svatostánku kaţdý týden, minimálně však jednou za měsíc. Ţádné konkrétní modlitby nejsou závazné. Členská kníţka nabízí několik adoračních poboţností a jednotlivých modliteb, z nichţ si můţe kaţdý vybrat. Stejně tak můţe číst úryvky z Písma, zvláště z evangelií, a rozjímat o nich, nebo se modlit vlastními slovy, či jen mlčky proţívat Boţí blízkost, hledět na Jeţíše skrytého ve svátosti oltářní a vědět, ţe on se dívá na nás. 4. Členové se snaţí růst v osobním přátelství s Pánem Jeţíšem. Těší se na důvěrné chvíle s ním v modlitbě, ale myslí na něj i přes den při
své práci. Snaţí se mu líbit celým svým ţivotem. Protoţe Eucharistie uchovávaná ve svatostánku je plodem nejsvětější oběti mše svaté, snaţí se podle svých moţností být na mši svaté častěji, neţ je povinné. 5. Aby jejich láska nebyla planým citem, snaţí se slouţit Pánu Jeţíši v potřebných se stejnou láskou, s jakou klečí u svatostánku. Kdyţ svatý Petr třikrát vyznal Pánu Jeţíši: miluji tě, vţdy ho Pán poslal pást své ovce. Chtěl, aby svou lásku ukázal činy. Blahoslavená Tereza z Kalkaty říkávala, ţe její řád je kontemplativní, protoţe po ranní chvíli s Jeţíšem v modlitbě celý den slouţí Kristu v nemocných, které ošetřují. Členská sluţba Jeţíši v potřebných začíná doma péčí o děti, nemocné či staré, můţe se rozvíjet v dobrovolnické sluţbě Charity či farnosti, můţe to být i péče o kostel. Jde o to, aby tato sluţba byla opravdovým a vědomým projevem lásky k Jeţíši. Členové se snaţí aspoň o půl hodiny takové sluţby za týden. 6. Za kaţdou půl hodinu adorace před svatostánkem (výstav není podmínkou) můţe získat plnomocné odpustky pro sebe nebo pro duše v očistci, pokud je v milosti posvěcující, byl ten den u svatého přijímání, aspoň v té chvíli nemá zálibu v ţádném hříchu, ani lehkém, a přidá jakoukoliv modlitbu na úmysl Svatého otce. Aspoň jednou měsíčně přistupuje ke svátosti smíření. 7. Nemocní, kteří nemohou do kostela, mohou plnit členskou povinnost adorace a získá-
Faro
Stránka 3
vat stejné milosti, pokud se snaţí adorovat aspoň na dálku, ze svého lůţka. 8. Společenství povaţuje za své hlavní svátky Slavnost Těla a Krve Páně, adorační den proţívaný v kaţdé farnosti jednou za rok a bdění s Pánem v Getsemanské zahradě na Zelený čtvrtek po obřadech a u Boţího hrobu na Velký pátek a Bílou sobotu. 9. Arcibiskup olomoucký nebo pověřený sekretář sdruţení slouţí začátkem kaţdého měsíce mši svatou za ţivé a zemřelé členy. Také členové se modlí za sebe navzájem i za zemřelé členy. 10. Je-li ve farnosti více členů, snaţí se o společné klanění, nebo si rozdělují sluţby tak, aby mohl být kostel častěji otevřený pro další věřící. V takovém případě si mohou zvolit vedoucí/ho své skupiny. Volbu opakují kaţdý rok. 11. Duchovní společenství je svěřeno pod mocnou ochranu svatého Jana Sarkandra, který jako farář v Holešově s velkou vírou v Kristovu přítomnost v Eucharistii vyšel v čele svých věřících s monstrancí v ruce vstříc vojskům, která chtěla město zničit. Vojsko změnilo směr a město bylo uchráněno.
PATER JAN MACHAČ Dne 1. června 2015 uplynulo 100 let od narození P. Jana Machače., rodáka z Horní Lidče, který velkou část svého ţivota proţil ve farnosti v Praze - Dejvicích. U této příleţitosti byl v Horní Lidči zhotoven památník, který je umístěn na místním hřbitově a také vyšla kniha o jeho ţivotě, kterou si můţete zakoupit na faře. Zde přikládáme krátkou vzpomínku na P.atera Machače od P. Aleše Opatrného: „Jako bohoslovec jsem proţil na svatomatějské faře dvě prázdninové praxe (je to uţ „pár let“ – bylo to v létech 1972 a 1973). A tak jsem viděl zblízka, jak se „farářuje“. Od zvedání telefonu přes rozhovory se snoubenci a také s řemeslníky (opravoval se vnějšek
Kéž Pán Ježíš provází mimořádnou přízní a zvláštním požehnáním všechny, kteří na jeho pozvání k osobnímu přátelství odpoví velkoryse. Kéž shlédne na jejich víru, vyslyší jejich prosby a od naší diecéze i celé společnosti odvrátí všechny útoky zla, které ohrožují mír, lidské životy, mezilidské vztahy, duchovní i mravní prostředí, či křesťanskou víru. Kéž buduje Boží království v srdcích těch, kteří se mu otevírají. Kéž skrze ně přinese uzdravení do našich rodin. fary), návštěvy nemocných v nemocnici, po pohřby a bohosluţby v kostele. Ale hlavně jsem viděl, jak jsou lidé různí, jak se s nimi podle jejich různosti jedná a jak vypadá práce a ţivot kněze, který má o lidi neustálý zájem a přitom se nedá odvést od svého poslání k zabývání se (jemu milými) lidmi jen pro vlastní potěšení. Ţe byl pater Machač na bohoslovce náročný? Bohu díky ano. Ţe byl náročný sám na sebe - to jsem mohl kaţdý den při svém pobytu na faře vidět. Ţe na nemístné či hloupé otázky odpovídal: „Jdi se zeptat na Národní výbor!“ - to si nejeden z nás pamatuje. Ale ţe mne uvedl v tom nejhezčím slova smyslu do „farářského řemesla“, za to jsem mu po téměř čtyřicet let svého kněţského působení vděčný.“
Stránka 4
NEJSVĚTĚJŠÍ SRDCE JEŽÍŠOVO
Číslo třiadvacáté
Jeho Srdce. Byly popsané v dopisech. Uţ po její smrti rozptýlené informace byly sebrány a sestaveny ve známých 12 slibů: 1. Budu je těšit ve všech jejich útrapách a protivenstvích. 2. Budu ţehnat všem jejich pracím a podnikům. 3. Dám jim všechny milosti potřebné jejich stavu. 4. Budu jejich bezpečným útočištěm v ţivotě, ale zvlášť v hodině smrti. 5. Hříšníci naleznou v mém Srdci pramen a nekonečné moře milosrdenství. 6. Duše vlaţné se stanou horlivými. 7. Horliví se brzy povznesou k velké dokonalosti. 8. Kněţím dám milost, ţe přivedou k pokání i nejzatvrzelejší hříšníky. 9. Rodinám, v nichţ se bude mé Srdce uctívat, dám pokoj a mír. 10. Budu ţehnat domům, v nichţ bude vystaven a ctěn obraz mého Srdce. 11. Jména těch, kteří tuto úctu rozšiřují, budou navţdy v mém Srdci. 12. Těm, kteří po devět měsíců kaţdý první pátek půjdou k Svatému Přijímání, dám milost, ţe vytrvají v kajícnosti aţ do konce a nezemřou ve stavu nemilosti. Mé Srdce jim bude bezpečným útočištěm. Zaslíbení, především poslední z nich, nelze chápat jako pověru či jako laciný recept, jak „spolehlivě dosáhnout nebe“. Máme je chápat a vykládat na základě Písma svatého a učení církve. Zaslíbení jsou součástí boţské pedagogiky: Jeţíš chce tímto způsobem k sobě přitahovat lidská srdce. To, co Pán ţádá, je naše láska, celý náš ţivot, naše předsevzetí k hlubokému křesťanskému ţivotu.
V druhé polovině XVII. století se Pán Jeţíš zjevil francouzské mystičce Markétě Marii Alacoque a předal jí poselství, které v našem ţivotě víry můţe mnohé změnit. Této světici, sestře kláštera Navštívení v Paray-leMonial, Jeţíš ukázal své srdce a řekl: „Toto je srdce, které tak milovalo lidi, ţe jim dalo vše, co mělo.“ Zároveň jí ale tlumočil svou stíţnost - stěţoval si na nevděk lidí, kteří na Jeho nekonečnou lásku odpovídají chladem a nezájmem nebo dokonce neúctou. Jinak řečeno - je mnoho lidí, kteří, přestoţe mají víru, nechápou význam Kristovy lásky. Nechápou, ţe sám lidský ţivot není nic jiného neţ láska. Nechápou zvláště to, ţe Kristova přítomnost v Nejsvětější Svátosti je vrcholem lásky, a ţe na světě není nic důleţitějšího neţ milovat Jeţíše v Eucharistii, přijímat Ho a uctívat. Během zjevení se pak Kristus obrací na Markétu s otázkou: „Chceš alespoň ty patřit mezi mé přátele, chceš mi udělat radost a dát mi náhradou za nevděk lidí své přátelství?“ Poselství, které se šíří z Paray-le-Monial, je tedy výzvou k přátelství s Bohem, k přátelství s Kristem. Kristus se stal člověkem - a lidé potřebují lásku a přátelství druhých lidí. I On přijal skutečnost, ţe bude potřebovat své přátele. V Getsemanské zahradě názorně vidíme, ţe Mu Jeho přátele nebyli takovou oporou, jakou by právě v té chvíli potřeboval. Tak jako kdysi oslovil Markétu Marii, ptá se nás všech, jestli stojíme o Jeho přátelství. Je to naléhavá výzva zaznívající z Paray-leMonial. Chceme i my být Kristovými přáteli? Během setkání Pán Jeţíš předal sestře Mar- POZICE CÍRKVE kétě Marii sliby nasměrované ke ctitelům Apoštolský Stolec teprve po přísných a
Faro
Stránka 5
důkladných vyšetřeních dovolil slavení svátku a také uctívání obrazů Jeţíšova Srdce v dnes všedně přijatých formách. Podruhé Církev nepřímo potvrdila zjevení, která obdrţela sv. Markéta Marie Alacoque, kdyţ po přísném procesu vyzvedla ji ke slávě oltářů. Její beatifikace se uskutečnila v roce 1864 a kanonizace v roce 1920. Prvním z papeţů, který potvrdil poboţnost k Srdci Pána Jeţíše a také svátek některých diecézí a řádů, byl Klement XIII. Udělal to v roce 1765 – tedy skoro 100 let po zjeveních. Rozhodujícím však v této věci bylo memorandum polských biskupů poslané papeţovi v roce 1765. Memorandum udává nejprve historický vývoj kultu, následně dokazuje hluboce jeho správnost a dobra, která vyplývají z té poboţnosti. Papeţ Pius IX. v roce 1856 rozšířil svátek Srdce Pána Jeţíše na celou Církev. Lev XIII. 31. prosince 1899 odevzdal péčí Jeţíšova Srdce celou Církev a lidský rod. Poboţnost k Srdci Jeţíše klade rovněţ závazky. Člověk by neměl zneuţívat dobroty Boţího Srdce. Měl by k tomuto Srdci mít neomezenou důvěru. Proto nejen, ţe můţe, ale měl by se utíkat k tomuto Srdci ve všech svých potřebách. Neměl by zraňovat tohoto Srdce novými hříchy. Avšak kdyţ nás lidská slabost poţene nově do bahna hříchu a otroctví satana, máme právo vţdycky důvěřovat Boţímu milosrdenství, které je připraveno přijít k nám s pomocí a vysvobodit nás.
PROČ ZASVĚCENÍ RODIN JEŢÍŠOVU SRDCI? Podle Patera Matea jeden z nejjistějších a nejrychlejších prostředků je intronizace (povýšení na trůn) Nejsvětějšího Srdce Jeţíšova v rodině. Je to něco nového? Nikoliv, něco starého. Americký vynález? Ne, je to „vynález“, který pochází z Palestiny, boţský vynález, vynález z Betléma a z Nazareta a
z Golgoty! Tak jako má být autorita Kristova uznána celou společností, tak má být také vyznávána jednotlivými rodinami. Těţko bude společnost jako celek uznávat Krista za Krále, nebudou-li mu zasvěceny rodiny, ze kterých se společnost skládá. Jeţíš na trůně rodiny! To jsou slova o panování Jeţíšova ducha nad jinými duchy! Jeţíš král! On sám to řekl: Já jsem král. K tomu jsem přišel na svět. Cíl intronizace Jeţíšovy je Jeţíšovo panování. Jeho samovláda. Kristus nemůţe strpět, aby satan seděl s ním na trůně jako spoluvládce. Na trůně je místo jen pro jednoho! Kristus je buď vším, nebo ničím. Jeţíš na trůně rodiny! Odtud vychází pozvolná, ale dokonalá přeměna celého rodinného ţivota. Jedna modla po druhé se vynese ven z domu, protoţe se tam uţ nehodí. Stěny jsou čistší. Knihovna se vyčistí. Na rodinném stole se uţ neobjeví proticírkevní časopis. Zmizí přepjatý luxus a vyhledávání nemírných zábav. Není tu uţ slyšet nadávek a klení. Práce je bohosluţba. Celý dům jako ostrůvek pokoje! Obraz Srdce Jeţíšova se stal reformátorem rodinného ţivota. A to ještě není všechno. Malá společnost rodiny připravuje Spasiteli také veřejnou intronizaci. Boţské Srdce Jeţíšovo provozuje dobyvačnou, výbojnou politiku. Chce se vydat na ulici. Chce obnovit celý veřejný ţivot. Kdyţ se stalo reformátorem rodiny, chce být také reformátorem lidské společnosti. Pravdou se má stát prosba Otčenáše: Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Posvěť se jméno Tvé. Kdo v rodině zařídí intronizaci Srdce Jeţíšova, ten vezme věc lidské společnosti sám do ruky. Stane se dobrodincem lidstva. Kdo v některé rodině Boţského Srdce poznal Krista, ten nemůţe zůstat němým; musí mluvit o svém velikém štěstí. Také je chce jiným zprostředkovat. Stane se apoštolem.
Stránka 6
MARIE KUBICOVÁ ŘÁD Společnost sester Jeţíšových
SOUČASNÉ PŮSOBIŠTĚ Český Těšín
O SVÉM POVOLÁNÍ Základem pro mě byla naše rodina, do které jsem se rodičům Karlovi a Ludmile a svým dvěma sourozencům stejného jména narodila jako malý předvánoční dáreček v roce 1968. U své maminky jsem viděla lásku k Bohu, veliké nasazení pro nás, pro farnost i kostel a tatínek dobrák od kosti by také nikomu pomoc neodmítl. Jejich postoj k práci a dávání, aniţ by čekali nazpět, byl velkým vkladem také pro můj ţivot i následné duchovní povolání, které je vlastně skrze vztah k Bohu zaměřeno ke sluţbě bliţním. Tak jak ubíhají léta a proţívám pěkné, ale i náročné situace, kolikrát je to právě vzpomínka na rodiče, na jejich modlitbu a nezištnou obětavou lásku, která mě těší a posiluje. Za to jim chci zde, před celou farností, ze srdce poděkovat. Duchovní povolání do mě vloţil Bůh, sám si mě začal připravovat a muselo ve mně klíčit asi daleko dřív, neţ se něco objevilo na povrchu. Vzpomínám na kamarádky z učňovské doby, jak se domlouvaly, ţe jedna druhé ušijí svatební šaty, ano, svatební šaty jsem kamarádce také šila, ale o ty své vlastní jsem ţádnou dopředu nepoprosila, nějak jsem si nebyla jistá. Kdyţ jsem potom dlouhé hodiny trávila šitím v zaměstnání nebo doma, často se mi myšlenky zatoulaly, viděla jsem se někde ve sluţbě trpícím lidem, potom následoval úlek – to není moţné, já přece musím být doma u své vlastní rodiny! Myslím, ţe do mých dvaceti let by to u mě nikdo neočekával ani nepředpokládal. Jenomţe kdyţ mi bylo devatenáct a půl, došlo k hluboké proměně mého nitra. Bůh se mě jednoho dne dotkl, neřekl mně: „jsem s tebou
Číslo třiadvacáté
spokojen“, ale ve světle milosti jsem spatřila svůj dosavadní ţivot a náhle mi to všecko došlo, tolik kliček a úletů i nečestnosti ve vztahu k lidem a Bohu, tolik ne váţně ţitého ţivota z víry. Byl to takový zásah do srdce, zakusila jsem na sobě, co je to ţízeň po Bohu, po jeho odpuštění, po jeho Lásce. Jeţíš si mě našel, byla to nezapomenutelná zkušenost víry. Od té chvíle bych si například uţ nemohla vzít za
manţela třeba nevěřícího chlapce, protoţe jsem touţila po křesťanské rodině, po společné modlitbě a sdílení se o víře. V té době jsem uţ byla ţivě zapojená do naší scholy v Lidečku, všecky ty cérky a ogaři ministranti a jejich kamarádství byli pro mě vzácným darem, milovala jsem naši farnost, pro kterou jsme mohli společně ledacos dobrého vykonat. Byla to moc pěkná léta a v srdci mně zrála touha najít a rozpoznat svou osobní ţivotní cestu. Ten poslední rok doma jsem oslavila své 24. narozeniny, začaly se ozývat myšlenky na duchovní povolání, a kdyţ jsem sebrala odvahu
Faro
Stránka 7
a zeptala se jednoho kněze, jestli bych mohla být řeholní sestrou, jeho kladná odpověď mně otevřela nový obzor ţivota. Potom mně dal Bůh sílu všecko drahé opustit a nechat se přenést do Společnosti sester Jeţíšových, kterou pro mě vybral. V ní ţiji a vytvářím ţivé společenství se sestrami, modlím se a pracuji, a je zajímavé, ţe mě Pán rád posílá slouţit a pomáhat lidem, starým a nemocným tak, jak
si mě proto uţ dávno předtím disponoval. Vstoupila jsem k sestrám 15. srpna 1993 a následně v pondělí 20. září dopoledne odjela z Lidečka do noviciátu v Moravské Huzové, tento stejný den odpoledne se přistěhovaly a začaly v Lidečku působit sestry Karmelitánky. Děkuji za Vaše modlitby a nesu Vás všecky ve svém srdci.
V určitém období uţ mi nestačilo přijít na mši svatou jenom v neděli, začala jsem přicházet kaţdý den. Má touha po duchovních věŘÁD cech rostla. V té době jsem byla velmi vděčná Společnost sester Jeţíšových za společenství mladých z Lidečka i z Horní SOUČASNÉ PŮSOBIŠTĚ Lidče, které mě podporovalo a neslo. Pán Bůh mi v té době poslal do cesty sestry Jeţíšovy. Olomouc Zatouţila jsem je poznat blíţe. Jejich způsob O SVÉM POVOLÁNÍ ţivota v prosté sluţbě druhým mě nadchnul, a Mým rodištěm je Horní Lideč, a to dům nyní proto jsem k nim vstoupila. Nepochybuji, ţe to přímo naproti kostela, který tam byl později byla Boţí vůle. Neboť to, za jakých okolností postaven. Tatínek v něm byl dlouhá léta kosjsem sestry poznala, bych si sama nenaplánotelníkem. Ve svých 29 letech jsem v roce 1992 vstoupila do Společnosti sester Jeţíšových a věnovala se následné formaci. Po mamince jsem zdědila kuchařské vlohy, naše Společnost tak mohla vyhovět poţadavkům Otců jezuitů a poslat sestru, která by se jim starala o domácnost (vaření, nákupy a vše, co k tomu patří). Působila jsem čtyři roky v Českém Těšíně a potom šestnáct let v Praze. Od února letošního roku jsem převzala starost o domácnost přímo v centru naší Společnosti v Olomouci. S ostatními sestrami vytváříme zázemí pro všechny naše spolusestry, které tam přijíţdějí na exercicie, formace nebo čerpat z ducha Společnosti pro své kaţdodenní poslání. Kaţdé povolání k zasvěcenému ţivotu je dar. Dává ho Pán Bůh a člověk ho buď přijme, nebo ho můţe zamítnout. V naší farnosti se přece vţdy za nová povolání ke kněţství a řeholnímu ţivotu modlilo společně přede mší svatou. Věřím, ţe i mé povolání je plodem této modlitby druhých.
ANNA POVALAČOVÁ
Stránka 8
ANNA STACHOVÁ ŘÁD Společnost sester Jeţíšových
SOUČASNÉ PŮSOBIŠTĚ Praha
O SVÉM POVOLÁNÍ Narodila jsem se v roce 1971 manţelům Ludmile a Antonínu Stachovým jako páté dítě. Maminka, rozená Ščotková, se narodila v Lidečku a tatínek pocházel ze Slovenska, okres Senice. Po osmileté základní škole jsem se vyučila prodavačkou potravinářského zboţí a dva roky jsem pracovala ve Valašských Kloboukách. K prohloubení víry a osobního vztahu ke Kristu mně výrazně pomohlo společenství ve farnosti, kterého jsem se v době dospívání zúčastňovala. Na řeholní společnost SSJ mně poukázala sestra Anna Povalačová (z Horní Lidče). Do noviciátu Společnosti sester Jeţíšových (SSJ) jsem nastoupila v červnu 1992. Ten jsme proţívaly jako novicky prvního roku (já, Anna Povalačová, Ludmila Kubicová, Kateřina Sekulová a další) v tiché odloučenosti od světa v Moravské Húzové u Olomouce. Ve druhém roce noviciátu jsem byla na praxi na Svatém Hostýně a potom v Praze v kostele sv. Ignáce. V Praze jsem ve sluţbě kostelnice do dneška. Na otázku: „Jak jsem se dostala do řehole?“ bych mohla odpovědět velmi stručně: skrze exercicie podle sv. Ignáce z Loyoly. Tomu však předcházelo několik podnětů: uvědomění si, ţe existují dvě ţivotní cesty v roce 1990 návštěva Svatého otce Jana Pavla II. – tenkrát na Velehradě jsem
Číslo třiadvacáté
po sv. přijímání nabídla Pánu Jeţíši svůj ţivot znepokojovalo mě, proč mě otázka na zasvěcený ţivot vůbec napadá ţe mě Jeţíš miluje, nebylo pro mě jen frází pocítila jsem Boţí přízeň i nabídku – být s Ním jiným způsobem, a potřebovala jsem důsledně odpovědět vyšší hodnoty byly tak lákavé osobní setkání se sestrami této řeholní společnosti mě ještě víc přitáhlo. Třídenní duchovní cvičení (exercicie) na rozlišení, jak se rozhodnout, mně pomohly uvidět, kterou cestu zvolit. V těsné blízkosti tomu celému dění (od r. 1989-1992) stála Panna Maria. A tak mě Pán uţ 23 let obdarovává jako svoji sestru.
Více informací o řádu Společnost sester Jeţíšových najdete na webových stránkách: http://www.ssj-centrum.com/
Faro
Stránka 9
SPOLČO MLADÝCH Protoţe je jistě mnoho lidí, kteří o něčem jako „spolčo“ nikdy neslyšeli, hodilo by se pro začátek význam tohoto slova trochu přiblíţit. Název spolčo vychází ze slova „společenství“. Jsme totiţ skupina mladých (a hlavně šílených :D) lidí, která se schází kaţdou druhou sobotu na faře v Lidečku. Společně se modlíme, hrajeme hry a spoustu dalšího. Účastníme se různých akcí, jako například děkanátní mládeţnické mše a různá setkání mládeţe ať uţ na děkanátní nebo arcidiecézní úrovni. Tento rok v lednu jsme také navštívili o. Jana v jeho novém působišti ve farnosti Morkovice, kde jsme spolu s ním strávili celý víkend plný her, zábavy a hlavně společenství s Bohem. Kromě sobotních setkání jezdíme občas na společné víkendovky. O té poslední s názvem „Nebuď LAMA!“ píše jedna účastnice, Tereza: Ve čtvrtek 7. 5. jsme se všichni sešli na faře ve Francově Lhotě. Večer začal oficiální program a
pomalu jsme se snaţili dostat do tématu víkendu: Poznej sám sebe. V pátek ráno nás čekala rychlá hra na stanovištích. Potom jsme měli přednášku, kde jsme rozebírali úryvek Písma a snaţili se dostat hlouběji. Odpoledne nás čekala „hra na pokračování“, ve které jsme také mohli zuţitkovat znalosti Bible a poté jsme byli na mši svaté. Večer za námi přijeli hosté aţ z Olomouce, aby nám řekli něco o akcích pro mládeţ olomouckého kraje. V sobotu ráno jsme měli různorodou rozcvičku, a další hry. Odpoledne přijel taky o. Jan Ston, aby nám udělal přednášku. Poté uţ nás čekala záţitková hra Casino. V neděli jsme byli na mši svaté a rozjeli jsme se postupně domů. Celý víkend byl samozřejmě proloţený taky hokejovým šampionátem, který v té době probíhal, a fotbálkem, který se kaţdou volnou chvíli hrál. Vyrobili jsme si také „vzkazové sešity“ kde mohl kaţdý kaţdému něco napsat. Věřím, ţe všichni máme aspoň nějaké krásné vzpomínky, ke kterým se můţeme vracet.
Zveme všechny mladé, kteří chtějí zažít něco z toho, co je napsáno výše. přijďte poslední prázdninovou sobotu na faru do Lidečka. Těšíme se na Vás!
PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ V měsíci květnu v naší farnosti přistoupilo 21 dětí k prvnímu svatému přijímání. Tak jako kaţdý kněz i otec Josef vedl od ledna letošního roku přípravu těchto dětí, která spočívala v deseti setkáních s dětmi i rodiči, na nichţ jsme probírali základní pravdy naší víry. Po probrání zpovědi, jako samostatné svátosti, děti přistoupily k první zpovědi, a potom k další v týdnu Boţího milosrdenství. Takţe před samotným prvním svatým přijímáním uţ přistupovaly ke zpovědi potřetí, a to bez zjevných obav a s větším uvědoměním. Před prvním svatým přijímáním otec Josef ově-
řoval u kaţdého dítěte vědomosti v základních otázkách víry. Nejednalo se o nějaký test nebo prosté odříkání naučených odpovědí, ale šlo spíše o rozhovor o víře. Naše děti přistupovaly postupně, podle domluvy, po skupinkách dvou aţ tři, ve společenství svých nejbliţších. Na slavnost Boţího Těla šly všechny děti společně poděkovat za přijetí této svátosti. Samotné svaté přijímání dostálo mnoho změn a je v odpovědnosti kaţdého kněze a respektu nás rodičů, tyto změny přijmout. Tímto chceme poděkovat o. Josefovi za přípravu a další provázení našich dětí a farníky poprosit o modlitbu za naše děti, aby vytrvaly a posílené touto svátostí rostly na cestě své víry.
Stránka 10
Číslo třiadvacáté
Faro
Strรกnka 11
KŘTY Silný není ten, kdo dokáže pouhým (jedná se o datum křtu) pohledem složit někoho Jan František Novotný na lopatky, ale ten, kdo Ondřej Švirák pouhým úsměvem Amálie Vokřálová někoho postaví na nohy. Josef Fusek (Juliette Binoche) Pavel Zádrapa
20.1.2015 3.5.2015 3.5.2015 14.6.2015 14.6.2015
SVATBY
NA PŘÍPRAVĚ ČASOPISU SE PODÍLELI P. Josef Červenka Dominik Číţ Marek Filák Adam Jeřábek Marie Kubicová Sára Matůšová Anna Povalačová Lenka Ryzová Anna Stachová
Římskokatolická farnost Lidečko Lidečko 37 756 15 Mobil farní úřad (+420) 733 741 148 Mobil P. Josef Červenka (+420) 731 621 105 E-mail faralidecko@seznam.cz
Navštivte náš web farnost.lidecko.cz
Stanislav Sekula a Jana Kořenková Stanislav Petřík a Veronika Písařová Milan Černoch a Zuzana Krechlerová Miroslav Kubica a Věra Šerá Pavel Nevrlka a Marie Povalačová Radek Trčka a Jitka Zemánková Ondřej Pleša a Alena Bělotová
25. 4. 2015 2. 5. 2015 6. 6. 2015 6. 6. 2015 13. 6. 2015 20. 6. 2015 20. 6. 2015
POHŘBY František Barcuch Dana Fojtů Oldřich Povalač Ladislav Zádrapa Františka Nováková Vladimír Strýček Vladimír Strýček
61 let 55 let 78 let 48 let 85 let 55 let 82 let
+23. 4. 2015 +25. 4. 2015 +13. 5. 2015 +23. 5. 2015 +28. 5. 2015 +26. 5. 2015 +28. 5. 2015
STŘÍPKY Z FARNÍ KRONIKY (1939) Sváteční bohosluţby jsou velmi četně navštívené. Farníci i ve všední dny béřou účast na mešní oběti v hojném počtu, škoda, ţe pro velkou vzdálenost trpí bohosluţby pozdní docházkou. Velmi utěšeně se ujímá a rozvíjí prvopáteční sv. přijímání. Hlavně členky III. řádu a jednoty Orla hledí si tímto způsobem postavit bezpečný most pro odchod z tohoto slzavého údolí na věčnost. V tomto roce také ustavila se v Lidečku a v přifařených obcích svatá hodinka, jejíţ členky nočním bděním a modlitbou chtějí na farnost svolávat Boţí poţehnání. Blahodárně mezi mládeţí působí jednota Orla, která s ţactvem sdruţuje ve svých řadách přes 300 členů. Kaţdý pátek večer je pro jednotlivé sloţky pořádán náboţenský večer, kde se prohlubují náboţenské pravdy, by mládeţ uměla ţít z víry a volnými dotazy mohla si sjednat jasno v těţších a choulostivějších otázkách, na neţ jinak by se jí nikdy odpovědi a vysvětlení nedostalo.