FARO FARNOST LIDEČKO Zaplacením dobrovolné částky můžete přispět na výrobu časopisu (výrobní cena je 8 Kč).
Číslo sedmadvacáté, Velikonoce 2016
Drazí nemocní přátelé v Kristu, našem Pánu trpícím i vzkříšeném! Jako s našimi úzkými spolupracovníky v práci na Boţí vinici se s Vámi chceme podělit o radost z probíhajícího jubilejního roku Boţího milosrdenství, kdy i v naší diecézi procházejí třemi branami poutníci z mnoha míst, aby čerpali pokoj a naději pro svůj ţivot a zakusili něhu náruče Boţí, která čeká na kaţdé své dítě. I kdyţ nemocní často nemohou dojít do katedrály nebo na Hostýn či Velehrad, tím více platí, ţe Jeţíš přichází naopak k nim, aby jim byl blízko, vchází branou jejich srdce jako lékař a Spasitel. Stejně i Panna Maria, kterou ve známé modlitbě nazýváme „Matkou milosrdenství“, kéţ je Vám svou láskou a soucitem matkou, sestrou a přímluvkyní. Papeţ František vzkazuje všem nemocným na světě, ţe kříţ je zároveň klíčem, který otvírá novou, hlubší cestu k Jeţíši. A tento klíč drţí a podává nám právě Maria, prostřednice všech darů a milostí. Ta, která na svatbě v Káni, kdy došlo víno svatebčanům, připravila první zázrak v ţivotě svého boţského Syna, touţí, můţe a chce připravit mnoho dalších zázraků i v našich ţivotech. Zamysleme se i nad tím, ţe Jeţíš v Káni nařídil naplnit velké nádoby vodou. Sluţebníci je tehdy „naplnili aţ po okraj“. Pak přišel ke slovu Jeţíš a proměnil vodu, látku bez barvy, chuti a vůně, ve víno nejlepší kvality. I my se máme stát nádobami, které je třeba „naplnit aţ po okraj“, i kdyţ obsah tvoří všechny ty naše kaţdodenní útrapy a starosti, i slzy, pot a naše lidská slabost. Naplnit „po okraj“ znamená víc neţ jen polovičatě a do určité míry. Jeţíš právě touto cestou tvoří nové poţehnání pro církev na celém světě. Tehdy se i bezmocný či nemocný křesťan stává ţivou bohosluţebnou nádobou k proměnění, kterou uchopí Kristus a vykoná zázrak. Způsobí, ţe jeho síla vstoupí do naší slabosti, a člověk se tak stává skrytým zdrojem a pramenem
Z OBSAHU Úvodní slovo Pozdrav z kněžského semináře Rozhovor P. Ladislav Švirák Pozvánka na ministrantský den Výtah z přednášky o milosrdenství Ohlášky
Stránka 2
světla a milosrdenství, které tolik potřebuje náš svět, zmítaný smrtelnými nemocemi nevěry či nelásky, jeţ marně hledají lék pro své uzdravení. Ten můţe dát jen Jeţíš a On jej touţí dát s naší spoluúčastí. Církev uţ po staletí vnímá nemocné jako svůj poklad a bisku-pové, kdyţ se opírají o své pastýřské berly, dobře vědí, ţe se zároveň opírají i o nesčetné invalidní hole a berle našich postiţených či bezmocných přátel, jak to kdysi krásně vyjádřil papeţ sv. Jan Pavel II.: „Vy jste mojí silou.“ Vzkříšený Jeţíš umí vcházet i zavřenými dveřmi, přístup k němu máme vţdy (a zvláště nemocní) zcela „bezbariérový“. Kéţ vstupuje denně i do příbytků a „komůrek“ Vašich domovů, ať uţ rodinných nebo charitních, do nemocnic i všude tam, kde se na-
Číslo sedmadvacáté
cházíte. Ať zaslechnete i jeho slova plná útěchy: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boţí, aby jí byl oslaven Boţí Syn“ (Jan 11,4). Posíláme biskupské poţehnání Vám všem i Vašim obětavým přátelům a příbuzným, kteří jsou Vám nablízku a podílejí se na sluţbě lásky, soucitu a pomoci. Kéţ postní zahledění na kříţ našeho Pána vystřídá setkání s ţivým, oslaveným Jeţíšem o svátcích Velikonoc, proţívaných v Duchu a pravdě. Ať posílí Vaši důvěru a odevzdanost do jeho vůle a je Vám ve svátosti smíření a skrze Eucharistii nebeskou infuzí ţivota pro duši i pro tělo. Díky za to, ţe pamatujete i na úmysly Svatého otce a svých biskupů a kněţí. Ţehnají a ze srdce zdraví arcibiskup Jan a biskup Josef
POZDRAV Z KNĚŽSKÉHO SEMINÁŘE akce v semináři. Volného času nám mnoho nezbývá, a proto se musíme naučit s ním V OLOMOUCI Chvála Kristu a Panně Marii! Drazí farníci a přátelé, srdečně Vás zdravím. Na začátek bych Vám rád popsal, jak to v kněţském semináři vlastně funguje. V budově semináře v Olomouci se ke kněţství připravuje 45 bohoslovců. Na ně dohlíţí tři představení. Na prvním místě je to rektor, který je hlavním šéfem a řídí chod celého semináře. Jeho pravou rukou je vicerektor, který má na starosti personální a praktické záleţitosti. Dále je v semináři spirituál, kterému je svěřena péče o duchovní formaci bohoslovců. Intelektuálního vzdělání se nám dostává na teologické fakultě. Co studujeme? V prvním ročníku studujeme hlavně jazyky (latina, řečtina a jeden ţivý jazyk), filosofii, církevní dějiny, ale také zpěv. Studium je podstatně náročnější neţ v konviktu a zabírá velkou část dne. Mimo školních povinností máme také různé sluţby a
dobře hospodařit. Jednou za měsíc máme tzv. rekolekce. Jsou to duchovní cvičení, které trvají od pátečního večera do nedělního rána. Ke zklidnění a vnitřní usebranosti nám slouţí silencium, posvátné mlčení. Toto mlčení není jen o tom, ţe nemluvíme, ale také, ţe se dokáţeme zříct všech věcí, které nás rozrušují a přehlušují Boţí hlas v nás. Proto během rekolekcí máme vypnutý počítač a někteří i mobil. Také se po tuto dobu neučíme, nesportujeme, ani nechodíme do města. Všechnu svoji pozornost směřujeme k Bohu a máme být vnímaví pro Jeho oslovení. Nyní bych se s Vámi chtěl podělit o pár událostí, které jsem v poslední době proţil a velmi mě povzbudily. Poslední víkend v únoru bývá zvykem, ţe se bohoslovci setkávají se svými biskupy. Tento víkend jsem spolu se všemi olomouckými bohoslovci a otcem arcibiskupem Janem Graub-
Faro
Stránka 3
nerem proţil poprvé. Vydali jsme se do Újezdu u Uničova. Náplní víkendu byly mše svaté, modlitba breviáře, moţnost pohovořit si s otcem arcibiskupem mezi čtyřma očima a nezapomenutelným záţitkem byl turistický výlet. Cílem výletu se nám stal kopec Bradlo, poblíţ Uničova. I přes všechny překáţky - bloudění, vítr, bahnitá cesta aţ na vrchol (šlapali jsme asi s 5-ti cm. vrstvou bláta na botou spojenou s listím) - jsme všichni dosáhli cíle. Potkat arcibiskupa v lese, na rozhledně, či někde na polní cestě se Vám asi jen tak nepoštěstí. O to více si cením příleţitosti, ţe otec arcibiskup s námi byl a dal nám mnoho cenných rad do ţivota. Fotografii nás - olomouckých bohoslovců přikládám níţe. A dalším záţitkem, který mě oslovil, byla postní duchovní obnova u nás v semináři, kterou pravidelně pořádáme na začátku doby adventní a postní. Na 40 mladých muţů a ministrantů věnovalo celý víkend přípravě
na dobré proţití Velikonoc. Mladí měli moţnost v tichu a mlčení přemýšlet o své další ţivotní cestě, nebo se více přiblíţit ve vztahu k Bohu. Závěrem Vám děkuji za Vaše modlitby a oběti. Také my na Vás kaţdodenně pamatujeme ve svých modlitbách a vţdy v pondělí se scházíme ke společné modlitbě za naši arcidiecézi. Proţíváme dobu, kdy se podávají přihlášky do semináře. Prosím Vás o modlitbu především za ty, kteří v sobě rozpoznávají povolání ke kněţství, aby měli odvahu přijmout Boţí nabídku a vydat se na tuto krásnou, ale nelehkou cestu. Poţehnané Velikonoce, jistotu víry, ţe Pán je stále s námi a neopouští nás, pravou naději, která tryská z oslavených ran našeho zmrtvýchvstalého Spasitele, velikonočního Beránka, Vám ze srdce přeje a o vzájemnou modlitbu prosí Dominik Kovář, bohoslovec
Stránka 4
LADISLAV ŠVIRÁK Opět se vracíme k rozhovorům s kněţími, kteří mají nějaký vztah k naší farnosti. V tomto čísle Fara to bude P. Ladislav Švirák, rodák z Lidečka. Do semináře nastoupil v roce 1993 do Litoměřic (nultý ročník) a poté absolvoval Cyrilometodějskou teologickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Zajisté si mnozí čtenáři vzpomenou na primiční mši, která proběhla 1. července 2000 v Lidečku. Jako jáhen byl rok v Bánově a Starém Hrozenkově. Dva roky strávil jako kaplan ve Vyškově, Rychtářově, Studnicích a Krásensku. Od roku 2002 do roku 2010 byl administrátorem a poté farářem v Dolním Němčí a Horním Němčí na uherskobrodsku. Nyní je farářem metropolitní katedrály v Olomouci (dómským farářem), od dubna 2013 kanovníkem Metropolitní kapituly v Olomouci a od července 2015 téţ děkanem olomouckým. Kdy jsi se rozhodl pro kněžství a kdo Tě na této cestě nejvíce ovlivnil?
Číslo sedmadvacáté
skvělé kněze v Brně a pak v semináři, tam zejména jezuitu otce Pavlíka a nynějšího biskupa Pavla Posáda, který byl tenkrát naším spirituálem. Tady ale musím vyslovit jednu pravdu. A sice, ţe všechna povolání, kněţská i řeholní, která vyšla z Lidečka, jsou plodem skrytého a upřímně nabídnutého utrpení a modliteb našeho pana kanovníka Karla Pleváka. Jak to čteme v Písmu: jeden zasévá, jiný okopává a další sbírá. On zaséval i okopával. A velmi dobře! Co je podle Tebe na kněžské službě nejkrásnější a co naopak nejtěžší? Kdybych měl všechno vyjmenovat, byl by to dlouhý seznam. Jistě je na prvním místě skutečnost, ţe můţu být blízko Pánu. Mám jistotu, ţe rozumí všemu, co se v mém ţivotě děje a nikdy neutíká. A neříkám to jako otřepanou frázi. Tak to je. Skutečně můţu dát jenom to, co jsem sám mohl proţít, přijmout. Papeţ František má pravdu, kdyţ říká, ţe Pán se v dávání nikdy nenechá zahanbit. Nikdy. Rozumíte? Přes všechnu moji slabost a hříšnost. Nikdy! A pak za těch šestnáct let kněţství musím přiznat, ţe jsem nikdy neměl „nouzi“ o lidi, třeba o snoubence nebo rodiče, kteří ţádají o křest. Mnoho času trávím s různými lidmi. Opravdu neznám takovou tu skličující samotu. Naopak někdy rád zavírám dveře, abych byl sám. Nejtěţší? Umět druhého správně pochopit – jeho pohnutky, pocity, radosti, touhy, zranění, křivdy… Nejde o to lidem něco říct, frázi. Hledání pravdy, odpovědi, doprovázení druhých je těţké. Snaţím se konat tak, abych se druhému mohl dívat do očí.
Postupně to rostlo, nebyl to jeden mţik nebo zjevení. Docela jasné rozhodnutí jsem udělal při studiu v Brně a podal jsem přihlášku do semináře. A definitivní rozhodnutí přišlo po druhém ročníku semináře. Od té doby jsem otázku, jestli ano nebo ne, nemusel neřešit. Bezpochyby mě ovlivnil P. Antonín Koman. Jak to zmínil i na mé primici, jednou mi řekl (bylo to v sobotu ráno před roráty) „Nestůj tu a pojď mi pomoct“ a já jsem šel. Dodneška nevím, co jsem tam v sobotu ráno hledal. A tím to nějak začalo. Moje generace si na svěţí vzduch, který s ním přišel, dobře vzpomíná, starší také. Povyprávějte to někdy svým dětem Působil jsi jako kněz ve farnosti na vesnici a vnoučatům. No a pak to byli, jistě všichni a nyní ve městě. Kde vnímáš největší rozdíl ostatní kněţí, kteří u nás působili. Potkal jsem v pastoraci?
Faro
Stránka 5
Kaţdé místo bylo něčím krásné a něčím těţké. Kaţdá farnost nese svůj ţivotní příběh, stejně jako lidé, kteří ji tvoří. Co je dobré pro jednu farnost, nemusí být dobré pro druhou. Je ale fakt, ţe na vesnici mají lidé k sobě mnohem blíţ. Potkáváme se v kostele, v obchodě, na poště, ve škole, na chodníku… Všichni ví, ţe to je farář. A to dělá příleţitost rychleji navázat kontakt. Vzpomínám na jednoho, který mi vţdycky připomněl, ţe je starý komunista a zároveň mě oslovoval, otče. Samozřejmě vesnice s sebou nese i stinné stránky. Tím, ţe kaţdý kaţdého zná, také přesně ví, co by měl a tak… a kdyţ se něco řekne pod nádraţím v Lidči, za tři minuty je to u skal, ale s úplně jiným obsahem. To ovlivňuje i duchovní ţivot farnosti. Často se víc ţije tím, o čem se klepe, neţ tím, k čemu nás vede Kristus. Závaţnější je ale třeba to, ţe některé sousedské spory, trvají uţ několik generací. Lidé si nedokáţou odpustit, věci urovnat, vyřešit. To není dobře. Ve městě je větší anonymita. Lidé se hůř dávají ve farnosti dohromady. Uţ dlouho sedí v jedné lavici a vůbec se neznají. Nebo naopak kaţdou neděli jsou v jiném kostele a nepatří vlastně nikam. To také není dobře. Na druhou stranu přichází do kostela proto, ţe opravdu chtějí. Touţí slyšet Boţí slovo. Na nikoho se nemusí ohlíţet. V katedrále jsou třeba velmi pozorní posluchači. Mnoho jich pracuje na univerzitě, v nemocnicích nebo studenti. Jsou zvyklí i z běţného pracovního ţivota na jasně formulované slovo, jisté vystupování atd. Netroufnu si kázat, aniţ bych věděl, co chci říct. Pravda, Duch svatý to někdy upraví na místě. Ale ne bez přípravy. Mám tady krásnou, mladou farnost. V neděli na mši v 10 hodin je kolem pětiset lidí a převáţně jsou to mladé rodiny. Mám z toho radost, mnohé se daří, ale velmi mnoho práce je ještě před námi.
Vnímám. A jsem za to vděčný. Pro mě je to jedna z těch velkých radostí. Víte, ţe Svaté brány mimo město Řím jsou v historii církve poprvé. Je to dar, nám věřícím, papeţe Františka. Jenom šeptem říkám: můţu být u toho. Podmínkou pro získání duchovních darů nebo odpustků při projití Svatou branou je obrácení. To není jednoduchá věc. Něco urovnat, odpustit, opustit, dát do pořádku ve svém ţivotě je těţké. A k tomu snaţit se nemít zalíbení ani v lehkém hříchu! A lidé na to slyší. Přijíţdějí schválně i z daleka, aby šli ke zpovědi, prošli Branou, modlili se. Jsou to někdy návraty do Boţí náruče po mnoha letech. Často vidím slzy v očích ţen i muţů, matek a otců, mladých, těţce nemocných… a zároveň úsměv… Kdyţ mi někdo říká, ţe dnes uţ zázraky nejsou, tak se usmívám, a se vší úctou mu řeknu, ţe je příliš tupý na Boţí věci. Já bývám účastníkem zázraků. Ten Svatý rok je opravdu mimořádným darem milosrdného Otce a papeţe Františka. A to ještě nejsme ani v polovině! V letošním roce u nás probíhá příprava mladých lidí ke svátosti biřmování. Čím bys tyto mladé lidi povzbudil.
Kaţdý z biřmovanců hledá biřmovací jméno. Hledej za jménem konkrétního člověka – světce. To bude ten, který Tě vezme „pod svá křídla“. Svatí jsou ti, kteří neţili jiný ţivot, neţ my. Moţná v jiné době, za jiných okolností, podmínek. Teď jsou v nebi, tzn. dívají se na Boţí tvář a přitom myslí i na nás, kteří ţijeme teď a tady. S biřmovacím patronem je důleţité navázat osobní vztah. Znát jeho ţivot, co studoval, dělal, jaké měl plány, co mu šlo a nešlo a téţ jaký byl jeho vztah k Jeţíšovi, jak ţil jako věřící. Čím je tak zvláštní, ţe ho církev prohlásila za svatého. V čem jsme si podobní? Proč je dobré mít ho v úctě a dokonce ho třeba následovat. Ne kopírovat. Následovat. Mluvit s ním V letošním Roce milosrdenství je možné od srdce k srdci. v katedrále projít Svatou branou. Vnímáš Pro mě je to třeba svatý apoštol Petr. Dnes je větší zájem od věřících k přípravě na projití mnoho také mladých svatých – Marie Goretti, touto branou?
Stránka 6
Číslo sedmadvacáté
Dominik Savio, Pier Giorgio Frassati, Luce Badano, Josefina Bakhita, Matka Tereza, Jan Pavel II. a mnoho dalších. Projdi internet a hledej. Jsou tam jak ţivotopisy, tak třeba i filmy o světcích. Světci pomáhají objevit cestu k Jeţíšovi. Mnoho zdaru!
Všechny bohosluţby vede arcibiskup Jan a koncelebruje s ním biskup Josef, já a někdy jsou přítomni ještě další dva tři kněţí. I kdyţ je víc starostí s přípravou, tak třeba zase nemusím kázat a mám moţnost naslouchat, nechat se obohatit… Těším se.
Co Tě čeká v nejbližší době a jak odpočíváš?
Na co rád vzpomínáš ze svého rodiště?
Velikonoce☺. A těším se. Pak začnou děkanátní poutě, svatby. V polovině dubna přijede do katedrály vatikánský kardinál O´Brien. Dokončuju vizitace farností. A spousta papírování – to je nekonečné. Na nějaké velké sportování nejsem, ale rád se projdu. Většinou aţ večer. Četba, hudba nebo uklízení na faře – to je skvělá forma sportu i odpočinku☺.
Na všechno hezké a nebylo toho málo! Vlastě bych to ani neměl říkat v minulém čase, protoţe mnohé trvá dodnes. Kardinál Špidlík často říkával, ţe „ţivot je vztahy“. V češtině to zní trošku nečeštinářsky, ale je to hluboká pravda. S mnohými jsem pořád v kontaktu. Vidíme se sice málo, ale vztahy, doufám, trvají. A přes veškerou vzdálenost se za všechny v Lidečku modlím. Modlitba je výhoda křesťanů!
Co Ti v poslední době udělalo největší radost? Co bys vzkázal farníkům, svým rodákům? Zmínil jsem to v souvislosti s Rokem milosrdenství. A dneska odpoledne mi udělal radost otec arcibiskup svým rozhodnutím, ţe v naší církevní mateřské školce Ovečka přibude ještě jedna třída. To bude také radostná zpráva pro rodiče malých dětí z naší farnosti. Co pro Tebe znamenají velikonoce? Hodně práce☺. Pak hodně zpovídání. Ale především krásné svátky. Na Zelený čtvrtek dopoledne slavíme v katedrále mši Missa chrismatis, při které my kněţí obnovujeme své sliby, arcibiskup světí posvátné oleje – křiţmo, olej katechumenů a pro nemocné. Je tu kolem 200 kněţí. To má svoji krásnou a zvláštní atmosféru – jen jednou v roce. Večer pak mše na Památku poslední večeře s umýváním nohou, Velký pátek, na Bílou sobotu bude v katedrále pokřtěno 17 dospělých katechumenů. Pak neděle Zmrtvýchvstání…
Faráři hned sklouznou k poučování a to bych nerad☺! Víte, ta farnost (myslím i na Lidčany) má svůj půvab a krásu. Rád bych všem popřál, abyste tento půvab a krásu nejen zachovali, ale především rozvíjeli. Ať je to starost o rodinu a všecko, co s tím souvisí, o víru v rodinách, ať je to starost o lidové tradice, vztah přírodě… Kdyţ je to všecko navíc posvěcené hezkým vztahem k Bohu, ze kterého člověk čerpá světlo, sílu, pokoj, pak to není prázdná slupka bez obsahu. Vytváří to styl ţivota, který oslovuje a láká k následování. To si nikdy nenechte vzít. Mockrát jsem za ty roky, co jsem pryč, slyšel od lidí: „Vy jste z Lidečka. Tam jsou dobří lidé“. Tak si to nepokazme! Jak před lidmi, tak před Pánem! Svatá Terezie říkala: „Buďte tím, čím máte být a zachráníte celý svět.“ V mém srdci máte svoje místo. Děkuju za všecko. A nezapomeňte se za mě modlit!
Faro
Strรกnka 7
Stránka 8
Číslo sedmadvacáté
ším zrakům a skrze Jeţíše mohu zakoušet lásku Boţí Trojice. Je potřeba učinit středem mého ţivota Krista Jeţíše. Je nám darovaný něţBuďte milosrdní jako je milosrdný Váš Otec ný a líbezný dotek Boţího odpuštění, Boţí pří(Lk 6,36) Téma milosrdenství si vybralo nás. Zvláštním tomnosti a Boţí blízkosti. vnuknutím papeţ František vyhlásil mimořádný rok - rok milosrdenství. U Bohem stvořené- ZNAMENÍ SVATÉHO ROKU MILOSRDENSTVÍ ho člověka proudila Boţí láska jako u Trojice Křesťan má být kristoaktivní, nechat ze sebe Boţí. Po hříchu Adama a Evy Boţí láska nevyzařovat Krista. Dříve se jezdilo ke svaté brápřestala, ale proměnila se v milosrdnou lásku = ně do Říma. Svatý otec chce in loko = na mísBoţí milosrdenství. Postní doba je přípravou tě, všude; proto jsou brány otevřeny v katedráke slavení milosrdenství Boţího. My máme lách, aby se svatý rok stal zkušeností kaţdého nejen slavit, ale i zakoušet, proţívat, mít tedy člověka. Jeho milosrdenství se má stát zkušezkušenost. Jeţíš je vtělené milosrdenství = Boností kaţdého člověka. Církev se má stát ţiţí láska ke hříšníkovi. Boţí milosrdenství provým znamením Boţího milosrdenství. (Kostel měňuje srdce člověka. není muzeum, proto má být pořád otevřený.) Misericordia = já jsem mizera, ale Bůh, jeho srdce mně objímá. On nás miluje. Pokud tuto Církev má tři opěrné pilíře: skutečnost příjmu, jsem schopen Ho - Boha hlásání evangelia v lásce - napodobovat. Člověk se hříchem Bo vysluhování svátostí hu odcizil, není člověkem v pravém slova sluţba = caritas smyslu, je pouhé torzo. Nasloucháním slova a skutky lásky se zbavuji tohoto odcizení a vraJeţíš má stále ve svém srdci svou nevěstu = cím se k pravé lidské podstatě. Je však potřeba církev. Tajemství církve má zůstat i v mém přijmout Boţí objetí. Kdyţ vykonávám skutky srdci, abych miloval tak, jak miloval On, Jeţíš. tělesného a duchovního milosrdenství, dotýTo je láska bez mezí a má tvář odpuštění a mikám se Krista v lidech. Musím dělat oboje losrdenství, které mám denně uskutečňovat. tělesné i duchovní skutky milosrdenství. Mít rád a odpouštět, aby se skrze mě stal Boţí ţivot viditelný. Ţité milosrdenství - 77x odpusPROČ SVATÝ ROK MILOSRDENSTVÍ? JAKÝ tit, a tak zjevovat tvář Boha Otce. Sv. Jan říká poznali jsme a uvěřili, ţe Bůh je láska a Maria MÁ VÝZNAM? Papeţ František říká, ţe církev tuto mimořád- je Matka Boţího milosrdenství. My jsme podnou událost potřebuje. V naší době, době hlu- porováni Otcem. Kristova láska nás pudí, ţene bokých změn, je potřeba zviditelnit Boha, jeho ke skutkům milosrdenství. Ale nemůţeš dát to, přítomnost a blízkost. Rozjímání o Boţím mi- co nemáš. losrdenství přesahuje kaţdé lidské omezení a kaţdou lidskou temnotu. Bůh svým světlem Brána milosrdenství označuje samotného Jeprozáří naše temnoty. Mám se stát zářícím a ţíše Krista. přesvědčivějším člověkem. Je potřeba obrátiti „Já jsem dvéře, kdo vejde skrze mne, bude zrak k jádru evangelia, kterým je Boţí milosr- zachráněn. Bude vcházet a vycházet a najde denství. Boţí milosrdenství se zpřítomňuje na- pastvu.“ (Jan 10,9)
O MILOSRDENSTVÍ
Faro
Stránka 9
Projít bránou milosrdenství znamená: opravdové obrácení našeho srdce pamatovat, ţe mám otevřít své srdce, já jdu bránou skrze Krista a Kristus má projít mým srdcem znamení důvěry v Pána Jeţíše, který nepřišel soudit, ale spasit. Jeţíš dává spásu zdarma. jít naproti druhým a přinášet Krista Dalším znamením Svatého roku je svátost smíření - učinit zkušenost s Jeho milosrdenstvím. Jít ke svátosti smíření znamená najít Boha Otce, který odpouští všechno. Kdyţ uznám své hříchy, je mi Bůh blíţ, v nebi “lítají špunty šampaňského” = radují se. Větší radost je z jednoho hříšníka neţ z 99 spravedlivých. (Není snadné druhým odpustit, jak nás Jeţíš učí, naše srdce je slabé. Kdyţ si nechám ve svátosti smíření odpustit, pak mohu i já odpustit, jinak mi srdce zkamení.) Jeţíšovo srdce kopím probodené je svatá brána (krev a voda pramen svátostí), Láska sdílení „Ty Pane jsi ve mně a já v Tobě.” V eucharistii přijímáme Tělo Kristovo = celý Jeţíšův ţivot, boţský i lidský, od jeho početí aţ po smrt se vším, co proţil, se vším co On je. A já si mám od Něho vzít, co potřebuji - lásku, pokoru, poslušnost atd.
BOŽÍ JMÉNO JE MILOSRDENSTVÍ
MILOSRDNÝ jemnocitný, jemnocit matky a dítěte = Bůh nám všechno dává jako máma dítěti, drţí nás s jemnocitem. Milosrdenství se spojuje s mateřským lůnem. Bůh ve vztahu k nám se dojímá a jihne a přeje si milovat nás a chránit. (Benedikt XVI. prohlásil - Nad Evropou visí těţký mrak strachu z dítěte, přijetí dítěte, proto nemá právo slavit Vánoce - Nám, nám narodil se.)
MILOSTIVÝ prokazuje milost, soucit, sklání se, je připraven přijímat, chápat, odpouštět - jako otec marnotratného syna.
SHOVÍVAVÝ dlouhého rozsahu velkodušnosti, schopnosti strpení. Bůh dovede čekat jako moudrý rolník, který umí čekat a nechá růst navzdory koukolu. (výchova = láskyplné násilí)
LASKAVÝ Bůh je veliký a mocný láskou k nám nepatrným a bezvýznamným. Není to láska z televizního seriálu, ale láska, která činí první krok na nezměrné nezištnosti (zdarma), pečlivosti, kterou nezastaví ani hřích.
VĚRNÝ Bůh je věrný ve svém milosrdenství, i kdyţ já jsem nevěrný. Bůh je trvale a spolehlivě přítomný a věrohodný. Učit se zakoušet Boha milosrdného, milostivého, shovívavého, laskavého a věrného. „Jeho věrnost se nevytrácí, nezaspí stráţce Hospodin…“ (Ţ 121)
Je potřeba se dívat na Boţí milosrdenství z biblické perspektivy. Milosrdenství se učíme z naslouchání Boţího slova. Starý zákon - je pedagog, který připravuje k plnému zjevení Jeţíše Krista. Je to postupné zjevování Krista. V Jeţíši Kristu se plně zjevuje Otcovo milosrdenství - Bůh je milosrdný. „Bůh je milosrdný, milostivý, shovívavý, lasTento článek je výtahem z přednášky biskupa kavý a věrný.“ (Ex 34,6) Mons. Pavla Posáda, kterou přednesl v rámci Ve všech knihách je Bůh milosrdný, neocha- exercicií na Velehradě. buje v odpuštění.
Stránka 10
Číslo sedmadvacáté
Faro
Strรกnka 11
Zbabělost je vědět, co má člověk dělat, ale nedělat to. (Anton Pavlovič Čechov)
NA PŘÍPRAVĚ ČASOPISU SE PODÍLELI P. Josef Červenka Marek Filák Martina Filáková Adam Jeřábek Dominik Kovář Lenka Ryzová P. Ladislav Švirák Ludmila Vitteková
Římskokatolická farnost Lidečko Lidečko 37 756 15 Mobil farní úřad (+420) 733 741 148 Mobil P. Josef Červenka (+420) 731 621 105 E-mail faralidecko@seznam.cz
Navštivte náš web farnost.lidecko.cz
2. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - SVÁTEK BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ Ve shodě s přáním Pána Jeţíše se tento svátek slaví první neděli po Velikonocích. Přípravou na tento svátek je novéna, která spočívá v modlitbě korunky k Boţímu Milosrdenství. „Jak velké milosti udělím duším, které se budou tuto korunku modlit! Kaţdou duši, která se tuto korunku bude modlit, bráním v hodině smrti jako svou chválu a stejné výsady dosahují umírající, kdyţ se ji druzí u nich pomodlí“. Novéna před svátkem Milosrdenství - Jeţíš řekl sestře Faustyně: „Touţím, abys během těchto devíti dní přiváděla duše k prameni Mého milosrdenství. Kaţdého dne přivedeš do Mého Srdce jinou skupinu duší a ponoříš je do moře Mého milosrdenství. A Já všechny tyto duše uvedu do domu Svého Otce… 1. den - Velký pátek - Za celé lidstvo, zvlášť za všechny hříšníky. 2. den - Bílá sobota - Za kněze, řeholníky a řeholnice. 3. den - Neděle velikonoční - Za křesťany, duše zboţné a věrné. Po mši sv. a v 15:00. Od velikonočního pondělí až do soboty slavíme denně ve farním kostele v Lidečku týden Božího Milosrdenství. Od 14:30 adorace, v 15:00 novéna a mše sv. Hlavními celebranty a kazateli budou pozvaní kněží.
Mše sv. v týdnu Boţího Milosrdenství budou obětované na vaše úmysly a témata dnů novény. Přidejte i své prosby, které si napíšete a vloţíte do košíčku, který se přinese s obětními dary. Při kaţdé mši sv. bude sbírka na adopci na dálku, naše farnost stále podporuje dvě děti. Za kaţdé ročně přispíváme částkou 8000,-Kč. Příprava dětí s rodiči na první sv. přijímání bude v pátek 1. dubna v 18:00 při a po mši sv. v Horní Lidči. Úklid kostela v Lidečku v sobotu 2. dubna č. 121 - 140 Ministrantský den. Bohoslovci a představení Arcibiskupského kněţského semináře v Olomouci srdečně zvou ministranty (od 6 let; pro starší 15 let je připraven speciální program), kněze a jáhny na Ministrantský den, který se uskuteční v sobotu 14. května 2016 v Olomouci. Více informací naleznete na plakátku na straně 9.