Roztoky

09_01_21_roztoky_Obal_01.qxd

30.1.2009

13:48

StrÆnka 1

unikátní encyklopedie na pokračování

PAMÁTKY Roztoky

historie architektura příroda společnost osobnosti tradice zajímavosti informace

09_01_21_roztoky_Obal_01.qxd

30.1.2009

13:49

StrÆnka 3

unikátní encyklopedie na pokračování

PAMÁTKY Edice Památky si vytkla za cíl postupné zmapování významných památek naší vlasti a vytvoření stále se rozšiřujícího souboru, který by zahrnoval historické, kulturní i technické pamětihodnosti.

Publikace této edice jsou určeny široké veřejnosti od dětí školou povinných, pro něž se mohou stát zajímavým doplňkem výuky, přes turisty zapálené do krás přírody i kultury, zahraniční návštěvníky poznávající naši vlast, cestovní kanceláře a jejich nabídky, až po seniory naplňující aktivně svůj zasloužený odpočinek.

Tedy pro každého, koho naše památky zajímají.

Postupem času vyjdou publikace o jednotlivých památkách v pořadí, v jakém budou tyto objekty do našeho celostátního projektu vstupovat.

Při svých cestách za památkami Čech, Moravy a Slezska se ptejte na další díly tohoto souboru a průběžně si vytvářejte vlastní unikátní encyklopedii. Bližší informace o naší nabídce najdete na internetových stránkách pamatky.fraus.cz.

Další publikace z edice

unikátní encyklopedie na pokračování – EDICE PAMÁTKY

Roztoky Text: Ing. Jasoň F. Boháč, Mgr. Stanislav Boloňský, Mgr. Jana Klementová, Mgr. Věra Slavíková, Mgr. Marcela Šášinková, Mgr. Pavel Špryňar Perspektivní pohled: Ing. arch. Jaroslav Staněk Redakce: Mgr. Kateřina Rubášová Autoři fotografií: Mgr. Stanislav Boloňský, Doc. PhDr. Martin Gojda, CSc., Aleš Hůlka, Ing. Petr Justa, František Kříž, PhDr. Michal Lutovský, Mgr. Petr Nový, Ing. Václav Svoboda, Mgr. Pavel Špryňar Další fotografie poskytly: město Roztoky, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.

Financovalo město Roztoky. Na přípravě spolupracovalo Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy.

Vydalo Nakladatelství Fraus, Goethova 8, 301 31 Plzeň.

Vydání první.

Všechna práva jsou vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována nebo použita v jakékoli formě a jakýmkoli způsobem v elektronické nebo mechanické podobě včetně fotokopií, záznamů nebo v jakémkoli systému uchování a vyvolávání dat bez předchozího písemného svolení nakladatele. © Nakladatelství Fraus, Plzeň 2008 Printed in the Czech Republic.

ISBN: 978-80-7238-883-7

09_01_30_roztoky_01.qxd

30.1.2009

13:58

StrÆnka 2

Roztoky se představují

Město i zámek žijí čilým společenským životem, např. každoročním roztockým masopustem.

Tyršovo náměstí, které bylo dokončeno v roce 2006.

Zdejší zámek je v současné době spravován Středočeským muzeem.

Ateliér Zdenky Braunerové dnes slouží jako trvalá expozice malířčina díla.

Roztocký zámek – bývalá vodní tvrz, pohled z parku.

Město Roztoky je první obcí na severozápad od Prahy, kam romantickým skalnatým údolím přitéká řeka Vltava, když opouští hlavní město. S řekou Vltavou jsou Roztoky spjaty přímo osudově, vždyť i sám jeho název v sobě nese zkušenost lidí, kteří v minulosti Roztoky pojmenovali jako místo, kde se v ústí potoka do řeky vody roztékaly.

V době počátků formování českého státu bylo přemyslovské hradiště Levý Hradec, které je dnes součástí města, jedním z osmi nejvýznamnějších vnitřních hradišť přemyslovské domény a také sídelním hradištěm prvního historicky doloženého knížete z rodu Přemyslovců Bořivoje I. a jeho manželky (sv.) Ludmily. Již tehdy spojovala Pražský hrad a Levý Hradec stará přemyslovská cesta. Dnes jsou Roztoky propojeny s Prahou množstvím vazeb, zejména pak tím, že v hlavním městě většina obyvatel Roztok pracuje. Každodenní „rituál“ dojíždění do metropole a zpět patří k životnímu stylu zdejších občanů. Výborné dopravní spojení autobusy i železnicí však činí tuto nevýhodu snesitelnou. Je vyvážena vysokou kvalitou života v příjemném prostředí zahradního města obklopeného zelení.

Historie osídlení vltavského údolí a jeho okolí sahá hluboko do prehistorie. První doklady osídlení pocházejí již z doby kamenné – paleolitu a mezolitu.

V průběhu staletí nacházely toto místo za příznivé k životu nejrůznější populace, o jejichž původu mnoho nevíme. Zůstaly po nich pozůstatky nejen hmotné kultury, které později archeologie označila názvy podle míst, kde byla tato kultura poprvé lokalizována, respektive rozpoznána.

Letecký pohled na akropoli Levého Hradce.

09_01_30_roztoky_01.qxd

30.1.2009

13:58

StrÆnka 3

První písemnou zmínku o Roztokách nacházíme v panovnické listině krále Václava I. z roku 1233. Je v ní uveden vladyka Petr z Roztok, který měl spolu s dalšími určit hranice pozemků darovaných svatovítské kapitule.

Dominantou lokality se počátkem 14. století stala vodní tvrz, jejíž základy byly Znak města Roztoky. odkryty při archeologickém výzkumu na nádvoří dnešního zámku v roce 1960.

Až do poloviny 19. století byly Roztoky centrem nepříliš významného panství. Mezníkem v rozvoji Roztok byla výstavba železnice v polovině 19. století, která znamenala počátek velkého rozmachu nejen Roztok, ale i dalších obcí ležících v dosahu tohoto nového dopravního spojení. Důležitá byla též výstavba nové silnice do Prahy a regulace Vltavy na sklonku 19. století. Všestranný rozvoj obce přispěl k povýšení Roztok na městys v roce 1893.

Tvář zdejší krajiny v minulých dvou staletích významně ovlivnil chov ovcí, které spásaly veškeré volné stráně. Úpadek pastevectví v první polovině 20. století umožnil postupné zarůstání holých pastvin přirozenou náletovou vegetací. Pozvolna zarůstaly i staré ovocné sady, a tak vznikl zajímavý hybrid kulturní a přírodní krajiny.

Jižní stráně Tichého údolí sloužily do konce 19. století jako sady a vinice, což dokládají ještě místní pojmenování.

Věhlasné byly i roztocké třešňové aleje, které však zásadním způsobem utrpěly v „zimě století“ 1928/29 a posléze v druhé polovině minulého století v důsledku upadajícího zájmu o pěstování ovoce a nahrazováním užitkových zahrad okrasnými.

V roce 1867 se Roztoky Dětský den v Roztokách. a Žalov administrativně rozdělily na dvě samostatné obce, aby se pak v roce 1960 zase sloučily. O osm let později byly Roztoky povýšeny na město, tehdy největší na okrese Praha-západ, a získaly městský znak, který tvoří svisle půlený štít s plamennou přemyslovskou orlicí a třešňovým květem.

Přes expanzivní rozvoj nového rezidenčního bydlení počátkem nového století zůstává město Roztoky harmonickým urbánním celkem, přírodní oázou na hranici hlavního města.

Je nejen vhodnou lokalitou pro rekreaci a aktivní odpočinek v každém ročním období, ale zůstává též příjemným a klidným místem pro život. Okolí Roztok navíc nabízí obyvatelům i návštěvníkům zajímavé turistické i cyklistické cíle, např. zříceninu Okoř, rotundu sv. Petra a Pavla na Budči nebo atraktivní pražskou část Tróju na druhém břehu Vltavy.

Japonské sakury patří k tradičním atributům města.

V Tichém údolí před čp. 8 roste chráněný platan javorolistý.

Památník obětem transportu smrti v dubnu 1945 na levohradeckém hřbitově, který je dílem H. Zaorálkové, byl odhalen v roce 1947.

Centrum města s bytovým komplexem Na Ostrohu.

09_01_30_roztoky_01.qxd

30.1.2009

13:58

StrÆnka 4

Příroda

Osluněné skály a sutě v Tichém údolí jsou domovem ještěrky zelené (Lacerta viridis).

Meandrující Únětický potok tvoří páteř malebného Tichého údolí.

Na skalních stepích v Tichém údolí časně zjara rozkvétá drobný křivatec český (Gagea bohemica), který byl poprvé pro vědu popsán na konci 18. století z území Prahy. Navzdory svému jménu roste i v některých dalších zemích Evropy.

Na konci léta pobíhají na skalních stepích v Tichém údolí samečci pavouka stepníka rudého (Eresus cinnaberinus), kteří tu vyhledávají nory s ukrytými samičkami.

Babočka admirál (Vanessa atalanta) je jedním z častých motýlů okolí Roztok. Její housenky se živí kopřivami.

Geologickým podkladem Roztok a okolí jsou pevné tmavé horniny pocházející z mladších starohor (neoproterozoikum). Jsou to většinou prachovce, břidlice a droby kralupsko-zbraslavské skupiny.

V Tichém údolí byly tyto horniny těženy v dnes už opuštěných, ale dosud zřetelných stěnových lomech.

Místy tato souvrství zpestřují vložky tvrdých buližníků (silicitů), které tvoří např. hřeben Řivnáče nad Žalovem nebo Kozí hřbety a Holý vrch v Tichém údolí. Ve druhohorách zaplavilo zdejší oblast křídové moře. Jeho uloženiny byly v pozdějších geologických dobách erozí zase postupně odneseny a dnes z nich zůstaly jen malé zbytky.

Od konce třetihor se formovala dnešní říční síť a vznikaly říční terasy z naplavenin.

Během ledových dob ve čtvrtohorách se do starohorních hornin hluboce zařízly toky Vltavy a jejího levostranného přítoku Únětického potoka, jak je známe dnes. V poslední době ledové zde vznikla většina sprašových návějí.

V mladší době kamenné, zhruba před 8000 lety, začali neolitičtí zemědělci s obhospodařováním krajiny, která byla postupně odlesněna a přeměněna v mozaiku úrodných polí, pastvin a sídel. Dnes nalezneme rozsáhlejší přirozené listnaté lesy pouze jižně od Roztok v údolí Únětického potoka a v Roztockém háji na hranici s Prahou. Na plošinách převládají kyselé doubravy, na sprašových svazích habrové doubravy. Zvláštností je výskyt vzácné dymnivky nízké. V oblasti bylo zaznamenáno přes 160 druhů ptáků, z nichž asi polovina zde pravidelně hnízdí. Únětický potok lemují hlavně vlhkomilné olše a jasany, v podrostu se na březích dosti hojně vyskytuje ohrožená štětička chlupatá. Vlhké louky v potoční nivě jsou dávným výtvorem člověka.

Vyžadují pravidelné kosení, jinak začnou zarůstat a změní se v jednotvárnou rákosinu. Samotný potok je pstruhovým revírem, kam je vysazován pstruh duhový a příležitostně i pstruh potoční.

09_01_30_roztoky_01.qxd

30.1.2009

13:58

StrÆnka 5

Na jižně ukloněných svazích s mělkou půdou, kde kvůli suchu nejsou podmínky pro uchycení dřevin, se rozkládají skalní stepi.

Tam se daří suchomilným a teplomilným rostlinám a živočichům, kteří by v zástinu dřevin nepřežili. Na bazaltových výchozech roste chráněný dvojštítek hladkoplodý. Svahy s hlubší půdou pokrývají teplomilné trávníky s kavylem vláskovitým. Vyprahlé skály jsou domovem ještěrky zelené. Na svahu nad Spáleným mlýnem můžeme dosud nalézt menší vřesoviště s vřesem obecným a paličkovcem šedavým (zdejší rozsáhlejší plochy vřesovišť zanikly během 20. století, když se přestalo pást a když tu byla vysazena borovice).

Zachovalá příroda v oblasti Tichého údolí byla důvodem ke zřízení dvou chráněných území se statutem přírodní rezervace: Roztocký háj-Tiché údolí (na katastru Roztok) a Údolí Únětického potoka (katastr Praha-Suchdol).

Samotné údolí Vltavy u Roztok je značně ovlivněné zástavbou a regulací. Na pravém břehu můžeme vzácně vidět užovku podplamatou a přímo ve Vltavě lze zastihnout až 36 druhů ryb, hlavně ryby cejnového pásma.

Mnohé skalní svahy v Tichém údolí i na vlPůvodem jihoafrický starček úzkotavských březích, např. listý (Senecio inaequidens) roste u Levého Hradce i jinde v početné populaci na náspu vlakové nad železnicí, dnes pozastávky Roztoky-Žalov. Objevil růstá trnovník akát. se tu teprve před několika lety. EvroPochází ze Severní pou se však jako tzv. invazní druh šíAmeriky a byl zde vysaří již více než sto let. zován hlavně na přelomu 19. a 20. století v dobře míněné snaze zalesnit tehdy do hola vypasené stráně. Akát se tu nejenom dobře ujal, ale také bohužel vytlačil zdejší původní pestrou bylinnou vegetaci. Dnes bychom se ho naopak rádi zbavili, což není jednoduché.

Bez života není ani samotné zastavěné území Roztok. Příkladem tvora, který se přizpůsobil tomuto prostředí, je kuna skalní, častý obyvatel zdejších půd. Ze sudokopytníků v okolí Roztok trvale žije jen srnec obecný. Prase divoké zde pravidelně zastihneme jen při jeho migracích za potravou.

S přírodovědnými a historickými zajímavostmi oblasti seznamuje naučná stezka, která vede z Nového Suchdola přes Roztocký háj až k jižnímu okraji Roztok, odtud pokračuje podél Únětického potoka kolem Maxmiliánky a kolem bývalých mlýnů (Spáleného, Tůmova a Trojanova) až k Holému vrchu a pak se stáčí po žluté turistické značce do Starého Suchdola.

Na trase dlouhé 7 km se nachází 12 zastavení s naučnými tabulemi.

V teplomilných trávnících na miříkovitých rostlinách žijí housenky chráněného motýla otakárka fenyklového (Papilio machaon).

Kalous ušatý (Asio otus) roztroušeně hnízdí v otevřené zemědělské krajině okolo Roztok (fotografie pochází z rozsáhlé sbírky F. Kříže, která podrobně dokumentuje zdejší ornitofaunu a je v současnosti umístěna ve Středočeském muzeu).

Na Sedleckých skalách v údolí Vltavy u Roztok na jaře rozkvétá tařice skalní (Aurinia saxatilis).

Silně ohrožený mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) se vyskytuje v potoce v Žalově.

09_01_30_roztoky_01.qxd

30.1.2009

13:58

StrÆnka 6

Letecký snímek města ROZTOKY s vyznaČením významných archeologických lokalit Plán archeologického výzkumu prováděného v letech 1881–1883 Čeňkem Rýznerem na vrchu Řivnáči. Uvádí se jako první výzkum výšinného sídliště z pozdní doby kamenné v Čechách.

Džbánek s tzv. půlměsícovitým uchem (ansa lunata), místo nálezu – vrch Řivnáč – dalo později jméno celé jedné kultuře pozdní doby kamenné – kultura řivnáčská (3200–2800 př. n. l.).

Vrch Řivnáč, pohled od severozápadu.

Kostel sv. Klimenta

vrch Řivnáč

V místě bývalé cihelny na katastru Žalova se rozkládalo rozsáhlé slovanské kostrové pohřebiště. Obyvatelé Levého Hradce zde byli pohřbíváni od 2. poloviny 9. století do počátku 11. století. První hroby zde odkryl Č. Rýzner v roce 1879, poté se na záchraně archeologického dědictví podíleli J. A. Jíra a I. Borkovský. Větší část pohřebiště však vzala za své při těžbě cihlářské hlíny na počátku 20. století. Fotografie zachycuje zlatou náušnici údajně pocházející z této lokality.

Na pomezí tří katastrů – roztockého, žalovského a únětického v poloze Holý vrch bylo v 80. letech 19. století objeveno pohřebiště ze starší doby bronzové. Únětický katastr dal posléze jméno celé kultuře starší doby bronzové, kterou od té doby nazýváme únětickou (2200–1700 př. n. l.). Na ilustracích z doby svého objevu je výbava hrobů ve formě keramických nádob, kostěných nástrojů a bronzových ozdob.

Na V Holý vrch

09_01_30_roztoky_01.qxd

30.1.2009

13:58

StrÆnka 7

Levý Hradec – národní kulturní památka. Významné hradiště hrálo rozhodující úlohu od počátku českého státu v 2. polovině 9. století až do svého zániku o dvě století později. Právě zde pak byl knížetem Bořivojem v 80. letech 9. století postaven první křesťanský kostel v Čechách. Na obrázcích je rekonstrukce vzhledu hradiště v 9. století podle I. Borkovského a podoba lokality v 50. letech 20. století.

Levý Hradec

Při ústí Únětického potoka do Vltavy na staveništi měnírny proudu bylo v letech 1981–1983 objeveno pravěké osídlení, zejména však pozůstatky sídlišť mladší doby kamenné (5500–4200 př. n. l.).

Doklady hmotné kultury – keramické nádoby a kostěné artefakty – jsou na uvedených fotografiích.

Tyršovo náměstí

Středočeské muzeum

Na Vrškách h

Roztocký háj

Pod Hájem

Rekonstrukce slovanské polozemnice ve skanzenu v Březně u Loun.

Roztoky – poloha Pod Hájem – významná archeologická lokalita – počátky raně středověkého osídlení jsou zde kladeny již do 2. poloviny 6. století – jedná se o dosud největší seskupení časně slovanských domů ve střední Evropě.

Na snímku je letecký pohled na lokalitu v průběhu záchranného archeologického výzkumu v roce 2006.

09_01_30_roztoky_01.qxd

30.1.2009

13:58

StrÆnka 8

Levý Hradec

Kostel sv. Klimenta, interiér.

Kostel sv. Klimenta na Levém Hradci.

Detail raně gotického okénka v presbytáři.

Vyobrazení mnicha s biskupskou mitrou, patrně sv. Vojtěcha, v sedile presbytáře.

Gotické malby v presbytáři (konec 14. století), scéna Ukřižování.

Levý Hradec byl vzhledem ke strategicky výhodné konfiguraci terénu, vodním zdrojům i úrodné půdě vhodným místem k životu již od pravěku.jNa sklonku devátého století se stala levohradecká ostrožna jedním z nejvýznamnějších přemyslovských hradišť, vymezujících rozsah přímého mocenského vlivu tohoto knížecího rodu, území ohraničeného řekami Sázavou a Berounkou na jihu a soutokem Labe s Vltavou na severu.

Hrádek Hradec (jako o Levém Hradci o něm mluví až kronikář Kosmas a některé další písemné prameny 12.–13. století, pak už je zase uváděn jen „Hradec“) byl zřejmě sídelním hradištěm knížete Bořivoje I. a jeho manželky kněžny Ludmily, svatořečené po mučednické smrti v roce 921. Zde byly také podle starých legend položeny základy křesťanství v Čechách, neboť kníže Bořivoj, když se nechal pokřtít na Svatoplukově velkomoravském dvoře, zde založil první křesťanský kostel na českém území ke cti a chvále sv. Klimenta, papeže a mučedníka. Stalo se tak patrně v první polovině 80. let 9. století. Při celkovém průzkumu dnešního goticko-barokního kostela byly odkryty I. Borkovským v roce 1940 pod podlahou dnešní stavby základy nevelké rotundy velkomoravského typu s jedinou apsidou. Toto reziduum stavby z opukových kvádříků byl zprvu akceptován jako pozůstatek rotundy z Bořivojova období.

Dnes se badatelé přiklánějí spíše k tomu, že jde o stavbu pozdější. Levý Hradec však zůstane místem hodným úcty, neboť zde byla našimi předky přijata křesťanská víra – jak vypovídají písemné prameny, „ubi christianitas incepta est“. S respektem k této tradici patrně souvisí i volba Slavníkovce Vojtěcha pražským biskupem dne 19. února roku 982. „Ať chceš nebo nechceš, Rekonstrukce opevnění levohradecké ostrožny podle I. Borkovského. naším biskupem budeš,“

09_01_30_roztoky_01.qxd

30.1.2009

13:58

StrÆnka 9

zaznamenal výrok volitelů pražský kanovník Kosmas.

Vzdělaný Vojtěch (Adalbert) se později dostal do sporu s vládnoucími Přemyslovci, svou zemi i biskupský úřad opustil a uchýlil se do římského kláštera. Na misijní cestě k pohanským Prusům zemřel 23. dubna roku 997 mučednickou smrtí.

Levého Hradce se zřejmě nepříznivě dotkly válečné události v roce 1041, kdy do Čech vpadl císař Jindřich III. Tato skutečnost společně s dobudováním hradské soustavy mohla mít za následek úpadek levohradeckého hradiště koncem 11. století.

Od 14. století patřil Levý Hradec svatojiřskému klášteru v Praze. V průběhu pozdějších staletí byly vsi Hradec a Žalov sloučeny v jeden celek.

Dnešní kostel sv. Klimenta tvoří gotický presbytář ze 14., možná již konce 13. století a raně barokní loď datovaná rokem 1684. Presbytář je vyzdoben cennými nástěnnými malbami vzájemně propojeného mariánského a christologického (pašijového) cyklu.

O existenci fresek se vědělo již v 19. století, ale byly zabíleny vápennou přemalbou. V roce 1939 byly fresky odkryty, bohužel poněkud nešetrně, takže došlo k určitým nevratným ztrátám v jejich čitelnosti i stabilitě. Skutečné pochopení obsahu a zhodnocení výtvarné úrovně fresek bylo možné až po jejich pečlivém restaurování v letech 1992–1997, které provedla ak. mal. Zlata Dobošová. Mariánský cyklus obsahuje výjev Zvěstování P. Marii, Narození Páně, Klanění tří králů a Smrt (či poslední modlitbu) P. Marie. Pašijový (velikonoční) cyklus nás provádí příběhem utrpení Krista od jeho zajetí až po oplakávání. V sedile na evangelní straně presbytáře byla při restaurování fresek odkryta malba mnicha s biskupskou mitrou na hlavě. Na základě ikonografické analýzy se dá usuzovat, že by mohlo jít o vyobrazení sv. Vojtěcha. Na žebrové klenbě kostela jsou vyobrazeni čtyři evangeNáhrobní deska pediatra listé, proroci a církevní prof. MUDr. Josefa Švejcara, 1997. otcové, doplnění postavami andělů. Pod kůrem kostela nalezneme cenné renesanční náhrobníky držitele roztockého panství rytíře Davida Boryně ze Lhoty, na Mikovicích a v Roztokách a členů jeho rodiny.

Až do poloviny 90. let minulého století byl kostel vybaven raně barokním a rokokovým mobiliářem, který byl později odstraněn, aby mohly v plném půvabu vyniknout gotické nástěnné malby i nádherný prostor gotického presbytáře. V roce 1978 bylo celé území levohradeckého hradiště vyhlášeno Národní kulturní památkou. V současné době je v lokalitě Levého Hradce instalována naučná stezka. V období turistické sezóny (květen–září) funguje v kostele o víkendu průvodcovská služba s výkladem. Mše sv. je každou sobotu od 14.00 hodin.

Přilehlý hřbitov slouží od počátku své existence pro pohřbívání obyvatel ze Žalova i Roztok. Najdeme zde pomníky význačných osobností regionu, ale v poslední době si hřbitov vybrali za místo posledního odpočinku i pražští občané.

Mikoláš Aleš: Žalov, luneta pro Národní divadlo, 1880.

Náhrobník Davida Boryně ze Lhoty, konec 16. století.

Zdenka Braunerová: Levý Hradec, kresba ze skicáku, kolem roku 1900.

Levý Hradec – pohled do presbytáře kostela sv. Klimenta, který je podnes místem živé víry.