Památky - Konopiště

unikátní encyklopedie na pokračování

PAMÁTKY Konopiště

historie architektura příroda společnost osobnosti tradice zajímavosti informace

unikátní encyklopedie na pokračování

PAMÁTKY Edice Památky si vytkla za cíl postupné zmapování významných památek naší vlasti a vytvoření stále se rozšiřujícího souboru, který by zahrnoval historické, kulturní i technické pamětihodnosti.

Publikace této edice jsou určeny široké veřejnosti od dětí školou povinných, pro něž se mohou stát zajímavým doplňkem výuky, přes turisty zapálené do krás přírody i kultury, zahraniční návštěvníky poznávající naši vlast, cestovní kanceláře a jejich nabídky, až po seniory naplňující aktivně svůj zasloužený odpočinek.

Tedy pro každého, koho naše památky zajímají.

Postupem času vyjdou publikace o jednotlivých památkách v pořadí, v jakém budou tyto objekty do našeho celostátního projektu vstupovat.

Při svých cestách za památkami Čech, Moravy a Slezska se ptejte na další díly tohoto souboru a průběžně si vytvářejte vlastní unikátní encyklopedii. Bližší informace o naší nabídce najdete na internetových stránkách pamatky.fraus.cz.

Další publikace z edice

unikátní encyklopedie na pokračování EDICE PAMÁTKY

Konopiště Text: PhDr. Karel Brožovský Perspektivní pohled: Ing. arch. Jaroslav Staněk Výřez mapy: SHOCart Redakce: Mgr. Kateřina Rubášová V publikaci byly použity fotografie archivu Nakladatelství Fraus, Mgr. Karla Brože, Kateřiny Rubášové a archivu zámku Konopiště.

Vydalo Nakladatelství Fraus, Goethova 8, 301 31 Plzeň.

Vydání první.

Všechna práva jsou vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována nebo použita v jakékoli formě a jakýmkoli způsobem v elektronické nebo mechanické podobě včetně fotokopií, záznamů nebo v jakémkoli systému uchování a vyvolávání dat bez předchozího písemného svolení nakladatele. © Nakladatelství Fraus, Plzeň 2005 Printed in the Czech Republic.

ISBN: 80-7238-352-3

Konopiště se představuje

Hračka z dětské herny ve 2. patře jižního křídla zámku

Pohled na jižní průčelí zámku

V Čechách – mimo Prahu – bychom asi sotva našli více míst, která by byla přitažlivá tolika výjimečnými pozoruhodnostmi jako Konopiště.

Ložnice Františka Ferdinanda I. a jeho ženy Žofie v 2. patře jižního křídla zámku

Nástěnný koberec ve Velké jídelně v 1. patře jižního křídla zámku

Sloupový salón v 1. patře jižního křídla zámku

Původně středověký hrad, který svou mohutností a architektonickou formou neměl v době svého vzniku v našich zemích obdobu a který odolal všem vymoženostem středověkého válečnictví, kromě obléhání a vyhladovění posádky; zámek, na němž je dodnes zřetelně znát několik umělecky náročných slohových proměn od gotiky přes renesanci, baroko, rokoko, romantismus, historismus a eklekticismus; dějiště mnoha významných historických událostí, z nichž mnohé ovlivnily politickou a společenskou situaci v českých zemích a některé i v celé Evropě; tvůrčí působiště významných umělců a místo pobytu význačných historických osobností; honosná rezidence následníka rakouského císařského trůnu, komfortně vybavené aristokratické interiéry s množ-

Kladení do hrobu – pozdně gotická dřevořezba

stvím vzácných muzeálních předmětů; unikátní sbírky, z nichž největší, světové proslulosti dosáhly zejména estovská zbrojnice a početná kolekce předmětů zpodobňujících svatého Jiří; Růžová zahrada s množstvím sochařských děl, převážně dovezených z modenského panství v Itálii, a se skleníky plnými exotických rostlin; rozsáhlý, dendrologicky i umělecky bohatý přírodně krajinářský park s oborami, na něž navazuje půvabná, zvlněná a lesnatá středočeská krajina; to všechno je Konopiště, to všechno může jeho návštěvníky zaujmout.

Studna v dolním nádvoří zámku, původně středověká, hluboká 42 metry

Parůžkový salón ve 2. patře jižního křídla zámku se stěnami vyzdobenými loveckými trofejemi Františka Ferdinanda I.

Mísa na ovoce ve Velké jídelně

Balkónek na věži Václavce

Pohled na zámek od jihovýchodu Pohled do zámecké kaple od západu, v čele neogotický oltář Panny Marie od neznámého tyrolského mistra z rozhraní 19. a 20. století

Tzv. Harém v severním křídle zámku, v orientálním stylu upravený salónek pro uzavřenou pánskou společnost. Předměty v něm umístěné si František Ferdinand I. přivezl ze své cesty kolem světa.

Medvědice Máša v zámeckém příkopu

Historie Benešovici: Založili gotický hrad Konopiště, a to asi někdy v posledním pětiletí 13. století; buďto to byl pražský biskup Tobiáš z Benešova nebo jeho bratr Milota z Dědic, psaný pak i z Benešova; stavbu hradu pak pravděpodobně dokončili Milotovi synové Tobiáš a Beneš někdy v druhém desítiletí 14. století; po vymření Benešoviců přešlo Konopiště v roce 1327 na jejich příbuzné Šternberky.

Šternberkové: Drželi Konopiště po 275 let, od roku 1327; za husitských válek se vdova po Petrovi ze Šternberka Perchta přiklonila k umírněným pražanům, a tím byl hrad uchráněn útoků husitského vojska; Zdeněk ze Šternberka založil panskou Zelenohorskou jednotu, namířenou proti králi Jiřímu z Poděbrad, a při vzájemných bojích královských a panských vojsk bylo v roce 1567 jeho Konopiště obleženo a posádka se po 18 měsících vzdala; Konopiště pak bylo na deset let svěřeno do zástavní držby královu synu Hynkovi, knížeti z Münsterbergu; za Jiřího ze Šternberka, v posledním pětiletí 15. století, byly na Konopišti provedeny první rozsáhlejší stavební úpravy, z této úpravy pocházejí zejména sklípkové klenby v tzv. Kronnprinzu; další stavební úpravy, tentokrát se týkající dolní části hradu, byly učiněny za Jana ze Šternberka mezi lety 1560–1578; vdovec po Alžbětě ze Šternberka Arkleb z Kunovic jako poručník svých dětí Konopiště v roce 1602 prodal Dorotě Hodějovské z Hodějova.

Pohled na zámek od jihozápadu (přes rybník)

Počátky Konopiště jako místa, kudy procházely dějiny, jsou dosud nezřetelné. Na dobu a okolnosti vzniku zdejšího hradu lze usuzovat jenom přibližně a pouze ze širších historických souvislostí.

Tím časem snad bylo desetiletí následující po období bezvládí, rozbrojů, neklidu a nejistoty, způsobených porážkou a smrtí českého krále Přemysla Otakara II. na Moravském poli. Po nešťastné bitvě v roce 1278, kdy byl nový král, Přemyslův syn Václav II., ještě dítětem, připadly Čechy pod poručenskou správu Přemyslova synovce Oty Braniborského. Jeho ozbrojené hordy vtrhly do Václavovy země a začaly ji nemilosrdně drancovat. Ta však trpěla i rozvratem způsobeným vnitřními silami, odbojem Vítkovců, vedeným Závišem z Falkenštejna, násilným zabíráním královských a církevních statků šlechtou, řáděním lupičů, neúrodou a epidemiemi. První pokus o zastavení všeobecné anarchie učinila česká šlechta na svém sněmu v roce 1281, když do čela zemské správy postavila majitele benešovského panství, pražského biskupa Tobiáše z Benešova, jenž energicky podporoval mladého krále. Avšak teprve po popravě hlavního strůjce protikrálovského odporu Záviše z Falkenštejna v roce 1290 se situace v zemi uklidnila a stabilizovala natolik, že mohl – již pod pevnou a rozšiřující se královou mocí – nastat nový politický, ekonomický i kulturní vzestup a rozmach českého státu.

Založení Konopiště spadá patrně právě do období upevňování královské moci Václava II. a podnětem k němu nepochybně byly zkušenosti z nedávno minulých krušných časů násilí, rozvratu a všeobecné zvůle.

Zda dal hrad Konopiště vybudovat nedaleko svého benešovského sídla, které s celým Pohled na zámek od východu

městečkem v roce 1294 vyhořelo, biskup Tobiáš z Benešova, nebo zda jej založil až jeho bratr Milota z Dědic, jenž se po Tobiášově smrti v roce 1296 na zděděné rodové benešovské panství přestěhoval ze severní Moravy a psal se pak i „z Benešova“, zůstává dosud záhadou. Je ale pravděpodobné, že velkolepá stavba hradu byla dokončena až za Milotových synů Tobiáše a Beneše někdy Severní křídlo dolního nádvoří v druhém desítiletí 14. stol.

Po vymření Benešoviců zámku, upravené za pánů Hoděpřešlo Konopiště v roce 1327 jovských z Hodějova v letech na jejich příbuzné Štern1604–1605 berky a v držení tohoto rodu bylo více než 275 let, až do počátku 17. století. Bez újmy přečkal hrad husitské války, neboť Perchta, vdova po Petrovi ze Šternberka, jenž jako úhlavní nepřítel husitů padl v roce 1420 v bitvě pod Vyšehradem, se takticky připojila k umírněným pražanům a v roce 1423 umožnila konat na Konopišti sněm obou husitských křídel, na němž kněží táborské a pražské strany spolu vedli učené hádání o liturgických záležitostech.

Po skončení husitských válek se majitelem Konopiště stal Zdeněk ze Šternberka, jenž se postavil do čela katolického odboje proti králi Jiřímu z Poděbrad.

Tehdy, v roce 1467, tento hrad osvědčil svoji odolnost vůči soudobým zbraním a vojenské taktice, neboť se jej královým obléhatelům nepodařilo dobýt a jeho posádka se vzdala až po osmnácti měsících, teprve po vyčerpání všech zásob potravin.

Na sklonku 15. století učinili Šternberkové první znatelné zásahy do stavební struktury hradu a o sto let později ještě výrazněji pozměni- A. B. Kunicke, Zámek Konopiště, litografie li středověkou z doby před rokem 1838 ve Vrtbovském salónu stavbu Konopiště Hodějovští z Hodějova, kteří zdejší panství koupili od Šternberků v roce 1602. Hodějovští však byli pro svoji aktivní účast na českém stavovském povstání po bitvě na Bílé hoře potrestáni ztrátou většiny rodového majetku včetně Konopiště. V roce 1622 se konopišťského panství zmocnil generalissimus císařského vojska Albrecht z Valdštejna, který – ačkoliv částku stanovenou za jeho koupi nikdy nezaplatil – je sám po třech měsících prodal císařskému dvornímu radovi Pavlu Michnovi z Vacínova, jenž značně zbohatl zejména horlivou rekatolizační činností ve funkci protireformačního komisaře Vltavského kraje.

Na sklonku třicetileté války, v roce 1648, utrpělo Konopiště přítomností švédského vojska, které hrad obsadilo a jehož velitel Alfréd Wittenberg se v něm usídlil.

Hynek z Münsterbergu Syn krále Jiřího z Poděbrad kníže Hynek z Münsterbergu držel Konopiště jako zástavu od roku 1468, kdy bylo po osmnáctiměsíčním obléhání pro odboj jeho majitele Zdeňka ze Šternberka obsazeno; tato zástava skončila vrácením rodových statků Zdeňkovým synům Jaroslavovi a Zdeslavovi ze Šternberka na základě olomouckého Svatováclavského mírového sněmu v roce 1479.

Hodějovští z Hodějova Byli majiteli Konopiště necelých dvacet let; koupila je Dorota Hodějovská z Hodějova, rozená Hrzánová z Harrasova; spolu se svým manželem Přechem z Hodějova dala přestavět středověký konopišťský hrad na pohodlnější renesanční sídlo, úpravy se týkaly zejména dolní, jihovýchodní části hradu; Dorotin a Přechův syn Bernard se jako všichni příslušníci tohoto rodu zapojil do stavovského povstání a po bitvě na Bílé hoře byl potrestán ztrátou dvou třetin majetku včetně Konopiště.

Valdštejnové Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, generalissimus císařského vojska, koupil konfiskované Konopiště v roce 1622, a ačkoliv stanovenou finanční částku za ně nezaplatil, prodal je po třech měsících Pavlu Michnovi z Vacínova.

Michnové z Vacínova Císařský rada Pavel Michna z Vacínova, jenž Konopiště koupil v roce 1623 od Albrechta z Valdštejna, sice zbohatl zejména horlivou rekatolizační činností ve funkci protireformačního komisaře Vltavského kraje, ale uprostřed třicetileté války, v roce 1632, zemřel a jeho syn Václav zděděné bohatství v důsledku škod způsobených válkou a poválečným rozvratem neudržel; zadlužené Konopiště bylo v roce 1673 prodáno v dražbě Jiřímu Ludvíkovi ze Sitzendorfu.

Sitzendorfové Královský místodržící a držitel mnoha jiných významných úřadů Jiří Ludvík ze Sitzendorfu, jenž Konopiště koupil v roce 1673 v dražbě, se sice snažil ekonomickými reformami zlepšit poměry na svém panství, ale vybřednout z dluhů se mu nepodařilo a jeho syn Filip musel Konopiště v roce 1701 prodat.

Přehořovští z Kvasejovic Velký podporovatel katolické církve František Karel Přehořovský z Kvasejovic, jenž v roce 1701 koupil Konopiště od Filipa ze Sitzendorfu a jenž dal v Benešově založit piaristickou kolej s kostelem sv. Anny, nezastavil úpadek konopišťského hospodářství a po jeho smrti v roce 1715 propadlo toto panství znovu do dražby.

Z krize vyvolané válkou a po ní následujícími přírodními pohromami a epidemiemi se konopišťské panství vzpamatovávalo dlouho. Jeho majitelem se v roce 1675 stal Jiří Ludvík ze Sitzendorfu, avšak ani on, ani jeho syn Filip Ludvík, ba ani další vlastník František Karel Přehořovský z Kvasejovic nezastavili úpadek hospodářství, a tak zadlužené Konopiště v roce 1716 koupil v dražbě nejvyšší purkrabí českého království Jan Josef z Vrtby.

Teprve Vrtba zásadně změnil charakter konopišťského sídla, z nějž učinil pohodlnou barokní panskou rezidenci. O rokokovou úpravu zámeckých interiérů se pak přičinil jeho synovec Barokní socha římského boha František Václav Vrtba, jenž Jana se dvěma tvářemi z roku panství zdědil v roce 1734.

1657, součást arcivévodovy sbírky Zemřel však předčasně v ro- zahradních skulptur ce 1762 a zanechal po sobě nedospělého syna Františka Josefa, za nějž až do roku 1785 spravovala panství jako poručnice jeho matka. Po převzetí dědictví pak mladý Vrtba zaváděl již racionálnější způsoby hospodaření a podnikání a také manufakturní výrobu. V roce 1791 založil v Týnci nad Sázavou manufakturu na výrobu jemné kameniny anglického typu. Když v roce 1830 zemřel, připadlo podle jeho závěti Konopiště Janu Karlovi z Lobkovic, jenž hospodařil už kapitalistickým způsobem.

Kromě pivovaru a lihovaru zřídil v konopišťském podzámčí také cukrovar. Od roku 1870 byl držitelem panství Lobkovicův syn František Eugen, jenž je však v roce 1887 prodal synovci císaře Františka Josefa I., arcivévodovi Františku Ferdinandovi I. Rakouskému d´Este.

Arcivévoda František Ferdinand, jehož na Konopiště přilákal zejména bohatý honební revír, se v důsledku později nastalých okolností rozhodl změnit zdejší zámek a jeho okolí v honosné reprezentační sídlo a pohodlné zázemí pro svoji rodinu.

Avšak dne 28. června 1914 se spolu se svou ženou Žofií Chotkovou stal v Sarajevu obětí atentátu spá-

Skleník v Růžové zahradě z roku 1898 se sbírkou exotických rostlin

chaného srbskými teroristy. Panství sice zdědily jejich nezletilé tři děti, avšak po rozpadu rakousko-uherské říše přešlo v roce 1921 Konopiště do vlastnictví československého státu. Zámek i park pak byly zčásti zpřístupněny veřejnosti.

Za druhé světové války bylo Konopiště připojeno k velkému cvičebnímu prostoru jednotek SS na Benešovsku a Neveklovsku a podstatná část sbírek byla ze zámku vystěhována do různých míst v Čechách, Německu a Rakousku. Po skončení války pak byla většina sbírkových předmětů vypátrána a vrácena na Konopiště a zámek byl znovu jako státní majetek zpřístupněn veřejnosti.

Od roku 1965 je ve správě středočeské odborné organizace státní památkové péče, která několikrát změnila svůj název a která je nyní jako středočeské odborné pracoviště součástí Národního památkového ústavu. Čestná brána po východní straně zámku od architekta F. M. Kaňky z roku 1725 se sochami z dílny M. B. Brauna

Vrtbové z Vrtby Nejvyšší purkrabí českého království Jan Josef z Vrtby zakoupil v roce 1715 zadlužené Konopiště v dražbě; teprve jemu se podařilo oživit hospodaření na tomto panství, což mu umožnilo také radikálně přestavět vlastní zámeckou budovu na honosnou barokní rezidenci; v roce 1734 však bez potomků zemřel a panství zdědil jeho synovec František Václav z Vrtby, jenž dal v letech 1745–1746, když se po dosažení zletilosti ujal správy svého dědictví, zámecké interiéry rokokově upravit; v roce 1762 však předčasně zemřel a v roce 1785, po období poručenské správy jeho vdovy, se o Konopiště začal starat jeho syn František Josef Vrtba; do období jeho vlastnictví Konopiště náleží zavedení racionálnějších způsobů hospodaření a podnikání a zavádění manufakturní výroby, mj. založení manufaktury na výrobu jemné kameniny v Týnci nad Sázavou; v roce 1830 zemřel, když předtím v závěti odkázal Konopiště Janu Karlovi z Lobkovic.

Zahrada i park v okolí zámku skrývají nejedno romantické zákoutí.

František Ferdinand I. Rakouský d´Este Synovec rakouského císaře Františka Josefa I. arcivévoda František Ferdinand I. Rakouský d´Este zakoupil Konopiště v roce 1887 od Františka Eugena z Lobkovic zejména pro rozsáhlý a bohatý honební revír; když se pak po smrti korunního prince Rudolfa a po úmrtí svého otce arcivévody Karla Ludvíka stal následníkem rakouského císařského trůnu, rozhodl se změnit Konopiště v reprezentační venkovskou rezidenci budoucího císaře, a když pak uzavřel morganatický sňatek s hraběnkou Žofií Chotkovou, také v klidné a útulné zázemí pro život své rodiny; celý zámek i jeho okolí radikálně proměnil, avšak úpravy nedokončil, neboť se stal dne 28. června 1914 spolu se svou ženou Žofií v bosenském hlavním městě Sarajevu obětí atentátu spáchaného srbskými teroristy; Konopiště zdědily jejich tři děti Žofie, Maxmilián a Ernst z Hohenbergu, avšak po první světové válce, v roce 1922, bylo zestátněno.

Lobkovicové Císařský komoří Jan Karel z Lobkovic získal Konopiště odkazem od Františka Josefa z Vrtby, údajně z vděčnosti za poskytnutou osobní pomoc a opatrování při Vrtbově někdejším zranění; Lobkovic na Konopišti podnikal již kapitalistickým způsobem a mj. založil v podzámčí cukrovar; do podoby zámku však nijak podstatně nezasáhl; zemřel v roce 1878 a panství zdědil jeho syn František Eugen, ten je však v roce 1887 prodal arcivévodovi Františku Ferdinandovi I. Rakouskému d´Este.

František Ferdinand I. Rakouský d´Este

Dětská herna v 2. patře jižního křídla zámku

Kočár s koňským spřežením, dětská hračka v herně ve 2. patře jižního křídla zámku

Rodokmen habsburského rodu

Hudební salón Žofinky, dcery Františka Ferdinanda I., s velkým portrétem její matky Žofie Chotkové od F. Dvořáka

Pracovna Františka Ferdinanda I. d´Este v 1. patře zámku

Narodil se v roce 1863 ve Štýrském Hradci jako syn rakouského arcivévody Karla Ludvíka, bratra císaře Františka Josefa I. V roce 1875 zdědil po vymřelé habsbursko-estovské větvi italského rodu Este celou pozůstalost a také titul modenského vévody s přídomkem „Este“. Zděděný majetek mu umožnil koupit v roce 1887 velké konopišťské panství s rozsáhlým a bohatým honebním revírem. Nového významu pro Františka Ferdinanda nabyl zdejší zámek tehdy, když se po sebevraždě korunního prince Rudolfa v roce 1889 a po smrti svého otce arcivévody Karla Ludvíka v roce 1896 stal následníkem rakouského císařského trůnu. Tehdy se rozhodl přeměSvatební fotografie Františka nit Konopiště ve své repreFerdinanda I. d´Este a Žofie zentační, avšak útulné venChotkové z 1. července 1900 kovské sídlo. Zvláště po nerovnorodém sňatku s hraběnkou Žofií Chotkovou v roce 1900 potřeboval arcivévoda klidné intimní prostředí pro svůj rodinný život a útočiště před intrikami vídeňského dvorního panstva. Zároveň si chtěl vytvořit spolehlivé zázemí pro aktivní a účinné ovlivňování politiky rakousko-uherské říše ještě předtím, než mohl usednout na panovnický trůn.

Františka Ferdinanda, jemuž se v mládí dostalo poměrně důkladného všestranného vzdělání, později ještě doplněného vykonáním desetiměsíční cesty kolem světa, určil císař k vojenské kariéře, aby byl co nejvíce vzdálen od politického dění a rozhodování. Avšak arcivévoda se od doby, kdy mu císař potvrdil postavení následníka trůnu, o politiku zajímal velmi intenzivně a snažil se co nejvíce ovlivnit rozhodování císařových vládních úřadů. Ve své politické koncepci usiloval

o přeměnu rakousko-uherské říše v konstituční monarchii nového, federativního typu, s rovnoprávným postavením všech jejích národů. Následníkovy snahy o uskutečnění vlastních politických představ však narážely na odpor konzervativního císaře i rozhodujících vládních činitelů, kteří trvali na tradičních princiZámecká knihovna v severním křídle zámku pech násilného prosazování mocenských zájmů říše a arcivévodovy názory ignorovali. V oficiální politice říše sílil příklon k průmyslově i vojensky nejvyspělejšímu státu tehdejší Evropy, Německu, které bylo stále více ovládáno militaristickým, agresivně zaměřeným Pruskem. Sám František Ferdinand, který se snažil mírnit násilnické tendence vídeňských vládních úřadů, navštívil i Rusko a jednal také s německým císařem Vilémem II., který ho dvakrát, v letech 1913 a 1914, navštívil na Konopišti. Krátce po druhé Vilémově návštěvě odjel arcivévoda jako generální inspektor veškeré branné moci říše se svou chotí Žofií na manévry císařské armády do Bosny, kde se dne 28. června oba stali obětí atentátu spáchaného srbskými teroristy. Tento krvavý čin se stal záminkou k trestné výpravě rakousko-uherské armády proti Srbsku, z níž se rozhořel požár světové války. Konopiště připadlo jako dědictví arcivévodovým a hraběnčiným dětem Žofii, Maxmiliánovi a Ernstovi, avšak po válce, v roce 1921, bylo spolu s veškerým majetkem Habsburků a Hohenbergů podle zvláštního zákona československého Národního shroSalón Žofie Chotkové ve máždění zestátněno.

2. patře jižního křídla zámku

Řád Zlatého rouna, udělený Františku Ferdinandovi I. d´Este

Pánský salón v severním křídle zámku

Tzv. Harém v severním křídle zámku, v orientálním stylu upravený salónek pro uzavřenou pánskou společnost

Snímání s Kříže, pozdně gotická vitráž v zámecké kapli, 15. století

Portrét císaře Františka Josefa I. z roku 1848 v pracovně Františka Ferdinanda I. v 1. patře zámku

Řada přepychových kulovnic ze 16. a 17. století v zámecké zbrojnici